Ona
Porod mě strašil i ve snu

Porod mě strašil i ve snu | foto: Profimedia.cz

Porod mě strašil i ve snu

  • 1
Jestli je někde v psychologických příručkách uváděna fobie z porodu, tak já jsem jí trpěla už od dětství.

Pokaždé mě děsily ve filmech všechny rodící scény nebo vyprávění mojí babičky, jak u toho málem umřela. A kolem třinácti let jsme měla rozhodnuto, že nikdy nebudu rodit.

Toto předsevzetí jsem vydržela až do svých 32 let, kdy jsem potkala konečně toho pravého a zcela podlehla touze po miminku.

Až do šestého měsíce jsem strávila hodně času rozebíráním porodu mých kamarádek, které mně ničeho nešetřily a barvitě mě líčily, jak to bylo těžké. Měla jsem smůlu a zrovna já nenarazila na žádnou maminku, která se mnou bude mít soucit a ušetří mně detailů a dodá trochu optimismu.

VAŠE PŘÍBĚHY ČTĚTE ZDE

Poslední měsíc jsem kupodivu zůstala zcela klidná a vyrovnaná, zkrátka hormony se rozhodly pro mě něco udělat.

Když jsem se týden před očekávaným porodem vzbudila brzy ráno s bolestmi břicha a veškerý čas trávila mezi toaletou a manželskou postelí, vzbudil se i manžel se slovy "Ty asi rodíš" a chtěl se mnou okamžitě odjet do porodnice. Já mu, ale neustále argumentovala tím, že jsem se večer před tím přecpala třešní a teď mám kvůli tomu křeče v břiše.

Po hodině mně doslova přemluvil a dotlačil do auta a my odjeli do nemocnice. Tašku jsem si ani pořádně nespakovala s tím, že stejně hned odjedeme a s těmito myšlenkami zaklepala na sestřičku, že nechci rušit a vysvětlila situaci. Sestřička převzala štafetu za manžela a dotlačila mně k posteli na vyšetření a dál už to šlo, jako po másle.

Zjistila totiž, že už budu brzy rodit a musím okamžitě na sál. Cestou jsme ještě stihly nabrat překvapeného manžela, minout všechny procedury, jako je sprcha, holení, skákání na balonu, předběhnout všechny několik hodin rodící maminky a moje Adélka byla za chvíli na světě.

Nakonec musím ještě podotknout, že po povinném dvouhodinovém ležení jsem dostala tak strašný hlad, že jsem doslova doskákala do jídelny, slupla oběd a když se mně po hodině přišla sestřička zeptat, jestli mi už může přinést oběd na pokoj, byla velmi překvapená, že už si dávám zákusek.

A tak, když teď s manželem plánujeme druhé dítě, zůstávám zcela klidná a vše nechávám na přírodě, ona už to nějak zařídí.