Statistika je imponující: ve 23 velkých centrech a 130 menších pobočkách roztroušených po Velké Británii vyšetří rok co rok na 7000 dětí i dospělých, kolem 3000 z nich pak navštěvuje některý z kursů. Na věku přitom nezáleží: v lavicích zasedají předškoláci, školáci, posluchači univerzit, lidé, kteří už dávno pracují, penzisté. Za jedno- až tříhodinové lekce týdně se platí, sociálně slabší rodiče i dospělí však mohou požádat nadaci institutu o snížení poplatku. Některé soukromé zdravotní pojišťovny dokonce tuto "léčbu" zcela hradí, pokud ji ovšem doporučí praktický lékař.
"Každý, kdo má být efektivně učen, musí být nejdříve efektivně vyšetřen, a to jak neurologicky, tak psychologicky. V testech zjišťujeme především schopnost poznávat, vstřebávat a hodnotit informace, tedy učit se," konstatuje doktor Turner. "Potřebujeme odhalit také silné stránky toho kterého člověka - i podle nich totiž stanovujeme individuální program vzdělávání. Při něm musí žáci dostat možnost zapojit všechny své smysly - oči, uši, řeč, pohyb, dotyk..."
Ve třídě nebývají víc než tři. Každý z nich má svou vlastní práci, kterou dělá dílem samostatně, dílem s učitelem.
K nim patří i Janet Townendová: "Mnoho dětí nám líčí stejný, ovšem odstrašující příběh: 'Když přijdu za paní učitelkou, že tomu nerozumím, ona zjistí, co neumím, a pak mi dá domů hodně úkolů.' Jenomže učení dyslektiků není založeno na pedagogice, ale na diagnostice, tedy na schopnostech, nikoli na míře informací. Proto neučíme CO, ale JAK. Naším cílem je odnaučit dítě strachu ze slov a písmen, a naopak je naučit pozorně poslouchat a vnímat. Tyto metody učení se ostatně mohou hodit kdekomu, proto nabízíme krátkodobé kursy metodiky učení veřejnosti."
Janet Townendová a její kolegové mají ale ještě další poslání. Organizují postgraduální vzdělávání pro učitele středních i základních škol, kteří pak tvoří první linii odborníků (takových je dnes už více než 5000), zabývají se výzkumem a v neposlední řadě vydávají publikace, které mají pomoci postiženým i jejich rodinám. Pochlubit se už mohou i speciálními počítačovými programy a také prvním CD-ROM, tedy médiem, jež je podle jejich názoru pro dyslektiky jako stvořené.
Jste také dyslektik?
Pokud na většinu otázek, které na základě svých zkušeností sestavili britští odborníci, odpovíte kladně - lhostejno, zda jste dítě, či dospělý, měli byste vyhledat odbornou pomoc.
Nezávisle na věku:
- Jste v mnohém vynikající, ale v něčem máte "blok"?
- Má někdo z příbuzných podobné těžkosti?
- Máte potíže s tím, když vám někdo najednou zadá tři úkoly?
- Začali jste relativně pozdě mluvit nebo se vyjadřovat jasně?
Pro věk 7 až 11 let:
- Má dítě částečné potíže se čtením nebo hláskováním?
- Sestavuje čísla nebo písmena špatným způsobem, například zaměňuje 15 s 51, 6 s 9, b za d ...?
- Přečte sice nějaké slovo dejme tomu na začátku stránky, ale už je hladce nezvládne podruhé, na konci stránky?
- Hláskuje slovo několika způsoby, ale vždy špatně?
- Má potíže s pochopením gramatických časů a vidů?
- Plete si levou stranu s pravou?
- Na otázky položené ústně sice odpovídá dobře, ale jsou-li psané, má s nimi potíže?
- Je neobyčejně nemotorné?
- Má potíže se slovním přízvukem či malý smysl pro rytmus?
Pro věk od 12 let výše:
- Býváte někdy nepřesní ve čtení?
- Hláskujete mizerně?
- Máte potíže, když si máte dělat poznámky nebo něco opsat?
- Nedaří se vám psaní slohových prací, dopisů či zpráv?
 "Je to osamělá existence, být dítětem s postižením, které nikdo nevidí ani mu nerozumí: své učitele rozčilujete, pro rodiče jste zklamáním, a přitom víte, že vůbec nejste hloupí!" Tak shrnuje své zkušenosti z dětství britská herečka Susan Hamshire, jež například v roce 1970 získala prestižní cenu Emmy za roli Fleur ve slavném televizním seriálu Sága rodu Forsythů, který se vysílal i u nás. Donedávna působila jako prezidentka Institutu dyslexie - jejím úkolem bylo získávat morální a zároveň také finanční podporu pro činnost této neziskové organizace. O tom, že se to daří, svědčí kupříkladu fakt, že k pětadvacetiletí existence této organizaci blahopřál osobním dopisem Tony Blair a dort nakrojila princezna Margareta, do dražby uměleckých předmětů věnoval obraz kromě jiných celebrit i princ Charles a v knížce osobních vzpomínek na dětství poznamenané dyslexií najdete mezi autory třeba piloty formule 1 Damona Hilla či Jackie Stuarta. Jiné finanční zdroje než výtěžek ze společenských či sportovních akcí tato ojedinělá škola nemá. |
