Snad každý z nás nějakou poznámku během školních let dostal. Některé z nich si vzdor uplynulému času už budeme pamatovat až do smrti. Fejetonista Rudolf Křesťan kdysi napsal, že povede-li se učiteli poznámka, bývá to malý literární skvost. Měl pravdu.
Hovadí
Bývalý učitel matematiky a tělesné výchovy Jiří Kasal prý za svou školní kariéru nedal poznámku ani jednou. Ne že by k tomu neměl důvod. Děti prý zlobily někdy fakt příšerně, ale vždycky se to s nimi snažil nějak srovnat sám. Dával za trest úkoly navíc, dělaly třeba padesát dřepů, kluci měli bicepsy jak z posilovny kvůli trestným klikům...
"Poznámky moc neuznávám," říká bývalý učitel. "Asi dvakrát byla situace fakt neúnosná, to jsem telefonoval rodičům a pozval je do školy, abychom si promluvili. Beztak nevím, jak bych problém trefně popsal v těch pár slovech, aniž by to vyznělo jako fraška a aby rodiče zároveň pochopili, co se vlastně stalo…"
Ne každý pedagog má však takový názor. Existují mezi nimi i skuteční mistři, kteří dokážou poznámku vměstnat do jediného slova. Příkladem budiž poměrně aktuální zápis tělocvikářky v žákovské knížce jednoho páťáka: "Nevyšplhal!"
Pomineme-li skutečnost, že rodiče v tomto případě jen těžko zvládnou sebedůraznější domluvou zajistit nápravu, lze ocenit alespoň výstižnost vpisku. Každému dojde, co se stalo. Ani vysokoškolské vzdělání obou rodičů však nepomohlo k pochopení jiné poznámky, kterou přinesl jejich šesťák od třídního učitele: "Hovadí!"
Premiant lumpem
Ač jsou žákovské poznámky vděčným tématem při humorných diskusích už odnepaměti, nutno podotknout na obranu učitelů, že to mnohdy mají těžké. Dítko je často dokáže vytočit k zešílení, což se samozřejmě v poznámce odrazí. V krajním rozčílení je pak možné napsat opravdu cokoliv.
ANKETAVzpomínáte si na svoji nejlepší poznámku? V koutku živé přírody zapřahal želvičky do školní brašny. Společný nácvik lidové písně sabotoval hlasitým houkáním. Sova, třídní učitel Ve školní jídelně cvrnkala kuličky hrachu po kuchařkách i po nástěnce s vyobrazenými členy školní rady. Stál v otevřeném okně ve druhém patře a na kolemjdoucí volal, že nesnáší školu. Zasáhnout musel pan ředitel. |
Novinář Pavel by se svým bohatým poznámkovým rejstříkem mohl tento fakt jen potvrdit: "První poznámku jsem dostal prvního září v první třídě na Základní škole Burešova. Zněla: "Tluče spolužáka do nosu, až mu teče krev". Následovala sprška dalších: "Házel mlékem až na lustr, osm dětí ho vidělo". "Rozsedl fíkus, žádám náhradu." "O přestávce shodil přezůvkou pana prezidenta, který se rozbil"."
Husarský kousek se povedl i učitelce z jiné pražské základky. Třídní výtržník Svatopluk, dnes inženýr, byl tenkrát ve třetí třídě hodně drzý na svou vyučující. "Už si přesně nepamatuji, co jsem jí řekl, napomínala mě a já jí odsekl. Do konfliktu se vložil Jára, který se mnou seděl. Takovej šplhounek, samý jedničky, strašně mě štval. A tenkrát mi řekl, ať se chovám k paní učitelce slušně. Já se tak vytočil, že jsem do něho vrazil loktem, až mu vypadl zub. Samozřejmě mléčný, přední, stejně mu visel na vlásku. Jára s brekotem odběhl na záchod vypláchnout si pusu a učitelka zařvala, ať jí dám žákovskou. No a já v té chvíli sáhl po žákajdě Járy. Otevřel jsem ji a podal, učitelka úplně běsná si samozřejmě ničeho nevšimla. Načmárala poznámku, hodila žákovskou zpátky na lavici, Jára si ji pak nic netušíc nesl hrdě domů…"
Premiantovi rodiče se ten den o synkovi dočetli: "Váš syn je nehorázný lump, drzý a agresívní. Žádám důraznou domluvu!"
Ještě že jsou poznámky
Zvláštní kapitolu poznámek vedle těch klasických ("zlobí", "ruší" či "pere se") tvoří zápisky popisující prohřešky méně tradiční. Ty také patří k čtenářsky nejvděčnějším, a to zvláště, nedozvídáme-li se z nich, v jakém předmětu byl onen prohřešek spáchán.
Napadlo by vás, že poznámka "Bere učitelce věci ze stolu a jí je", vznikla na volitelné hodině vaření? Podobně tápali i rodiče desetileté Barborky, která měla v žákovské napsáno: "Utrhla spolužákovi ptáčka!" Samozřejmě šlo o ptáčka papírového, který děti vyráběly na výtvarné výchově a který měl symbolicky zapět maminkám k jejich svátku.
Poznámku lze přinést dokonce i z hodiny sexuální výchovy, což může s čerstvou zkušeností potvrdit i Zdena, sama zaměstnaná ve školství. Její syn totiž vyfasoval poznámku následující: "O hodině sexuální výchovy se choval tak oplzle, že být jen o rok starší, byl by soudně stíhán…"
Co konkrétně synek na vyučování prováděl, se však nedozvěděla. Syn i učitelka se prý tak styděli, že o tom mluvit nedokázali. Ještě že máme ty poznámky...