Pokaždé to má stejný scénář. Prvotní záplava lichotek, pozvání na večeři, případně do kina. Žádná velká originalita. Ano, i tu od muže očekávám. Anebo alespoň snahu! Bude-li chtít někdo namítnout, ať převezmu iniciativu já, pozdě. Zkusila jsem obojí. Být aktivní, nebo se nechávat dobývat. Ale marně. Vždycky to spělo k rychlému konci.
Dost často mi po pár rande oznámí, že někoho má. "Ale to vůbec nevadí, já budu trpělivá, nebudu ti nic vyčítat, můžeš si se mnou užít, kdykoli jen budeš chtít," chtějí nejspíš slyšet, a pak se diví, když se už dál nechci scházet. Nebo jsou ženatí, po čerstvém rozchodu nebo si prostě jen nezávazně chtějí užívat. A ode mě se čeká, že si budu užívat s nimi. Ne, díky. Tohle už mám za sebou. A dost často mě situace donutí přemýšlet, jestli je opravdu tak špatné chtít vztah...
Pokud se NÁHODOU stane, že se nevymlouvají na výše zmíněná fakta, pak nastává další fáze. Dostat mě do postele. Opakující se večeře, případně dárek či pozornost, první pozvání domů, nápadně nenápadně směřování mě do jeho ložnice. Neustále doprovázené řečmi typu, jak mi to sluší, jak se se mnou skvěle baví, jak ho přitahuju, jak ještě nikdy nic podobného nezažil. Jako bych měla místo mozku slámu...
To radši budu sama, než s někým, o kom vím, jaký krok bude následovat. Samozřejmě chápu, že někdy stereotyp nastat musí. Ale pokud nastane po třech měsících chození, pak opravdu raději zvolím samotu.
Ta ale není vždy příjemná. Někdy mě opravdu popadne chuť jít ven a sbalit tam prvního pěkného chlapa, na kterého narazím. Jenže i když to udělám, jako na potvoru nikoho, kdo by se mi zalíbil, nenacházím. Napadá mě, jestli ekonomická krize nezasáhla i trh s potenciálními partnery. Také začínám mít obavy, jestli je se mnou vše v pořádku. Jsem přehnaně náročná, nebo jsou divní ti okolo? Pak se zase uklidňuju tím, že mě přeci někdo zaujmout dokázal, ale bohužel byl zadaný.
Možná je to pár zklamáními, která jsem za poslední dobu v rychlém sledu za sebou zažila. Ale i přesto, že dostanu pozvání na rande, nemám vůbec chuť někam chodit a říkat stále dokola ty stejné ohrané věty, poznávat, být milá, otevřít se někomu.
Poraďte mi, prosím.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 1. listopadu 2009. Anketa je uzavřena.
