Dvacet procent žen rodí pomocí nějaké operační metody, například císařským řezem, kde je podání anestetika nutností. Ovšem celých zbylých padesát procent, tedy každá druhá rodička, hledá způsob, jak učinit jinak zcela přirozený a bezproblémový porod méně bolestivým.
"Ženy jsou zjemnělé a nesnáší bolest tak jako dříve," tvrdí Antonín Pařízek z gynekologicko-porodnické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, jeden z organizátorů kongresu.
EPIDURÁLNÍ ANESTEZIE
Mezi nejúčinnější metody patří epidurální analgezie - omezí bolest na minimum v devadesáti pěti procentech případů. Uklidňující látka se vstřikuje do oblasti páteře a aplikovat ji může pouze zkušený anesteziolog - a to je možná důvod, proč mnohé ženy na tuto metodu pohlížejí s despektem a obavami. Navzdory vysokému efektu rodilo s "epidurálem" v roce 1998 pouhých osm procent žen.
Některá pracoviště, zejména na Moravě, kromě toho odmítají podávat epidurální analgezii jen proto, že si ji žena přeje. "Pokud má rodička takový stres, že to ovlivňuje průběh porodu nebo pokud nezabírají žádné jiné metody, například masáže či různé injekce, aplikujeme ji. Ale omezili jsme podávání epidurální analgezie z takových těch alibistických důvodů - kdy prostě žena přijde, že má strach z porodu a že jí o této metodě řekl její lékař," konstatuje brněnský porodník Vít Unzeitig, pro nějž je každý lékařský výkon, který není nutný, zbytečným rizikem.
Jde i o peníze: zatímco v Praze je zdravotní pojišťovna "epidurálu" nakloněna a proplácí jej, v Brně vyžaduje přísné medicínské důvody. "Jinak nám jej nezaplatí. A sama rodička si jej uhradit nesmí, protože to současné zákony zakazují," podotkl Unzeitig.
I ženy se ve svých představách o optimální formě porodu liší: některé chtějí, aby jim lékař pomáhal co nejvíce, jiné mají za to, že lékaři zasahují přespříliš a že jim porod svým způsobem ukradli.
NÁZORY SE STÁLE VYVÍJEJÍ
Někdejší přední pediatr profesor Josef Švejcar v posledním vydání knihy Péče o dítě zase napsal, že zvláštní hormony, tzv. endorfiny samy tlumí porodní bolesti a bezprostředně po porodu vyvolávají v ženě pocit nadšení. "Toto podivuhodné přírodní uspořádání vrcholného životního ženského výkonu je však naprosto porušeno jakýmkoli prostředkem za účelem bezbolestného porodu," zastává se Švejcar téměř absolutní "přirozenosti".
"Od té doby se však naše znalosti posunuly," namítá Antonín Pařízek. "Dnes víme, že i nadměrné vyplavování endorfinů může mít negativní vliv na porod a centrální nervovou soustavu děťátka." Klinika, na níž pracuje, uskutečnila dotazníkové šetření mezi tisíci ženami a jedenadevadesát procent z nich odpovědělo, že by s epidurálem rodilo znovu.
"Nejde jen o zmírnění bolestí, ale také stresu, který ženu vyčerpává, může škodit novorozenci a vyžádat si operační řešení - tedy císařský řez či použití kleští," uvedl Pařízek a dodal: "Nefarmakologické metody, například masáže, mají jednu zásadní nevýhodu - jsou mnohem méně účinné." Pařízek odmítá i teorii, že farmakologické potlačování bolesti prodlužuje první dobu porodní, a tak zvyšuje nutnost zasáhnout nakonec císařským řezem: "Ve všech takových případech jde jen o špatnou spolupráci porodníka a anesteziologa," uvedl.
DĚTI RODÍ I NE ZCELA ZDRAVÉ ŽENY
Císařských řezů v posledních letech mírně přibývá - končí jimi dvanáct až třináct procent porodů (ve Spojených státech, kde se řez provádí i na přání rodičky, ovšem přes dvacet a například v Brazílii dokonce pětatřicet procent). Lékaři to vysvětlují tím, že moderní lékařská věda umožňuje otěhotnět a bez vážnějších komplikací donosit dítě i ženám, které nejsou zdravé a pro které je porod rizikový - například diabetičky, astmatičky, ženy s vysokým tlakem či srdečními chorobami. To je také podle účastníků kongresu důvod, proč se mnozí lékaři stavějí skepticky k obecné propagaci alternativního porodnictví, jež nabízí například Centrum aktivního porodu v Praze na Bulovce - ženy zde rodí podle vlastního přání a lékaře častěji zastupují porodní asistentky. "Mělo by být jasně zdůrazňováno, že takováto zařízení si své klientky vybírají na základě jejich dobrého zdravotního stavu," uvádí se v jednom ze závěrů porodnického fóra.
JINÝ KRAJ, JINÝ MRAV I V PORODNICTVÍ
Na kongresu byly poprvé zveřejněny i některé konkrétní údaje z okolních zemí: porodnické zvyklosti se v nich velmi liší a závisí na tradici, dostupnosti erudovaných odborníků či organizaci porodnic. Tak například zatímco v České republice stál v roce 1998 o osobní uvítání potomka jen každý třetí muž, v severských zemích je otec přítomen u porodu v devadesáti procentech. V Norsku, Švédsku a Finsku rodí pomocí epidurálu v průměru kolem dvaceti procent žen, ve vlámské části Belgie dokonce celá polovina, ale například v Dánsku či Nizozemsku sotva pět procent. Nizozemsko se naopak zvyklostem ostatních vyspělých zemí vymyká tím, že tam celých devětatřicet procent žen rodí doma. "I ony se však musí podrobit přísnému zdravotnímu výběru," říká Pařízek. Lékaři by podle něj měli maximálně vyjít vstříc ženám v jejich představách o porodu, ale nesmějí přitom být ohroženy ani ony, ani dítě.
