Položily jsme sedmi mužům různého věku tři otázky: Miluješ mě? Líbím se Ti? Můžeme si promluvit?
A máme pro vás dobrou zprávu na úvod: žádný z dotázaných mužů si ani při jedné ze tří otázek nepomyslel, že jsme překročily zakázaný Rubikon. Ani jeden nedošel k závěru, že po takové otázce s námi končí, protože s blbkou žít nebude.
Položíme-li tedy "zakázanou" otázku, neznamená to automaticky krach vztahu. Pánové jsou do jisté míry shovívaví, snaží poctivě vyřešit "problém", na který se ptáme. Teprve s přibývajícím věkem lépe chápou, že jde spíš o otázky řečnické.
Miluješ mě?
Kdyby se dívka zeptala osmnáctiletého Martina J., nejmladšího z našich dotázaných, zda ji miluje, prý by si pomyslel, že mluví z cesty.
O jedenáct let staršímu Honzovi prolétne po stejné otázce hlavou: "Jéžiši, a jak moc!"
Třiatřicetiletý Martin T. si nevrle pomyslí, že partnerka asi něco bude chtít a devětatřicetiletý Aleš začne zpytovat svědomí: "Co jsem zase provedl?"
O čtyři roky starší Vlasta získá dojmu, že si partnerka asi chce něco hezkého koupit a dvaapadesátiletého Karla napadne, že ji dlouho nepohladil nebo neobjal. "Tvářím se příliš důležitě, když prožívám ty svoje problémy. A když se ptá po telefonu, tak je jí asi smutno a možná i testuje, zda-li na druhé straně ještě jsem při plném vědomí," připouští víc variant.
Jednaosmdesátiletý Miroslav je po takové otázce překvapen, protože ji neslýchá už tak často. "Většinou je to tehdy, když má smutnou náladu, cítí se unavená, nemá chuť do žádné činnosti, nevidí před sebou nic, na co by se mohla těšit, a ráda by si popovídala," uvědomuje si muž v letech.
Tou otázkou prý jeho manželka sleduje v podstatě totéž, jako když se zeptá: Můžeme si promluvit? "Má náladu být se mnou, povídat si, přeje si, abych byl na ni milý, rozveselil ji, navrhl, co bychom mohli společně podniknout. Ze zkušenosti vím, že je nejen správné, ale i rozumné uvědomit si manželčino duševní rozpoložení, pochopit ji a pokud je to jen trochu možné, přerušit svou práci, zábavu či odpočinek a manželce se věnovat. Stojí to za to," rozepsal se pan Miroslav, který žije s manželkou již 55 let.
Líbím se ti?
Ani otázka Líbím se ti není zas tak docela tabu. Partnera kvůli ní neztratíme, ale můžeme poněkud rozladit, jak ukázal náš miniprůzkum.
Martin J. má po takové otázce za to, že se partnerka asi zbláznila.
Honza se v duchu přistihne při úvaze, že se mu líbí tak, že si to ani neumí představit.
Martin T. si sám klade otázku: "Proč se mě ptá? Jinak bych s ní přeci nebyl."
Aleš zase: "Proč to pořád řeší? Jasně, že jo."
Vlasta dospěje k přesvědčení, že už si asi něco koupila.
Karel zpytuje svůj výraz. "Asi se tvářím příšerně a chce mě přeladit na lepší frekvenci," napadne ho. "Nebo tak testuje, jestli vůbec poslouchám, co říká," směje se.
V seniorské úpravě padne tahle otázka i v rodině pana Miroslava. "Líbím se ti ještě i s prošedivělými vlasy a s vráskami v obličeji?" Ptá se ho občas manželka. "Stárneme spolu a tak to má být. Rozhodně bych si nepřál, aby se snažila maskovat svůj věk pomocí plastického chirurga," míní moudrý pán.
Častěji se však prý u nich tahle otázka vyskytuje spíš jako žádost o posouzení, pomoc při rozhodování: Jak se ti líbím v nových šatech, novém účesu? "V takovém případě říkám otevřeně své mínění a snažím se neptat kolik to stálo," říká Miroslav.
Můžeme si promluvit?
Otázku: Můžeme si promluvit? ale opravdu raději nepokládejte, protože soudě podle naší ankety, vyvolává vesměs nepříjemné pocity a situaci nezachráníte ani úsměvem.
"A do pr....!" Pomyslí si muž v osmnácti.
"Hm, jasně, mluvení je důležité," říká si o jedenáct let později.
Ve 33 letech pak tuší "průůůser", o šest let později "a sakra, to nevypadá dobře."
Muž tři roky po čtyřicítce si myslí, že už ho má partnerka nejspíš dost a i po padesátce větří průšvih: "To nevěstí nic dobrýho. Nezamkl jsem venkovní dveře a nechal klíče zvenku přes noc? Nezavřel jsem ledničku, ale to by tak neprožívala? Zjistila, že jsem byl s kolegyní na dlouhém obědě? Nebo snad něco vážnějšího?"
Miluješ mě = všímej si mě
Co z naší ankety vlastně vyplývá? Zatímco my často opakujeme víceméně řečnické otázky hlavně proto, že chceme navázat kontakt a toužíme po pozornosti partnera (jak už ve svých 81 letech ví pan Miroslav), muži za naši otázkou tuší nějaké nepřímé sdělení a usilovně přemýšlejí, kudy se asi naše myšlenky ubírají.
A protože jsou spíše sebestřední, uvažují, co udělali špatně, za co mohou a co způsobili, případně paranoidně předpokládají, že jde o jasnou manipulaci a něco nepříjemného po nich budeme chtít.
K empatii je nevychováme, dozrají k ní teprve s léty. A tak buďme trpělivé a šetřme otázkami, které ruší jejich klid a ego staví do pozoru.
