Těhotná žena

Těhotná žena | foto: Profimedia.cz

Porodem to všechno vlastně začíná

  • 1
Tak už máme doma jedenácti týdenní holčičku a když si promítnu zpětně jak to všechno začalo musím se vrátit hodně dozadu…vlastně celý rok.

V lednu 2006 jsem prodělala laparoskopii, po které jsem se dozvěděla neměnný ortel v podobě neprůchodnosti obou vejcovodů.

VŠECHNY VAŠE PŘÍBĚHY ČTĚTE ZDE

Co teď? Sedmého března jsme poprvé s manželem navštívili centrum asistované reprodukce (CAR) a od 4.4. jsem díky IVF byla těhotná!!!!!!!!!

Hrůzu z porodu jsem si vůbec nepřipouštěla, spíš jsem se vyhýbala článkům v Betynkách a podobných časopisech, kde se popisují komplikované porody a kde čtenářkám a nezkušeným prvorodičkám jako jsem byla já, vstávají nad těmito články vlasy hrůzou.

Termín porodu byl stanoven na 9.1.2007, ale už od půlky prosince mě můj obvodní gynekolog připravoval na to, že se miminko pravděpodobně bude chystat na svět o něco dřív. Tak jsme si mysleli, že k nám přiletí Ježíšek, jenomže uplynul Silvestr, dokonce i termín porodu a pořád nic. Už jsem začínala mít strach, jestli TO vůbec poznám – co když budu mít kontrakce a nebudu o tom vědět? Na moje dotazy lékař reagoval smíchem a ujišťoval mě, že TO rozhodně nepřehlédnu :o)

V porodnici naplánovali vyvolávání na 19.1. Ovšem v neděli 14.1.2007 ve 2,45h ráno jsem začala cítit podivné bolesti v podbřišku. Pravděpodobně po zdolání pěšmo 8 pater u nás ve věžáku. Jsou to kontrakce? Ptala jsem se sama sebe. Zkusila jsem je počítat a dívat se na hodinky. Vzhledem k tomu, že se bolesti opakovaně ztrácely a znovu přicházely po 10 minutách, jsem usoudila, že to asi bude ONO.

Co mám dělat? Na předporodním kurzu nám porodní asistentka doporučovala přijet v případě kontrakcí po pěti minutách a zkusit lázeň v teplé vodě. Počkala jsem do devíti hodin a naložila se na 20min do vany. Paráda!! Ovšem kontrakce se začaly objevovat po pěti timinutách. S manželem jsme ještě počkali dvě hodiny doma a pak vyrazili. Při prvním vyšetření nám doktorka v porodnici řekla, že už se začínám otvírat a že si mě tam nechají. Vyfasovala jsem „anděla“ a zhruba tři hodiny chodila s manželem po chodbě sem tam. Potom mě znovu vyšetřila lékařka a nahnala na „přípravu“, což znamenalo klystýr a sprchu. Na to jsem měla hodinu.

Kontrakce mě už pěkně svíjely, ale horká voda byla úžasný pomocník. Po hodině jsme se s manželem přemístili na porodní sálky, kde mně připnuli monitor a objevil se doktor – velmi příjemný a pohledný mladík. Jelikož už to všechno trvalo déle než 12 hodin, po dotazu, zda chci epidural, jsem neváhala. Ukázalo se však, že už je pozdě. Doktor mi vysvětlil, že TO aspoň nebude trvat tak dlouho. Protože mi pořád ještě neodtekla plodová voda, lékař mi jí musel píchnout. Měla jsem z toho obrovský strach, ale nakonec to vůbec nebylo cítit.

Za dvě hodiny se nám narodila krásná zdravá dceruška. Manžel se celou dobu díval a přestřihl pupeční šňůru. Jakmile byla malá venku, přiložila jsem si ji na břicho a pak ji manžel s dětskou sestrou odnesli na převážení. Mezitím mě doktor zašil a já se cítila naprosto úžasně. Ihned po porodu zmizely veškeré bolesti, zůstal jen nádherný euforický pocit něčeho nového. Po hodině a půl jsem se došla vysprchovat, najíst a byla jsem umístěna na pokoj. Myslela jsem si, že těhotenství je zakončeno porodem, ale to jsem se velmi mýlila, protože porodem to všechno vlastně začíná. Upřímně musím říct, že porod byl dosud pro mě tím nejsilnějším zážitkem a už se těším, až si ho opět zopakuji.

Chtěla bych popřát takový silný emociální zážitek všem budoucím maminkám.

JAK JSEM RODILA? Napište nám. Vybrané příběhy oceníme knihou z nakladatelství Zoner Press z edice Encyklopedie ženy.