Anorektička umí okolí přelstít. O vaši pomoc stojí, ač ji hlasitě odmítá

Zatímco někteří si umí jídlo vychutnat, pro druhé představuje jen zdroj živin a pro další mnohaletý problém, kde něco nefunguje, jak má. Jak poznáte, že má někdo ve vašem okolí problém a prožívá své soukromé peklo zvané porucha příjmu potravy? A jak pomoci?

Julie vypravuje, 1. díl

„Kdy to u mě začalo? Těžko říct, ale pamatuju si, že babička i moje tety byly vždycky oplácané. A mamka často držela diety. Možná jsem se jen bála, že taky budu tlustá, a chtěla jsem tomu zabránit. Na netu jsem sjížděla zkušenosti holek v mém věku a hodně zvažovala, co dám do pusy. Tak moc, že mě naši v mých jedenácti letech odvezli do nemocnice, protože si už nevěděli rady. Vážila jsem 28 kilo. Přestože jsem jídlo v podstatě nesnášela, tam jsem se zapřela a jedla. Věděla jsem, že když přiberu pár kilo, pustí mě domů. A pak to zase rychle shodím, vždyť vím jak,“ říká vyléčená anorektička a bulimička Julie (dnes 38 let).

Těžko se v nich vyznat

Za označením poruchy příjmu potravy (PPP) se skrývá celá řada chorob. Mezinárodní klasifikace nemocí rozlišuje tyto: mentální anorexie, atypická mentální anorexie, mentální bulimie, atypická mentální bulimie, přejídání spojené s psychologickými poruchami, zvracení spojené s jinými psychologickými poruchami, jiné poruchy příjmu potravy a porucha příjmu potravy NS. Ale například pod přejídání spojené s psychologickými poruchami patří také psychogenní přejídání, přitom se v poslední době řeší revize tohoto označení a nemoc začíná tvořit samostatnou kategorii.

Někteří odborníci ke zmiňované škále přidávají ještě další trápení (například ortorexii, bigorexii, drunkorexii, ARFID, noční přejídání...). Navíc se choroby můžou prolínat nebo i střídat, s mnohými se pojí úzkosti či deprese. Jsou zkrátka natolik variabilní, že se těžko vtěsnávají do úzce ohraničených škatulek. Společné mají jedno – působí na tělo i na duši a člověku převrátí život naruby.

Věk a pohlaví hrají roli

Nejčastěji se vznik poruch příjmu potravy pojí s obdobím dospívání, některé propukají už v mladší pubertě. Věková hranice se neustále snižuje a souvisí i s tím, že dívky nyní dospívají rychleji, daleko dříve menstruují, dříve se u nich objevují sekundární pohlavní znaky a podobně. Dříve to bylo kolem 12–13 let, teď už třeba v 9–10 letech. A zrovna poruchy příjmu potravy často souvisí s tím, že se dívka zalekne toho, jak se její postava mění a dostává ženské tvary. 

Ale existují i podtypy těchto poruch, které se objevují v pozdějším věku a jsou spojené s obavou ze stárnutí (např. anorexia athletica – nadměrné cvičení, nejvíce mezi 35–60 lety). 

Poruchy příjmu potravy se týkají v převážné většině dívek a žen, u mužů se vyskytuje např. bigorexie (závislost na posilovně).