Po drahné době, s tělem, kterému to nevonělo už při šněrování tenisek, zato s odhodláním to nevzdat za žádnou cenu. Jsem skvělý, tak ať to každý vidí. Přežrané tělo jsem obalil do zbrusu nové běhací vesty, reflexní, značkové, kterou mám proto, aby mě nikdo nesrazil. Nesrazí, všichni už z dálky brzdí jak o život a kolem mě jedou úplně krokem. Vypadám jak policajt. Do sluchátek jsem pustil Piráty z Karibiku a začal stoupat příbojem bahna k lesu.
Stoupám. Pomalu. Krev šumí řečištěm, mé tempo nemá s tím slovem nic společného, ale nakonec vbíhám mezi stromy. Hudba se stupňuje a vypadá to, že se odněkud každou chvíli vyřítí Černá perla. Funím a z lesa se skutečně cosi řítí a přímo ke mě. Skáču na nejtenší buk co tam je a marně si vzpomínám, jak se správně šplhá. Strach zvítězil a na mé tenisky funí zespodu pitbul s očima zalitýma krví. Nechápu, že ta krev není moje, ale jistý si tím nejsem. Držím se zuby nehty a fakt to není přirovnání. Z obrovské dálky volá jakýsi blbec: "Nebojte se, on vám nic neudělá, je to ještě štěně! Adonisi, k noze!" Hrůza. Jestli myslel k mojí noze, pak ta baskervilská bestie poslouchá na slovo.
Už zase běžím. A zase do kopce. Třes po setkání s tím milým psem střídá srdeční arytmie. Tělo se brání. Možná ten Zeman nebyla tak špatná volba. Na pátém kilometru mě opouštějí plíce, zoufale klopýtají kdesi vzadu a sakrují. Vybíhám z lesa a po mém boku se objeví skutečná Černá perla. Rozráží vlny, hudba graduje a Jack Sparrow na mě posměšně hledí z kapitánského můstku. Pak udělá elegantní pohyb rukou, zachechtá se, zachechtá se i opice na jeho rameni a Černá perla kopne do vrtule. Ačkoliv to popírá všechny pozemské zákony, na osmém kilometru zrychluji.
V podivném transu dobíhám k Boudě. Je tam plno důchodců, mají vycházkové hole, značkové bundy, slivovici a dobrou náladu. Někdo na mě volá, ať si dám panáka a kam se jako ženu. Sám nevím. Proběhnu davem a otáčím k domovu. Důchodci zpívají Když jsem šéél z Hradišťáá... Až si doma sednou k televizi, budou zase spokojeně nadávat na tu dnešní pracující generaci uštvaných pitomců, jako jsem já.
Blíží se desátý kilometr. Jsem uštvaný, funím a už jsem spotřeboval všechny tekutiny v těle. A když říkám všechny, tak myslím všechny. Nakonec je to dobře, protože už neovládám ani natahovače, ani svěrače. Po plících mě opouští i sebevědomí a tělo přepíná na autopilota. A víc si nepamatuju.
.....
Sedím doma na zemi. Ničeho se nedotýkám, protože jsem jako prase a matně si vzpomínám, že hlavně nesmím ušpinit domácnost. Plíce se vrátily po půlhodině, takže už zase vyrábíme kyslík. Vím, že jsem vám chtěl ještě něco říct, ale někdo zvoní: za dveřma na mě vyčítavě hledí moje zdevastované sebevědomí.
PS: Už vím, chtěl jsem vám jenom říct, abyste v tom novém roce běhali a nikdy to nevzdali. Ať už si za ten běh dosadíte cokoliv. Jste skvělí, tak ať to každý vidí!
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek |
