Když nadávky pomáhají od bolesti
Jednadvacetiletá blondýnka Petra se se svým o devět let starším partnerem Bohoušem seznámila v práci, kde byl jejím šéfem. Neměla jednoduché dětství, s maminkou se skoro nevídala.
„Vyrůstala jsem s tátou, měla jsem k němu lepší vztah než k mamce, kterou jsem viděla jednou za 14 dnů, když mě měla v péči,“ vzpomíná nastávající maminka, která prý teď s ní vychází mnohem lépe.
Ačkoli by si budoucí babička přála, aby se její vnučka jmenovala po ní Renátka, mladí rodiče se rozhodli pro světovější jméno. Dítě, které se už zanedlouho narodí, se bude jmenovat Nancy.
Ale na svět se jí zrovna moc nechce a čekání, doprovázené stále bolestivějšími kontrakcemi, se zdá Petře i Bohoušovi příliš dlouhé.
„Já jsem vždycky myslela, že když praskne voda, že se jde rodit,“ svěřuje se nastávající maminka. „Ale já mám smůlu.“
„Na dobré věci se čeká,“ uklidňuje ji Bohouš.
Petra bolesti zvládá díky tomu, že si pěkně sprostě od plic zanadává. I když je viditelně vyčerpaná, stále má starost o svého partnera, který nervozitu z dlouhého porodu maskuje legráckami.
Pak personál nemocnice překvapí, když si objedná a přímo na porodní sál donese pizzu. Usadí se s ní pěkně na židli a s chutí se zakousne. „Vůbec ti ji nezávidím,“ říká Petra. „Ale nechceš se najíst někde v klidu?“
„Mám to jako v kině,“ kontruje spokojeně Bohouš. Když pak jeho dcera přijde na svět, neskrývá tento statný chlap dojetí.
