OTÁZKA:
Chceme se s pritelem brat. Mame velmi pekny vztah, lety provereny, ale presto... Jaka je pravdepodobnost, ze se po svatbe zmenime? Bojim se, aby me nezacal pokladat za samozrejmost. Dalsi problem tkvi v tom, ze se mi nevenuje, ma svoje konicky - PC :-), a prestoze jsme stale spolu (v jednom pokoji), jakobychom spolu ani nebyli. Jakym zpusobem si mame hledat spolecne zajmy?
Janicka
ODPOVĚĎ:
jano, ve své otázce máte více problémů najednou - aby vás partnwer po svatbě nebral jako samozřejmost, a on - má jiné koníčky, žijete spolu, ale spíše vedle sebe... Tak se mi zdá, že si nejstže jista perspektivou vašeho vztahu, který je dlouhý, a nastartovaný k něčemu dalšímu, potřebujete si to utvrdit? Nevím, myslím si, ýže pokud člověk vstupuje do manželství, měl by si být jistý tím, že jim vztah bude stále jiskřit, že spolu leccos zvládneme, že se nebojíme společné budoucnostri. Pokud se máte opravdu rádi, měli byste hledat hlavně společné impulzy, mít společné zájmy i přátele, mít obdobný hodnotový systém. Zdá se, že si je váš přítel vámi hodně jistý, něco udělejte, buďte jiná, záhadnější, dobrodružnější, co já vím. Držím palce.
13.1.2005 16:29
OTÁZKA:
Dobry den! Muj partner se velmi nerad mazli, casto se chova znudene. Neumi projevit lasku, nerad mne rika ta dve hezka sluvka. Ja jsem s nim uz nekolikrat o tomto hovorila, pripada mne, ze s tim snad ani nedokaze nic udelat. Premyslela jsem nad tim snad tisickrat, pripada mne, ze je to diky dospivani - v jeho rodine se city moc nenosi, tak jsem uz parkrat i rezignovala s tim, ze jsem se utvrdila v teto myslence. Vim, ze me ma rad, vim, ze ho to trapi, ale mam pocit, ze s tim nic nesvede... Jsem uz bezradna a nevim, co si pocit.. Nemate radu, jak ho primet, aby se ke mne choval laskyplne? Moc Vam dekuji za radu a preji hezky den. Eva P.
Eva
ODPOVĚĎ:
Evo, přimět ho k tomu asi nemůžete jinak, než svým vzorem chování - jste - li vy k němu něžná, umíte projevopvat své city a nevzdáváte to, měl by se to alespoň trochu naučit i váš partnmer. Nevím, do jaké míry o tom hovoříte, jak moc mu to vyčítáte,to by nebylo dobré- Viděla bych jako důležité si s ním častěji povídat o jeho rodině a poté o tom, jak byste si to přála vy sama ve vaší budoucí rodině. Něha od vás a projevování citu musí ale přeci vyvolat totéž, ne?:-)
13.1.2005 16:35
OTÁZKA:
Hrozně ráda bych věděla, jestli by šlo nějak poznat, jestli je vztah „dobrý“. Nejsem si jistá, jestli prostě jenom pořád v duchu všechno zbytečně nerozebírám a nehledám chyby tam kde nejsou. Nebo jestli opravdu vztah skřípe a nebylo by lepší ho ukončit. Je mi 26 a moc se bojím rozchodů. Máte nějaký tip?
K.
ODPOVĚĎ:
Jestli je vztah dobrý, to asi nějak vycítíme, není - li to tak, je dobré mít pro sebe nějaká kritéria, která si stanovíme na základě vlastních zkušeností z předchozích vztahů, neboli - je dobré vytvořit si vlastní hodnotový systém, podle něj pak partnera testovat. Ale stejně bych dala nejvíc na intuici. Pak je určitě důležité mít někde vzadu pocit, že nás ten druhý nenechá na holičkách, ocitneme-li se v kritické situaci.
13.1.2005 16:39
OTÁZKA:
Muj otec neni zrovna vzorem idealniho manzela. Jsem si toho vedom, ale neco z jeho vztahu s matkou ve mne zustalo. Moje manzelka mne pri kazde hadce vycita, ze jsem stejny jako on a ze se nema co divit.... co s tim????
acol
ODPOVĚĎ:
Vypadá to na první pohled jednoduše, že? Jasně, každý jsme formování svými identifikačními vzory z dětství, nic jiného před sebou nemáme, a ještě navíc jsou zde geny...Zdá se mi, že vám chování otce vyčítá více manželka, než byste byl ochoten to přijmout vy? Snažte se o věcech spolu s manželkou hodně mluvit, hlavně si zdůrazňovat to hezké mezi vámi, to, co vás spojuje a drží při sobě, pak je otevřený konstruktivní prostor i k tomu, co vadí.
13.1.2005 16:43
OTÁZKA:
Manzelka je velmi poradna, ja jsem trochu v tomto smeru laxnejsi - casto kvuli tomu vznikaji hadky. Mate nejakou radu????
karl
ODPOVĚĎ:
Rozdělte si pravomoce, kdo se bude o co starat, vy jste určitě dobrý v jiných věcech, jimiž manželce vynahradíte vaěši laksnost v úklidu. Nebo jsou kvůli tomu velké hádky? Pak by stálo za to, snažit se aspoň občas udělat jí překvapení trím, že uklidíte celý byt:-)
13.1.2005 16:45
OTÁZKA:
Dobrý den, mám možná problém s přítelkyní. Je velmi radikální a typ člověka "ředitel", její rodiče se spolu nebaví. Já jsem člověk velmi citlivý a na ní velmi upjatý. Než jsme spolu začali chodit žil jsem velmi divokým životem, nyní již však žiju jen a jen s ní. To ji velmi vadí i nyní (žárlí, nemohu se podívat na žádnou jinou...) Nedovedu ji však vysvětlil, že jsem se změnil. Velmi mi na ní záleží, ale asi mě příliš moc "utlačuje"?
Anonym
ODPOVĚĎ:
Nevím, vypadá to tak, že jste se dostal dio stavu citové závislosti, která není zdravá pro žádný vztah, jakákoli nesymetrie ve vztahu je čekající rozbuškou pro budiöucí problémy, nevěru.Snažte se více se vrátit k sobě, ke svému JÁ, uvědomujte si své kvality, mějte svůj vlastní svět - zájmy i přátelé, nenechte se vlastnit. Pro vás by to byla stále více opravdu klec, pro ni byste byl stále více nezajímavým člověkem.
13.1.2005 16:50
OTÁZKA:
Moje zena je velmi pracovne vytizena, kdyz prijde vecer domu je unavena a casto frustrovana z prace, pak staci mala jiskra a je hned hadka...Jak se mam spravne chovat abych predesel hadkam
fukol
ODPOVĚĎ:
Měli byste si spolu se ženou vytvořit nějaký signalizační systém o tom, že teď zrovna je někdo z vás utahaný a nemá kapacitu na nic, stačí třeba jedno domluvené slůvko, a pak nemá cenu začínak jakoukoli komunikaci, protože by vznikla hádka. Vy tomu budete již rozumět, a v závislosti na vaší kapacitě se budete buď snažit manželku nakazit svou dobrou náladou, nebo jí necháte být v klidu. Hlavně si nevztahujte její špatnou náladu zvenčí k sobě a neřešte problémy.:-)
13.1.2005 16:54
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorko, mam dotaz tykajici se moji zarlivosti. Zarlim na pritelkyni a nemuzu se toho zbavit, vim jak bych mel reagovat, ale stale se mi nedari. Muzete mi nejak poradit jak bych mohl potlacit svoji zarlivost?
Pavel
ODPOVĚĎ:
Žárlivost je většinou spojena s nedostatkem sebeúcty, vlastní sebejistoty, závislosti na partnerovi. Příčin může být samozřejmě spousta, bylo by nejlepší se vydat k odborníkovi - psychologovi, abyste společně rozklíčovali příčinu i další postupy.Nedá se odpovědět jednoduše a oébecně, vyžadujue to určitě individuální rozhovor.
13.1.2005 16:57
OTÁZKA:
Dobry den,jsem povahou na rozdil od manzela spis citliva a uzkostna,coz mi vnasi do manzelstvi problemy jako obavy o ztratu partnera, zarlivost, hadky a podobne.Existuje nejaka terapie,jak ziskat vice nadhled a zbavit se svych obav, ktere si v podvedomi stale vytvarim ? Dekuji za odpoved.
Lenka
ODPOVĚĎ:
Záleží na míře a intenzitě vaší úzkostnosti a citlivosti, zda by stačila pomoc psychologa v podobě psychoterapie, nebo pomoc psychiatra v podobě medikamentů. Ale nebojte se, určitě je vám pomoci, vidělaq bych jako nejsmysluplnější první krok návštěvu psychologa, a přesvědčila bych i manžela k párové terapii. Více takto na dálku nemohu poradit
13.1.2005 17:00
OTÁZKA:
Dobry den, rada bych Vas poprosila o nazor... ziju s pritelem 5 let, zatim nam to klape bez vetsich problemu, ale mam strach z budoucnosti, az nastoupi starosti s detmi, financemi, bydlenim, jestli se cel asituace jeste nezhorsi? Zatim nic zasadniho neresime, ale v nekolika malo krizovych situacich se pritel zacal "vybarvovat" jako pekny despota... je podnikatel, vydelava mnohem vic nez ja, a uz casto jsem od nej slysela odpovedi typu "moje penize, ja rozhoduju co s nimi" nebo "ty nemas zadne starosti, tvoje prace neni dulezita, doma nemas skoro nic na praci"... Jsou to jen naznaky, ale citim ze v budoucnosti by to mohl byt problem... Navic se mi zda, ze pritel ma z detstvi pekny komplex, jeho matka se rozvedla a o nej se nikdo nikdy moc nezajimal, pritel je na mne dost fixovany ale schovava to za tohle "chlapactvi" a okazale gesta... Kdyz se s nim o tom pokousim bavit, castecne uzna svou chybu, ale v praxi se pak chova zase stejne... Poradite mi neco?
Eva
ODPOVĚĎ:
Tak se mi nějak zdá, že váš přítel bude mít asi opravdu problém v potvrzení sebe sama, své pozice, co se týče citového života. Jistý si je pouze ve výkonové oblasti - tj. peníze atd., a tím se ohání asi vždy, když cítí, že mu dost nevYjadřujete lásku, nebo jeju tolik neoceňujete, nemá od vás satisfakci. Není to tak? Snad by stačilo více autentické vřelosti a komplimentů?
13.1.2005 17:05
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,přeji Vám příjemný den. Ráda bych se zeptala na Váš názor, radu.Mám o pár let staršího přítele,vztah trvá tři roky, jeden rok spolu již bydlíme. V době,kdy jsme se poznali byl ženatý, našel ve mně oporu, blízkého člověka,neboť jeho manželství bylo v rozpadu (byl pod neustálým psychickým tlakem, o vše se staral on sám, děti, nákupy, volný čas atd.). Přesto se však přihodila spousta věcí, na které nemůžu zapomenout a upřímně - bojím se na ně zapomenout a odpustit je, protože mám strach, že si už nikdy partner neuvědomí, že se zachoval nedobře a třeba se zase něco přihodí. Velkou ránou pro mě bylo po krátké době zjištění, že probíhají nějaké intimnosti s manželkou (když tvrdil, že s ní mu není dobře atd.), poté se do našeho vztahu připletla jiná osoba a on se se mnou na čas rozešel a poslední věcí, která mi vyrazila dech, bylo oznámení, že jeho manželka čeká další dítě (od začátku mě přesvědčoval, že to je věc, které se nemusím bát, že to nepřichází v úvahu, že on to nechce). Tohle všechno je sice už minulost, přesto však hodně bolavá a jak říkám neumím na ni zapomenout. Prosím, poraďte, jak se s tím vším vypořádat. Já ho mám velice ráda a není to nějaká slepá láska. Kdyby mi na něm nezáleželo, nepřestála bych vedle něj to všechno, nečekala bych a ani nejsem typ, který by se bál zůstat sám. Někdy je mi z toho hodně úzko a zle.
Děkuji
Daniela
ODPOVĚĎ:
Rozvedl se přítel kvůli vám, nebo ne? Máte pocit, že vás balamutiál o nefunkčnosti svého manželství, aby získal vás, ale bylo tomu juihnak? Manželka je těhotná s ním? Mám na jazyku spoustu otázek k idebntifikaci problíémuý, jednoznačná odpověd asi nejde, ale to důležité je - musíte si být jistá sama sebou a svou hodnotou pro něj, musíte si ochraňovat vědoémí své jedinečnosti a tu rozvíjet dál. Hlavně nedělat scény, hádky, nevyčítat, nesledovat, nekontrolovat. Kvlaitní vztah je založený na vzájemné důvěře. Odpíchněte se od minulosti a začněte od zítřka jinak, nově, sebevědomě:-)
13.1.2005 17:17
OTÁZKA:
Dobrý den, taky bych měl jeden dotaz.
S přítelkyní žiji už několit roky. První rok a půl jsme se stále hádali, pořád něco řešili. Poslední dobou je ale klid. Chováme se k sobě hezky. Srovnali jsme se. Jsme každej úplně jinej (počítače x zpěv) a dlouho nám trvalo než jsme se srovnali plus je parnerka o pár let starší.
Bojím se dvou věcí:
Že si ji vezmu a zjistím, že jsem přiliš mladý (24) a že jsem neudělal správně či že naše hádky začnou nanovo ...
Přítelkyni moc miluju a rozcházet se nechci, ale raději než zkazit oběma celej život ... ?
Charles
ODPOVĚĎ:
Zdá se, že vám jen trvalo delší dobu, než jste našli prostor pro souhru, souznění, a dokážete se nyní vzájemně respektovat. Mám pocit, že vzájemná úcta je základní předpoklad (kromě přetrvávající sexuální přitažlivosti:-) ) pro dobře fungující vztrah. Nemůžu posoudit, jestli je v poslední době klid proto, že jste si na sebe zvykli, nebo se prostě nic neděje, ale vzhledem k rozdílnosti osobností a povah předpokládám, že se něco děje pořád. Takže, nebojte, a hlavně se naučte o všem, co koho trápí nebo nebaví, otevřeně komunikovat.
13.1.2005 17:22
OTÁZKA:
Dobrý den, s přítelem jsme se skoro po 5letech známosti brali. Dnes jsme skoro 7měsíců manželé. Předpokládala jsem, že jsme spolu dost dlouho, abych ho znala. Po necelých 5měsících od svatby mi řekl, že má přítelkyni se kterou si velice dobře rozumí a po dalších pár dnech mi řekl že se s ní vyspal, má jí rád a chce rozvod. Byly to pro mě velice těžké chvíle a jsou i do teď. Vždyť jsem si brala přece někoho, kdo mi říkal jak mě miluje a nemohl by mi být nevěrný a najednou tohle. Aby toho nebylo málo, tak se k ní chtěl odstěhovat a řekl mi, že svatba byla opravdu omyl a že se to nemělo stát. Jediné čeho jsem byla schopna bylo brečet a brečet. I jsem přemýšlela odkud bych skočila nebo to jinak ukončila. Můj život byl naprosto v troskách. Nakonec se neodstěhoval, ale náš rodinný vztah byl na bodu mrazu. Jelikož jeho rodiče bydlí ve stejným domě a zrovna rekontrouvali byt, tak jsem jim slíbila, že tam ještě chvilku zůstanu, tj. než se udělají potřebné věci a jdu. Pár dní mi na to ale manžel poslal sms, že nechce abych odešla, že mě má rád a chce ať s ním zůstanu bydlet. Byla jsem ráda že to napsal, ale hned mi došlo, že mě by měl doma a jí v práci (je to kolegyně kterou se mi nestyděl představit). Odpověděla jsem mu, že na to nemám nervy a ať se rozhodne kterou. Odpověď jsem chtěla ještě ten den. Nakonec se rozhodl pro mě. Ze začátku jsem byla naprosto šťastná, že chce se mnou zůstat, ale... S ní je pořád kamarád a to se mi nelíbí. Já prostě nesnesu pomyšlení, že jdou spolu na kafe nebo ven. Denně má tajné sms, pořád nosí mobil sebou a nedej bože, když se ho jen dotku. To je pro něj naprosto něco svatého. Stále si s někým píše. Nedělá mu problém mi říct, že zrovna si dopisuje s ní. Pořád mi hlavou vrtá to, že když to udělal jednou, tak mi to udělá znovu. Kvůli mě se s ní nechce ani přestat stýkat. Poslední dobou mám kvůli tomu strašné depky a dokonce přemýšlím, jak jí ublížit (psychicky), abych se jí za tu bolest pomstila. Můj dotaz zní: myslíte, že to časem "přebolí" nebo bych měla navštívit nějaké doktora?? Manžel vůbec nechce slyšet o tom, že udělal něco špatně. Dokonce sama přemýšlím o tom, že ta svatba opravdu byla chyba a nejlepší řešení bude rozvod. Vůbec nevím co mám dělat, ale vím, že to strašně bolí. Zkuste mi prosím nějak poradit, co bych měla asi tak dělat. Moc děkuji za odpověď.
Renata
ODPOVĚĎ:
Vaše reakce jsou adekvátní situaci, vše vás to natolik znejistilo, že teď budete manžela asi podezřívat opravdu pořád,a hned tak to nepřebolí a nezmizí. Možná by to bylo jiné, kdybyste spolu prožili více let společného života, kdyby dával jednoznačnou přednost před všemi vám. Vy jse si toto neužila a byla to pro vás rána z čistého nebe. Přesto vás manžel označil jako svou jedničku. Vezměte to tak, ale jinak bych vám vřele doporučila návštěvu psychologa se specializací na partnerské vztahy, kde byste toé probrali více.
13.1.2005 17:28
OTÁZKA:
Má bývalá holka (devět let zpátky) mi přibližně jednou za čtvrt roku pošle naprosto neutrální mejlík, na který jí odpovím, protože nemám důvod neodpovědět - rozešli jsme se v pohodě. Nic mezi námi už dlouho není, z mé strany možná nebylo už tenkrát. Má současná partnerka se to dozvěděla (narazila na to v mé poště a já to považoval za nepodstatné, tak sem jí o tom pověděl) a teď je naštvaná a žárlí. Vím, že nemá důvod žárlit i to, že mi nemá koukat do pošty, tak jsem se s ní náležitě pohádal. Otázka je, jak to udělat, aby dokázala takovéto drobnosti tolerovat. Díky.
Petr
ODPOVĚĎ:
Ujistěte ji prostě o tom, že v partnerském slova smyslu je tu pro vás jen ona, kamarádek - i z ranku bývalých přítelkyň - máte a budete mít vždy více, s tím se musí smířit. Měl byste si včas jasně vymezit své hranice - váš mobil, vaše mailová pošta, to je vaše soukromí. S žárlivým a nedůvěřivýnm člověkem se žije obtížně, takže je dobré opravdu stanovit mantinely.Přeji vám v tom úspěch.
13.1.2005 17:31
OTÁZKA:
Dobrý den! Paní doktorko, jak mám psychicky zvládnout soužití s rodinou mého muže? Pocházíme každý z úplně odlišného prostředí. Byla jsem zvyklá žít skromně a v klidu. S mužem jsme si rozumněli, dokud byl student, pak jsme si našli pronájem a náš vztah fungoval. Postupem času převzal po otci rodinnou firmu (z úcty k rodičům), přestěhovali jsme se do jejich rodinného domu a narodily se nám dvě děti. Přistěhovala se sem i jeho rozvedená sestra se dvěma dětmi a od té doby je všechno špatně. Nerozumím si s tchýní ani švagrovou, zejména ve výchově dětí. Manžel se mě nezastane, spíš naopak. Neváží si mě, ponižuje mě, uznává jen svou ovdovělou matku, která mu pomáhá s firmou. Já se věnuji dětem a domácnosti, což se v jejich rodině netrpí, je to známka mé lenosti. Manžel se změnil, má spoustu svých starostí a koníčků a já jsem na všechno sama. Není nejhorší otec, ale vzhledem k tomu, že se práce řeší i doma, tak ho s dětma vyrušujeme a zdržujeme. Prosadila jsem si stěhování, společné soužití s jeho rodinou nedělá dobrotu. Jenže i tak k nám budou mít pár kroků. Nevím, jak se chovat. Tchýně se ve svých dětech vidí, pořád mi opakuje: nebije tě, nemá ženskou, nechlastá, má plno peněz. Co chceš víc? Připadám si v jejich rodině jako hadr. Jedinou útěchou jsou moje děti a matka, která mě navštěvuje. Mám pár kamarádek, ale jinak jsem pořád doma.
Za dva roky mi končí mateřská, chtěla jsem pomoci v rodinné firmě, ale mám obavy, že přibude konfliktů v rodině.
Prosím, poraďte mi, jak se chovat k manželovi a jeho příbuzenstvu, aniž bych někomu ublížila. Děkuji.
Eva
ODPOVĚĎ:
Myslím si, že si co nejdříve musíte nalézt něco svého, svou práci, něco, čím získáte na důležitosti nejen pro jeho rodinu, ale hlavně sama pro sebe. V žádném případě byste neměla vstupovat jako další zaměstnanec do rodinníé firmy, musíte mít něco svého, a manžel by se měl podílet na péči o děti, t. - nejen si s nimi občas pohrát, ale i je hlídat, vyzvedávat ze školy atd. Musíte asi vybudovat pozice rovnoprávné partnerky, i když asi vždy budete vydělávat méně, než on.
13.1.2005 17:36
OTÁZKA:
Je mi 30 let, manželce 27 a máme 7letá dvojčata, kluky. Jsme spolu už 10 let. Po svatbě přišly děti, já hodně pracoval a na manželce zůstala starost o děti. Ona tolerovala moji pracovní vytíženost a já zase, že se mnou nechce spát, protože je unavená z dětí. Nyní už tolik nepracuji, ale nic se nezměnilo. Manželka má na povídání kamarádky, s nimiž tráví hodně času. Každý máme svoje koníčky a snažíme se do nich zapojovat i děti. Ale nikdy ne úplně společně. Žijeme vedle sebe, ale ani jednomu to nevyhovuje. Naše krize vyvrcholila asi před půl rokem, kdy jsem se dozvěděl o možné manželčině nevěře.. Moc mě to ranilo, ale před rodinou jsem se postavil na její stranu s tím, že jsou to pomluvy. Začal jsem ale žárlit. Na to, že se dokáže bavit s jinými chlapy a se mnou ne, že se mnou nechce trávit víc času a nechce se o našich problémech bavit. Já ji chápu, opravdu neumím formulovat věci tak, jak bych v daném okamžiku chtěl a když mi dojdou argumenty, snažím se hovor ukončit, abych neplácl nějakou blbost. Zkrátka to vyvrcholilo tím, že se už nechce snažit a nechce dál takhle žít. Připadá mi to nespravedlivé vůči nám všem. Navíc nedokáže odpovědět, zda to chce řešit rozvodem nebo v manželské poradně. Já chci za společný život bojovat, mám ženu moc rád, vážím si toho, co pro nás udělala a beru ji takovou, jaká je i s jejími kamarádkami. Má cenu bojovat za společný život? Pavel
Pavel
ODPOVĚĎ:
Pavle, jestliže máte svou ženu rád a máte děti, stojí přeci za to bojovat, jen nevím, jestli vy bojujete právě tím nejlepším směrem... Dostal jste se do pozice neimponujícího závislého muže, s důrazem na závislého. Nevím, jak moc dokážete projevovat i chlapský přístup, vydobýt si své, jak moc jste pro manželku autorita. Sex nemáte hodně dlouho, nemáte společné zájmy, volný čas trávíte odděleně , no teda! Měl byste přijít s nějakým novým neotřelým nápadem na společně strávený čas, vytáhnout ji někdy někam na zajímavou akci bez dětí. Poradu u psychologa bych asi nejdříve doporučovala vám potom společnou párovou terapii.
13.1.2005 17:46
OTÁZKA:
Dobrý den, mám problém se svou manželkou, který se týká sexu. Máme tři roky po svatbě a dvouletá dvojčata. Koncem těhotenství a po porodu jsem neprovozovali sex vůbec. To jsem chápal. Teď ale mají děti už dva roky a naše frekvence pohlavního styku je jednou za měsíc a někdy ani to ne. Jinak si rozumíme velmi dobře, děti nám dělají radost, ale na moje žádosti o sex odpovídá, že je unavená. Poraďte mi co s tím. Děkuji.
Jirka
ODPOVĚĎ:
Nečeká vaše žena atmosféru před miliováním více něžnosti, jemnosti, hezkých slov hned po příchodu z práce domů? Nevím, jak to má vaše žena, ale tak to většinou bývá, slýchávám to od svých klientek dnes a denně mnohokrát. Zdá se toí být banální, ale je to tak - žena potřebuje k chuti na sex mít pocit, že je oceňována, milovánam, nejen to, že po ní toužíte v sexuálním kontextu. Budete - li se jí více věnovat, neopochybuji o tom, že váš intimní život obnoví. Přeji to vám oběma:-)
13.1.2005 17:50
OTÁZKA:
Dobrý den,
žiju s manželem již 7 let manželé jsme 2,5 roku a problém je v to, že začínám zjišťovat, že z jeho starny nemám zastání a také se to pak odráží i v našem sexuálním vztahu. S jeho rodinnou se vůbec nestýkám (nestojí o to) a s ním si nějak přestávám rozumět, začím vjištovat, že je mezi námi propad co se týká vzdělání on je vyučený a já mám vyšší střední. Nechci, od něj odejít, ale nejak to vyřešit, pokud s ním něco řeším myslím si, že žije v jiném světě . . . nebo já ?
J
ODPOVĚĎ:
Váš hlavní problém je asi v tom, že si připadáte velmi osamělá - manželova rodina nestojí o stryk s vámi, intimní život přestává fungovat, dovedu si představit, jak se okolo jeho rodiny hádáte, a asi nekonstruktivně, bez smysluplného vyústění někam dál. Hádky o původních rodinách nemají žádný smysl, každý hájí své rodiče, měli byste se snažit být spíše více spolu sami a vytvářet platformu pro společné sdílení. Zkuste vymyslet něco, čím manžela zaujmete - po 7 letech vztahu to chce novou jiskru,energii,dynamiku, prostě nové impulzy, které opět vaše soužití oživí. Nežárlete na jeho rodinu,buďte za sebe, ať žijete zase spolu ve stejném - vašem - světě.
13.1.2005 17:57
OTÁZKA:
Mým problémem je jak teď .Před 2mi lety jsme oba překonali manželovu nevěru, kdy on byl zamilovaný do kolegyně a já nic něvěděla, až když se mi přiznal, že ho opouští a byl zdrcen. Dokázali jsme se k sobě vrátit a já mu s pomocí pana Plzáka odpustila. To ale trvalo asi půl roku, než ho „uvláčela“ další do něj zamilovaná kolegyně, tentokrát to bylo bez jeho zamilování a prasklo to jednou SMS po 4 měsících. Manžel si vybral děti, ale s ní jěště udržoval telefonní kontakt i v soukromí , i když jsem je žádala, ať si případné dozvuky vyřizují v době,kdy není doma.Ještě spolu párkrát spali a jak je to teď po 6 měsících od ukončení – údajně jen ojediněle hádky a výčitky vyprovokované z její strany. V práci jsou spolu na patře.
A jak já. Chtěla jsem , aby se vůbec nestýkali a přitom jsem nevěděla, jestli mu chci/dokážu zase odpustit.City mi říkají něco jiného( chci) než rozum(nechci).A 4 měsíce spolu nespíme, i když mi dává pusu a večer v posteli mě obejme.A já ho zhruba stejnou dobu posílám do podnájmu jednou s větší odvahou, jindy se stáhnutým … Našla jsem si přítele, ale chodíme spolu jen do divadla a nedržíme se ani za ruce, není to zřejmě ono.Milence si najít je snadné, ale ne to pravé ořechové. Máme děti 13 a 15 let, které to vše ví bez podrobností , které jim samy snad nedocházejí a barák. On chce stále jěště čas, aby to mohlo být jako před a moje trpělivost končí, protože vše oddaloval tou komunikací. Párkrát jsem ho i ve vzteku zfackovala a on se naštěstí nebránil. Zdravotně se mu přitížilo, bolesti zad (nesouvisí) a arytmie a bušení srdce (souvisí s psychykou),normálně je sledován pro vrozenou vadu chlopně, v práci je u stropu v kariéře + ty aféry, teď dostal nabídku do jiného týmu s cestami do ciziny, jenže se to vzhledem k srdci bojí vzít. Asi si bude muset hledat jinou práci.
Nevím jak dál žít.S ním, bez něj (finance, začal si konečně rozumět se synem) jen vím,že ne ve formálním svazku bez vztahu (a to si nepředstavuji žádnou obnovu líbánek). Jsem celkem v psych.pohodě , jen bych uvítala pár slov, pokud se na můj dotaz dostanete nebo i doporučit nějakou literaturu, kterou bych si přečetla.
Děkuji.
Hanka
ODPOVĚĎ:
Jestliže vám city říkají - CHCI odpustït a pustit to z hlavy, tak se jich držte více, než rozumu. Zkuste asi odpustit, případně na dočištění vztahu navštivte společně psychologa, a hledejte něco společného nového pro sebe, co bude jen vás dvou. Děti již máte rel. velké, takže můžete uirčitě vyrazit i spolu sami někam. Věřte nejen jemu, ale hlavně SAMA SOBĚ.Přítel do divadla vám sebeúctu jako ženě určitě dodal, ne? A hlavně ho nevyhazujte do podnájmu.
13.1.2005 18:06
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Je mi 22 let a přítelovi 24. Jsme spolu 3 roky a už po roce a půl jsme měli první krizi. Nebyl si jistý, jestli mne miluje (v tu dobu už jsme spolu bydleli) a teď se tato situace znova opakuje. Je pravda, že máme často spory. On je cholerik a některé jeho reakce jsou nepřiměřené. Já také občas říkám věci, které tak ani nemyslím. Myslím, že je teď hodně přepracovaný a vystresovaný. V práci je pozdě do večera, takže vídá jen svoje kolegy a mne. Má ze mne tzv. "ponorku". Ještě před 3 dny mi dal pusu, milovali jsme se, všechno se zdálo být v pohodě, až včera se to pokazilo, nevšímá si mě, je mu jedno co dělám, prostě jsem mu lhostejná. Telefony mi nezvedá, na SMS neodepisuje, akorát včera napsal, že náš problém je v tom, že spolu bydlíme. Kdyby to tak nebylo, tak si dáme týden pauzu, on by se mi pak ozval a vidělo by se co dál. Vadí mu, že jsem na něm jistým způsobem závislá, že mne bolí, jak se teď ke mně chová, vadí mu moje slzy. On je moje láska a já o něj nechci přijít! Stále doufám, že to je hlavně stresem z práce a že se to zase spraví. Chtěla bych, aby si zase byl jistý svojí láskou ke mně a chtěla bych vědět, jak se k němu mám chovat? (jestli jako kamarádka, trochu apaticky, aby se zas o mne začal zajímat,..?). Prosím moc o radu. Děkuji
Hanka
ODPOVĚĎ:
Závislost ve vztahu je vždy problém, který se vymstí především tomu závislému - jedná se o disproporční, nesymetrický vztah, kdy je te, na němž jsme závislí, "dušen" a má potřebu úniku do svobody, kde se dýchat podle jeho potřeb. Vy popisujete stav "přetaženého vztahu", který nesměruje dál, nemá nové impulzy pro jiskření a opětovné vzájemné dobývání. První problémy nastaly po roce a půl, ale přestáli jste je, dnes budete muset hledat asi novou a jinou cestu k tomu, jak by si vás mohl partner zase radostně objevit. Určitě to nebudou slzy a výčitky, ale ani ne apatie. Zkuste především najít sebe samu, objevit sebe jako osobnost, která je pro vás zajímavá, odkloňte od partnerského života i do světa jiných zájmů, lidí, změňte image, dělejte něco pro sebe, ale opravdu pro sëbe, ne jen jako součást strategie. Když se vám to povede, dostanete nové "světlo" a zajímavost, které z vás bude vyzařovat. Je to trochu běh na delší trať, pokud je to akutní,pak bych opravdu doporučila dát si od sebe pauzu, to se přeci vždy dá provozně zvládnout, nekontaktovat se, ale dohodnout si termín, kdy se opět setkáte a proberete spolu smysl oddělení. A´t vám to vyjde!
23.1.2005 17:30
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Je mi 28 let a přítelovi 30. Jsme spolu skoro dva roky.Po několika vztazích mám konečně vztah ve kterém jsem spokojená,dokonce se chci vdávat a mít rodinu. Můj přítel je prý taky spokojený ikdyž rodinu a manželství nad tím prý nepřemýšlí...problém je v tom,že já jsem jeho první. Několikrát mi přiznal,že si říká co když je to někde jiné,lepší...a jaké by to vlastně bylo s někým jiným? Myslím,že se sebou hodně bojuje, protože si uvědomuje, že je těžké si najít partnera, který by vyhovoval...vím to sama za sebe, už jsem ani nedoufala, že bych se ho dočkala. Mluvíme o tom hodně a já mu i řekla, že počkám do léta a pokud se nerozhodne tak budu muset jít hledat štěstí někam jinam...touha po dítěti je pořád silnější a silnější...a třicítka se blíží. Mám některé kamarádky, které to udělaly tak aby otěhotněly, ale to já nechci, nebudu někoho nutit....Říkám si,že se asi rozhodne pro mě, ale mám strach co dál, myslim, že jednou stejně vyhraje "zvědavost" a on mě opustí, nevím jestli to mám řešit teď když jsem svobodná a bezdětná a radši to vzdát a nebo čekat až mě opustí a já zůstanu sama s rodinou. Chci pro náš vztah udělat cokoliv, vždyť jsem na to čekala tak dlouho. Děkuji za radu a přeji hezký den.
Monika
ODPOVĚĎ:
Vy už máte srovnání, a víte, že jste potkala toho pravého, nebo to tak aspoň nyní cítíte - měla byste si asi pro sebe srovnat více, co vám stojí za to, podstoupit i to riziko, které je velmi pravděpodobné, tj., že vám asi partner někdy bude nevěrný. Sám deklaruje,že je to pro něj problém. Může asi až po několika dalších zkušenostech rozpoznat, jestli i vy jste ta "pravá" pro něj, ale to neznamená, že by vás musel opouštět.Nevěra a rozvod je velký rozdíl. Pokud tuto velmi pravděpodobnou variantu do budoucna unesete, newvidím problém. Jen byste možná mohla i tak stále svého partnera něčím překvapovat, být různorodější a "barevnější" osobností, aby měl pocit, že vás stále nezná tak dobře a pořád jste ho "lákala".No, hezky se to říká, hůře realizuje, zvlášť tehdy, kdy má žena malé dítě. Ale stejně - pokud se této filozofie budete chtít držet stále, budete spokojená vy sama se sebou i partner s vámi.
23.1.2005 17:39
OTÁZKA:
Dobrý den. Vyrůstal jsem jen spolu se svou matkou, babičkou a sestrou. Už i jako malej jsem se o ně staral, pomáhal. Vždycky jsem si hledal jen a jen trvalé vztahy. Byl jsem spokojen, nic jiného mne nelákalo, chtěl jsem si i vzít svou současnou přítelkyni. Pak se něco zlomilo, ani nevím kde a jak a najednou mám pocit, že jsem vlastně nežil, nic nepoznal, láká mne poznávat i jiné ženy. Přítelkyně už má věk na dítě (je o 3
roky starší) a to mne taky pěkně děsí. Moc se neumím poradit, ještě chvíli a budu asi nevěrný. Přitom celý problém není určitě v mé partnerce, ta je skvělá, už jsem se s ní o tom dokonce zkoušel několikrát bavit. Ale prý si tom musím vyřešit sám, což vím. Ale proboha jak? Co je správně. Nidky jsem neměl s emocema problém, ale najednou je jich moc a ženám se líbím a svádějí mne ... jsme dost bezradný ...
Jirka
ODPOVĚĎ:
Jirko, kromě toho, že jste byl od mala obklopen ženským světem, o nějž jste měl potřebu se starat, toho moc nevím, abych vám mohla dát odpověď více šitou na míru speciálně vám.Podstatný je pocit, že jste toho v partnerském slova smyslu ještě moc nepoznal a že vás to láká - což je přirozené. Asi nebudete jen pečovatelský typ, je ve vás jako v muži mnohem více poloh, které postupně vyplouvají na povrch, jedna z nich je i dobývat nové ženy, respektive možná užít si být dobýván a opečováván. Nevím, museli bychom se spolu bavit o tom, jaká byla vaše matka, jaká sestra, babička, a jaká je vaše partnerka. Viděla bych to na spolupráci s psychologem mužem (žen okolo vás bylo a je dost) a na pokračování v povídání s vaší partnerkou, která je patrně mateřský typ a může na vás být citově závislá. Meziobdobí, nazvané jako oddechový čas, by mohl leccos vyjasnit. Pozor - meziobdobím nemám na mysli rozchod.
23.1.2005 17:52
OTÁZKA:
Dobrý den, potřebovala bych poradit.Je mi 25 let a jsem rok vdaná. Se svým naželem máme spokojené manželství a vím, že je muž kterého bych nechtěla ztratit. Přesto mám už přes rok milence, tedy spíš měla jsem jednoho a od léta mám jiného. Vím že dělám chybu, protože se to může nějak manžel dozvědět.Ale já si prostě nemůžu pomoci a když jsem daný vztah ukončila, tak mi to moc chybělo. Je to normální? Nevím v čem je u mě problém.. Taky by mě zajímalo, jestli jsem nějakou vyjímkou nebo se to stává i jiným ženám, jestli je to časté. Děkuji
Alča
ODPOVĚĎ:
Alčo, je otázkou, myslím, že zásadní, v čem je chyba doopravdy, zda v tom, že se mohou vaše nevěry provalit, nebo v tom, že prostě máte potřebu mít někoho jiného po roce manželství. Píšete, že nechcete o manželství přijít, asi vám splňuje některé, nebo většinu z hodnot, které jste v manželství hlëdala, ale nevím, jak to máte s manželem v intimním životě. Počítejte s tím, že vaše sexuální touha a nároky na kvalitu sexu stále porostou, pokud již nyní nejste v manželství uspokojena, bude váš vztah s manželem s největší pravděpodobností lemovat spousta nevěr dál a dál, nevím, jak to ovlivní váš vztah k manželovi - může to být pozitivně i negativně. Každopádně byste měla najít prapříčiny toho, proč potřebujete stále nové milence, a asi, když vám na manželovi záleží, naťuknout problémy ve vašem sexuálním životě, mluvit o nich otevřeně - ale konstruktivně
23.1.2005 18:10
OTÁZKA:
Dobrý den.Paní doktorko,ráda bych získala Váš názor na můj problém,trápení.Žiji s rozvedeným mužem,kterého mám velice ráda,a jeho dvěma dcerami (12 a 9 let),které má ve vlastní péči.Zpočátku jsem byla "velkým nadšencem",snažila jsem se být dětem dobrým kamarádem,starala jsem se o celou domácnost,všechno mě bavilo.Po čase začaly přicházet první nemilé chvíle(většinou po návratu dětí od matky),kdy přišlo srovnávání,co ona dělá a já ne,co ona má,já ne,první slova "nemám tě ráda",přesvědčování otce,aby se vrátil atd.Na jednu stranu jsem s těmi věcmi počítala,na druhou nebudu zastírat,že se mě nedotkly a že jsem se tak trochu neizolovala,aby mě příště "nic nebolelo".Se starší dcerou jsme si vše během toho jednoho roku vyříkaly a dá se říci,že si rozumíme(přijde vždy,když se potřebuje vypovídat,samozřejmě tu a tam je dost náladová,občas vyvede nějakou hloupost atd.).Horší je to s tou mladší dcerou.Během toho roku jsem poznala,že je to normální rozmazlené dítě,které zneužívá starostlivosti rodiče,je ulhaná a sprostá a to já nemůžu překosnout(chodila mi opakovaně do mých osobních věcí a vše zapřela,dokonce se sestrou řekly,že to byl duch,ztratil se mi nějaký dárek,který jsem dostala,opět nikdo nic atd.).S tátou si mávala,jak chtěla a tatínek běhal jak poslušný pejsek.Upozornila jsem ho na to,takže v některých věcech si uvědomil,že je špatně vychovaná a snaží se být přísnější a důslednější,ale stejně je to pořád zlé-pro mě.Jsem na ni alergická.Poslední dobou náš partnerský vztah ustupuje silně dopozadí a na denním programu je řešení jejího chování (nenechává mě to chladnou,vybouchnu) a když potom partnerovi říkám,,jak se jeho dcera chová,co udělala nedobrého,tak se mezi námi dvěma vytratí úplně všechno.ON se uzavře,já jsem nešťastná,v čem to žiju,co s tím,že nemám partnera,ale jsem jen paní co pomáhá s úklidem atd.Nemám vůbec žádnou chuť na nějaké něžnosti,neumím nic projevit.Cítím velkou beznaděj,vnímám,že žádný partnerský život nebude,že to vždy bude záviset na chování dětí.Vím,že je to velmi zdlouhavé,ale snad se mi tu podstatu podařilo zachytit.Prosím Vám o názor, radu a předem za něj děkuji.
Lenka
ODPOVĚĎ:
Milá Lenko,boj mezi dětmi partnera z jeho 1. manželství a vámi, jako jeho novou životní partnerkou, je nesmírně složitý, ale častý, zákonitý, zvlášť, jedná - li se o jeho DCERY. Dcery byly svěřeny do jeho péče, což nebývá tak obvyklé, musejí se srovnávat se ztrátou jejich matky, ať již byla jakákoli, a vy jste pro ně jednoznačný viník rozpadu jejich rodiny, zároveň a především - jejich konkurentkou, rivalkou č. 1. Starší dcera, jako prvorozené děti bývají, umí více "kormidlovat" ve vodách, které jsou jí dány, mladší děti bývají uvolněnější a mazánky rodičů, s tou máte problémy. Váš partner se s největší pravděpodobností potýká s masivními pocioty viny za ztrátu rodiny pro děti a snaží se jim to vynahradit rozmazlováním a nedůsledností. Myslím, že jste zralí na párovou terapii u psychologa se specializací na partnerské vztahy, i na rodinnou terapii, váš problém vnímám jako závažný, na nějž se nedá krátce odpovědět touto formou.
23.1.2005 18:30
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, ráda bych Vás poprosila o radu týkající se příbuzenských vztahů. Asi 2 roky jsem žila s partnerem u jeho rozvedené matky (věk 46) a všechno bylo celkem fajn (bez jakýchkoli konfliktů). Pak s námi ale přestala matka bez jakéhokoli důvodu komunikovat (tento stav trvá téměř 4 roky) a asi po 1/2 roce jsme se odstěhovali. Partner ji pak občas navštěvoval, ale jejich vztah se zhoršoval (na vině je její nevysvětlitelné chování) a nyní už opět nemluví ani s námi a dokonce ani s babičkou (svou matkou). Nutno dodat, že partner je její jediný syn, ale žádný komplex závislosti mezi nimi nebyl. Vím, že partnera tato situace trápí, ale odmítá o tom se mnou mluvit. Jak bych jim mohla pomoct? Děkuji za Vaši odpověď a přeji hezký den.
Anonym
ODPOVĚĎ:
No, je to pro mě trochu nesrozumitelné- bylo - li 2 roky mezi vámi - všemi zúčastněnými - vše bez problémů, a najednou nastal "střih", asi muselo k něčemu dojít - konflikt, neporozumění, nevím. Jakmile někdo přestane ostentativně komunikovat, je to jakýsi alarm ve smyslu - nejsem spokojená, jsem ublížená, věnujte se mi, zajímejte se o mě. To asi byly demonstrativně deklarované problémy matky partnera, na něž jste nereagovali vy dva podle jejích představ. A´T už vám to připadá celé jakkoliv nesmyslné. mohli byste se všichni pokusit o otevřenou komunikaci ve smyslu - co se děje, co můžeme kdo udělat pro nápravu. Takto se nastolila spíše zákopová válka, která je destruktivní, možná nejvíce profituje právě partnerova matka, protože má iracionální důvod být proti vám. Říkáte, že partner s vámi o tom odmítá mluvit, ale trápí se. Pak je možné jediné - zjistěte, kdo je pro něj na 1.místě důležitosti, pojmenujte to jako rivalitní (konkurenční) boj mezi vámi a jeho maminkou, a chtějte na něm, aby to byl on, kdo bude věci řešit dál. Jenom tak se vyhnete obdobným problémům dop budoucna.
3.2.2005 21:29
OTÁZKA:
Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala, zda je normální, že můj přítel má za nejlepšího kamaráda ženu. Občas se díky tomu cítím na druhé koleji a nemyslím si, že bych byla paranoidní, ale přítelovo časté obědy s jeho kamarádkou a velice časté SMS mi začínají vadit. Již po 14 dnech našeho chození s námi byla na našem "rande". Je to normální?
Venda
ODPOVĚĎ:
Normální mi to opravdu příliš nepřipadá, je otázka, zda chce přítel strategickou cestou získat Vaši závislost na sobě, nebo nedělá rozdíly mezi partnerstvím a přátelstvím. Na přátelství mezi mužem a ženou věřím, ale vše má své mantinely. Jste si jistá, že Vás přítel miluje? Proč s ním o tom nemluvíte? Bojíte se, že byste vypadala jako žárlivá závislá žena? Není nad otevřenou, rovnocennou komunikaci, kdy si lidé říkají, co se jim líbí, co na sobě mají rádi, a co jim vadí. Ne?
3.2.2005 21:35
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,chtěl bych Vás poprosit o radu týkající se mojí parnerky. Je mi 30 roků, parnerce 28, žijeme společně 7 roků, oba jsme vzdělaní, zaměstnaní a rozumíme si. Problém nastává v jednom - v našem sexuálním životě. Partnerka sex ke svému životu vůbec nepotřebuje a vnímá to tak že je to něco co udělá jednou za čas (asi jednou za 14 dní) pro mě. Byl jsme v jejich 23 letech její první muž a to asi hovoří za vše. Já jsem pravý opak, moje představa by byla mít sex každý den. Mnohokrát jsem se o tom s ní pokoušel bavit, ale ona se o tom bavit nechce a zarytě mlčí. Jí samotnou bohužel za celých sedm roků nenapadlo že bychom se mohli milovat a až na moje naléhání po "dlouhé a trapné diskusi" jednou za čas svolí. O nějaké erotické atmosféře (svíčky, vůně, prádlo,...)z její strany můžu jenom snít a mpje snahy vždy pokazí. Musí to z její strany být bariéra, protože se nedokáže změnit ani třeba na dovolené u moře. Několikrát jsme se kvůli tomu rozcházeli,ale jelikož se máme rádi jsme pořád spolu. Mně celá situace ale velmi uráží a vnímám ji osobně. Je to též hlavní důvod proč jsem ji zatím nepožádal o ruku. Samozřejmě mě napadají myšlenky na jiné ženy a možností je dostatek, ale velmi nerad bych jí v jejich 28 letech zklamal a opustil.Poraďte mi prosím co by se s tím dalo dělat, zda by její sexuální cítění oživila moje případná milenka, k jakému lékaři např. zajít (zda oba nebo ona sama atd). Děkuji M.
Anonym
ODPOVĚĎ:
Pokud mezi vámi dvěma nepanuje spontánní touha a Vy musíte partnerku k intimnímu žiovotu přemlouvat, je to opravdu problém, který takto na dálku mohu těžko rozklíčovat. Asi jste osobnostně i svým naturelem vystavěni jinak, nebo si nesednete "chemicky", nevím, je zde možných mnoho vyariant k vysvětlení, počínaje možnými traumatickými sex. zkušenostmi vaší partnerky v dětství či mládí, konče tím, že má prostě zcela jinak, než Vy, nastavenu intenzitu sex. potřeb. Ale nejspíš bych věřila psychické bariéře z její strany. Pokud jsou takto hluboké problémy v sex. životě dvou lidí, kteří se mají rádi, stálo by rozhodně zato, konzultovat vše podrobněji s psychologem. Protože - určitě nebude vaše přítelkyně frigidní, spíše je problém, o němž nedokáže hovořit. Nenuťte ji k sexu, běžte se poradit.
3.2.2005 21:44
OTÁZKA:
Dobrý den, je mi 25 a příteli 34. Už dva roky toužím po založení rodiny. Přítel tvrdí,že děti chce, ale že teď není vhodná doba (nemá v současné době práci). Máme ale vlastní bydlení a vím, že by nám rodiče z obou stran také moc pomohli. Jsme spolu skoro 3 roky a máme bezproblémový vztah. Mám ho moc ráda a opustit ho nechci, ale bojím se,abych neztratila pár let života... zbytečně. Jak přítele přesvědčit, že pokud se začneme snažit o dítě, že to může trvat třeba rok než otěhotním a že "tolik peněz abychom si mohli dítě dovolit" stejně nikdy mít nebudeme? Jsem sice relativně mladá, ale moje touhla po dítěti je veliká a často jsem kvůli tomu podrážděná.S přítelem jsem o tom mnohokrát mluvila,říká ať s ním mám trpělivost, že děti mít budeme, ale že NENÍ VHODNÁ DOBA... Jak se mám chovat?
Děkuji za odpověď
Cindy79
ODPOVĚĎ:
Cindy, nevím, mohu odpopvědět nyní jen intuitivně - netlačíte ohledně dítěte až moc na pilu? Neděláte z toho "alfu, omegu" vašeho soužití? Nemůže mít náhodou váš přítel pocit, že jej potřebujete hlavně jako ot ce pro své vytoužené dítě, tedy jeho více jako otce dítěte, než vašeho partnera? Samozřejmě to vše může být úplně jinak, třeba je zodpovědný až příliš a bojí se, že by se vám skrze dítě výrazně snížil živo¨tní standard, nebo se bojí definitivy, otcovských závazků, a nebo bude zakopaný pes jinde. Měli byste o tom mluvit jen někdy, a ne pořád, s lehkostí a gracilností, aby neměl pocit, že dítě je podmínkou všeho:-)
3.2.2005 21:51
OTÁZKA:
Dobrý den,
již 5 let chodím se svým přítelem, ale bydlíme stále každý u svých rodičů.Plánujeme si společné bydlení, ale každý chce, aby ten druhý bydlel u jeho rodičů. Já jsem navrhla kompromis, najdeme si byt, i kdyz to bude finančně velmi náročné (protože bych také ráda měla miminko). Teď jsem ale v situaci, kdy od svých rodičů z velmi důležitého důvodu odejít nemůžu a bude to dlouhodobé. Přítel říká, že mě má rád, ale se mnou u nás nikdy prý bydlet nebude. Je to na rozchod? Nechci mu dávat žádná ultimáta a nevím co mám dělat.
Děkuji a přeji krásný den
Johana
ODPOVĚĎ:
Johano, abych pravdu řekla, úplně tomu nerozumím. Chodíte spolu 5 klet, to je opravdu dost, dost dlouhá doba na to, aby se dva lidé, kteří se mají rádi, rozhodovali, co dál, jak mohou něco sdílet spolu. 5 let setrvalého vztahu bez jakéhokoli vývoje - třeba právě v souvislosti se společným soužitím - vede k jakési setrvačnosti, "přetaženosti" vztahu. Asi jste každý příliš fixovaný na svou původní rodinu a bojíte se separace od rodičů, od svého původního domova, to ale znamená, že nejste úpně zralí na samostatný život ve dvou, bojíte se ho. Co máte dělat, vám takto, bez znalosti konkrétních informací o vašich vztazích, mohu těžko poradit, chtělo by to asi osobní pohovor.
3.2.2005 21:59
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěl bych Vás poprosit o radu. Je mi 28 let a nikdy jsem neměl žádnou přítelkyni, ačkoliv se tomu všichni diví a já vlastně také. Je pravda, že až donedávna jsem byl světu hodně uzavřený, ale už delší dobu to není pravda - naopak. Pracuji jako učitel na základní škole, jsem už vcelku dosti sebevědomý, inteligentní, chodím hodně do společnosti, jsem přátelský, není pro mě problémem oslovit ženu a seznámit se s ní. Nedaří se mi ale věc dotáhnout tak daleko, že by se do mě dotyčná zamilovala. Vůbec to nechápu, proč to tak je. Je fakt, že dokáži úplně normálně žít sám, není to pro mě problém, ale daleko raději bych samozřejmě měl partnerku, zvláště cítím, že vůbec nejsou naplněny ty mé tělesné touhy. Asi před rokem jsem se zakoukal do dívky, která tak nějak stále figuruje v mé mysli a v mém životě, ačkoliv mě odmítla s tím, že by to se mnou asi nešlo. Řekla mi, že jí přitahují vysocí muži (což já jsem), kteří mají určité charisma (tady jsem ale ztracen, protože nevím, co si v jejím případě pod tím představit). Také mi řekla, že se hned tak do někoho nezamiluje, že potřebuje delší čas (což asi většina žen). Pravda je, že já na ní tak nějak nezapomněl a stále se snažím jí více či méně úspěšně zvát na různá setkání, snažím se jí zkrátka být nablízku. Ona mě na začátku odmítla, ale zůstala mojí kamarádkou a asi teď netuší, že já se v její přítomnosti pohybuji ne kvůli kamarádství. A tady si nejsem jistý, zda dělám dobře. Ostatní mi říkají, abych se poohlížel po jiných děvčatech, ale to já dělám. Minulý rok jsem se seznámil asi se třiceti dívkami, ale s žádnou z nich to "nezahořelo", i když hodně z nich se mi líbilo a snažil jsem se je získat. Říkám si, třeba život chce, abych byl vytrvalý, abych se snažil získat tu dívku, do které jsem se před rokem zakoukal, i když mi rozhodně nijak nedává najevo, že by mohlo být něco více, naopak řekla, že by to asi nešlo. Anebo je správná cesta ta, abych už na ní nemyslel ? Tady opravdu nevím. Nevím, jak v tomto směru život funguje, co je správné. Slyšel jsem, že už se staly případy, že muž byl vytrvalý a nakonec ženu získal. Ale opravdu nevím. Mohla by jste mi nějak poradit, co je podle Vás správné ? Děkuji předem za odpověď
Marek
ODPOVĚĎ:
Marku, obávám se, že vytrvalost ve Vašem případě růže neponese. Jste takto jakoby stále citově "obsazen", nemáte ve svém srdci místo pro jinou ženu. Myslí, že byste se měl od dotyčné ženy citově odpoutat a nebrat to jako své selhání. Měl byste si pro sebe nalézt to, čeho si na sobě vážíte, tedy - co můžete nabídnout svému protějšku. Schází Vám sebevědomí, sebejistota. Až se najdete - třeba i prostřednictvím psychoterapie - budete ze sebe vyzařovat pozitivní energii, která upotává pozornost druhých. Hlavně nesmíte mít napsáno na čele, že hledáte ženu za účelem...
Chce to lehkost a nenucenost:-)
3.2.2005 22:07
OTÁZKA:
Dobrý den, dovoluji si využít této příležitosti a požádám Vás o radu. Jsem již ve věku, kdy myslím, že manželství představuje již jinou "instituci", než v prvních letech manželství. Jsme manželé skoro již 20 let (letos v říjnu). Máme dvě nádherné děti ve věku 19 a 13 let. Před sedmi lety manželka začala omezovat náš intimní život, důvody pro toto byly různé. Bez legrace bolest hlavy, přepracovanost a td. V poměrně krátké době jsme přestali žít intimním životem úplně. Doma vztah silně ochlazoval, na veřejnosti ovšem jednala jako by se nic nestalo. Po dvou letech sexuální abstinence jsem se seznámil s mladou ženou a naše původem nezávazná komunikace přerostla v milenecký vztah. Manželka se o tomto vztahu dověděla a já jsem se přiznal. Teprve v tu chvíli mi řekla, že omezení našeho sexuálního života bylo způsobeno tím, že jí "někdo" říkal, že jsem nevěrný už dříve a chtěla mne tak potrestat. Ona měla a má, jak říká kamaráda - přítele, se kterým prý nemá milenecký vztah. On jí prý pomáhá svou radou a podporou. V domácnosti vytváří atmosféru, že všechno zvládá sama, ale oproti tomu je maximálně vyčerpána. Myslím, že to je vytváření umělého nebo zástupného problému, ve vztahu se neustále oddalujeme a jakýkoli problém či zvláštní událost, a sem patří například i doručenka na doporučený dopis, vytváří větší napětí. Přes to všechno, svou ženu miluji, ale její reakce na mé projevy lásky již není žádná. Bohužel nabývám více a více přesvědčení, že jedinou vazbou mezi námi jsou naše děti. A nyní moje prosba či dotaz. Je možné takovouto situaci v manželském vztahu řešit razantně nebo může pomoci třeba částečné odloučení. Děkuji Vám za Vaši reakci a přeji příjemný den.
Roman
ODPOVĚĎ:
Romane, to není na krátkou odpověď. Obávám se, že hlavní problém mezi vámi dvěma bude manmželčina nedůvěra, žárlivost, její nejistota, jak je pro Vás přitažlivá, jako žena. Nemohu posoudit, zda sexuální abstinence, iniciovaná Vaší ženou, vzniukla díky tomu, že váš sex přestal být o milenectví, dobývání, tvořivosti, atd., nebo je to trest ze strany Vaší ženy. Po 20 letech manželství potřebuje sexuální život určitě nějaké nové impulsy, dynamiku, jiskřivost, ale ženy potřebují podnítit více psychicky, tj. - potřebují nějakou atmosféru, potvrzení své přitažlivosti, psychickou předehru, tj. blízkou a milou atmosféru delší dobu před...
Ví Vaše žena, že ji pořád milujete? Podle čeho to pozná?
Zkuste se vžít do toho, že jste tím, kdo o ni usiluje, nikoliv tím, kdoí ji přes 20 let oficiálně má...
3.2.2005 22:19
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Je mi 25 let a 7 měsíců chodím s přítelem, kterému je 27 let. Přítel pracuje v jiném městě a každý týden za prací dojíždí, takže se spolu vídáme jen o víkendech. Krátce přes tím, než jsme spolu začali chodit, přítel ukončil (po vzájemné dohodě) osmiletý vztah s přítelkyní, se kterou už delší dobu bydlel. Zpočátku našeho vztahu mi říkal na rovinu, že se potřebuje z předchozího dlouhého vztahu vzpamatovat a podle toho také náš vztah vypadal, vídali jsme se málo a z jeho strany jsme necítila přílišnou angažovanost. Říkala jsem si, že potřebuje čas a ten jsme mu byla také ochotna dát. Teď už spolu ale chodíme více jak půl roku a já mám pořád pocit, že spolu trávíme málo času a že si mi přítel nevěnuje tak, jak by mohl. Svůj čas o víkendech dělí mezi své rodiče, své známé a mě. On sám tvrdí, že se z předchozího vztahu a rozchodu dostal, a to by se tedy už nemělo na našem vztahu odrážet. Snažím se být maximálně tolerantní, protože v tomto ohledu výčitky a prosby nemají žádný smysl. Stále (tak jako v počátcích našeho vztahu) mám ale pocit, že jsme to jen já, kdo se v našem vztahu snaží, více s v něm angažuje, je více tolerantnější a musí více věcí překousnout (práce v jiném městě, jeho víkendové aktivity). Na toto mi přítel říká, že se snaží být se mnou jak nejvíc to jde a že v současné době mi víc dát nemůže. Nechce kvůli mě ztratit kontakt s rodiči a kamarády, což chápu a také bych to po něm nechtěla(jen nevím, zda je skutečně nutné v tomto věku navštěvovat každý víkend k rodiče). Bohužel jsem díky tomu dospěla do fáze, kdy na jeho rodiče žárlím a ačkoliv je neznám, už je z mé strany "zaděláno" na negativní vztah k nim. Co ale považuji za skutečně podstatné - probírali jsme s přítelem naši budoucnost a v nejbližší době (2-3, možná i více letech) není reálné, že bychom spolu mohli bývat víc. Přítel nemá možnost sehnat takovou práci v našem městě a já se z podobného důvodu nechci stěhovat za ním. Přítel by se do našeho města vrátil chtěl, má tu zázemí, ale z hlediska pracovních nabídek to není prozatím možné. On i já chceme a víme, jak je pro náš vtah důležité, abychom spolu mohli trávit víc času. Přítel sám říká, že mi není do budoucna schopen dát žádnou záruku, že se v tomto ohledu náš vztah změní a sám si je vědom, že nemůže nabídnout příliš perspektivní partnerský vztah. Pokud jde o mě, já jsem v životě na partnerské vztahy moc štěstí neměla, toto je můj první "vážnější" vztah a po mých bohatých negativních zkušenostech vím jistě, že mi přítel po všech stránkách vyhovuje, má spoustu skvělých vlastností, které bych chtěla, aby můj partner měl. Povahově si také vzájemně vyhovujeme a když jsme spolu měli možnost strávit zimní dovolenou(tedy delší společný čas), bylo to naprosto bez problémů a řekla bych i to nejhezčí, co jsme spolu dosud zažili. Myslím, že kdybychom měli možnost být spolu víc, mohl by náš vztah být naprosto skvělý. Otázka, kterou si ale neustále kladu, je - má pro mě smysl zůstávat dál v takovém vztahu? Je skutečný problém z jeho strany v tom, že pracuje v jiném městě nebo stále nemá chuť se v našem vztahu více angažovat, i když on tvrdí, že to tak není? Neznamená jeho - nemůžu ti dát víc - ve skutečnosti nechci? A může jeho postoj k našemu vztahu být v tomto ohledu pouze dočasný? Mám přítele moc ráda, ale cítím, že mi vztah nedává to, co bych od vztahu chtěla. Nemáme možnost se skutečně dobře poznat a prožívat věci společně a navíc nemám ani žádnou vidinu, že se to zlepší. Přece jenom poprvé v životě mám někoho s kým mi je dobře, ale já cítím, že potřebuju víc. Právě pro to, že jsem to ještě nikdy v životě nepoznala (partnerský vztah) a chtěla bych to prožívat se vším všudy. Nechci ztrácet další čas a třeba i roky a pak jich zpětně litovat jako ztracených. Mám tedy dál být trpělivá a doufat, že se naše situace třeba změní? Nechtěla bych ale v tomto doufání setrvat třeba i několik let a zjistit, že to k ničemu nebylo. Nevím jestli je to mým věkem, v poslední době si uvědomuju,
[tato otázka byla zkrácena]
Helena
ODPOVĚĎ:
Milá Heleno, myslím, že Váš problém je ZÁVISLOST na partnerovi. Nenecháte jej volně dýchat, zajímat se o vás, o váš volný čas mimo jeho přítomnost. Jste oba v nějaké fázi, která je pro každého jiná,. vy nacházíte prvně lásku, a chcete maximum, on asi hledá víc sebe sama a své skutečné potřeby v rámci partnerství. Vy mu dáváte satisfakci, která se mu už může i přejídat. Měla byste být vzácnější, více se věnovat ve svém životě i jiným věcem, ale plnohodnotně!On i vy musíte nalézt platformu pro vzájemnou úctu!!!
3.2.2005 22:30
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,je toho hodne, ale alespon v kratkosti zkusim shrnout, co se mi v posledni dobe stalo. Ziji s muzem 2 roky, ma z predchoziho manzelstvi 3 deti, manzelka se s nim rozvedla kvuli mladsimu muzi. Muj parner podnikal, ale dostal se do hluboke krize, diky ktere si nadelal dluhy. Jsou tak velike, ze nevedel jak mi to ma rici, jak z toho ven, az si zacal myslet, ze by bylo lepsi, kdybychom se rozesli, aby me nestahnul (jak rikal) s sebou nekam kam nechtel. Nemluvil, nechtel se o tom bavit, rikal jen, ze je to jeho problem a nechtel slyset to, kdyz jsem mu rekla, ze mu pomuzu, ze to zvladnem, ale musime na to byt dva. Vyvrcholilo to tim, kdyz si zacal vylevat srdicko u me kamaradky, ktera mu rekla, ze nejsem zenska pro neho, ze potrebuje nekoho obycejneho. Rikala, ze jsem byla zvykla zit v prepychu(nesmysl). Podlehl a zacal si s nekym koho jsem znala i ja. Sice to trvalo neco malo pres tyden, ale mne tvrdil, ze to udelal jen proto, ze chtel uteci od problemu, ode me, abych ho "odsoudila" a sama vyhodila, nechtel abych se trapila. Pozvala jsem ho domu, o vsem si rozume popovidali a dospeli k tomu, ze se porad mame hodne radi, a ze udelame vsechno, aby nas vztah opet fungoval jak ma a ze se pokusime veskere problemy vyresit. Myslim, ze kdybych se do podobne situce dostala ja, taky by me neopustil. Vlastne nevim na co se chci zeptat, mozna....muzu mu jeste po tom vsem verit? Porad se mi to promita v hlave. Ted prozivame tyden stesti a pohody i po sexualni strance je to krasne...rekla jsem, ze udelame tlustou caru a zacnem znova. Udelala jsem dobre?
Sára
ODPOVĚĎ:
Milá Sáro,nebudu hodnotit, jestli jste udělala dobře,to si musíte pro sebe přebrat sama. Intuitivně mám pocit, že váš partner je slabší člověk, než vy, a manipuluje vašimi city. Kdo je silnější při vaší komunikaci? Vy, nebo on? Berte to ze svého úhlu pohledu. Pak si sama pro sebe odpovězte, jaké máte potřeby v partnerském vztahu - být oporou pro muže, nebo mít oporu v něm
?, nebo mu ji poskytovat, tedy být vy silnější, než on? Mám pocit, že váš partner se cítí být ve vztahu s vámi ohrožený, potřebuje hrát dominantní roli, a vy mu to nedopřáváte díky své protektivní (pečovatelské) tendenci. Je dobré, že sex funguje, ale díky komu? Vyjasněte si vy sama pro sebe, jakou roli chcete v partnerském vztahu mít, a podle toho se chovejte.
7.2.2005 20:59
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, se svým přítelem jsem již 5 let a pomalu začínáme uvažovat i o svatbě.Mám ale malý problém. Přítel není příliš romantický tip a nedokáže vyjadřovat své city. Já vím že mě rád, ale jsem tip který to potřebuje slyšet. Když už něco řekne, tak je to vždy až když s tím příjdu já. Mám strach, že mi to bude do budoucna dělat problém. Myslíte, že je to věc, kterou bych neměla moc řešit?
Lenka
ODPOVĚĎ:
Lenko, máte v rámci partnerství nějak postavený svůj hodnotový systém - kromě činů, třeba, že váš přítel postaví dům, potřbujete i jasný projev lásky. Ze svých dlouholetých zkušeností psychoterapeuta pro partnerské vztahy mám pocit, že - vám to problémy dělat bude. Jste-li romantik, potřebujete více, než romantická slova, atmosféru pro intimní život, zatímco on počítá se skutky. Jste "víla" a on "stavitel domu",který romantické potřeby své partnerky nedokáže vnímat, je nastavený na výkon.Měli byste o všem spolu mluvit,on by měl znát vaše potřeby a priority, vy jeho, a nalézt společnou "notu"
7.2.2005 21:15
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko. Obracím se na Vás s jedním možná dvěma problémy, ale pro mě celkem dost závazné. S manželem se známe 10 let z toho 4 roky spolu žijeme a 1 rok jsme manželé. Máme se opravdu rádi, rozumíme se, máme podobné koníčky, společné přátelé a v sexu je taky všechno v pořádku a teď je tu to ALE. Co se týká peněz a rozhodování, zařizování a řešení nastalých situací, tak to vždycky musím vyřešit já. On prostě neví. Vždycky to nějak vyřeším, musím, ale on mi připadá laxní. Nějak bylo, nějak bude, to je jeho fylozofie. On neřeší jak vyjdeme s penězma, to musím řešit já.Chtěli by jsme tak za rok mimčo, ale jelikož ještě splácíme byt, tak si miminko můžem pořídit tak za 4 roky. Jinak by jsme na tom finančně nebyli nejlépe a já chci poskytnout dítěti vše co potřebuje a ne přemýšlet, jestli můžu koupit "10 rohlíků nebo 1 tričko" Ale on tvrdí, že se to nějak vyřeší. A když se ho zeptám jak, tak neví. Poradíte mi prosím, jak ho můžu přimět, aby situace řešil a tím mi trochu pomohl a neschovával se za to, že se to nějak zvládne? Předem děkuji.
Tereza
ODPOVĚĎ:
Terezo, zdá se mi, že vy jste ve vztahu zralejší a zodpovědnější, než váš muž. Pokud vám to takto vyhovuje, vy budete spokojená i do budoucna s rolí opory (to si v sobě uvnitř ale fakt proberte) pro svého muže, pak¨do toho běžte. Asi máte odlišné rodinné modely - ve vašich původních rodinách to byl vždy někdo jiný, kdo řídil finanční hospodaření, a od toho se odvíjí vaše představy o tom, jak to má být ve vámi utvořené rodině. Je to zdánlivě jednoduché, domluvit se na tom, kdo bude hlavní živitel rodiny, ale opravdu jen zdánlivě - vedení financí symbolizuje určení mocenských pozic v rámci vztahu. Prostě mám pocit, že váš manžel se rád spoléhá více na vás, než na sebe, a to byste si měli předem jednoznačně vyjasnit.
7.2.2005 21:23
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko. Chtěla bych Vás poprosit o radu. Mám půl roku kamaráda - přítele (28let), se kterým trávím spoustu času, jezdíme na dovolené, máme společné zájmy, společné kamarády, intimní život atd. Denně se vidíme, voláme si a snažíme se být co nejvíce spolu. Ovšem je tady jeden velký háček. On má oficiální přítelkyní, které je 23 let, se kterou 3 roky chodí a bydlí, ale nudí se s ní. V létě ona odjela na 3 měsíce do zahraničí a v té době začal náš vztah. Fungoval i nadále, kdy se ona vrátila. Nechtěla jsem být pouze milenka a o vánocích jsem to ukončila, kdy jsem s ním přerušila veškerý kontakt. Byl z toho nešťastný. Psal mi dopisy, volal, říkal, že nemůže být beze mě. Jeho přítelkyně ovšem zase v letos v lednu odjela na rok do zahraničí a on zase tráví čas se mnou. Nechtěla jsem se sice vracet, i když ho miluji, ale prosil mě a žárlil, když jsem si domluvila rande s někým jiným. Myslela jsem si, že když mu přítelkyně odjela na rok pryč a ona ho už stejně moc nemiluje, podle toho co mu říká, tak že se s ní rozejde. To jsem si ovšem myslela špatně. Sám mi řekl, že on ten první krok nikdy neudělá. Teď je sice se mnou, ale přítelkyně mu po měsíci napsala, ať za ní přijede a on jede. Nechtěl mi to ani říct, abych nebyla naštvaná. Rozhodla jsem se, že teď už definitivně ukončím náš vztah, protože si myslím, že to opravdu nemá smysl. Je mi 27 let a nechci dělat někomu zábavu a milenku na rok, než se vrátí přítelkyně. Mám to takhle vyřešit, nebo myslíte, že se něco změní? Děkuji Vám za odpověď.
Natálie
ODPOVĚĎ:
Milá Natálie, váš přítel patří do kategorie nezralých nerozhodných mužů, za které nakonec musejí rozhodovat jeho partnerky. Asi mu každá z vás splňuje něco jiného,co dohromady vytváří harmonický celek. Vy budete možná symbolizovat nové impulzy, dynamičnost, sexuální přitažlivost, ona bude spojená více s jeho nostalgií, sentimentem, společnou historií? Ona je "evergreen"? Nevím, myslím si, že si musíte především vy sama v sobě srovnat, co od partnerského vztahu jako takového očekáváte. Pokud to váš přítel splňuje, bojujte o něj, on si žádný boj nevybojuje. Ale budete muset počítat s tím, že tak to budete mít spolu asi celý život, nebude to jednoduché. Na druhou stranu, v žádném vztahu nemáme jistotu, žádný vztah není jednoduchý.
8.2.2005 23:35
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na to, jaký máte postoj k manželské nevěře. Myslíte že je lepší, když z nějakého důvodu (např. pocit osamocení či nespokojenost v sex.životě)má parner ještě milence/ku nebo se má se současným partnerem- manželem rozejít? Myslím že po letech vztahu je málokteré manželství tak bez chyby a nic mu nechybí..Připadá mi, že v dnešní době je otázka nevěry brána celkem jako normální věc, čteme o ní , slyšíme v okolí.Ač mi to nejde moc proti mysli a jsem považována za naivní, když si myslím že každý se přeci nemusí v manželství podvádět. Děkuji.
Eva
ODPOVĚĎ:
Víte, Evo, na vaši otázku není jednoduché rychle odpovědět. Máte pravdu v tom, že nevěry se dějí, ale příčiny jejich vzniku jsou nesmírně rozmanité.Nemusí to být jen pocit osamění nebo nespokojenost v sexu. Rozdílné motivy mají ženy a muži. Pro muže je to častěji spojeno s potřebou nového a zajímavého sexu, pro ženy častěji s potřebou citového vztahu - to je prvopočátek milostných kontaktů zadaných partnerů, ale pak se vztah již rozvíjí různě, nikdy se to nedá zcela odhadnout. Nevěra může být rozbuška, pokud se oba zúčastnění plně emočně angažují a jsou zároveň ne zcela šťastní ve svém manželství, nebu může být naopak konstruktivní pomocí pro manželský vztah po delší době jeho trvání, protože manželství oživí. Vím, že to zní paradoxně.
8.2.2005 23:47
OTÁZKA:
Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda lze a jak lze vyřešit problém vztahu, kdy partner se pravděpodobně cítí vedle své partnerky méněcenný ve vzdělání a karieře, i když to ve skutečnosti není pravda. Z jedné strany si váží jaké vzdělání mám, ale z té druhé s ním bojuje. Bohužel, právě vzdělání je pro mne důležité a nejsem ochotna jej skrývat a pochlebovat partnerovi jen z důvodu jeho lepšího pocitu. Myslím totiž, že toto není dlouhodobé řešení. Náš vztah trvá již osm let a stále mám pocit, že jsem pro něj spíše výzvou než partnerkou, kterou by rád pochopil. Děkuji za odpověď.
Alice
ODPOVĚĎ:
Alice, bude to asi především na vás a na vašem hodnotovém systému v rámci partnerství. Váš vztah popisujete jako nesymetrický, nevím, zda jen vzdělanostně a kariérně, nebo vůbec celkově, tj. např. otázka peněz, množství přátel, které každý z vás má atd. Každý muž si asi musí připadat neúspěšný, tudíž méněcenný, vedle mnohem úspěšnější ženy, která svůj úspěch ještě navíc manifestně deklaruje. Společenský model, který v nás přetrvává neměnně mnoho let, je takový,. že muž má být chytřejší, má ekonomicky zabezpečit rodinu, má být silnější osobnost, opora. Pokud váš partner bojuje s vaším vzděláním a kariérou, vidím to jako problém do perspektivy vašeho vztahu dál.
8.2.2005 23:56
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla jsem vás poprosit o radu, seznámila jsem se s mužem se kterým jsem za půl roku začala bydlet, přítel jse o 11let starší ale v tom bych neviděla problém, jako spíš v tom, že když mi přijde sms třeba od kamarádky a já na ni odepíšu a neřeknu, že to je od kamarádky, hned se ptá, nebo je tiše, naštvaný a nemluví.V práci teď nastoupil kluk stejně starý jako jsem já ( je mi 22 let) a přítel byl hnedka smutný, tak jsem mu začala vysvětlovat, jak je mi nesympatický, aby byl klid. Přitom mě vůbec ostatní muži nezajímají, mam ráda jen jeho a nemam potřebu být nevěrná, ale stále mi nevěří, když mam jet k rodičům, kteří bydlí 300km od nás a vedle nich bydlí můj expřítel, se kterým jsem žila 5let, nemůže ani spát, jaký má strach abych ho tam nejela podváďet. Do telefonu a pošty mi naštěstí neleze, stejně by tam nic nenašel, ale jak mu mám dokázat, že jeho obavy jsou zbytečné. Když je na mě naštvaný už jen když mi přijde třeba 1x za tři dny sms,to mi přijde dost absurdní, nedávno jsem se zmínila o jednom herci, že je pěkný, mimochodem pochválim i ženu když jí to sluší a byl hnedka oheň na střeše. Jsem hodně citlivá a moc si všechno beru, ale ty jeho nálady mě strašně ničí, když se mnou nemluví kvůli každé hlouposti někdy hodinu, někdy i celý den, tak mam chuť se sebrat a odjet pryč. Děkuji za opověď
Veronika
ODPOVĚĎ:
No, Veroniko, abych řekla pravdu, nerozumím moc tomu, co vás na vaąem příteli vlastně přitahuje. Váą přítel musí být velmi nejistý muľ,. a to nebude dáno asi jenom vaąím věkovým rozdílem. Tak, jak to popisujete, musí jít o dost nerovnocenný vztah, přítel vás potřebuje vlastnit ve své "kleci", protoľe se skrze nízkou míru své sebejistoty cítí být ohroľený kaľdým, kdo se ve vaąem okolí vyskytne. Moc bych nevěřila tomu, ľe vám nekontroluje mobil a poątu, nebo» je - zdá se - sttále mučený pochybnostmi o tom, jestli je pro vás dost dobrý on, nebo je lepąí někdo jiný. Pochybnosti tohoto druhu jsou startovací dráhou k zasahování do soukromí stále víc. Je to partner, s nímľ budou nebezpečné problémy, ten vztah bych velmi, velmi zváľila:-)
11.2.2005 21:49
OTÁZKA:
Dobrý den. Nevím přesně jak začít...mě i mému příteli je 29 let, chodíme spolu skoro tři roky, půl ruku žijeme spolu v mém domě, jezdíme mým autem. Veškeré výdaje za bydlení, energie, auto a domácnost platím já. Přítel mi nedává ani korunu. Měla bych si připadat v tomto směru zneužívaná a co s tím mám dělat? Chtěla bych se také vdávat a mít děti, ale on říká, že je ještě čas a proč se prý brát když je nám tak dobře. Jinak nám opravdu všechno klape. Moc děkuji za odpověď. Katka
Katka
ODPOVĚĎ:
Zneuľívaná byste si, Katko, opravdu připadat měla, nebo se tak necítíte?Vľdy, i 2,5 roku před začátkem společného souľití, jste byla tím, kdo vás dva ekonomicky jistí? Myslím si, ľe řeąením vaąeho problému je pouze co nejdřívějąí otevřená komunikace na toto téma, bez emocí, ale jasná, zřetelná, s vyslovením vaąich představ o podílu na hospodaření vás dvou, které musí být společné. Říkám-li vyslovení vaąich představ a potřeb, mám tím na mysli věcné konstatování, ne emoční a sebekriticky pasivní obhajobu toho, ľe takto vám to vadí. Při této příleľitosti byste se mohli rovnou oba pobavit o svých očekáváních od budoucnosti, abyste nebyla přeci jen více neľ zklamaná v budoucnu. Partnerství je rovnocenný vztah!
11.2.2005 21:57
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko,
rád bych se na Vás obrátil s věcí, která mě poslední dobou docela trápí. Mám již nějakou dobu přítelkyni, s níž jsem veskrze velmi šťastný. Má sice málo času, což řešíme tak, že já se přizpůsobuji, ale už jsem si víceméně zvykl. Trápí mě ovšem to, že sám sobě moc nevěřím (že občas nevěřím, že jsem tak "úžasný a zajímavý" na to, aby se mnou zůstala), mám neustále pocit, že něco dělám špatně a potažmo obavu, že v momentě, kdy se nezachovám "objektivně" správně (tedy pokud problém nepřejdu, nemávnu nad ním rukou), ztratím ji. Občas se dostanu do fáze, kdy nejsem schopen reagovat rozumně, způsobím problém, za nějž se pak neustále omlouvám a nemohu na něj zapomenout. Má přítelkyně o tom ví, snaží se mi vysvětlovat, že jsem skvělý, ale já ten pocit nemám, i přesto mám strach. Vzniká pak ve mně a nejspíš i v ní pocit jisté závislosti, který moje obavy jen znásobuje. Snažím se na to často nemyslet, snažím se reagovat vesele, ale jak já, tak moje přítelkyně máme pocit, že je to spíše křeč. Zaráží mě to, neboť se nedomnívám (a totéž moji přátelé), že bych byl bojácný a submisivní, s jinými lidmi jsem schopen bavit společnost, jsem zábavný a sebejistý (někteří říkají, že až arogantní). Nevím moc, jak ven, jak zvýšit svoje sebevědomí ve vztahu a přestat tak ohrožovat jeho doposud relativně harmonický průběh.
Děkuji Vám za odpověď.
Ondřej
ODPOVĚĎ:
Vy jste to Ondřeji pojmenoval sám docela jasně - jste na své partnerce závislý. Nevím takto na dálku,čím vąím je to dáno, zda jen tím, ľe vy se musíte časově přizpůsobovat jí, nebo jeątě něčím daląím (coľ tak trochu předpokládám). Dostal jste se tak do pozice jistoty, která nemusí být dobývána, která je tady vľdy, coľ musí "drtit"vás a lehce nudit přítelkyni, která je pak nucena Vás utěąovat, ľe je vąe OK. Ve své společnosti tento problém nemáte, protoľe tam jste jiľ etablovaný díky společné historii, máte svou jasnou pozici. I kdyľ, jestli jste někdy aľ arogantní, bezdůvodně, to svědčí opět o kompenzaci vnitřní nejistoty. Nevím, myslím, ľe byste si měl v sobě jasně ujasnit své hodnoty, pro něľ si vás přítelkyně zvolila, má vás ráda (jinak by se s vámi rozeąla,ne?), ale to vąe více sám pro sebe, neľ abyste se jí na cokoli ptal. A přemýąlejte nad tím, čím jí můľete imponovat vy, čím vás zastraąuje ona, ľe máte potřebu se stále omlouvat. V čem je ten nepoměr mezi vámi?
11.2.2005 22:07
OTÁZKA:
Dobrý den. Je mi 28 let, mému příteli bude 24. Začali jsme spolu chodit zrovna když nastupoval na vysokou školu, kde studuje už pátým rokem. Všechno zezačátku klapalo, byla jsem šťastná a spokojená, ale poslední dobou je mi hodně psychicky zle.. připadá mi že se všechno v okolí hroutí, moji rodiče se rozvádějí, mám problémy s bytem a největší problém cítím v mém partnerském soužití.. můj přítel je hodně společenský, je to prostě student, nemá žádné starosti, má spoustu kamarádů a kamarádek.. já se cítím posledního půl roku hodně psychicky vycuclá a myslela jsem že se mu můžu svěřit. Jenomže mi připadá, že mě nechce poslouchat. Ani se o to nesnaží. Často pláču, protože mě všechno tak moc bolí a on mě v tom prostě nechává a odchází.. mám rovněž hodně málo sebedůvěry a tak se mi stává, že žárlím a vyzvídám, co dělá na koleji a s kým atd.. on se pokaždé naštve a nechá mě, abych se utápěla ve vlastním smutném světě.. jednou mi řekl, že se chce bavit jen o hezkých věcech, ale copak je život jen o radosti?? Já na něho čekám už tolik let až dostuduje, abysme mohli začít žít spolu, ale teď si nejsem vůbec jistá, jestli to chci.. když je mi nejhůř, není se mnou aby mi byl oporou.. nestojí o mé slzy, je mu jedno že se trápím a potřebuji pomoct.. neposlouchá mě. A když jo, tváří se nepřítomně a znuděně.. je raději se svými kamarády, se kterými nemusí řešit žádné citové problémy.. raději si povídá s veselou kamarádkou, která nebrečí a nevyčítá.. nevím co mám dělat, cítím, že uvnitř umírám, cítím se být strašně sama i když sama nejsem.. připadá mi, že pro něho jsou důležité jen jeho priority. I když mi říká, že mě miluje a že jsem na prvním místě, já se cítím až někde na konci fronty.. přece když někdo někoho miluje, tak by mu měl být oporou, měl by se mu snažit pomoci a hlavně ho pochopit, nemyslíte paní doktorko? Už přemýšlím o tom, že půjdu k psychologovi, ale nejraději bych vzala i přítele, aby mu někdo vysvětlil, co já nedokáži.. ale přítel si myslí, že takovou pomoc vyhledávají jen blázni.. je sobecký, zahleděný do sebe, do své budoucnosti, do svých zájmů a nevidí, nebo nechce vidět, jak vedle něho chřadnu.. prosím, poraďte mi co mám dělat.. už nevím jak mám žít, s tolika problémy na duši..
Klára
ODPOVĚĎ:
Milá smutná Kláro, je toho ve vás opravdu tolik, ľe si myslím, ľe byste potřebovala psychologa jako sůl. Smutky se ve vás hromadí a nemají kudy odcházet. Vy jste se uľ dávno upnula na představu společného ľivota s přítelem, a tak mi tak nějak přijde, ľe to máte v současnosti uľ jako jediný ľivotní cíl - i proto jste asi nejen smutná, ale moľná i zatrpkle vyčítající. Pro přítele je to zátěľ, z níľ utíká zpět do veselého světa. Kromě rodiny, která se vám rozpadá, ale zůstane vám kaľdý z rodičů zvláą», máte kolem sebe jaký svět? Z vaąeho povídání mám pocit, ľe nemáte moc přátel, ľe se uľ s nikým nesmějete, nevěnujete se ľádným zájmům. Máte kaľdý z vás odliąný ľivotní styl i odliąný hodnotový systém. Z popisu vaąich stavů to vidím na deprese, které by se měly řeąit jak psychoterapeuticky, tak moľná i pomocí léků. Nebojte se toho a běľte do toho i sama, bez přítele, dokaľte si, ľe jste samostatná.- chodit k odborníkům přes duąi není ostuda, ale prozíravost:-)
11.2.2005 22:22
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla bych se zeptat s manželem jsme spolu 3 roky a z toho jeden rok manželé. Manžel je velice zaneprázdněn prací a když se večer vrací domů je utahaný a já samozřejmě zklamaná, protože se na něj moc těším. Nevím jak na něj, už jsme se o tom bavili tolikrát, že už pomalu přestávám mít sílu něco řešit. Manželství nám klape bezvadně, ale problém je ten, že vím, že mě manžel má moc rád, ale mojí potřebou je slyšet to. Má problém s vyjadřováním citů.Děkuji
Lucie
ODPOVĚĎ:
No, Lucie, to je problém mnoha manľelství - je to prostě tak,ľe hodně muľů má pocit, ľe vyjadřovat nějak více své emoce - slovy, doteky apod., je zľenątilé.Od projevování pravého citu je - podle jejich představ - hlavně schopnost ekonomického zabezpečení rodiny a kvalitní sex. Na jednu stranu na tom něco je:-), na druhou to větąina ľen vnímá jako zredukování vztahu na minimum, peněz si tolik neváľí, protoľe to bere jako samozřejmost, a do sexu se jim nechce, protoľe potřebují více něhy a romantiky. Pak se z toho stává zoufalý začarovaný kruh, kdy oba vlastně touľí po tom samém, a ani jeden nic nedostává.Muľ je nespokojený, nic nechápe, připadá mu to jako křivda, nakonec unikne do hospody, nebo si najde milenku, která mu satisfakci poskytne. ®ena se mučí pocity, ľe jí partner uľ nemiluje, a hledá taktéľ nakonec odreagování jinde. Velmi jsem to zkrátila, ale bývá to tak častý scénář..., z kterého ale často nakonec jsou zbytečné tragédie. Tak, to jsem se hodně rozpovídala, vrátím-li se speciálně k vám, Lucie, pak si myslím, ľe důleľité je to, ľe o jeho lásce nepochybujete, a víte, v čem vězí problém - neumí vyjadřovat city. Nemá smysl vám nějak moc konkrétně radit, myslím si, ľe kdyľ zapojíte svou fantazii, určitě najdete svůj způsob, který osloví i jeho - prostě nějaké překvapení. Budete-li totiľ o tom stále mluvit, bude to vnímat jen jako výčitky a kritiku, a chu» vám něco projevit, v něm utlučete úplně. To by byla ąkoda:-)
11.2.2005 22:34
OTÁZKA:
Dobrý den,chtela bych se zeptat s přitelem jsme spolu chodili pět a půl roku.Po pěti letech přítel vyvolal hádku abych se sním rozešla což měl předem naplánované.Důvod uvedl takový, že si chtel užívat ja vím,že v tom byla i jiná holka.Po týdnu přišel s tím,že si vše rozmyslel a chce být se mnou protože mě miluje.Nevracela jsem se k nemu tři měsíce,on chodil každý den a brečel,že se změní.Začali jsme znovu s podmínkami.které jsem mu dala.Podmínky nedodrežel navíc mi po půl roce bezproblémového vztahu řekl,že už mě rád nemá a chodit se mnou nechce.Po týdnu následovali opět srdcervoucí scény, jak mě miluje a že neví proč to řekl.Má takovýto vztah cenu?Je pravděpodobné,že by se v budoucnu celá situace opakovala?Mě je 22 a příteli 25.Dekuji za odpověd.
Jitka
ODPOVĚĎ:
Jitko, nevím, jak to cítíte vy. Já tak,ľe tento vztah cenu uľ opravdu nemá. Váą přítel se hledá a vás si jednak jistí jako svou rezervu, jednak si skrze vás posiluje své sebevědomí. Asi je on stále v milostném trojúhelníku, z něhoľ neumí vystoupit. Je-li s váími, získá vás, touľí po té druhé. Je-li ale s ní, touľí zase po vás. Není v něm záruka ľádné stability. Ustřihněte to v sobě a jděte dál.Nebojte, určitě někoho potkáte. Ale mesmíte být stále tzv. obsazená přítelem, neměla byste s ním jiľ být v kontaktu, aby to vąe bylo pro vás definitivně uzavřeno.
11.2.2005 22:40
OTÁZKA:
Žijeme spolu s manželkou již 17 let, máme dvě dospívající děti a do doby před třemi lety jsem žili v harmonickém a spokojeném manželství, které bylo všemi obdivováno. Před cca těmi třemi lety částečně únavou, mojí zaneprázdněností v práci a manželčinou prací, se začal postupně kazit náš vztah v oblasti sexu. Vyústilo to až v to, že manželka úplně odmítá sex se mnou a oba jsem nešťastní. Jak se tak dívám dobrá rada nad zlato.
Jarek
ODPOVĚĎ:
Jarku, dobrá rada nad zlato, to je pravda, jen mám pocit, ľe zase nebude tak těľké ji najít. Nevím, co se stalo před 3 lety, ľe se váą sexuální ľivot - jakoby radikálně - změnil.Únava a manľelský stereotyp udělá jistě své. Ale jestli vám oběma předtím bylo v intimním ľivotě dobře, můľete k sobě určitě najít cestu zpět. Jen si musíte být jisti tím, ľe se máte pořád rádi a máte chu» k inovacím. Sexuální touha v nás větąinou přetrvává, ale musí být povzbuzována novými impulzy. Pozvěte manľelku na nějaký výlet, který bude překvapení, o němľ nebude do poslední chvíle vědět, např.:-), mám tím na mysli s přespáním přes noc v příjemném prostředí. Uľijte si nějaké dny úplně jinak, neľ běľně. Přesvědčete ji vy o tom, ľe to jde. Někdy to nemusí být výlet z Prahy do Českého Krumlova, ale třeba jen v letní podvečer na Petřín. Ale, co vám budu radit:-)
11.2.2005 22:52
OTÁZKA:
Dobrý den, s přitelem jsme spolu sice krátce,ale za to o to intenzivněji, vlastně jsme spolu začali po týdnu bydlet. Ted jsme si pronajali náš první společný byt a doufáme, že vše bude super. Jenže jsme si oba prošli vztahem,který nás na konci moc bolel a máme oba strach z toho věřit někomu. Prostě v sobě máme blok, který bude asi docela těžké překonat. Ani jeden se nevyjadřujeme o hlubších citech, bojíme se, že to zase bude bolet. Ale normálně si říkáme, že se máme rádi, je nám spolu dobře atd. Jak nám poomoct, aby se tohle překonalo????
Kristýna
ODPOVĚĎ:
Víte, Kristýno, já si myslím ( a mám zkuąenost ), ľe je tohle zákonité, pokud jste se oba s přítelem seąli souběľně po bolavém rozchodu. Vlasně jeątě nejste asi vůbec zahojení, vy dva jste si léčbou. Jak byste se mohli nebát daląího bolavého rozchodu? Chce to čas. Teď vám oběma "pracují" obranné mechanismy, které vám poměrně smysluplně podvědomě brání v tom, obnaľit své city, otevřít se, dát se vąanc tomu druhému aľ na dřeň. Nechte čas volně plynout, ono to bude mít postupný vývoj.Drľím palce:-)
11.2.2005 22:58
OTÁZKA:
Dobrý den, už 3 roky chodím s přítelkyní a ted poprve zažívám těžké období. Přítelkyni miluji jako nikoho jiného, ale mám pocit, že ona mi nedává tolik lásky jako já ji. Trvá to už měsíc co se jí musím ozívat první já a ona mi nenapíše ani nezavolá, protože ví, že to udělám dřív já. Radši si pořád dopisuje se známýma a ja mám pocit, že na mě kašle. Když ji zavolám tak je znuděná a nemá vůbec chut se se mnou bavit. Vím, že mě má ráda,ale nevím co mám dělat....
Karel
ODPOVĚĎ:
Karle, závislost na partnerce není rozhodně ľivnou půdou pro touhu se stále vidět. Je - li si partnerka vámi absolutně jistá, vy jste stále iniciátorem kontaktů, můľe ji to nejen nudit, ale uľ i obtěľovat a svazovat, rozhodně to prostě lásce nepřidá. V kaľdém vztahu, trvajícím jakkoli dlouho, musí být stále vyváľený podíl nejistoty, který zajią»uje jiskření a dynamiku. Kaľdýá byste měl mít svůj svět, své známé, svá tajemství, kus ľivota jen pro sebe. Obávám se, ľe to vy asi nemáte. Chcete s tím něco dělat? Nemyslím pro ni, ale vy sám pro sebe.:-)
11.2.2005 23:03
OTÁZKA:
dobrý den, jsem s partnerem 2 roky. První rok našeho,,vztahu,, jsem byla pouhou milenkou. Nechtěl se rozejít s dnes už bývalou partnerkou. Krom prvních 3 měsíců, kdy to bylo více méně nezávazné a zamilované mi po celou dobu vztahu lhal, nikdy by ji neopustil, kdyby ona neodešla. Po rozchodu žil v představě, že ji musí získat zpět a nehodlal to vzdát, docela dlouho. Byla jsem mu více méně oporou a kamarádkou, kterou najednou nemiloval, nechtěl dítě, co s ní počal. Celý rok mě jeho přítelkyně obtěžovala, volala apd. On mě usvědčoval jak mě miloval, každou volnou chvíli trávil s ní, říkal jak mě nemůže opustit a na víkendy a dovolené jezdi s ní a vypínal mi telefony. Teď jsme spolu, vzhledem k tomu, že je to pohledný muž a neponaučitelný svůdník, jsem nyní já v situaci koho podvádí, laškuje s 3 najednou, vybudoval ve mě tak hluboký pocit nedůvěry a strachu, že s tím už nemám sílu bojovat. Snažím se od něj odprostit a našla jsem si milence, bohužel ženatého. Byl by milý partner, ale nemám to už podruhé zapotřebí. Vím, že bych ho měla opustit a začít znovu jinde s jiným, ale myslím, že ho miluju furt stejně. Podvádět ho nechci, nedělám to z nedostatku sexu ani protože by byl nekvalitní, ale z důvodu citového strádání. Bojím se, že nalítnu znova, tak proto ženatý milenec. Je to odstrašující.Neumím si pomoct sama.
pípa
ODPOVĚĎ:
"Pípo", potkala jste se s muľem (respektive zamilovala jste se do muľe), který se stále hledá, stále potřebuje od ľen satisfakci, potvrzení svých hodnot, potřebuje evidentní a markantí zájem ľenských, potřebuje okolo sebe i pořád pohyb, neumí si váľit jistoty, protľe má někde v hloubce problémy se sebou. Přemýąlím nad tím, jakou asi měl matku, jak ona mu poskytovala stabilní lásku, citovou odezvu bez hranic, ocenění, pochvaly atd. Myslím, ľe tady by mohl být "zakopaný pes". Nenapravitelný svůdník není muľ, který by nemohl najít ľenu, s níľ je opravdu spokojený. Je to v podstatě nezralý, slabý muľ, který čerpá svou sílu u jiných, aby ji pak rozdával dál. Nevím, jestli je to v mém podání srozumitelné - chci říct, ľe je to jakýsi začarovaný kruh, z něhoľ byste měla vystoupit vy!
11.2.2005 23:18
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,
známe se s přítelem 4 roky, přes dva spolu žijeme. Je to celkem v pohodě, ale čím dál víc mi vadí, že mi neumí dát najevo, že mě má rád, sám od sebe mě nepohladí, neřekne nic hezkého. Připadá mi, že mě snad bere jako kamarádku. Když s ním o tom mluvím, řekne, že mě má rád a že moc přemýšlím - toť vše. Ten stejný přístup má i v řešení různých problémů souvisejících s chodem domácnosti. Všechno je na mě, všechno musím zařídit, postarat se. Když se ho zeptám, jak co bude, tak vždycky odpoví - NEVÍM. Už mi to hrozně vadí a začínám přemýšlet o tom, jestli je to on, koho si vedle sebe představuji. Myslíte, že ho změním? Děkuji Vám za odpověď
Eva
ODPOVĚĎ:
Změnit by se měl přístup k sobě u vás obou, Evo. 4letý vztah s 2 letým společným souľitím - to je dost dlouhá doba na to, abyste si sice přestali být vzácní, aby zamilovanost přeąla v trvalejąí vztah jiné kvality, v lásku, ale ve vaąem modelu souľití chybí vzájemná domluva, úcta,vyslovení vaąich očekávání od sebe nahlas - něco jako kultivace vztahu.K tomu patří i schopnost vzájemné kooperace na péči o domácnost. Jestliľe přítel na vąe odpovídá "nevím", asi bere sféru domácích činností jako zcela vaąi kompetenci, ale proč? Zkuste se nad tím zamyslet nejdříve vy sama, pak rozhodně oba společně:-)
13.2.2005 13:41
OTÁZKA:
Dobrý den. Jsem vdaná skoro 17 let. Máme dva syny 16 a 11. Máme....připadá mi, že je mám spíš já sama, manžel hodně pracuje a nemá čas, úracuje i do noci, v noci..dříve měl volné alespoň víkendy, ale poseldní dobou už ani to ne. Vymění si prádlo a jede zase na důležité jednání. Sice mi pořád říká, že si toho váží co dělám pro rodinu,že mě má rád, ale to mě jaksi moc neuspokokuje :) Je mi to líto hlavně kvůli synům, hlavně maldšímu...domluvili si, že bude chodit do lyžařského oddílu a teď nemá čas ani ho odvézt na trénink, natož na závody./auto máme jen manželovo služební/ Nic o nás neví, když s námi není, pak se diví, když někde něco vypravujeme jakto že to neví? Společných zážitků...ubývá. Nechci být hysterická, dělat scény. Mám své koníčky a kamarádky, nejsem osamělá.....Mrzí mě taky, že máme velkou hypotéku na dům a teď rozhodl, že se bere druhá....na topení a okna. On vydělavá víc. on je platí ze svého platu.
ALe zase ne tolik, na to kolik času práci venuje, predstavovala bych si to tak, ze se nam to bude snazit nak vynahradit, ale zivot neni pry jen zabava.
Dovolene organizuji a setrim na ne ja. Jinak bychom nejeli ani na tyden v lete.
Já jsem ráda, že je pracovitý...nesnesla bych lenocha...Tak jak si to ujasnit a nebyt za hysterku a za tu co mysli jen na zabavu/ i kdyz i pro nase deti? Diky za odpoved a vas cas. Hezky den.
Dáša
ODPOVĚĎ:
Jak nebýt za hysterku, Dáąo? Přemýąlím nad tím, proč jste si vyslouľila tuto nálepku, jediné, co mě napadá, je forma vaąeho vyjádření nespokojenosti se stavem doma v rámci rodinného i partnerského souľití. Jestli se k manľelově časté absenci stavíte prostřednictvím vyčítek a scén, pak se asi určitě nic moc nevyřeąí. On vás dokáľe ocenit, řekne, ľe si váľí vaąí péče o domácnost i o děti. Dokáľete vy také ocenit jeho finanční přínos rodině? Máte určitě i volný čas, kdybyste si mohli spolu o vąem popovídat v klidu, udělat harmonogram toho, co je priorita a co můľe počkat.Poku na sebe lidé nemají čas a přestávají sdílet něco společné, zákonitě se sobě odcizí. Aľ budou hypotéky splaceny, mohlo by se také stát, ľe si v konečně vaąem domově nebudete mít co říct a půjdete si kaľdý svou cestou. Tak s tím oba něco dělejte, ale v klidu a s rozvahou. Jeątě mě napadá, intimní ľivot vám funguje dobře? Doufám, ľe alespoň tam ano:-)
13.2.2005 13:53
OTÁZKA:
Dobrý den, já mám trošku jiný problém. Dva roky jsem rozvedená, a s bývalým manželem se naštěstí moc nevidíme. Máme dvě dospělé děti (26 a 23), které občas za tátou jezdí. Ovšem on na ně křičí a vyčítá jim kde co, hlavně to, že se nechtějí hned kamarádit s kařdou jeho novou přítelkyní (střídá je tak po 3 měsících). Snažily se mu svůj postoj vysvětlit, ale ani je nenechal domluvit, byl na ně hrubý a sprostý a křičel na ně. Děti jeho chování dost dprimuje. Nechá se s jeho chováním něco dělat? Nebo jak by se měly zachovat děti?
Děkuji za odpověď, Alena
Alena P.
ODPOVĚĎ:
Aleno, vaąe děti jsou dospělí lidé, kteří si řeąí, nebo by měli řeąit, vztahy s otcem podle sebe. Nechte to na nich, poikud si vám postěľují, neměla byste to s nimi rozebírat dopodrobna a na bývalého manľela nasazovat, spíą se jako jejich matka jen zajímat o jejich problémyobecně, které s vámi probírat opravdu chtějí, vyslechnout je, ale s otcem si vąe musí vyřeąit opravdu oni sami.
13.2.2005 14:05
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko.Jsem &382;enatý 14let a mam dv&283; d&283;ti.Dceru 13let a syna 10let.Nejsem rozvedený,ale s man&382;elkou ne&382;iju od ledna 2004.S d&283;tmi se stýkám pravideln&283; ka&382;dý druhý týden p&345;es víkend.Man&382;elka se odst&283;hovala z d&367;vod&367; pro ní dlouhodobých nezhod.V n&283;kterých chvílích ve spole&269;ném &382;ivot&283; jsem se nechoval zrovna nejvhodn&283;ji a je mi to stra&353;n&283; líto, proto&382;e ji miluju nade v&353;echno na sv&283;t&283;.Je to &269;lov&283;k ,který je stra&353;n&283; ob&283;tavý jak v práci(chápu ji,ale nevím jestli nám to zrovna ne&353;kodí),tak doma.Její obrovské plus byla její velká tolerance.Z 90% si myslím,&382;e nikoho nemá a ani já nemám zájem n&283;koho hledat,proto&382;e pro jinou &382;enu nemá smysl &382;ít.Za ten rok bylo spoustu v&283;cí které by napovídaly tomu ,&382;e by se mohla vrátit(nap&345;.minulý týden jsme byli spolu na ly&382;ích v&353;ichni 4).Jsem ve znamení vah apro mn&283; je ka&382;dý den bez mých nejmilej&353;ích lidí stra&353;n&283; deprimující.U&382; jsem zkou&353;el n&283;kolikrát si s ní promluvit .Bezvýsledn&283;.Ona je st&345;elec a má "fantastickou vlastnost" problémy ne&345;e&353;it a nechat je být(po rodi&269;i).Nemám u&382; odvahu se na co koliv ptát proto&382;e se bojím záporné odpov&283;di,která by mn&283; u&382; asi slo&382;ila.Myslím,&382;e velký podíl na odchodu mé &382;eny má taky podíl má matka,která cht&283;la pro mn&283; to nej.,ale p&345;i tom mi stra&353;n&283; ublí&382;ila.N&283;kolikrát mn&283; napadly ty nejhor&353;í my&353;lenky proto&382;e jsem nev&283;d&283;l jak dál.Po&345;ád ji miluju i kdy&382; jsem u&382; byl 2krát u soudu(d&283;ti a majetek).Nade v&353;echno miluju své d&283;ti a vím ,&382;e jim ten stav stra&353;n&283; ubli&382;uje.ale nevím jak dál.Moje sebev&283;domí a psychika je na bod&283; mrazu.Jak z toho ven.Pom&367;&382;e mi ka&382;dá odpov&283;&271;.DÍK KAMIL(JE SPOUSTY DETAIL&366; KTERÉ BY NAPOV&282;D&282;LY VÍC ALE BYLO BY TO NA STRA&352;N&282; DLOUHO)
Kamil L.
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Kamile, bohužel vám nemohu odpovědět, protože vaše otázka mi přišla v nečitelném kodu.Jitka Douchová
13.2.2005 14:12
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, je mi 20 let a studuji vysokou školu. Bohužel nemůžu najít partnera. V podstatě jsem ještě žádný vztah neměla. Mezi kamarády jsem oblíbená, tvrdí o mě, že jsem hezká, sympatická a stále dobře naladěná. Už ale začínám mít deprese, že si nemůžu nikoho najít. Nechci skončit jako stará panna. Děkuji Vám za odpověď.
Lenka
ODPOVĚĎ:
Lenko,nevím, v čem může být problém, mohu jen fantazírovat:
- je možné, že se kluků a erotických vztahů bojíte, proto se pořád tváříte hlavně jako parťačka do nepohody, neboli jako rovnocenná partnerka - kamarádka, která chlapům stačí ve všem, neprojeví slabost a potřebu opory (podpory?), takže si na vás nikdo netroufne?
- kluci ve vašem věku se hledají, mají v sobě spoustu otazníků a nejistot, takže i kdyby se mohli vevnitř sebe z vás zbláznit nadšením, "šáhnou" po někom, kde se nebudou bát odmítnutí...
Prostě - možná působíte příliš sebejistě a ti, kteří o vás sní, si vůbec netroufnou vás oslovit v partnerském kontextu. Kamarádit s vámi je něco jiného, než s vámi začít chodit, udělat ten 1. krok.
Vše je otázka vzájemné "akce a reakce", co kdybyste se někdy chovala k tomu, kdo vás opravdu zajímá, jinak než dosud? Zkoušejte si být i křehkou zranitelnou ženskou, která potřebuje mužskou pomoc, podporu. Vy to tak v sobě máte, ale potenciální partneři to nevědí, je možné, že se bojí toho, že nemají co nabídnout.
Jako stará panna určitě neskončíte, pokud si v sobě srovnáte, co můžete ve vztahu nabídnout vy, a po čem toužíte od partnera. A pokud z vás bude vyzařovat ne "ženský šovinismus", ale i potřeba se opřít o někoho silnějšího, než jste vy.
Zjednoduším - li to - pak zkuste používat více vlastní emoce a řeč těla, než racio, které je víceč obranným mechanismem:-)Přeji vám co nejdřívé nádhernou lásku, jen k sobě nusíte někoho pustit, a NEBÁT SE LÁSKY
14.2.2005 23:38
OTÁZKA:
Dobrý den.
Je mi 33 let. S mojí manželkou jsme spolu 12 let, 10 let jako manželé, máme 4 letého syna. Naše manželství je relativně šťastné (alespoň z venku se tak jistě jeví). Moje žena vzhledem k mému zaměstnání pracuje pouze na část.úvazek s tím, že se více může věnovat synovi a domácnosti, je hodná, chytrá, ale na druhou stranu zase není úplně nejlepší hospodyně a příliš nevaří. Co mi ovšem vadí nejvíc je její nechuť k sexu (která před těmi x-lety nebyla a která se postupně víc a víc objevovala)kdy já musím již několik let být ten, který vyvíjí aktivitu (většinou bez výsledku), což už mne - přiznám se - příliš nebaví. Mluvit na toto téma žena odmítá, prostě to pro ní není důležité (aniž bych ji chtěl očerňovat).
Před cca 6 měsíci jsem se v zaměstnání sblížil s kolegyní (známe se již řadu let, ovšem teď to nějak "zajiskřilo"), která je vdaná zhruba stejně dlouho jako já a jejíž manželství příliš šťastné není. Ve spoustě oblastí je podobná mé manželce a v těch "pro mne důležitých" ji překonává. Máme spolu vztah a já přemýšlím jak pokračovat dál. Nechci být tím, který "zkazil život" mé manželce, synovi, rodině (pro zajímavost, moji rodiče mou manželku přijali jako svou dceru), na druhou stranu mám pocit, že moje známost je Ta s velkým "t", se kterou bych si dovedl představit žít (i když se pochopitelně nabízí otázka, co lze poznat za šest měsíců, že?). Myslíte, že na tuto situaci existuje nějaká rada?
-Vob-
ODPOVĚĎ:
Moc otázek najednou:-), ale to základní je jasné. Já bych asi přemýšlela nad příčinou manželčiny nechuti k sexu. Problém bude asi na obou stranách a určitě se nebude vztahovat k sexuální dysfunkci kohokoli z vás, problém bude v psychické bariéře vaší ženy. Je zajímavé, že před pojmenováním hlavního problému, který vás trápí, zmiňujete nedostatky vaší ženy ohledně domácnosti. Nevím, jak jste kritický vůbec, jak svou nespokojenost dáváte najevo, co děláte pro to, aby se něco změnilo. Ženy potřebují pro náladu na sex (i když jim sexuální apetit nechybí) pocit ocenění a uznání.Pokud je ale vaše žena více konfrontována tím, že nic není dobře, těžko může mít chuť na sex s vámi...
Paralelní vztah s vaší kolegyní je adekvátní situaci, ale být vámi, byla bych velmi ostražitá v činění nějakých závěrů. Jedna věc je zamilovanost a s ní související sex. touha, druhá věc je každodenní život se vším všudy - počínaje rozvody obou manželství, dělení majetku, dohody ohledně kontaktu s dětmi,problémy ve vztahu dětí k novému partnerovi. Neboli - rozvod a nástup nové životní cesty má smysl tehdy, kdy jsme si opravdu jisti, že jsme opravdu potkali toho pravého(pravou), s nímž budeme umět překonávat kromě každodenního stereotypu i problémy, nastartované naším původním manželstvím - kontakt s dětmi, atd. Pokud budete cítit, že chcete, respektive musíte, udělat zásadní krok, tak jo, udělejte to. Ale zvažte to zodpovědně. Mileneckých paralelních vztahů můžete mít - konec konců - více, přijdou, odejdou, ale manželství s vaším dítětem? to je něco jiného.
15.2.2005 22:11
OTÁZKA:
Dobry den, Je mi 25 let, memu partnerovi je take 25, zijeme ve spolecne domacnosti asi 2 roky, problem je v tom ze jsem na nem financne zavisla, studuji vysokou skolu a i kdyz pritom pracuji na polovicni uvazek, na placeni najemneho uz to treba nestaci. Obcas mi svym chovanim dava najevo,(hlavne kdyz je nastvany) ze vsechno plati on a ja se pak citim jako nejaky doplnek jeho bytu. Samozrejme jsme o tom mluvili, takze vysledkem je ze se vubec nebavime o penezich, mam ale strach ze kdyz budeme mit dite a budu na nem doopravdy zavisla, bude to mnohem horsi. Dalsi vec je ze me zacal v posledni dobe ponizovat pred lidma, nerada resim jakekoli nase konflikty pred prateli, takze to vzdycky prejdu a resim to az odejdou. Sliboval mi ze uz to neudela a ze je mu to lito. Jsme oba dost vybusne povahy, takze nevim jestli tomu mohu verit, ze az bude zase nastvany tak neco podobneho neudela. Jinak se mame radi a vsechno je v poradku. Poradte mi, jaky pristup k nemu mam zvolit? diky za odpoved
Katka
ODPOVĚĎ:
Katko, z vašeho dotazu mi není jasné, v čím bytě spolu s přítelem žijete.Nevím též, na čem je váš vztah postavený, jakou má základnu, co máte jeden na druhém rádi, zač si svého partnera vážíte vy, zač on vás. Prostě mám z vašeho dotazu pocit nejasnosti, který bude asi i mezi vámi dvěma. On vám delší dobu dává najevo, že nedosahujete jeho úrovně... To ale do kvalitního vztahu s představou perspektivy nepatří. Muž, který vás ponižuje na veřejnosti, má především problémy sám se sebou, vy jste terč, kde si je může odreagovat,skrze vás může hledat svoji identitu.
Nechcete zajít spolu k psychologovi?
15.2.2005 22:29
OTÁZKA:
Popisi Vam svou situaci, s přítelkyni (23let) jsme přes 2 roky, mame se radi, je nam spolu hezky, dobře si rozumime i jako kamaradi. Jenomže- problem je v tom, ze jsme každý jiny, když prijde na reseni nějakého problemu, zasadne mame na věc jiny pohled, mame rozdilne zajmy a jeden s druhym do nich jde vzdy z donuceni nebo vubec. Mame jiny vkus ve vyberu veci, proste shodneme se málokdy. Ja byl odmalicka veden k aktivnimu zpusobu zivota, ona je typicke městské dite, které zjednodusene receno nejradeji chodi na vylet do obchodniho centra. Když se neshodneme, vždy navrhuji abychom zvolili kompromis, ale nakonec k mym pranim stejne nedojde, nebo alespoň mam ten pocit. A pokud uz dojde, vim ze ji to nebavi a nemam z toho radost ani ja. Co mame udelat abychom byli oba spokojeni? Myslite ze tento vztah muze přerůst v manzelstvi a fungovat?
pavel
ODPOVĚĎ:
Ale jo, Pavle, váš vztah může mít dobrou perspektivu do budoucna, máte-li se pořád rádi (přes 2 roky) i s odlišným životním a hodnotovým stylem. Ale - umění řešení problémů je základem dobře fungujícího vztahu.Říkáte, že je vám spolu hezky, rozumíte si i jako kamarádi - takže soulad bude asi na všech frontách:-)... Jakoby se mi zdá, že dominantní osůbkou ve vašem vztahu bude ona, ona vše určuje, vy se nakonec podřídíte i proti vaší vůli, vaším zájmům. Partnerství je samozřejmě závislé i na umění kompromisu, ale kompromisy musí být schopni a ochotni dělat oba dva. Vy se ale podřizujete savé přítelkyni. Tak - mám pocit, že váš problém bude spočívat v nerovnocenných pozicích ve vztahu a z toho vyplývající nesymetrické komunikaci.
Pavle, vy jste tím závislejším ve vztahu, začněte jinak - nově. Budete-li si více věřit, budete i vy moct udávat tón vašim aktivitám i diskusím a polemikám.
15.2.2005 22:47
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, je mi 31 let, partner je o osm let starší. Známe se dva roky a rok spolu žijeme. Myslím si, že jsme spolu oba rádi, rádi se spolu smějeme, vycházíme si vstříc(studuji, pracuji na plný úvazek, a tak se o domácí práce střídáme). Myslím si, že je to vyrovnaný vztah. Nedávno jsme se ale neshodli kvůli penězům. Platíme vše napolovic, i když vydělávám méně, nechci, aby partner měl vyšší náklady. Jenže budeme-li chtít mít děti, přijde okamžik, kdy na něm budu závislá. Bojím se toho, zvlášť potom, co partner prohlásil, že si naštěstí každý žijeme za své a že je to tak nejlepší. Přiznám se, že mě to zarazilo a dotklo se mě to. Co si o tom mám myslet? Jsem příliš hrdá na "rovnost"?
Moje druhá otázka se týká intimního života. Jsem v tomto směru aktivnější, partner mi dá často najevo, že je unavený (časově ani fyzicky nemá práci náročnější než já). Snažím se to pochopit, ale v noci mě budí jeho erotické aktivity. Bohužel o intimních záležitostech se odmítá bavit. Poradíte mi, jak spolu mluvit, aniž bych se dostala do role toho, kdo vyčítá? Děkuji Vám mnohokrát za odpověď.
Petra
ODPOVĚĎ:
Petro - děkuji za vaši otázku, ale je tam příliš mnoho věcí najednou.Vaše touha po rovnocennosti ekonomické, která je propojena s pocitem nezávislosti, zároveň potřeba opory a jistoty - s přítelem chcete založit rodinu. Nevím, jestli zrovna váš nynější přítel je ten "pravý". V intimním životě je nesoulad a není to dáno jeho nižší sexuální potřebou, pokud provozuje autoerotiku ve vaší přítomnosti.
Petro, nevím, jestli jste s přítelem na stejné vlně a chcete totéž. Měli byste si spolu o těchto věcech normálně otevřeně povídat, výčitky jsou do diskuse opravdu kontraproduktivní, ale jasné pojmenovávání pocitů, potřeb, patří k dobře fungujícímu vztahu. Tak o to usilujte:-)
15.2.2005 22:58
OTÁZKA:
Dobry den, pani doktorko. Mam mozna netradicni dotaz... Meho manzela mrzi, ze se vyhybam jeho matce a nechape proc si od ni udrzuju odstup. Chtela bych se poradit o tom zda mu mam rict pravdu... Vsechno vlastne vzniklo kdyz jsme pripravovali svatbu. Problem byl ten, ze my dva jsme se nedokazali dohodnout jak by svatba mela vypadat. Ja chtela po obradu jen slavnostni obed v nejuzsim rodinnem kruhu a vecer oslavu s kamarady. On si predstavoval velkou svatbu se vsim co k tomu patri, tedy poradnou hostinu, vice pribuznych i vzdalenejsich, vysluzky atd. Shodli jsme se jen na tom veceru. Ohledne svatby samotne kompromis udelat nesel. Manzelova matka ho v jeho predstave vsemozne podporovala, organizovala a radila jak co se ma udelat, co byt musi aby to k necemu vypadalo a tak. On s ni ve vsem souhlasil a tvrdil, ze prvni svatba musi byt poradna a takova verze jakou navrhuju ja byla pro nej neprijatelna, malo slavnostni. Stalo me to hodne slz, ale nakonec jsem ustoupila. Prestala jsem se o cokoliv starat a nechala to na nem a jeho matce. Na svoji svatbe jsem byla v podstate hostem. Je pravda, ze ten den jsem si uzila, to ano (jinak to ani neslo), ale dnes kdyz si vzpomenu na svatbu, tak citim akorat horkost. A od te doby se vyhybam tchyni. Ona tak nejak zkousela najit si ke mne cestu, ale ja o to nemam zajem. Myslim si, ze podvedome jsem ji ucinila zodpovednou za to, ze se mi nepovedla svatba. Protoze jinak bych asi musela citit odstup vuci manzelovi a to neslo, pokud mame jako manzele fungovat, proto jsem to prenesla na ni. Ale nevim, jestli tento muj vyklad neni prilis laicky. Myslite, ze to tak je? Jinak manzelstvi mame zatim velice pekne a rekla bych, ze vztah mame kvalitnejsi nez pred svatbou. A ted se vratim k puvodni otazce - myslite, ze mam rict manzelovi proc se jeho matky stranim? Dekuju Vam za odpoved.
Pavlina
ODPOVĚĎ:
Myslím, že váš vhled do vztahů je velmi bystrý a téměř profesionální, skoro jakoby - nemám co dodat. Působí to na mě jako špatný příběh s dobrým koncem - s jeho matkou jste před svatbou v podstatě soupeřily vy dvě o mocenskou pozici, vy jste "prohrála" tím, že jste rezignovala.To jí budete mít za zlé celý život, pokud se nestane nějaká mimořádná událost, kdy se ve vás odpor vůči ní zlomí.
Manželství ale máte krásné, tchyně vám do ničeho nezasahuje, takže pozici jste si uhájila vy. Pokud je váš vztah dobrý, měla by do něj rozhodně patřit otevřená komunikace o všem, co se týká vás dvou. Týká se váš problém vás dvou? Pokud si odpovíte pro sebe, že ano, měla byste to otevřít, i když jemně, bez úplného popisu emocí, které se k tomu váží.Každý sym lpí na své matce a má potřebu ji chránit. Ale vy jste JEHO ŽENA.Důvěra a sdílení jsou základními stavebními kamínky dobrého vztahu.
20.2.2005 12:12
OTÁZKA:
Dobry den, pani doktorko. Mela bych na Vas dotaz ohledne partnerske neshody v nazoru na vychovu ditete. Nasi dcerke budou 4 roky, je velmi uminene povahy a casto me stoji velke usili ji presvedcit, ze by se prave ted mela obleknout do skolky-napr. Nejvice se mi osvedcilo,tzv. odvezt jeji pozornost jinam a po chvili uz v pohode udela, co potrebujeme...Ale manzel nema tolik trpelivosti a temer vzdy takovou situaci resi fyzickym trestem (..na zadek). Casto se preme, ci metoda je ucinnejsi...Muzete poradit, popr.i co se vychovy tyce. Dekuji za odp. P.S. Manzel ma dodnes nevyreseny vztah se svym otcem,v mladi odesel i z domu, kvuli neshodam, fyzickym trestum a autoritativni vychove jeho otce.
Petra
ODPOVĚĎ:
Milá Petro, první věc k řešení je vaše komunikace ohledně dcery, druhá potom to, co je výchovně dobře. Pokud se s manželem o těchto věcech dohadujete v klidu, po dobrém, ne před dcerou, tak hledáte svůj soulad, hledáte svou vlastní výchovnou linii - vaší svébytné rodičovské dvojice - už nebudete asi vy po nějaké době uplatňovat úplně model vašich rodičů, ani manžel model svých rodičů. Nějakou dobu trvá, než se ustálíte, není nutný ani úplný konsensus - ten vlastně ani nejde:-) Ale je důležité o věcech polemizovat a tím nacházet společnou "řeč", což by mělo pozitivně prohlubovat i váš partnerský vztah. Pokud se neshodnete na důvodech potrestání a na prostředcích potrestání, můžete si rozdělit kompetence - do čeho kdo bude zasahovat s právem posledního slova.
Co se týče konkrétního příkladu - vy jste s dcerou prostě častěji, takže víte, jak na ni a děláte to, co se vám osvědčuje, určitě to konvenuje i vašemu naturelu, manžel jako chlůap to řeší prostě po svém. Ani to není špatně - maminka a tatínek přece používají rozlišné metody, proč ne?
20.2.2005 12:24
OTÁZKA:
Dobry den,pani doktorko. S pritelem ziji rok a pul, dva roky se zname. Jeho predchozi (druhe)manzelství skoncilo po dvou letech, kdy byl naprosto psychycky i fyzicky vycerpany a nestastny. Pry si s manzelkou nerozumel, vyuzivala ho - podle jeho slov - jako logistickou a financni podporu. Po rozvodu ji nechal veskery majetek a odstehoval se. Z tohoto manželstvi se narodil priteluv syn, kterého velmi miluje a sve byvale zeny se hrozně boji, ze by ho o nej mohla "pripravit". Bydlime u me v byte (pritel ma malou garsonku), kde mame i zarizeny jeden pokoj pro pritelova syna. Jeho syna mám ráda a on mě. Vse hradime napul, oba mame dobrou praci a dobry prijem. Prítel je velmi pracovity, v domacnosti se doplnujeme, v intimnich otazkach si naprosto rozumime. Nez jsme se "sestehovavali", meli jsme "vykomunikovano", ze nas vztah bude vztahem vaznym a casem se, pokusime take o rodinu. Na jare mi bude 32, priteli je 40. Pred tydnem jsem se pritele ptala, jestli bychom se tedy nemohli v nejblizsi dobe zacit pokouset o rodinu. Vsechny jeho vymluvy, proc ne ted a az pozdeji..nekdy..treba v zari, pristi rok..nebudu vypisovat. Nechce o tom moc mluvit a tvrdi, ze ma strach a obavu, ze se zopakuje to, co se mu stalo v predchozim vztahu. Na jednu stranu ho chapu, ale pripadam si "podvedena". Ani o svych obavach nechce mluvit, ackoliv tvrdi, ze je v nasem vztahu stastny a miluje me. I ja jeho moc muluju a chtela bych mu pomoct. Rika ale, ze se s tim musi vyporadat sam, at mu dam cas. Chapu, ze tlakem nic nezlepsim, spis naopak, ale nevim, jak se zachovat a jak dlouho vlastne "cekat" na to,jestli jeho strach zmizi nebo ne. Moc dekuji za odpoved.
Monika
ODPOVĚĎ:
Milá Moniko,žijete s mužem, který má za sebou minimálně 2 negativní partnerské zkušenosti, předpokládám, že jeho syn z 2. manž. je jeho jediné dítě.Na ně a na vztah s vámi je asi nyní nejvíc zafixovaný, obavy z opakování negativních zkušeností mi v jeho věku a tomu odpovídající zralosti a zodpovědnosti připadají logické. Říkáte dobře, že tlak z vaší strany nemá cenu, mohl by být spíše kontraproduktivní. Na druhou stranu chápu váš "biologický tlak". Zkuste to jen tak, že nebudete chtít s ním nic řešit, nebudete na toto téma zavádět, někdy možná "úpornou"? komunikaci, spíš se jen dohodněte na tom, KDY byste chtěla vy mít dítě. Víte, je to složitější, není možné vám asi poskytnout jednoznačnou radu, spíš bych to viděla na návštěvu psychologa pro vás i pro něj zvlášť a poté dohromady. Ovšem jen tehdy, pokud by s tím váš přítel souhlasil a viděl to jako přínosné.
26.2.2005 13:08
OTÁZKA:
Dobrý den, prosím o radu.
Je nám s manželem oběma 35 let, máme osmileté dítě a jsme spolu 14 let. Takřka polovinu této doby jsme však promlčeli. Jsme totiž oba dost tvrdohlaví, vznětliví. Vždy, když se pohádáme, je potom problém se udobřit. Každý z nás je přesvědčen, že "přijít" by měl ten druhý, že JÁ" chodím pořád. Celou tu dobu mlčíme, tzn. bavíme se jen o nejnutnějším, jinak si víceméně odsekáváme. Čili: mlčíme, utrhujeme se na druhého, nesexujeme. Vydrží to vždy různou dobu; nejdéle i rok! Na konci už ani nevíme, co bylo původcem tohoto mlčení...
Pak si slibujeme,že už nikdy to nenecháme zajít tak daleko, že bychom si měli všechno vyříkat, domluvit se na určitých pravidlech, která se +- budeme oba snažit dodržovat... Toto je vždy však návrh, který vzejde ode mě. Manžel zastává názor, že není co řešit, co se stalo - stalo se, jedem dál, nač vše rozebírat... Tato doba mlčení mě však hodně ubíjí, jsem ve stresu - v zaměstnání, doma..., před okolím hrajeme divadlo že je všechno OK. Momentálně jsme právě ve stádiu čerstvého udobření se. Vrkáme jako dvě hrdličky, a já se děsím, kdy se stane něco, co se mi třeba nebude líbit, řeknu to, bude oheň na střeše, oba se nafoukneme... a budeme tam, kde jsme byli - oba uražení a přesvědčení o své pravdě.. Dny, měsíce mlčení...
Jinak je můj muž hodný, pomáhá mi doma i s dítkem, jinak si nemůžu stěžovat, až na velké Ale...
poradíte mi/nám?
Děkuji.
Pína
ODPOVĚĎ:
Píno, dobrý den. Vnímáte váš problém jako problém komunikace, nebo spíše mocenského boje o pozice, případně v rozdílech ve vašich hodnotových žebříčcích, nebo úplně někde jinde? Asi by bylo by dobré kouknout se do původních rodin vás obou a modelů řešení konfliktních situací u vašich i jeho rodičů.
Já nevím, to že čekáte jeden na druhého často i velmi dlouhou dobu, že spolu nekomunikujete, nemáte sex, ale před ostatními fungujete jako pár OK, mně přijde jako hlubší problém než na jednu radu po internetu.Je zjevné, že se máte hodně rádi.To je platforma pro to, abyste v tom něco dělali.Možná bude podstata problému banální - jen v tom, že vy chcete něco stále analyzovat, hledat příčiny , vracet se do hluboké minulasi, což je obvyklý ženský mentální scénář, a manžel chce dělat tlustou čáru, neumí přiznat chybu sobě, natož vám, ale chce jít prostě dál - to je zase častý mužský mentální repertoár. A oba jste tvrdohlaví a neústupní i za cenu vlastního trápení:-) Zkuste být v budoucnu při řešení věcná a konstruktivní, a tou první usmiřující, zkuste hledat spolu nový mechanismus. A taky - nebojte se již teď nového konfliktu, který vás zase rozdělí, protože tím jej budete přivolávat:-)
26.2.2005 13:34
OTÁZKA:
Vážená pani doktorko,
obracím se na Vás se žádostí o radu. 4. ledna (den před mými 30. narozeninami) ode mne odešla manželka bydlet ke kamarádce a že bude přemýšlet jestli se ke mě vrátí. (známe se 5 let, z toho rok a půl jsme manželé) Po týdnu jsem zjistil, že nebydlí u kamarádky, ale bydlí s jiným chlapem, řekl jsem jí, že to mezi námi v poslední době občas zaskřípalo, ale že ji miluji a že chci aby se vrátila. Bohužel to odmítla, viděla se s ním v listopadu a prosinci asi jen pětkrát u kávy, nebo večeři. Musela se úplně zbláznit, protože v září, říjnu a v listopadu jsme se pokoušeli o miminko. Její nový přítel je bohužel jeden z mých kamarádů (ted už samozřejně ne), ostatní kamarádi, moje i její rodina se snažili nám pomoct, ale bohužel s nikým nemluvila,jen se setrou a tu lehce přesvědčí, že to tak je správně.
Po týdnu už začla mluvit o rozvodu a ted jí zajímá jen majetek -jediná věc o které se mnou mluví. Teď je do nej zamilovaná a on do ní, nevidí nic jiného. Na mě je zablokovaná, domluvili jsme že počkáme 2 měsíce než dohodne okolo majetku atd. doufám že tím získám čas aby se z toho poblouznění probrala. Mám ji moc rád a chci ji zpátky i po pěti letech jsem ji doma připravoval večeři jako překvapení, v posteli to bylo super, dávali jsme si horkou vanu a házeli po sobě pěnou atd. toto všechno i v prosinci. 8. prosince na naše 5. výročí seznámení jsem koupil dárek a kytku a ona mi řekla, že přemýšlí že ode mne odejde, byl jsem v šoku ,neviděl jsem žádné velké problémy (v ostatních rodinám mají daleko větší) prý mi dá ještě šanci. Já jsem se snažil jak jsem mohl jenže ona mi dělala naschvály, scházela se s ním a pak na mě byla zlá, steklá atd. řekl jsem že vždycky když se vrátí že se ke mně chová hrozně, myslím že to dělala už schválně aby mohla odejít. 22. prosince nám udělal truhlář dveře na míru a ona mi řekla atˇ s námi počítá na březen na vestavěnou skříň, a že k narozeninám mi koupí hodinky. Bohužel na silvestru se opět ke mně chovala hrozně a trávila ho s více s mým (bývalým) kamarádem. Neuplynuli ani tři týdny a už ho představila svým rodičům. Od té doby co odešla jsem 14 dnů nespal, dnes spím 3 hod. jen díky práškům, schodil jsem 8 kg, 3 krát jsem se psychycky složil. Prosím o radu jak pokračovat abych jí dostal zpět a co mám dělat, když potkám jeho mezi kamarády? Vždycky na mně hodně žárlila, teď jí jde o majetek (znamení býka na ni přesně odpovídá). Děkuji předem za radu.
Vašek
Vašek
ODPOVĚĎ:
Milý Vašku, s mimomanželským vztahem v průběhu manželství musí dříve nebo později počítat skoro každý. Záleží pak na tom,zda se podaří jej utajit a brát ho jako radost navíc. Zlé je, když se partner chce odstěhovat, úplně nejhorší je, když se jedná o kamaráda. Na vás byla jakoby spáchána dvojitá zrada. Myslím, že jediné, co můžete nyní dělat, zachovat se věcně a NEZÁVISLE, jako Chlap - tj. stanovit čas, do kdy se má vaše žena rozhodnout, zda se může vrátit, či nikoli, mezitím ji nekontaktovat. Vy byste se měl dostat do pozice člověka, o něhož se jeho žena zajímá, a ne do pozice člověka, který ji pořád vyvolává a prosí.
Co se týče vašeho psychického stavu - nespavost, rychlý úbytek na váze atd., to by mohlo - celkem adekvátně situaci - odpovídat depresivnímu stavu, který by měl být řešen prostřednictvím psychofarmakologické léčby - tak získáte svou osobní sílu. Ani konzulzace s psychologem by vůbec nebyla marná - jenom tak můžete získat objektivní nadhled a profesionální pohled na to, v čem jste např. mohl dělat chyby, atd. Ale i podporu (jiného rázu, než od rodičů či kamarádů).Přemýšlejte o tom:-)
26.2.2005 13:45
OTÁZKA:
Pani doktorko prosím Vás o radu.je mi 54 let, mému přiteli 53.Dosud jsme žili 13 let tz. v pohodě.Změnil zaměstnání/hůře placené/a byl z toho velice špatný, naopak já mám zaměstnání dobré ale velice náročné na čas.Začal skoro každý týden jezdit na chalupu,myslela jsem si půjde na pivko a má zam práci/ ale on se zapletl s rozvedenou paní/42/.Věděla jsem že je něco v nepořádku ale vše jsem přisuzovala jeho špatné náledě skrze zaměstnání.Až jednoho dne vše prasklo/pani volala domů a já byla doma./Vztah trval 5 měsíců./.Při tom doma se choval v pohodě a vše bylo jinak normální.Při vysvětlování řekl že neví proč to udělal, co se s ním stalo, že je to hrozné že ví že se to nedá odpustit ale že mi o to prosí že mi má rád a že chce být se mnou..Pocity Vám nebudu popisovat, no prostě rána.Řekla jsem mu ať se rozhodne, že mu nebráním když chce ať jde, ale že jsem si to od Něj nezasloužila.Řekl že vše ukončil že chce být se mnou.Ale- stále si volají a smskují.Docela jsem z toho nešťastná i když říká že je definitivní konec.Nechápu,proč mu ona dáma píše a možná i on jí.Na co potřebuje čas,on že prý vše přejde, ať to prý vydržím. Ale na co, proč mám čekat? Až na to volání se ke mně chová velice dobře ,pomáha, milujeme se, je pozorný, stále mi volá atd.Nevím jak se mám chovat.Chci mu věřit ale znáte to červíček je stále v hlavě.Tímto způsobem mi ale nedokazuje a nedává podnět k důvěřivosti.Pořád tvrdí že je s ní konec a že záleží na mně. Prosím poraďte, i přez to ho mám ráda ale nechtěla bych být za hloupou.Prosím poraďte.
Jana
ODPOVĚĎ:
Milá Jano, je těžké nalézt prvopočátek manželovy nové známosti, ale možná to byla opravdu hlavně potřeba uznání a satisfakce ve vztahu, kdy vy dva jste se stali nerovnocennými partnery z ekonomického hlediska. U přčítelkyně se mu toho uznání určitě dostalo dost, on sám nemusel dokazovat v podstatě nic moc jiného, jak je okouzlující osobnost i chlap. Že vás má rád, a záleží mu na vztahu, vám dokazuje, na 2. stranu je pro něj určitě těžké, utnout něco okamžitě.Hlavně též nevíte, jak moc se v uchovávání komunikace mezi nimi angažuje ona paní.
No, já si myslím, že byste si měla především zachovat svou důstojnost, nekontrolovat mu mobil, nechte odpočinout i sobě a důvěřujte tomu, co cítíte.Je-li to mezi vámi dvěma dobré, nekažte to výčitkami, jen dejte najevo - ale jasně a zřetelně, že i když mu důvěřujete a rozumíte tomu, že se to mohlo stát - že máte jasné hranice v tom kdybyste zjistila, že jejich vztah pokračuje. Obsah nevyřčeného ultimata je již na vás.
26.2.2005 14:05
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, ráda bych si s Vámi domluvila osobní schůzku, neboť se domnívám, že potřebuji pomoc odborníka,tedy psychologa. Byla bysta tak laskava a mohla mi poskytnout kontakt na Vás? Předem děkuji a těším se na osobní setkání.
Eva
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Evo. Myslím si, že sezení s psychologem je určitě užitečnější, než kontakt na dálku, vše se v povídání odvíjí jen od vás jakožto svébytné osobnosti,zatímco tento omezený prostor může dát jen první, více obecný návod, pocit. Sídlím v Senovážné ulici, tel. 603454953
26.2.2005 14:11
OTÁZKA:
Vážení paní doktorko,je mi 27 let,v roce 2003 jsem měla nádhernou svatbu,která jak jsem si myslela byla po pětiletém vztahu vstupem do života plného lásky,porozumění,opory a hlavně dětí.Ale dnem svatby se můj manžel náhle velmi změnil,začal se chovat majetnicky,autoritativně a zboural veškeré dřívější dohody o společném životě a vedení domácnosti a hlavně postoji vůči mně,jako ženě.Asi po půl roce jsem se seznámila se ženatým mužem a vzniklo mezi námi přátelství,které pomalu přerůstalo v lásku.Několikrát jsem mu nabízela ukončení vztahu,ale po dohodě,že ani jeden z nás nemá děti jsme se dohodli pokračovat.Nyní žiji už 4měsíce bez manžela, osobně si nemyslím,že odchod byl z důvodu lásky k někomu jinému,jen mně tato věc posílila k tomu to udělat.Poslední kapkou bylo mé fyzické napadení(neuhodil mě,jen mi vždy znemožnil pohyb a vyhazoval mě z bytu a k tomu měl uplně cizí pohled v očích,toho jsem se děsila nejvíce,protože jsem i po těch letech nevěděla čeho až je v takové situaci schopen).Musím uvést,že před svatbou na mě nikdy neútočil,ale vyhrožoval mi sebevraždou,čehož já jsem se bála,ale věřila jsem,že mu dokážu pomoci.
No a vztah k mému příteli se vyvinul tak,že mi oznámil, že opustí ženu(což jsem po pravdě nečekala,neboť je člověk velmi nerozhodný a vzhledem k tomu,že jeho žena prodělala během jejich 6letého manželství velmi vážnou nemoc,tak jsem ani z těchto důvodů to nepředpokládala). Jinak za tu dobu společného sbližování jsem si udělala pohled na jejich manželství následovný,ale neznám ji osobně,takže je myslím zkreslený,nemají společné zájmy,jen se nadmíru tolerují a žijí vedle sebe,ale každý žije po svém.Mně připadají,že jsou to dva lidé,kteří se k sobě nehodí a řeklo mi to i pár lidí,kteří je znají jako pár.Ale co platné,žena se o tom dozvěděla,na jeho vyjádření o rozvodu byla její první reakce,že jo,ale musí jí zajistit bydlení.V ten moment jsem si říkala,ó to jde nějak jednoduše.Ale za tři dny si s ním sedla,konečně se zeptala,proč vyhledal jiný vztah a že se jen tak nevzdá a bude bojovat.A to mého milovaného přítele(ještě musím podotknout,že se stýká především s rodinou ženy,až moc)zvyklalo na tolik,že prohlásil"Já to nedokážu",čímž se projevila moje hrdost,že já nedokážu žít s myšlenkou,že ulehá vedle jiné ženy a ukončila jsem to.A teď po měsící tápání si začínám myslet,že tu situaci nezvládám,neustále je mi úzko,nedokážu se soutředit a přemýšlím co by,kdyby,a tak:(Můžete mi poradit,jak se k tomu postavit,nejvíc mi vadí,že nerozumím jeho kroku a z očí mu číst neumím a on je člověk,který nedokáže vyjadřovat své pocity,vidím jen smutek.Děkuji předem za radu Natálie
Natálie
ODPOVĚĎ:
Milá Natálie, začneme to probírat postupně. Od vašich 20 do 25 let jste prožívala láskyplný vztah se svým - nyní již ex manželem.Měla jste pocit ideálního vztahu a šla do manželství s vírou, že je on ten pravý. Nevím, nedovedu si představit, že by se radikálně jeho přístup a vztah k vám změnil okamžikem uzavření manželství, že by se stal zcela jinou osobností - konec konců říkáte např., že vám v průběhu chození vyhrožoval sebevraždou - to bych vnímala jako varovný signál, ale budiž, to asi není podstatné pro aktuální váš problém. Myslím, že si potřebujete pro sebe více obhájit to, že jste jej opustila pro jiný vztah. Pak to ale může být i dokladem toho, že neumíte mít v době, kdy jste zamilovaná, ten správně realistický pohled na svůj protějšek.
Litujete toho, že vám dvěma to nedopadlo, nebo ne?
A teď váš vztah s přítelem - pomáhal vám kompenzovat nespokojenost v manželství, nebo byste se zamilovala právě do něj i tehdy,kdyby vaše manž. bylo v pořádku? Vnímám to jako důležité pro vaše prožívání všeho dál, přemýšlení o sobě, o tom, proč je vám nyní úzko,...
Váš mimomanželský vztah trval poměrně krátce, necelý rok, předcházelo mu u obou z vás několik let vztahu s manž. partnery, manželka přítele prodělala vážnou nemoc. To je muselo hodně spojit, zároveň ale jejich kapacity na kultivaci a vyvíjení vztahu dál vyčerpat.Odcizovali se sobě, aniž by si to uvědomovala asi hlavně ona. Je už další otázkou, do jaké míry její nynější boj po prvotním šoku, je projevem lásky a hledání opětovného sblížení, nebo něčeho jiného (třeba potřeba vlastnictví při zranění svého já? ).Každopádně je jednodušší o rozvodu mluvit akademicky, platonicky jej plánovat, než jej uskutečnit opravdu. Není to jen partnerský rozchod, je to boj.Ztrácíme majetek, přízeň rodiny, společné přátele, atd. Nevím, co vás trápí více, zda samota, nebo "zrada" přítele, proto vám nedokážu takto na dálku poradit, jak se k tomu postavit. Z mého úhlu pohledu byste jim měla dát šanci. Pokud je přítel tím osudovým pro vás, musí se rozhodnout sám a ne pod jakýmkoli tlakem.
26.2.2005 19:04
OTÁZKA:
nebaví mě sex. Partner by mohl i 10krát denně, ale když mi to svými doteky dává najevo, je mi to už nepříjemné. Zkoušela jsem se s ním o tom bavit, že nemám chuť a možná, a že kdyby nebyl tak iniciativí a já se taky musela snažit, bavilo by mě to více, ale druhý den to bylo to samé. Už je mi každý jeho dotek nepříjemný, ale na druhou stranu ho miluji, chcu se s ním líbat a objímat ho třeba celou noc, ale ať v tom není nic "sexuálního". Poraďte co s tím. Děkuji
Bláža
ODPOVĚĎ:
Blážo, tak mě napadá, kolikrát denně byste - ne mohla, ale chtěla - vy , kdyby byla iniciativa i na vás.Jak to máte se svou touhou k němu, jaká je míra vaší sexuální potřeby?
Jestliže je takový rozdíl mezi vámi dvěma, musí být někde prvotní příčina, jestli je on tak náruživý, zdá se mi, že by mohl chtít i o sexu s vámi hovořit. Jinak se nesoulad mezi vámi bude prohlubovat a vy k němu začnete mít odpor. Taktilní averze je již jakoby jedním krokem ven.
Zdá se mi zjevné, že v rámci vašeho intimního života toužíte po milování s něhou, partnerovi jde o uspokojení fyzické potřeby, což vás odrazuje. Nevím, jestli je to tak, ale bez vzájem,né komunikace na toto téma to asi fakt nepůjde. A - nemá cenu vyhledávat sexuologa, pokud odborníka, tak určitě psychologa, který vám tento problém dokáže více rozkrýt - je původu psychického, máte již vytvořený velký blok, a to je škoda!
26.2.2005 19:12
OTÁZKA:
Můj problém je dlouhodobý a trvá několik let, není jednoduché zformulovat jej do jedné otázky. Je možné objednat se k Vám na osobní návštěvu?
Žiju ve druhém manželství, nynější manžel se k nám - mně a 2 dětem přistěhoval do bytu, který mi zůstal jako majetkové vyrovnání z prvního manželství asi před 7 lety. Před 3 roky jsme se za prací přestěhovali do Prahy, pouze dcera zůstala u mých rodičů, aby dokončila střední školu. Byt jsme prodali a koupili si byt v Praze, dost jsme se zadlužili. Nyní chce dcera na vysokou do Prahy, ale manžel nesouhlasí, aby u nás bydlela. Důvodů je víc, jednak se dost nesnášejí, jednak manžel to zdůvodňuje ztrátou soukromí a tím, že nemáme peníze na její vysoké životní nároky. Také mi vyčítá každou korunu, kterou ji pošlu. Připadá mi to hrozně nefér, protože sám léta neplatil na svoje děti z prvního manželství a teď dluhy splácí i na náš úkor. Obviňuje z toho mě, protože prý všechny peníze dával mě a tam neplatil. Není to pravda, neplatil záměrně nebo proto, že neměl žádné příjmy a doufal, že to tak zůstane. Jeho první žena ale podala trestní oznámení a musel vše zaplatit z nevýhodného úvěru, který splácíme společně. Poraďte mi, prosím, zda setrvávat v takovém manželství, jak vše řešit. Děkuji.
Iveta
ODPOVĚĎ:
Iveto, myslím si, že vám opravdu těžko mohu dát takto na dálku jednoduchou a jednoznačnou odpověď. Na první pohled, podle toho, jak jste vše vylíčila, to vypadá jasně - odejít. Ale určitě je váš vztah barevnější a plastičtější, než jak jste jej zúženě vylíčila, jinak by ve vás nepřetrvávala nejistota a řešila byste to jednoznačně. Samozřejmě se můžete ke mně objednat - kancelář mám na Praze 1 v Senovážné ulici. Tel.: 603454953
26.2.2005 19:18
OTÁZKA:
Dobrý den,
můj problém se týká mého přítele. Jsme spolu 4 roky, v říjnu jsme spolu začali žít. Bohužel až poté jsem zjistila, že si přítel rád zajde zahrát do casina a automaty. Když jsem na něj konečně uhodila, kam mizí jeho vydělané peníze (vydělává celkem slušně) a proč je samý dluh, tak se přiznal. Samozřejmě slíbil, že nebude nikdy už hrát, ale samozřejmě opět začal. Vážně uvažuji o rozchodu. Můžete mi poradit, jak toto řešit? Kam se obrátit? Děkuji
Věra
ODPOVĚĎ:
Věro, závislost na automatech a hazardu je opravdu velmi závažná. Každá závislost je nebezpečná, jedná se o duševní nemoc - fakt to tak berte - s níž si nikdo neporadí sám, ale je velmi dobře psychoterapeuticky řešitelná. Doporučuji např. Dr. Košateckou, která se specializuje na léčbu závislostí a je velmi dobrá - tel.222515880.
26.2.2005 19:25
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, je mi 20 let a studuji vysokou školu. Bohužel nemůžu najít partnera. V podstatě jsem ještě žádný vztah neměla. Mezi kamarády jsem oblíbená, tvrdí o mě, že jsem hezká, sympatická a stále dobře naladěná. Už ale začínám mít deprese, že si nemůžu nikoho najít. Nechci skončit jako stará panna. Děkuji Vám za odpověď.
Lenka
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
OTÁZKA:
Pani doktorko prosím Vás o radu.je mi 54 let, mému přiteli 53.Dosud jsme žili 13 let tz. v pohodě.Změnil zaměstnání/hůře placené/a byl z toho velice špatný, naopak já mám zaměstnání dobré ale velice náročné na čas.Začal skoro každý týden jezdit na chalupu,myslela jsem si půjde na pivko a má zam práci/ ale on se zapletl s rozvedenou paní/42/.Věděla jsem že je něco v nepořádku ale vše jsem přisuzovala jeho špatné náledě skrze zaměstnání.Až jednoho dne vše prasklo/pani volala domů a já byla doma./Vztah trval 5 měsíců./.Při tom doma se choval v pohodě a vše bylo jinak normální.Při vysvětlování řekl že neví proč to udělal, co se s ním stalo, že je to hrozné že ví že se to nedá odpustit ale že mi o to prosí že mi má rád a že chce být se mnou..Pocity Vám nebudu popisovat, no prostě rána.Řekla jsem mu ať se rozhodne, že mu nebráním když chce ať jde, ale že jsem si to od Něj nezasloužila.Řekl že vše ukončil že chce být se mnou.Ale- stále si volají a smskují.Docela jsem z toho nešťastná i když říká že je definitivní konec.Nechápu,proč mu ona dáma píše a možná i on jí.Na co potřebuje čas,on že prý vše přejde, ať to prý vydržím. Ale na co, proč mám čekat? Až na to volání se ke mně chová velice dobře ,pomáha, milujeme se, je pozorný, stále mi volá atd.Nevím jak se mám chovat.Chci mu věřit ale znáte to červíček je stále v hlavě.Tímto způsobem mi ale nedokazuje a nedává podnět k důvěřivosti.Pořád tvrdí že je s ní konec a že záleží na mně. Prosím poraďte, i přez to ho mám ráda ale nechtěla bych být za hloupou.Prosím poraďte.
Jana
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
OTÁZKA:
Hezký den zimy.
Je mi 23 let a můj přítel je o rok mladší. Dalo by se říci, že jsme v nejproduktivnějším věku. Avšak můj přítel se se mnou odmítá milovat. Chtěla jsem si o tom s ním již několikrát promluvit, ale to se hned naštve nebo mi odpoví, že ho to prostě nebaví. S odpovědmi typu: "jsem unaven, chce se mi spát", bych čekala spíše od ženy. Děsí mě fakt, že je mu teprve 22 let. Ženské tělo má rád, tudíž si nemyslím, že by byl opačně sexuálně orientován. Dost mě to ubíjí, neb i mé tělo má potřeby a tímto odmítáním se mi partner spíše vzdaluje. Poslední dobou si spíš připadám jako bratr a sestra než plnohodnotní partneři. Prosím poraďte, jak z tohoto bludného kruhu ven.
Štěpánka
ODPOVĚĎ:
Štěpánko, musím se přiznat, že vašemu vztahu úplně nerozumím, nemám ale ani dost informací. Pro radu, "jak z vašeho bludného kruhu ven", bych potřebovala více vědět o tom, jak dlouho váš vztah trvá, na čem je založený, co vás k sobě přitahuje, jaký je hodnotový žebříček v partnerském kontextu pro každého z vás, jak se vyvíjí vaše sexuální touhy v průběhu trvání vztahu. Pokud váš partner nikdy neměl o sex zájem, může to hovořit o tom, že má snížené libido, neboli míru sexuální energie, potřeby, možná není dostatečně ještě rozvinuta, nevím, těžko říct. Myslím si, že klíčové je, zda vás má rád, zda vás miluje, nebo zda je s vámi z jiných důvodů. Pokud vás miluje, ale netouží po vás, přímo intimní život odmítá, zatímco u vás je to naopak, není asi opravdu něco v pořádku. Může být ale vámi inhibovaný -záleží velmi na formě, kterou používáte ve chvílích, kdy se chcete milovat, a ve chvílích následujících - jeho odmítnutí = vaše výčitka??? Může mít i strach, psychický blok, kdo ví.Pokud vám oběma na sobě záleží, velmi doporučuji navštívit psychologa, a to společně i každý zvlᚡ, který by mohl nalézt pravou příčinu. Příliš s návštěvou u odborníka neotálejte!
3.3.2005 23:02
OTÁZKA:
Paní doktorko, je mi 26 let a příteli 28,poslední dobou se stále hádáme a příčínou jsou zbytečnosti, kterí by se dali vyřešit domluvou.Jenže pokaždé, když se snažím s přítelem o všem v klidu mluvit, nemá zájem, vždy mi sdělí, že jsem histerická.Nikdy neposlouchá co mu říkám.Jsme spolu již 6let.Vše bylo v pořádku,ale jen do té doby než odjel do USA a v po návratu byl jako vyměněný.Strašný sobec.Cítím k němu stále lásku,ale nevím co se děje.Mám to nějak řešit, nebo pouze přejít.Nikdy totiž neuzná svou chybu a za vše mohu já.Už nevím jak dál.
PETRA
ODPOVĚĎ:
Petro,pokud má vztah fungovat a máte se oba cítit jakožto rovnocenní partneři, kteří si sebe váží, nemůžete problémy ve vztahu přecházet, protože se budou kumulovat vyústí po určité době ve fiasko, kterému nebude ani jeden z vás rozumět. Věci se mají řešit průběžně, ale konstruktivně a citlivě, s ohledem na toho druhého. Přítel vás hodnotí jako hysterickou, vy jeho jako sobce - někde došlo k posunu ve vašich postojích a hodnotách, vy jste na něm asi více závislá a tomu můžete i podřizovat formu svých výčitek, byť je vše formulováno v klidu. Představuji si, že o co více se snažíte o klid, o to více to může být váš rozvláčnější monolog, kdy partnerovi utíká pozornost.
Zkuste být provozně věcná, nejen kritizující, ale i autenticky - opravdově - chválící. Zkuste zaujmout jeho pozornost tím, že nebudete pořád jeho, nebudete jej "stíhat", budete víc za sebe a bude to muset být on, kdo bude chtít řešit zbytečnosti, bude se nad vámi zamýšlet.
Neboli - začněte být více svá - sama sebou, změňte se tak, jako byste i vy odjela do USA nebo na Aljašku - to je jedno kam, ale abyste pro něj byla záhadná "cizinka",kterou musí objevovat, a abyste vy cítila svou sílu. Mějte se ráda.
3.3.2005 23:14
OTÁZKA:
Dobrý den,nevím,jestli se na můj trochu delší dotaz dá odpovědět,jen takto po internetu,ale zkusím to.CHodím 5 let s přítelem,Do nedávné doby snad vše o.k.přítel je milý,chápavý,hodně jsme toho spolu prožili,prozatím bydlíme každý zvlášť u rodičů,já v bytě,on vrodinném domě.Těď dostal možnost získat podnikový byt,vlastně by ho měl..ale on to odmítl,s tím,že by nebyl schopen platiit nájen a sám se živit.Je mu 28let,doma se u nich o vše stará matka,pere,vaří, uklízí...Poplatky platí otec.Víte,v penězích to není,vydělává dost na to,aby mohl samostaťně bydlet,byt jako takový by dostal zcela zdarma.ALe on stále tvrdí,že by se neuživil,a že nikdy nebude mítna to samostaťně bydlet.Je mi to velmi líto,já vím,že je nesamostatný a asi se bojí,ale čeho?myslím,že žít samostnťně,nezávisle na rodičích je normální.Je to jen tak ve zkratce,snad jsem to popsala tak,že z toho jde něco vyčíst.SNad ještě,já bydlím jen s mamkou,taťku už nemám,mamča je nezaměstnaná a já pracuju a obě nás živím.
Kristýna,23let
ODPOVĚĎ:
Kristýno,počítám-li dobře, chodíte s vaším přítelem od vašich 18 let, od jeho 23 let. Zdá se mi, že vy jste na něj dost fixovaná a milujete ho i s jeho nedostaky, které velmi dobře vidíte, na 2. stranu je raději vidět nechcete. Vzaly by vám iluze o kvalitním a perspektivním vztahu. 28letý muž, který je závislý na matce, na ekonomické podpoře své rodiny, není tak úplně perspektivní do budoucího rodinného života, budete-li chtít mít svou rodinu jako svou samostatnou jednotku, která je pro vás oba prioritou.
Vy jste vyrostla v něčem úplně odlišném - žijete jen s maminkou, živíte vas obě, ačkoli je vám 23 - v tomto věku je ještě mnoho lidí zvyklých nechat se "hýčkat" rodičovskou péčí - minimálně ekonomickou.
Co k tomu říct? Jste každý z jiného rodinného zázemí, modelu, máte jiná očekávání, jiné hodnoty. Asi se zkuste vy sama pro sebe zamyslet nad tím, co vás k příteli tolik táhne, co na něm milujete vy, co na vás asi miluje on, a hlavně spolu o všem otevřeně komunikujte. Pokud naleznete konsensus, fajn, jinak bych možná doporučovala uvažovat o změně partnera.
3.3.2005 23:31
OTÁZKA:
Dobrý den, ráda bych se s vámi poradila v otázce, jak se vyrovnat s nevěrou manžela. Manželé jsme již 16 let,máme tři děti (14,7,6). V posledních několika letech se manžel ke mě nechoval hezky,dával mi najevo pohrdání a nezájem.Před rokem jsem odhalila, že má více než dvouletý milostný vztah k jedné vdané ženě z našeho města. Pochopila jsem v tu chvíli,kam dával poslední roky svou lásku. Jistě si umíte představit, jaká to byla rána. Řekla jsem manželovi,že se musí rozhodnout a okamžitě s ní ukončit vztah nebo budu trvat na rozvodu. Vím, že spolu také někdy spolupracovali,takže jsem samozřejmě chtěla, aby už spolu nikdy nejednali ani pracovně.Manžel mi řekl,že rozvod nechce, že chce žít s námi a ne rozbít naši rodinu a že s ní vztah ukončí. Myslím, že se to snaží dodržet. Teď se ale objevila situace,podle které to vypadá, že by ho ta žena mohla požádat o dočasnou spolupráci. Zeptala jsem se svého muže,jak se vyjádří, pokud ho ona osloví, aby s ní spolupracoval.On mi řekl,že by žádost o spolupráci neodmítl.Jistě chápete, že se s takovou věcí mohu dost těžko vyrovnat.Tento poslední rok byl pro naše manželství dost bouřlivý,poslední dobou se to konečně urovnalo a teď se zase objevila tahle věc. Cítím to tak, že bych nebyla schopna tuto jejich spolupráci tolerovat.Myslíte,že je správné,abych trvala na tom, aby se už nikdy nestýkali ani pracovně, i když je to za cenu divokých bouří v našem manželství ?
Markéta
ODPOVĚĎ:
Milá Markéto, vaše otázka má v sobě mnoho podotázek pro mne, která přemýšlí nad vaším příběhem. Podle toho, jak vše popisujete, mám pocit, že vaše manželství postr¨ádalo delší dobu dynamiku, nějakou jiskru, inspiraci pro vašeho muže - ten vám dával najevo nezájem, dokonce i pohrdání. Nové vzruchy nacházel v jiném vztahu, který měl ale asi zakomponovaný ve svém životním scénáři jako něco navíc, pro radost. Neboli pro vás jako jeho ženu a matku vašich dětí něco dost obtížně přijatelného - vy jste byla součástí životního streotypu, který je jistotou, ona byla dráždivé povzbuzení,dodávající energii. Nevím, jak jste jeho mimomanželský vztah objevila a co vše okolo toho proběhlo mezi vámi dvěma, případně mezi širší rodinou. Z vaší strany bylo rozumné trvat na rychlém ukončení vztahu, zároveň to ale asi chtělo společnou analýzu důvodů, proč měl vztah s jinou ženou tak dlouho. 2,5 roku - to není flirt, ale nejspíš docela vážný vztah.
Docela jsem se rozepsala zeširoka, protože jsem měla pocit, že odpověď na vaši otázku potřebuje nějakou předehru. Ano, myslím si, že pokud váš muž jeho přítelkyni miloval¨,není dobré, aby s ní dále spolupracoval. Ale také si myslím, že si to v sobě musí rozhodnout on sám, a vědět, proč by to byl problém, proč mu na vás záleží. Pokud mu budete diktovat podmínky vy, budete v pozici někoho nadřazeného, váš vztah nebude rovnocenný, on se v tom nebude cítit dobře - to je důvod k tomu, aby opět unikal, jakmile se váš vzájemný vztah stabilizuje do nějaké důvěry.
Myslím, že byste měli o všem spolu hovořit otevřeně, objevovat se znovu jako lidi, kteří spolu nemají jen děti a domov, ale kteří jsou pro sebe partnery a vědí proč. Kd si všechno budete umět sdělovat, obnoví se vzájemný respekt a úcta, nebude vás jiná žena ohrožovat.
9.3.2005 21:28
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, 10 měsíců mám přítele. Celou tu dobu je v rozvodovém řízení (žádost o rozvod podala jeho manželka - našla si přítele). Svému příteli jsem kamarádkou, vrbou, posluchačkou atd., ale máme problém - nemilujeme se spolu. Není schopen mít se mnou pohlavní styk. Jedná se asi o psychický blok, jen mám starost, že až si vše vyřeší, jestli ten "blok" odejde sám, nebo budeme muset "něco" podniknout. Děkuji za odpověď a přeji hezký den. Simona
Simona
ODPOVĚĎ:
Milá Simono, váš problém se mi zdá dost závažný, ale mohu opravdu jen fantazijně hypotetizovat, na nalezení odpovědi by to chtělo asi náš dialog, abych se ve vašem vztahu více vyznala, mohla více rozkrýt příčiny, rizika, perspektivu vašeho vztahu dál. Zdá se, že váš přítel není ze vztahu s manželkou vůbec emočně venku, vy jste pro něj podporou, ale on asi není připravený na plnohodnotný partnerský vztah se vším, co k němu patří. Jste hlavně tím, kdo poskytuje ucho, ochranitelskou náruč, hezké slovo, pohlazení? Nebo se přítel zajímá stejnou měrou, jako vy jemu, i o vás, o vaše starosti i radosti? To bych brala jako důležité kritérium toho, zda má váš vztah perspektivu. Taky si nejsem jistá, zda o tomto problému spolu otevřeně hovoříte, hledáte spolu cesty, jak z něj ven. Kdybyste chtěla, můžete se na mě obrátit pro osobní konzultaci, mám tel.603454953, kancelář v Senovážné ul. 2, Praha 1
12.3.2005 13:38
OTÁZKA:
Hezky den pani doktorko, jemi 35 let a mamnzelka je o 10 let mladsi, jsme manzele temer 8 let, mame 2 male deti a poslednich 6 let zijeme v zahranici. V pulce unora jsme pricestovali na navstevu CR a manzelka chtela nvstivit jeji rodice a o 3 dny pozdeji jsem mel prijet ji vyvednout. Jenze behem tech 3 dnu jsem dostal e-mail ze se se mnou rozvadi, je ukryta i s detma a ceka az odleti. Nekomunikuje se mnou, jedine e-mailem, coz si nejsem jisty ze je ona kdo mi odepisuje. Nechce se mnou mluvit po telefonu, jen mne e-mailama zada o spoustu penez. Odmita sdelit duvod, chova se tak trosku jako partyzan. Jsem ted zpet v zahranici nebot mam pracovni povinnosti. Jsem z toho vseho nanic. Meli jsme velmi hezke manzelstvi, vztah se svymi syny(3 a 6 let) byl skvely a nedovedu si predstavit zivot bez nich. Manzelku miluji a nechci ji ztratit. Jedine na co jsem prisel je ze v poslednich 6 mesicich mela vztah po internetu s kytaristou rockove skupiny. Vymenovali si fotografie, e-maily a on ji posilal pisne co nazpival. Slysel jsem ze nekdy kdyz se zeny vdaji v 18 a maji hned deti se v urcite fazi zivota "zblbnou" a chteji si uzit svobody. Jestli byste mela pro mne i jen malicko radu, anebo doporuceni kam bych se mel se svym problemem obratit, byl bych za to vdecny. Predem moc dekuji a preji hezky den.
Richard
ODPOVĚĎ:
Richarde, to, co popisujete, je více než vážné, nemám jednoduchou odpověď, taková asi ani neexistuje.
Ve vaší otázce je několik aspektů,jichž bych se ráda dotkla.
1/ vaše manželství asi delší dobu postrádalo pro vaši ženu kouzlo a jiskru - popisujete, že jste velmi pracovně vytížený, předpokládám tedy, že chodíte pozdě domů a unavený, ona je sama doma s 2 malými syny, vykořeněná ze svého prostředí, klde má rodiče, přátele uz dětsví, ze školy, o to více asi potřebuje kontakt s vámi, ne jen peníze. Nevím, samozřejmě to může být úplně jinak, jen se dohaduji. Mám pocitž, že se manželka s vámi prostě cítila osamělá a na rozdíl od vás v manželství šťastná nebyla.Je docela možné, že se vás i bála, podniká-li nyní zásadní životní kroky pouze přes internet, bez přímého kontaktu, chová-li se jako "partyzán", vše měla asi delší dobu připravené, plán, jak a kde bude žít, advokáta a požadavky na majetkové vyrovnání, atd.atd. Vy jste si ničeho, žádných změn nevšiml? Myslím v jejích projevech k vám, v sexuálním životě, v komunikaci.I děti na to musely být připravovány.
2/ Svatba a vytvoření rodiny v 18 letech je samozřejmě nesmírně rizikový faktor pro perspektivu dlouhodoné stability, v této době ještě člověk není zralý na to, aby věděl, co od partnerství očekává, co je to důležité hoíédně a co méně, nemáme za sebou tolik zkušeností z hlubších vážnějších vztahů, sexuálních, díky nimž člověk normálně postupně hlrdá ty hodnoty, které opravdu potřebuje - takže - nemuselo by to být jen "zbláznění se", jak říkáte, ale prostě jen pochopení toho, že chce vaše žena v životě něco jiného, než měla s vámi, nevím
3/co teď dělat - to je to nejsložitější.
Moc bych s ní přes e-mail nekomunikovala, být vámi, trvala bych na osobním setkání, dohodnutí pravidel provozních - tj. kontakt váš s dětmi, vyřešení nynějších finančních záležitostí, stanovení si času na vyřešení této fáze. Nevypadá to jako její momentální vrtoch, na to jsou její kroky příliš zásadní, na 2. stranu ji neznám, jaká je osobnost, jaké může používat prostředky strategické pro nějakou změnu v manželství. Ona je nyní tím,kdo si klade ultimata, měl byste interakci mezi vámi zrovnocennit.
12.3.2005 13:58
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,
já už jsem svůj problém s partnerem psala jinému panu doktorovi v jiné internetové poradně a on mi doporučil návštěvu psychologa - slíbila jsem mu, že tam určitě zajdu. Ale zatím jsem nezašla, nějak se bojím. (Znám návštěvy psychologů jen z amerických filmů) - třeba mi pomůžete (neznalost odpovědí na následující otázky jsou moje záminka proč se tam bojím, tak třeba, když mi odpovíte, tak se nebudu mít na co vymlouvat :o)): Jak taková návštěva vypadá? Platí se za to nebo návštěvu hradí pojišťovna? (pokud se platí, kolik to tak stojí?), Jsou návštěvy opakované - kolik jich tak je? (Nechtěla bych příliš zameškat v práci + se trochu stydím za omluvenku od psychologa) Pracuji v centru Prahy nedaleko od Vaší kanceláře/ordinace - mohla bych zajít i k Vám nebo k nějakému Vašemu kolegovi v okolí, pokud jste Vy příliš zaneprázdněná...(v tom případě, můžete mi nějakého kolegu doporučit?)
Mockrát Vám děkuji a přeji Vám jen vše dobré. Eva
eva
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Evo. Máte v sobě jasně pojmenováno, že se přímého kontaktu s psychologem BOJÍTE, to bude asi "leit motiv" vaší otázky na mě, víte i, že svůj strach si zahalujete do různých racionalizací, jako omluvenky v práci apod.
Dobrá, to s vámi analyzovat nebudu, a ani nemohu, když toho o vás příliš mnoho nevím, pak tedy obecné odpovědi.
JAK TAKOVÁ NÁVŠTĚVA VYPADÁ?
Každý psychoterapeut má svůj vlastní systém, jako i svůj způsob práce s klientem, to společné je asi - úvodní potřeba získání základních anamnestických dat, osobních údajů o vás, která se vztahují k vašemu životu, fázi, v níž jste,jsou to věci důležité pro psychologa a jeho "zakotvení" si vás do nějakého kontextu.
Jako psychoterapeuti jsme velmi přísně vázáni povinností mlčenlivosti, takže cokoliv proběhne v rámci jednotlivých sezení, se nemůže dostat nikam jinam, pokud byste vy sama chtěla, tak jen s vaším písemným souhlasem (např. zpráva pro advokáta, lékaře apod.). Nejčastější délka jednoho sezení je 50 minut, ale je to vždy na individuální domluvě i zvyklostech psychologa, já např. preferuji 60minutová sezení, ale každý bychom měli vycházet flexibilně z potřečb klienta.
¨Počet setkání (konzultací) se odvíjí od charakteru a hloubky problému, s nímž přicházíte. V prvním sezení se oba - vy i psycholog vzájemně orientujete v problému, vy v tom, zda vám psychoterapeut "sedí" lidsky, zda k němu můžete mít důvěru, vytváříte si nejen první dojmy, ale i vzájemná pravidla, utváří se zde vaše "zakázka" na odborníka. Závěr 1. sezení by měl obsahovat nějaký plán do další práce - předběžný počet sezení, kroky, jimiž se můžete blížit k cíli, atd.
2/Navštívíte-li soukromého psychologa, pak je to hrazená služba vždy, většinou přímou platbou v hotovosti, ceny jsou různé, záleží na jeho renoimé a zkušenostech, většinou se to pohybuje v rozmezí 500 - 600 Kč za 50 min sezení, ale je to vždy smluvní cena.
Pokud chcete bezplatnou službu, jsou tu státní zařízení zdravotní či např. Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, které spadají pod resort sociálních věcí
Pokud byste se chtěla sejít se mnou, najdete mě ve Zlatých stránkách, mám tel.603454953
12.3.2005 14:24
OTÁZKA:
Dobrý den. Můj manžel chce jezdit každý víkend + týden jarní prázdniny lyžovat na hory. Doma se o víkendech jinak nudí. Já se doma nenudím a na hory bych sice jela, ale rozhodně ne pokaždé. Navrhuji kompromis- jednou jo, podruhé ne, ale když nepojedu, chce jet sám. OK, ale co s dětma? On je chce vzít s sebou, ale ony většinou nechtějí a manžel chce po mně, abych jim prostě poručila, aby jely, protože prý samy ještě neví, co mají chtít, a tak prý o svém volném čase nemohou rozhodovat (je jim 9 a 11 let). Já nemám tu sílu je proti jejich vůli třeba i brečící nutit ať jedou, když ani já sama nechci. Děti se v tom docela plácají..Proto často ustoupím a pak jedeme všichni, protože ani dětem nic jiného nezbývá a já se je snažím všemožně přesvědčit, jak tam bude krásně.:-) Co s tím?
Jana
ODPOVĚĎ:
Jano, to celé bude o vaší vzájemné KOMUNIKACI s manželem,pak až i o vašem odlišném životním stylu a hodnotách.
Komunikace mezi partnery je propojena s uměním i ochotou dělat kompromisy.
Napíšu vám nejdřív jen své pocity z vaší otázky, které se vůbec nemusí krýt s relitou, berte to jako mou fantazii:-)
Zdá se mi, že zde nejde vůbec o hory, ale o váš pocit osamění v manželství, touhu po sdílení všeho společně s rodinou, manžel vám to nedokáže dát, nedokáže ustoupit, jeví se jako dominantní vůdčí typ. Na druhou stranu před dětmi nevystupuje jako autorita - přemlouvat k zájezdům na hory je máte vy, ne on. Můžete mít pocit, že je sobec, vy jste ochotná dělat lecjaké ústupky, ale potřebovala byste také nějakou satisfakci, uznání od něj.To on neumí, nebo nechce... Budu - li pokračovat dále ve své ryze subjektivní verzi, budu přemýšlet nad tím, že bojujete o lásku a své místo na slunci v manželově životě.
Tak, to byly mé dohady a intuitivní dotazníky.
Ptáte se, co s tím.
Nevím, asi by to chtělo si někdy brzy spolu sednout v nějakém neutrálním prostředí mimo domov a probrat to spolu více, bez přítomnosti dětí.Oba můžete říct své argumenty, oba můžete hledat kompromisní řešení - v rámci přátelského rozhovoru, ne stání si za svým se zatnutými zuby. Pokud je váš vztah jinak dobrý, určitě to nebude těžké.
12.3.2005 14:42
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko.Již jste mi na jeden dotaz odpovídala.Na mou otázku zda má vztah s mým přitelem jste odpověděla, že podle Vás ne.Já si také myslým, že ten vztah cenu nemá.Ale je tu problém, že mě můj bývalý přítel neustále kontaktuje a delá mi histerické scény plné pláče.Vyhrožuje mi,že beze mě nebude a hrozí sebevraždou.Už do tohoto problému zapojil mého bratra, kterého získal na svou stranu.Přítele mám ráda a záleží mi na něm¨,ale vím,že vrátit se už nechci.Je to pro mě hrozně těžké a nevím co s tím mám dělat.Za odpověď předem děkuji
Jitka
ODPOVĚĎ:
Milá Jitko, omlouvám se, nevybavuji si teď naši první komunikaci, tedy ani podstatu společně řešeného problému v této poradně.
Ale - z vašeho popisu je zjevné, že přítel je slabá závislá osobnost, neschopná se smířit se ztrátou, již bere jako své selhání. Jako své selhání byste ale musela brát vy návrat do vztahu, který vám nevyhovoval, když už jste jasně dokázala říct NE. Nejste za něj zodpovědná, nenechejte se zmanipulovat.Pokud jste v dobrém spojení s jeho rodinou, můžete se na ně obrátit s tím, že vy pokračovat nemůžete, protože byste si tím ubližovali navzájem, že ho máte ráda, a pokud by rozchod nezvládal, bylo by dobré mu doporučit psychologickou nebo psychiatrickou pomoc. Jinak by bylo pro oba dobré, abyste přerušili jakékoli kontakty nyní, oba, v budoucnu někdy můžete být přáteli, teď ne, to nejde.Nic mu neslibujte:-)
12.3.2005 14:49
OTÁZKA:
Dobrý den. Obracím se na Vás s dotazem ohledně vztahu mezi mnou a mít přítelem. Je mi 32 let a příteli je 29. Jsme spolu 3roky. Před několika měsíci jsem zjistila, že přítel udržuje již delší dobu vztah se svou dle jeho slov dlouholetou kamarádkou. Dle jeho slov je to pouze vztah přátelský. Jelikož jsem měla možnost hovořit i s výše uvedenou ženou, která mi sdělila, že vztah její a mého přítele je na bázi milostného vztahu,ale ona mu nechává volné pole působnosti zeptala jsem se přítele otevřeně na celou situaci. Bylo mi řečeno, že jsou pouze přátelé. Jelikož jsem zjistila, že je z její strany stále kontaktován a nikoliv jako přítel nejsem si jistá, zda přítel hovoří pravdu a jde pouze o citové vzplanutí z její strany a nebo zda se přítel snaží utajit již delší dobu udržovaný vztah. Mohu Vás požádat o radu. Děkuji
Jitka
ODPOVĚĎ:
Jitko, to by asi chtělo delší osobní rozhovor,abych se v tom všem více vyznala.
Z vašeho popisu to na mě působí tak, že žijete sice v jakémsi nedobrovolném trojúhelníku,ale přítele to moc netrápí, nechává se pasivně unášet okolnostmi.Aktivní protagonistky jste vy dvě, obě emočně zaangažované právě na něm. Každá máte na svém kontě nějaké výhody - vaší výhodou je to, že se roizhodl pro život s vámi, jste preferovaná, asi s vámi počítá do budoucnposti. Její výhodou je to, že o vaší existenci dávno věděla, zatímco vy jste žila dlouho v nevědomí.Ona může používat nejrůznější bojové a strategické prostředky, které má "vychytané", ví, jak na vás, kde vás může zasáhnout, zdánlivě se chová jako ta, která má převahu.
A to je základní otázka pro vás - KDO MÁ PŘEVAHU?
Měla byste se chovat jako ta, která si věří, nebojí se konfrontace, měla byste být aktivnější v řešení ne s ní, ale s přítelem, vy byste měla být tou, která si bude klást podmínky.Ne ultimativně, agresivně, ale přirozeně sebejistě.
12.3.2005 14:59
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, chtěla bych se zeptat, jak vysvětlit svému partnerovi, se kterým bydlíme ve společné domácnosti, že není jeho právo, když se mu něco nelíbí nebo nepodaří, se hned vztekat, nevadilo by mi, kdyby se vztekal normálně, ale on se vzteká agresivně a kvůli nepodstaným věcem, třeba když mu něco upadne. Téměř při každým jeho výstupu cítím v břiše okolo žaludku nepříjemné šimrání, mám asi trochu strach, i když vím, že bych ho cítit neměla. Partner se dle mého názoru vzteká i proto, že není spokojený s našim sexuálním životem, téměř se nemilujeme (je nám 29), je to moje vina, neumím oddělit sex a něhu, a mám ráda milování, ne soulož, jestli mi rozumíte, neumim se milovat jen kvůli prožitku, to bych se asi nemilovala vůbec, protože mě k vrcholu partner nedostane, i když i to je moje vina, protože i když cítim vzrušení, tak mě žere, že jsem to nechtěla takhle narychlo, ale pomalu, aby zkoumal moje tělo, abych neměla pocit, že ho zajímá jen to co nosím pod sukní. Když se chci bavit o jeho chování, tak se buď naštve, že ho vidím ve špatném světle, nebo to bagatelizuje, nechce vůbec uznat, že to není v pořádku, ale nejvíc mi vadí, že on mi kolikrát vysvětlí, že ten výstup měl právo, já chápu, že každý jsem jiný nátury, a že se kvůli mě nikdo nebude měnit, ale nechci, aby jeho chování narůstalo, je to nedospělí jedinec a někdy i sobec, ale to asi každý muž. Není to zrovna člověk na kterého bych se mohle spolehnout, ale i to je dáno tím "sexem" aspoň myslim, ale radu bych chtěla hlavně na ten vztek. já vím, že když se budu chovat, jako že je naprosto jedinečný a že mi nic nevadí, že všechno dělá dobře, tak že bude spokojený a vlídný a bude klid, ale já na tyhle hry nemám. Nechci aby to vyznělo jako že je lump, to ne je to docela hodný kluk. děkuji za odpověd
Irena
ODPOVĚĎ:
Irenko, ve vaší dlouhé otázce je obsaženo množství věcí, které se spolu vzájemně mísí do jednoho výsledku.
Je toho tolik, že nevím, kde mám začít.
Tak, jako u několika předchozích, šířeji pojatých dotazů, se musím uchýlit k fantazijním předpokladům.
Takže - mám pocit, že si svého přítele jako muže příliš nevážíte, vnímáte se vnitřně jako ta silnější, moudřejší,"nositelka norem" v rámci partnerského vztahu (to vůbec nemyslím pejorativně! :-)),ale jste na něm závislá, se zatnutými zuby, ale musíte se podřizovat v zájmu uchování vztahu. Určitě ho máte ráda, ale optimální partnerská volba to asi nebude:-). Protože jste na něm citově závislá, neumíte obhájit své potřeby a touhy, mohl by taky od vás odejít. Možná máte složité zkušenosti z dřívějšího života s řešením konfliktů a bojíte se jich, nechcete do nich vstupovat.
Ale třeba je samozřejmě vše úplně jinak.
Vztahujete problémy vašeho soužití hodně k problémům v sexu, asi oprávněně. Milování je ale přeci vždy věc dvou lidí,píšete, že vás v podstatě ponižuje, tím pádem blokuje, přítelova fyzická touha, kterou neumí přetransformovat do něžnějších kontur". Jako citlivá něžná žena to vnímáte jako degradaci žen obecně, sebe samozřejmě nevyjímaje (vycházím z toho, že generalizujete, jací muži jsou - cituji vás: nedospělí jedinci a sobci ).
Irenko,dlouhodobá nespokojenost v intimním životě v tom naprosto základním, je pro dlouhodobě dobře fungující vztah neúnosná!
Frustrovaní budete oba, vy si budete mnoho jeho projevů, reakcí, činů, interpretovat úplně jinak, on bude prostě vzteklý, čím dál tím víc agresivnější a celkově nespokojený, což nemůže vést k ničemu jinému, než hledání někde jinde - u obou z vás.
Chcete - li svůj vztah zachránit, rozhodně doporučuji navštívit psychologa se specializací na partnerské vztahy.
12.3.2005 15:32
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, ráda bych Vás požádala o pomoc.
Můj problém trvá dlouho a je poměrně zásadní, bohužel nejsem schopná ho sama vyřešit. Mám 5 letého syna a partnera, s nímž 4 roky žiji ve společné domácnosti. Partner je 13 let rozvedený a z prvního manželství má 17 letého, mentálně postiženého syna (střední stupeň mentální retardace, je schopen se sám najíst, vykonat osobní potřeby, ale tím to v podstatě končí, ačkoliv navštěvuje zvláštní školu, není schopen přečíst větu, mluví tak, že mu není rozumět). Jeho matka se podruhé vdala a má dvě malé, zdravé děti. Partner si svého syna, bere každý druhý víkend a na všechny prázdniny, což dělal od začátku, pouze s tou výjimkou, že ho vozil ke své matce, tedy k babičce jeho syna. Pak jsme si zařídili vlastní byt a syna dál jakoby vozil k babičce, ale ten je stále u nás. Musím podotknout, že právě mentální postižení partnerova syna je onen kardiální problém našeho vztahu. Vznikají u nás kvůli němu četné konflikty, které se bohužel neřeší a tak prostě za ty 4 roky společného soužití narůstají, nabalují na sebe další problémy a výsledkem je absolutní nechuť spolu sdílet společný život. Chci jen říct, že vychovávat a pečovat o takto mentálně postižené dítě, které už v podstatě žádným dítětem není, je strašně náročné, zvlášť pro člověka, k němuž ho nepojí žádné osobní ani citové vazby. Právě naopak. Chování partnerova syna je prostě pro mě neúnosné, a můj vztah k němu vygradoval v jednoznačně negativní emoce vůči němu. Partnerův syn fyzicky ubližuje mému malému synovi, bije mu hlavou o zeď, shazuje z patrové postele, hází mu kameny do hlavy, atd., malého schválně navádí, aby dělal věci, které nesmí a má z toho ohromnou legraci, když malý dostane vynadáno. U jídla krká, prdí, vymýšlí pitomosti, kterým se neustále dokola směje. Ovšem co je nejhorší, že v sobě má jakousi přebujelou sexuální aktivitu, což není schopen rozumem ovládat. Stalo se že už „ležel“ na své nahé malé sestřenici, pak i na mém synovi a neustále chce po mém synovi, aby se vyslíkal do naha. Je pro mě i mého syna velkým nebezpečím. Snažím se vždycky zasáhnout, ten velký slíbí, že to neudělá, ale dělá to zas a zas. Musím je každých 10 minut chodit kontrolovat do pokojíčku, jestli tomu malému něco nedělá. Mám z toho už nervy nadranc, je to takové nepříjemné napětí, kterého se v přítomnosti partnerova syna u nás nemůžu zbavit. Ačkoliv mi to je z lidského hlediska velmi líto a za tento pocit se stydím, na základě těchto zkušeností s partnerovým synem jsem si k němu během času vypěstovala obrovskou averzi. Bojím se každého jeho příjezdu, který je bohužel více než častý, po jeho odjezdu se z jeho chování léčím týden, týden je u nás vše ok a za týden znovu. Už opravdu nemůžu, jsem zoufalá, trpím úzkostí a mám pocit, že se zblázním, pokud to takhle půjde dál. Teď se dostávám k tomu, že jsem se nesčetněkrát snažila o tom s partnerem mluvit. On tohle všechno ví, ale jakoby nechtěl vidět, slyšet, řešit. Myslím, že se za celou dobu s postižením svého syna nevyrovnal. Nechce se se mnou na toto téma vůbec bavit, jakmile začnu, že si přeji, aby snížil frekvenci návštěv svého syna u nás, nechce o tom slyšet. V tom ho bohužel podporuje i partnerova matka, tedy babička, která je v neustálém kontaktu s matkou partnerova syna a samy se spolu domlouvají, kdy partner přiveze syna k nám. Mě se bohužel nikdo nezeptá na nic. Dostala jsem se do stádia, kdy nevím, co mám dělat. Jediné co vím je, že takhle už dál žít nechci a nemůžu, protože mi to strašně bere energii a vyčerpává mě to. Partnera do žádné psychologické ani jiné poradny nedostanu, protože jak tvrdí, on nemá problém, problém mám já.
Omlouvám se za tak rozsáhlý dotaz, ale abyste mohla posoudit veškeré souvislosti, bylo to třeba. Moc děkuji za radu, i když vím, že mi odpovíte, že partnerská poradna je nevyhnutelná.
L.
ODPOVĚĎ:
Myslím, že každý, komu budete svůj příběh vyprávět, bude vidět vaši situaci jako velmi složitou a těžkou, a bude s vámi cítit. V tom, co popisujete, vidím několik rovin problému, nebudu to probírat systematicky od nejtěžšího k "nejsnadnějšímu", spíš intuitivně, jak mě to bude napadat.
Podle mě je váš hlavní problém osamocenost v tom všem - není nikdo, kdo by vás podpořil, kdo by s vámi těžkost celé situace sdílel. V podstatě partner navalil veškerou zodpovědnost na vás a ode všeho se distancuje, odmítá vidět objektivní problémy,jednodušší pro něj je nechat vše řešit ženy - exmanželku, svou matku, vás jakožto nynější partnerku. Neví si zde rady, kdoví, jestli po narození mentálně postiženého syna nenavrhoval spíše jeho umístění do ústavu, kde by o něj bylo kvalifikovaně postaráno. Je tady pro mě spousta otazníků okolo všeho, nevím, jaké otazníky máte v sobě vy, zda jste je někdy vyslovila nahlas a zda jste dostávala odpovědi.
Rozumím velmi dobře tomu, že jste si během času vypěstovala vůči partnerovu synovi averzi, aby ne, fungování takto postižených lidí je opravdu velmi náročné pro jejich okolí. Zvládnout to může buď milující rodič (prarodič), nebo profesionální pečovatel, jehož je to povolání (půjdu-li dál, takovéto povolání si volí lidé,kteří jsou hluboce motivováni, mají svébytný hodnotový systém).
Vás s tím vším spojilo partnerství s přítelem, který vás v tom však nechává samotnou.Místo vděku se vám dostává více kritiky.Čím více v sobě střádáte předávané¨pocity viny,které nemáte kde ventilovat, tím více se ve vás musí zákonitě kumulovat averze vůči tomu chlapci.Je zřejmé, že nemáte informace o tom, jak tito lidé žijí, jak to vypadá apř. právě s jejich sexuální aktivitou atd. Proč byste se o to ale zajímala, když to není vaše věc, ale jste uvedena do toho, že to je předeším vaše věc.
No, odpovídám příliš dlouze¨, přesto se nedá podchytit vše, co mě napadá. Opravdu by to chtělo spolupráci s psychologem a opravdu je to především o vašem partnerství. Zajděte si někam, uvidíte, jak moc se vám uleví.Konečně na to nebudete sama a zároveň dostanete návod, jak vše řešit společně s partnerem.
17.3.2005 21:48
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, chodím s přítelem 11 měsícu a půl roku spolu bydlíme. Pro mě to znamenalo změnit svůj život o 180°..přestěhování do cizího velkoměsta, nechat svoji rodinu a mé milované přátele daleko za sebou. Problém je, že se mi nedaří jaksi se "zaklimatizovat", uzavřela jsem se do sebe a začíná to výrazně ničit náš vztah s přítelem. V práci trávím 9 - 10 hodin denně a domů jezdím mnohem později než přítel. Připadám si jako robot, který tráví dny v autobuse, kanclu a bytě. Nějak se mi nepodařilo začít si žít nový život, najít si nové přátele..tak nějak si nastavit tu svoji pohodičku..Doma jsem pak nervozní, vzteklá a za svoje splíny obviňuji partnera, protože mám pocit, že jsem kvůli němu obětovala svůj předchozí život, který měl jedinou chybu a to tu, že mi chyběla láska...no a on si dál žije svůj pohodovej život, akorát si k tomu přibral mě. Vím, že je to blbost, ale začíná to pro mě být začarovaný kruh..nechci ho ztratit, šla jsem za ním dobrovolně :-), ale nevím jak se zbavit těch svých depresí a špatných nálad, jak se zase stát tou usměvavou pohodovou holkou, která nemívala problém s ničím a všechno řešila s nadhledem, jak přestat být hysterická a směšná..úplně se za to, jaká jsem nenávidím, ale nemám jaksi vůli nebo sílu nebo co se tomu vzepřít. Děkuji, alespoň za to, že jsem se mohla někomu vypsat.
misha
ODPOVĚĎ:
Ahoj Misho. No, vypsat se z toho můžete určitě i svým blízkým přátelům,které jste nechala tam, odkud jste přijela do cizího velkoměsta, kde máte své kořeny, svůj domov se vším všudy - prostředí,lidi.Na druhou stranu jsem opravdu trochu bezradná v tom, jak vám mohu pomoct jinak, než sdílením vaší situace takto na dálku.
Přemýšlím nad tím, jak moc jste byla vnitřně připravená na nové prostředí,nové lidi, bez původních opěrných bodů. Opěrný bod měl být pouze váš partner, naložila jste toho na něj ve svých představách a z nich vyplývajících požadavků více, než dokáže chlap unést,takže on ve své roli pro vás selhává, vy selháváte pro něj. Je to začarovaný kruh, který je nutno někde přetnout. Zkuste to být vy, která udělá 1. krok ke změně. Vezměte si to jako šanci, příležitost, nově objevovat sebe samu - co ve vás je, co zvládnete sama, zkuste se věnovat věcem, na něž jste ve svém prostředí doma neměla čas.Koníčky vás opět dostanou k lidem. Prostě zkuste být více sama se sebou, jakmile se dostanete do větší pohody, zlepší se váš vztah k sobě i váš společný, začnete žít více společensky. Nové přátele určitě najdete, to se dá vždy,jen musíme být k tomu otevření a těšit se na to. Misho, nejste v cizině, kde se mluví řečí pro vás nesrozumitelnou, jste jen oddělená od svého původního zázemí. To si zkuste znovu budovat. Hlavní je, nelitovat se:-)
Ale já vím, že je to těžké, nemyslete, že ne:-)
17.3.2005 22:08
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, tíží mě jedna otázka, kterou Vám položím až po krátkém popisu situace. Jsem středního věku (děti dospělé) a již delší dobu mám neuspokojivý vztah s manželem. Nerozumíme si skoro v ničem, jako člověka si ho nevážím, jeho dotyky se mi protiví. Vloni jsem podala žádost o rozvod. Chodili jsme do manželské poradny,některé věci si vyříkali a slíbil, že na sobě bude pracovat, ať mu ještě dám šanci. Žádost o rozvod jsem stáhla, ale ve vzhahu bohužel spokojená nejsem. Moc věcí se za dlouhou dobu pokazilo. Po mnoha letech jsem se setkala s bratrancem, který je také ženatý, ale zdá se, že se mu život také nevydařil podle jeho představ. O partnerských vztazích spolu nemluvíme. Během 2 let naše dobré přátelství přerostlo v hlubší milenecký vztah. Máme šanci jako příbuzní někdy žít spolu? Děkuji za odpověď
Jana
ODPOVĚĎ:
Jani, v tomto směru jsem bezradná s kompetentní odpovědí. Jako psycholog úplně nevím, kde jsou hranice, ptáte-li se na možnost sňatku.Důležité je, že jste našla lásku a porozumění,nic lepšího vás nemohlo potkat, ale legálnost příbuzeneckého vztahu je věc složitější. Co kdybyste nechala jeho jako muže, který by měl řešit nejdůležitější věci, ať to zjistí on?
17.3.2005 22:13
OTÁZKA:
Dobry den, pani doktorko, nejsem si jista, jestli otazka, kterou se chystam polozit, patri do vasi sfery, ale zkusim to - mym problemem je, ze nedokazi udrzet dlouhodoby vztah. Pripada mi, ze cim jsem starsi {a blizim se k tricitce}, me naroky jsou vyssi a vyssi a nedokazi z nich slevit. Dokazi se pomerne snadno zamilovat, ale pomerne brzo me to prejde a zacnu hledat chyby. Vim, ze sama jich mam dost, ale ocekavam od partnera inteligenci, financni stabilitu a spolecne zajmy a proste se mi nedari najit nikoho, kdo by tyto podminky splnovat. Mohu udelat neco, abych se stala tolerantnejsi, nebo je to tim, ze jsem proste jeste nepotkala toho praveho?
Daniela
ODPOVĚĎ:
Milá Danielo, tak to prostě je, že čím jsme starší, tím máme více zkušeností a představ o tom, co opravdu od života potřebujeme, jsme náročnější a náročnější. Na 2. stranu ale můžeme být velkorysejší k věcem, které by nám dříve vadily, a dnes víme, že je můžeme pominout, protože dokonalost nenajdeme nikdy, a ani není zajímavá.
Víte, co chcete od partnera především - intelekt, ekonomickou prosperitu, sdílení zájmů. Víte, co můžete nabídnout vy?
Danielo, ptáte se, zda můžete udělat něco pro zvýšení vlastní tolerance. Těžko se mi takto na dálku odpovídá - myslím, že byste si měla stanovit pro sebe priority, na nichž si budete vnitřně trvat - v kontextu partnerských očekávání, a pak již v souvislosti s konkrétním partnerem zvažovat, zda se v něčem dá slevit, či nikoli.
Vaše nároky korespondují s mírou vaší sebeúcty, sebedůvěry, mohou být odpovídající, jen je zde riziko - nemusíte nalézt do života nikoho, kdo by jim odpovídal. Vše je v životě nakonec o kompromisu, ale takovém, který nebolí ani jednoho.
Vím, že moje odpověď není úplně konkrétní, více zobecňuje, ale myslím, že si tam to své můžete najít i tak:-)
22.3.2005 22:38
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,
s manželem jsme 7 let, vzal si mě s dítětem,nyní je mu 15 let a my dva bychom chtěli spolu mít dítě.
Problém je v tom,že manžel má se mnou sex tak dvakrát do roka a já samozřejmě nemohu otěhotnět..
Myslela jsem si,že mě již nemiluje,protože ze začátku tomu tak nebylo, a nabízela mu sama rozvod, že se domluvíme jako rozumní lidé, i když ho miluju a chybí mi sex.
Trpím, je mi 36 a manželovi 38 let,mám psychické problémy,cítím se velmi špatně,přibývám na váze a trvá to již 3 roky,přesto si vážím jeho charakteru,je velmi hodný,rozumný,ctí mne,nepodvádí mě (nebo alespoň o tom nevím,protože je pořád se nmou).Je spolehlivý a je toho hodně,ale prostě prý nemá tu potřebu.
Já jsem ho také nepodvedla,přestože se mužům velmi líbím,mám sexapel,ale nemůžu to udělat,nemohla bych se mu podívat do očí....
Přesto hodně trpím a zároveň se začínám cítit méněcenná,když po mě netouží...
Mluvím o tom sním,ale nikam to nevede,pokaždé se mi omlouvá,je mu to líto...
Co mám proboha dělat,je mi hrozně...
Děkuji za odpověď
Pavla
ODPOVĚĎ:
Pavlo, tady opravdu nemohu příliš napsat, aby to bylo pro vás užitečné. Ztráta, nebo postupné vytrácení sexuálního apetitu v rámci vztahu bývá nejčastěji podmíněna psychogenně, tj. hraje tam více roli nějaký psychický blok, než fyziologická disfunkce. Máte nejspíš nějaký problém ve vztahu, o němž se nahlas nemluví,a který se promítá do vašeho intimního života. Myslím, že byste měli navštívit psychologa se specializací na partnerské vztahy, a více probrat váš vztah - jeho pozitiva i slabiny.
Univerzální rada předtím - má - li někdo z partnerů nižší sexuální potřebu, je tře¨ba to respektovat, pokud okolo toho budou výčitky, obrátí se to proti vám oběma.
Takže - asi s ním o tom nyní příliš nemluvte, tím budete jen prohlubovat jeho pocity viny, posílíte jeho bloky. Buďte přátelská, příjemná, občas jej něčím překvapte jako žena.
22.3.2005 23:01
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,
náš problém spočívá v následujícím. S přítelkyní jsme spolu přes rok a máme pár měsíců před svatbou. Náš problém spočívá v tom, že od té doby, co se o této události mezi náma mluví, po mě vyžaduje více přítomnosti s ní, než je pro mne ´normální´ a přirozené a než tomu bylo doposud. Takže mi, připadá, že mne trochu omezuje a mám obavy,aby se daná situace ještě více nezhoršovala. Mám pocit, že cokoliv dělám bez ní, je pro ni výrazem toho, že ji nemám rád.
Co si o tom mylsíte?Děkuji
Petr
ODPOVĚĎ:
Petře, čí je to problém? Říkáte, že vás obou ("náš problém"), ale myslím, že spíše vy máte strach ze ztráty svobody v rámci vztahu.
V rámci jakéhokoli partnerského vztahu by jasně měly být stanoveny hranice, které si vytváříte vy dva - ty hranice se týkají vašich vnitřních světů, vašich osobních tajemství, vašeho života sama za sebe.
Přítelkyni máte rok, předtím jste měl své zájmy, své kamarády, známé, s nimiž jste trávil čas, k nimž jste měl vztah, totéž i vaše přítelkyně - budoucí žena. Nemusíte mít nyní vše společné, měli byste zůstat i u svého světa dál. To je jakýsi základ pro částečnou partnerskou i lidskou nezávislost, kterou považuji v životě jako hodně důležitou.
Vše byste si měli spolu probrat, dokud je čas!!! Co chcete, co je pro vás nepřijatelné.
Sami uvidíte, jak umíte hledat skulinky pro shody, a co vede k neshodám!!!:-)
22.3.2005 23:16
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,chtěl bych Vám popsat okolnosti svého vztahu a budu rád pokud mě vyslechnete. Nevím jak se to stalo, je mi 27 let ale potkal jsem holku o 9 let starší (je jí 36) a rozpoznali jsme veliké sympatie. Tenkrát byla vdaná, prý špatné manželství. Rozvedla se a jsme už spolu tři roky. Je to naprosto báječná osůbka a šel bych za ní třeba bos kamkoli, je to prostě stejná nota jako já. V soukromí a mezi přáteli nám to klape (ve všem) prostě jedním slovem super. Plánujeme spolu společnou budoucnost. Našel jsem si kvůli ní práci v jejím bydlišti (je to dálka) nabídla mi, abych se k ní přistěhoval. Ovšem všechno má i druhou stranu mince. Mám občas divný pocit, že se má přítelkyně za mě stydí. Ne snad za můj vzhled, ale mívám pocit, že pro můj věk. Prostě když jsme v jejím městě na ulici, odmítá mě vzít za ruku, chová se jak cizá. V soukromí v žádném případě ale ne! Už mockrát jsem se pokoušel si s ní v klidu sednout a tohle si vyjasnit, ovšem vždy nepřipouští na tohle téma debatu a omluví to problémama s rodiči, kteří o mě defakto nevědí vůbec nic...nedokážu se na ní zlobit, vše mi s přáteli a v soukromí vynahradí, ale v koutku duše mě to trápí a moc. Je mi nepříjemný pocit, když ji nevědomky vezmu na veřejnosti za ruku a ona se odtáhne a chová se divně, stydí se? snažím se jí chápat, ale... :-( v souvyslosti s tím jsem se bohužel v černých a těžkých úvahách dostal až k tomu, že mi začíná vadit, když občas zajede do domu svého bývalého manžela a tam stráví noc, váže ji tam láska ke svému psovi, který tam zůstal a bývalý manžel ji to defakto takhle umožnil. Trápí mě, když tam zůstane, je mi v tu dobu hrozně (žárlivost? na co?..?...?) myšlenka, že se za mě stydí pro můj věk je strašlivá. Myšlenka, že tráví čas tak jedenkrát do měsíce se svým bývalím partnerem je ještě strašnější (prý kvůli psovi....) a pokud si má černá duše dá do dohromady tyhle dvě věci, je mi fakt ouzko a nezřídka i sůl zapálí v očích. Ale teď jsem ji vykreslil v ošklivých barvách, když spolu trávíme volný čas, je s ní ráj, jen kdyby tohodle nebylo.... Máte prosím i pro mě nějakou odpověď? děkuji moc. Pavel
pavel
ODPOVĚĎ:
Pavle,nevím, není váš problém především v tom, že jste na své partnerce velmi velmi citově závislý?
Z vašeho dotazu mám pocit, že se hodně ve vztahu s přítelkyní trápíte, monitorujete si více vaše "slabiny" jako toho mladšího (měl byste spíše vidět své přednosti :-) ).
Proberte si sám v sobě to, nač můžete být u sebe hrdý, zač se máte rád, v čem je vaše cena. Toho si buďte vědom.
Návod z dálky,jak na to?
Zkuste si sepsat - opravdu jen pro sebe samotného - v čem jste jedinečný, zajímavý.To je přeci hodně důležité, užít si to pro sebe, ne? No, a pak už vše půjde samo - to, co cítíme vevnitř sebe, vyzařujeme i navenek pro druhé.
Budete - li se cítit jako rovnocenný partner pro svou přítelkyni, bude to z vás sálat, každý jí vás bude závidět!
22.3.2005 23:41
OTÁZKA:
Dobrý den,mám na Vás jediný dotaz. Může fungovat vztah na dálku kdy se lidé vídají jen o víkendech a jakou z tím máte zkušenost z praxe? Připadám si jako ta zlejší ve vztahu, ale jsem ze stavu věcí unavená. změna je možná za rok a téměř rok již žijeme odděleně.
Janka
ODPOVĚĎ:
Janko, nezdá se mi, že by váš vztah byl zase až tak "na dálku", pokud jste s partnerem spolu každý víkend. Mohu vám odpovědět jen velmi obecně, nevím-li, co se děje. Je - li vztah unavený ,ale chcete v něm oba pokračovat s nadějí, že se vše vylepší, není nic lepšího, než udělat si z vzájemné přítomnosti vzácnost.Máte více času přemýšlet si v mezidobí nad tím druhým, cítit, zda vám schází, více se na sebe můžete těšit.
Na druhou stranu je to většinou "terapeutický - ve smyslu regenerace - prostředek, který by měl být časově limitován.
Rok je již docela dlouhá doba a je vidět, že jen oddělené bydlení samoi o sobě vaše problémy nevyřeší. Asi by bylo lepší navštívit psychologa se specializací na partnerské vztahy.Ať se vám to vše povede:-)
27.3.2005 10:57
OTÁZKA:
Dobrý den, mám problém. Můj 30 letý přítel našel zalíbení v chatu - píše si s ženami a dává jim své tel. číslo. Vím o tom, protože se mi tím netají a ještě mi s předstíranou lítostí říka, že mu žádná nenapsala (tak o co jde). Jenže já udělala hloupost - znám jeho přezdívku a na chatu jsem si ho našla. Chytl se hned, dal mi své tel. číslo a dokonce si se mnou chtěl smluvit schůzku. Nedokázala jsem to dohrát do konce a raději jsem s toho elegantně vybruslila. Nic jsem mu neřekla, ale co kdyby šel? Máme spolu hezký vztah a zrovna si zařizujeme byt, tak nevím proč si hledá jinou? Mám mu říct, že mě málem pozval na rande a proč to vlastě dělá? Moc ho miluju, ale překvapilo mě jeho chování. Děkuji za odpověď
Lucie
ODPOVĚĎ:
No, Lucie,nejsem si jistá tím, jak chování vašeho přítele interpretovat - zda mu jde o adrenalin skrze potvrzování si možností kontaktů s jinými ženami, nebo o něco jiného, každopádně je to do budoucna zdroj vaší stálé nejistoty a z ní pramenící nedůvěry, možná žárlivosti, atd. To není nic dobrého v rámci partnerství pro život - jakmile se objeví nějaká vyhrocenější krizovější situace, budete potřebovat o to víc mít pocit bezpečí a jistoty ve vztahu.
Poradila bych vám nejspíš to, abyste se vydala do stejné akce na chatu ještě jednou a tentokrát to dotáhla do konce. Pokud by přítel na schůzku přišel, měli byste o tom mluvit a vše rozebrat. Je tu i možnost, že se na něj domluvíte s vaší kamarádkou, kterou on nezná,atd. Ale to vše jen tehdy, pokud chcete mít jistotu, jak to vlastně s vaším vztahem opravdu je.
27.3.2005 11:07
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, před 3 měcíci jsem se po 5 letech rozešla s přítelem kvůli ochabnutí citů. (poslední rok byl vztah udržován uměle - jako že by bylo škoda toho nechat když jsme spolu už tak dlouho). Nicméně v zápětí po rozchodu jsem se seznámila s mužem (28 let), který mě velmi zaujal, problém je ale v tom, že je rozvedený a z prvního manželství má 5-letého syna (nemá jej v péči). Kvůli této skutečnosti jsem se mu velmi bránila, byl to opravdu citový boj, avšak bylo to silnější a nakonec jsem se zamilovala. Jsem s ním velmi šťastná. Problém tedy není mezi námi dvěma (jsem moderní člověk a vzhledem k tomu, že nikomu dnes nepřeskočilo, nepovažuji rozvod až za tak strašný problém), nicméně problém je v mých rodičích. Jsem v situaci, kdy si nemůžu dovolit riskovat s nimi psychický boj, popř. nějaké ultimáta jako "buď my, nebo on". Studuji a potřebuji od nich psychickou podporu, které se mi od nich vždy dostávalo. Bývalého přítele rodiče znali, měli ho rádi a mám obavy že současného nepřijmou, právě kvůli tomu, že je rozvedený a má dítě. Bývalý přítel byl v podstatě ideálním partnerem, příjemný muž, chytrý, finančně zabezpečený... ale už jsme se nijak nepřitahovali, byl to v podstatě zvyk. Současného přítele má situace dost trápí, nepřeje si, abych s rodiči bojovala, nechce abych se trápila. Musím tedy doma zapírat a lhát (což není vůbec můj styl). Jako jediné řešení vidíme fakt, že se musíme sami pořádně poznat, abychom si byli jisti a teprve potom to napřímo oznámit mým rodičům. Názor na rozvedené lidi je mi od rodičů znám, je absolutně negativní, na což má vliv i pár špatných zkušeností z rodiny (podle nich je každá rozvedená osoba "zkrachovanec"). Takže mám opravdu strach, jak tohle dopadne. Můžete mi prosím Vás poradit, jak na tuto skutečnost rodiče připravit, popř. jakým šetrným způsobem jim to oznámit a jak se mám zachovat v případě, že by se to vyhrodilo tak daleko, že by opravdu nastal psychický nátlak??? Jen bych ještě chtěla poznamenat, že nejsem žádná naivka, jsem vychovaná k tvrdé realitě, takže o nějakých růžových brýlích ve vztahu u mě nemůže být řeč. Vím do čeho jdu a dostatečně jsem si to rozmyslela. Děkuji za odpověď.
Xenie (23)
ODPOVĚĎ:
Milá Xénie,myslím, že by to vše nemusel být takový problém,jak se obáváte a dopředu se jím stresujete. Často se něčeho bojíme na základě předchozích negativních zkušeností, a tím si emočně intentitu strachu ještě více prohlubujeme.
Píšete, že s vašimi máte velmi blízký vztah, k němuž patří asi i vzájemná důvěra.Jestliže rodiče věří své výchově, tomu, co do vás vložili, budou asi důvěřovat i vaší volbě v rámci partnerství. Člověk se nedá odsoudit na základě toho, že je rozvedený, život není tak jednoduchá skládanka, aby se vše dalo odhadnout hned. Odsuzovat někoho propto, že se mu nepodařilo manželství, je velké zjednodušení. Je na vás, kdy to doma zveřejníte, já si myslím, že čím dříve, tím lépe, aniž by z toho mělo plynout to, že s přítelem, kterého znáte teprve 3 měsíce, budete někdy opravdu žít. Ale pro sebe si tím potvrdíte svou dospělost , tzn. i nezávislost na rozhodování druhých. Vy můžete akceptovat pochybnosti rodičů, porozumět jim, ale partner je to váš, jen vy víte, jaké jeho kvality milujete, a je to snad váš život, nebo ne?:-)))
27.3.2005 11:29
OTÁZKA:
Dobrý dne paní doktorko, napřed stručně popíšu okolnosti. Je mi 27, rok a půl chodim s přítelkyní, které brzo bude 23, bydlím sám ve vlastním bytě, přítelkyně odjela na 3/4 roku do Anglie dělat au-pair, jsem z dvojnásobně rozvedené rodiny, s rodiči moc nevycházím, přítelkyně má pevná pouta se svojí rodinou, s jejími rodiči vycházím zatím velmi dobře. Už z těch předchozích vět je asi vidět, proč může docházet ke konfliktům. Ještě bych dodal, že jeden druhého milujeme, ale asi každý trochu jinak, jsme každý v jiné životní fázi. Ona hodně lpí na rodičích, já už bych ale potřeboval mít doma někoho, o koho se můžu opřít, vzhledem k tomu, že se neobracím na svoji rodinu, o to víc spoléhám na ni. Přiznám se, že často žárlím, že svoji lásku dělí mezi mě a rodiče, občas jí to i vyčítám a to asi není dobře. Může fungovat vztah dvou lidí, pocházejících z tak odlišných rodin? Pořád doufám, že jo! Kdo komu by se měl víc přizpůsobit? Začne časem víc přemýšlet na případnou naši společnou rodinu, než na tu svoji současnou? Na závěr bych dodal, že současné odloučení nesnáším moc dobře, ale nikdy jsem jí odjezd, vzhledem k jejímu věku, nezakazoval a pořád doufám, že je to dobrá zkouška našeho vztahu a že se nakonec vrátí o trochu dospělejší. Ulehčuje mi to tím, že se nikde přehnaně nebaví a nezavdává mi příčinu žárlit, ikdyž bojím se i tak. Věřím, že nikoho jiného nehledá, stejně jako já. Děkuji za Váš čas!
Jirka
ODPOVĚĎ:
Jirko, není pobyt vaší přítelkyně v Británii důkaz o tom, že se učí mj. být méně závislá na své rodině? Jak to popisujete, nemám pocit,že by z odlišných vztahů k rodině musel nutně vzniknout větší partnerský problém, pokud o všem budete otevřeně hovořit, pokud vaše obavy nejsou podávány formou výčitek, pokud vaše žárlivost nepřesahuje meze únosnosti. Jirko, hodně důležité o všem mluvit, vyjasnit si vzájemně i svá očekávání - jak si budete představovat frekvenci kontaktů přítelkyně s její rodinou do budoucna, jak moc se rodinných setkání chcete zúčastňovat vy, atd. Tím předběhnete následnému rozčarování a zklamání.
Je jen důležité rozlišit, zda jde u přítelkyně pro prostě ještě nedokončenou citovou separaci od rodičů, či o závislost na "celý život", kdy pro ni bude vždy maminka s tatínkem na 1.místě. Ale tak nějak se mi zdá, že se bude jednat spíše o tu první alternativu:-)
27.3.2005 11:39
OTÁZKA:
Dobrý den,
pokusim se co nejstrucneji - jsem vdana 17 let, 2 deti. Pred cca 5 lety mi byl manzel neverny, priznal se sam, nejakou dobu to pak jeste trvalo, ale pak vztah sam ukoncil. Rozvest se celou dobu nechtel, ja taky ne. ("ona" ho mela jako hracku, byla mnohem mladsi, akorat mu trvalo nez na to prisel). Vztah jsme casem vratili do "normalu" a mame se opet radi. Muj problem je takovy. V soucasnosti se manzel potkal se svou byvalou spolupracovnici a protoze ona je lecitelka a manzel ma zdravotni problemy, tak k ni chodi na masaze. Jenze to neni jen vztah na teto urovni, ale pisou si SMS a volaji si skoro kazdy den, nekdy pracovne, nekdy soukrome. A ja strasne zarlim a mam strach - pisete, ze je to otazka sebevedomi, ale ja mam "jen" strach, ze by se neopakovalo neco, co bylo nejtezsim obdobim meho zivota. Velmi me to psychicky nicilo a odpustit jsem odpustila, ale zapomenout neumim. Manzel mi rika, ze uz by mi v zivote neublizil, myslim a vim, ze to mysli vazne, ale i tak mi skube rukama precist si, co mu pise apod... Doufala jsem, ze casem se budu umet povznest nad jakekoliv kamaradky (vzdycky nejakou mel a ja uznavam kamaradstvi mezi muzem a zenou, pracuji se samymi muzi a taky mam kamarady), ale ted mi to nejde. A tajne jsem doufala, ze si uz zadnou kamaradku nenajde. :o)) Je pet roku malo na "vyrovnani se" ? Jde mi nejak pomoci? Diky.
Michaela
ODPOVĚĎ:
Milá Michaelo, nechcete přijít osobně? Nedokážu odpovědět obecně, jak dlouhou dobu potřebujeme k tomu, abychom se srovnali s partnerovou nevěrou, protože jsme každý jiný,okolnosti nevěry bývají různé.Nemohu ani odhadnout, pokud o tom nehovoříme spolu podrobněji, do jaké míry je kontakt léčitelky s manželem takový, že přesahuje hranice profesionálního vztahu do osobní roviny.Tady je podstatné to, že není jen anonymní léčitelkou, kterou aktivně vyhledal díky svým zdravotním problémům, je to i jeho bývalá kolegyně, neboli od začátku je jejich vztah nastavený jinak, než klient - pacient a terapeut. Může to být zcela nevinné a nemusí. To jsem vám moc nepomohla, že? Naprosto vám rozumím, že se bojíte, oč se mezi nimi jedná, budete to tak asi mít už vždy, kdy se něco přesune z běžného stereotypu do netypické podoby,protože máte zkušenosti, které máte. Ale budete - li pochybovat, trápit se, vrátí se to do charakteru vašeho vztahu, který se může zhoršit.Ale taky naopak. Jen si dejte pozor, abyste nedělala scény, nevyčítala, abyste byla příjemná a milá,manžel se domů těšil.
Ale, Míšo, myslím, že byste potřebovala podporu a s někým to probrat opravdu důkladně,nejen současnou strategii, ale i sebe, protože vy jste manželovu nevěru stále nezpracovala. Zde působí jen čas od doby jejího skončení. Držím váým palce. Kdybyste chtěla, mé číslo je 603454953
27.3.2005 11:55
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, je mi 45 let a jsem s manželem 26 let.Máme jedno dítě a před 12 lety jsme postavili rod.domek. Manžel je velmi manuelně zručný a na nátlak kamaráda vstoupil do sboru jako dobrovolný hasič a začal se po práci skoro každý den zdržovat v hasičárně a posléze v hospodě, kde to většinou zavíral a tudíž začal chodit domů podnapilý.Veškeré práce zůstávaly na mě, vznikaly mezi náma hádky a sex přestal být pro mě zajímavý.Když jsem manželovi řekla, že se mi nelíbí jeho příchody domů a sex, tak mi řekl ať si zapamatuji co jsem řekla, že toho budu jednou litovat.Netrvalo dlouho a já jsem zjistila, že má rozvedenou paní a kdy může tak u ní tráví odpoledne, někdy se stalo i noc. Když jsme spolu o tom jeho vztahu mluvili,trvá to už přes rok,tak říkal, že mosty pálit nebude a mám tomu dát čas. Mám ho stále ráda, i když něco ve mě zlomil, ale nedovedu si zatím život bez něj představit.Ona o něj bojuje a chtěla by ho mít pro sebe. Jemu to dělá dobře, že o něj bojují dvě ženy. Naházel mi, jak se říká, spoustů klacků pod nohy a já pořád nevím jak dál, zda mu dát nějaké ultimátum nebo ho postavit před hotovou věc s rozvodovými listy. Nebudu mu už po tom všem věřit.Děkuji za odpověď
Šárka
ODPOVĚĎ:
Šárko, pocit, že nebudete manželovi již nikdy věřit, ve vás bude časem asi slábnout, ale bude velmi záležet na tom, v jakém stavu vaše manželství opravdu je,jakou má šanci na citový návrat vás dvou k sobě, co jste ochotná pro to udělat i vy.
Něco asi vyprchalo mezi vámi dříve, jste spolu dlouho, od vašich 19 let, dítě máte asi již dospělé,takže máte více času pro sebe, stavěli jste rod.domek, to asi nebylo období, kdy jste měli čas rozvíjet váš vztah,je to více práce,než radosti. Nevím, jen tak nahlas fantazíruji...,přemýšlím, jestli manžel do hospody a hasičárny utíkal z něčeho, co mohl cítit jako domácí nudu, nebo poznal nový svět a nové možnosti náhodně.Také nevím, jaké byly hranice vaší tolerance v době, kdy jste se ještě cítila ve vztahu silná, zda jste dělala scény, či nikoli, atd.
Každopádně, teď je situace nastavená tak, že si asi moc vybírat nemůžete.
Ad ultimátum - i žádost o rozvod může být ultimativní záležitost, ale příliš bych ji nedoporučovala, pokud si nejste jistá tím, že rozvod určitě chcete. Devalvace rozvodu není příliš smysluplná, jiný boj o uchování manželství by asi byl konstruktivnější.Nicméně u svých klientek tento způsob vídám často jakožto poslední varování pro manžela, který nevnímá problémy.Žádost o rozvod se dá totiž kdykoli stáhnout.
Měla byste,Šárko,ale bojovat elegantněji a důstojněji.Zkuste přemýšlet nad tím, co jste podcenila v průběhu posledních let,co můžete a chcete změnit u sebe i mezi vámi dvěma.Ztratit nic nemůžete, jen získat, pokud začnete něco znovu.Je to krize, která se může obrátit ve velkou šanci pro vás dva - říkáte, že manžel nechce pálit mosty, vy si také nedovedete nakonec představit život bez něj.
27.3.2005 12:32
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,potřeboval bych poradit.Náhodně na internetu jsem se seznámil se ženou,jí je 30 a mně 50,ona se rozvádí,já jsem ženatý a chci zůstat s rodinou.Ze začátku to byl jen flirt,ale já se zamiloval a moc,na nic jiného nemyslím než na ni,nespávám,práce mi nejde.Ona z počátku byla snad i zamilované,ale časem jakoby se zamilovanost z její strany vytrácela.Chtěl bych na ni zapomenout,poraďte jak?????? Moc Vám děkuji.
Ctibor
ODPOVĚĎ:
Ctibore,na ženu, do níž jste se zamiloval, zapomenout prostě nejde, zde působí jen čas a vaše vůle,čas více:-)
Nevím, jak dlouho váš vztah trval,, neboli - o co se u vás jedná spíše - hluboká láska, nebo zamilovanost a dominující sexuální touha,typická pro první vývojovou fázi vztahu?
Ona vás odmítla, i tím "přiživila" touhu a posedlost po ní. Ale - byli jste nerovnocenný pár v tom, že ona někohp hledala pro život, rozváděla se, vy jste chtěl manželství uchovat, nebyl jste pro ni perspektivní, nic jiného jste nemohl čekat!Nezbude asi nic jiného, než to zvládnout, ověřil jste si tím, že pokud chcete rodinu a manželství uchovat, neměl byste jít do vedlejších vztahů,pokud dopředu cítíte, že to přeroste rovinu nezávazného flirtu.
Nespavost a neschopnost koncentrace pozornosti jsou příznaky deprese, měl byste vyhledat psychiatrickou ordinaci, antidepresiva jsou velkým pomocníkem pro začátek.Asi bych vám, Ctibore, doporučovala i psychologa se specializací na partnerské vztahy, abyste mohl o všem hovořit s profesionálem, dostat ze sebe vaše trápení ven.Věřte, že vám to velmi uleví. S problémy, jaké vy máte, se ve své psychoterapeutické práci setkávám nejčastěji.
27.3.2005 12:53
OTÁZKA:
Paní doktorko,
náhodou jsem zabrousila na Vaši rubriku, několik případů jsem si přečetla a šla na mně hrůza! Vždyť Vy musíte mít z toho všeho hlavu jako věrtel! Náhle jsem si uvědomila jak těžké je být psychologem, Držím palce všem psychologům, ať hodně vydrží, dodré zdraví, pevné nervy!
Terezie
Terezie
ODPOVĚĎ:
Díky, Terezie.A co vás dovedlo k brousení na psychologické poradně?:-)))
27.3.2005 13:09
OTÁZKA:
Paní doktorko, prosím o váš názor. Jsem 20 let vdaná a máme 2 syny - 20 a 16 let. Manžela jsem si brala už s tím, že je to sportovec neustále zaneprázdněný - fotbal, trénink, práce. Pokud byla starost s dětmi, nebyl čas přemýšlet nad tím, že jsme spolu málo. Ale během let, jak děti dorůstali, naše zájmy a společné soužití se stále více oddalovalo. Z manželova sportu a práce narostly navíc ještě pravidelné návštěvy hospody a dluhy z nevydařeného podnikání. V tomto období, kdy manžel zůstal bez práce začaly neshody nabývat větších rozměrů. Vlastně veškerý chod domácnosti závisel na mně. Nyní pracujeme oba ve stejné firmě, ale nevím, zda je to to nejlepší řešení. Neshody vyvrcholily asi posledního půl roku, kdy jsem přišla na to, že manžel má asi rok zvláštní vztah s jednou ženou. Ona je rozvedená, s 2 dětmi a údajně v manželství dost trpěla. Můj manžel prohlásil, že nemá rád nespravedlnost a začal ji ochranovat a zařizovat jí různé životní a pracovní problémy problémy. Na moji otázku co s ní má, mi odpověděl, že ji má rád, a že nemám řešit věci, s kterýma stejně nic nenadělám. Pro mě to byl zpočátku strašný šok, protože jsem si myslela, že mě nemůže nic takového potkat a nedokážu se s tím nijak vyrovnat. Manžel se chová dál doma úplně stejně, jako by se nic nestalo. Na toto téma se se mnou odmítá bavit. A já to prostě nedokážu přejít. Nemám žádnou kamarádku, se kterou bych se dělila o takovéto trable a tak jsem udělala jednu věc. Na internetu jsem si našla inzerát hledám kamarádku na povídání si o radostech a starostech, bez narušení chodu našich rodin. Ozval se mi pán, se kterým jsem si začala dopisovat a všechny mé strasti a problémy jsem najednou měla komu říct. A on poslouchal a odpovídal. Jenže došlo k tomu, že jsme se domluvili a 2x se sešli v kavárně. Moc pěkně jsme si povídali a rozuměli si. A já najednou poznala, že život může být také o něčem jiném, než jen čekání na manžela, který se v noci vrací z hospody. Najednou jsem si mohla s někým povídat o běžných věcech a ten někdo mě poslouchal. Což už v našem manželství dávno nefunguje. My si už totiž spolu ani nemáme co říct a společné nedělní odpoledne skončí u televize v absolutním mlčení. A já ted mám strach, že se něco zlomilo. Nevím, jak se zachovat, protože mám pocit, že nevinné povídání s přítelem by mohlo přerůst v něco důvěrnějšího. Můj život najednou nabral úplně jiné obrátky, mám pocit že mám zas pro někoho cenu, že někoho zajímám. A přestože vidím, že naše manželství jede jen tak ze setrvačnosti, mám strach co se bude dít dál.
Libka
ODPOVĚĎ:
Libko, možná bude dobré, když si nejdříve ze všeho pojmenujete, čeho se všeho bojíte,a čeho se bojítenejvíc!
Bojíte se toho, že už se úplně vytratí láska z vašeho manželského vztahu? Že už nebudete mít díky vztahu s přítelem motivaci upevňovat vaše manželství? Pokud se bojíte právě tohoto, asi byste měla rozvíjející se vztah s přítelem co nejdříve ukončit. Ale co když tímto vztahem získáte větší nadhled nad manželstvím, začnete se chovat jinak vůči sobě i vůči svému okolí? Co když vám tento vztah všestranně prospěje?
Víte,Libko, je asi důležité, abyste si sama pro sebe nějak vnitřně zmonitorovala, co opravdu chcete, potřebujete, co jste schopná zvládnout, za jakou cenu.Čeká vás ale určitě více cesta za vlastním sebepoznáním, asi už bylo na čase, děti jsou skoro dospělé a vy si můžete žít více za sebe.
Nechcete zajít k psychologovi? I ten vám bude naslouchat, můžete si o sobě plno věcí vyjasnit, ale váš vztah bude opravdu čistě profesionální, což neznamená, že nikoli lidský a účastný, zainteresovaný:-)
27.3.2005 13:40
OTÁZKA:
Vazena pani doktorko, jsem s partnerem dva a pul rokou, z toho rok a pul jsme svoji. Me je 23 let, jemu 30. Myslim, ze nas vztah je velice krasny, plny lasky a ucty k druhemu. Posledni dobou se ale i u nas vyskytl problem, se kterym bych potrebovala poradit. Zijeme uz skoro rok v zahranici(v cervenci se vracime domu) a problem je v tom, ze se manzel citi za vsechno strasne zodpovedny a ma pocit, ze ja nedokazu nic poradne zaridit. ja vim, ze chyba je i ve me, protoze jsem docela dost pohodlna, ale i v nem, protoze na me zadne povinnosti neprenecha, protoze se boji, ze bych je nevyridila spravne. Z pocatku naseho pobytu v zahranici to byla tak trochu nutnost, protoze ja jsem neumela jazyk a bylo skvele, ze se manzel o vse postaral. Nyni uz mluvim docela obstojne, ale jaksi jsme zustali v zabehnutem kolotoci. Vim, ze ho ta obrovska zodpovednost hodne tizi a svazuje, citi se unaveny, frustrovany, je vice pesimisticky nez byval drive. Hodne se o tom s nim snazim mluvit, prebrala jsem na sebe nejake povinnosti, ale i ty veci o ktere se tedy staram ja se on snazi take kontrolovat, coz je podle me vpodstate skoro stejne, jako by je zarizoval on sam. Myslite, ze to je tim, ze je o sedm let starsi a ma zkratka vetsi pocit zodpovednosti. Musim uznat, ze ja jsem tak trochu lehkomyslna, ale vzdycky vse zaridim bez problemu a vcas. Omlouvam se za tak dlouhy dotaz a predem moc dekuji za odpoved.
Martina
ODPOVĚĎ:
Martino,a dříve, v Čechách, to tak nebylo, že by vám manžel nedůvěřoval? Z toho byste asi měla vyjít.
Jsou to pro mě totiž 2 věci - zda vás manžel podceňuje zásadně a ve všem, nebo jen, co se týče jazykové bariéry a neznalosti poměrů v zemi, kde dočasně žijete. Pak by mě rovněž zajímalo, zda je to problém více váš, nebo opravdu i jeho? Třeba mu dělá dobře, že se o vše může starat, dává tak najevo svou moc a sílu, což je pro muže důležité.
Mně přijde, že nemůžete dělat více, než co děláte, tj.,že s ním hovoříte o svých pocitech, že deklarujete potřebu změny.
Zkuste se domluvit na nějaké akci, která bude opravdu od A do Z vaše záležitost, ale na níž nebude manželovi záležet na 100 %. To by mohla být pro něj i pro vás zkouška vašich schopností tak trochu nanečisto. Pokud to on nevydýchá a bude plný kontroly a starosti, pak je to zásadnější vztahový problém, který bych řešila aktivně s psychologem.
27.3.2005 14:11
OTÁZKA:
Dobry den,
jsem uz asi devet mesicu s jednou pritelkyni. Je to supr holka a ma vsechno co sem kdy od holky chtel. Problem je ze k ni najednou jakoby nic necitim. Vite ona zije v dost hrozny rodine a poslednich par mesicu trpela dost silnejma depresema, ze kterejch se teprve ted dostava a ja sem pro ni nejdulezitejsi clivek na svete. K nikomu jinymu nema tak blyzko jako ke mne a ja sem se ji snazil byt celou dobu oporou. A v podstate jsme byli kazdy vikend po tech devet mesicu spolu plus nejaky prazdniny. A ja se po tom vsem ted citim hrozne vycerpanej a unavenej a citim za ni i velkou zodpovednost.
Ja vim ze ma vsechno co sem kdy od holky chtel, vim ze sme spolu zazily spoustu hezkejch dni, vim ze nechci bejt sam, vim ze jestli se s ni rozejdu tak budu za cas hledat holku se stejnejma vlastnostma. Tohle vsechno vim, ale sem hrozne unavenej a nevim jestli ve mne nejaka laska zustala.
Je to divny. Dycky sem vedel co chci a ted kdyz to mam tak .......... .
Jirka
ODPOVĚĎ:
Jirko,únava ve vztahu je docela samozřejmá, když jste byl dlouhou dobu maximální oporou vaší přítelkyně a byl jste sazován zodpovědností vůči ní.
Partnerský vztah musí být vyvažován tím, že jednou je oporou jeden, pak zase druhý, pokud je to dlouhodobě jednostranné, je jasné, že si potřebujete odpočinout.
Zkuste se spolu dohodnout na nějaké oddechovém čase, vysvětlete jí, že jí pořád milujete, jen se bojíte, avy váš vztah úplně nevyprchal. Vy si to hlavně musíte pro sebe dovolit a netrápit se pocity viny a neustálé zodpovědnosti.
A dál se uvidí.
27.3.2005 14:17
OTÁZKA:
pani doktorko,manzel si dopisuje s jinou zenou,nekolikrat jsem to vytkla,ale zbytecne.nejsem tolerantni prej.strasne mi to vadi,zarlim a nevim jak se mam chovat,porad sleduji telefon kdy mu prijde sms.dekuji za odpoved
petra 35
ODPOVĚĎ:
Petro,chápu, že vám to není příjemné, ale určitě si nepomůžete tím, když budete stále nervózně střežit každé pípnutí jeho SMS, nepomůžete ani sobě, ani vašemu vztahu.Rovněž výčitky vnímám jako kontraproduktivní. Nevíte - předpokládám - nic o charakteru jeho vztahu s touto ženou, nezbývá vám, než předpokládat, že se jedná o kamarádství a snažit se zaujmout manžela něčím u sebe, obnovit ve vašem vztahu jiskření, ale i jemnost a něhu, pozitivní zájem o jeho osobu, poskytovat ocenění a uznání, zároveň se více věnovat i svému vlastnímu životu - vaše zájmy, vaši přátelé.Prostě by to chtělo z vaší strany více sebedůvěry a nezávislosti.
2.4.2005 12:58
OTÁZKA:
Jsem se ženou 7 let máme krásnou šestiletou dceru ,ale manželka najednou ztratila o všechno zájem sexuální život je už několik měsíců v háji.Když se snažím s ní o tom mluvit tak je podrážděná a nenávidí celý svět.Pry mě bere jako spolubydlícího a kamaráda.Myslím že nikoho nemá na to by neměla asi čas.co stím řešit nebo se zbalit a odejít?
Tonda
ODPOVĚĎ:
Tondo, pochybuju, že se to stalo najednou, myslím si, že jste si toho možná spíše "najednou" všimnul. Nevím, jaký charakter, nebo formu, má vaše hledání příčin ztráty zájmu o sex na její straně., Je-li to ve formě naléhání a vyčítání, může to nejsnáze dovést manželku do stádia podrážděné averze - pak už vás opravdu může brát více jako "spolubydlícího a kamaráda".
Řešit byste to měli zcela rozhodně, ale je to velmi křehké téma. Rozhodně byste nejdříve vy měl zajít za psychologem a pokusit se o analýzu vašeho chování i vašeho vztahu. Pak je možné hovořit o všem i s partnerkou, u psychologa je to ale lepší - bude nezávislý moderátor.
2.4.2005 13:07
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko,chtěla bych vám v kostce nastínit můj problém.Po více než 20.letém manželství jsem zjistila, že má můj muž milenku.Bydleli jsme 14 let v rod.domku s tchýni, ale museli jsme se odstěhovat.Po tuto dobu bylo naše manželství skvělé.Máme jedno dítě a nesrovnalosti, které mezi námi vyvstaly, tak byly většinou ohledně dcery.Manžel byl na ni velice přísný.Má zálibu v myslivosti a střílení na asfaltové terče.Vzhledem k tomu, že jsme měli dospívající dítě, tak jsem s ním vždy nejezdila na závody.Dnes mi to vyčítá. Dokud žil můj otec, který měl také toto zalíbení, tak jezdili spolu a po skončení jezdívali domů. Po jeho smrti začal jezdit sám s kamarády a jeho návraty byly pozdní. Měla jsem k tomu výhrady, ale tolerovala jsem to, protože jsem si myslela, že bude natolik taktní a začne chodit dříve domů, ale to jsem se mýlila. U něho s jídlem roste chuť. Jemu to tak vyhovuje, tak se nebude ohlížet na druhé.
Po propuštění z práce si hned našel zaměstnání, které je časové náročné obzvláště přes letní sezonu. Zvykla jsem si dělat a vyřizovat vše sama, protože to časově nestíhal.Máme svůj rod.domek, kde je stále co dělat a ještě nebyly dokončeny všechny věci od novoty,tak jsem chtěla, aby jsme to postupně dodělávali, ale jemu se už nechtělo, že už toho za život udělal dost /postavení v mládí chaty, oprava rod.domku babičky, dohotovení rod.domku rodičů a nakonec svůj vlastní/, tak si chce užívat.Když jsem chtěla, abychom jeli někam na výlet, tak mi řekl, že se mu nechce, protože za celý týden pobytu venku má dost, ale kdykoliv zavolali kamarádi,tak šel.Samozřejmě to skončilo na pivě, pozdní příchody v podnapilém stavu domů a já jsem si musela poradit sama.Náš pohlavní život začal být pro mě nezajímavý protože se odbýval honem ráno, protože přicházel pozdě domů z piva nebo to byla televize. Každá žena má ráda vonícího muže a ne páchnoucí hospodou. Když jsem mu řekla, že bychom měli s našim pohl.životem něco udělat, tak se ho to dotklo a vyřešil to milenkou, protože já jsem "prý" řekla, že v posteli nestojí za nic.Je pravdou, že mi dovedl říkat,než si našel milenku, že mě moc miluje a nedovede si život beze mne představit. Dovedl tuto náklonost ukazovat před známými. Mě to dělalo dobře, že po tolika letech manželství dává tyto city najevo. Ne jedna známá mi to záviděla.O to byl pro mě velký šok, když jsem zjistila, že má jinou ženu. Je stále ještě zamilovaný, přestal chodit s kamarády, každé ráno se sprchoval, začal chodit navoňěný a pozdě domů.Po zjištění této skutečnosti jsem se chovala trochu histericky, kdy jsem mu pořád volala, dokonce jsem si zjistila i kde dotyčná bydlí a jak se jmenujeObčas jsem se tam jela podívat zda je tam.Začala jsem s ním jezdit na závody, abych ho měla pod kontrolou a kdykoliv s ním spát.On se rozvést nechce, ale chtěl by si dělat co chce. Já s ním nedovedu mluvit, tak jak on někdy mluvil se mnou, že po mě bezdůvodně křičel a je náladový.Chová se takhle i k dceři, která už je vdaná a má rodinu.Nechce asi ublížit oběma, tak v tom lítá a neví co udělat.Myslela jsem si, že ví co má doma, že má lásku a kamarádství manželky, rod.zázemí a dvě vnoučata, a že to bude jen flirt, ale přerostlo to v něco víc. Co mám dělat já? Mám mu dát ješztě čas a smířit se s tím, že má milenku, která je rozvedená a jezdí k ní a s ní na výlety? Myslím si, že to nehodlá nijak řešit, protože mu to takhle vyhovuje.Rozvádět se také zatím nehodlám, ale nevím jak se mám s touto situací ještě dlouho potýkat a vyrovnat se s ní.
Jiřina
ODPOVĚĎ:
Jiřino, děkuji Vám za důvěru a za to, že jste mi převyprávěla skoro celý váš životní příběh.
Vaše manželství prošlo základními fázemi rodinného cyklu - tj. obdobím "vytváření hnízda",obdobím vychovávání dcery. Bylo to stále o vytváření si něčeho jak společného, tak i individuálního.
Mám z vašeho popisu dojem, že jste se po určité době, kdy jste dotáhli spolu všechny povinnosti dokonce (stavby domu, vychování dcery do dospělosti ),začali rozcházet v názorech na životní styl, způsob trávení volného času, hodnoty. Vyvíjelo se to nenápadně, postupně, aniž byste si uvědomovali, že se vzájemně odcizujete. Tak to v urč. fázi manželství bývá, chce to nové impulzy. Manžel asi prožíval vše jako stereotyp více, než vy, přesto vám dlouho dával najevo svou lásku, mluvil o ní. Věřte, že to je vzácné.
Z toho, co popisujete, mně - jakožto profesionálovi v oblasti partners. vztahů - vyplývá jako jedna z alternativ "řešení" - nalezení mimomanželského vztahu. To mohlo nastat na obou stranách nikdo z vás by asi nebyl nijak vinen.
Píšete, že jste to nějakou dobu brla jako manželův flirt, který jste byla schopna na nějakou dobu tolerovat. Myslím, že na sebe můžete být pyšná už v tom, že jste to byla ochotna přijmout a odpustit. Přerostlo to v hlubší vztah, ale pořád jste tu i vy dva.
Jiřino, zkuste vydržet bet výčitek, zkuste se podívat retrospektivně na 20 let vašeho vztahu se vším všudy, a na základě toho hledejte,co dál.
Zkuste si i odpovědět na otázku, zda manžela opravdu stále milujete. Pokud ano, čeho si na něm vážíte nejvíce. Za co stojí - kromě společného života, dcery a vnoučat, ještě bojovat v rámci partnerství vás dvou?
Pokud naleznete jasnou a zřetelnou odpověď pro sebe na tuto otázku, můžete jít dál.
Pokud si nebudete vědět rady, obraťte se na zkušeného psychologa, spec. na partnerské vztahy, - hlavně nedávejte z uražené ješitnosti, nebo pocitu bezmoci, prory, žádost o rozvod. Byla byste možná proti sobě.
4.4.2005 23:39
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,
je mi 35 let(rozvedená) , mám přítele (39)jsme spolu 2 roky, žijeme spolu ,máme mezi sebou velmi pěkný vztah, on je také rozvedený má 4 děti z toho dvě nemanželské(každé s jinou ženou) ne tedy v době, kdy byl ženatý,ale svobodný, bohužel existenci svých dalších 2 děti mi přítel zatajoval cca 2 roky(což je síla) prý se bál mi to říct(což trochu i chápu)....před Vánocemi(2004) mi zavolala jeho bývalá žena tuto radostnou zprávu s gustem, že mne to pěkně vánočně naladí......dále jsem se dozvěděla od ní, že to přítel se mnou nemyslí vážně, že u mne bydlí z důvodu finanční výhodnosti(o nájem se dělime a přispivá na ostatní věci), že je notorický lhář, že střídá milenky....úplně jsem se z toho složila(takže super Vánoce)...s přítelem jsme si věci vyřikali a byl klid.Tento telefonát se opakoval zase před Velikonocemi(2005).......stejné řečí, teď dokonce zaznělo, že má i falešný diplom o absolvování vysokoškolského studia a že přítel potřebuje psychologickou pomoc a že se k ní stále chce vracet a přitom mi řekla, že se bude vdávat.No nevím, co si mám myslet...samozřejmě nemám důvod věřit cizí ženě, ale to zrníčko nedůvěry je ve mne....na druhou stranu si říkam, která normální ženská bude takové věcí volat před Vánocemi:-))mám z toho pocit, že se ještě bývala manželka nevyrovnala s tím, že přítel od ní odešel(je to už cca 5 let), svoji bývalou ženu si nechtěl vzít, ale nutila ho k tomu vlastní matka(jinak mu nedá dům)........tím ho neomlouvám , sám udělal spoustu chyb a je slaboch, ale nemůžu žít z toho co bylo v jeho minulosti............ke mne se chová dobře.Existuje nějaká rada, jak se k takové věci postavit??Předem moc děkuji
Hedvika
ODPOVĚĎ:
Milá Hedviko, zkuste dát na svou intuici -ženy jsou obdařeny vysokou mírou empatie - schopnosti vcítění se do druhého.
S přítelem žijete již 2 roky - předpokládám, že první "slepou" fázi zailovaosti máte za sebou a dokážete se nyní na váš vztah dívat sice s láskou, ale již více realisticky:-)
Tak si více všímejte toho, jak se k vám přítel chová, zkuste spolu otevřeně mluvit o tom, co od vztahu každý z vás očekává, zkuste se sladit.
Zároveň - se pokuste vžít do kůže jeho exmanželky, která s ním má 2 děti, a je asi zainteresovaná na tom, bývalému manželovi vztah překazit. Asi by tím něco získala, ne?
Proto vás strategicky zasahuje na slabých místech informacemi, o nichž ví, že vás znejistí, či zraní.
Vaše vidění a cítění je ale přeci to nejdůležitější.
4.4.2005 23:52
OTÁZKA:
Pani doktorko, mam kratky dotaz, jaky je Vas nazor na neveru? Dekuji
Katerina
ODPOVĚĎ:
Katerino,nemohu odpovědět jednou větou - téma nevěry je velice široké.Záleží na fázi vztahu, kontextu, na spoustě dalších věcí.
Rozlišuji nevěru do mnoha kategorií,jediné, co na takto obecně položenou otázku mohu říct, je to, že může být nevěra někdy destruktivní, někdy však naopak pro trvalý partnerský vztah i velmi konstruktivní.
Poslední publikace na toto téma má název Nevěra pro podváděné i podvádějící, autor - Petr Šmolka, vydala Grada v r.2003
4.4.2005 23:59
OTÁZKA:
Vaši rubriku jsem už dlouho hledala.Dnes to byla náhoda,že jsem jí objevila.Už dlouho přemýšlím nad návštěvou manželské poradny,psychologa nebo něco podobného,ale přítel o tom nechce ani slyšet.Mám dvě děti,dceru 14 let a syna 12 let.Žiju s přítelem.Problém je často mezi přítelem a synem.Přítel mi zakazuje jakékoliv projevy lásky a náklonosti k synovi s tím,že už je velký a že máme oba dva oudipův syndrom.Není to žádná pravda,na mém vztahu k synovi nevidím žádný sexuální podtext.Přítel mu neustále nadává do maninčina mazánka apod.Naposledy v neděli jsem koukala na televizi z postele a řekla synovi,ať si jde ke mě zaležet. Koukali jsme se spolu na pohádky a v tom přišel do obýváku přítel a syna surově rval z postele pryč se slovy,ať vypadne z té postele.Mě pak říkal,že v jeho posteli se nebude válet nikdo cizí. Včera jsem šla do sprchy jen v kalhotkách a všimla jsem si,že syn má otevřené okno a usnul na zemi.Chtěla jsem vejít k němu do pokojíku okno zavřít,ale přítel mě surově chytil za ruku a od pokojíčku odstrčil,aby mě syn neviděl nahoře bez.Když jdeme na procházku a syn chce jít se mnou za ruku,tak ho přítel až surově odstrkuje a slovně ho ponižuje,že je můj mazánek,který nemůže být bez maminky. Jsem zmatená,nevím co je dobře a co ne.Nikdy bych nedala přednost nikomu před svými dětmi,ale přítel mě neustále nadává a přesvědčuje,že já nejsem normální.Prosím můžete mi poradit,co mám dělat??? Děkuji Hanka.
Hanka
ODPOVĚĎ:
Hanko, myslím, že je to na delší povídání, asi byste psychologa opravdu vyhledat měla, zdálky mohu těžko posoudit, o co všechno mezi vámi-všemi zúčastněnými-jde.
Že přítel žárlí na vašeho syna, rivalizuje s ním, je zjevné, ale je potřeba asi naléz¨t příčiny jeho žárlení,ty budou vězet v jeho minulosti.
O dceři se nezmiňujete vůbec, zdá se, že stěžejním členem rodiny bude asi opravdu váš 12letý syn,na jeho vrcholnou pozici váš přítel žárlí, je to u něj na podvědomé úrovni, argumentuje logicky a z jeho úhlu pohledu smysluplně.
Nemůžu vám,Hanko, poradit takto na dálku, to by ode mě nebylo profesionální, důležité je najit PROČ... je syn jakoby bariérou mezi vámi dvěma.
Kdybyste chtěla, můžete se na mě obrátit, tel. spojení na mě je 603454953, sídlím na Praze 1, v Senovážné ul.2
6.4.2005 21:50
OTÁZKA:
Dobry den,
prosim o radu. Muj pritel ma v posledni dobe velke problemy se spanim. Od smrti jeho otce (12/2004) ho trapi nocni mury. Vecer usne klidne, ale kolem treti rano se probudi nejakym osklivym snem a uz neusne. Nebo usne a zdaji se mu opet osklive sny. Potom je pres den hrozne unaveny a nevyspaly. Strasne rada bych mu pomohla, ale nevim, jak. Existuje nejaka moznost, jak odreagovat mysl? Tak, aby pritel spal klidne celou noc.
Dekuji predem za odpoved. Hanka
Hanka
ODPOVĚĎ:
Hani,tady asi pomůže jen čas a vaše láska,vaše přítomnost,vaše pochopení,vaše náruč.Vy jste asi jeho největší oporou, od smrti přítelova tatínka uplynulo příliš málo času na to, aby se s ní srovnal - je-li tomu tak, že jeho otec zemřel náhle.
Myslím si, že se jedná o zákonitou reakci, váš přítel je prostě velmi citlivý člověk, berte to tak.Dejte mu čas, buďte v tom s ním.
6.4.2005 21:59
OTÁZKA:
Dobry den,
prosim o radu. Muj pritel ma v posledni dobe velke problemy se spanim. Od smrti jeho otce (12/2004) ho trapi nocni mury. Vecer usne klidne, ale kolem treti rano se probudi nejakym osklivym snem a uz neusne. Nebo usne a zdaji se mu opet osklive sny. Potom je pres den hrozne unaveny a nevyspaly. Strasne rada bych mu pomohla, ale nevim, jak. Existuje nejaka moznost, jak odreagovat mysl? Tak, aby pritel spal klidne celou noc.
Dekuji predem za odpoved. Hanka
Hanka
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
OTÁZKA:
Dobry den,
prosim o radu. Muj pritel ma v posledni dobe velke problemy se spanim. Od smrti jeho otce (12/2004) ho trapi nocni mury. Vecer usne klidne, ale kolem treti rano se probudi nejakym osklivym snem a uz neusne. Nebo usne a zdaji se mu opet osklive sny. Potom je pres den hrozne unaveny a nevyspaly. Strasne rada bych mu pomohla, ale nevim, jak. Existuje nejaka moznost, jak odreagovat mysl? Tak, aby pritel konecne spal klidne celou noc.
Dekuji predem za odpoved. Hanka
Hanka
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktrorko.Jsme s manželkou společne 4 roky.Před rokem se partnerka zamilovala do jednoho muže.Trvalo to 3 měsíce a vyvrcholilo to pohlavním stykem.Potom se mi o tom svěřila, protože s tím chtěla pomoct.Ke mě se její city nezmněnili, ale miloval zároveň dva muže.Bylo to asi 1 měsíc před svatbou.On jí stále miluje a touží po ní, ale ona s ním veškerý styk ukončila.I když se to stalo už před rokem, stále jsem se tím pořádně nevyrovnal.Problém nastává hlavně, když si začne třeba psát přes internet s jiným mužem, cítím se jakoby v ohožení.Mám obyvy, že se to může znovu opakovat.Moje žena je poměrně atraktivní a mužům se líbí.Snažím se ženě vše odpustit, ale tím, že se toto stalo, ztratila žena mou důvěru.I když se oba moc milujeme a žena mi to stále zdůraznuje, že jí zálaží jenom na mě, pořád jí nevěřím.Máme spolu 2 děti ( 4 a 2 roky ).Vím, že na ní hrozně žárlím a asi to pněkdy přeháním, ale nemůžu se zbavit pocitu nejistoty.Děkuji za odpovězení na můj problém. S přátelským pozdravem Ondra
Ondra
ODPOVĚĎ:
Ondro,je to vše docela složité, mám málo informací pro to, abych vám mohla dát vyčerpávající odpověď, ale to by stejně tímto způsobem nešlo.
Nevím, mám pocit, že vaše žena k vám cítí velkou lásku i důvěru, ráda by vás měla jako svou oporu, jako svého důvěrníka, ale možná ve vás toto vše nevidí jednoznačně, a hledá to u někoho jiného.
Slabá je ona, neboť chtěla pomoc v lásce k někomu jinému od svého partnera, ale oslabila tím i vás,nemůžete jí důvěřovat.
Myslím, že vaše manželství je nyní ohroženo, protože její nevěra není vyřešena, stojí stále mezi vámi,bude se vždy vracet-
Mohu-li vám poradit, navštěvte spolu psychologa se specializací na partnerské vztahy, abyste vše konkrétně spolu zanalyzovali.
Přeji vám hodně štěstí.
Pocity viny ji dovedly k tomu, že vám vše přiznala, ale důvody, proč vám sdělila fakta o jejím vedlejším vztahu, mohou být i jiné.
6.4.2005 22:11
OTÁZKA:
Chodila jsem 6 let s pritelem, po 6 letech jsem to ukoncila z duvodu ze vztah byl o nicem takzvane, pritel to ale necekal a byla to pro nej rana, ale vzal to. Po par hodinach mi vsak nastal teror jak sms tak volanim a podobnymi kontakty, chtela jsem mu pomoci v jeho trapeni protoze jsem dobra povaha a nechtela jsem aby trpel, jenomze pri rozhovorech jsem se do toho nejak zamotala a slibila jsem mu sanci, mam noveho pritele, ktery nema o nicem tuseni, a taky nechci aby to vedel, ted uz byvaleho pritel nekontaktuji nijak, presto citim se nejak divne, co delat?(Uz jsem mu napsala ze nema u me sanci ale on neda pokoj)
rene
ODPOVĚĎ:
René, musíte jen trvat na svém rozhodnutí k rozchodu.Záleží velmi na formě na vaší straně, aby byla šetrná, ale musí být jednoznačná. Tím pomůžete sobě i vašemu expříteli. Poskytování falešné naděje je jenom trápení, lepší je radikální a jednoznačný řez.
V milostných vztazích to tak bývá, že se oba partneři nesejdou ve stejném okamžiku uvědomění si, že vztah již vypršel,vyšuměl. Většinou je to nesymetrické,jeden je stále citově zaangažován,druhý je již citově volný.Každý rozchod bolí,bude bolet vašeho bývalého přítele, ale určitě se s tím srovná.A - srovná se s tím tím dříve, čím méně mu budete naději na obnovení vašeho vztahu dávat.
6.4.2005 22:19
OTÁZKA:
Dobrý den, mám tento problém. Měl jsem rok a půl krásný vztah s přítelkyní, která po prodělané rodinné terapii potřebovala nějaký čas na zklidnění a atd., žádala mě abychom byli po nějaký čas, sama nevěděla jak dlouho, jako kamarádi. Prostě nebyla v té době schopna být v nějakém vztahu. Bohužel v té době jsem nebyl schopen jí ten čas poskytnout a bydlet jinde. A tak jsme se rozešli. Rok a půl jsem se z toho psychicky dostával, ale zvládl jsem to. Počátkem roku jsem se seznámil s novou přítelkyní, která se krátce před tím rozešla po několika letech se svým přítelem. Asi po měsíci u ní nastaly problémy s tím, že měla výčitky svědomí, zda udělala dobře s rozchodem a začly se jí vybavovat vzpomínky z minulého vztahu. Přitom sama nevěděla proč tyto problémy má, když se mnou zažívala to krásné co dlouho necítila a nezažila. Nakonec zašla k psycholožce.Zjistila, že by si měla urovnat vztahy s otcem, srovnat se sama se sebou a pak teprve chtít partnerství. Chce čas pro sebe, který jsem ochoten jí dát oproti minulému vztahu. Jenže ona sama tvrdí, že nemůže po mě chtít, abych jí ten čas dal, protože sama neví jak dlouhý bude. A já teď nevím co dělat, už týden jsem se jí neozval, ikdyž mám pořád snahu jí zavolat nebo napsat sms, jak se má atd. Chtěl bych jí ten čas dát, ikdyž nevím jak dlouo. Na druhou stranu se bojím toho, že pak mě třeba nebude už chtít. Bojím se odmítnutí a následného zklamání. Sám z toho mám teď problémy, špatně spím, pořád na ni myslím...
A tak nevím co dělat, jít k psychologovi, nebo se s tím srovnat sám...prostě nevím co dál. Děkuji za odpověď a radu. Kvído
Kvído
ODPOVĚĎ:
Kvído, čím to, že máte štěstí (nebo spíš smůlu) na nevyrövnané partnerky?
Určitě jste nad tím přemýšlel, ale sám máte omezené možnosti pro nalezení té správné odpovědi, protože se to týká vás samotného.
Myslím, že byste opravdu potřeboval pro nalezení příčin,pro porozumění sama sobě, dialog s profesionálním,tj. i nestranným, psychologem. Vřele vám to doporučuji - bojíte se odmítnutí,máte tendence být citově výrazně zaangažovaný ve vztahu,možná více ten závislý, to se vám může v dalších vztazích opakovat dál a dál,s odborníkem můžete probírat, kde se to vzalo a proč,čeho se v partnerské volbě vyvarovat, na čem ve vztahu pracovat, atd.
6.4.2005 22:38
OTÁZKA:
Přeji dobrý den. Můj problém je následující.Jsem vdaná l9 let a máme s manželem 16ti letou dceru. Většinou byl náš vztah velmi pěkný, ale teď co
dcera je téměr dospělá začal se muž chovat divně.
Neustále mi vyčítá, že si dělám co chci a že tedy
si bude také dělat co uzná za vhodné a že jsem neustále unavená a moc spím, utrácím /mám lO tisíc na měsíc pro 3členn. rodinu dospělých/ a tedy se se mnou nedá už žít. Přitom pracuji v nemocnici na chirurgii,tak jsem opradu unavená.A to že si dělám do chci spočívá v tom, že lx týdně jdu plavat nebo cvičit, lx za 2 měsíce jdu na kosmetiku, občas jezdím na kole - sama. Protože on se přeci nebude ztrapňovat na kole. Tak doma sedí či leží a kouká na televizi.Neuzná,že celých
l6 let jsem znala jen práci,školku,družinu,dětské
kroužky,dětské nemoci, nákupy,vaření,praní. Nikdy
jsem nebyla nevěrná a chtěla bych mu pomoci, jenom nevím jak.Děkuji Vám za odpověď a přeji Vám
ve Vaší náročné práci mnoho zdaru a zdraví.
Miluš
ODPOVĚĎ:
Mílo,prostě se změnil rytmus vašeho rodinného života, jakýsi stereotyp, který ale poskytoval manželovi jistoty - vše mělo svůj jasný řád, vy jste se věnovala jen dceři a jemu. Bylo v tom bezpečí, on měl kontrolu nad vašimi aktivitami.
Zdá se, že fakt, že se mu to - díky věku dcery - vymklo z rukou, jej vykolejilo.
Stereotyp je, jak tak trochu nuda, tak docela dost velká jistota.
Myslím, že zásadním řešením bude, když si spolu sednete někde mimo domov,mimo vaše prověřená teritoria - do vinárny, kavárny, kamkoli, a při vzájemné pohodě začnete spolu otevřeně hovořit o tom, co vám nová fáze manželského a rodinného života může nabídnout,v čem je zajímavá.
Manžel, zdá se mi, žárlí na vaše vlastní aktivity mimo rodinu, proto "vyhrožuje revanžem". Můžete spolu vymyslet něco vzájemného, a pak se dohodnout na "solo aktivitách"´.
7.4.2005 20:28
OTÁZKA:
OTAZKA: Jsem vdana 7let bez deti.Je mi 31 let a Manzel je o 17 let starsi, nas vztah byl velice krasny, pohodovy a bezproblemovy. Pred rokem jsem
nastoupila do noveho zamestnani kde se mi zalibyl
jeden o 8 let mladsi kolega. Zpocatku jsme byli velci kamaradi, az, a to se stalo pred 6ti mesici
jsme se spolu vyspali. Myslela jsem si, ze to
pred manzel zatajim, ale po 2 mesicich bohuzel jse to provalilo. Manzela to hrozne sebralo, ja
jsem byla jako v jinem svete, mela jsem rada sveho
manzela, ale nemohla jsem se od noveho partnera odpoutat. Rano jsem si myslela, ze se svym manzelem budeme jako driv v pohode, ale kdyz jsem prisla do prace a videla se s svym novym partnerem tak jsem vedela, ze musim od sveho manzela odejit. Bylo to pro nas velice vysilujici, az manzel odjel na 15 dni ke sve matce. Ja jsem mu slibyla, ze se do te doby rozhodnu. Jenze kdyz manzel odjel a ja mela noznost byt porad se svym kolegou tak jsem se rozhodla, ze se rozvedu. Zavolala jsem to manzelovi jak jsem se rozhodla. Manzel prijel a ja jsem byla zase zpatky v te same situaci jako nez odjel ke svy matce. Jenze ja uz jsem chodila prespavat ke svymu novymu partnerovi. Ja nevedela jak dal, porad mam manzela rada, klidne ho obejmu dam mu pusu, ale to je vse, myslenkama jsem byla v novym vztahu a hodne zamilovana. A ted po 3 mesicich jsem se rozhodla od manzela uplne odejit a zit jen s novym partnerem. Jenze muj novy partner odjel na 12 dni na sluzebni cestu a ja se rozhodla, ze se vratim domu k manzelovi, a ze naposledy spolu stravime tech 12 dni, nez se muj novy partner vrati. Samozrejme jsme spolu nespali, ale meli jseme zase spolu hezke chvile. Kazdy den jsem novemu partnerovi volala, jenze me prekvapilo,ze muj novy partner se mnou nemluvi o nicem jinem nez jak se budeme spolu milovat az se vrati zpet.O nicem jinem nebyl schopny mluvit, snad jen resit nejake male problemy z nasi spolecny prace. Az budu s novym partnerem 24 hod denne tak nevim jestli to bude vse tak jak si to predstavuji . A navic vim, ze s manzelem se mame porad radi. Muzete me poradit co mam delat a jak s toho dostat ven.
ANETA,04.04.2005
ODPOVĚĎ:
Aneto,asi si musíte v sobě probrat více věcí, než se definitivně rozhodnete. Zatím to máte tak, že do přítele jste zamilovaná, láká vás něco nového, jeho zájem i neotřelý sex. S manželem, o 17 let starším, než vy, máte své bezpečné jistoty, opěrné body. jste meti dvěma ohni, ale rozhodujete se příliš rychle, proto jste "kam vítr,tam plášť".
Měla byste být nějakou dobu úplně sama, bez obou mužů, a v klidu zvažovat, co vám každý z nich přináší, co s každým z nich ztrácíte. Skrze tuto bilanci, která nebude ovlivněná kontaktem ani s jedním z nich, si můžete spíše nalézt odpověď, o níž ale nikdy dopředu nemůžete vědět, že je ta správná.
Ale v tom je náš život také zajímavý, v jeho nevyzpytatelnosti.
7.4.2005 21:21
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,můžu se Vás zeptat na Váš názor? Př.Jdu z práce v 15.00h,sveze mě autoškola,zastavím se u známého na veřejně přístupném místě,kde nejsme sami (budova autoškoly),vypiju čaj,a v 15.35h. odcházím domů.S majitelem autoškoly mám dobrý kamarádský vztah (nikdy jsme si nedali ani pusu).Doma mi udělá přítel příšernou scénu - žárlí. Má pravdu on a nehodí se,abych ještě někdy absolvovala takovouhle,nebo podobnou návštěvu,i když nejsem vdaná,tak se to prý nehodí a tahám ho tímto: jak on říká za fusekli.Nebo mám pravdu já a můžu mít svůj okruh známých a nebylo na této návštěvě nic špatného?? Děkuji Vám za Vaši odpověď.
Hanka
ODPOVĚĎ:
Hanko,každý máme právo v rámci partnerského vztahu mít svůj vlastní svět. Je to nejen právo, je to psychohygienická povinnost,jinak se ze vztahu stane dusná klec. Pokud si to neprosadíte včas, bude vám partner později vyčítat jakýkoli kontakt s někým jiným s odkazem na to, že když jste spolu byli krátce, nevadilo vám být jen s ním.Bude mít alibistické argumenty,proti nimž bude těžší čelit.
7.4.2005 21:25
OTÁZKA:
Dobrý den, je mi 29 let a se svým přítelem (31)chodím necelý rok a půl.(6 měsíců spolu bydlíme). Naším problémem většinou nejsou nedorozumění vzniklá odlišnostmi našich charakterů, nýbrž naším, potažmo mým největším problémem, jsou partnerovi rodiče. Můj partner žil se svoji rodinou do doby, než se nastěhoval do mého bytu. (tedy 30 let) Již v době, kdy jsme spolu začínali chodit, mi jeho nejbližší kamarádi mezi řádky -v legraci- informovali, že jejich rodina je klan a že mezi sebe nikoho nepustí. A že to budu mít těžké. V té době jsem si ovšem nic takového sama nedovedla představit. Je mi dost let... a už jsem měla nějakou tu zkušenost s rodiči partnerů... a nikdy se nestalo, abych "nezapadla" nebo, abychom si k sobě nenašli cestu. Jsem člověk velmi citlivý, až přecitlivělý a nemám ráda, když jsem s někým, kýmkoli, v rozepři. O to víc, s lidmi, které mám ráda. Až časem jsem pochopila, že odmítavost rodičů mého partnera, chlad a zvláštní způsob sledování a vyhledávání rizik, které s sebou přináším do jejich rodiny, není asi až tak závislý na mé osobě, jako na tom, že jim beru jejich syna, který bylo vychováno ke službě svým rodičům a to s předpokladem bez odmlouvání. (I když to zasahuje, velmi, do soukromí. čtení pošty, sms zpráv apod.) Matka mého přítele zcela očividně miluje nadevše... (Jen nevím, jestli to není více krkavčí láska, nežli rodičovské láska, protože mu nepodá pomocnou ruku nikdy, pokud se to týká nás, ale dělá mu první a poslední, pokud se to týká "jich" . Také velmi trpí tím, že se její syn osamostatňuje - odděluje, což je vzdušnou čarou moje vina, neb, kdybych nebyla, měla by svého syna stále doma. Můj partner čas od času cituje svoji matku ve věcech, které se mě dotknou... (kritický a podezíravý komentář k mé osobě, k tomu jak věci řeším, či dělám…) a já nejsem schopna se přes ty věci přenést. Také mi velmi trápí, že oba moji rodiče nabídli mému partnerovi tykání hned v prvních měsících, aby to usnadnilo přátelskou komunikaci, zatím co já jsem pro otce mého přítele doposud pouze označována jako "vona" nebo "mladá" a to i v době, kdy se vyskytuji ve stejné místnosti. (Tím chci říci, že netoužím po tom, aby mi bylo umožněno tykat rodičům mého partnera, nýbrž... alespoň slušnost. Ale oboustranná !!! Po celou dobu po kterou jsme odstěhováni, se nám nikdo, z přítelových rodičů, nesnažil pomoci ani slovem ani nijak jinak nás podpořit, ani navštívit a to i přes to, že jsme měli byt v totální rekonstrukci. Byli to moji rodiče, kteří se ptali jestli máme co jíst, nebo jestli nepotřebujeme pomoci s vymalováním…a tak... Mě by úplně stačilo, kdyby se jen zeptali, třeba jen, jak se mám... cokoli. Ale to je asi sen. Oni se zajímají a starají o svého syna. Já jsem pro ně narušitel jejich zaběhlého způsobu rodinného života a tak mě mají problém i odpovědět na pozdrav, aniž by z toho nebyla cítit nervozita. Můj problém je o to větší, že partner podniká a místo svého podnikání i garáž k tomuto nezbytnou má v místě bydliště svých rodičů. Takže je každodenně pracovně vázán na jejich prostředky. (garáž, koupelnu, obědy... čisté prádlo apod.) Tato situace se asi nezmění, pokud můj přítel setrvá ve firmě se svým otcem.
Vážená paní doktorko, pokud můžete, zkuste mi poradit, jak se mám chovat. Nesu skutečně velmi těžko, jak ke mně přítelova rodina přistupuje, jak mě odmítá, jak mě negativně popisuje a zkoumá a jak našemu vztahu nedává vůbec žádnou šanci. („Ona to tvé ježdění sem a tam stejně dlouho nevydrží…“ apod. ) Můj partner mnoho z chybných proslovů rodičů také nerad slyší a někdy se mě i snaží bránit... ale jsou to přeci jen jeho rodiče, takže když dojde ke sporu, je pro něj velmi těžké tento problém vůbec nějak řešit. Většinou se snaží přimět mě k tomu, abych to neřešila. A doma poznámky rodičů ignoruje. Jenže to mě nejde, jak už jste z mého dopisu zajisté pochopila, neb mi to velice trápí.
Děkuji, Kateřina
Kateřina
ODPOVĚĎ:
Milá Kateřino,už délka vašeho povídání nasvědčuje tomu, jak moc, a do hloubky, vás vztah s přítelovými rodiči trápí. Myslím, že hlavním problémem je vaše BEZMOC,intenzivně a bolestně prožívaná, v kombinaci s vaší citlivostí a potřebou vycházet se všemi dobře.
Asi ne vaší vinou zde probíhá lítý konkurenční boj mezi rodinou přítele a vámi. Zdá se mi však , že přítel poněkud netečně přihlíží, ačkoli je mu 31 let!!!
Asi byste spolu měli o tom všem hovořit především vy dva!
Pokud jste zralí na vytvoření pevného trvalého vztahu, musíte si jasně formulovat pro sebe svá očekávání,potřeby, vztahy s vašimi rodiči.
Přijde mi, že vy jste bezmocná v rámci celého vztahu, nejen - co se týče partnerových rodičů -, i když, něco jste vybojovala, např. půlrok společného soužití. Ale jeho rodiče vám to dávají pořádně "sežrat".
Přemýšlejte nad tím, zda je přítel CHLAP,který si vás chce vybojovat, který stojí na svých vlastních nohou a není ve svém věku stále mazánek svých rodičů.
Neccete zajít oba k psychologovi?
9.4.2005 15:32
OTÁZKA:
Pani doktorko je mi 25 a mam dve dcery jednu 4 letou s prvnim pritelem a druhou s mim manželem 7 mesicu.manžel ma z prvniho manželstvy 2 deti jedno snama žije ma 7 let.mame problemy stale se hadame kvuli detem protože manžel mou prvni dceru nema rad a porad po ni huči. sam ma ditě ktere stale lže a snaži delat problemi,ale on to nevidi a ja nevim jak tohle vyřešit,protože miluju svou dceru 4 .
romana
ODPOVĚĎ:
Romano,je zjevné, že se vám oběma kříží partnerská role s rolemi rodičovskými, asi máte každý z vás přednostní vztah k vlastním dětem,spolu v tomto směru bojujete, neumíte si věci yříkat, sjednotit se.
Mám příliš málo informací k tomu, abych vám mohla poradit konkrétně, chtělo by to určitě návštěvu psychologické poradny, kam byste přišli spolu oba, každý dal k dispozici svou verzi,své vidění situace, a pak byli ochotni oba hledat nové, jiné cesty k přístupu i vztahu k dětem.
9.4.2005 15:37
OTÁZKA:
Dobrý den pani doktorko,
prosím Vás poraďte mi jak se zachovat.Přítel, se kterým žíju 12 let, mi byl nevěrný, snad je je již vše v pořádku,vše jsme si vyřílali, já mu odpustila a snažím se mu věřit, ale ona dáma má chatu v sousedství.Já vůbec nevím jak se chovat až se s ní budu potkávat a vídat.On říká že se s ní jen pozdraví a hotovo.Mám stále ale obavu i když mi ujišťuje o jeho lásce ke mně.
můžete mi prosím poradit.
Jarka
ODPOVĚĎ:
Jarko, když se řekne nevěra, může to znamenat leccos - jednorázovým sexem počínaje, hlubokým citovým vztahem konče. Od charakteru přítelova vedlejšího vztahu by se asi odvíjela více konkrétně má rada.
Protože nic nevím, pak mohu poradit jen to, abyste se na dotyčnou,když ji potkáte, vševědoucně usmívala, měl by v tom být váš nadhled a ne "upachtěná žárlivost, zoufalost",tedy projev vaší nejistoty,slabosti.
Věřte tomu,co vám říká o jeho lásce k vám, ale sama se snažte se více věnovat i dalším aktivitám, snažte se o to, aby se do vás znovu zamiloval a usel vás opětovně začít dobývat:-)
9.4.2005 15:43
OTÁZKA:
Dobry den, pokusim se ve strucnosti popsat svuj problem a tak doufam, ze to pujde. Mym problemem ve vztahu je nevera a duvera. S partnerem ziji 4 roky. Ma z predchoziho maznelstvi syna, ktery u nas travi pravidelne vikendy a vsichni si moc rozumime. Behem poslednich 3 mesicu se muj partner choval velice divne, byl velice naladovy, zlobil se na me kvuli malickostem a neustale mi daval najevo, ze se mu neco nelibi. Priznam se, ze jsem to vubec nechapala, chovala jsem se porad stejne a hadat se kvuli tomu, zda jsem zhasla v koupelne a nebo jestli jsem koupila jiny druh mineralky mi prislo hrozne hloupe. Mela jsem celou dobu dojem, ze se deje neco spatneho, ptala jsem se ho na to nekolikrat, ale nakonec jsem jeste byla za tu spatnou, ktera se porad n necem "rejpe" - ze pry je vsechno v poradku. Pak ale prisel osudny vecer, kdy mi rekl, ze se se mnou chce rozejit. Ze se mu zda, ze uz ten nas vztah nemam smysl - ze asi tak pul roku nefunguje tak, jak on si predstavoval...proste behem nasi debaty neuvedl ani jediny solidni argument, co nefunguje, nebo co je spatne. Kdyz jsem se ho ptala, jestli je v tom jina zena, tak rezolutne odmitl. Musim rici, ze mi to prislo hrozne divne. Zacala jsem patrat a zjistila jsem, ze je mi uz nekolik mesicu neverny s jinou zenou, ktera sice zije v jinem meste, takze se vidaji velmi sporadicky, ale vidaji. A take, ze se dohodli, ze chteji byt spolu. Takze jsem nasla pravy duvod rozchodu. Rekla jsem mu, ze tedy vsechno vim, ze je mi lito, ze mi tak lhal a ze se tedy rozchazime. On se uplne sesypal, brecel a porad jen dokola opakoval, ze udelal obrovskou chybu. Jeste asi dva tydny jsme kolem sebe "potichu naslapovali" rozebirali vse zprava a zleva a on me presvedcoval, abych mu dala sanci to vse co zkazil napravit. A ja to udelala. Ted je vse hrozne pekne, hova s eke me moc hezky, ale ve me porad hlada ten cervicek neduvery. Kazde jeho chovani se mi zda podezrele, kazda smska, ktera mu prijde, kdy dlouho sedi u pocitace, kdyz nekam jde...no proste vsechno. Snazim se nedavat nic najevo, protoze bych samozrejme jeho snazeni zkazila, ale je mi hrozne. Miluji ho a chtela bych s nim byt, ale vubec si nejdem jista, jestli mu jeste nekdy dozazu verit. Vim, ze ONA bydli daleko a trak se jiste nevidaji...ale stejne...Porad is rikam, jestli to skutecne ukoncil, jestli si s ni nepise...ale nechci se ho na to ptat a vlastne ani nevim, jestli bych se ho na to mela ptat. Kdyz mu dam najevo, ze mu neverim, nebude to dobre. Prosim, muzete mi nejak poradit, jestli z toho vede cesta ven. Da se znovu zacit verit? Je mozne, ze se z te situace poucil a uz to nezopakuje? Jsme bezradna...
Jitka
ODPOVĚĎ:
Jitko,velmi dobře chápu vaši nejistotu, důvěra se získává zpětně těžko. Je tam ale spousta ale, která nemohu všechna rozebraz bez dostatku konkrétnějších informací.
Nevím, zda byl váš 4letý vztah rozbitý náhodným setkáním vašeho partnera s vaší "protivnicí", nebo zda byl jeho vztah s ní důsledkem déledobější jeho nespokojenosti ve vztahu s vámi. To je docela důležité!
Vy potřebujete svému příteli jak odpustit, tak jeho motivu porozumět, jinak budete stále tápat, obviňovat více jeho,monitorovat jeho aktivity,SMS,maily,...
Měli byste o všem spolu mluvit více otevřeně, neutíkat z toho.Nemám tím na mysli, že byste měla trvat na znalosti detailů jeho paralelního vztahu,ale rozumět alespoň trochu tomu, jak a proč vznikl, ano. Tj. - měli byste bilancovat, co máte na sobě rádi,co nevyhovuje a mělo by se změnit.Pokud si budete umět toto vše sdělit, budete mí více než napůl vyhráno - sblížíte se,budete si rozumět.
Pak už je leccos i na vás, na vašem sebevědomí, jistotě, že mu stojíte za to, vztah právě mezi vámi dvěma, kteřícjsou spolu 4 roky, zachránit - ale pozor!:-) zachránit neznamená jet v původním vztahovém stereotypu, naopak, znamená to objevování nových možností,nových kvalit u každého z vás. Přistupte k tomu s úsměvem a těšením se !!!
9.4.2005 16:51
OTÁZKA:
Dobrý sen, chtěla bych poradit, akorát nevím jestli to vůbec půjde. Je mi 25, jsem rok vdaná. Manžel je na mě hodný,nechtěla bych ho stratit, protože ho miluju.Vypadáme jako ideální pár, také tak o nás přátelé mluví. Problém je v tom, že já už mám skoro rok přítele s kterým vedu sex.život.Seznámili jsme se těsně před svatbou ,ale i přes to jsem se vdala. V poslední době začínám přemýšlet o tom, že jsem se asi neměla vdávat tak brzy (ve 24 l.), protože manžela podvádím. začíná mě hlodat svědomí a bojím se, že na to manžel přijde. Musím říct, že bývám často sama, kvůli manželově práci a chybí mi takové to jiskření na počátku vztahu.V sex.životě s manželem je to v pořádku, proto se sama nechápu, proč vlasně vedu dvojí život..Myslíte že se to dá? jAKÉ máte zkušenosti ze své praxe? S přítelem jsme se už i rozešli, ale po měsíci spolu zase začali. On stálou partnerku měl, nyní již nemá a já se obávám, že k sobě cítíme víc než jen sex.potřebu. Mrzí mě to vůči manželovi, kterého taky miluju..Sama se v sobě nevyznám, ač vím že to takhle asi nejde do nekonečna. Já ale nechci ztratit ani jednoho z nich. Děkuji za radu.
Ala
ODPOVĚĎ:
No,milá Álo, proč vedete dvojí život, na to si můžete buď odpovědět vy sama, nebo v dialogu s nezávislým profesionálem, psychologem,který rozkryje nevědomé příčiny.
Mohu vás jen ujistit, že to není zase až tak něco úplně nestandardního, na druhé straně vás mírně znejistím - u ženy to zase není až tak časté.
Asi nemáte jasno úplně v tom, co od stabilního partnerského vztahu čekáte, co je neopominutelné, co naopak postrádat můžete.
Nevím, jaké máte nároky na partnera, kterého budete milovat bez potřeby toho, aby jej někdo jiný doplňoval, ale asi komplex těchto - neuvědomovaných nároků - nenaplňuje ani manžel, ani přítel.
Milujete oba, u přítele máte stále alibisticky - obahajující pocit,že je to více o sexu.
Přemýšlela bych asi - na vašem místě - proč jsem se vlastně vdávala, za koho,co jsem od něj čekala, co čekal on ode mě.
Vše si pro sebe nějak srovnejte, sebe neobviňujte, jen si to dejte "do kupy", a pak hledejte východisko. Já vám mohu na dálku poradit velmi těžko.
Ale můžete vyhledat psychologa se specializací na partnerské vztahy - dialog,který spolu povedete, pokud on/a bude mít na vás chytré otázky, vás dovede v poznání sebe sama a svých potřeb dál:-)
9.4.2005 17:10
OTÁZKA:
Dobrý den. Je mi 20 let, přítelovi 25. On pracuje, já studuji vysokou školu. Již dříve jsem měla dva delší vztahy. Nyní spolu chodíme 8 měsíců, před asi měsícem a půl jsme začali společně bydlet. Celkem to vyplynulo ze situace, protože přítel se chtěl osamostatnit od rodičů a zároveň vyřešit denní dojíždění do našeho města do práce a já měla pocit, že tak budeme moci být víc spolu. Současná situace je ale taková, že se vidíme snad ještě méně, protože přítel je často v práci i o víkendech. Zároveň mám pocit, že ve vztahu vůči mně značně ochladl. Já potom mám pocit, že přijedu na víkend ze školy a místo toho doma jen dělám služku, protože se nemohu dívat na nádobí hromadící se ve dřezu za celý týden. Také mi vadí, že ač já se snažím různými drobnostmi často vyjadřovat partnerovi lásku, necítím žádnou odezvu. Za celou dobu vztahu jsem od něj nedostala květinu, neudělal jedinou romantickou věc. Je to normální a jsem jen zbytečně přecitlivělá? Před dvěma měsíci jsme měli poněkud větší krizi a partner mi řekl, že po předchozích vztazích už nemá důvěru v lásku a bojí se více zamilovat. Já se mu tuto důvěru snažím vrátit a přesvědčit ho, aby mi věřil, dávám mu najevo svou lásku, ale už v tomto ohledu začínám ztrácet sílu i naději ... Nevím, jestli jsem svůj problém vysvětlila alespoň částečně srozumitelně a jasně, je to trochu komplikovanější. Předem děkuji za Váš názor.
hanka
ODPOVĚĎ:
Hanko,volně asociuji,pouštím si fantazijní hypotézy, nic víc! Takže neberte to, co píšu,nijak vážně.
Váš 25letý partner dosud žil u rodičů, kde měl patrně veškerý servis, nemusel doma vůbec nic. Nyní, když se přestěhoval k vám, očekával totéž?
Co asi od ženy očekává na prvním místě?
Na 2.stranu je tu i nový moment, jeho sdělení o tom, že již vztahům nadlouho příliš nedůvěřuje, byl zraněný,bojí se dalšího ublížení.
Nevím, Hani, co bych vám mohla konkrétně poradit,váš vztah je jedinečný,nerada zevšeobecnˇuji.
Máte být trpělivá? Asi ano, ale nepřetahujte to přes vaši vlastní míru trpělivosti.Buďte za sebe - ne sobecky -, s pochopením pro jeho potřeby, ale mantinely tam být musí. Pokud se budete přemáhat, budete mu to vyčítat, budete jej z toho vinit,nejdřív podvědomě, pak i doslovně.
Neznám nic smysluplnějšího, než otevřenou, byť šetrně kultivovanou komunikaci na téma nejistot mezi vámi dvěma:-)
9.4.2005 17:26
OTÁZKA:
Dobrý den. Je mi 25, přítelovi 27 let a chodíme spolu téměř tři roky. Náš vztah je docela pěkný, sem tam se sice objeví mraky, ale vpodstatě se nám daří udržovat si vzájemnou úctu a respekt a máme se rádi. Já však mám trochu problém s tím, že v přítelově rodině se pravidelně objevuje duševní onemocnění, konkrétně schizofrenie. Partner sám je zdravý. Víte, mám ho ráda, ale představa, že by podobnou nemocí mělo trpět i moje dítě, mě děsí...vím, že se toto onemocnění dá tlumit léky, ale přeci jen...chci pro své děti to nejlepší. Přesto, že mám partnera ráda, v současné době neustále přemýšlím o tom, jestli to za to riziko stojí. Popravdě vůbec nevím, co dál. Jestli si zvolit muže, se kterým se cítím dobře, nebo zdravé děti. Připadám si špatná.
Zuzana
ODPOVĚĎ:
Zuzko, nepřipadejte si špatná, jste zodpovědná!
Ženy musejí být asi zodpovědnější jako matky, mají to v sobě zákonitě dáno prostě svou rolí.
Často mě napadá v kontaktu s některými mými klientkami, které jsou zoufalé z vývoje svých dě+tí, pak se dostáváme k tomu, že podobné psych.problémy byly už u jejich partnera, zda opravdu zvážily to, zda mají právo přivést na svět další bytosti s rizikem psychotického onemocnění.
Na druhou stranu nelze takto přemýšlet, protože nikdy nemůžeme dopředu předvídat, kdy se co a jak bude v následsujících generacích opakovat.
Zuzko, vlastně pro vás nemám jasnou a konkrétní radu- genetická zátěž u psychických onemocnění existuje,musíte s tímto rizikem prostě počítat, není to na 100%. Pokud přítele opravdu milujete,nedovedet si k sobě představit nikoho jiného, než jeho, zkuste na tuto kartu vsadit, protože - pokus se problémy objeví, budete na to dva, on bude mít navíc zkušenost nejen s projevy nemoci, ale i s jednáním k těm, jichž se to týká.
Já nevím, na druhou stranu je všechno na svě+tě riziko, krok do neznáma, nic se přeci nedá vypočítat:-)
17.4.2005 14:24
OTÁZKA:
Dobrý den.
Je mi 24 let, příteli 30. Máme spolu přes rok krásný vztah, ačkoliv nám nikdo ze známých nedával šanci. Jsme dost rozdílní, nemáme moc společných zájmů. Největší problém ale vidím v tom, že přítel je dost nespolehlivý. Když nás kupříkladu někdo pozve na výlet, mluvím s ním o tom, on v podstatě souhlasí. Já účast slíbím a on mi pak řekne, že o ničem neví a že nikam nejede. A já pak ruším sliby a je mi to před známými trapné. Nevím, jestli má problémy s pamětí (což popírá) nebo to dělá schválně. Jsem dost komunikativní, chci mít ve věcech hned jasno. On takový není, problémy si nepřipouští. Prosím poraďte mi, jak na něj mám reagovat, scény přímo nesnáší. Já také, ale někdy se nedokážu ovládnout.
Děkuji za Vaši odpověď.
Štěpánka
ODPOVĚĎ:
Štěpánko, proč vám nikdo ze známých nedával šanci? To je přeci docela dost zajímavé,ne? O něčem to vypovídá?...
Přemýšlím - co tvoří základní stavební kameny vztahu? vzájemná přitažlivost, společné zájmy, vzájemné sdílení,vzájemná úcta,respekt, což obnáší i spolehlivost vzhledem ke slibům, které si dáváte.
Vaše komunikativnost - jeho nesnášení scén, co z této rovnice vychází???
Nwevím,Štěpánko, podrobněji by se to dalo rozebrat v osobním rozhovoru. Můj telefon na objednání - 603454953
17.4.2005 14:35
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, chtěla bych Vám moc poděkovat za Vaši odpověď (09.04.2005 - Kateřina). Myslím, že každé vaše slovo je velmi "trefné..."
Navrhujete mi, abych s přítelem navštívila psychologa. Chtěla jsem vás požádat o kontakt na Vás. Také jsem se snažila, ještě před tím, než jsem náhodou narazila na vaše stránky, sehnat kontakt na pana doktora Plzáka, jako "partnerského odborníka", který hovoří "natvrdo", ale zkušeně. Mohla byste mi prosím poradit, jak najdu Vás, nebo pana Plzáka? Ještě jednou moc děkuji, Kateřina
Kateřina
ODPOVĚĎ:
Milá Katko, nestíhám nalézt naši komunikaci přes odpovědnu z 9.4.,ale pokud mě budete chtít navštívit, můžete, sídlím na Senovážné 2 v Paze 1, konzultace u mne jsou hrazené.
Dr. Plzák již, pokud vím,není aktivně činný jako psycholog - poradce,více poblikuje a angažuje se mediálně - i já ho uznávám jako největšího odborníka v oblasti partnerských vztahů, byť s ním někdy vnitřně polemizuji.
Pokud byste mě chtěla/i navštívit, tel. spojení na mne je 603454953. Mějte se moc hezky Jitka Douchová
17.4.2005 15:06
OTÁZKA:
milá paní psycholožko, nevím, kde začít, ale asi bude nejlepší Vám napsat, že jsem 33 letá žena se dvěmi dětmi a mám přítele, který má také 2děti-ovšem ne v trvalé péči.(oba jsme rozvedeni).Můj problém je ten, že i po 4 leté známosti se svým přítelem stále nebydlíme společně,ba co víc, můj přítel na toto téma nikdy nezačne mluvit, nemá potřebu.Pokud už ovšem začnu já, tak mi odpoví, že to je pro naše děti takhle nejlepší, že budeme spolu až děti odrostou a půjdou z domu.Nemám pro tuto představu pochopení,ráda bych se starala o všechny a o všechny stejně. Ale tady je další problém - děti.Nenašel si za tu dobu k mým dětem vztah, nepovídá si s nimi, nezajímá ho jak žijí. Jsem z toho vždycky rozčarovaná,když je mezi nimi divné dusno, v ty chvíle si říkám, že vlastně nemám skoro žádný důvod vlastně s ním být. Nemáme společnou budoucnost, když-tak až velmi vzdálenou, nemáme společné cíle a vlastně je toho strašně málo-co nás spojuje. Už jsem se s ním nejednou rozešla,ale vzápětí mne získal zpět.Teď jsem začala s představou, že začnu stavět dům - tedy malý - jenom pro nás 3. Chtěla jsem zjistit, jestli ho to alespoň vyburcuje, jestli se ozve, proč nepočítám i s ním, ale on mi na to řekl, že jsem šikovná. Mám dojem, že nechce mít zodpovědnost za mne a za moje děti, takhle je to jednodušší?, nebo co si myslíte vy? děkuji za odpověď a přeju hezký sluníčkový den.
hanka@formannj.cz
ODPOVĚĎ:
Sluníčkový den i vám,Hanko:-)
nevím, nechci se pouštět do nějakých závazných expertíz,ale stejně mám popcit, že přítel se bojí závazné definitivy,zodpovědnosti i za jiné, je ochoten být s vámi jako partner, to mu přináší radost a potěšení,bez vedlejších problémů, na jejichž řešení by se měl podílet.
Co mi z toho vyplývá? (je to samozřejmě jen narychlo střižená hypotéza) - je více zaměřený na sebe a své potřeby, potřebuje být středem pozornosti, pomoc se svými starostmi, není motivován k převzetí jak¨ékoli zodpovědnosti vůči vašemu životu a tomu, co k němu patří. Má pocit, že jste na něm závislá, takže on se nemusí o nic snažit???
Vy sama píšete, že nemáte ani moc společných zájmů, několikrát jste nastolila rozchod (asi ne moc přesvědčivě?...).
Zdá se mi, že hlavním nosným můstkem pro uchování vašeho vztahu je na jeho straně kvalitní sex.
Pro další povídání a hledání začátku toho zamotan=ého klubíčka byste si mohla případně přijít ke mně v rámci psychoterapeutického rozhovoru - můj tel. je 603454953
17.4.2005 15:17
OTÁZKA:
Dobrý den, je mi téměř 26 let, pred dvema lety jsem se odstehovala po ukonceni VS, za svym pritelem 250 km od rodiny k jeho rodicum na vesnici do RD (pochazim z mesta). Byla to strasliva zmena: zadni kamaradi, 5mesicu bez prace(absolvent),poprve starost o domacnost(neumela jsem varit atd.), do toho jeho rodice (velmi chladni,uzavreni), pak jsem nasla praci, z te me ve zkus.dobe vyhodili, ze se pro "obchod" nehodim (mam VS ekonomku). Dalsi prace - tedy na urade- zde se me chystali vyhodit (mam uz "to" davno vedet). Ztratila jsem uplne sama sebe, v praci "prezivala", mela sice sve konicky, ale muj vztah k partnerovi (27let) byl stale asymetrictejsi. Ze studentky VS, studentky postgrad.studia na UK (filosofie) se stala troska upenlive starajici se o domacnost, sice majici sve konicky, ale totalne nesebevedoma (kdo by ji zamestnal?). Partner prestaval byt doma, stale vic vyhledaval spolecnost, kamarady (je dominantni, extravert, inteligentni, ale take egoista, sobecky, umi vest zabavu, byva stredem pozornosti) a ja byla stale vic v ustrani. Jeho "kamaradi" byly prevazne zeny, dokazal pro ne udelat hodne a pro me nic. TO vsechno vedlo k tomu, ze jsem se zhroutila a sla na 3mes.stacionar psychoterapie pri FN Lochotin. Tam mi odhalili mou citovou zavislost, take vysvetlili problem s jidlem (v 15 anorexii, pozdeji bulimii - dodnes s mymi naladami jidlo a sport mava). Ale partner si me prestal vazit a ani na opak.vyzvy - pojedme spolu nekam, zaridim to - uz nereagoval. Stala se ze me zarliva zenska, zavidela jsem vsem jeho kamaradkam, jak se jim venuje. Prisla jsem si jako nejopustenejsi clovek na svete. Letos v unoru jsme se rozesli, bohuzel az od 2.dubna bydlim od neho (bohuzel v jeho vesnici, u me (a jeho) kamaradky. Co mam se sebou delat, abych nebyla ve vztahu zavisla? On se ted preje byt se mnou "kamarad" (jako s jeho byvalou je), ja jsem ale vuci nemu zla, stale vycitam, reaguju prudce. Zdaji se mi hrozne sny, nespim, malo jim, jsem zase sama - bojim se odejit zpatky k rodine - tam zadna opora neni (jen materialni a z te je mi nanic) a pratele jsou uz tady, ve vesnici. Ale potkavam byv.partnera kazdy druhy den (pri zkousce kapely, v MHD, na koncertech atd.). Udelala jsem pro neho vsechno, co jsem mohla. Vylecila jsem se i z poruch prijmu potravy (po 10letech!), naucila se starat se o domacnost, ted se vrham, abych take necim v praci byla. Mam ale nulove az zaporne sebevedomi, vyzaruju neg.energii, citim nenavist, hnus vuci nemu, chci mu take zustat kamaradkou, ale nevim, jak to v sobe zmenit. Stale si myslim, ze kdybych ja byla "necim" (v praci, vic sebevedoma), nikdy by se to nestalo. Videla jsem ho jako toho "praveho", citim, ze ma duse neni stavena na x-vztahu. Tohle byl treti vazny a myslela jsem,ze navzdy. Prestavam verit na lasku, vsechna mila slova jsou jen docasne lzi, jsem zhnusena, zklamana, bolava, strasne bolava.. a on je mezi prateli v pohode, rozesmaty, zije stale tam, kde jsme 2 roky spolu zili, mezi vecmi, co jsme vytvorili, zaridili. Jak se mam k nemu chovat? Strasne se bojim domu..ale tady, v okoli Plzne ho vidim vsude - je to krasny kraj, kam me on zavedl. Nevim, jak dlouho jsem schopna tady vydrzet, nevim, jestli bych udychala definitivni samotu zpatky u "rodiny". Pripadam si v koncich. CO si o tom myslite, pani doktorko? Prominte delku dopisu..
Petra
ODPOVĚĎ:
Petro, myslím, že jste za tu dobu, co jste se odstěhovala od své rodiny za přítelem, hodně dospěla a vyzrála, a můžete na sebe být pyšná. Nakonec se Vám povedlo tolik věcí!
Nevím,nakolik jste v rámci stacionáře na skupinách zvládla porozumět příčinám své partnerské závislosti, myslím, že by to chtělo spíš individuální psychoterapii, která bude hloubková - důkladná.
Nemohu Vám odpovědět jednoduše, to prostě touto formou nejde, jen Vám mohu říct, že nemůžete být kamarád se svým bývalým partnerem,dokud ho budete milovat.To prostě nejde.
Potkáváte-li jej stále, každý den, bydlite u jeho kamarádky, pak v sobě pořád uchováváte naději na obnovení vztahu, vlastně s tím tak trochu počítáte, týráte se,, místo abyste to místo opustila a pokusila se o nový život, SVŮJ,za sebe.
Zkuste udělat něco pro to, abyste v sobě nalezla sílu odejít, a přitom se nevracet k rodičům.Zkuste začít úplně novou etapu svého života.Sílu na to, jak tak nějak tuším, máte:-)
22.4.2005 22:48
OTÁZKA:
Dobrý den.
V prosinci po hádce odešel manžel do hospody a nevrátil se 6 týdnů. Později se po dohodě vrátil a po 14 dnech od návratu přišel dopis od jeho milenky, se kterou udržoval styk cca 10 let a které asi sliboval rozvod, společné soužití atd., viz její dopis. V dopise bylo dost ošklivého o našem 22 letém soužití. Milenka je více než 10 let sama s dcerou, mám silný pocit, že holka je jeho. Nyní se manžel snaží, ale moje sebedůvěra, jistota, a vše ostatní je pryč. Poslední 4 roky za milenkou chodil především v pracovní době. Říká, že mě miluje a chce se mnou žít a že na ní mu nezáleží. Že ona byla pouze jen kamarádkou (se kterou spal a ona s ním chtěla dítě). Bylo to po druhé co ode mě odešel a co bydlel u ní. Vždy se vrátil ke mě. Jenže tentokrát to nesu hůře, mám deprese, nemohu spát, mám neodbytné, zlé myšlenky, nenávidím se, trápím se, hodně jsem zhubla, nemám chvilku klidu. Mám potřebu se zkontaktovat s milenkou, ale nevím jak a zda by to bylo k užitku. Jak mám věřit jeho slovům ? Hodně toho co bylo v dopise od milenky je pravda, říkal jí hodně důvěrné věci, a manžel vše popírá. Jak se s tím srovnat, jak najít důvěru, jak poznat co je a co není pravda, jak zůstat nad věcí, jak nezjišťovat zda za ní zase neběhá ??? Je toho plno co potřebuji probrat, ale nevím kam jít. Prosím o pomoc. Děkuji. Lenka
Lenka
ODPOVĚĎ:
Lenko, to tímto způsobem asi fakt neprobereme, určitě byste měla vyhledat pomoc psychologa. Váš problém je závažný,chce to nezávislý rozbor profesionála, který - půjde -li s vámi krok za krokem v rámci vašeho manželství, bude schopen identifikovat chyby,jichž jste se oba dopustili, ale najde i to pozitivní, co vlastně manžela u vás pořád drží.
Vaše první věta je o hádce mezi vámi,další věta o dohodě mezi vámi a jeho návratu k vám, který je dočasný.
Vy jste ztratila důvěru k němu,přesto bojujete o možnost zůstat s ním.Na druhou stranu mu nedáváte šanci nalézt zpět více důvodů k tomu,aby s vámi nebyl pouze z povinnosti, ale i proto, že je mu s vámi dobře.
Je to začarovaný kruh, v němž se točíte oba.
Navštivte psychologa se specializací na partnerské vztahy!:-)
22.4.2005 22:59
OTÁZKA:
Nevím jak začít, tak to napíšu zcela bez obalu. Náš 12 letý syn krade peníze. Doma a v rodině. Nejprve jsem mu zkusila domluvit, pak jsem ho vzala do pedagogicko-psychol. poradny a teď navštěvujeme klinického psychologa. Ale on zase ukradl peníze. Celou situaci komplikuje manželova vážná nemoc - musí být asi na týden hospitalizovaný na chemoterapii. Já pracuji jako zdravotní sestra na 3 směny a tak je občas sám doma byť jen několik hodin. A tak hledal až našel - peníze. Psycholožka nedokáže říct proč bere peníze. Manžel k ní nechce na pohovor, protože jí nevěří - tak chodíme jen já a oba synové. Po poslední krádeži dostal syn výprask od manžela. Od té doby nic nevzal - aspoň si to myslíme. Ale záhadně se ztratila žákovská knížka a zimní bunda. Jsem z toho zoufalá. Manžel je vzteky bez sebe a já nedokážu poznat jestli je to bezmoc nad nemocí (ale chemoterapie dost dobře zabrala), nebo nade mnou - jsem jen uzlíček nervů -brečím při sebemenší výtce. Před pár dny jsme se pohádali, protože jsem špatně načasovala odjezd k jeho sestře. Vyčetl mi i dětem sned úplně všechno - že utrácím, že jsme samí lháři a zloději, že jsem děcka zkazila - když něco provedou tak je ještě pochválím (což není pravda - nedokážu jim dát výprask - jen facku nebo pár pohlavků, ale dost zvyšuji hlas a později až zlost pomine třeba večer před spaním si k nim sednu a snažím se věc rozebrat a zjistit proč).
Po té poslední hádce mě manžel trestá tím že se se mnou nebaví - neodpovídá. Bohužel peníze jsou na společném kontě k němuž nemám kartu a teď se děsím, jestli nakoupí. Asi by jim bylo dobře beze mě. Nikdo by neutrácel, uvařil by si dobré jídlo a ne ten můj blaf, nádobí by si umyl bez poskvrnky, prádlo by bylo pořádně vyžehlené, kluky by přinutil poslouchat.
Někdy mi připadá, že kdybych nebyla, možná by pár dnů truchlil a pak by si našel jinou... Ale nikdy nevidět kluky dospívat, nepochovat si vnouče?
Renata
ODPOVĚĎ:
Renato, z vašeho psaní mám pocit, že nyní prvním člověkem ve vaší rodině, který potřebuje pomoc, jste vy. Zatím jste byla stále záchranář,máte starost o manžela, řešíte problémy se synem u psychologa. Kdo pečuje o vás? Každý máme jen omezené rezervy,kapacitu, ta vaše je vyčerpaná.
Potřebujete podporu, uznání, ocenění v tom,co vše jste zvládla.To by pro vás asi byl motor, bez satisfakce - emocionální - nejde fungovat dlouho.
Jen nevím, jestli umíte dát jasně najevo, že jste u konce svých sil.
Váš psychický stav,jak jej popisujete, mi imponuje již jako reaktivní deprese, určitě by vám pomohly léky, a potom pravidelné povídání s psychoterapeutem.
Renato, není se vůbec za co stydět, dopřejte si konečně ten luxus pro sebe i vy!
22.4.2005 23:14
OTÁZKA:
Dobrý den, zajímal by mě váš názor na věkový rozdíl mezi partnery.Jsem rozvedená 37 letá žena a můj současný partner má 24 let. Jeho rodiče jsou stejně staří jako moji tudíž on mě vnímá jako mladou ženu nikoliv téměř jeho matku.Náš vztah trvá už téměř rok a je velmi hezký a oba nás po všech stránkách uspokojuje.Myslíte,že je možné vybudovat trvalý,pevný a stabilní vztah?Děkuji za odpověď.
Lucie
ODPOVĚĎ:
Lucko, každý jsme originál,náš životní příběh,náš osud, je jenom náš.Takže - těžko mohu soudit,zda zrovna vám dvěma to může vyjít.
Vezmu - li to obecně, riziko zde vidím.Každý patrně budete na jiném stupni zralosti,máte asi o¨dlišné životní zkušenosti, možná i jiná očekávání od stabilního partnerského vztahu.
Vy máte za sebou model své původní rodiny,manželství vašich rodičů, což je velmi důležitý formující prvek do našeho očekávání, jak to chceme my. Máte za sebou i manželství, které yse nepovedlo.Aniž byste chtěla, budete dříve,či později, srovnávat svého přítele s tím,co jste zažila.To může být v jeho prospěch,nebo naopak. Nevím, s čím vás bude srovnávat o 13 let mladší přítel. Asi mu určitě nyní budete vyhovovat právě svou duševní převahou,vyspělostí,určitě budete mít skvělý sex, pro něj asi nejlepší,jaký zažil.
Ale jak to bude dál? Je mi jasné, že jste si stokrát představovala,jaké to bude, až vám bude třeba 50, a jemu 37, atd... S přibývajícím věkem se prostě věkový rozdíl mezi partnery,který je ze začátku smysluplný a právě základem atraktivity, stává spíše handicapem pro ženu.
Ale nemohu nijak generalizovat, neznám vnitřní motivaci vašeho přítele ke vztahu. Může to vše být neziu vámi i skvělé po celý život, takové případy znám. Jen jich je málo...
22.4.2005 23:30
OTÁZKA:
Dobry den. S prytelkyni jsme jiz pres 6 let a naz vztah byl relativne klidny. Ma sice vybusnou povahu a casto ji neco vyvede z miry, ale zbykl jsem si a nevadilo me to, protoze jsem vedel ze ji to prejde. Posledni rok to vsak slo z kopce - co se tyce sexu, tak ten pomalu upadl do zapomeni a kdyz byl, tak jen "rychlovky", drobne neshody vyustili az v nekomunikaci mezi nama. Vycitala me temer vse. Nakonec odesla z prace a zili jsme vpodsate letos pouze z mych penez. Navic delam doma, tazke jsme byli stale na ocich. Nedokazala vsak pochopit, ze i presto ze jsem doma tak pracuji a nemuzu se ji cely den venovat. Hadky se neomezovali jen na nase soukromi, ale dokonce byli pred mym kolegou co u nas pracuje. Vycitala me i sluzebni cesty. Toto jiz nemuzu snaset a tak jsem se rozhodl pro rozchod, ale problem je v tom, ze je na me finance zavisla. Jsme spolu od jejich 18ti let a temer 5 let spolu bydlime. Navic bydlime v jinem meste nez oba pochazime. Neni financne samostatna a byt neutahne. Muze se zrejmne vratit k sestre ci rodicum, ale to je navrat k nule - prijde o praci. Znamena pro me hodne, protoze jsem s ni prozil 6 let a nechci ji ublizit, ale zit s ni uz nedokazu - ona si dovoluje z mych penez solarka a me vycita i veci do prace. Nevim jak situaci resit a mam strach ze pokud reknu at se odstehuje, zkusi divadylko a ja podlehnu klamu ze se to spravi.
Robert
ODPOVĚĎ:
Roberte,přemýšlím nad tím, co vás k rozvaze o tom,zda můžete (máte) přítelkyni opustit,či ne, vede. Je to přednostně vaše zodpovědnost vůči ní, tzn. pocit viny,pokud od ní odejdete, nebo láska, setrvačnost,nostalgie?
To byste si měl pro sebe asi probrat na 1.místě.Až tomu budete rozumět, můžete dělat kroky dál, za něž se budete moci postavit sám před sebou.
Vypadá to, že to není složité, udělat si jasno ve vašem vztahu, ale ono po 6 letech... to složité je.
Zkuste si tedy pro sebe udělat jakousi bilanci zisků a ztrát v rámci vztahu,který buď opustíte, nebo uchováte.
22.4.2005 23:41
OTÁZKA:
Ahoj je mi sice 11 ale hrozne se mi líbí dlouhovlasí kluci...Tím pádem i starší.
Teď jsem zamilovaná do 22 borce ze slovenska
kdyby me líbal a já bych chtela bylo by to obtezovaní?
irena
ODPOVĚĎ:
Ireno,to je otázka spíše pro právníka, ne?:-)
Zamilovaná být můžeš do kohokoliv,to je přeci normální, mít své idoly.Druhá věc je pak opravdový fyzický kontakt.Není to víc na úrovni tvých snů a fantazií?:-)
22.4.2005 23:52
OTÁZKA:
Dobrý den, je mi 24 let a příteli 26. Za měsíc spolu oslavíme druhé výročí. Z toho spolu bydlíme už více než rok. Za celou dobu jsme se nijak strašně nepohádali ani neměli příliš rozdílné názory. Jediná věc, kterou jsem nikdy nebyla schopná překousnout je partnerova komunikace s bývalou přítelkyní. Na začátku našeho vztahu (asi půl roku) mu volala velmi často, prosila, urážela mě i jeho apod. Potom se situace zklidnila a celý další rok byl pokoj. Pak se sice potkali na oslavě společného kamaráda,ale přesto zavolala jen velmi zřídka. Ovšem poslední dva měsíce začala volat opět častěji(občas i v nevhodnou dobu např. kolem půlnoci) a já to samozřejmě nesla s velikou! nelibostí. Což můj partner nechtěl pochopit. Situace se přiostřila, když jsem zjistila, že mi neřekl,že se sešli a že si v posledních 14 dnech navzájem volali asi 20x. On pořád tvrdí, že na tom není nic špatného a neřekl mi to jen proto, že bych vyváděla a trápila se. Jen ještě poznamenávám, že ona je ještě mladší než já a než se rozešli chodili a žili spolu 3 roky. Můžete mi prosím poradit, jak se mám zachovat? Předem velmi děkuji za odpověď.
Betyna
ODPOVĚĎ:
Bety,buďto si věříte, nebo ne...
Nemám vám moc co poradit, jen si v duchu přehrajte celý váš dvouletý vztah, proč jste se svým přítelem tak dlouho vy, proč je s vámi tak dlouho on.
Jeho bývalá přítelkyně patří minulosti, která je součástí jeho života.Určitě té minulosti s ní nelituje,tak, jako snad ani vy nelitujete své předchozí partnerské minulosti.Vždyť náš život je něco jako tkaná krajka, kdy každý její kousek má svou barvu,svůj význam.Bývalá přítelkyně je nyní asi osamělá, stýská se jí po vašem partnerovi a zkouší, zda by se ještě něco dalo zaktualizovat z toho, co bylo mezi nimi dřív. Nežárlete, snažte se být pořád sama za sebe:-)
24.4.2005 22:38
OTÁZKA:
dobry den, mam pritele, kteremu je 30 let a ma velmi blizkou vazbu na sve rodice, u kterych travi kazdy vikend a volno.je to v jeho veku normalni?
petra
ODPOVĚĎ:
Petro, na to vám nedovedu odpovědět, zeptejte se jeho, co ho k rodičům natolik táhne. Třeba je to síla zvyku, zodpovědnost, co já vím.
Důležité je,abyste vy uměla dát najevo své rozpaky, otazníky, prostě, abyste o tom uměli spolu mluvit.
24.4.2005 22:41
OTÁZKA:
Dobrý den, mám přítele, se kterým jsem sedmým rokem (Já 26, on 31).Rodina ani okoli mi ho nikdy neschválili a tak žiju trošku schizofrenní život. Zvlášť s ním a zvlášť s nimi. Je to ale šíleně vyčerpávající a dál už takhle nemohu. Mám ho ráda přes všechny jeho nedostatky a zároveń mám ráda i svou rodinu a přátele. Ale on je pro mě důležitější. Chtěli bychom se vzít. Jeho mrzí, jak ho všichni ode mě odhání, ale nějak se s tím smířil.Nevím, jak dál postupovat. Pokud si ho vezmu, rodina se ode mě otočí zády.Rodině nepřipadá pro mě dost dobrý,vzděláním, jeho rodinou, zaměstnáním, navíc má drobnou vadu řeči.Chtěla bych mu i s tím pomoci, ale je mi i po takové době, co jsme spolu těžké mu říci, aby se s vadou pokusil něco dělat. Myslí si, že mi to nevadí. V podstatě mi to nevadí, ale pokud by se s tím dalo něco dělat, proč to nezkusit.Dobře si rozumíme, měla jsem možnost poznat několik mužů, kteří splňovali to, co by si i okolí vedle mě představovalo.Byla by spokojená rodina i měla bych být spokojená i já, ale bohužel jsem nebyla a vždy jsem se po krátké době vrátila k tomuto muži.Poradte mi prosím.
Ještě bych měla uvést jednu důležitou věc. Nehádáme se často, ale pokud k něčemu dojde, zejména pokud si vyměňujeme názory ohledně mých nápadníků či jeho potenciálních nápadnic, dojde i na facky.Je impulzivní a vzápětí toho lituje. Nechce mě ztratit a já jeho také ne. Myslíte, že máme navšívit poradnu či psychologa ? Děkuji Marie
Marie
ODPOVĚĎ:
Ano,Marie,myslím, že návštěva psychologa by byla velmi prospěšná.
Jste spolu 7. rokem,tj.od vašich 19 let, přesto je to proti vaší rodině. To její odpor trvá docela dost dlouho,ne?
Pochybnosti máte oba, oba se rozcházíte a vracíte se k sobě.
Myslím si, že pokud uvažujete o společné perspektivě a nejste si jisti, měli byste skutečně absolvovat povídání u psychologa vy dva spolu.Ten vám může otevřít oči v mnoha směrech, jež vás samotné již ani nenapadnou.
Pokud se k tomu neodhodláte, udělejte si pro sebe bilanci, dejte si do kupy, co od sebe očekáváte, hodně spolu mluvte o svých představách ohledně dětí, ekonomické stránky, kontaktu s rodiči, atd.atd.Zkoumejte,jak moc se shodnete, pokud se neshodnete, pak: v čem, proč, jak to řešíte.
To totiž bude model toho, jak by to mezi vámi bylo dál.
24.4.2005 22:50
OTÁZKA:
Dobry den,potrebuji poradit, je mi 28let,jsem vdana 8let, prala jsem si mimco a to se taky povedlo, jsem ve 12tt a jsem stastna, manzela miluji, je ale velmi pracovne vytizen a casto pryc. V dobe kdy jsem otehotnela jsem mela jeste pritele, byl to kratkodoby a pro me bezvyznamny flirt, to se asi stava ze? ale bylo to v dobe kdy jsem otehotnela, vim ze dite je manzela, ale ten cervik spatneho svedomi s otazkou co kdyz ne? a vymysli co se vsechno muze stat? ve me obcas hloda to si asi umite predstavit ze, nevim jak si to mam prebrat a prestat na to uplne myslet. Nikomu jsem nic nerekla, nikomu nechci ublizit, myslim si ze jsem potrestala nejvic sama sebe :-)velmi toho lituji, ale nektere veci hold nejdou vratit, uz bych do neudelala, ujasnila jsem si spoustu veci a vim co chci. Prosim poradte mi, na miminko se moc tesime, moc jsem si ho prala, ze zacatku jsem premyslela o potratu(snad proto aby moje svedomi bylo zcela ciste, ale kdo ho ma ze?), ale ted uz me nic takoveho nenapada, taky samozrejme vzhledem k veku, by to bylo dost riskantni a zivot bez ditete si neumim predstavit.Dekuji za odpoved, chtela bych znat nazor psycholozky na tento problem. Stava se to casto? Preji Vam hezky den. S pozdravem Lucka
Lucie
ODPOVĚĎ:
Lucko, teď už v sobě pochybnosti nemáte, dejte snad na svou intuici. Vaše děťátko bude vaše - vás a manžela - společně se na nějtěšíte, povídáte si o něm, plánujete již nyní jeho budoucnost - UŽ TEĎ JE VAŠE. To vše je otázka vašeho svědomí,je dobře, že ho máte:-)
24.4.2005 22:56
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, posilala jsem k Vam take svuj dotaz, konkretne 12.4. a nemuzu v techto strankach nalezt odpoved. Co se s nim stalo? Znovu Vas prosim o odpoved. Pripadne, muj mail je: petra.hrachovinova@email.cz Moc Dekuji.
Petra H.
ODPOVĚĎ:
Milá Petro, já nevím, pokud jste posílala svůj dotaz, určitě jsem jej musela zodpovědět, jen se dostávám k počítači méně často - celý den trávím konzultacemi se svými klienty,přednáším, atd., prostě mi to někdy trvá déle, za což se moc omlouvám:-)
24.4.2005 22:59
OTÁZKA:
Vážená paní psycholožko.Je mi skoro 50 let.Před několika měsíci jsem se po dlouhých letech šíleně zamiloval do věkově mladší mladé ženy.Všechno bylo super.Zasnoubili jsme se, plánovali svatbu, společný život, nový život pro nás oba i pro jejího malého a krásného syna.Z ničeho nic mi však moje nejdražší řekla,že chce čas, musel jsme od ní odejít a po několika dnech odloučení to vše skončilo.Jsem zaskočený, nerozumím tomu,jsem zmatený, bolí to a to strašně hodně.Netuším co se stalo.Jsem bezradný, zklamaný a hodně nešťastný.Všechno se mi zhroutilo.Nevím si rady a je mi to všechno moc líto.Nechci jí ztratit.
S pozdravem Honza
Honza
ODPOVĚĎ:
Honzo,mohu se jen domnívat,a třeba úplně špatně. Ale z vaší otázky mám pocit, že vaše zamilovanost byla jednostranná, že jste to byl vy, kdo si sliboval od vztahu nový život,nové impulzy,všechno,v co jste v nové životní etapě doufal. Vy říkáte, že jste nyní zaskočený, možná byla zaskočená i vaše přítelkyně intenzitou vašeho očekávání, pocitem zodpovědnosti vůči vám. Nevím,je to jen můj intuitivní pocit.
Co vám mohu poradit?
Nechávejte si kousek sebe sama vždy, nechejte působit své obranné mechanismy tak, abyste nebyl zranitelný v maximální míře.
Myslím si, že se vyplatí umět být i sám se sebou, nezávislý, lásku brát jako dar, ale neodvíjet všechen svůj život jen od ní.
26.4.2005 23:35
OTÁZKA:
Dobrý den. Je mi 28 a partnerovi 30 let.Čekáme spolu miminko,které se má narodit začátkem října.Oba jsme si miminko přáli a podařilo se nám to hned na poprvé.Po zjištění této situace nás to zarazilo asi jsme ani jeden nečekali,že se to hned na poprvé povede. Od té doby začali mezi námi neschody hlavně kvůli penězům,protože bydlíme ve starém baráčku a musíme tam udělat rozsáhlou rekonstrukci a tím se zadlužit...další problém se naskytl,že partner se k mému těhotenství nestavil tak jak jsem čekala...po promluvě se svým ženským doktorem jsem pochopila,že chlapi potřebují víc času aby se s tím srovnali...jsem ve třetím měsíci a můžu říct,že tyto dva problémy jsme vyřešili,dostali jsme půjčku a partner se k mému těhotenství staví jinak,velmi mě podporuje a chápe,že jsem unavená a náladová,dokáže se o tom bavit a hlavně mám pocit,že je rád. Od začátku těhotenství a je to čím dál tím horší strácím chuť na sex sama nechápu jak to cítím a jak se k tomu stavím,úplně se přemáhám a modlím se ať už je to vždy za mnou,tohle se děje tak dvakrát do týdne(před otěhotněním jsme spolu spali tak dvakrát až třikrát týdne a oba byli spokojeni),ale poslední měsíc je to tak jednou do týdne,někdy dvakrát,já se snažím,ale prostě nemůžu a partner to už psychicky nevydržel a vybouchl a čtrnáct dní se pořád jen hádáme a já se hrozně trápím,dokonce to zašlo tak daleko,že jsme se chtěli rozejít a já bych to dokonce i uvítala aspoň bych měla klid,vždyť já jsem na tom tak špatně,že cítím,že z toho dítěte nemám vůbec radost,že ho nechci! Až tak je to hrozné,pořád to probíráme,ale já mám pocit,že tenhle problém nevyřešíme a že kvůli "sexu" skončí náš vztah...jsem bezradná,nechápu sebe,nechápu partnera a on nechápe mě,přitom když se bavím s někým kdo má děti říká,že je to normální.Včera zrovna mluvil přítel s kamarádem a ten mu říkal,že až se to narodí tak je to ještě horší,že kdyby neměli děti tak s manželkou nebude,přítele tohle rozhodilo ještě víc a komentoval to,že tohle už fakt nepřežije.Mám strach co s námi bude nechci aby to skončilo,vždyť jeho jsem si vybrala jako otce svých dětí...děkuji za pomoc a pěkný den.
Monika
ODPOVĚĎ:
Moniko :-),nevím, mám pocit, že vše, co popisujete, je o tom, že jste fakticky nebyli zralí a připravení na společné rodičovství. Možná to mohlo být dobrodružství?Zkoušet, zda se těhotenství povede?...Adrenalin v rámci vztahu.
Teď se jen musíte vy dva sjednotit, vyhodnotit si spolu to, co vás spojovalo, co vás spojuje, co na sobě milujete, co si díky tomu dokážete odpustit, a co by bylo neodpustitelné.
Teď je vše poměrně zásadní, vy byste měla umět dávat najevo, co potřebujete jako budoucí matka, zároveň byste však měla mít stále pochopení pro partnerovy potřeby jako žena.
V těhotenství každá žena prochází velmi výraznými hormonálními změnami, které ovlivňují chuť na sex dost podstatně.
Předchozí sexuální praktiky, iniciační rituály, ztrácejí v tomto období svou "štiplavou příchuť".
Nejen hormonální změny hrají roli v kvalitě i intenzitě sexuálního života - vstupuje sem často u ženy i neopodstatněný stracb o ohrožení budoucího dítěte stykem.
Prostě - omezení sex.života v období těhotenství je poměrně dost častý jev, je potřeba o tom spolu hovořit a hledat společná řešení na základě vzájemného porozumění!!!
Nebudete-li o všem spolu hovořit, může dojít nejen k partnerově nevěře, ale i celkovému odmítání podstaty vašeho vztahu.
Měli byste pěstovat více partnerské sdílení, komunikaci o všem, měli byste si povídat o vašem budoucím děťátku a o vás. Ale nejen jakožto o rodičích, ale i jako o partnerech.
27.4.2005 0:16
OTÁZKA:
Dobrý den. Můj dotaz se kamsi ztratil a já tolik potřebuji radu, pomoc. Vaše odborné poradenství lze na pojišťovnu, nebo je to placená služba ? Potřebuji nutně osobní kontakt. Děkuji za odpověď.
Lenka
ODPOVĚĎ:
Lenko:-),jak se mohl váš dotaz ztratit?
Mé poradenství je placená služba, sídlím v centru na Senovážném náměstí na Praze 1, ordinuji v odpoledních a večerních hodinách.Mám telefon 603454953.
27.4.2005 0:22
OTÁZKA:
Dobrý den,
paní doktorko, mám 28 let. Podle jiných jsem krásná, milá, inteligentní a sebevědomá. Chtěla bych pochopit, proč si stále dokola hledám naprosto nevyhovující partnery? Proč přitahuji pouze muže málo sebevědomé (i když jsou to pohlední VŠ, jejich sebevědomí je většinou nízké), velmi šetrné (naprosto nesnáším lakotu a jakékoliv šetření co se týče třeba jídla a oblékání)všichni mí partneři (až na výjimku) byli velmi opatrní na korunu, neradi mě někam zvali, či chodili se bavit - je to prý moc drahé. Proč přitahuji vesnické typy - mají většinou statek a zvířata a pole. Tito muži se můžou zbláznit, aby mě dostali.
Na první pohled to ale vždy vypadá, že tentokrát to bude ten pravý a já se tedy do vztahu vrhnu v naději,že mu přece musím dát šanci a ne ho hned odsoudit, jen proto že jeho rodiče chovají krávy.
Jsem už zoufalá. Momentálně jsem v dalším pravděpodbně neperspektivním vztahu, ale nevím, jak to mám zjistit. Co dělám špatně, že mě oslovuj pořád dokola typově ti samí muži? Moc vás prosím o radu, nebo kam bych se měla obrátit. Předem vám děkuji. Lenka
Lenka K.
ODPOVĚĎ:
Lenko, myslím, že nalezení příčin vaší opakovaně komplikované partnerské volby bude spíše na osobním rozhovoru, individuální analýze předchozích vztahů i vašich očekávání od partnerství.
Nechcete se domluvit na osobním setkání?
Tel. na mě 603454953
27.4.2005 0:26
OTÁZKA:
Dobrý den, mám problém s manželem nebo se sebou?
Prý žárlím a manžel ten mě ještě provokuje a utvrzuje v žárlení, asi mu to dělá dobře, přitom nejsem od přírody žárlivá, ale postupem času a hlavně téměř šestnáctiletém manželství, předtím jsme spolu rok žili, se tento stav jaksi vyvinul, poslední dobou už nevím čí jsem, bojím se, že začínám bláznit, vadí mi každá žena v jeho blízkosti, tzv.kamarádky atd., nikam spolu nechodíme, manžel tvrdí, že kvůli mé žárlivosti a tam se potom baví sám s jinými ženami i muži, jsem v izolaci, což nabuzuje tento stav, je to začarovaný kruh, cítím se podivně závislá na mém manželovi, vůbec se mi to nelíbí, ale nemůžu se toho zbavit, strašně mi chybí, když není se mnou, volám mu, asi mu jdu na nervy, ale když přijde domů, stačí mi, když tam je, mám najednou pocit bezpečí. Snažím se najít koníčky, ale nemůžu se na nic soustředit. Můžete mi poradit?
Zuzana
ODPOVĚĎ:
Zuzko, já nevím - máte problém se sebou, ale asi skrze hry, které praktikuje váš manžel. Těžko mohu odhadnout, co a kdo je na vině, chtělo by to podrobnější analýzu jak vašeho partnerského vztahu, tak vaší osobnosti, vašeho sebevědomí.
Pokud jste na svém muži závislá,má to svou příčinu, která může vězet jak v nedostatku vaší sebedůvěry, tak v jeho chování k vám. Dostáváte od něj dostatek satisfakce jako žena?
Vaše žárlivost by měla být vaše soukromá záležitost, o níž by manžel neměl vědět, řešte příčiny, i co s tím, s psychologem, před manželem byste si měla rozhodně zachovat důstojnost a eleganci projevu, možná se chovat natolik nezávisle, abyste VY VYVOLALA JEHO ŽÁRLIVOST!
29.4.2005 0:01
OTÁZKA:
Dobrý den,mám k Vám dotaz spíše bych asi potřebovala malinko poradit.Mám 36let a už asi 7 měsíc žiji s přítelem 27 let.Je to devítiletý věkový rozdíl,ale s přítelem jsem strašně šťastná máme se rádi vzájemně si pomáháme nedá se snad ani popsat jaká harmonie mezi námi je.Ale problém je,že se nedokáži citově uvolnit chtěla bych být taky tak krásně uvolněná jak on spokojená,jenže mě stále pronásleduje ten věkový rozdíl.Přítel se zlobí když mu to připomenu je fakt,že mi nikdo můj věk nehádá,vypadám mladší,ale přece jen myslíte,že takový vztah může mít budoucnost?
kaculinka
ODPOVĚĎ:
kaculinko, čeho že se to vlastně bojíte? Současnost - 7měsíční - by mohla být OK,nebýt vašich obav a nejistot, budoucnost - bude závislá na vaší vzájemnosti,přitažlivosti pro sebe.
Zkuste si uvědomit,čím jste pro přítele důležitá, a to si hýčkejte, noste si to v sobě. Věřte tomu, že jste pro něj dar, který hledal, a uvolněte se citově.
Já mám pocit, že máte v sobě hodně strachů, protože jste možná byla již v minulosti opakovaně zklamávaná?
Držím ám palce:-)
29.4.2005 0:07
OTÁZKA:
Milá paní doktorko,
chtěl bych se vás zeptat na jednu poměrně zvláštní záležitost. Poslední dobou jsem zjistil, že se mi moc líbí ženy zachumlané do krásného kožíšku, nejraději z lišky. Je to podle mě moc sexy a moc příjemné na dotyk a zachumlání. Své ženě jsem se rozhodl krásný dlouhý kožíšek koupit a svěřil jsem se jí se svou touhou, aby ho nenosila pouze ven, ale abychom ho zařadili i do našeho milování v pelíšku. Byla z této mé žádosti mírně řečeno rozpačitá, ale pro mě je to velmi důležité a stimulující, aby při našem milování měla na sobě tento krásný kožíšek. Myslíte, že je to normální?
Thomas
ODPOVĚĎ:
Thomasi,myslím, že je těžké hledat mantinely normality.Co je normální pro jednoho, je totální abnormalita pro druhého,prostě se v tom těžko najde konsensus. Ale v rámci páru by shoda být měla.Bude-li vaši ženu vzrušovat milování v kožíšku tak, jako vás, je vše OK, pokud ne, je to problém, který byste měli spolu vykomunikovat. Vaše žena může např. prostě žárlit na kožich z lišky, protože ten je tím prvotním impulzem vašeho vzrušení - ne ona,ale kožich. Pak asi bude přemýšlet nad tím, kde se ve vás tato touha vzala,a její žárlivost půjde hlouběji.
Může jí to celé ale připadat i absurdní,nebo perverzní, nevím.
Povídejte si o tom,téma sexu asi u vás nebude tabu:-)
29.4.2005 0:16
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,chtěla bych poradit, žiju rok s přítelem, je mi 25 let a mám moc ráda, je nám spolu skvěle,ale zjistila jsem, že oba jsme trochu choleričtí a že mám sklony vyvolávat scény (oba jsme poměrně žárliví), že když jde všechno v poklidu, tak mě začne hlodat něco, vytáhnu to a je zle, je scéna, pak spolu nemluvíme a pak se usmiřujeme. zjistila jsem, že jsem to nikdy nezažila a že mě to hrozně baví, jen mi to přijde tak trochu nenormální, nemám nějakou hysterickou poruchu?ta žárlivost je taky hrozná, teď mi hrozně vadí, že si přítel prohlíží slečny na internetu, jsou nějaké techniky na to, jak se vnitřně proti takovému mamlichernému žárlení vyzbrojit? děkuji za odpověd, s pozdravem Kateřina.
Katka K.
ODPOVĚĎ:
Katko,možná jste trochu hysterická, co já vím:-), ale každopádně vás nebaví stereotyp a dennodenní rutina.Oba máte potřebu dynamičnosti a jiskřivosti vztahu, adrenalin vám pomáhá vztah udržovat v napětí.Vždyť usmiřování je skvělý start do obnovení vztahu, protože je to něco, jako malý začátek.Prostě jakoby stále znovu spolu začínáte, je to docela častá partnerská hra,která má ale svůj smysl. A to do té doby, než to začne jednomu z vás výrazně vadit.
Ale, rozumím tomu, že vám vadí přítelovo prohlížení si slečen na internetu, to je přece normální (že vám to není příjemné).Mluvte s ním o tom, co to s vámi dělá, ale věcně, bez afektu i bez výčitek.
29.4.2005 0:26
OTÁZKA:
Milá paní doktorko, chtěla bych se Vás zeptat hned na dva dotazy. Ten první: V předchozím mailu jste nám s partnerem doporučila navštívit psychologa, týkalo se to cituji:"...Asi ne vaší vinou zde probíhá lítý konkurenční boj mezi rodinou přítele a vámi. " Na základě této Vaší odpovědi jsem přišla za přítelem s návrhem vás navštívit a pokusit se něco s tou situací udělat, neb ztrácím sílu a víru, že na to stačíme sami. Přítel se však vyjádřil v tom smyslu, že si myslí, že na to stačí sám, neboť se domnívá, že stačí "že jeho nesouhlasný názor na to, jak hanlivě a nepřístupně se ke mě jeho rodiče chovají, dává matce pořádně „sežrat“ svým chováním a postojem k ní a že tedy není pochyb o tom, že by nevěděli (rodiče), jak on na tu situaci nahlíží a na čí straně stojí." A že k žádnému psychologovi nepůjde. Vím, že nemá smysl na něj naléhat, ale současně si uvědomuji, že i to je jedna z jeho charekter. vlastností, když vidí, téměř každodenně, že mě to velmi trápí... a není ochoten mi pomoci, i kdyby to měla být třeba právě pomoc odborníka. (Mimo jiné mám takové tušení, že né vždy jeho negativní postoj k matce přinese ten správný výsledek, že to naopak neupevní její "boj" proti škůdci - mě. Já ji neznám natolik, abych mohla hodnotit... jak k ní má syn přistupovat a co to bude mít za následek. Já jen vím, že i sebelepší moje vůle otevřít si k nim cestu... je vždy obrácena proti mě. A vysvětlena jako absolutní "neslušnost". Nic méně z toho plyne můj 1. dotaz: Má smysl navštívit vás, ačkoli se toho nikdy nebude účastnit partner? Mám pocit, že se zde jedná především o mého partnera a jeho rodinu... že já jsem v tom celém jen nástrojem... Můj přítel se chová k matce odměřeně, leč i nadále tráví svůj pracovní čas v jejich domě - s jejich prostředky. Paní doktorko, má smysl v takové situaci, abych přišla sama?
Můj druhý dotaz je: Myslíte si, že je možné, aby fungovalo manželství dvou lidí, popřípadě časem i s dětmi, když ze strany přítelových rodičů, ke mně, panuje veliká zášť... a přítel (31)je ve společné firmě s otcem - tedy každodenně tráví několik hodin v jeho domovském prostředí? Je vůbec možné, aby se vztah dvou lidí stal natolik pevným, aby na naše společné záležitosti přestala mít přítelova rodina takový vliv, který by mezi nás nadále vnášel napjatou - citově náročnou atmosféru? Je možné, abych jeho rodinu úplně vypustila ze svého života, ač je přítel nadále více než jejich součástí?
V tuto chvíli jsme ve fázi, kdy já cítím alergii na jakékoli téma týkající se jeho rodiny. Neb pokaždé očekávám nějakou „ránu pod pás“. A můj přítel začíná být alergický na jaký koliv můj komentář o tom, že je nesamostatný, závislý a nadále v moci svých rodičů.
Mám pocit, že pokud se něco nestane, náš vztah pro mě přestane být pevný a závazný svazek. Je mi hrozně líto, že ač se máme velmi rádi, nejsme schopni na téma " přítelových rodičů" nalézt společnou, pro oba uspokojivou, cestu... která by zabránila našemu rozchodu. Vidíte ji Vy, paní doktorko?
Předem moc děkuji za odpověď, Kateřina
Kateřina
ODPOVĚĎ:
Kateřinko, z vašeho psaní mám pocit, že problém je více na vaší straně.Vy jste tou přemýšlivější,citlivější, zodpovědnější, ale hlavně i tou nešťastnější. Přítel má problém více s vaší nespokojeností, neumí si asi vědět rady v této situaci, ale chová se vyváženě.Ujišťuje vás o tom, že stojí při vás, tak moc rozpory mezi vámi a rodinou neprožívá. Proto je jeho postoj takový, jaký je.
Pokud byste se vzali, napětí mezi vámi a jeho rodinou by se však asi vystupňovalo natolik, že by znamenalo i partnerský rozkol.
Myslím, že vaše individuální návštěva, kdy bych měla k dispozici více informací o vás, jako o člověku, o vašich potřebách v životě, by nebyla vůbec od věci, naopak!
7.5.2005 16:18
OTÁZKA:
Milá paní doktorko, snaď začnu tím, že mi je 47, jsem už víc jak 17 let rozvedená a teprve poslední 4 roky mám o 3 roky staršího přítele. Bohužel je ženatý. Má dospělé děti, s manželkou má přátelský vztah, váží si jí, ale sexuální vztah spolu nemají. Navíc je na něj finančně závislá. Já obráceně rozváděla jsem se v době, kdy jsem čekala své druhé dítě. Naučila jsem se dělat mámu, tátu, šéfovou, snažím se být i dobrou dcerou, rodina a firma, kterou převážně vedu jen já jsou pro mne velmi důležitě. Pracuji denně 10-12 hod.jsem nezávislá a samostatná. Stal se ze mne robot, který ani neměl čas myslet na to, že takhle by to asi nemělo být a těch 14 let,kdy jsem byla sama uteklo, aniž bych si všimla, že jsem taky ženou.Teprve můj přítel mi z toho robota vyléčil jeho pohlazení, objetí a láska je něco na co jsem už dávno zapomněla. Ale je ženatý
a já nechci ublížit jeho paní. Několikrát jsme se rozešli s tím, že u mě hledá jen sex, přitom vím, že to tak není,vždyť tu jeho lásku, také obdiv cítím. Při našem začínajícím vztahu jsem měla velké problémy, ve firmě mi zemřel společník/velký kamarád, všechno tam zůstalo jen na mně/, o rok později zase táta na kterém jsem byla hodně citově závislá a ted zase se svým pubertálním 17letým synem, začal kouřit Mariánu,krade mi doma peníze, už 2x ho vyhodili ze školy/chodí za školu/ dokonce na týden utekl z domova. Přitom přítel u mě spí jen v čase, kdy syn není doma a já vím, že je o něj dobře postaráno /prázdniny, hory/. Ví o něm, ale probíhá pouze káva a hodinová návštěva. Syna miluju ale přítele taky. Vím že by mi s ním rád pomohl, jako v ostatním, ale kvůli své rodině nemůže. Navrhl mi, že by si promluvil se svými dospělými dětmi a tak přes ně pomalu k manželce, ale to já nechci a nedovolím to, nechci stavět své štěstí na neštěstí druhých. Miluju ho, a myslím že on také i když to neplánoval, ale na druhé straně vím, že náš vztah do budoucna némá cenu. Vždyť teď nemám čas já, v práci a poté i doma řeším samé problémy a s ním se scházím pro to, aby mě pohladil a zase pomohl nastartovat ten motor co v sobě mám. Ale co potom? Vždyť dcerka už je vdaná a má svou rodinu a dáli Pán bůch i s toho mého teď darebáka snaď dokážu vykřesat správného a čestného kluka. Co pak? Potom budu mít čas já, ale on ne. Teď nám to asi oběma vyhovuje on našel milování s láskou, přičemž odchází tak, aby to i doma měl v pohodě, a já zase takovou nějakou oporu, doping i když asi, ne určitě bych s ním chtěla být pořád. Řekl mi, že se bojí jestli není právě on, to nejhorší co mě v životě mohlo potkat. Nevím možná má pravdu, ale určitě bych se bála vzít si někoho domu, asi neumím bojovat mezi synem a partnerem, mohlo by to dopadnout tak, že bych byla špatná máma i partnerka. Vždyť už ted jsem špatná máma, kdyz mi kluk tohle dělá a vím, že není omluva, že jsem taky rodinu musela živit, ne jen vychovávat.Čas jsem na něj prostě měla mít. Vždyť s přítelem jsem taky cca 5 hod. v týdnu a někdy vyjde jedna noc do měsíce a prázdniny. Ale co teď, rozejít se s přítelem a zaměřit se pouze na kluka a práci zvládnu to? Právě on v posledních letech mi dodával sílu k boji. Nevím, fakt nevím, prosím jestli víte zkuste mi poradit.
Andrea
ODPOVĚĎ:
Andreo, myslím, že jste už dávno přestala myslet na své vlastní lidské, ženské potřeby, že jste dlouho jela na doraz, hlavně jako matka. Ale jste taky žena se svými vlastními emočními a sexuálními potřebami, na to nezapomínejte na 1.místě!
Vy se obviňujete za to, že si dopřáváte dar lásky, vy jste přitom ale asi ta jedin¨á, která si něco vyčítá. I s partnerským vztahem přeci můžete být dobrou matkou. I jako dobrá matka můžete být dobrou partnerkou.
Zkuste si v sobě srovnat, co vás nejvíce trápí. Svědomí vůči komu? Synovi, manželce přítele, přítelovi? Nechte ale něco, nějakou zodpovědnost, i na něm,ne? Bude to pro vás úlevné.
Pokud byste mě chtěla navštívit k delšímu povídání,kdy vás osobně poznám, a mohla bych být konkrétnější, můžete se ozvat - tel.na mě je 603454953.
7.5.2005 16:34
OTÁZKA:
Jak si poradit s manželovou nevěrou ? Z jeho strany se prý nejednalo o nevěru, ale o kamarádský vztah, ale přesto přiznal, že s ní spal a ona s ním chtěla mít dítě ! To jejich "kamarádství" trvalo deset let. Odešel ode mě 2x (za 23 let) a vždy se vrátil zpět ke mě. U ní bydlel pro jen proto, že neměl kde bydlet a potřeboval, aby se o něj někdo staral a na mě měl vztek. Když se po druhé vrátil ke mě a k našim dětem, napsala nám milenka dopis,kde mi obšírně vysvětlila jak se jejich vztah do celou dobu vyvíjel, jak moc jejich láska rostla navzdory mým nástrahám. Měli jsme neshody, často pil, byl nespolehlivý, občas pak nechodil do práce a 1-4x za měsíc domů. Po prvním rozchodu jsme se dohodli na určitých pravidlech, které přes čtyři roky 100% dodržoval a já žila celkem v pohodě. Po hádce se sebral a bez jediného kusu oblečení odešel údajně do hospody. Jeho odchod trval 6 týdnů a pak se s prosíkem vrátil domů. Snaží se moc, ale já jsem s nervama na dně. Nevěřím mu, že to s ní skončil. Z dopisu vyplývalo že by ho vzala zpět, je už deset let sama s dcerou, podle něj potřebuje především peníze a pak chlapa. Nemůžu být v pohodě, v klidu, pronásledují mě myšlenky, kontroluji ho, jeho mobil. Nemůžu spát, mám zlé sny. Ty čtyři roky jsme spolu byli denně, neměl kdy k ní chodit, ale ona mi v dopise vysvětlila, že za ní chodil v pracovní době, což jsem si ověřila v docházkové knize. Hrůza jak často se vymlouval na neexistující jednání, jak často chodil k lékaři, on zdravý člověk. Bylo mi hodně úzko, smutno, moc to bolí. Prý ho naštvala, že mi napsala dopis a proto se s ní nehodlá stýkat. Ne proto, že by chtěl žít v klidu jen se mnou, s námi, jak mi tvrdil. Podle mých úvah je to zřejmě kolegyně, nebo pracuje, či bydlí někde poblíž a tak mu na na ní stačily 2 hodiny. Mám určité indicie, kde ji hledat. Mám ji najít, mám se doptat na další ? Jak mu mám věřit, co je pravda, to co mi tvrdí on, co je a co byla pravda ? Ty čtyři roky, co jsme se domluvili na tom, že vše smažeme a začneme znovu a kdy mi vyznával lásku, nosil drahé dary, byly docela fajn. Jí sliboval (dle dopisu) rozvod až dcery dospějí (už jsou dospělé delší dobu), manželství a budoucnost. Mě sliboval domeček, koupil nové auto. Také se domnívám, že ta její holka je jeho. Časově by to odpovídalo. V dopise podrobně popisovala jak "hnusně" o mě mluvil, o našem sexu, o mé povaze, řekl jí věci,že jsem nestačila koukat. Seběvědomí,klid,pohoda,rozum = nula.
Ženám se líbí, chodí hezky oblékaný (díky mě), má elegantní styl i když v hlavě nic moc. Stojí mě to moc sil se přetvařovat. Chtěla jsem umřít, vážně jsem onemocněla a poslední dobou se mi v ústech dělají afty, zhubla jsem cca 18 kg. Do poradny jít nechce, mám s tím poprat sama, on nic zlého neudělal a tudíž nevidí důvod proč by měl navštívit manželskou poradnu. Mě osočuje, že jsem cvok a mám se léčit. Už vždy budu věřit intuicím a snům, protože ty mi cosi naznačovaly a já jim nenaslouchala. Sny mi nedají pokoj ani teď.
Nenávidím se, jsem totálně rozhozená.
Můžete mi prosím poradit vy, nebo doporučit psychologa, který poskytuje pomoc na pokladnu ? Děkuji za radu, pomoc, kontakt.L.
Lenka
ODPOVĚĎ:
Lenko, je zjevné, že jste se silami v koncích, a především, že si vůbec nevěříte! Víc Vás má v hrsti dotyčná žena, která hraje svou vlastní hru, Vy jste ochotna se ze zoufalství na této hře podílet, takže ona pokračuje. Soupeříte spolu, ale ona je silnějším protivníkem.
Myslím,že manžel svými skutky dává jasně najevo, kde je jeho místo. Zkuste to ocenit, zkuste si věřit, být pro něj příjemná,nepodezřívající, zkuste mu vytvořit prostředí, do něhož se bude vracet rád, ačkoliv dcery jsou již dospělé, a najde tam "jen" svou ženu:-)
7.5.2005 16:58
OTÁZKA:
Dobry den,potrebujem poradit, alebo aspon usmernit dalsie moje kroky.Mam 25 rokov a mojim problemom je moj ex priatel.Rozisla som sa s nim pred rokom a pol po trojrocnom vztahu (skoro 2 roky sme aj spolu byvali).Moj ex priatel doteraz neakceptoval dany rozchod.Na zaciatku sa mi snazil ukazat, ze sa zmenil. Od chvile, ked sa dozvedel, ze mam priatela, jeho reakcia sa zacala stupnovat. Mam pocit, ze je mnou posadnuty.V etapach mi vola na mobil aj 20x za den, v noci, posiela mi sms, ako ma miluje. (Telefony mu nezdvyham, a ked uz zdvyhnem, hovor ma rovnaky obsah: prv je kamaratsky, potom smutny, place, potom ma zacne obvinovat, ze som mu skazila cely zivot,ze je z neho troska a za vsetko mozem iba ja).Zacinam sa bat, pretoze sa stava agresivnejsi,bojim sa zmenit si cislo, pretoze viem, ze ak mu ten telefon zdvyhnem, da na chvilu pokoj. On je schopny mi volat do prace a prestavovat sa pod inym menom, len aby ma na neho spojili.On vie, ze sa nechova normalne, na zaciatku (asi pol roka po rozchode) zacal chodit ku psychologovi, ale bol tam iba 3x.Najhorsie na tom je, ze ja sa zacinam bat,neviem, coho je schopny a zaroven sa citim vinna,predsa, je to niekto, koho som mala velmi rada.Je tu nejaka rada pre mna? Dakujem
zuzana
ODPOVĚĎ:
Zuzko, máte to složité. Jediná rada je - opravdu si asi změnit číslo, nereagovat na jeho SMS i telefonáty - pokud to uděláte, podpoříte v něm představu o možnosti šance na nějaké pokračování.
Vinu si nemůžete klást. Nenesete zodpovědnost vůči člověku, kterého jste milovala, ale z nějakých důvodů přestala. Nenesete!
7.5.2005 17:03
OTÁZKA:
Dobrý den, je to už řadu let, co jsem se scházela s ženatým mužem a měli jsme se moc rádi. Nerozuměl si se ženou a záhy se rozvedl. Já ale nebyla ochotná se všeho vzdát a založit s ním novou rodinu. Rozešli jsme se, našel si přítelkyni, ale až ta další byla ta pravá, s nímž má nyní dvě krásné dcery. Zkraje jsme se třeba jednou za rok potkali na kávě, pak už vůbec. Snad z nostalgie jsem mu jen skoro pokaždé přála mailem k Vánocům a k narozeninám. On si nikdy nevzpomněl, až jsme se náhodou potkali, ale nebyl v tu chvíli čas, tak jsme se domluvili, že zajdeme na kafe. Sám navrhl termín, ale v ten den mi pak s omuvou napsal, že to kafe ruší, protože by to prý nebylo fér vůči jeho ženě i jemu samému, ať se nezlobím. Ráda bych ho jednou za x let viděla a dozvěděla se co je u něj nového, protože jsme byli naladěni na stejnou vlnu, a takových lidí člověk za život moc nepotká. Nic víc. Je káva opravdu vůči jeho rodině tolik nefér?
Vlaďka
ODPOVĚĎ:
Čeho jste se nebyla ochotná vzdát, Vlaďko? Přítel se rozvedl asi kvůli vám?
Nevím, mám pocit, že vás přítel hluboce miloval,a nebyla to jen nostalgie,jakou jste v sobě měla o vánocích vy.
Myslím, že chce vše, co se týče vás a vašeho příběhu, ukončit, protože s vaším ozýváním se, se mu otevírá asi pořád nějaké bolavé místečko.
Prpstě to vezměte tak, že přátelé na kafe z vás nebudou, nemohou být.Tak to je, když city přežívají dál a hrozí, že se opět při kontaktu obnoví, nebo dokonce prohloubí.
7.5.2005 17:09
OTÁZKA:
Dobrý den, sama v sobě se nevyznám. Jsem(26) s přítelem (30) již 10 let a bydlíme spolu již 2 roky.Založit rodinu zatím nebylo možné z finančních důvodů a teď už přítel má konečně práci lépe placenou (sama jsem mu ji musela najit).
Před dvěma lety jsem do toho měla ještě jiný (milenecký)vztah, který úplně ještě neskončil (píšeme se, je dlouhodobě v zahraničí)a myslím si, že i když to bude znít divně, pomohl mému vztahu s mým přítelem (hlavne v sexuální oblasti). Ale muj milenec musel odjet a samozrejme to zaclo skripat. Snazila jsem se priteli vysvetlit, ze potrebuju vic neznosti a pohlazeni /donedávna jsem je samozrejme dostavala od milence/ a vice zajmu o svou osobu. Ja vim, je to vuci nemu vsechno desny podraz ale ja jsem do toho takhle proste vlitla...
Musim rict, ze muj pritel na ten sex a milovani nikdy moc nebyl a ze me potreby jsou podstatne vyssi nez ma muj pritel. Soucasne si nekdy pripadam jako jeho matka (neustale me zada o radu) nebo jako sestra (pro polibeni musim dojit temer vzdy ja). Prestava me vzrusovat jako muz a ja bych s tim chtela neco jeste udelat. Znamena to, že mě nepřitahuje, to že ho už nemiluju? Nebo je to klasicka situace po viceletem vztahu? Mam ho rada, je na nem ve vsem spolehnuti, ale jenom v te sexualni oblasti nam to skripe (ze zacatku to bylo jeho nezajmem a ted se do toho musim bohuzel nutit i ja (on se snazi).Taky nevim, jestli to jeho snazeni neni zduvodnene jenom tim, ze jsem mu rekla, co me schazi....
Je me jasne, ze do teto situace nemohu privest dite...
Co s tim?
Dekuji moc za jakoukoliv radu!!
Radana
ODPOVĚĎ:
Radano, nevím, mám pocit, že byste měli s přítelem přejít do fáze přátelského vztahu, k partnerství patří mj. i touha, erotično, bez toho to prostě nejde, budete hledat další a další náhradní vztahy? Proč? Zatím, dokud nemáte rodinu, společný majetek, máte možnost volby. Jste spolu od vašich 16 let. Vždyť jste se za tu dobu jako žena vyvinula, asi jste spolu už každý někde jinde. Radila bych vám ukončit stávající vztah, zkuste si najít každý svůj vlastní život. Pokud k sobě patříte, vrátíte se k sobě, o to se nebojte. A poučení:-)
7.5.2005 17:30
OTÁZKA:
Dobrý den,potřebovala bych poradit. Jsem už dost dlouho sama a na své nejbližší,hlavně na rodinu to přenášim tím, že jsem často protivná a štve mě všechno a všichni.Uvědomuju si, že je to našim líto,že jsem taková, ale nevim co se sebou mám dělat.Taky si nejsem jistá v navazování vztahů.S jednim klukem se na sebe už delši dobu hezky usmíváme,ale nevim,jestli se nelekne, když na něj vybafnu, jestli by nešel se mnou na kafe?Ale nejsem si jistá,jestli bych se dočkala, než by mi to nabídnul on.Co myslíte?Děkuji za odpověď a přeji krásný,slunečný den.
jana
ODPOVĚĎ:
Jano, i já vám přeji slunečno - nejen dnešní den, ale vůbec. Zkuste se usmívat sama na sebe, a tím i na celý svět. Když si budete věřit, budete přitahovat i ty druhé okolo vás. Pakliže budete přitažlivá pro své okolí, nebudete se bát ani pozvat kluka,který vás zajímá, na kafe. Důležité je, abyste to podnikala v duchu "take it easy"!:-) Prostě tomu nechte volný průběh, nic si od toho neslibujte, na tom, zda spolu něco začnete, nestojí váš svět! Váš svět stojí na tom, abyste si dokázala uvědomovat hlavně své klady, a ty rozjasněně vysílala kolem sebe.
7.5.2005 17:37
OTÁZKA:
Vážená paní Douchová,
obracím se na Vás, jako jednu z dalších alternativ řešení našeho manželského problému. S manželkou jsme již navštívili několikrát poradnu. V jedné nám doktorka radila dobře, jenomže to stálo mnoho tisíc a platíme spousty jiných potřebnějších věcí jako je úvěr atd. Proto jsme zde návštěvy sknočily. U druhé to bylo spíš příjemné povídání a efekt 0. Přešli jsme na domácí možnosti dohody a povídání si o problému. Jenže tado volba zdá se býti neúspěšná a rozhodně nechci, aby naše osmileté přátelství a roční manželství přišlo vniveč.
Mě je 27 manželce 25 a jsem její první kluk. Bydlíme ve svém bytě, máme snad vše krom mimča. A v čem spočívá náš problém, který velmi vážně zasahuje do souladu v domácnosti a samozřejmě i do sexu, který se stává čím dál méně častým jevem?
Já jsem člověk, který nemá problém se s někým seznámit a jsem poměrně dost komunikativní, rád se bavím, družím a hlavně se mi to daří s opačným pohlavím. "problém"
Jednak navazování kontaktů vychází z povahy mé práce, což je obchodní zástupce. Ale samozřejmě spousta výstav a v neposlední řadě děvčata u nás ve firmě.
Já mám žebříček hodnot srovnaný a mě stačí vědět že jsem ženatý a ostatní jsou pro mě vždy jen kamarádkami, byť dobrými.
Jenže to je věc, kterou nejsem schopen stoprocentě vysvětlit své ženě a z toho pak pramení spousta rozepří, hádek a pochybností. Za každou větou se pak objevuje pychlavá poznámka, náznak mé nedůvěry, obavy ale už i věci, které si sama dedukuje a tvoří si vlastní scénář dějě, který se ještě nestal, ale co kdyby se stal, jak by ses choval potom, ptá se.
Konkrétně uvedu jeden aktuální případ, v práci u nás je nová holka, o které jsem doma řekl, že je fajn, je pěkná a rozumím si sní. Já na těchto slovech nevidím nic špatného, avšak žena ano. A od té doby kdykoliv řeknu, že jsem se sní bavil, následuje otázka o čem. Jak se obléká, strojí se tak, jako ty co utrácejí jen za šaty a neplatí tolik splátek co mi dva? Ano strojí, ale to nic neznamená říkám, odvětí nojo, já se tak strojit nemohu když tolik splácíme a máme dluhy. Další kámen úrazu. Nevysvětlím ženě, že u mě není nic míň když nechodí oblékaná jako ona, že snad vydím co doma splácíme a bude se tak oblékat, až úvěr skončí.
Abych ještě uvedl vše, manželka je věřící a já ne. Brali jsme se však v kostele a pro mě to hodně znamenalo a beru to vážně ač jsem či nejsem věřící. Ani toto nestačí, když připomenu kde a co jsme si slíbili. Pochybuje o upřímnosti mého slibu a neumí se opřít o manželský svazek.
A abych řekl něco o sobě, z čeho jistě vznikl první červík v její hlavičce, před dvěma lety jsem měl smskový úlet a přišlo se na to a od té doby to má v sobě.
Nevím zda jsem Vám to poslal trochu srozumitelně, ale jestli Vás napadá pár rozumných rad sem snimi.
Díky a přeji krásný den.
Pavel
ODPOVĚĎ:
No, Pavle, to opravdu tak snadno na tomto prostoru nevyřešíme. Ve hře je hned několik faktorů, které negativně ovlivňují možnost vašeho souladu, důvěry vaší ženy.
Mohu nastínit jen některé :
-vaše komunikativnost, otevřenost a přátelskost vůči ženám (versus introvertní přístup ke sětu u vaší ženy)
- vaše sebedůvěra (versus její nedostatek u vaší ženy, která je na vás pravděpodobně velmi závislá )
-mizící frekvence sexu ve vašem manželství (i kdyby nebyla vaše žena příliš sex.náruživá, bude si minimalizaci intimního života interpretovat jednoznačně jako vaše jiné zájmové sféry, kt. ji ohrožují)
-vaše, byť platonická, minulost před 2 lety, za doby trvání vztahu, je zřejmé, že máte touhu potvrzovat si sebe sama prostřednictvím kontaktu s jinými ženami - nic by na tom nebylo, kdyby si vaše žena věřila, a měla to podobně bezproblémově s kontaktu s muži
i když - nevím, jak by se VÁM líbila její , byť jen SMS, hra s někým jiným:-)
myslím, že máte v rámci soužití již několik narušení, která se promítají do problémů v komunikaci, možnosti se otevřít jeden druhému, pokud někoho něco trápí, bude to více možná v podobě výčitek
to ovšem nikam nevede
Rady? navštívit přeci jen kvalitního psychoterapeuta se specializací na partnerské vztahy
8.5.2005 22:32
OTÁZKA:
Vážená paní Douchová, chtěla bych Vás požádat o radu, která se ale netýká partnerských a manželských vztahů.Nevím, zda mohu mou otázku položit v této anketě.
Mám syna na střední škole(17letý).Jelikož jsou dva studenti stejného příjmení ve stejné třídě, došlo ze strany profesora k velkému omylu.Jeden student výborný druhý recesista a podprůměrný.Došlo k záměně klasifikace u obou studentů.I když se tento problém "vyřešil" tím, že profesor uznal svoji mýlku, ale klasifikaci ponechal jak byla.Syn od té doby nekomunikuje, rezignoval a všechno se mu zdá zbytečné.Z dobrého studenta máme teď doma skoro trosku.Mohla byste mi prosím poradit, jak bych měla syna povzbudit a pomoci mu v jeho nesnázích?
Děkuji Pavla
Pavla
ODPOVĚĎ:
Pavlo, je mi velmi podivné, že by profesor vašeho syna nezměnil klasifikaci a přístup, ale stát se může cokoli.
Chápu, že syn cítí křivdu a mohl přestat věřit v nějakou spravedlnost, ale pak je opravdu na vás, na jeho rodině, abyste mu na jiných příkladech prezentovali, že svět prostě spravedlivý není a takto se to děje, přesto on musí jít dál, protože své schopnosti, svůj potenciál má.
Pokud to takto nezvládá, je vidět, že je křehká, psychicky subtilní osobnost, která možná bude potřebovat pomoci zvenčí.Je čas vše podchytit, navštívit případně psychologa, pokud vy si nevíte rady. Syn potřebuje podpořit, získávat ocenění, posilovat, získávat od vás příklady ze života, jak jste zvládli podobné situace, jakých v životě je...
Asi je to v jeho 17 letech první konfrontace s tvrdou realitou, o to více bude potřebovat vědět, že se musí spoléhat na sebe,tj. - musí si věřit!!!,že je dobrý
8.5.2005 22:43
OTÁZKA:
Bydlíme s partnerem 4 roky a vychováváme spolu mého 6 letého syna z předešlého vztahu. Syn půjde do 1. třídy a jeho biologický otec se o něj nikdy nezajímal, za svého tátu považuje mého partnera. Ve vztahu už jsme si prožili hezké, ale i špatné chvíle, včetně vážné autonehody. Majetek i zařízení máme na půl.Chtěla bych mít s partnerem dítě, antikoncepci jsem po dohodě vysadila již před 1/2 rokem. Vzhledem ke všem popsaným okolnostem trvám na tom, abychom se s partnerem vzali. Chci mít rodinu se vším všudy, i formálně. Je to pro mě opravdu velmi důležité, žijeme na malém městě a v práci jsem snad jediná, kdo žije takhle "na hromádce". A jelikož plánujeme druhé dítě, nechci, abychom se každý jmenovali jinak. Partner proti adopci syna nic nemá. Jakmile jsem ale začala mluvit o svatbě a začala se pídit po tom, co všechno je třeba zařídit a hlavně stanovila termín, partner se začal vykrucovat a začal hledat důvody, proč se dle jeho názoru není třeba brát. Děti se můžou jmenovat po mě a co když nejsem ta pravá,.... Chápu, jednu špatnou zkušenost z manželství má, ale ta je více jak 15 let stará (musel se ženit ve 22 letech a ani ne za 4 roky byl rozvedený). Přijde mi to nespravedlivé a je mi to líto, protože mě o to chce ochudit. O svatbě, změně příjmení a adopci syna mluvím víc jak 2 roky,on se ale tváří, jako že s tím souhlasí a když na to pak dojde, tak se začne vytáčet. Vím, že s ním chci zůstat a že si nechci nikoho jiného hledat, navíc nemám moc času, protože chci, aby syn měl od první třídy jedno příjmení, aby se mu děti nesmály a neměl problémy s vlastní identitou (v případě změny v průběhu školní docházky). Poraďte mi, prosím, jak na partnera, jak mu to mám ještě víc a racionálněji vysvětlit, co mám udělat? Ve vážných záležitostech měl partenr vždy problémy s rozhodováním. Děkuji za odpověď.
bibina, 29 let
ODPOVĚĎ:
Bibino, co když vás partner o nic ochudit nechce, jen se prostě bojí instituce manželství, rozvod je pro něj strašákem?
Musíte si asi hodně spolu povídat o tom, co pro každého z vás manželství znamená v pozitivním slova smyslu, ale i v negativním slovy smyslu.
Partnerský funkční vztah je primárně založen na vzájemné úctě, dobré konstruktivně otevřené komunikaci, na vzájemné důvěře, na sexuálním souladu.
Co vám dvěma z toho chybí?
Nemohu vám poradit, jak mu to máte racionalizovat, naopak mám pocit, jestli mu to nemáte vysvětlit emotivně. Ale - na druhou stranu - i vy musíte být ochotná přistoupit a jeho argumenty. A pak se zkuste dohodnout, zda kompromis mezi oběma postoji ano, a proč...
8.5.2005 22:52
OTÁZKA:
Vazena pani doktorko, zda se, ze mam obdobny problem jako Lenka K... Vlastne ne. Podle ostatnich jsem pry krasna, mila, inteligentni a sebevedoma, jenze ja mam uplne jiny pocit. Prave naprosto opacny. Kdyz se o me zacne snazit nejaky pritazlivy a zdanlive sebevedomy muz, dostanu okamzite zachvat paranoie, ze me chce dostat jenom do postele. V tom okamziku jsem nepatricne zla/no spis pravdomluvna/ a ublizuju, ikdyz o dotycneho vazne stojim. Vetsinou ovsem i ty nejvetsi dobyvatele po chvili prestane ten urputny souboj se mnou bavit a nechaji me tak, ja jsem pak strasne nestastna, a vyvadim hrozne hlouposti.
Naposledy se mi to stalo nedavno, respektive vztah nevztah, ktery vubec nezacal, nebo respektive, ktery jsem proste svym chovanim pokazila, trva uz od prosince. Ackoli jsem se snazila dat vse do poradku, a i pres to, ze nerada, omlouvila jsem se a snazila jsem se to dotycnemu vynahradit. Dotycny mne ale pri kazde mozne prilezitosti, kdy se nahodou potkame insultuje a ublizuje. Ikdyz podle ostatnich bych se mela na nekoho takoveho vykaslat, porad mam spatne svedomi, ze jsem mu na zacatku ublizila /ikdyz si koledoval sam/ a vycitam si, ze jsem do jiste miry zpusobila, ze se zacal chovat jako kreten a zacal zneuzivat jine... Navic jsem to uz skusila a po mesici a pul se zase ozval/ikdyz zrejme jen proto, ze se mu libilo se mnou spat/
Je to jako na houpacce a je to strasne vycerpavajici.
Vzhledem k tomu, ze si ale ted zrusil tel. cislo /ackoli snad ne kvuli me a kvuli jedne sms za tyden/tak se zda, ze je konec. Vlastne se ptam, co mam delat, abych lepe zapomnela a abych se citila lip... Vyrazet s prateli-to asi nepujde, on je totiz problem v tom, ze jsem v cizine...a citim se strasne sama.
Eva, 25 let
ODPOVĚĎ:
Evo, teď se jedná více o vás a váš další postup směrem k mužským, než o tento konkrétní "vztah", nemýlím-li se.Samozřejmě se mohu mýlit, ale mám pocit, že vaše houpačka je pro vás poučením o tom, jak a kudy dál ve vztahu jak k sobě, tak k mužům, kteří vás přitahují, a vy je - právě díky tomu - odmítáte.
Nezdá se mi příliš, že by hlavním pojítkem mezi vámi a "přítelem" bylo to, že jste mu původně ublížila.Je možné, že vás přitahuje právě to, jak píšete, že se po vašem odmítnutí začal chovat "jako kreten", že vás vlastně trestá za svůj neúspěch tím, že balí jiné holky,manifestně před vámi. Neberete si to vše jako svou záležitost?
Mám pocit, z toho, jak vše popisujete, že je to konečně někdo, kdo vás dostal, je pro vás sexuálně přitažlivý,prostě ho chcete.
A teď už ale to dál bude zase jen a jen o vás.
Přemýšlejte o tom,proč si sebe dost nepovažujete, proč podezříváte zájem každého kluka o vás z pouhého zájmu o vaše tělo a ne i o vaši duši.
Nestojí to za popovídání si s psychologem?:-)
8.5.2005 23:33
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, chtěla bych se zeptat na problém své kamarádky (stydí se zeptat). Je jí lehce přes čtyřicet, žije s přítelem o pár let starším. Dle mého názoru to vždycky byla jiskřivá ženská, která není malicherná a je s ní sranda, ale on ji vysloveně deptá. Znají se 11 let, několik posledních (nevím přesně, snad 5,6) spolu žijí. Ona nevychází s jeho dětmi (pubescenty) z předchozího manželství, které ji ignorují, případně jí dělají naschvály. Řeší to tak, že je ignoruje také, rozhodně nebrání partnerovi ve styku s nimi. Pouze má výhrady k tomu, aby navštěvovali bez jejího vědomí byt, kde s partnerem žijí (je její a přistihla jednoho ze synů, jak jí prohledává skříně). Partner je ve vztahu ke svým dětem naprosto nekritický, nikdy podle mě neměl snahu "zjednat pořádek" ve vztazích a nastolit jasná pravidla jak se kdo bude ke komu chovat. Navíc by chtěl, aby mladší syn s nimi bydlel, a protože ví, že kamarádka je ostře proti, jde na to oklikou - přestane s ní mluvit, tento stav vydrží třeba měsíc a na její dotazy proč nebo co se děje buď neodpovídá, nebo vytahuje buď naprosto malicherné nebo i vykonstruované obvinění. Vysloveně se baví tím, že ona je vystresovaná a "visí na něm". Pak po nějaké době naprosto otočí a tváří se, že se vůbec nic nestalo, co si to vlastně ona vymýšlí. Postupně za ty roky ji dostal do stavu vystresované chudinky, která si klade za vinu naprosto všechno a jak ona říká - pohybuje se na minovém poli. Pokud chce, vyslechnu ji, moje rada ať ho rychle kopne do .... je na nic, protože toho prostě není schopná. Byla kvůli jeho dětem i v poradně, bohužel on tam nešel, protože on prý nemá problém. Dá se vůbec něco dělat a nějak pomoct ženské, která chátrá před očima fyzicky (tlak, žaludeční obtíže ze stresu) i psychicky? Děkuji
Majda
ODPOVĚĎ:
Majdo, nevím, jak můžete své kamarádce, o níž je zde řeč, pomoci vy, jako kamarádka, jinak, než že jí doporučíte návštěvu specializovaného psychologa.
Děti jejího partnera jí dělají naschvály, protože ji nedokázaly přijmout jakožto někoho, kdo narušil jejich rodinu. 2. partnerka jejci táty je vždy označována dětmi jako viník rozpadu rodiny. Nemohou k ní snadno najít pozitivní vztah, pokud jejich matka trpí a pomluvá kamarádku - neboli, pokud se ona nesmířil s odchodem exmanžela.
Tady by snad měl šanci zafungovat její partner - před dětmi, aby ji dokázal obhájit. To asi vaše kamarádka postrádá, nemá pevnou půdu pod nohami, a možná chybuje.
Ale chybují i oba dva v rámci vztahu, evidentně to nemají vyřešené,asi to už v součASNÉ fázi nezvládnou bez emocí, psycholog by jim pomoci mohl.
8.5.2005 23:42
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, před čtrnácti dny se se mnou rozešel partner po dvou leté známosti. Během 14 dnů, kdy jsem pozorovala nějakou změnu bylo povšem. Důvod byl, že mě již nemiluje. Byl to pro mě šok, on říká, že to trvá delší dobu. Tu dobu co měl tyto pocity mít, jsme budovali společné bydlení a především on byl tím aktivnějším. Partner má docela závažné zdravotní problémy a povahu, kdy s nikým o ničem nemluví a nechce nic řešit. Co se se mnou rozešel se mi /i přes počáteční sliby/ neozval. Vím však, že je přešlý, s nikým nekomunikuje a neustále nad něčím přemýšlý.Kamarádce napsal, že to všechno moc bolí, snad jako bych se rozešla já s ním, ne naopak. Nevím o žádných problémech, které by mohli být příčinou rozchodu. Novou přítelkyni také nemá. Bojím se, že příčinou všeho je strach, z budoucnosti, ze zdravotních problémů apod. Chtěla bych mu pomoci, on o to asi nestojí. Mrzí mě, že se oba trápíme a nevím jak se dál chovat a co čekat.
Jana
ODPOVĚĎ:
Milá Jano, já mohu těžko posoudit, co je opravdovou příčinou přítelova rozhodnutí - zda to, co říká, nebo jeho zdravotní problémy a obavy z toho,co by to znamenalo do budoucna pro vaši předpokládanou rodinu, neboli jeho zodpovědnost vůči vám.
Ale asi bych respektovala jeho rozhodnutí a neozývání se,možná by bylo dobré mu napsat dopis, kde byste zhodnotila, co bylo pro vás na vztahu s ním důležité a krásné, a kde byste jasně dala najevo, že tu pořád jste, jste ochotná i schopná čelit jakýmkoliv problémům s ním, že si můžete být pořád oporou.
Nevím, pak bych to asi nechala již na něm.
11.5.2005 19:37
OTÁZKA:
Jsem vdaná 17 let a před 2 lety jsem manžela našla v 1 hod.v noci u jeho mladší spolupracovnice doma.V tu dobu měl být v práci...Měla jsem už delší dobu pocit, že něco není, jak má být. Jezdili spolu z práce, do práce, na oslavy . Tak jsem tomu začla věnovat pozornost a ženská intuice dokonala dílo zkázy... Říkal, že se nic nestalo a že měli nějakou poruchu na lince, tak šel k ní. Já jsem prý byla stejně unavená a spala jsem. Tak šel prostě "na kafe". No, to se dá i nedá věřit. Je to už dost dlouho, ale stále se nemohu přes tuto věc dostat a jít dál.
Pokaždé se najde nějaký spouštěcí mechanismus, který mi vybaví nějaké nepříjemné vzpomínky. Zvláště citelné je to v období menzes. To je jako uragán.S tou slečnou jsme se znaly a bavily.Myslela jsem, že se mi zhroutí svět. To byla bomba.
No a teď mi vadí, když se k ní hlásí, zdraví ji a baví se s ní, jako by se nikdy nic nestalo. Já jsem hotová a oni v pohodě. Mimochodem podotýkám, že ta slečna nebyla ani schopna se mi u ní doma podívat do očí, když jsem si šla pro manžela. Bylo to hrozné.
Během manželství mi manžel několikrát v hádce řekl, ať to podám, že to podepíše. A když jsem mu to dneska dala na vědomí, zajel to řešit k mým rodičům.
Měla jsem ho ráda a úplně jsem mu věřila. Ale teď je to jinde.Spíme spolu, jakš takš fungujeme, ale jak to přijde, stačí jen málo a jede to.
Nevím, jak se z toho sama dostat tak, abych byla opět ve vnitřní pohodě.Před 2 lety jsem zhubla 12 kilo. Teď se vracím zpět na své, ale klid je ten tam.A důvěra je asi tam, kde ten klid.
Nebýt dětí, tak už jsem dávno úplně jinde.
Manžel se snažil dělat to, co se od něho čekalo, ale vzdát se své "noční kamarádky" kvůli mým výmyslům prý nehodlá.
Byla jsem i u odborníka, abych se ujistila, že to, co jsem zažila a co mi manžel stále tvrdí není pravda- že jsem totiž žárlivá.Řekl, že podle mých uvedených reakcí si myslí, že jsem dobrý psycholog a mám nechat manžela rozhodnout se , co a koho vlastně chce.
Zůstal doma, ale mně to takhle nestačí. Jsem úplně jiná bytost. Podezíravá, nedůvěřivá, neumím se radovat a nemám do ničeho chuť. jako bych od té doby jen přežívala.A ostatní zůčastnění jsou O.K.
Co mám udělat, abych byla taky tak v pohodě?
martina
ODPOVĚĎ:
Martino, zkuste se znovu obnovit v sobě sebedůvěru jako ženy, snažte se žít si i svůj vnitřní nezávislý život, neodvíjet svou psychickou pohodu jen od manžela.
Buďte více s přáteli, věnujte se svým koníčkům, které vám přinesou radost.
Myslím, že když se od minulosti odpoutáte, a budete více sama sebou, bude lépe nejen vám samotné, ale i manželovi s vámi.
11.5.2005 19:41
OTÁZKA:
Dobrý den. Je mi 44 let, jsem 26 let vdaná a 2,5 roku mám známost, dá se říci, že vážnou. Přítel je rozvedený. Náš vztah došel tak daleko, že jsem se rozhodla manželovi svůj vztah přiznat, protože o něm neví a odejít od něj. S přítelem jsme prodiskutovali všechny možné záležitosti a problémy, které by s naším vztahem souvisely a vyplývaly. Nebylo by to tedy bezmyšlenkovité ukončení manželství a bezhlavé skočení do nového vztahu. A tady nastala situace, se kterou si nevím rady a prosím o Váš názor. Přítel nevidí problém v mém případném stěhování k němu do jiného města a s tím spojenými zásadními změnami pro oba... Jeho největší starostí je, zda můj manžel, se kterým bych se tedy pravděpodobně rozvedla, nezůstane opuštěný a sám. Co si myslím, jak dalece ho raní to, že ho opustím. Jestli má přátele, kteří mu mohou pomoci. Jakým způsobem mu rozchod a rozvod oznámím, co řeknu, jak si myslím, že se zachová, čeho je schopen atd. (Přítel vychází z toho, jak on prožíval rozvod - byla to tehdy pro něj stresující záležitost.) Jeho dotazy a reakce mě zaskočily. Bohužel ne moc pozitivně. Myslela jsem, že tato část nepříjemné záležitosti by měla zůstat v mé režii a přítele nezatahovat do případných konfliktů s manželem.
A teď konečně přichází můj dotaz. Paní doktorko, co si o tom myslíte? Jak dalece je normální, aby přítele zajímalo, jak na tom bude manžel? Není to spíše signál toho, že si není sám sebou, ale taky mnou, úplně jistý? Nebo je to jen jakási soudržnost chlapa s chlapem? (Musím ještě říct, že mého manžela osobně nezná.) Nebo mě prostě nechce a bojí se to říct, přesto, že tvrdí, že mě má rád a v podstatě mě nepřímo k mému rozhodnutí opustit manžela dohnal?
Děkuji za odpověď.
LenkaP
ODPOVĚĎ:
Lenko, všechny varianty, které jste vyjmenovala, jsou možné.Ale více bych se přikláněla k tomu, že máte vedle sebe velmi zodpovědného člověka s traumatizujícími zkušenostmi z vlastního předchozího soukromí. Zažil reakce své ženy při rozvodu, které asi byly dramatické. Je si vědom toho, jak velký zásah do života člověka, který žije s pocitem, že vše je v pořádku, to je, když je oznámen odchod.
Mně se jeho obavy líbí, i když to možná nevypadá tak úplně "mužně".Pravděpodobně Vám připadá, že by muž měl o svou partnerku více bojovat, a ne se vzpěčovat tomu, když se partnerka rozhodne.
Na druhou stranu je možné, že se začal bát nové definitivy,když z jedné odešel.
Je možné i to, že se bojí svých pocitů viny při pohledu do budoucnosti - co kdyby váš vztah selhal a vy jste mu to někdy pak vyčítala?
Myslím si, že je opatrně prozíravý, je to jeho povaha, tak s tím takto počítejte a zakomponujte si to do toho, co chcete od života v budoucnu vy, jakého partnera potřebujete. Takového, který rasantně rozhoduje za vás, a vy se o něj můžete opřít, nebo?...
11.5.2005 20:18
OTÁZKA:
Dobrý den,
předem se omlouvám za délku svého dotazu a za to, že je pravděpodobně jen jednou z variací dotazů již zodpovězených ve Vaší poradně. Je mi 24 let a s přítelem (27) jsme spolu něco málo přes sedm let. Nikdy jsem nepatřila mezi lidi, kteří se ostatním příliš otevírají, nechtěla jsem nikomu dovolit mít tu moc mi ublížit. Do něj jsem se ale zamilovala a stal se jediným člověkem, kterému jsem bezvýhradně věřila. Věděla jsem, že mi může ublížit, ale rozhodně jsem nelitovala. Byla jsem šťastná. Rozumíme si, máme stejné názory na život, stejné hodnoty,... Samozřejmě i my jsme měli problémy jako většina párů. Kromě těch drobných to byl i sex. On je jediný, s kým jsem kdy sexuálně žila, on měl přede mnou spoustu sexuálních partnerek, i takových na jednu noc. Rozhodně nemůžu říct, že by mě sex od začátku bavil. Nejdříve spíše naopak, postupně jsem tomu snad přišla na chuť. Rozhodně jsem ale nikdy nebyla a nejsem žádná dračice a nikdy jsem nic jiného ani nepředstírala ani neslibovala. Měla jsem a stále mám spoustu zábran, které nedokážu překonat. Asi bylo jen otázkou času, kdy mu přestane stačit jen to jak vypadám a sex se mnou ho přestane bavit. A to začalo postupně tak před dvěma třemi lety. Trápila jsem se tím, mluvili jsme o tom, ale nic jsme nevyřešili. Bála jsem se, že si najde nějakou jinou, že to takhle nemůže jít dál. On mě vždycky přesvědčoval, že tohle není to na čem náš vztah stojí a že jsou důležitější věci, že hlavní je, že se máme rádi a že je nám spolu dobře. A to opravdu bylo, měla jsem všechno, co pro mě v životě bylo důležité: lásku - člověka, se kterým mi je dobře, který mi je oporou, dokáže mě rozesmát, má rád mou rodinu, jsme zdravi, máme práci, pěkný byt,...Milovali (fyzicky) jsme se spolu ale čím dál míň, v poslední době tak jednou za měsíc a nakonec jsem náhodou zjistila, že mě podvádí. Bylo to s jeho kolegyní, o které jsem věděla, že je do něj zamilovaná. Ne, že by mi to řekl on sám, on mi to spíš vymlouval, že dělám z komára velblouda (když mu začala nosit svačinky, dárky k Mikulášovi a Vánocům, kdy mu po práci musela psát ještě sms domů), když jsem něco takového řekla, ale doslechla jsem se i z jiných zdrojů (nebydlíme ve velkém městě), že je do něj zamilovaná. Vždycky říkal, že by s ní nic mít nemohl, ale má ji rád jako kamarádku. Když jsem to o nich zjistila (náhodou jsem našla jejich psaníčko), řekla jsem mu s předstíraným klidem, že doufám, že je mu jasné, že končím. A opravdu jsem byla v té chvíli přesvědčená, že jiná cesta není. Nikdy v životě mi nebylo hůř, všechno čemu jsem věřila bylo pryč. Nejhorší, že i to co bylo předtím krásné, je pro mě teď zkalené tou lží a zradou. Každá vzpomínka na krásné chvíle (a že jich bylo spousta) mě bolí, protože mám pocit, že jsem byla šťastná jen proto, že jsem byla tak naivní a hloupá a věřila něčemu čemu jsem jen věřit chtěla.
Po tom, co se jeho nevěra prozradila, mi sliboval hory doly, že si najde jinou práci, odstěhuje se, cokoli, jen ať neodcházím, že nechce ztratit mě ani mou rodinu, kterou má taky rád. Prý s ní šlo jen o sex. Trvalo to v době, kdy jsem to zjistila asi tři týdny. Za tu dobu s ní spal víckrát než se mnou za poslední tři měsíce. Pořád si vybavuju ty lži, kdy jsem ho litovala, kolik má práce, že se z ní vrací v noci a on byl přitom s ní. Chtěla jsem, aby s ní přestal pracovat. Údajně se domluvili, že ona odejde z práce. Když se nic nezměnilo ani po dvou měsících, rozhodla jsem se, že splním to, co jsem řekla, že s ním nebudu, pokud s ní pořád bude pracovat a našla jsem si podnájem. Když jsem mu o tom řekla, byl v šoku a rozhodl se, že se odstěhuje on. Strašně mě to všechno bolelo a pořád bolí, ale i přes svou hrdost jsem vedle něj nedokázala žít jako cizí, bylo mi s ním pořád pěkně a byly chvíle, kdy jsem měla chuť se na všechno vykašlat a žít jen pro "teď", kdy mi bylo pěkně v jeho náručí. Po čtyřech měsících od jeho nevěry měl už zaplacený podnájem, ale pořád se neměl ke stěhovaní. Po jednom krásném dni, kdy jsme byli na výletě, mi do
[tato otázka byla zkrácena]
Klára
ODPOVĚĎ:
Kláro, váš dotaz se nestačil celý zobrazit, takže nevím závěr. Myslím,že už jen tím, že jste vše dopodrobna vypsala, jste si musela udělat sama nějaký náhled na vaši situaci a mohla jste si na leccos odpovědět pro sebe.
Já mám pocit, že vás má partner opravdu velmi rád, na vašem vztahu mu záleží zcela mimořádně, ale sexuální potřeba je v jeho věku zcela zákonitou základní životní potřebou. Proto mimopartnerský vztah.
Nechtěla byste navštívit psychologa, abyste si sama pro sebe ujasnila, kde je problém u vás?:-) Bude tam nějaký psychogenní bloik, který určitě půjde odstaranit, nebojte.
12.5.2005 16:47
OTÁZKA:
Dobrý den, je mi 27 let, příteli 30. Jsme spolu asi tři roky, téměř od začátku našeho vztahu spolu i žijeme (bydlíme). Problémem posledního roku je SEX (jak jinak). Přítel nemá naprosto žádný zájem - nejenom o milování, ale ani o mazlení, líbání atd. Mám pocit, že spolu žijeme spíš jako dva spolubydlící, než jako muž a žena. On se mnou přitom chce být, plánuje budoucnost, dům, děti...ale přitom nedochází z jeho strany k žádným pokusům o fyzický kontakt. Dodávám, že jsme oba dost pracovně vytížení a proto i často unavení, tím by se samozřejmě dalo jeho dočasné(!) snížení sexuální chuti omluvit, a já bych to samozřejmě pochopila. Pokud ale situace trvá tak dlouho, asi to není úplně normální...? Nechci po něm žádné postelové supervýkony, ale aspoň občas pohladit, obejmout, políbit... Mluvení o tom se partner spíš vyhýbá, do poradny ho asi taky nedostanu...Co s tím? Vím, že je běžné, že mají partneři odlišné sexuální potřeby, je třeba je sladit, domluvit se na nějakém kompromisu, ale s ním to není možné. S předchozími partnery jsem žádný podobný problém neměla, spíš naopak. Na tom současném mi velice záleží, chci s ním být, ale neumím si představit, že mě čeká několik desítek let života bez něžností a sexu. Prosím vás, je v pořádku, že 30letý zdravý muž nemá zájem? Můžu s tím něco udělat? A pokud jde opravdu o dočasnou ztrátu zájmu způsobenou stresem, únavou atd., jak dlouho asi může trvat? A kdy už začíná svědčit o jiných problémech? Děkuji!
Anna
ODPOVĚĎ:
Milá Anno, nezájem o sex u 30letého muže může mít několik příčin. Buď je opravdu déledoběji psychicky vyčerpaný, v důsledku toho by mohl mít problémy s erekcí, nebo u něj je opravdu - díky tomu - snížená míra sexuální potřeby,chutě.
Může mít ale také celkově nižší míru sexuální apetence (apetitu).
Nejvíce se ale přikláním k tomu, že by se mohlo jednat o vztahový problém mezi vámi. Jestliže nemá zájem ani o něhu, pomazlení, něco se děje.
Zamyslela bych se nad tím, jak moc mu nedostatek sex. kontaktů vyčítáte , jestli jej tím neblokujete. Podrobněji by se to dalo probrat s psychologem :-)
12.5.2005 16:57
OTÁZKA:
Dobrý den,
žiji již s přítelem sedm let. během této doby jsem mu byla osmkrát nevěrná. vím, že pokud mu to řeknu, neodpustí mi. bezmezně ho miluji a on mě. chceme se vzít. jen mě trápí svědomí a nevím, co mám dělat. nevěrná mu už nikdy být nechci. bylo to proto, že na mě neměl vůbec čas.
mám mlčet nebo mu to říct?
děkuji
nelinka
ODPOVĚĎ:
Nelinko, není důležité vaše svědomí, ale vaše odhodlání. Jste to jen vy sama, která ví, co ke svému příteli cítí, za co vám stojí.zda ustojíte nevěry, které máte tak dobře spočítané:-).
Proč byste mu o nich měla říkat, nebyly - li pro vás dva podstatné?...
12.5.2005 17:01
OTÁZKA:
Milá paní doktorko, omlouvám se Vám, za dva prakticky stejné dotazy, pokládané s odstupem několika dní. Špatně jsem tuto stránku prohlédla a myslela jsem, že můj první dotaz nebyl odeslán. Ještě jednou se omlouvám Jana
Jana
ODPOVĚĎ:
Jano,odpovídám někdy s delšími intervaly, tak, jak to stíhám, někdy mám čas až po týdnu.Zdravím vás, Jitka D.
12.5.2005 17:03
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, je mi 40 let, mám téměř 19 let syna a jsem stejně dlouho vdaná. Manžel je celý týden pracovně na cestách a jezdí jen na víkendy. Pokud je doma tak už ale dávno není pohoda i když se snažím mu nedávat žádnou záminku, ale bývá na mě často nepříjemný a často se hádáme. Občas se i napije a asi mi je i nevěrný. Já si ale myslím, že se snažím dělat vše proto aby byly víkendy v pohodě. Před 3 lety mi ale jeden dlouholetý kamarád sdělil, že je do mě zamilovný už dlouho. Zkoušela jsem se tomu bránit, ale je mi s ním hrozně fajn. Je naprosto spolehlivý a každý den mi všemožně dává najevo, že jsem pro něho ta jediná a že to myslí naprosto vážně. Kvůli mě se i rozchází se ženou. Jsme spolu téměř denně. Jsem z toho opravdu zmatená a nevím co mám dělat. Nechci přijít o syna a dělat mu v hlavě zmatek, chci aby v klidu dostudoval a nechci já být ta špatná když se ode mě očekávalo, že budu sdílet všechno dobré i zlé se svým manželem. Vím ale že vedle toho druhého by mě bylo asi lépe. Dělá přesně veci které se mi líbí a plně mě chápe. Jen trochu možná naléhá abych se nějak rozhodla i když říká že počká. Poradíte mi co s tím prosím?
Mirka
ODPOVĚĎ:
Mirko, na dálku vám neporadím, to by nebylo fér - v pár větách, bez znalosti vašeho příběhu, se podílet na vašem rozhodnutí.
Mimomanželský vztah vznikne velmi snadno tehdy, když jsme déledoběji citově deprivovaní, někdy to může být i funkční pro naše m anželství.
Jste to ale vy, která musí zvážit opravdu pečlivě, zda můžete s přítelem žít dále celý život.¨
Mně se tam intuitivně něco nezdá - přítelův tlak, jeho rozchod se ženou, který motivuje vámi. Prostě cítím na jeho straně tlak, na vaší straně zamilovanost.
Ale od zamilovanosti k zodpovědné lásce je cesta docela dlouhá.
12.5.2005 17:09
OTÁZKA:
Dobrý den, byla bych strašně ráda, kdybyste mi mohla poradit. S přítelem jsme spolu chodili téměř 7 let, mně je 23 a jemu necelých 27 let. Náš vztah je pro oba prvním, před rokem a půl jsme si koupili byt a plánovali společnou budoucnost. V posledních několika týdnech byl ale přítel odtažitý a jiný než obvykle. Přišla jsem na to, že se schází s jinou ženou a to také po sexuální stránce. Byl to pro mě obrovský šok, ale jelikož byl náš vztah velmi hezký (společné zájmy, kamarády, názory na život, plánovali jsme budoucnost), rozhodla jsem se, že jsem ochotná jeho nevěru přejít a žít s ním dál. Pár dní jsem se snažila to nějak urovnat a dokázat partnerovi, jak moc ho miluji, bohuzel po několika dnech mi přesto řekl, že si vybral ji, že si myslí, že jsem ta pravá pro jeho život, ale že to teď cítí takhle. Rozhodl se ukončit několikaletý vztah kvůli pár týdnu známosti. Odstěhovala jsem se od něj, ale dále si píšeme. Jelikož jsme měli společné zájmy, vídáme se na nich, což je pro mě velké utrpení a nemyslím pak na nic jiného, než na něj. Nechci ho ztratit i přesto, co mi udělal. Nevím ale, jak se nejlépe zachovat, jestli s ním udržovat stále kontakt, i když se u toho trápím, nebo s ním vůbec nekomunikovat. On teď udržuje kontakt jak se mnou, tak s tou druhou a tvrdí, že potřebuje čas, aby si vše urovnal. Měla jsem už i myšlenku, že se s tou dotyčnou spojím a popovídám si s ní o tom, ale nevím, jestli je to nejlepší nápad. Jsem na tom opravdu moc špatně, proto Vás žádám o radu. Děkuji.
Míša
ODPOVĚĎ:
Milá Míšo, nemyslím si, že by byl dobrý nápad se spojovat s přítelovou aktuální partnerkou - co byste tím získala? Dle mého spíše jeho odpor, poznala byste svou konkurentku osobně, představovala byste si, jak jsou spolu, to by vám asi nepomohlo. Dejte opravdu partnerovi čas na rozmyšlenou, ale tak, aby on věděl, že o vás může přijít. Nebuďte vy tou závislou, to jest bezpečnou pro něj.Ať vás necítí jako svou jistotu,ale musí se nad vámi zamýšlet.
Moc bych do společnosti, kde se vyskytuje on, nechodila.
To je strategická rada, horší už je to s radou, jak to máte zvládnout psychicky. Milá Míšo, na to rady moc neexistují, musíte to nějak zvládnout. Kdyby vám pomohlo povídání, můžete se u mně objednat na tel.603454953.drřím vám palce, ať to bolí co nejméně.
13.5.2005 11:40
OTÁZKA:
Milá paní doktorko, chtěla jsem se zeptat, jak řešit problémy s partnerem, který o nich odmítá mluvit. Vím, že má velké zdravotní problémy, se srdcem, velké a časté bolesti hlavy, problémy s trávením a následné průjmy a bohužel také problémy intimního rázu,kvůli kterým se se mnou před 14 dny rozešel./vím však, že je měl i s bývalou přítelkyní/. Tvrdil, že je objednán k doktoru, nakonec prý nikam nešel, ale jeho matka našla nějaké prospekty a letáky od lékaře. S nikým o tom nemluví a myslím si, že má velký strach. Je mu 30 let a bohužel ho nikdo nemůže k doktoru nutit. Chtěla bych, aby pochopil, že nemůže před problémy utíkat a uzavírat se do sebe. Je kolem něj spousta lidí, kteří by mu rádi pomohli. Jak ale pomoci člověku, který o ni prakticky nestojí? A nejsou to jen zdravotní problémy, ale problémy v práci a starosti, které jsme měli se společným bydlením.On byl ale vždy tím iniciativnějším a ještě 14 dnípředtím než se se mnou rozešel jezdil na stavbu pracovat s tím, abychom co nejdříve bydleli. A najednou je konec, zabouchl dveře a odmítá se s kýmkoliv /nejen se mnou/ o čemkoliv bavit. Jinou ženu nemá, jen sedí doma se svěšenou hlavou. Mě zbyla jen spousta nezodpovězených otázek, které mohu přemítat pořád dokola, bez konkrétní odpovědi. Děkuji za pochopení. S pozdravem Jana
Jana
ODPOVĚĎ:
Jani, odhaduji z vašeho popisu, že váš partner má regulérní deprese,což je docela závažné. V depresivním stavu se člověk uzavírá před okolím, raději se schová do své ulity, nemá kapacitu na komunikaci s vnějším světem.
Pomoc rozhodně potřebuje, ale nemohu vám dát konkrétní praktickou radu, jak byste mu mohla pomoci vy,jako partnerka, kterou právě s ohledem na vás, opustil.
Potřebuje velmi elegantní a diskrétní pomoc zvenčí od někoho, před nímž se nebude stydět, od maminky?
Zkuste toto téma probrat s ní.
13.5.2005 12:42
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Více než před měsícem jsem se seznámila s člověkem, se kterým jsem si od první chvíle porozuměla naprosto ve všem. I když jsme spolu zatím jen krátce, vše je úžasné a ani představy společné budoucnosti nám nepřipadají nereálné. Oba dva (23, 25 let) za sebou máme již vážné vztahy, a tak do toho našeho nevstupujeme jen s růžovými brýlemi, ale uvědomujeme si i všechny případné problémy. Teď se však objevil jeden, který já za problém považuji, ovšem můj přítel nikoli. V létě odjíždím s kamarádkou na zájezd do zahraničí a můj přítel ve stejnou dobu s přáteli na vodu. Spolu s ním jede i jeho kamarádka, se kterou nejen, že pojede v jedné lodi, ale donedávna spolu plánovali i spaní v jednom stanu. Před několika dny jsem dotyčnou slečnu poznala a pochopila jsem, že z její strany vůči mému příteli nejde jen o kamarádský vztah. Přítel mě ujistil, že během dovolené k ničemu nedojde, protože on to nedovolí a chvilkový flirt mu za ztrátu našeho vztahu nestojí. Bojím se, že ho ztratím, protože to, o čem je přesvědčen teď, se může během několika dní na vodě při dobré pohodě a uvolněné atmosféře změnit. Nevím, jak moc je možné důvěřovat muži, který je přesvědčen o tom, že nepodlehne svodům jiné dívky a zůstane k jejím náznakům imunní? Předem moc děkuji za radu. Viktorie
Viktorie
ODPOVĚĎ:
Vy nic neovlivníte. Prostě si musíte věřit!:-)
13.5.2005 12:44
OTÁZKA:
Milá paní doktorko, chtěla jsem se zeptat, jak řešit problémy s partnerem, který o nich odmítá mluvit. Vím, že má velké zdravotní problémy, se srdcem, velké a časté bolesti hlavy, problémy s trávením a následné průjmy a bohužel také problémy intimního rázu,kvůli kterým se se mnou před 14 dny rozešel./vím však, že je měl i s bývalou přítelkyní/. Tvrdil, že je objednán k doktoru, nakonec prý nikam nešel, ale jeho matka našla nějaké prospekty a letáky od lékaře. S nikým o tom nemluví a myslím si, že má velký strach. Je mu 30 let a bohužel ho nikdo nemůže k doktoru nutit. Chtěla bych, aby pochopil, že nemůže před problémy utíkat a uzavírat se do sebe. Je kolem něj spousta lidí, kteří by mu rádi pomohli. Jak ale pomoci člověku, který o ni prakticky nestojí? A nejsou to jen zdravotní problémy, ale problémy v práci a starosti, které jsme měli se společným bydlením.On byl ale vždy tím iniciativnějším a ještě 14 dnípředtím než se se mnou rozešel jezdil na stavbu pracovat s tím, abychom co nejdříve bydleli. A najednou je konec, zabouchl dveře a odmítá se s kýmkoliv /nejen se mnou/ o čemkoliv bavit. Jinou ženu nemá, jen sedí doma se svěšenou hlavou. Mě zbyla jen spousta nezodpovězených otázek, které mohu přemítat pořád dokola, bez konkrétní odpovědi. Děkuji za pochopení. S pozdravem Jana
Jana
ODPOVĚĎ:
Jani, váš přítel kromě zdravotních problémů bezpochyby trpí depresemi. Takový člověk sice pomoc velmi potřebuje,. ale též se jí velmi brání. Je to křehká záležitost,ale vy jste nyní jakoby z kola ven, od vás asi pomoc nedokáže přijmout, tím by ztratil kredit sám před sebou. Utíká od světa, od přátel, trápí se sám.
Snad by bylo nejlepší se spojit s jeho rodinou a zalarmovat ji k tomu, aby mu pomoc nabídli oni,ať již jeho maminka, nebo někdo iný. Pomocí bude to, přesvědčit jej k návštěvě psychiatrické ambulance - psychofarmakologická antidepresivní léčba je velmi účinnou úlevou, a není to nic, za co by se měl člověk stydět.
15.5.2005 13:33
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, potřebovala bych od Vás poradit. Od 16 let jsem měla přítele. Moc jsem ho milovala a plánovali jsme si společnou budoucnost.Chodili jsme spolu 4apůl roku. Naši rodiče počítali, že se vememe a už nám chtěli stavět baráček. A najednou jsem se dověděla, že půl roku někoho má, že mě vlastně celou dobu podváděl i s jinejma. Byl to pro mě vlastně docela šok. Už je to rok co spolu nejsme,ale já stále na něho myslím. Říkám si co kdyby se chtěl vrátit, ale bojím se, že by se stejně nic nezměnilo a on by mě podváděl stále. Jsme hrozně nevyrovnaná. Jsme z jedný vesnice a docela často ho potkávám a pak se mnou není třeba dva dny řeč než se z toho dostanu. Nevím už co mám dělat. Někdy si příjdu, že jsem na dně.
Před 3 měsíci jsem si našla přítele. Je strašně moc hodný, pro mě by udělal cokoli, ale já jsem zjistila, že je mi s ním dobře, že zapomínám na svojí minulost, i když někdy si vzpomenu, ale stejně to není ono. Nejhorší je situace kdy mi řekne, že mě miluje. Já jeho ne a tak mu odpovím, že taky. Ale není to pravda a uvnitř mě to žere. Už nevím co by mi pomohlo. Už ztrácím tu naději, že bych byla v životě šťastná, někoho milovala tak jako přítele předtím. Jsem mladá, ale nikdy jsem si neuvědomovala, že mě v životě potká taková bolest. Poradíte mi. Moc Vám děkuju za odpověď.
Alice
ODPOVĚĎ:
Milá Alice, jak se dá poradit na to, aby vás přestala bolet láska, v níž jste věřila, vnímala jste ji jako životní, a pak jste zjistila, že jste byla podváděná? Na ukončení bolasti rada neexistuje, zafunguje tu jen čas a další vztahy.
Vy na ten současný vztah asi ještě nejste zralá ve smyslu "očištění" se od toho 1. zásadního.
Pokud to mám vzít věcně, myslím si, že jiný osud váš vztah nečekal,první láska je krásná, vzpomínáme na ni s nostalgií celý život, ale málokdy se podaří, že by mohla "žít svým životem" až do smrti. Potřebujeme v životě nabrat více zkušeností z partnerských vztahů, poznávat partnery citově i sexuálně, abychom díky tomu poznali, co potřebujeme i co můžeme rozdávat, a komu.
Alice, jste mladá, zkuste to v sobě ukončit, a těšit se na to nové, co vás čeká!
15.5.2005 13:49
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Je mi 25 let, manželovi 26,jsme svoji 5 let a máme 5-ti letou úžasnou dceru. Máme se moc rádi a manžel mi to často říká, hladí me a tak. Před rokem jsem začala chodit do práce (dceru jsem měla za studií na VŠ) a zároveň jsem se začala snažit zhubnout. Vždycky jsem byla spíš oplácanější a vadilo mi to, ale až teď jsem s tím začala něco dělat. Zhubla jsem z 73 kg na 62 (169 cm - abyste věděla, že nejsem žádná anorektička). Váhu si držím, ale o dovolené, svátcích nebo když jsem s dcerou při nemoci doma, si dopřávám, a pak si zase musím nasadit dietku. Manželovi od začátku moje hubnutí vadilo. Zhubnula mi prsa a byla jsem podrážděnější. Prý jsem se mu líbila, jakou si mě bral. Občas kvůli tomu bývají neshody, ale v zásadě jsem si "bezohledně" (podle něj) prosadila svojí. Nechápala jsem, proč taková, s prominutím kravina, musí ničit náš vztah. Proč se nemůžu stravovat jak chci já (když to není extrém). Oslovuje mě anorektičko, říká, že budu hnusná a že pro svoje potěšení obětuju cokoli včetně našeho vztahu. Včera v noci jsme si vše vyříkali a já hodně brečela. Ale zjistila jsem, že jsem se podle něj změnila. A tu změnu on připisuje zhubnutí. Je pravda, že zhubnutí i to, že vydělávám mi zvedlo sebevědomí a i jinak mě práce změnila (nestydím se, jsem průbojnější a taky unavenější a podrážděnější- vstávám denně v 5). Mám se snažit být stejná jako dřív? Dokážu to? Mám kvůli němu vážit víc, i když jsem poprvé v životě spokojená s váhou a všichni mě chválí (on argumentuje, že ho nezajímají "všichni" ale já). Moc děkuji za radu
Helena
ODPOVĚĎ:
Heleno, pro náš život je nejdůležitější, abychom se my vnitřně cítili spokojní se sebou,abychomi díky tomu byli vnitřně harmonizováni. Nejsme ničím majetkem, kdo by nám měl diktovat, jak co budeme dělat. Jste-li nyní spokojená sama se sebou,je to jen o tom, že se chcete vyvíjet, něco jste dokázala, ať již - co se týče těla a postavy, ale i úspěchu v práci.
Kámenem úrazu může být manželova žárlivost a proto snaha o konzervaci toho,co na vás miloval.Teď patrně cítí ohrožení sebe.
Měli byste spolu o tom více mluvit, případně navštívít partnerskou poradnu, váš vztahový problém mi přijde poměrně akutní.
15.5.2005 13:55
OTÁZKA:
Dobrý den mám velký problé s mojí manželkou,už delší dobu to mezi námi neklape,manželce vadí moje vyptávání nato kam a ským jde a přestala mi na to odpovídat.Zamozřejmně jsem chlap a začal jsem ji podezřívat a sledovat a ona se to dozvěděla ale co neví je to že jsem jí koukal do mobilu a našel tam zajímavé zprávy od jejího šéfa ale nikdy jsem ji otom neřekl.Další náš problém je v mém podnikání moc to nevydělává a ona mě zato peskuje již druhý rok a já stím nic neudělal.Tak se rozhodla že se ode mne odstěhuje i s naší 7 letou dcerou a nevím co mám dělat,prosil jsem ji at to nedělá ale nějak to nezapůsobilo jelikož moje žena je tvrdohlavá a aby toho nebylo málo tak mi zdělila že lituje těch 8 let prožitých se mnou.Co mám dělat ona chce abych ji nechal na pokoji ale já to neumím proto že ji moc miluji ale neni mi to moc platné.Prosím o radu
tomáš
ODPOVĚĎ:
Tomáši, je evidentní, že procházíte hlubokou manželskou krizí, která má svou příčinu, svůj vývoj.
Vy jste v nějaké fázi patrně přestal imponovat své manželce jako chlap, začala vás přezírat, rozhlížet se jinde. Vy jste se dostal do nezáviděníhodné situace neimponujícího závislého partnera, ona má navrch.
Jediné, co můžete udělat, je ji teď nechat být, domluvit jasná pravidla okolo styku s dítětem,. finance, a odmítat případné návrhy na rozvod. Mezitím si najděte psychologa, který vám pomůže k nalezení vaší osobnosti, vaší síly - to bude důležité pro obnovení vaší sebedůvěry a nalezení nových pozic. Pak budete více zajímat nejen svou manželku, kterou milujete, ale i jiné ženy ve vašem okolí - může z toho být pozitivní spirála, SMĚŘUJÍCÍ KE STÁLE VYŠŠÍ míře vaší sebeúcty.
15.5.2005 14:10
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, potřebuji poradit. Je mi 30 let a mám ročního syna. Před měsícem jsem z manžela vytáhla nevěru a on se odstěhoval se slovy, že nic nebylo špatně, pouze se zamiloval. Po odchodu jsem bla bezmocná a snažila jsem se ho získat zpátky přes rodiče, kamarády, syna. Po týdnu se vrátil se slovy, že jsem ho tím tlakem donutila se vrátit a že se vrátil hlavně kvůli synovi. Tři neděle jsme se bavili o pocitech, což mi ubližovalo, protože pořád mlel to samé, jak je to normální a stává se to, že se prostě zamiloval. Posledních 14 dní se ke mě chová hezky, ale když se k tomu trochu vrátíme, je to stejné. Ze říkal že to neodpustím, když jsem vždy tvrdila, že nevěra je konec atd., že se vrátil pod tlakem, že do toho ryju a zhoršuju to. Nemám sílu se o tom s nm bavit a je mi strašně, protože ona s ním pracuje. Prosím, dá se to urovnat aby vše bylo jako dřív nebo to mám ukončit, protože v tuhle chvíli mě každých pět minut napadají miliony otázek, na které od něj nikdy nedostanu odpověď a hlavně vůbec nechápu jeho a nevím co se mu honí v hlavě a to mě ubíjí. Ptát se ho nemá smysl, protože vždy odpoví, že mi může říct cokoli. Děkuji
Linda Gráfová
ODPOVĚĎ:
Milá Lindo, manžel má pravdu - nikdo nejsme imunní vůči tomu, zamilovat se, byť máme rádi svého partnera,svou rodinu, vše funguje dobře. Zamilovanost je specifická fáze obrody, kdy jsme mimo sebe, je to jiné, než dlouhodobý, kvalitnější, vztah ve fázi lásky. Někdy se prostě může stát, že na nás někdo chemicky na 1. pohled zapůsobí tak, že se neubráníme. Ale to určitě víte:-)
To byl "úvod", snad jen,abyste si to dokázala představit, díky tomu i přijmout tuto variantu, která v životě potká hodně lidí.
Vy jste oslabená mj. i tím, že máte malé dítě, jste na manželovi více závislá.
Lindo, ale manžel se vrátil!
Musíte mu dát čas na to, aby cit, který v sobě má k té druhé ženě, postupně odešel. Proto byste měla být spíše milá, příjemná, nevyčítající, tím jej jen vyháníte víc do náruče někoho jiného, nechuti k tomu, chodit domů.
On vás musí objevit znovu, jinak, jako novou ženu, která za to stojí, a nejen kv§li synovi.
Neprobírejte to s ním, to řešte s kamarádkami, nebo nejlépe u psychologa, ale k němu se chovejte jako žena s vlastní sebeúctou.
Strategicky vzato - měla byste jej dovést k tomu, aby on pochopil, jak jste úžasná, on úžasný svou partnerskou volbou vás. Výčitkami a scénami tím toho nedosáhnete.
P.S. na závěr - jako dřív to nebude, máte ale i vy v rukou šanci na to, aby to bylo lepší, než dříve.
Kupte si knížku Nevěra pro podváděné i podvádějící od Petra Šmolky, tam dostane plno praktických rad.
15.5.2005 14:26
OTÁZKA:
Milá paní doktorko, je mi 21 let, přítel je o deset let starší a potřebuji poradit. Chodíme spolu již 4 roky, vše je v pořádku, ale trápí mě frekvence našeho sexu. Ze začátku vztahu to bylo velmi časté, teď už tolik ne(2-3x týdně, někdy třeba týden ne, pak třeba zase 3 dny po sobě). Můj přítel změnil zaměstnání a občas je ve velkém stresu a velmi unavený. Říká mi, že proto na sex nemá někdy chuť. Štve mě, že i když ví, že na to mám chuť, dívá se třeba na hokej a chce mít sex až po něm, ale to já už jsem zase ospalá...
Markéta
ODPOVĚĎ:
Nevím, nedovedu úplně odhadnout, co bude příčinou snižujícího se zájmu přítele o sex, ale tipuji, že to může být - stres v zaměstnání,jeho ambice
- jeho celkově nížší míra sexuální apetence (potřeby)
- forma, jakou se snažíte jej dovést k intimitám
Myslím, že by stálo za to, probrat to detailněji s psychologem se specializací na partnerské vztahy, který by vám pomohl v přímém rozhovoru hledat příčiny problému...
15.5.2005 14:32
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, protože můj "problém" ve mě pořád hlodá. V 17 jsem byla hodně zamilovaná, měla skoro rok přítele, ale ještě jsem s ním nechtěla pohlavně žít(připadalo mi to brzy). Dozvěděla jsem se pak, že mě můj přítel podvádí, vůbec se tím přede mnou netajil(celkem 1rok!), prostě mi to dával "sežrat". Hrozně mě to trápilo, ale říkala jsem si, že si za to můžu sama, protože s ním nechci spát. Hrozně jsem se trápila, ale pak jsme se rozešli. Teď je mi 22 mám nového přítele (29) už 5 rokem, vím, že mě miluje, ale já mám prostě fobii z toho, že mě podvede, i když mi k tomu nikdy žádnou záminku nedal. Musím podotknout, že on už přede mnou nějaké ženy měl, on je můj první. Ne že bych žárlila, kontrolovala ho, ale užírá mě strach. I když vím, že mě velice miluje, plánuje se mnou budoucnost, děti, hezky se o mě stará, nemůžu se zbavit toho pocitu, který ve mě vyvolal můj bývalý a neprávem si ho nesu pořád s sebou i v tomhle vztahu. O svém pocitu jsem svému příteli řekla, on mě ujistil, že má rád jenom mě. Trochu mě trápí i to, že si občas na internetu prohlíží erotické stránky, a to mě tedy vadí. Beru to trochu jako by mě podváděl, jako zradu, zraňuje mě to. Říkám si, jestli se se mnou třeba nenudí. Na druhou stranu mi říká, že jsem v sexu "dračice"(jsem v sexu opravdu velmi aktivní). Nemyslím si, že by se se mnou nudil, vymýšlím v sexu stále něco nového a myslím si, že je spokojený. Jen nechápu, proč má potřebu občas se dívat na jiné ženy(když jsem třeba na víkend u rodičů). Dodnes nechápu, proč jsem se na tehdejšího přítele nevykašlala, protože mi moc ublížil a já se toho vnitřního pocitu nejistoty nemuho zbavit dodnes a přenáším ho i do tohoto vztahu. Jinak jsem velmi spokojená, přála bych si, aby to vydrželo navždy.
Nicol
ODPOVĚĎ:
Nicol,je přeci pochopoitelné, že pokud vaše 1.velká láska selhala, je to pro vás jakýsi vtisk, který může být traumatizující do dalších vztahů. Vy jste byla milující, přitom velmi ponížená. To, že jste ten 1. vztah hned neukončila, svědčí o tom, že můžete být typ závislé osobnosti.
Nevím, jestli je vám vlastní, být typ sexuální dračice, nebo se o to snažíte ze všech sil i tehdy, kdy byste třeba více toužila jen po něžném spočinutí.Vy se bojíéte opuštění, proto možná nemůžete být úplně za sebe.
Ale přítel vám na 2. stranu záminky dává, a ne, že ne. Prohlíží si na internetu erotické stránky, to je pro většinu mužů naprosto normální, ale rozumím tomu, že vás to ohrožuje.
Pokud byste to nezvládla sama, navštivte psychologa.
Pokud jste z Prahy, můžete se ozvat mně - mám tel. 603454953
15.5.2005 14:39
OTÁZKA:
Dobrý den,
paní doktorko, žiji s přítelem 4 roky.Náš vztah je celkem dobrý, ale občas se vyskytne problém s partnerovou cholerickou povahou.Abych to upřesnila,i když se někdy jedná o hloupé maličkosti,partner vybuchne a reaguje nepřiměřeně.Já věci raději řeším v klidu.Vím, že se povaha změnit nedá, dala by se alespoň nějak "usměrnit".Tím myslím partnerovu výbušnou povahu.Jinak si celkem rozumíme.Děkuji
Marta
ODPOVĚĎ:
Marto, partnerův temperament bude asi velmi dynamický, bude asi impulzivní, možná cholerický. S tím se musíte smířit, to se opravdu změnit nedá. Můžete změnit pouze sebe, chcete-li s ním zůstat.
Jakmile začne jeho výbuch, vy můžete přestat reagovat, nebrat to vážně, protože víte, že až se vybouří, bude zase klid.
Můžete si spolu s ním o tom povídat - samozřejmě ve stádiu klidu, a nalézt způsob řešení - až to na něj přijde, mohl by mít doma něco jako např.boxovací pytel, kde by uvolnil přetlak adrenalinu a negativních emocí.Ale může to být samozřejmě cokoli jiného.
15.5.2005 14:45
OTÁZKA:
dobry den pani doktorko, rad bych Vas poprosil o radu. Je mi 27, mam o 4 roky mladsi pritelkyni na ktere mi moc zalezi. Obcas vsak nedokazu potlacit nektere negativni emoce vyvolane malickostmi a mame komunikacni problem. Mozna to souvisi s tim, ze k osobe kterou miluju citim potrebu celkem casto projevovat co k ni citim , byt pozorny etc a zaroven vsak mam ocekavani urcite zpetne vazby. Napr. ocekavam pritelkyni doma, pripravim male prekvapeni s listeckem (venovanim) na stul, pritelkyne prijde zacne vypravet o svych vecech a jasneho zrejmeho "darku" (malickosti) si vubec nevsimne. Takove veci me urazi a nevim se s nimi vyporadat, pripada mi to urazejici, mozna proto ze vim o sobe ze bych takovou vec neudelal a kdyz vim ze se druhy pro me s necim pripravoval tak to alespon trochu ocenim nebo dam najevo. Jsem pak otraveny, nemam chut se bavit, "darek" jdu sklidit ze stolu s tim ze se priste angazovat nebudu a hadka je na stole... Prosim, poradte mi jak takove situace zvladat, vim ze se jedna o malickosti ale pro me jsou to veci celkem citlive a na pritelkyni mi moc zalezi a vim ze me ma rada. Dekuji.
peter
ODPOVĚĎ:
Peter, vy jste hodně citlivý člověk, který potřebuje vztah stále kořenit právě těmi dárečky, ale zkuste v sobě mít i míru tolerance k tomu, že se netrefíte do nálady toho druhého. Je to otázka jen času, kdy se naučíte spolu sžívat, respektovat se. To, že se vás to dotkne, urazíte se a zablokujete si vzájemnou komunikaci dál, je srozumitelné, ale zkuste vždy dříve, než něco nachystáte, zjistit přes telefon nebo SMS, v jaké je přítelkyně náladě, zda bude mít kapacitu na to, překvápko postřehnout a ocenit. Jinak se budete vy dostávat do pocitů sebelítosti a křivdy a váš vztah se bude ubírat jiným směrem - ona zase bude pod tlakem, že je povinná reagovat nadšením i tehdy, kdy je unavená, a více by se s vámi třeba potřebovala podělit o své starosti a radosti.
Otázka, která mě napadá - chystá někdy milá překvapení i ona vám?
15.5.2005 15:00
OTÁZKA:
Dobry den, pani doktorko, je mi 24 let, pritelovi 26, jsme oba z vetsiho mesta. Rada bych znala Vas nazor, co se tyce spolecnych financi paru. Pripadam si hrozne menecenne, pokud za me pritel nekde plati (dosud studuji (tzn. max. penize z brigad), on ma nadpumerny prijem). Dokud take studoval, bylo vse vyrovnanejsi, ale ted si pripadam jako prizivnik.
Prijde mi hloupe nechat si zaplatit dovolenou, i kdyz vim, ze sama bych se na ni asi nezmohla, nebo navrhovat spolecne aktivity, o kterych vim, ze by je musel zaplatit on, protoze ja si je jeste min. dva roky nebudu moci kvuli skole dovolit. Jemu totiz vubec nedochazi, ze ma jine moznosti nez ja (on bydli u svych rodicu, ja na koleji, kterou si z vetsi casti financuju sama), vse mu prijde jako samozrejmost, takze si obcas vyslechnu, ze ho take mohu nekam pozvat nebo ze s nim jsem jenom kvuli penezum atd. Poradte mi, prosim, jak tento stav vyresit (zatim si nedokazu predstavit, co by se stalo, kdybych napr. v dobe materske dovolene nemela vubec zadny prijem). Predem dekuji a preji prijemny zbytek dne:-)
Petra S.
ODPOVĚĎ:
Petro, měli byste o tom spolu prostě hovořit.Finanční hospodaření je velmi citlivá zíáležitost ve vztahu, kdy dnes je trend být ekonomicky soběstačným a dělit věci napůl, na druhou stranu společnou kasu mají partneři, kteří spolu žijí a mají rovnocenné možnosti výdělku.
Je to mezi vámi o komunikaci v rámci vztahu, tj. i o kvalitě vašeho vztahu...
15.5.2005 15:04
OTÁZKA:
Vážena paní doktorko!
Jirka
ODPOVĚĎ:
Vážený Jirko, děkuji za pozdrav:-)
15.5.2005 15:05
OTÁZKA:
Vazena pani doktorko,
pet let ziji se svym pritelem (34) ve spolecne domacnosti.Pritele mam velice rada, ma mnoho vybornych vlastnosti, bezvadne se doplnujeme v mnoha vecech a navzajem se od sebe porad ucime. Jen me velice mrzi nas intimni zivot, ktery podle meho snad ani neexistuje.Pritel ke ke me pozorny,vyhledava telesny kontak, behem dne se chodi "pritulit", obejmout, pohladit,ale s erotikou a sexem to nema nic spolecneho.Na zacatku vztahu jsem mozna udelala chybu a mozna se tak trochu dotkla jeho muzskeho ega, pri zjisteni, ze den, dva, tri, tyden,dva tydny ...a stale nic.Byla jsem z toho velmi podrazdena a nervozni.Pritel se o tom nechtel bavit.POdotykam, ze tak to bylo hned od zacatku naseho vztahu (s vyjimkou asi mesice). Partner se o tom nechtel bavit,rikal, ze ma blok.Jednou mne rekl, ze moje telo uz zna a ze to ma rad s nekym, kdo neni tak citlivy jako ja. Ja jsem spise na ty neznosti a hlazeni,ale pak to muze byt daleko vetsi odvaz.Ani nemel moznost to poznat.Jednou me velmi ranil,nasla jsem ho opileho v nasi loznici pro hosty s holkou, ktera prisla na jeho narozeniny a videl ji poprve v zovote. Bylo mu to moc lito, svadel to na alkohol,ale uznal vinu. Ja jsem byla sexualne dost vyprahla, moc jsem touzila (i touzim) po muzi a hezkem milovani.Spime spolu tak 1x mesicne a partner tvrdi, kdyz se o tom zmini, ze s tim musi neco udelat, ze chce.Priznal, ze ma strach z jeho neuspechu. Moc me toto mrzi,ale bohuzel uz me prilis nemrzi a nemam ani sebemensi vycitky, ze jsem mu byla zamerne neverna nekolikrat s jednim muzem.Jsem charakterni zenska a neveru jsem vzdy odsuzovala, ale nemohu si pomoct.Priteli jsem navrhla navstevu sexuologa, ze tam pujdu s nim, vse zaridim, souhlasil,ale vzdy z toho seslo.Vim, ze jsme si v teto oblasti proste nekaply absolutne do noty.On sex temer nepotrebuje, neumi byt jemny a nezny...ani nijaky jiny.Vim, ze nesoulady v teto sfere jsou take mnohdy castym rozchodem manzelu.Jak vidite jako odbornice moji situaci. Ci byste na mem miste jako zena udelala? Nechci ho ztratit a nechat kvuli sexu a nechci mu tim nikdy ublizit.
Kristyna,26,Brno
ODPOVĚĎ:
Milá Kristýno, váš problém mi přijde opradu velmi závažný, především ve vztahu k perspektivě vás dvou dále.
Pokud svůj sexuální nesoulad nebudete řešit nyní, určitě by se vám to časem vymstilo - vy budete deficit v intimním životě kompenzovat stále častěji jinde, nebo to budete partnerovi stále více a častěji vyčítat, čímž se bude posilovat jeho bariéra v tom, něco s vámi vůbec mít.Nepodceňujte to,jedná se více o problém pro psychologa, terapii bude potřebovat více váš partner - mám na mysli pár individuálních psychoterapeutických sezení, ale zajít k psychologovi byste spolu měli oba - na začátek, aby se partner necítil jako viník sám. Může se objevit problém ve vaší komunikaci na toto téma, který vy dva nemusíte rozpoznat, odbornk ano.
Zkuste to svému příteli šetrně narhnout a pojmenujte jako váš společný problém. V Brně je hodně kvalitních partnersky spec. psychologů. Držím vám palce:-)
16.5.2005 9:44
OTÁZKA:
Važená paní doktorko!Je mi 39 let,jsem 17 let ženatý a mám dvě děti.Před třemi roky jsem se zamiloval do své kolegině v práci a ona do mě.Asi po měsíci mi řekla,že by se mnou chtěla dítě.V té době ona byla vdaná,měla tříleté dítě a tímhle činem se chtěla manželovi pomstít,že je chtěl opustit.Asi po roce se nám narodil syn,z kterého jsem byl úplně hotový.Celou dobu jsem žil jenom pro ně,a na rodinu jsem se moc neohlížel.Ona se bála rozvést,protože manžel jí vyhrožoval,že si vezme toho staršího syna do vlastní péče.Naopak já jsem na ni tlačil,aby se rozvedla.Postupem času se manželka vše dozvěděla,a já už jsem jí dál nedekázal lhát,a všechno jsem jí řekl.Začala vyřizovat rozvod a já jsem jen přihlížel.Mezitím jsem dvakrát odešel pod manželčiným nátlakem k té druhé a zase se vrátil.Rozvod zůstal na mrtvém bodě,protože ani já ani manželka jsme to nedokázali zatím vyřešit.Samozřejmě to všechno vědí mí spolupracovníci i manželčini.A najednou co se nestalo.Kolegyně se rozvádí a já najednou nedokážu žít bez rodiny a opustit to všechno,co jsme spolu vybudovali.Manželka mi řekla ,že i přesto všechno mě moc miluje a že nedoká že beze mě žít.A to mě dostalo.Samozřejmě té druhé jsem nasliboval krásný život a teď jsem zbaběle ucukl.Asi miluji obě ženy, ale nedokážu se rozhodnout.A právě můj zásadní problém je,že s tí m nedokážu žít,že jsem tolik ublížíl oběma.Prosím poraďte mi.Doma mám tu jistotu,ale na druhou stranu bych tak moc chtěl vychovávat svého syna.Děsí mě,že ji stále budu potkávat v práci,a že mého syna bude někdy vychovávat někdo jiný.Mnokrát Vám děkuji.
Martin
ODPOVĚĎ:
Martine, vaše dilema, respektive nerozhodnost ve volbě mezi dvěma ženami, je velmi častým tématem, s nímž ke mně přicházejí klienti muži do mé ordinace. Vím, jak je to složité, nemohu vám ale touto formou pomoci, to je opravdu vhodné řešit prostřednictvím více sezení. Trápíte se vlastně všichni zúčastnění, ani jeden na tom není lépe, proto by vaše konečné řešení mělo přijít co nejdříve!
Pokud jste z Prahy, můžete se objednat ke mně na tel. 603454953
16.5.2005 9:49
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko. Dne 3.5. jsem sem posílala dotaz a odpověď se neobjevila. Je to v pořádku?
Mirka
ODPOVĚĎ:
Dobrý de, Mirko, omlouvám se, mívám časové skluzy, někdy se dostanu k zodpovězení dotazů až po 3 - 4 dnech. Snažím se nad každým dotaem poctivě zamyslet, někdy jsou to velmi dlouhé a složité příběhy, takže jich stihnu někdy opravdu jen pár.
Protože nemám na počítači datum, kdy kdo posílal dotaz, nevím, jestli jsem se již k vaŠÍ otázce dostala:-)
16.5.2005 9:52
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Chtěla jsem se zeptat, zda v dnešní době je možné navázat nebo udržet zvtah. Všude kolem slyším nebo čtu, jak se lidé rozcházejí nebo rozvádějí. Povězte mi prosím, zda je dnes možné žít s jedním člověkem až do konce života. Proč to naši rodiče i prarodiče uměli a my nejsme schopni vydržet? Myslíte, že je to vývojem naší společnosti? Děkuji za odpověď.
Ester
ODPOVĚĎ:
Ester, to je na několikastránkovou esej!
Myslím si, že je to na nás dvou, na dobré partnerské volbě, která však potřebuje určitou zralost lidskou, i zkušenost partnerskou.
Ale pokud máte to štěstí, že potkáte člověka, s nímž budete harmonický pár, budete mít podobný hodnotový systém, zachováte si pro sebe pořád sexuální přitažlivost navzájem, zachováte si úctu a respekt jednoho k druhému, budete umět svůj vztah sttále vidět jako živý organismus, který potřebuje neustálou péči a kultivaci, pak se vám povede zůstat s někýmm celý život, a stále jej milovat.
Já takové páry znám:-)
16.5.2005 9:58
OTÁZKA:
Vazena pani doktorko.je mi 28 let a mmomentalne ziju
v Irsku.Jsem tady uz 11 mesic.Jsem remeslnik a v podstate normalni kluk se svymi sny.
Muj problem je asi banalita proti tem,kteri to maji opravdu v zivote slozitejsi.
Mel jsem jen jeden opravdovy vztah pred 8lety a od
te doby vlastne nic.Ne ze bych snad nemel se zenami nic,vetsinou to bylo ale na jednu noc.Pred
rokem a pul jsem mel o deset let starsi milenku ,se kterou jsem se ale musel rozejit.Sex s ni byl
opravdu vyborny>>taky jsem se ho po nerjakem tom roce vychutnal>>ale nezamiloval jsem se do ni ,ba spis naopak.
Jenze ted jsem skoro rok tady a pripadam jsi celkem opusteny.Kamarady tady mam,ale to je neco jinneho.Je to spis pocit "byt nepohlezeny" nebo "milovat a byt milovan",no vsak rozumite.Taky jsem
muz a potrebu sexu mam taky znacnou.
Zam lidi ,kteri ,pokud nemaji partnera jsou ochotni spat s "kymkoli",ale ja ne.Jsem dost vybiravy.
Zije se mi tady snadneji ,nez v Cechach,taky si chci nasetrit penize na nejakou tu budoucnoust.
Ale uz nechci byt na to sam.
Mam snad zastavovat holky na ulici a ptat se kolik je hodin apod.Nekdy jsem v klidu ,a nekdy mam takrka pocity zoufalstvi.Taky moje anglina stoji
za starou belu,ale domluvim se.
Uplne jsem prestal pit alkohol,protoze mi v mem zivote nadelal spoustu problemu,takze seznamovat se v hospode s opilymi zenami??nevim
Taky jsem vetsinu volneho casu sam,protoze kamaradi pracuji v jinnou dobu nez ja.
Jednou uz jsem mel toto obdobi bez zeny.Trvalo to
dva roky.Skoro me odvezli na psychiarii.
Ja jse mam rad,dokonce jsi myslim,ze jsem vesely clovek,ale jen potrebuji dovrsit ten dil v pyramide lidskeho zivota a to se mi nejak nedari.
Poradte,prosim
Pavel
ODPOVĚĎ:
Milý Pavle, bohužel neznám nic o případné české komunitě lidí v Irsku, kde byste snad mohl potkat dívku nebo ženu, s níž by vám bylo dobře, a spojovalo by vás to, že jste oba odněkud, a nyní žijete oba jinde, asi máte stejné cíle, ale i stejné kořeny.
Pokud vím, nejlépe se hledá kontakt s někým, koho chci potkat a být s ním na blízko, na internet. seznamce,ne?
Netuším, do jaké míry může být vaše samota způsobena tím, že jste plachý v kontaktu s lidmi, spíše introvert, případně ve vaší nižší míře sebedůvěry, nebo prostě tím, že jste v cizí zemi a vaše jazykové schopnosti nejsou až tak dobré.
Ale já hodně věřím na sílu "chemie", toho, že pokud někoho potkáte - kdekoli, tak cítíte, že k sobě nějak patříte, a pak to nemusí vůbec být jen na jednu noc, ale i na celý život.
Nevím, Pavle, asi jsem vám moc neporadila, ale alespoň podpořila:-)
16.5.2005 10:09
OTÁZKA:
Paní doktorko,mám problém jak se chovat k dětem mého manžela.Jsou to již dospělé ženy obě přes třicet,obě mají děti.Pokud byl muž v pořádku a ony něco potřebovaly,vždy zavolaly a všechny své problémy, hádka s partnerema a pod.,mu volaly,do toho si i poplakaly.Muž to velmi těžce nesl,ale vždy je uklidňoval,že to bude dobré.Nyní je nemocný.Jedna z dcer mu zavolala jak mu je ,opět se rozplakala a muž se jí omlouval,že jí řekl,že ne dobře.Plakala do telefonu přesto,že jsem ji dřív než volala upozornila,ať se ovládá a nebrečí,že se tátovi může přitížit.Druhá se neozvala vůbec.Takto se chovají stále,celých 18 let co je znám.Nevím jestli už mám rezignovat na jejich chování.Manžela je mi skutečně líto,když se jedné omlouvá,že je nemocný a utěšuje ji a trápí ho,že druhá nevolá.Vím,že problém je v manželovi,ale chtěla bych poradit,jak se k tomu mám postavit já.Všechny domluvy s nimi na toto téma jsou zbytečné i když spolu jinak dobře vycházíme.
Jana
ODPOVĚĎ:
Jano, vy sama nemůžete udělat opravdu nic jiného, než se s dcerami manžela kontaktovat, domluvit s nimi společnou schůzku, informovat je o tatínkově zdravotním i psychickém stavu a požádat, aby jej kontaktovaly častěji a se zájmem o něj, nikoli sebestředně.
Na druhé straně musíte být oporou pro manžela, "zlehčovat" to, že holky nestíhají tak často volat, podporovat jej, jak to jde. Pak by tu ale mělo být i něco, kdo bude podporovat a posilovat vás!
16.5.2005 10:18
OTÁZKA:
Přeji Vám hezký den.Žiji s přítelem 3 a půl roku.Je velmi hodný,pozorný,ale nesmí se přiblížit k alkoholu.A to ani v menší míře,protože pak je to zcela jiný člověk.Poslední dobou se pořád hádáme,navíc je bez práce a moc se do ní nehrne.Myslím,že v mých očích tak dost klesnul a zřejmě mi i Vy dáte radu od něj odejít.Myslíte,že se se stářím změní.Je mu 51 let,já jsem o pár let mladší,tak si toho váží.Ale v průměru 2-3krát do týdne alkohol zvítězí a pak to u nás jiskří,protože já to netoleruji.Vím,že je alkoholik,ale skrytý.Pije pouze doma.Na veřejnosti nikdy.Léčbu ambulantně odmítá,že nepije do němoty.Vím,že je to klasika,ale ráda si přečtu Váš názor.Moc děkuji.
Marie
ODPOVĚĎ:
Marie, nedokážu z vašeho dotazu rozpoznat, zda je přítel již závislý na alkoholu, nebo zda je běžný častý konzument, ale první varianta bude asi blíže realitě. Nemůžete počítat s tím, že se změní, s přibývajícím věkem se to většinou spíše ještě zhoršuje.
Samozřejmě většina lidí, závislých na alkoholu, odmítá pro sebe tuto - společensky nepřijatelnou - diagnozu velmi dlouho, až do té doby, kdy jsou přitlačeni ke zdi - může je k tomu dovést:
- problémy v práci, nezvládání pravidelného režimu, selhávání v plnění povinností, termínů, apod.
- nátlak rodiny, partnera
- problémy zdravotní, podmíněné nadměrnou konzumací alkoholu
- společenské problémy - ve spoolečnosti nepřijatelné reakce, odpor a nepřijetí okolí, atd.
Tak - přítel nepracuje, s tím tedy problémy nehrozí, pije doma, tam tedy též nehrozí odklon okolí od něj, když je pod vlivem okolí...
Neradím vám rozchod, když se máte oba rádi. Ale musím vám poradit ultimativní jednání. Tj. tlačit jej k léčbě alespoň ambulantně v jakékoli AT poradně, a pokud toto nebude absolvovat, pak vyhružujte rozchodem. Ale musíte to vnitřně myslet vážně, a nejen strategicky vyhrožovat. musíte si vybrat, co a jak chcete dál, co nechcete.
Bude samozřejmě odmítat, pak stojí za to,nabídnout mu i společnou návštěvu v této ambulanci, je možno si též nechat udělat jen analýzu lékaře, který na základě svého vyšetření určí, zda se již o závislost jedná, či nikoli.
Když to shrnu, jste to asi hlavně vy, která můžete přítele motivovat k řešení, což by mělo být prospěšné pro váš vztah a pro jeho zdraví též.
16.5.2005 10:35
OTÁZKA:
Dobrý den.Partnera miluji a on mne také,ale před rokem došlo z jeho i z moji strany k nevere.on se s tim nejak srovnal,ale ja na to musim porad myslet,jestli to treba neudela znova.navic ta slecna mu porad pise,i kdyz on rika,ze ji neodepisuje ani se s ni nevidi.jak na to mam prestat myslet?
Zuzana
ODPOVĚĎ:
Zuzano, jediná cesta je, začít věřit tomu, že vy jste pro něj ta nejlepší, neboli, VĚŘIT SAMA SOBĚ.
16.5.2005 10:36
OTÁZKA:
Dobrý den. V poslední době mě často napadá, jestli nemám navštívit partnerskou poradnu. Chtěla bych Vás tedy tímto poprosit o radu. Mě i partnerovi je 25. Známe se přes 4 roky a bydlíme spolu 4 roky u mých rodičů (finanční situace nám zatím nedovoluje pořídit si vlastní bydlení). Náš vztah fungoval skvěle, ale za posledního půl roku se něco změnilo. Možná si změnu vnucuju sama (partner nic takového totižn nepociťuje). V červnu 2004 mě požádal o ruku, naplánovali jsme si svatbu "za rok až dva". V září začal partner dálkově studovat a myslím, že v té době se hodně změnilo. Svatbu jak on říká "teď nechce, má dost času, ale určitě si mě chce vzít, tak za 3 roky...", taky říká, že se bojí, že by z manželsví cukl, že by ho nezvládl.. . Dřív jsme byli pořád spolu, věděli jsme o sobě všechno, teď když jde s kamarády, tak mu vadí,že se ho ptám kdy příjde, s kým jde. Najednou by beze mě jezdil i na grilování s novými kamarády ze školy... Mám pocit, že hledá nějakou jinou, že jsem pro něj taková ta jistota,která ho nepodvede a postará se o něj, ale pokud najde jinou, tak mě nechá. Samozřejmě jsem mu tohle řekla, on všechno popírá, chová se ke mě hezky, říká mi, že mě miluje, hladí mě, koupí mi kytku, čokoládu, ...to všechno je úžasný, ale já mám pořád pocit, že si pro budoucí život hledá někde jinou. Mám se tímto pocitem dál trápit, mám řešit, že se bojí manželsví se mnou?nebo všechno nechat plynout? Předem Vám moc děkuji za odpověď. Adéla
Adéla
ODPOVĚĎ:
Adélko,vyděsila vás asi nejvíce změna přítelova životního stylu a fakt, že obohatil svůj život o nové lidi, mezi něž vás nechce brát. Asi nejen vyděsila, ale hlavně hodně znejistěla. Pokud si vy rozšíříte svůj vlastní život o něco nového - nové zájmy a s tím spojené nové lidi, bude to "fifty - fifty", oba se budete cítit rovnocennými ve vztahu. Vy nebudete mít pocit,že vám partner uniká někam, kde vy o tom nemáte přehled, on bude vědět, že na něm nejste závislá. Pro partnerství s dlouhodobou perspektivou je nesmírně důležité, aby se na sebe dva lidé nevázali maxmálně, každý by měl mít i svůj vlastní svět. Možná má váš přítel pocit ponorky a začal se bát. Nedopusťte, aby se začal s vámi cítit jako v kleci.
Nejdůležitější je, abyste pořád toužili být spolu ve volných chvílích, abyste si uměli říct, že se máte rádi, že k sobě patříte, prostě, abyste si dokázali utvořit pocit vzájemné jistoty, respektive vzájemnosti. Jistotu nemáme nikdy...
16.5.2005 10:46
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko. Vím, že můj dotaz se sem úplně nehodí, ale nevím, koho se zeptat, tak promiňte, že Vás maličko využiju.
Mám už 4 roky jeden psychický problém, který bohužel nejsem schopna zvládnout sama. "Vypovídání se" u psychologa by asi nestačilo, budu zřejmě potřebovat nějaké léky (na přehnaný strach, úzkost). Pořád se bráním jít přímo k psychiatrovi. Mohl by mi pomoci i jiný specialista? Prosím poradíte mi, ke komu bych mohla zajít? A je nutné, mít nějaké doporučení od obvodního lékaře? Moc děkuji za odpověď!
Klára
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Kláro - myslím, že nejprve by vám pomohla návštěva u psychologa, aby si přesněji určil on, do jaké míry se jedná o psychický problém bez nutnosti medikace,zvládnutelný psychoterapií - existují i různé tréninkové postupy v rámci behaviorální psychoterapie, nebo zda je zapotřebí psychofarmakologické terapie.
Ale nemáte se vůbec čeho bát, léky na úzkostné stavy -anxiolytika, jsou velmi pomáhající.
K návštěvě psychiatra nepotřebujete žádné doporučení:-)
16.5.2005 10:57
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Potřebovala bych poradit s rodinnými vztahy. Máme problém s babičkou (matka mojí mamky). Babičce (63 let) před 4 lety zemřel manžel a od té doby je to s ní čím dál horší. První dva roky po dědově smrti nebyla s babi vůbec řeč, trávila celé dny na hřbitově a pořád chtěla „odejít za dědou“. Jezdíme celá rodina na chalupu, dříve tam jezdili i děda s babičkou. Teď už s nám zase jezdí občas na chalupu, jenže je to s ní k nevydržení. Pořád nám říká, že děda dělal všechno lépe, že neděláme nic, případně že děláme schválně to, co není potřeba. Vykládá to i všude po sousedech. Moji rodiče jsou přes týden dost zaměstnaní lidé,a ještě každý víkend jezdí na chalupu. Nijak nám to nevadí a chalupa nás baví. Snažíme se dělat, co je potřeba, ale nejde vždy vše stihnout ideálně. Babička každý víkend, co je s námi na chalupě velmi znepříjemňuje svými necitelnými poznámkami, směřovanými hlavně na svého zetě (mého otce). Před dědovou smrtí se nic takového nedělo, vždy spolu babička s tátou vycházeli dobře. Snažíme se, aby jezdila s námi, aby nemusela být doma sama a přišla mezi lidi. Babička nemá mnoho kamarádek, celý život se věnovala rodině. S dědou se denně hádali, nebyla to žádná idyla. K psychologovi babičku nedostaneme, když se jí pokusíme vysvětlit, že to co říká nám není příjemné,tak se urazí a není s ní řeč. Také stále říká, „už vás dlouho nebudu otravovat“, „můžu si vzít VAŠI cibuli, kompot, česnek…“ prostě cokoliv (chalupa byla původně její) a „kdybych byla radši mrtvá, bylo by to lepší“. Zásadně se snaží dělat těžké práce (je nemocná) abychom museli jít a dodělat to místo ní, i když se zrovna zabýváme něčím jiným. Stává se z ní nepříjemná stará paní, stále všechno a všechny pomlouvá, nic není dobře a všechno je proti ní. Svými poznámkami štve mé rodiče proti sobě, protože čeká,že se jí její dcera (moje matka) vždy proti zeti zastane a on udělá,co si babička přeje.
Poraďte mi prosím,jak se k babičce chovat,jak jí vysvětlit, že její chování není správné a jak jí nějak vrátit alespoň část radosti do života . Předem děkuji za odpovědˇ. Evelýna
Evelýna
ODPOVĚĎ:
Milá Evelýno, tak se mi nějak zdá, že největší díl práce by mohl být na vás,jako na vnučce, pokud na to budete mít sílu:-)
Babička není žádná stará paní, v 63 letech je to pořád relativně mladá osůbka. Ale - nedokázala se vyrovnat se ztrátou toho ejbližšího člověka, kterého v životě měla, stala se díky tomu sebestřednou, patrně trpí depresemi.
Nevím, jestli bývala již dříve tak zdatnou manipulátorkou, nebo jestli začala manipulovat vaší rodinou až nyní v nastálé životní situaci.
Vy proto můžete mít pochopení chvíli, ale ne do nekonečna, to by nebylo dobré ani pro ni, o manželství vašich rodičů nemluvě.
Aby někdo mohl manipulovat druhými (v tomto případě citově vydírat své nejbližší), na to musí mít prostor, tj., že se necháte.
Evelýno, velkou pomocí pro všechny by mělo být to, že babičce manévrovací prostor zúžíte tím, že nebudete reflektovat na její nároky a požadavky - tak by to mělo být od vašich.
Vy se jí můžete věnovat více, povzbuzovat jí, vyprávět si s ní, motivovat jí k něčemu novému, čemu se bude věnovat.Já vím, že to není jednoduché, ale jedině to pomůže.
16.5.2005 11:10
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorko,
nevim, kde vlastne zacit..Poznala jsem se se svym partnerem-( 27) po pul roce, kdy jsem byla odloucena od sveho manzela, jehoz jsem velmi milovala, ale jenz se rozhodl zit beze mne, jelikoz dle jeho stranky, souziti se mnou mu nevyhovovalo. Meho nynejsiho partnera jsem poznala ve sve praci a prestoze jsem na sveho manzela cekala vlastne rok, tak v momente, kdy se me ozval, ze mne chce zpatky, tak jsem rekla ne a citila jsem, ze jsem rada, ze mam tohoto soucasneho. Hodnekrat jsem si vsak na sveho manzela vzpomnela a mistama se me po nem i styskalo. Citila jsem, ze by to nebylo ani fer vuci tomu soucasnemu a taky jsem si rikala, ze se opravdu hodne zmenilo, kdyz jsem si jej nasla. Pote jsme odjeli do Statu, kde jsme hodne pracovali a ja jsem pocitoval pri hadkach s jeho matkou, ze mam na nej vztek a ze me jeho chovani vadi a ze jeho "vtipky nebo smich" me vadi a ze k nemu prestavam neco citit. Vlastne mam pocit, ze jde videt ten vekovy rozdil. Me je 30. Potrebovala jsem byt sama, abych si ujasnila, zda spolu zustanem ci nikoliv , ale nynejsi partner me to neumoznil. Za dva mesice na to jsem si zacal psat s clovekem ve statech, se kterym jsem se i setkala a milovala jsem se s nim a kazdy den jsem si s nim volala. Takhle to trvalo 4 mesice ale, uz po 2,5 mesicich to na mne prasklo,a ja se priznala svemu partnerovi. Vlastne jsem se priznala vlivem udalosti sama, protoze ten druhy me dal vybrat a ja si vybrala meho pritele, cimz se nastval a nechtel me videt. Jakmile jsem ale dorazila domu, rekla jsem svemu priteli, ze jsem s nim spala a ze me je po nem smutno. Pritom jsem si ale vybrala prece meho partnera. Takhle tapu uz druhy mesic. Pred partnerem delam, ze je konec a tomu ve statech stale volam a citim, ze me je po nem smutno, ale jaksi se bojim snim zustat natrvalo-nevim-mozna ze vim, ze nechci pro zbytek zivota zustat ve Statech, ale se s vym partnerem jsem nervozni a nemam radot ze zivota. Nechci s nim spat-nemam na to chut, nic me nebavi. Prosim, poradte me co a jak.S pranim hezkeho dne M.
Martina
ODPOVĚĎ:
No, Martino, poradit vám konkrétně, co máte dělat, asi nebude tak úplně jednoduché, máte to v sobě a se sebou asi trošku složitější.Nejspíš budete typ závislé osobnosti, která se v zásadních životních otázkách hůře rozhoduje, jde-li do tuhého, neboli opravdu zvolit jedinou z několika možných cest.V té chvíli se začnete bát, že nemusíte udělat dobře, bojíte se zodpovědnosti za své rozhodnutí s dopadem na jakoby celý život. Nevím, alespoń mně to takto připadá...
No, a taky jste prostě zamilovaná, a řešíte konflikt mezi rozumem a citem.
Tak si vzpomeňte na předchozí kritické životní situace, nemusí se týkat jen partnerských rozhodnutí, a zpětně si zanalyzujte, jaká rozhodnutí byla pro vás ta dobrá. Rozumová,nebo emocionálně podložená?Podle toho se můžete zkusit zařídit nyní.
16.5.2005 12:52
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko,
mám problém se svojí přítelkyní. Týká se hlavně toho, že její libido se jak se zdá pohybuje nekde kolem bodu mrazu. Je to z větší části způsobeno tím, že má náročné zaměstnání a k tomu navíc studuje, částečně i jinými důvody. Tento problém je mezi námi už téměř půl roku a po tuto dobu jsem ho nějak ignoroval a snažil se jí vycházet vstříc, aby stíhala školu, práci, kamarády, rodinu... Zdá se ovšem, že teprve nyní to nějak kulminuje, že u mně ten pohár přetíká. Moje sexuální apetence je poměrně vysoká, takže se moc nescházíme. Zkusím to jeden večer a partnerka nezareaguje, tak to zkouším další večery a nic. Chápu, že je unavená a že toho má hodně, ale skutečnost, že se stěží milujeme 1x do týdne se odráží i v jiných oblastech našeho vztahu; jsme oba podráždění a z toho pramení hádky. Popravdě řečeno mne ten vztah začíná unavovat, či spíše sexuálně frustrovat. S partnerkou se snažím o našem problému mluvit, říká, že si vše uvědomuje a že se bude snažit, ale já tu snahu jednoduše nevidim. Je to jako začarovaný kruh. Čím více o sexu mluvím či ho eventuálně chci (potřebuju vybít přebytečnou energii), tím více mne partnerka odmítá. JInak ji mám velmi rád a jsem ochoten udělat mnohé, ale tuto svoji vlastnost začínám vnímat spíše negativne, ježto moje partnerka tuší, že se budu snažit a tak trochu ji podezřívám z toho, že na to hřeší... Tak asi každá rada nad zlato, co? :o) Děkuju...
Bivoj
ODPOVĚĎ:
No, opravdu - každá rada nad zlato:-)
Snad bych přemýšlela nad formou, jakou se snažíte inciovat milování. Je možné i to, že to není ta ideální pro vaši přítelkyni, že to cítí jako nátlak. Nevím, zkuste si v sobě promítnout poslední 2 měsíce, jak to vypadalo, když jste chtěl mít s přítelkyní sex. Pusťte si to v hlavě jako film a zkuste se na to dívat s nadhledem. Pak si promítněte vaše začátky vztahu a jak to vypúadalo tenkrát, zda jste již tenkrát narážel na odmítání.
To je jediné, co mě napadá - pokud jste dlouhodoběji sexuálně frustrován, můžete se k přítelkyni přibližovat s větší rasancí a naléhavostí, což ji může odrazovat.
Ženy potřebují více cítit atmosféru pohody, něžnosti, pocit vzájemnosti a sdílení k tomu, aby měly na milování chuť. Snažíte se o to?:-)))
16.5.2005 13:00
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, asi před 2 měsíci jsem Vás žádala o radu, která by vyřešila problém s tím, že můj přítel je rozvedený, má dítě (ale ne ve své péči)a moji rodiče jsou zásadně proti takovému vztahu. Měla jsem obavu jak jim tutu skutečnost sdělil. Poradila jste mi, abych jim to sdělila co nejdříve, a to bez náznaku něčeho příliš vážného. Rodičům jsem tedy naznačila takovým způsobem, že mě někdo takový zajímá, ani jsem to nedořekla a DŮRAZNĚ řekli mi, že bych si zničila život, že bych jen trpěla... a že by raději snesli, abych zůstala starou pannou! což považuji za totální horor! Hodila jsem to tedy do outu. Můj vztah s přítelem pokračuje a je stále vážnější a lepší. Jsem s ním opravdu velmi šťastná. Příliš mě však trápí, že doma lžu kam chodím, s kým se stýkám, atd - nikdy to nebývalo zvykem. Máme spolu dokonce zaplacenou dovolenou, atd. Vím, že pokud bych jim to řekla jako hotovou věc sama, nedostal by přítel vůbec žádnou šanci, aby jej mohli poznat (následoval by příkaz: v žádném případě ho nevoď domů!!!). Proto jsme se dohodli, že jim to oznámíme společně. Přítel si je vědom že to bude problém, ale je to mezi námi tak silné, že máme oba dostatek síly snést i nějaké "nářezy" ze strany mých rodičů. Chtěla bych se vás tedy zeptat, považujete tuto možnost za vhodnou? Pokud ano, mohla byste mi naznačit jak by toto setkání mělo probíhat, popř. k čemu by se měl přítel vyjádřit. Zastáváme totiž názor, že některé skutečnosti by měli slyšet přímo od něj. Děkuji za odpověď.
Xenie, 25
ODPOVĚĎ:
Xenie, mám pocit, že pokud jste na to dva, a víte, co chcete, kam směřujete, nepotřebujete již žádné další rady od mě. Důležité je, že jste se rozhodli to řešit SPOLU. Je to váš život, ne život vašich rodičů. Vy je musíte přesvědčit, že víte, co děláte, a proč. Ale třeba je taky nepřesvědčíte hned, a budete se potýkat s jejich odporem, na to musíte být připravena, pak se budete musit rozhodnout vy sama, co je pro vás důežitější: - partnerský vztah, nebo akceptace od rodičů za cenu, že vám budou chtít stále mluvit do života?
Jestli vám vztah vydrží, rodiče za nějakou dobu roztají, přeci by svou dceru neodepsali kvůli tomu, že miluje rozvedeného muže s dítětem!
16.5.2005 13:07
OTÁZKA:
Můj problém je trošku rozvláčnější. Je mi 24 let a jsem vdovec. Před čtyřmi lety jsem při autonehodě přišel o ženu i dva syny. Od té doby dost toužím mít opět rodinu.
Před rokem a půl jsem se seznámil se svou současnou partnerkou. Ona je vdaná už devět let a má s manželem dvě dcery. Osm a šest. Žila s manželem v rodinném domku společně s jeho rodiči a to byl kámen úrazu. Strašně se v jednom domku s tchýní dusila. Manžel je celkem dobrý chlap (nesnáším ho), který jí nikdy neubližoval a o děti se vždycky dobře staral. Ale vstoupil jsem do vztahu když to mezi nimi zrovna neklapalo. Zamilovali jsme se do sebe a po půl roce jsme spolu začli bydlet. Děti ale nechala manželovi a později (po třech měsících) neustála tlak rodiny a vrátila se zpět. Udržovali jsem spolu milenecký vztah. V ní to pořád vřelo a ač se pokusila vrátit naplno, tak láska mezi námi zůstávala. Když jsem se po roce rozhodl odejít a hledat si vlastní rodinu, tak před jisté dramata, jsem se vrátili k sobě a opět spolu dva měsíce bydlíme. máme klasické existenční problémy a děti opět bydlí u manžela. Ona se ale do rozvodu nežene a na manžela vzpomíná, neboť je jí ho moc líto. Docela se tím trápí a všechno dohromady někdy vytváří dost dusné klima. Moc bych rád kdyby se rozvedla a vzala se mě. I rád bych se staral o děti.
Petr
ODPOVĚĎ:
Petře, moc nevím, na co se mě konkrétně ptáte, takže mohu reagovat na váš příběh jen popsáním svého pocitu z něj.
Mám pocit, že vaše současná partnerka je nevyrovnaná, nikdy nebude spokojená tam, kde je. Neumí si věci jasně rozhodnout, takže to s ní nebude jednoduché. Navíc bych viděla jako velký varovný vykřičník to, že je jako matka schopna nechat 2 malé děti manželovi.
Jako odborník bych vám pokračování v tomto vztahu nedoporučovala...
16.5.2005 14:08
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak mohu v partnerovi vyvolat znovu touhu? Jsme spolu skoro rok a poslední měsíce je vztah "takový vláčný". Nemůžu říci, že bychom se nemilovali, ale on mi třeba za celý den nezavolá, nenapíše zprávu. Přijde mi, že já jsem ta, co ho "obtěžuje" tím, že se ptá, jak se měl atd. Dělám něco špatně? Jak mohu znovu obnovit touhu aby se o mě víc zajímal? Děkuji (já 24, on 28 let).
Eva
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Evo. Zkuste být více tajemnou, více se začít věnovat sobě, svým zájmům,svým lidem, neozývejte se mu přes den sama jako první, čekejte až na jeho iniciativu. Zkuste změnit něco na svém vzhledu, buďte v jeho přítomnosti veselá, pohodová, ne pečující a starající se o to, jak se měl. Můžete mu tím evokovat pocit kontroly, mateřskou péči.
To vše dělejte ne kvůli obnovení jeho zájmu o vás, ale hlavně i vůli sobě samotné!:-)
16.5.2005 14:14
OTÁZKA:
Jeste doplnim: s pritelem se zname asi tak 4 roky, z toho temer dva roky spolu chodime.
Petra S.
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
OTÁZKA:
Dobrý den, prosím o nestranný názor. Manžel i já máme za sebou jedno nevydařené manželství, společně žijeme asi 16 let v dobrém manželství. Z prvního manželství má manžel 2 děti (dnes dospělé) a já 1 dítě (rovněž již samostatné). Žije s námi už jenom naše společné dítě, nezletilé. Před několika měsíci manžel zdědil po rodičích dům. Rozhodli jsme se jej zrekonstruovat. To samozřejmě sebou nese spoluvlastnictví tohoto domu. Domnívala jsem se, že manžel automaticky rozšíří SJM, protože naše společná investice dvojnásobně převýší původní cenu domu. Manžel však má jiný názor. Uznává, že by nebylo fér, kdybych nic nevlastnila, ale hodlá v můj prospěch připsat pouze minoritní část domu s tím, že v závětí musí vyřešit to, že po něm budou dědit pouze jeho děti, nikoliv já. Mě chce "zabezpečit " smlouvou o doživotním užívání domu. Prý musí ochránit "rodová" práva dětí z prvního manželství. Tento postoj chápu jako partnerský "podraz", se kterým se nemohu srovnat. Chybí mi objektivní pohled na věc? Nebo si mám přestat dělat iluze o naše vztahu? Děkuji za názor.
Vera
ODPOVĚĎ:
Věro, píšete, že spolu žijete 16 let ve spokojeném manželství, jistě jste si asi spolu vyříkali i věci okolo majetku, nějaká ta "co by, kdyby".
Do vašeho manželství nevidím, nemohu tedy posoudit jako psycholog, do jaké míry jeho potřeba ochránit rodová práva vlastních dětí jsou či nejsou z jeho strany opodstatněná.
Vy to vnímáte jako partnerský podraz, bylo by asi nejlepší spolu hovořit v klidu a míru o vašich pocitech a čekat, jak se k tomu manžel postaví.
19.5.2005 13:51
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko!
S partnerem jsme spolu 3 roky, 2 roky po svatbě a máme roční dceru.Mí rodiče se rozvedli, když jsem byla v pubertě a já se bojím o náš vztah.Je to možná příčina proč jsem v poslední době vyvíjela na muže větší nátlak, aby mě přesvědčil, že mu můžu zcela důvěřovat. Avšak narazila jsem, protože zjišťuji, že naopak mému muži otázky na jiné ženy, (např. kolegyně v práci) dělají velmi dobře. Dělá se tajemným a mě tím velice provokuje k žárlivosti. Hodně jsem se tím trápila, než jsem dospěla k tomuto závěru. Při jedné výměně názorů, když jsem jej prosila, aby se snažil mě netrápit a naopak udělat vše pro to, abych mu věřila, mu přišla sms, aby vyhledal spoje přes internet jednomu kamarádovi, o kterém jsem před tím v životě neslyšela. Ptala jsem se muže kdo to je, a říkal že spolužák.Požádala jsem ho teda aby mu přede mnou ony spoje zatelefonoval (a neposílal jen sms)a muž nakonec poodstoupil ode mě 3 metry a sehrál asi 5sekundový rozhovor ve stylu: "takže došlo ti to, fajn, měj se"...Strašně mě to rozlobilo.
Muž zpětně uznal, že to sehrál, ale že jsem ho k tomu vyprovokovala...Nicméně o spolužákovi jsem víc neslyšela, i když jsem jej přátelsky žádala, aby nás seznámil, pozval na návštěvu (bydlí prý nedaleko)...
Hrozně mě mrzí ta nedůvěra. Vždy jsem toužila mít partnera jako přítele. Nevím co dělat..
Začínám trochu rezignovat a tím pádem začíná náš vztah pěkně vychládat...
Můžete mi prosím poradit?
Helena
ODPOVĚĎ:
Milá Heleno, obávám se, že problém bude opravdu více na vaší straně, sama jej pojmenováváte jako žárlivost.Nevím, zda jste začala zpovídat manžela a méně mu důvěřovat v poslední době, jak píšete, nebo zda jste k témuž měla tendence od začátku vašeho vztahu (předchozích vztahů).
Mohla byste si díky této potřebě kontroly a domáhání se mít obsazena všechna jeho soukromá teritoria v rámci vašeho vztahu hodně ublížit, ztrácíte tím kredit.¨
Začněte spíš hledat u sebe, kde se vzal ve vás ten nedostatek sebevědomí, proč si nevěříte - nedostatek sebeúcty + opakované negativní zkušenosti z minulosti bývají nejčastější příčinou žárlivosti. Vy hovoříte o rozvodu rodičů v době vaší puberty, asi tam byl nějaký jiný vztah jednoho z rodičů, ale to, samo o sobě, by vás nemohlo dovést k takovéto vlastní nejistotě.
Nechcete si o tom zajít popovídat s psychologem?
Držím vám palce, ať to zvládnete dobře!:-)
19.5.2005 14:13
OTÁZKA:
mila pani psychologička.Som Slovenka a zalúbila som sa do čecha.Stalo sa to nečakane,keď som bola v Čičmanoch na lyžovačke.On tam bol s rodinou tiež lyžovať.Raz,keď som zišla zo svahu som sa zahľadela do veľmi sympatického chlapca.Obaja sme si navzájom vymenili pohľady a nato zo mňa vyšli slová:Ja chcem fotku.Nemala som dostatok odvahy ísť za ním a poprosiť ho,aby sa so mnou odfotil,a tak moji kamaráti prevzali iniciatívu na seba a išli za ním.Keď sa dohovárali,čo a ako,pozreli sme sa opäť na seba a ja som ho gestom poprosila,aby predsalen prišiel.On neváhal ani sekundu.Ani som sa nenazdala a už bol pri mne.Chytil ma okolo pása a potom sme sa k sebe pritúlili.V tej chvíli som cítila niečo neobyčajne krásne.V jeho prítomnosti mi bolo úžasne,bola som pokojná ako nikdy pred tým a cítila som ako sa moje srdce napĺňa ničim,čo doposiaľ nepoznalo.Aj v našom pohľade som vycítila,že toto bude začiatok niečoho krásneho.Potom ako sme sa odfotili,sme sa zoznámili a hneď pri prvom zoznámení sme sa pobozkali.Bol to síce malý bozk,no bokl na ústa a stačil.Neskôr som sa aj nechtiac zoznámila s jeho rodičmi,ktorí mi dali jeho telefónne číslo...Všetko bolo spontánne a o to krajšie.Ja som dovtedy nemala žiadny vzťah s chlapcom,pretože som sa toho obávala.No toto bolo niečo úplne iné.Zanechal vo mne taký dojem,že mu hneď patrilo moje srdce.Ešte v ten deň sme lyžovali,hoci nie spolu,no on neustále na mňa hľadel.Vždy,keď som zchádzala zo svahu,pozeral sa.Vôbec ma nespúšťal z očí.Ja som to cítila a kôli tomu som spravila zopár "kixov",na ktorých sa dodnes zabávam.Jedno mi stále nešlo do hlavy.Prečo sa stále na mňa pozeral,keď neprišiel za mnou?Potom po dlhšom naliehaní mojich kamarátov som za ním išla a opäť sme sa trochu rozprávali.V tú noc som tak pokojne spala ako nikdy.Možno preto,že som vedela,že sa s ním na druhý deň opäť stretnem.A stretla.Avšak bol to môj posledný deň strávený v Čičmanoch,čo naznačuje,že sme sa museli rozlúčiť.Pri rozlúčke som mu dala náramok,ktorý som sama spravila,bol na pamiatku,aby na mňa nezabudol...On bol z toho trochu nesvoj,lebo on v tel chvíli nič pri sebe nemal,keďže nevedel,že odchádzam už v tem deň.Napokon z jeho úst vyšli slová,ktoré som nečakala,no verila som v to,že ich vysloví.-"Tak aspoň pusu na rozloučenou."Zrazo som sa začala celá chvieť.Dali sme si pusu,avšak táto pusa nebola ako tá pred tým.Bola o mnoho dlhšia a držali sme sa pri sebe ako dvaja zamilovaní ľudia.Krása.Vymenili sme si tel.čísla.Cestou domov som strašne trpela,pretože som s ním nebola...Prešlo niekoľko dní a on mi napísal.Bola som šťastná.Od tedy sme si spolu písali,mailovali.Navzájom sme si posielali fotky,z ktorých sme mali veľkú radosť.Dovtedy som moc neverila na horoskopy,no predsalen som sa rozhodla pozrieť si ich a porovnať naše znamenia,či sa k sebe hodíme...Všetko išlo ako po masle-horoskopy uýkázali,že sme pre sebe zrodení a má to budúcnosť.Ja som mu naúpísala,aby si prečítal niektorí z horoskopov na porovnanie našich znamení a nech sa vyjadrí.Vyjadril sa:Tak bychom to spolu meli zkusit a poté se vzít..:)Priznám sa,že som takúto reakciu nečakala,ale nesmierne ma potešila.Pýtala som sa ho,či to myslí vážne-úpromne a on mi nato odpísal,že to myslí vážne.Náš vzťah je založený na mailoch a sms-kách,a tak flirtujeme navzájom prostredníctvom nich.Naplánovali sme si spoločné prázdniny..a dokonca sme sa mali konečne stretnúť.No nepodarilo sa to,lebo náhle musel ísť do nemocnice-do Prahy.Keďže Praha je pre mňa dosť ďaleko.nemohla som za ním cestovať,hoci som chcela.Nevie,či som aj v tom nespravila chybu.asi som tam predsalen za ním mala ísť.No náš kontakt sme neprerušili.Písali sme si sms-ky..Aspoň tak som ho chcela podporiť.Náhle prešli dva týždne a on nepísal.Strašne som sa o neho bála.Predsalen mi písal z nemocnice a ja som nevedela,čo je s ním.Dokonca som písala mail jeho kamarátovi,či nevie,čo s ním je.Nato mi hneď odpísal sms-ku,kde napísal,že je v pohode,práve dohral zápas-je fotbalista.V tej chvíli som mala pocit,že sa zrútil celý m
[tato otázka byla zkrácena]
Alululinka
ODPOVĚĎ:
Milá Alululinko, potěšila mě vaše slovenština, která je pro mě nádhernou, hladivou řečí, potěšil mě detailní popis toho, jak jste se prvně v životě zamilovala. Když jsem váš dotaz četla, přistihla jsem se, že se u něj něžně usmívám:-)
Ale, protože bylo vše příliš dlouhé, došel mi váš dotaz ve zkrácené podobě, a já jsem se nestihla dozvědět, co bych pro vás mohla jako psycholog udělat.
Pochopila jsem, že se vaše začátky přetrhly, že jste do toho vkládala vše. Nevím, zda i pro vašeho "Čecha" to bylo natolik fatální setkání, jako pro vás. Vztah na dálku hned od začátku je vždy z hlediska déledobější perspektivy problematičtější. Milostný vztah musí z něčeho žít, oba dva se musejí vídat,povídat si face to face, usmívat se na sebe, cítit se, žít spolu intimně. Pokud jste neměli tuto možnost, pak...
Všechno ale pro vás určitě dobře dopadne, tuším, že jste milá a citlivá "bytůstka", pokud ne s ním, tak s někým dalším:-)
19.5.2005 14:29
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Děkuji Vám za radu (odpovídala jste včera). Vaše doporučení zabralo ;) přítelovi se neozývám jako první a mám pocit, že to v něm vzbudilo "lovce". Víc se zajímá co dělám, proč se neozývám atd. Dokonce dnes navrhl romantickou večeři....což předtím nikdy neudělal. Ono se v nich opravdu musí probudit ty "lovecké pudy"...Děkuji
Eva
ODPOVĚĎ:
Super!A nezapomeňte na to!:-)
19.5.2005 14:33
OTÁZKA:
Dobrý den,mám kamaráda,kterého znám 5 let,jsem do něj zamilovaná a mám pocit,že on do mě též..problém je,že mi to vyvrací.Poznali jsme se v práci a postupně přešli od pracovních rozhovorů k osobnímu životu,zjistili jsme,že máme stejný pohled na život a vztahy,už asi po měsíci jsme si byli hodně blízcí,rozuměli jsme si,vím ,že kdybych tenkrát byla víc aktivní,měla bych ho,ale on mi řekl,že co je v domě,neni pro mě,pořád se na něco vymlouval,že mám rodinu a nechce ji rozbít atd..já jsem vdaná a mám 2 děti ( 16 A 10 ) a on je svobodný ,občas má milenku o které v mé přítomnosti hovoří a mě to bolí.Pracovali jsme spolu 4 roky a během té doby jsme se citově jeden druhému odhalili,on mi dokonce na nějaké oslavě řekl:já tě miluji,víš to? a já :ano vím,ale druhý den v práci to popřel,že měl pár piv..to měl,ale věděl ,co říká..od té doby se mě snažil od sebe jakoby odehnat,já mu v tu dobu řekla,že ho též miluji,ale on mi dal najevo,že by rád náš vztah nechal být tak ,jak je,že mu to takto vyhovuje.Během těch 4 let,co jsme spolu pracovali ,odjel na stáž do zahraničí na půl roku a celou dobu mi psal maily a posílal mi zamilované básně,náš vztah se ještě víc utužil,ale já k němu přistupovala pořád jako ke kamarádovi,cokoliv jsem udělala navíc,ihned se mi vzdálil...ze stáže se vrátil,už spolu rok nepracujeme,ale tak jednou za měsíc se vídáme..pokaždé mu vidím na očích,jak rád mě vidí a pomalu mě svléká očima ,když si povídáme,ale jen u kafe v cukrárně.Ze začátku jsem iniciovala naše setkání já,ale ted jsem už tak 3 měsíce nechala vše na něm..on mě ted volá a píše a snad se bojí,že mě ztratí..Je mu 27 .Ještě musím napsat,že jsem v manželství velmi nespokojená,manžela už nemiluji ,ale nechci se zatím rozvádět.On to vše ví,říkal mi,že pokud by se se mnou pomiloval ,ztratil by mě jako nejlepší kamarádku,že nechce stálý vztah,že jednou miloval a ta holka mu ublížila..vyhledává krátkodobé známosti ...takže ted už vůbec nevím,co mám dělat.Vídat ho občas mě už začíná hodně bolet,já ho moc miluju a on to ví..říkal,pokud se do mě kamarádka zamiluje,opouštím ten vztah,jemu se to už párkrát stalo,ale mě neopustil...jsem z toho zmatená,jeho oči mi říkají miluji tě,já to cítím,ale nemůžu mu to takto říct..hned mi to vyvrací a já si pak připadám hloupě.Poradíte? Ještě musím napsat,že má dominantní matku a je na ní citově závislý.Dělá mu také veliký problém dát najevo své city,klopí oči,když mu říkám,jak moc ho mám ráda.Je mi 35.Děkuji za odpověd
eva
ODPOVĚĎ:
Milá Evo, váš "kamarád" si velmi váží vašeho přátelství, je pravděpodobné, že vás miluje, ale jste pro něj důležitá hlavně jako ČLOVĚK, s nímž je mu dobře, nechce o vás jako svého blízkého člověka přijít, proto se odmítá s vámi intimně sblížit.
Nechte to tak, máte šanci na to, být si celý život vzájemnou oporou, důvěrníky, prostě těmi nejbližšími lidmi, to má leckdy tu největší cenu. Přechodem do partnerského milostného vztahu byste se dostali do jiných dimenzí, ten vztah by asi jednou skončil,a to on nechce.On ví - asi - , že mu milostné vztahy dlouho nevydrží, bude tu u něj nějaký zádrhel, možná dominantní matka?. Nevím.
19.5.2005 14:57
OTÁZKA:
krásný den přeji a prosím o radu,jem vdaná a mám 2 děti,s manželem jsme spolu 17 let,manželovi je 39 a já jsem o 2 roky mladší.Problém je,že začal hodně pít,vždy měl raději kamarády,než mě,ale už je to asi tak půl roku neúnosné.Jinak se dobře stará o děti,věnuje se jim,ale tak 3 krát do měsíce je k nepoužití.Sexuálně už spolu skoro nežijeme,tak jednou za 2 měsíce,spíše mu vyhovím,milence ale nemám..Máme i oddělené ložnice,navenek vše funguje,ale já se trápím,chybí mi láska a pohlazení.Děkuji .
zuzana
ODPOVĚĎ:
Zuzko,co chcete poradit?:-)
Skoro mám pocit, jestli nepotřebujete od profesionála schválit mimomanželský vztah.To je samozřejmě jen moje fantazie, která mě jako první napadla při čtení vašeho dotazu,neboť - schází vám láska a pohlazení. Budu - li tuto fantazii rozvíjet dál,pak se dostanu k představě toho, že se cítíte v manželství dlouho citově i sexuálně deprivovaná,osamělá, děti odrůstají, vy ztrácíte půdu pod nohami, potřebujete někam a k někomu patřit.Bojím se, že kdybyste někoho potkala, koho budete cítit jako blízkého, zamilovala byste se natolik, že by to přerostlo rámec mimomanželského vztahu pro radost. Takové vztahy existují, bývají často i dobrou kompenzací toho, co člověku v manželství schází, ale manželství samo o sobě nejen, že neohrožují,ale naopak jej utužují.
Vy jste před jinou volbou - zkuste váš vztah obnovit tím, že se začnete chovat jinak. Vzbuďte opět manželův zájem o sebe jako o ženu, která bude mít tím pádem přednost před kamarády. Pak si můžete klást podmínky - např., pokud se mu pití vymklo z rukou, měl by navštívit odborníka.
19.5.2005 15:15
OTÁZKA:
Dobrý den, mám problém sama se sebou, jsem vdaná 25 let a mám úžasného muže a tři skoro dospělé děti. Manželství mne baví a svého muže moc miluji, ale nevím proč a kdy, mne přestal bavit sex. Snažím se, aby to manžel nepoznal a spím s ním alespoň 2x do týdne, ale čím déle tento stav trvá, tím víc se nechci milovat a víc mě to vadí. Jak si mám prosím pomoci, mluvit s ním o tom nemůžu, to by ho ranilo. Naše manželství je spokojené a sťastné a já to nechci po tolika letech ničím pokazit. Co mám prosím dělat?
Jitka
ODPOVĚĎ:
Jitko, nedokáži takto odpovědět, co máte dělat, neznám-li příčinu toho, proč vás intimní život přestal těšit. Nechcete si o tom přijít popovídat? Ve společném dialogu lze nalézt začátek "zamotaného klubíčka".
Psychologické poradny jsou v každém okresním městě, jste - li z Prahy, můžete přijít i ke mně. Tel. na objednání u mě je : 603454953
19.5.2005 15:18
OTÁZKA:
dobrý den, také mám problém sama se sebou. Před rokem jsem poznala stejně starého muže (31) a byl to poslední impuls pro rozvod (workoholik a asexuál). Můj nový partner žil s přítelkyní, s tou se před vánocemi rozešel, ale dodnes s ní bydlí. Já jsem svůj vztah vyřešila rychle, on tvrdí, že s ní také skončil, ale řeší neustálé strachy (jeho nízká výplata v mém potenciálním mateřství, možná nemoc, bydlení) a setrvává na místě. Já bych měla být trpělivá, milá, podporující, ale nejde mi to. Neumím už léčit jeho mindráky, které způsobila jeho bývalá partnerka, toužím po pohodě a klidu, pro který máme všechny předpoklady. A on řeší a řeší. Má situace východisko?
Petra
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Petro. Problémy se sebou má hlavně váš partner, a až poté vy "sama se sebou".On ještě není srovnaný s rozpadem předchozího vztahu, je ho plný, má v sobě pocity viny, které táhne za sebou. Není připravený na zralé rovnocenné partnerství, potřebuje si udělat nějakou hranicí mezi svou partnerskou minulostí a současností, na to však potřebuuje čas. Jeho strachy pramení z jeho nejistoty,nevyrovnanosti.
Takže na vaši otázku, zda má situace východisko, se mi těžko odpovídá, že ano.
19.5.2005 15:27
OTÁZKA:
Dobrý den. S přítelem se známe dva a půl roku. Je mi 24 a on je můj první (v chození i v sexu). Poslední dobou mě přepadají pochybnosti, co bude s námi. Někdy mám pocit lítosti, že "znám" jenom jeho. Prostě mám chut poznat někoho jiného, občas jsem na něj nepříjemná, sex s ním mě neuspokojuje, protože on je na mě moc rychlý. A na druhou stranu asi nejsem dost odhodlaná ho jen tak opustit, protože vím, že mě má rád.
Anonym
ODPOVĚĎ:
Těžká rada! Chuť poznat někoho jiného, ať již v sexu, nebo v čemkoli jiném, vás asi těžko opustí, spíš se bude zintezivňovat.Má vás rád, to je to, co vás u něj drží. Ale co vy? Také ho máte tak moc ráda, že s ním chcete strávit celý svůj život?
Asi si musíte především zodpovědět tuto otázku pro sebe, a podle ní postupovat dál...
19.5.2005 15:32
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,děkuji za Vaši naprosto přesnou odpověd- odpovídala jste mi dnes,kamarád mě pravděpodobně opravdu miluje a já proto,abych ho neztratila,dělám že o tom nevím a nereaguji na jeho zamil.pohledy..několikrát mi opravdu řekl,že pro něj má náš vztah velkou cenu a sexem by to vše mohlo skončit,mohlo by se stát,že já bych to prostě citově nezvládla.I když si říkám,že ano,že by mi stačilo jen se s nim občas pomilovat,ale on by už ke mě nepřistupoval jako ke své kamarádce,skončily by asi i naše důvěrné rozhovory a svěřování se...takže jste mi jen potvrdila,co už jsem tušila a potřebovala si to jen nezávisle ověřit..moc Vám děkuji .
eva
ODPOVĚĎ:
I já děkuji vám, Evo, za pozitivní zpětnou vazbu:-)Jitka Douchová
23.5.2005 10:23
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, potřebovala bych poradit co dělat se svými pocity. Vdávala jsem se jako 21, s manželem máme dvě děti, v manželství jsem byla spokojená až na sex. Spíše jsme žili jako sourozenci. Sex mě nebavil, při tom bylo zhasnuto a potom jsem byla nešťastná. Po 13 letech manželství jsem se seznámila s mým nynějším partnerem, podala žádost o rozvod a těď si můžu říct, že je to přesně takové, jak má být a být spokojena. Ale nejsem. Bývalý manžel se ke mně chová neustále pěkně, děti máme ve společné péči, a v podstatě jsme zůstali přátelé, a já se neustále trápím pocitem viny, že jsem rozbila rodinu, to za prvé. A za druhé když jsem byla s manželem, měla jsem úžasnou rodinu, které jsem dala vpodstatě valé tím, že jsem odešla - říkala jsem si že s¨nima nežiju a to mi nemůže nahradit to jak žiju, k rodině mého současného partnera necítím nic a to je asi kámen úrazu, najednou mám pocit, že nepatřím nikam. Je to asi zmatené, na jedné se straně jsem spokojená, a na druhé něco chybí. Neumím se s tím sama poradit, existuje nějaké řešení? Děkuji
Renáta
ODPOVĚĎ:
Zmatené to není, vaše pocity se mi zdají být i velmi srozumitelné. Druhá věc je, jestli je vám rady...
Vdávala jste se brzy, v době, kdy se člověk často ještě hledá, rozhodně v tom, jaké bude mít potřeby v rámci partnerského života. S bývalým manželem jste se asi znali před svatbou delší dobu, lidsky jste si konvenovali, asi jste se na sebe mohli spolehnout, věděli jste, co od sebe můžete čekat - ať již vy mezi sebou, nebo v rámci vašich rodin. Pevné přátelské vazby, společná historie, děti - to vše na jedné straně, na druhé straně prohlubující se potřeba kvalitního sexuálního života. To jste asi podcenila hlavně vy, na samém začátku manželství.Je pochopitelné, že se to někdy někde muselo projevit.
Je zřejmé, že s bývalým manželem vaše láska neskončila, jen je jiná, než ta současná.
Co vám k tomu mohu říci? Žádné životní rozhodnutí není jednoduché, vždy přináší zisky i ztráty, tak si zbilancujte, jak jste na tom vy. Žít s pocitem viny není snadné, raději si to pro sebe více zpřehledněte, nejlépe asi v rozhovoru s psychologem:-)
23.5.2005 14:14
OTÁZKA:
Dobrý den. Jsem vdaná a mám dvě děti.Už je to víc než rok, co jsem se rozešla s mužem, kterého nechci nazývat jen milenec, protože pro mně moc znamenal a milovala jsem ho. Dodnes se od něj nedokážu odpoutat, neumím zapomenout, nedaří se mi znovu obnovit vztah s manželem tak, abychom byli spokojení. Moc mi chybí, poznala jsem s ním, jakého muže bych v životě chtěla, v jeho společnosti jsem se dockázala chovat tak vřele, jak ani k manželovi jsem nikdy neuměla, poskytoval mi pocit jistoty a opory. Teď mám pocit, že můj život se ubírá špatným směrem a nedivám se do budoucnosti s optimismem. Na svém manželovi vidím jen chyby a nedostatky a zazlívám mu, že mi nedává to, co od muže vyžaduji. I když se nezavírám doma, hodně sportuji a scházím se s jinými lidmi a mezi přáteli mám zřejmě pověst rozhodné energické a veselé ženy, v houbi své duše jsem nešťastná, cítím se zrazená a moc mě všechno bolí. Přiznávám, že i svému milenci závidím jeho nový život. Chovám se nespravedlivě ke svému manželovi, nedokážu najít pro sebe klid. Marně si říkám, že to byla jen přechodná záležitost, kterou přece prožila spousta lidí. Co mám se sebou udělat? Cítím se vyčerpaná, když celý den funguju na sto procent a večer brečím v koupelně.
Eva
ODPOVĚĎ:
Milá Evo,jediná otázka na začátek - čím se cítíte být zrazená? Jestli jsem četla pozorně, s přítelem jste se rozešla vy.Jste zrazená životem, svou zodpovědností k manželství a rodině, přítelem?...
Stalo se vám to, s čím se většinou v případě "flirtu" nepočítá - hluboce jste se zamilovala, přítel pro vás byl tím nejdůležitějším v životě,alespoň, co se mužů týče, ale - byl to pro oba dva půjčený život se začátkem a koncem. Těžko se pak vrací k manželovi, pokud jste stále zamilovaná, chce to jen čas a čas a čas. Dohodli-li jste se s přítelem na rozchodu, neměla byste dál o něm nic vědět.
Potkat někoho, kdo si zaslouží naši lásku a cítí ji i k nám, je úžasný dar, budete na to vzpomínat celý život, ale teď se trápíte.
Zkuste s v é h o m u ž e objevovat znovu, neokoukanýma očima, jako někdo,kdo ho teď potkal.Hledejte na něm to, co je na něm zajímavé pro druhé, prostě se na něj zkuste začít dívat novýma očima bez zkušeností manželského stereotypu.Mohlo by to pomoci vám oběma.-)
23.5.2005 14:30
OTÁZKA:
Dobrý den, je mi 20 let a téměř 4 roky chodím s přítelkyní, vše se až donedávna zdálo být vcelku v pořádku (občasné hádky jsou asi samozřejmostí v každém vztahu,proto i to považuji za normální). Avšak poslední dobou si příliš nerozumíme v otázce sexuálního soužití. Myslel jsem si, že partnerka nemá náladu na sex kvůli stresu okolo maturity a školy obecně, avšak nic se nezměnilo ani po maturitě, spíše naopak. Před pár dny jsem si o tom s ní chtěl promluvit, jelikož když jsem se jí zeptal, proč chce jít zase spát, když si můžeme udělat hezkou noc, tak řekla jako obvykle,že je unavená a když jsem se jí svěřil, že milování jednou za 3 týdny mi přijde vcelku málo, tak mi rozčileně řekla,že si snad nemyslím, že se budeme milovat každý týden. To mě velmi ranilo a rozhodilo, jelikož dříve jsme se milovali i několikrát týdně a zdálo se nám to optimální.. Snažil jsem se zjistit, proč se jí to příčí, jelikož mi jde především o to,aby se ona i po této stránce cítila dobře (avšak to neznamená, že bych chtěl svoje pocity potlačovat a oddalovat vznikající problém). Prostě se mezi námi začíná prohlubovat propast, o které si já myslím,že je pro náš vztah vcelku zásadní, avšak partnerka to nepovažuje za příliš důležité. Prosím o radu, jakým způsobem by šel tento problém vyřešit. Partnerka před pár dny rovněž dobrala hormonální antikoncepci (jelikož měla obavy z vedlejších účinků po dlouhodobém užívání, tak jsem jí to sám navrhl), tak nevím jestli třeba i to nemůže mít nějaký zásadní vliv.Snažím se být milý a vtipný (snad se mi to i daří,takže se se mnou nenudí),ale jakmile má dojít na sex, je to tragedie.. Děkuji mnohokrát za vaši odpověď...
Jirka
ODPOVĚĎ:
Jirko, snažte se dát přítelkyni ještě nějaký čas, třeba je teď, po maturitách, opravdu hodně vyčerpaná.
Jinak je velmi důležité, abyste si z toho neudělali oba PROBLÉM.Tzn., že pokud se o tom bude často mluvit, budou padat narážky na téma sexu, výčitky, bude se atmosféra kolem všeho zostřovat, znepříjemňovat, pro vás to bude podhoubí pro podrážděnost,naštvanost, pro ni trauma, a nikam se nedostanete, neboť přítelkyně si již vytvoří pevný psychický blok.
zýkuste na ni v těchto dnech být jen milý a něžný, aniž byste chtěl cokoli dál. Můžete se snažit o vytvoření příjemné romantické atmosféry s vínem a svíčkami a jen tak si povídáním, nebo posloucháním muziky a jen se třeba držet za ruce. Nechte iniciativu na ní, vy se jí nesnažte předbíhat
Jestli je jinak mezi vámi vše v pořádku, mělo by to zabrat, ale pamatujte si to i do budoucna:¨)
23.5.2005 14:55
OTÁZKA:
Děkuji za odpověď, komu není rady tomu není ani pomoci, kdyby měl člověk v mladých letech ty prožitky co teď, ale to je jen kdyby. Nemůžu mít všechno, a musím se s tím naučit žít, ještě jednou díky.
Renáta
ODPOVĚĎ:
Renato, vezměte si z toho teď to dobré - vždyť to docela dobře dopadlo,ne? Mějte se krásně.Jitka Douchová
23.5.2005 14:58
OTÁZKA:
Dobrý den, je mi 20 let a téměř 4 roky chodím s přítelkyní, vše se až donedávna zdálo být vcelku v pořádku (občasné hádky jsou asi samozřejmostí v každém vztahu,proto i to považuji za normální). Avšak poslední dobou si příliš nerozumíme v otázce sexuálního soužití. Myslel jsem si, že partnerka nemá náladu na sex kvůli stresu okolo maturity a školy obecně, avšak nic se nezměnilo ani po maturitě, spíše naopak. Před pár dny jsem si o tom s ní chtěl promluvit, jelikož když jsem se jí zeptal, proč chce jít zase spát, když si můžeme udělat hezkou noc, tak řekla jako obvykle,že je unavená a když jsem se jí svěřil, že milování jednou za 3 týdny mi přijde vcelku málo, tak mi rozčileně řekla,že si snad nemyslím, že se budeme milovat každý týden. To mě velmi ranilo a rozhodilo, jelikož dříve jsme se milovali i několikrát týdně a zdálo se nám to optimální.. Snažil jsem se zjistit, proč se jí to příčí, jelikož mi jde především o to,aby se ona i po této stránce cítila dobře (avšak to neznamená, že bych chtěl svoje pocity potlačovat a oddalovat vznikající problém). Prostě se mezi námi začíná prohlubovat propast, o které si já myslím,že je pro náš vztah vcelku zásadní, avšak partnerka to nepovažuje za příliš důležité. Prosím o radu, jakým způsobem by šel tento problém vyřešit. Partnerka před pár dny rovněž dobrala hormonální antikoncepci (jelikož měla obavy z vedlejších účinků po dlouhodobém užívání, tak jsem jí to sám navrhl), tak nevím jestli třeba i to nemůže mít nějaký zásadní vliv.Snažím se být milý a vtipný (snad se mi to i daří,takže se se mnou nenudí),ale jakmile má dojít na sex, je to tragedie.. Děkuji mnohokrát za vaši odpověď...
Jirka
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
OTÁZKA:
mila pani psychologička.Som Slovenka a zalúbila som sa do čecha.Stalo sa to nečakane,keď som bola v Čičmanoch na lyžovačke.On tam bol s rodinou tiež lyžovať.Raz,keď som zišla zo svahu som sa zahľadela do veľmi sympatického chlapca.Obaja sme si navzájom vymenili pohľady a nato zo mňa vyšli slová:Ja chcem fotku.Nemala som dostatok odvahy ísť za ním a poprosiť ho,aby sa so mnou odfotil,a tak moji kamaráti prevzali iniciatívu na seba a išli za ním.Keď sa dohovárali,čo a ako,pozreli sme sa opäť na seba a ja som ho gestom poprosila,aby predsalen prišiel.On neváhal ani sekundu.Ani som sa nenazdala a už bol pri mne.Chytil ma okolo pása a potom sme sa k sebe pritúlili.V tej chvíli som cítila niečo neobyčajne krásne.V jeho prítomnosti mi bolo úžasne,bola som pokojná ako nikdy pred tým a cítila som ako sa moje srdce napĺňa ničim,čo doposiaľ nepoznalo.Aj v našom pohľade som vycítila,že toto bude začiatok niečoho krásneho.Potom ako sme sa odfotili,sme sa zoznámili a hneď pri prvom zoznámení sme sa pobozkali.Bol to síce malý bozk,no bokl na ústa a stačil.Neskôr som sa aj nechtiac zoznámila s jeho rodičmi,ktorí mi dali jeho telefónne číslo...Všetko bolo spontánne a o to krajšie.Ja som dovtedy nemala žiadny vzťah s chlapcom,pretože som sa toho obávala.No toto bolo niečo úplne iné.Zanechal vo mne taký dojem,že mu hneď patrilo moje srdce.Ešte v ten deň sme lyžovali,hoci nie spolu,no on neustále na mňa hľadel.Vždy,keď som zchádzala zo svahu,pozeral sa.Vôbec ma nespúšťal z očí.Ja som to cítila a kôli tomu som spravila zopár "kixov",na ktorých sa dodnes zabávam.Jedno mi stále nešlo do hlavy.Prečo sa stále na mňa pozeral,keď neprišiel za mnou?Potom po dlhšom naliehaní mojich kamarátov som za ním išla a opäť sme sa trochu rozprávali.V tú noc som tak pokojne spala ako nikdy.Možno preto,že som vedela,že sa s ním na druhý deň opäť stretnem.A stretla.Avšak bol to môj posledný deň strávený v Čičmanoch,čo naznačuje,že sme sa museli rozlúčiť.Pri rozlúčke som mu dala náramok,ktorý som sama spravila,bol na pamiatku,aby na mňa nezabudol...On bol z toho trochu nesvoj,lebo on v tel chvíli nič pri sebe nemal,keďže nevedel,že odchádzam už v tem deň.Napokon z jeho úst vyšli slová,ktoré som nečakala,no verila som v to,že ich vysloví.-"Tak aspoň pusu na rozloučenou."Zrazo som sa začala celá chvieť.Dali sme si pusu,avšak táto pusa nebola ako tá pred tým.Bola o mnoho dlhšia a držali sme sa pri sebe ako dvaja zamilovaní ľudia.Krása.Vymenili sme si tel.čísla.Cestou domov som strašne trpela,pretože som s ním nebola...Prešlo niekoľko dní a on mi napísal.Bola som šťastná.Od tedy sme si spolu písali,mailovali.Navzájom sme si posielali fotky,z ktorých sme mali veľkú radosť.Dovtedy som moc neverila na horoskopy,no predsalen som sa rozhodla pozrieť si ich a porovnať naše znamenia,či sa k sebe hodíme...Všetko išlo ako po masle-horoskopy uýkázali,že sme pre sebe zrodení a má to budúcnosť.Ja som mu naúpísala,aby si prečítal niektorí z horoskopov na porovnanie našich znamení a nech sa vyjadrí.Vyjadril sa:Tak bychom to spolu meli zkusit a poté se vzít..:)Priznám sa,že som takúto reakciu nečakala,ale nesmierne ma potešila.Pýtala som sa ho,či to myslí vážne-úpromne a on mi nato odpísal,že to myslí vážne.Náš vzťah je založený na mailoch a sms-kách,a tak flirtujeme navzájom prostredníctvom nich.Naplánovali sme si spoločné prázdniny..a dokonca sme sa mali konečne stretnúť.No nepodarilo sa to,lebo náhle musel ísť do nemocnice-do Prahy.Keďže Praha je pre mňa dosť ďaleko.nemohla som za ním cestovať,hoci som chcela.Nevie,či som aj v tom nespravila chybu.asi som tam predsalen za ním mala ísť.No náš kontakt sme neprerušili.Písali sme si sms-ky..Aspoň tak som ho chcela podporiť.Náhle prešli dva týždne a on nepísal.Strašne som sa o neho bála.Predsalen mi písal z nemocnice a ja som nevedela,čo je s ním.Dokonca som písala mail jeho kamarátovi,či nevie,čo s ním je.Nato mi hneď odpísal sms-ku,kde napísal,že je v pohode,práve dohral zápas-je fotbalista.V tej chvíli som mala pocit,že sa zrútil celý m
[tato otázka byla zkrácena]
Alululinka
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko!
Jsem vdaná od roku 1985. Náš vztah si myslím (když zpětně přemýšlím) začal ne moc dobře. Končila jsem vysokou školu a před státnicemi jsem se nabourala v autě, do toho mi zemřel švagr a já jsem měla dobrého kamaráda, který chtěl být jen kamarád. Já jsem zoufale někoho "blízkého" potřebovala, potřebovala jsem lásku, pohlazení, objetí. Můj kamarád jednou přijel s dalším svým kamarádem - a to je můj manžel dnes. Máme spolu dvě děti, kterým je dnes 19 a16 let.Ale bohužel náš vztah se začal "kazit", když přišla na řadu výchova dětí a názory na jejich výchovu, manžel dětem vše dovoloval, nemusely mít žádné povinnosti a když něco nesplnily, nic prostě se nedělo. Nemohla jsem tohle strávit, samozřejmě, že děti si zvykly a přimkly se k manželovi, protože to pro ně bylo pohodlnější, a tak jsme se začali hádat(manžel je jedináček), já jsem byla "proti 3 " slabá a to jsem asi udělala největší chybu, přestala jsem komunikovat, nerozebírala problémy a uzavírala se do sebe. Nakonec to skončilo tak, že jsme byli u psychologa kvůli dceři,(na můj popud) která (tím, ¨že ji manžel podepisoval omluvenky a ona ve skutečnosti nemocná nebyla), přerušila studium a rok nic!!! nedělala, vůbec nic.Ślo mi to opravdu na mozek, chtěla jsem se rozvést, ale říkala jsem si pořád-kvůli dětem to neudělám. S manželem už více jak 8 let sexuálně nežijeme, pouze se staráme o rodinu. Vloni manžel byl propuštěn z práce, začal podnikat, (já jsem také na volné noze), ale já vím, že není typ na tohleto podnikání. Již je to rok, udělal dluhy a peníze nikde, je to vážně krize. Už jsem to nemohla vydržet, začala jsem si dopisovat s jedním člověkem, a dokonce jsme se 3x potkali, já jsem se na něj citově upnula (on mě držel), ale bohužel manžel přišel na maily, je žárlivý, a bylo peklo. Urážel mě i před dětmi, že jsem ho nechala v té nejhoriší situaci atd. a že jsem ku... a další a další. I ¨teď mi je špatně z toho. Mému přiteli zavolal a vyhrožoval, že nám rozbil manželství, ale to není vůbec pravda, to už bylo dávno rozbité. A můj přítel - když viděl, jak mu manžel vyhrozuje, rychle se našel přítelkyni, mě to moc vzalo, protože jsme si byli hodně blízko, nemohu se z toho dostat, ale už nechci žádného chlapa vidět, hrozně to totiž bolí. Máme finanční problémy, já nemůžu pracovat a vše se to prolíná. S manželem se chci rozvést, ale on nechce, že na to nikdy nepřistoupí, že ukáže u soudu maily, moji rodiče na mě apelují, že mě děti potřebují a že se nikoho neprosily, aby přišly na svět, jsem ve strašném stresu, ale vím, že s manželem nemůžu být, nevážím si ho a jedině z lítosti být s člověkem? Osamostatnit se a odejít od dětí nemohu - z finančních důvodů a zatím neodkážu. Mám to v sobě za ta léta "näskládané" a už se nemohu o tom s manželem ani bavit, nejde mi to, vlastně jsem vůbec náš vztah nebudovali a on, když jsem mu něco málo řekla, co mi vadí, jen zíral a pořád říkal, ale to není pravda. Já jsem to před x lety tak nastavila, že jsem s ním přestala spát, takže je vše moje vina. Můj přítel - ke kterému jsem se upnula mě na základě vyhrožování mého muže taktně "opustil"a to jsme si byli hodně blízcí, pomáhala jsem mu, když byl na tom psychicky hodně špatně a o to více mě to bolí, ale já už nemám žádný motiv, proč žít - řeknete, že se rouhám, že mám dvě děti, ale ta situace kolem mě mě moc ubíjí, asi je to ve mě a nedokážu se z toho vymotat.Ale s manželem už prostě nemůžu být, dokonce se přistihnu, že jsem na něj bezdůvodně zlá, a to nechci, promi''ňte, že je to tak dlouhé, snad mi nějaký názor řeknete. Psycholog,u kterého jsme byli už asi před 4 lety, řekl, že jsme jak 10 let po rozvodu, manžel nic nedotáhne do konce a já nemám sílu proti 3 lidem bojovat. I když je to dlouhé, je to psáno ve zkratkách, ale asi tak. Děkuji za Váš čas a přečtení. Hana Zouharová.
Hana Zouharová
ODPOVĚĎ:
Milá Hanko, člověku často pomůže i to, když své pocity shrne a zformuluje je do slov tak, jak jste to udělala ve svém povídání. Myslím si, že psychologa potřebujete vy sama pro sebe, abyste se s jeho pomocí mohla postavit zase na SVÉ VLASTNÍ NOHY.Nyní jste to měla tak, že dlouhodobou frustraci jste řešila jiným vztahem, přes někoho dalšího, což je v pořádku, ale vy sama pro sebe a za sebe jste od sebe utekla. Nevím, jestli mi rozumíte.Myslím si, že velmi prospěšné do života je, být závislý hlavně sám na sobě, věřit si, znát svou cenu, své hodnoty. Vy jste se nechala postupně ubít silou manžela, plno věcí jste vzdávala, možná předčasně a zbytečně. Ve vaší rodině je manžel tím silnějším, který vás dostane tam, kde potřebuje, tak to bylo a tak to i pořád pokračuje. To je ale přeci škoda, a nejen pro vás, ale i pro vaše děti!
Pokud jste ve vztahu tak nešťastná, jak popisujete, ukončete jej, osvoboďte se od manipulací a od svého smutku. Život máte jen jeden jediný. I pro děti bude lepší, uvidí-li vyrovnanou maminku, než ženu, která je depresivní, snadno dráždivá.¨
Máte dost velké děti a to, aby viděly, jak to u vás chodí, že v tom není nikomu dobře, mohly by to pochopit, záleží na tom, jak byste jim to řekla.
Ale, Hanko, vycházím jen z vašeho povídání v pár řádcích, lepší by bylo určitě osobní setkání, a to určitě ne jen jednou. Zdravím vás Jitka Douchová
24.5.2005 11:32
OTÁZKA:
Dobrý den. Přítel mě po 8,5 letech opustil s tím, že chce ZKUSIT být sám, začít žít, užívat si (je mu 28 let) a že mám žít taky atd. A to jsme už plánovali svatbu, o něco dýl plánujeme dítě...Pravda, nestalo se to ze dne na den, asi týden před rozchodem začal skoro pořád chodit do hospody, vracel se pozdě, byl na mě hnusný....druhý den pak přišel s kytkou a omlouval se. Poslední den mi řekl tolik hnusných věcí, že jsem mu sbalila věci. Bydlíme už pátý rok společně v bytě. Docela hleděl, když přijel, dala jsem mu ještě na jeden den šanci (nic jsem mu neřekla, jen jsem ho pozorovala). Čekala jsem nějakou změnu v chování, že se mi bude víc věnovat, aspoň mě obejme...NIC. Tak jsem to s ním večer řešila, že takhle to nechci, že jsem čekala, že teda když si opravdu všechno rozmyslel, jak říkal a psal, že se podle toho bude chovat. Na to on, že už mi nechce ubližovat a bude lepší, když se rozejdem. Zatvrdil se a říkal, jak nebyl vůbec šťastný, že má ledové srdce atd. Přitom mě pak obejmul a ukáplo mu pár slz.
Ten večer došel ještě ožralý domů, že chce být u mě...druhý den si odvezl sbalené věci k rodičům a tam teď bydlí.
Nechtěla jsem to jen tak nechat, psala jsem mu, volala, chtěla jsem to řešit. On že potřebuje čas a že chce být sám a celé to bylo nanovo.
Včera mi zavolal, že mě zve s malou neteří na zmrzlinu. Tak jsem šla. Povídali jsme si, co děláme, jak se máme, bylo to vcelku v pohodě...tak jako i 2x přes týden. Dokud jsem zase nezabrousila na téma rozchod. Nic s ním nehne. Přitom si myslím, že se mnou chce být, jen si tak říkám, jestli se mu nezalíbilo to, že ho miluju a dávám mu to najevo, že si to jen užívá a na mě kašle.
Nevím co s ním. Chci ten vztah zachránit, ale už nevím, jak dál.
Díky za radu
Michaela
ODPOVĚĎ:
Těžko říct, Michaelo, co je pravou příčinou přítelova jednání - jestli únava z 8,5letého stereotypu, nebo to, že delší dobu necítil již lásku od vás, nebo něco jiného. Ale zdá se mi, že se k tomuto kroku odhodlával dlouho, není to rychlá reakce v průběhu jediného týdne.
Nevím,asi by bylo dobré si zajít k psychologovi a probrat s ním váš celý vztah, jeho vývoj, co vás k sobě pojilo, v čem jste byli naopk jiní, o čem jste se dohadovali, v čem jste se shodli beze slov, atd.atd.
Jestliže říká, že chce začít ŽÍT, může to být i o jiných věcech, třeba se začal bát zodpovědnosti za plánovanou rodinu,protože na to není ještě zralý, nebo se bojí "definitivy".Může to být i tak, že se cítil při společném soužití s vámi jako v kleci, bez dostatečného prostoru, nebo cokoli jiného. Zkuste si váš vztah zanalyzovat (s nezávislým odborníkem je to užitečnější, ale můžete i sama).
Ale nekontaktujte jej teď. Nechte mu čas, možná byste měla odmítat i nějakou dobu jím inicovaná setkání s vámi.
24.5.2005 11:59
OTÁZKA:
Dobrý den.Je mi 39 a mému příteli je 41.Známe se na inzerát 4 měsíce. Mám toho dost za sebou a taky jsem už poznala hodně mužů.Ale s touto vlastností jsem se ještě nesetkala. Můj přítel má obrovský problém s komunikací.Neumí diskutovat,a hodně si zakládá na individualismu, přitom je to jinak velice veselý, vtipný, společenský člověk.Já tomu říkám v partnerství sobectví.Říká mi,že se svou exmanželkou nikdy nijak nekomunikovali a spíš žili každý svůj život než společný. Bývá hodně náladový, nemluvě o době, kdy není najezený a já bych chtěla něco řešit.Někdy se chová tak, že mám pocit, že chce náš vztah ukončit, že není spokojený se mnou a někdy mám pocit, že láska mezi námi proudí neskutečně silně.Je schopen několik hodin prohodit jen pár slov, nevšímat si mě, na mé otázky bývá nepříjemný, někdy je to úplně naopak. Vím , že si každý neseme břemeno minulosti,ale jak svému přiteli pomoci, naučit ho komunikovat se mnou a věřit mi, že to, když se mi svěří, nijak nezneužiju.Jak se zbavit napětí, které pak mezi námi je a já mám pocit, že vedle něj nemám co dělat. Míváme na víkendy často jeho děti, a to je někdy schopen během celého víkendu mi nedát najevo, že mě má rád, někdy je to naopak.Směju se tomu, že to je vlastnost Blíženců a že mám vlastně doma dva muže. Jak se zbavit toho pocitu, že jeho chování je takové, proto, že jsem udělala já něco špatného, nebo že jej něco trápí a on se mi nechce svěřit.Vím, že se lidé po 40 už nezmění, ale naučit jej komunikovat snad ještě nějakou šanci má.Nebo se pletu? Mám jej moc ráda, ale někdy se bojím, že z ničeho nic bouchne dvěřmi z druhé strany a už jej nikdy neuvidím.
Děkuji, že jste si možná mou chaotickou otázku přečetla a snad mi poradíte, jak dál.
Gerta
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Gerto.Dovedu si představit, že vás přítelova "nevyrovnanost", střídání nálad a chuti být, či nebýt, v kontaktu, zneklidňuje, že můžete sklouzávat i k hledání vlastních chyb, atd. Ale obávám se, že to budete muset přijmout jako danost, která k příteli patří, kterou asi nemusíte vztahovat na sebe a na své chyby.
Buď to chce čas, kdy přítel k vám získá důvěru, a bude vám třeba umět říci, proč to tak v sobě má, budete si prostě o tom moct povídat, nebo to tak zůstane. Vy ale víte, co na něm máte ráda i tak :-)
24.5.2005 12:44
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,
mám stručný dotaz, jakou škálu reakcí lze očekávat při předložení důkazu nevěry (kterou partner neustále popírá) od narcistické osobnosti ?
Děkuji za odpověď.
Marie
ODPOVĚĎ:
Ta škála zase nebude až tak široká, Marie. Je spíš důležité si v sobě probrat, jaký cíl předložením důkazu sledujete:-)
Má to být usvědčení s cílem, aby partner vztah ukončil?
abyste se necítila podváděním ponižovaná?
abyste mohli začít znovu s čistý stolem?
atd.atd.
Tomu bych podřídila to, zda důkaz podávat a nutit jej ke konfrontaci, což jako moc konstruktivní postup nevidím, nebo sdělit, že o nevěře prostě víte... A je na něm, jak se rozhodne. Mělo by to být s úrovní a důstojností na vaší straně, forma je zde více důležitá, než co jiného.
A co se týče škály reakcí, čekala bych více, či méně barevnou modfikaci zatloukání a výmluv.
24.5.2005 12:58
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla bych znát Váš názor na fetišismus. Přítel (24), ještě před tím než jsme spolu začali chodit používal dámské kalhotky k sebeuspokojování. Řekl mi, že už to nedělá a prý ani nepotřebuje asi pět let. Mohu mu v tom věřit. Nikdy mi nelhal, a vždy si říkáme vše na rovinu, ale bojím se jestli nemůže mít vliv na náš vztah do budoucna(jestli se to nebude opakovat). Moc děkuji za odpověď a přeji krásný den.
Anonym
ODPOVĚĎ:
Dobrý den i vám,jen nevím, jestli vám jsem schopna v tomto případě poradit.Nedokážu jako psycholog posoudit, do jaké míry se jedná v 19 letech o adekvátní náhradu sexuálních stimulů při autoerotice, do jaké míry je to již výrazněji "nestandardní"...Důležité do vašeho vztahu je asi to, zda vám to nevadí, zda se nebojíte vy sama opakování této náhrady a nemohly by mezi vámi dvěma vznikat díky tomu vztahové problémy. Jinak si myslím, že v sexu je dovoleno vše, co vyhovuje oběma.
Zkuste se obrátit na poradnu dr.Uzla, ten bude kompetentnější ve zhodnocení prognosy dál.
25.5.2005 16:26
OTÁZKA:
Zdravím vás pí Douchová, pročítala jsem si dotazy a zaujala mne situace Xenie, ktera resi problem s rodici, jenž nesouhlasí s jejím vztahem (jako svobodné slecny bez zavazku) s rozvedeným mužem s dítětem. Jsem v obdobné situaci a jak jste jí poradila, přivedla jsem svého přítele domů i já. Reakce však byla otřesná, moji rodiče příteli oznámili, že si má hledat sobě rovnou ženu, ať mne nechá na pokoji, že ho nikdy v životě do rodiny nepřijmou a nakonec mu ukázali kde jsou dveře. Bylo to velmi buranské chování, zbytečný řev a urážky. Přitom on se choval velice férově, ale oni mu nedali ani žádnou šanci se vyjádřit a obhájit se. Nikdy jsem si nemyslela, že by se moji rodiče mohli takto zachovat, musela jsem se za ně stydět a nastla chvilková nenávist vůči nim. Po jeho odchodu následoval nátlak na mne. ŘEkla bych citové vydírání (buď my nebo on), prý si zničím život, že nemám povahu na to, abych přijala jeho syna o víkendech, že se budu stresovat ze styku s jeho bývalou ženou a celý život budu myslet na to, že musíme odkládat peníze na výživné, a DOKONCE už předem vědí, že mne nakonec opustí taky a dopadnu jak poslední blbec. Matka stále brečí a nadává mi, stejně tak otec. Dokonce mi matka v afektu řekla, že by se raději nadála mojí smrti než bych měla být s rozvedeným mužem. Za týden mám jet k příteli na chatu. Moc se tam těšíme, ale upřímně se bojím reakce mých rodičů - opět. Myslíte si že je vhodné se i vzpříčit a odjet i v případě vyhrůžek (jako např. ať už se nevracím nebo pokud pojedeš s námi už nepočítej, atd). Jen podotýkám, že svého přítele mám velice ráda a jsem si našim vztahem jistá. Nicméně dobrý vztah s rodiči je pro mne rovněž VELICE důležitý. Děkuji za radu. Hezký den.
Mahulena, 22
ODPOVĚĎ:
Milá Mahuleno, rodiče to s námi vždy myslí dobře, a někdy v zájmu svého dobrého a nelepšího smýšlení více škodí a ubližují, než pomáhají.Aniž by si toho byli vědomi. Vedou je jejich vlastní životní zkušenosti, jejich postoje, dané věkem, společností, v níž vyrostli - i doba je vychovala, nejen prožitá léta.
Vím, že jsem se pustila do dlouhého úvodu místo okamžité a konkrétní rady, ale měla jsem potřebu toto vyslovit na začátek - jak platformu pro vaše další kontakty s rodinou.
Oni to vidí prostě tak, že rozvedený muž je zkáza, je nespolehlivý v partnerských vztazích, táhne s sebou břemeno předchozího manželství a závazků k dítěti.Vidí to tak do určité míry oprávněně, ale myslím, že zbytečně generalizují (zevšeobecňují), nedívají se, či spíš ani nechtějí se dívat, na vašeho přítele jako na konkrétního člověka, se svým životním příběhem, se svými kvalitami a se svými nedostatky.Prostě ho a´priori odmítli a odsoudili,aniž by ho chtěli poznat. To je jejich 1. chyba, 2. chyba je to, že vám dávají ultimatum"buďto my, nebo on",což od nich opravdu není prozíravé. Asi se spoléhají na svou autoritu,kterou úspěšně uplatňovavali doposud.
To vše, co jsem vám napsala, byste s nimi měla v klidu probrat, říct jim, že máte přítele ráda, že jste dospělá ženská, vychovaná právě jimi, proto by měli nechat zodpovědnost již na vás.
Neboli - já na vašem místě bych se zachovala podle svého srdce, ale s pokusem vše vykomunikovat doma ,maminka by mohla mít větší pochopení?:-)
25.5.2005 17:58
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, víém že neexistuje absolutní pravda, že pravda je vždycky někde mezi dvěma partnery. Ale posuďte a poraďte. Je 57 let a s manželem se známe přes 30 let. 19 let spolu žijeme. Oba máme své děti a vnoučata. Brali jsme se před 5 roky. A bohužel od té doby nastaly problémy. Jeho děti neviděly rády náš sňatek, asi nabyly dojmu, že bych je mohla o něco připravit. Manžel má po rodičích starý zchátralý domek u Prahy, který získal po rozvodu. Začali jsme ho dávat dohromady. Takže jsem s manželem lezla po střeše, tahala trámy, oklepávala cihly, natírala okna, plot atd. Prostě práce, které v jejich rodině zásadně ženy nedělaly a asi ne jen v jejich rodině. Počítali jsme s tím, že se tam v důchodu nastěhujeme a já pronajmu byt. A budeme si žít. Ale děti přišly na "tátu", aby domek převedl na dceru. Jeho rodiče byli proti. Já jsem mu řekla, pokud to udělá, tak tam přestávám cokoli dělat a také se tam nebudu stěhovat. Protože kdyby se s ním něco stalo, tak mě děti vyhodí. On mi na to řekl, že mám kam jít, že mám byt a že je chci o ten domek připravit. Řekl to svým dětem a ony se mnou přestaly komunikovat. A on převedl domek na dceru s tím, že za všechno můžu já. Jen na vysvětlení. On nechal svůj byt synovi a přistěhoval se do mého bytu. Ten byt jsem celý vybavila sama, také zaplatila, byl to družstevní byt, měla jsem své auto, malou chatu. Svoje děti mám zaopatřené. Takže se nedá říci, že bych žila na úkor někoho. 8 let jsme podnikali a vydělali jsme slušné peníze. Já jsem chtěla, abychom dali všechno dohromady, prodali domek a já byt a postavili něco svého nového. Ale on nechtěl kvůli svým dětem. Hned po svatbě byl na operaci se srdcem. Bylo to pro mě těžké, protože jsem byla na všechno sama. V té době jsme podnikali (obchod s potravinami). Já jsem sama obchod vedla, zásobovala, starala se o něj, o domek. A děti sotva za ním přišly. On žije jen pro děti, pořád jim v něčem pomáhá, aniž by to bylo nutné (obě jsou již dospělé a mají rodiny, obě podnikají a mají se dobře). Jezdí do domu svých rodičů (oni tam nežijí), protože tam musí pracovat, aby tam mohly jezdit děti. Nevidím to ráda, protože je nemocný. Myslím, že by tam měly pracovat ony samy, když tam chtějí jezdit a on by se měl starat o nás. Domek se přestal budovat, není tam zavedená voda, takže tam pořád tahám kbelíky s vodou, myju se na umyvadle apod. Vyčítá mi, že tam nic nedělá. Ono sekání trávy, záhony, úklid, vaření atd. není žádná práce. Přitom mi řekne, že byt je můj problém, takže tam si dělám všechno sama, včetně malování, natírání atd. Náklady na auto,které nám zbylo z podnikání a užívá ho převážně sám, hradíme na půl. Dává mi měsíčně 6 tis. Kč (na všechno - jídlo, nájem, nafta.....) a ještě mi vyčítá, že utrácím,že si např. kupuju kávu, kterou nepije.... atd. Žije teď jen pro své děti, nemá jiné zájmy, nemá jediného kamaráda. Dříve hrával závodně hokej, spolu jsme sportovali. Dneska sportuju sama, hraju pořád ještě volejbal, jezdím na kole, plavu atd. ale on se mnou nejde. Úplně se odcizujeme, intimně již rok spolu nežijeme. Jsem už úplně alergická, když slyším, že dcera/syn něco potřebuje. Několikrát jsem mu řekla, ať se odstěhuje, ale on nechce, ani nemá kam. Na prvním místě jsou jeho děti, pak rodiče (což samozřejmě schvaluji), a pak je "ta paní, co u ní bydlí". Myslím si, že se ke mně nechová jako k manželce. Dalším problémem jsou vnoučata. Nemá rád, když si je na víkend nebo na dovolenou (max. týden) vezmu. Svoje vnoučata si nebere, nevím proč. Takže jsou pořád dohady, víceméně spolu nemluvíme. On dělá, jako by se nic nestalo, ale mě to trápí. Vidím jedinou cestu v rozchodu, protože domluvy nejsou nic platné. A jak to vidíte Vy, paní doktorko? Moc Vás zdravím a čekám na Váš názor. M.
Míla
ODPOVĚĎ:
Mílo, je to vše příliš složité na to, abych vám mohla s plnou zodpovědností říci svůj názor na váš vztah a na to,zda jej ukončit, či nikoli. Rozchod hlavně ani vy sama nechcete, vy byste chtěla změnu ve vaší pozici pro manžela. S dětmi jste soupeřící strany s tím, že ony významně vyhrávají, aniž by si to fakticky zasloužily - pouze něco chtějí, samy s ničím nepomůžou. Vy se angažujete maximálně, ale není vám to nic platné. chápu, že vás trápí nespravedlnost v pohledu manžela.
Myslím, že byste měla navštívit psychologa,abyste to spolu - příklad po příkladu- rozebrali, aby vás upozornil na taktické chyby, kterých se můžete dopouštět. Já vás takto na dálku mohu jen povzbudit - nevzdávejte to:-)
25.5.2005 18:27
OTÁZKA:
Dobrý den,mám trochu problém vyznat se sama v sobě a potřebovala bych poradit.Mám teď nového přítele se kterým je mi moc fajn, ale občas nevim,co k němu vlastně cítím.Jsme spolu opravdu krátce,možná bych to teď neměla řešit,dokud mi je s ním hezky,ale já na to prostě musim myslet a docela mě to trápí.Takhle je to se mnou pokaždý.Většinou to pak bylo v pohodě a vlastně nakonec opustil přítel mě, protože to pro něj nebylo to pravé.Asi bych měla počkat, jak nám spolu bude dál.Zatím je to většinou fajn,ale občas jsem prostě taková divná a nevim.Nechci být znovu sama,když jsem po dlouhý době našla někoho s kým se cítím dobře a mám strach z té své nejistoty.Je nutné vědět, že někoho miluju hned od prní chvíle?Děkuju za odpověď a přeju krásný sluníčkový den
jana
ODPOVĚĎ:
Jani, jestli tomu dobře rozumím, tak se hlavně bojíte samoty.Ale toužíte po lásce na 1. pohled, která nějak opakovaně nejde.Je to tak ?:-)
Nevím, co pro vás znamená, být vám s někým fajn.Jaký je rozdíl mezi pocitem vzájemné pohody a láskou, nebo na začátku spíš zamilovaností. Asi milostný vztah mívá pokaždé jiný průběh, včetně jeho začátku. Někdy to cítíme hned, během pár prvních hodin, někdy nám trvá uvědomění si citu k tomu druhému třeba měsíc, dva, tři...
Mám pocit, že mluvíte o absenci touhy,vášně.Nebo se mýlím? Asi by to mělo být povídání na pokračování, lde bychom mohly začít povídáním o vzájemné sexuální přitažlivosti?:-)
25.5.2005 18:37
OTÁZKA:
Dobrý den. Je mi 24 let a mému příteli 36 let. Jsem rozvedená a můj přítel žije v trvalém svazku s přítelkyní cca 11 let. Mají 1 dítě /4roky/ a jeho přítelkyně je těsně před porodem. K našemu seznámení došlo před 8 měsíci a v této době on ještě nevěděl o těhotenství a dozvěděl se o něm až po 3 měsících. Náš vztah je velmi hezký a rádi bysme v něm oba dva pokračovali.Máme k sobě velmi silné citové pouto, které nedokážeme přerušit. Problémem je, že přítel cítí velkou odpovědnost a lásku již k oběma dětem a bojí se jim svým odchodem ublížit. Vztah k přítelkyni má v sobě vyřešený, pouze se obává její reakce ohledně dětí a on se bojí, že děti tímto rozhodnutím může ztratit, že to nevratné rozhodnutí. Myslíme si, že nejprve je lepší to jeho přítelkyni říct a nadále kvůli dětem s nimi být ve společné domácnosti. Nechce jim způsobit trauma a trochu si neumí představit, že by s nimi žil jiný "otec". Já se mu snažím vycházet vstříc k ničemu ho nenutím a děti bych měla ráda. Snažila bych se jim být také oporou.
Můžete mi prosím poradit, jak vyřešit tuto situaci, co by bylo správné, jak to sdělit té jeho přítelkyni a potažmo později dětem, zda odejít nebo tam zůstat? Nedokážeme si představit, že my dva bychom se již neviděli a se vztahem skončili, ale je to také jedna z možností, jak dětem neublížit, i když nepředstavitelná. Co s tím? Velmi děkuji za odpověď.
Mirka
ODPOVĚĎ:
Mirko, toto období bych brala jako hájenství přítelovy partnerky,která je před porodem.Vnímám jako velmi unfair, sdělovat jí teď, že chce přítel odejít kvůli jiné ženě.
Jak budete postupovat dál, je jiná věc, nevím ale nic o jejich vztahu, může být jiný, než jak o něm hovoří váš přítel.
Vnímám to jako velmi složitou situaci, kterou by bylo lepší řešit ústně, v páru.
Pokud jste z Prahy, můžete se ke mně objednat na tel. 603454953
27.5.2005 15:30
OTÁZKA:
Dobrý den, navázala jsem milenecký vztah s jedním mužem, ze začátku bylo vše tak jak má být.Trošku jsme oba plavali v emocích, ale pak se vše umírnilo.Zhruba po pěti měsících mi oznámil, že neunese tu tíhu mě mít a že náš "vztah" ukončíme.Nepřemlouvala jsem ho, ale věděla jsem, že nesouhlasím a náš vztah neskončil - jen jsme utli jak to jde ty emoce, prodloužili dobu kdy se nevidíme a nepíšeme si. V podstatě to funguje tak, že když mám čas tak napíšu a buď se sejdeme, nebo ne...Potkáme-li se někde ve společnosti lítají mezi námi šílené jiskry, když však povzbuzená tím vším třeba druhý den napíšu SMS reakce je velmi chladná...Prostě když jsme spolu ve fyzickém kontaktu je všechno teplé a vroucí, hned potom v tom písemném z jeho strany "sucharské"...Možná vám můj dotaz přijde hloupý, ale já bych moc chtěla vědět kde je chyba a na čem vlastně jsem...moc děkuji a přeji příjemný den...:o))))
Juditta
ODPOVĚĎ:
Milá Juditto, já myslím, že je to jasné.Váš přítel se zodpovědně bojí silné lásky, ví, že by to nezvládl doma. Nedovedu si představit, jak jste mohli "utnout emoce", když tam ty emoce prostě jsou. Vy jste pouze omezili provozní dobu, kdy svým emocím může dát prostor.
Myslím, že musíte přítele respektovat a nechávat buď iniciativu jen na něm, nebo to ukončit z vaší strany, aby ten vztah postupně odplynul.
Silný mimomanželský vztah, pokud chceme manželství uchovat, může být nesmírně nebezpečný a ohrožující vše, c o bylo vybudováno předtím.Váš přítel na to myslí, ví to, bojí se toho, nechce to, což však neznamená, že ho to nebolí.
30.5.2005 10:18
OTÁZKA:
Dobrý den,
když jsem se s přítelem před 4 lety seznámila, byl to atraktivní usměvavý a úspěšný mladý muž. A naším seznámením začaly problémy. Rozešel se s přítelkyní, která jej doslova terorizovala a ta se pokusila otrávit. Naštěstí neúspěšně. Dodnes o ní nesmí padnout ani slovo, protože je to minulost. Ale já jsem to cítila tak, že jsem jen záminka k rozchodu, ke kterému se nedokázal odhodlat právě kvůli tomu, že si něco udělá. Ale to jsme překonali.Pak začali žárlivé výstupy jeho sestry, která s námi bydlela v podnájmu. Nesměli jsme ji nechávat samotnou doma, nesnesla, abychom se jen chitli za ruce a třeba taková pikantnost, musela jsem sedět v autě na zadním sedadle. Přítele neměla, tak záviděla a mi jsme si ani neprožili to nejhezčí období zamilovanosti. Po roce se odstěhovala a my dva jsme se po nějaké době rozhodli pro dítě. Narodila se nám překrásná dcera, ale byla jsem s ní pořád sama. Přítel trávil celé dny v zaměstnání a o víkendech nemluvě. Pak mu začalo vadit, že ho malá ani pořádně nezná a tak se nakonec se zaměstnavatelem rozešel ve zlém. Nebyl schopný si najít zaměstnání a nebylo z čeho platit hypotéku, natož na živobití. Dlouhou dobu jsem ho povzbuzovala, že to vše zvládne, ale nakonec jsem mu musela sehnat práci sama. Odešel na školení a po návratu byl jako vyměněný. Hned jsem věděla, která bije. Přiznal se ale jen k tomu, že si z někým dopisoval, ale tomu moc nevěřím. Je tomu už rok a já jsem se tím nevyrovnala. Ani nevím proč, protože přítel se mnou komunikuje jen slovy "nevím" a nebo mi odpoví stejnou otázkou. Jak mám ten vztah zachránit, když on nespolupracuje. Do poradny nepůjde, protože nic neudělal a já cítím, že jsme si bližší čím dál tím víc. Nemám k němu tu důvěru. Všechno na mě hodil, dítě, domácnost i vydělávání peněz. Práci věčně nezvládá a nosí si ji i domů a já jsem už z toho vážně vyčerpaná. Požádal mě o ruku a já teď po tom všem nevím, jestli se chci starat celý život ještě o druhé dítě.Co se s mým chlapem děje? Nikdy nebyl sprostý, veškeré neúspěchy háže na mě a poslouchám jen samé výčitky. Jsem psychicky zlomená, přestávám si paradoxně věřit a spuslila se mi lavina zdravotních problémů.
Budu moc ráda, když mi napíšete a poradíte, kudy vede cesta....Děkuji moc, M.
Martina
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Martino. Jak máte váš vztah zachránit, když přítel nespolupracuje?
Nevím, asi jste to od začátku měli těžší v komunikaci, v přístupu k řešení problému a nenaučili jste se za pochodu jednat společně, ruku v ruce, operativně a konstruktivně. to je samozřejmě jen můj pocit.
Asi jste byla vy spíš tou dominantní osobou, která přítele vedla, nejen, že jste s ním věci sdílela a podporovala jej v těžkch chvílích, ale i jste brala některé věci do svých rukou.
Nechcete si pořizovat další "dítě", ale vždyť jej máte již 4 roky.
Myslím, že váš přítel je nerozhodný, pasivnější v přístupu k věcem, nakonec se ale i on snaží o řešení situace - požádal vás o ruku. To je čin chlapa,ne?
Zkuste to s ním jinak, než tak, že jej budete vést a pak vás to bude štvát, že není dost dospělý. Nechávejte mu prostor, delegujte na něj zodpovědnost za různé věci, které se týkají vás třech, svatbu můžete naplánovat na někdy, teď spolu zkuste od začátku a jinak, lae jen tím, že mu necháte volné ruce.
30.5.2005 10:52
OTÁZKA:
Dobry den, momentalne ziji z Anglii, je mi 26 let a memu priteli 52. chodime spolu rok a dva mesice. Pritel je stale zenaty a ma dve deti /10 a 11 let/. Se svoji zenou jiz asi tri roky nebydli, koupil si svuj dum, ji nechal dum, ve kterem spolu pred tim bydleli. Manzelka o nas od zacatku vi, samozrejme, ze, kdyz se o nas dozvedela, chtela ho zpatky, taky mu vyhrozovala, ale on se k ni nevratil, pritel byl ten, ktery tenhle vztah ukoncil, protoze mu stale rikala jak je neschopny atd. Ona nikdy nepracovala, on byl ten, ktery vydelaval a vse vzdy zabezpecil, taky se staral o domacnost. On tech penez moc nema a kdyz jsem se zminila, ze by ona mela jit taky do prace a trochu pomoct, tak on mi rekne, ze to ona nikdy nepujde, protoze na to neni zvykla, on ji zkratka stale omlouva. Ja jsem mu rekla, ze touzim po rodine, po diteti, uvedomuju si, ze je ponekud starsi, ale on mi rekl, ze by se mnou rad dite mel. Zatim spolu nebydlime, ani se do toho nezenu, protoze se v jeho dome necitim, je to jeho teritorium, tenhle novy dum on chce nechat taky detem a deti, kdyz tam jsem mi rikaji, ze tenhle dum neni muj, ze je jejich. Manzelka ma mimo jine jeste byt v Londyne, partner mi rika,ze ona chudak nema nic. Za celou tuhle dobu jsme spolu stravili pouze jeden vikend a to, kdyz jsem ho vzala do Cech, jinak stale cekam na neho doma az za mnou prijde. Chapu, ze ma deti, ale taky jsem tu ja, kterou jak rika miluje a chce si vzit, zatim ale nedela vubec nic pro to, aby se rozvedl a manzelce dava svuj veskery prijem, ktery ma a pak mi rika, ze ani nikam jet nemuzeme, protoze si to nemuze dovolit. Takze vlastne nevim co tohle vsechno ma znamenat, jak by jsme kdy mohli existovat jako rodina, jak bychom si mohli dovolit dite, kdyz by jsme to vlastne ani financne neutahli. Jeho manzelka nikdy nepujde do prace a on ji bude financne zabezpacovat porad, takze ja nikdy nebudu mit moznost zit s nim v klidu a pokoji. Ted intimni otazka. Parkrat jsme se milovali a zvonil jeho mobil, manzelka volala a on lezi na mne, zvedne telefon a mluvi s ni, citim se strasne, kdyz jsem s nim o tom mluvila, nechape, rika, ze musi byt zodpovedny za deti, ze co, kdyby se neco stalo, ja si osobne myslim, ze muze zavolat zpatky pozdeji. Zkratka nevim kudy kam, miluji ho a chci s nim byt, snazim se ho ve vsem tolerovat, ale myslim, ze mam taky pravo rict mu jak se citim a taky bych mela mit urcite postaveni v tomhle vztahu. Nemam tu nikoho a musim se branit sama. Dalsi vec jeho dcera a syn s nim spi stale v posteli, coz nevim, jestli je to spravne. On ma vycitky, ze odesel, ikdyz rika,ze nema, tak detem a ji vsechno da a ja jen musim mlcet, usmivat se. Prosim poradte jak se mam zachovat, co mam delat. Ztratit ho nechci.
radka
ODPOVĚĎ:
No, Radko, nevím, jestli vám mohu poradit.
Je jasné, že přítel má velké pocity viny vůči své rodině, které zatím nedokáže zpracovat, možná potřebuje více času? Nevím. Asi původně nezamýšlel váš vztah jako takto vážný, asi hledal lásku a spočinutí, sex, ale ne závazky.
Mohu si věci jen představovat, nevím samozřejmě, jak to má on v sobě.
Každopádně není asi opravdu jisté, jak je váš vztah do budoucna perspektivní, zda není více přikovaný k dětem i k manželce.Na svůj věk má děti poměrně malé, bude pořád cítit, že jej potřebují, že je nemůže obrat o nic ze sebe.Jeho žena to s ním bezpochyby velmi dobře umí a je to ona, která tahá za pomyslné nitky.
Nevidím to prostě do budoucna moc růžově, snad si můžete "ulevit" tím, že zatím necháte věcem volný průběh a budete si užívat lásku, jakou k sobě oba cítíte.
Ad intimity - pokud by se opakovalo častěji, že v průběhu milování zvedne telefon, měla byste odejít a pak již v něm nepokračovat, i kdybyste po tom sebevíc toužila. On si musí uvědomit, kde jsou hranice. A též tím budete bojovat o svou pozici:-)
30.5.2005 11:14
OTÁZKA:
Přeju pěkný den a děkuji za včerejší odpověď.Máte pravdu,bojím se samoty a taky toho,že asi nedokážu být šťastná.Přítele jsem moc chtěla,dlouho jsme se na sebe usmívali až jsem ho nakonec pozvala na kafe,takže vlastně mám koho jsem opravdu chtěla.Dřív to bylo vždycky naopak,partner chtěl mě.Tak proč takhle přemýšlím?Kolem je spousta spokojených páru,tak proč bych to nedokázala taky.Možná je to tím, že si to přeju a myslím na to tak moc.Pak pořád pozoruju, jestli je všechno v pořádku,jestli je mi sním opravdu tak hezky atd.Myslíte,že když se budu snažit uvolnit,tolik nepřemýšlet a užívat si toho co mám,že by mě tyhle myšlenky přešly?Nemáme žádný problémy,to jen já se v sobě moc pitvám. Když jsme spolu tak mě tohle většinou nenapadá,citím se s ním moc hezky,ráda se ho dotýkám,mazlíme se,ale zatím jsme se spolu nemilovali a ani na to moc nespěchám.Asi máte pravdu,možná mi chybí ta správná touha.Třeba se to teď přes léto změní.Děkuji,že se můžu u vás vypovídat,krásný den
Jana
ODPOVĚĎ:
Milá Jano, na všechno jste si nyní odpověděa sama,i já vám přeji krásné pondělí.Jitka Douchová
30.5.2005 11:16
OTÁZKA:
Dobrý den
martina
ODPOVĚĎ:
Martino, dobrý den:-¨)
30.5.2005 11:18
OTÁZKA:
Dobrý den,ziji s pritelem rok,zname se asi ctyri roky,kdy ja v te dobe zila s jinym / a i presto jsme se seznamili a vidali se/ . Mame spolu dalo by se rict dokonaly vztah, rozumime si po vsech strankach,ale problem je na me strane,a to ten,ze mu neverim,tak jak bych asi mela, vim, ze to je nesmysl, nikdy mi nic neudelal, dodrzi vse jak slibil, je spolehlivy,ale ja i presto mu neverim a sem tam casteji mi ujedou slova,kterych potom lituji, hlavne zarlive poznamky a uz i zarlive sceny. Kdyz se to tak vezme, jsme hlavne porad spolu,ale kdyz nekam jdeme kazdy sam, ja mam strach, co tam dela, s kym tam je apod. pritom ja kdyz to reknu otevrene, se muzu bavit s kymkoli, jen mi to vadi u neho. Vim, ze je to chyba,ale nemuzu se toho zbavit. Nekolikrat jsme se o tom bavili, nechci znicit nas vztah, hodne mi na nem zalezi. Proto prosim o radu, protoze je to z me strany tyto narazky a slova, ktera ho zranuji cim dal horsi. A vim,ze pokud takto budu pokracovat dal,ztratim ho. Kdyz budu uprimna, pravda je ta, ze ja vlastne nechala predesleho pritele prave kvuli tady tomu a ted se chovam tak ,jak se chovam. Dekuji moc za radu.
Aneta
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Aneto.Žárlivst je zrádná věc, do vztahu je tím destruktivním faktorem, ale to nakonec vidíte sama,sama si to uvědomujete.Těžko se jí zbavuje, pokud si pro sebe nezanalyzujte její příčiny.Začněte u sebe:
Sama jste byla schopná nějakou dobu chodit s 2 partnery najednou, to může být to první - vidíte sama u sebe, že toho člověk je schopný, že to jde i zakamuflovat tak, aby o sobě oni dva nevěděli, možná jste viděla,jak snadná je lež.
Vtisk této zkušenosti můe být tím prvním, co vás vede k obavám o přítele.
Ale určitě do toho bude vstupovat celkově vaše citová závislost na něm, asi nížší míra jistoty v to, že jste pro něj tou nejlepší.
4 roky, to je hodně dlouhá doba na to, že jste stále spolu, váš partner určitě ví, co na vás miluje, tak si to opravdu nekažte a pokuste se ovládat. Žárliveckými výkřiky a scénkami nikdy nemůžete získat, jedině ztratit.
30.5.2005 14:43
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, znám se a žiji s přítelem 4 roky.Poslední dobou stále častěji přítel mluví o dítěti, to by ani nebyl takový problém, na dítě jsem připravená a i bych si ho přála. Jen mám velký strach se s přítelem takto svázat. Mám ho velmi ráda, ale přesto u něj postrádám důvěru. Několikrát jsem náhodně zjistila, že mi lže o tom s kým je a kde je. Má práci, za kterou se schová spousta věcí. I případné schůzky se slečnami. Občas z nenadání vyvolá hádku z takových maličkostí, že nestačím zírat! A to jen proto, aby mi jako ukázal jak jsem nemožná a neschopná.(?!?!) Já mu přestávám rozumět, nevím co chce! Rodinu a být volný a užívat si? A kdyby jsme tu rodinu měli, změní se? Nechci šlápnout vedle, nechci ho ztratit, ale dá se to řešit?
Míla
ODPOVĚĎ:
Mílo, mohu vám odpovědět jen obecně.Pokud si nejste jista tím, zda vás má přítel hluboce rád, že vám to spolu jde,pokud vy jste typ ženy, která potřebuje být s partnerem hodně spolu, mít přehled o jeho aktivitách, pak máte oprávněný strach ze svázání se s ním dítětem. Dítě by mělo přijít na řadu pokud možno vždy tehdy, kdy se mů§žeme o sebe opřít a důvěřujeme si, vážíme si jeden druhého, respektujeme se, umíme se hádat konstruktivně, a ne s ponižováním toho druhého.
"Nechci šlápnout vedle, nechci ho ztratit". Nechcete tedy navštívit odborníka na partnerské vztahy a podrobněji to s ním probrat?
Pokud jste z Prahy, můžete se obrátit na mě, tel. je 603454953
30.5.2005 14:54
OTÁZKA:
Dobrý den,
mám s partnerem takový problém a už nevím co s ním. Jsme spolu přes dva roky, třičtvrtě roku spolu žijeme. Poslední dobou mi připadá, že je na mě partner závislý, přímo že je mnou až posedlý. Neustále má potřebu se mě, při jakýchkoli situacích (v MHD, v restauraci) dotýkat a vyznávat mi přede všemi lásku a říkat všem jak jsem krásná, úžasná a pod. Přátelé na to radši ani nereagují, protože nevědí co na to mají říct a je to trapné. Když přijdu z práce domů, už vím, co mě čeká. Poslední dobou se nebavíme už skoro o ničem jiném, než že jenom poslouchám, jak mě miluje a jaká jsem úžasná a pod. a k tomu všemu se mě neustále musí na všech místech dotýkat. Ze začátku jsem to asi ani nevnímala a nevadilö mi to, ale poslední dobou už mě to šíleně leze na nervy a jsem pak na něj zlá a už mi to vadí na tolik, že jsem přemýšlela o rozchodu, ale to bych nechtěla, ale už se to vážně nedá vydržet. Snažila jsem se mu to nějak vysvětlit, že všeho moc škodí, a že kdyby mi takovéhle věci říkal jednou za 14 dní, tak bych si toho vážila o hodně víc, než když to poslouchám denně a pořád do kolečka. Další věc je ta, že by chtěl trávit se mnou každnou volnou chvilí, já jezdím jednou za 14 dnů na víkend na chalupu a kvůli tomu se neustále hádáme. On tam za mnou kdykoli může přijet, ale nelíbí se mu tam, tak tam jezdit nebude, ale pokaždé když tam jedu já, tak je z toho hádka, že jsem bezcitná, když nechci trávit víkendy s ním a pod.
Nevím jestli to může být tím, že měl problémovou rodinu, tudíž moc lásky doma nezažil a ted se to snaží vykompenzovat u mě, ale opravdu čeho je moc toho je příliš, možná se Vám to bude zdát divné, jiná holka by za to byla asi ráda, ale už se to opravdu nedá vydržet. Můžete mi prosím poradit co se dá v takových to případech dělat nebo opravdu je nejlepší se rozejít?
Děkuji moc za odpověď
Veronika
Veronika
ODPOVĚĎ:
Veroniko,jak si odpovídáte sama, přítel je na vás asi určitě zcela závislý, zároveň je citlivý, s velkou potřebou demonstrovat svou závislost. Možná tím jakoby získává ve svých očích kredit sám pro sebe, když patří k tak krásný a úžasný holce.
Vaše otázka na rozchod - to vám nezodpoví nikdo jiný, než vy sama sobě,... chápu, že on tím u vás musí ztrácet, že respekt u vás ani lásku tím nezíská. Přesto jste se s ním nerozešla, zůstáváte, píšete dotaz, pro mě je to výpovědí o tom, že ho pořád ráda máte.
Veroniko, můžete zkusit cokoli, co situaci odlehčí - obrátit to v žert, domluvit se na nějakém signálním slově, které vždy použijete, když budete opět zaplavována. Jen to s ním asi nemá cenu dlouho rozebírat, obávám se, že by tomu nerozuměl a mohl by jakékoli delší povídání na toto téma vnímat jako nevděčné invektivy.
Držím palce:-)
30.5.2005 15:33
OTÁZKA:
Dobry den, prosim Vas o radu. Jsem vdana pul roku, bydlime ve svem od zacatku. Manzel je jedinacek, krome toho, ze neumi nic udelat v domacnosti - to uz jsem si zvykla - mne trapi pronasledovani tchyne. Vola mi kazdy den a to konkretne nekolikrat denne (7-10). Jsem z toho uz na infarkt. Rekla jsem to manzelovi, udelal mi hysterickou scenu, ze nechape, co je na tom spatne, kdyz chce jaho mama byt s nami v kontakte. Ja taky na tom nevidim nic spatne, kdyz chce byt v kontakte se svym synem, ale ona vzdy neco strasne dulezite potrebuje ode mne. Manzel ma 40, tchyne 70 a ja pokud to takle pujde dal se nedoziji do Vanoc. Uz jsem s ni na infarkt mam vysoky tlak, atd.Existuje jeste vubec nejaka nadej, jak to resit a nebo uz jen rozvod? Ela
Ela
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Elo.
Obávám se, že řešení je na vás a na tchyni, manžela asi nemá smysl do toho zatahovat, je to vaše komunikace, vztah vás dvou žen. Budete se muset naučit s ní vycházet přátelsky a korektně i tak, že ji budete odmítat. Jestliže si vybrala pro komunikaci s ní vás, je vidět, že vás začala brát vážně, má strach o svého jediného syna, abyste se jí o něj dobře postarala, třeba si z vás chce udělat kamarádku, důvěrnici, co já vím...
Vy ale musíte jednoznačným způsobem umět prezentovat své osobní hranice, svá teritoria, jemně,ale důrazně říci, že jste přeci již spolu na toto či jiné téma hovořily, že se jí nemůžete věnovat.Můžete vy sama navrhnout interval vaši ch telefonátů (např. "Nemůžu se vám věnovat denně, můžeme se domluvit n a tom, že si zavoláme jednou týdně a vše důležité spolu více probereme" )
Zkuste to!:-)
30.5.2005 15:52
OTÁZKA:
navazuji na svůj mail ohledně 8,5 letého vztahu s přítelem. Včera jsme se viděli. Byl to úžasný den u vody, na kole, na večeři, v posteli...Byli jsme z toho unešení oba dva. Taky jsme si hodně popovídali. Přítel se bál hlavně stereotypu. Nijak se nesnažil vnucovat, ale prý dospěl k tomu, po těch 2 týdnech, že už ho ani ty hospody tolik nebaví, s holkama, se kterýma se bavil, že jsou to samé blbky :-) a že chce od života vážně něco jiného. Že jsem mu moc chyběla, hlavně večer, psal mi dokonce i zprávu, že má má moc rád, volal mi, jak se mám...tak jsme si včera udělali ten úžasný den.Jen jsme to nedořešili do úplného konce, nechci na něho zbytečně tlačit. Ale nevím, co teď. Můžu se mu ozvat, nebo mám zas čekat, až to udělá on? Taky se teď bojí kamarádů...že se mu budou asi smát či co. Prý si na nás už i uzavírali sázky, že se k sobě stejně vrátíme. Řekla jsem mu, že s kamarádama snad nežije. Nevím, vážně nevím co teď.
Michaela
ODPOVĚĎ:
Michaelo, nechte vše na něm, vy se zatím od něj psychicky i citově oddalujte tak, abyste na něm nebyla tak závisá a měla i svůj svět, ať to dopadne mezi vámi dvěma jakkoli.Tím odpovídám i na vaši dnešní druhou otázku. Vydržte:-)
30.5.2005 16:06
OTÁZKA:
tak ještě dodatek...volala jsem mu (nevydržela jsem), jak se má, jak se mu spalo atd. Navrhla jsem nějakou činnost na večer, na což mi odpověděl, jestli si ho chci zas hned připoutat! A že chce s klukama večer na pivo, že se mi OZVE. Přitom mi říkal, to co říkal a psal. Navrhla jsem mu poradnu, tam nechce. On chce být se mnou, ale přitom se snad bojí nebo co. Radši bude sám vnitřně trpět, než bysme byli zpátky spolu. Fakt nevím.....
Michaela
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko. Děkuji za odpověď z 25.5.
Mně jse o konstruktivní přístup k problému nevěry mého partnera. Problém je v tom, že jde o letitou přítelkyni nás obou, která nikdy neměla a nemá pevný partnerský vztah. Při našem posledním společném setkání mně jasně dala najevo, že jí můj manžel věnuje větší pozornost a dává i přednost. Manželovi jsem nekonfliktně sdělila, že naprosto respektuji že jde o jeho přítelkyni, která se chová tak, že dnes stratila moji důvěru i přátelství a tudíž očekávám že to bude taky respektovat. Cítím věc jako jeho problém. Prosím Vás pouze o Váš názor na můj postup a případné nastínění co mohu očekávat dál. Moc děkuji.
Marie
ODPOVĚĎ:
Marie, nemohu vám dávat konkrétní návod, jak postupovat, mohu vyslovit jen svůj názor, který se nemusí krýt s vaším naturelem. Nevím, jakou měrou sebedůvěry v rámci vašeho manželství disponujete, zároveň nevím, jak moc vás sdělení přítelkyně zasáhlo.
Asi bych se snažila více začít mluvit o nás dvou, co pro sebe znamenáme, co od sebe očekáváme a co nikoli, co je prostě zraňující. Neboli - hovořila bych s manželem o mantinelech, jak je máme nastaveny každý z nás, a jak by to mělo být do budoucna.
Jakýkoli mimostandardní kontakt s přítelem rodiny je mnohem podstatnější, než jiný, určitě to pro vás bude mít důsledky, ale vše se dá překonat, pokud se o tom hovoří bez afekt. scén.
Jen nevím, zda s vámi také třeba přítelkyně nehraje nějakou podivnou hru,kolik pravdy na jejích narážkách opravdu je.
1.6.2005 18:36
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,
Ani nevím, kde bych začala - je toho moc a stále dokola a už přestávám mít chuť "bojovat, tolerovat - přežívat". Snad se mi to podaří rozumně popsat :-) Mému příteli je 28 let, chodíme spolu 2.5 roku, 4 měsíce spolu žijeme v garsonce - tudíž v jedné místnosti. Přítel je velice výbušný a většinou podrážděný a pak stačí malichernost, která by ho normálně nevytočila a začne na mě křičet, aby svou nahromaděnou „páru“ dostal z těla. V rychlosti uvedu příklad: ráno si želí košili a ta mu párkrát sjede z prkna, připravuje si věci do práce a vypadne mu z ruky peněženka, jde se navonět a povalí věci na poličce. U každé této drobnosti nadává a hromadí se mu pára... Pak stačí abych třeba víc bouchla dveřmi při zavírání auta a začne na mě řvát, že mi pořád říká abych dveřmi nebouchala a že nejsem schopná u vyjít vstříc tím, že bouchat nebudu... Ale já na to koukám tak, že když nemá trpělivost se svými chybami, jak může mít trpělivost s mými? Mrzí mě, že se sám sebe takto vytočí. Nebere na vědomí, že těmito výbuchy dělá dusno... Většinou když pak na mě vystartuje, přestávám s ním komunikovat, protože ať reaguji dohadováním, nebo klidným vysvětlováním, stejně to nemá žádný účinek, protože v tu chvíli prostě neuzná, že jedná nepřiměřeně. On to prostě neuzná už jenom proto, že on přeci chyby nedělá, na to má přítelkyni... Po tom, co se po „výbuchu“ uklidní, se mnou komunikuje jako by se nic nedělo, ale to já nedokážu. Naše problémy řešit nechce - tím by přiznal, že nějaké máme. Když mu řeknu jak se cítím jsem přecitlivělá. Když mu řeknu, co mi na něm vadí, vpálí mi moje chyby a svoje tím úplně zazdí... Možná vám to bude připadat, že i děti v mateřské školce se domluví lépe, ale on je prostě zabedněný a já nevím co s tím, myslíte, že mám nějakou šanci na světlejší zítřky?
Aneta (27)
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Aneto.Přítel bude patřit mezi typy lidí, kteří jsou dráždivější, impulzivita je manifestací dráždivosti nervové soustavy, temperamentu. Má i své výhody, nejen nevýhody - on se nikdy nebude ničím trápit příliš dlouho, nebude nosit v sobě dny, týdny, měsíce, roky napětí, které pak nekontrolovaně propukne v něco nečekaného. Prostě si "uleví",a v tu chvíli nekouká napravo nalevo¨. Ale pak může jít hned dál do pozitivna.
Pokud s ním budete chtít zůstat, budete si na to musit zvyknout, přijmout to jako třeba to, že má hnědé vlasy a velký nos. Není to úplně dobrý příměr, ale snažila jsem se alespoň trochu zlehčit dopad jeho "psychické danosti".
Na druhou stranu, měli byste spolu o tom hovořit ve chvílích pohody, a vy byste ho mohla požádat, aby vynechal jako příčinu jeho podrážděnosti vás, protože vězí v něm.
Jiná věc je, že odmítá komplexně řešit vaše problémy, možná je jeho vidění problémů jiné, než vaše a řešení toho, co vidíte vy, jej unavuje a obtěžuje. To by ale nebyl příliš kooperující partner...
Zkuste si zodpovědět pro sebe otázku, v čem je pro vás on přitažlivý, co na něm milujete, v čem vám stojí tedy za to, zvládat i jeho chyby. Vždyť ty máme všichni.
1.6.2005 18:52
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, mám takový dotaz, trpím strašnými výčitkami svědomí a nemohu se toho zbavit, i když to probírám zleva zprava, radím se s rodiči, s přáteli, výčitky neustupují, mám dvě děti, holku a kluka, měla jsem je v 21 a 24 letech, když mě bylo 30 let, začali jsme přemýšlet o třetím, vlastně jsme o tom přemýšleli už dříve, já jsem totiž děti tak brzo nechtěla a navíc jsem vždycky chtěla dva kluky, manžel chtěl i holčičku a tak mi asi chtěl splnit mé přání a splnit ho v podobě třetího dítěte-tedy druhého kluka, ve třiceti se mi opravdu nechtělo, byla jsem unavená a vyšťavená, zavrhla jsem to, když mě bylo 32 let, a vyhodili mě z práce, pivovar zavřeli, tak s tím manžel přišel znovu, chtělo se mi a zároveň nechtělo, znovu začínat, znovu to piplat, připadalo mi, že mě manžel chce nějak uklidit a využít, když už není ta práce, také jsem dost žárlila a připadalo mi, že nemám v sobě dost lásky pro třetí dítě, přesto jsem připouštěla, že by se mi třetí miminko líbilo, ale až později, manžel mě občas přemlouval, ale já se nedala, nakonec jsem si prosadila svou, vzal mě k sobě do firmy, jako účetní, připadalo mi, že bych mohla mít dítě později, až budu na tom psychicky i finančně lépe, tehdy jsem se ptala rodičů, všichni byli proti i má sestra, ptala se proč bych to dělala, nikomu se to nezdálo, ale dnes vím, že to možná byla chyba, ve svých téměř bez měsíce 37 letech jsem otěhotněla, manžel řádil jako černá ruka, nadával a prostě nechtěl, vyhrožoval, že když si to nechám, tak odejde, vyhodí mě z práce, prostě hrůza, jsem z Mostu, takže ztráta práce je pro mě noční můrou, v té době mu bylo 42 let, a protože jeho sestra právě tou dobou měla porodit druhé dítě, cítil se starý, ona je o deset let mladší, znechutil mě, dostala jsem strach, šla jsem na miniinterupci, přitom všude čtu, jak mají lidé děti i ve vyšším věku než jsme byli mi dva, nevím, pořád se mi to vrací, že jsem ho měla tenkrát poslechnout, dítěti by bylo pět let, už se to nikdy nevrátí, ale zase bych neměla takovou práci a hodně jsem se toho naučila, kdybych ho měla, byla bych taková celoživotní máma, a určitě bych nebyla také spokojená, převracím to zprava doleva, jsem hrozně nerozhodná, co mám dělat, abych mohla žít dál, něco dělat? Vím, že někteří lidé se v dnešní době rozhodli jen pro jedno dítě, tak proč jsem tedy tak vnitřně rozervaná a nespokojená, mám krásné a chytré děti, slušně placenou práci, jen manžel mě někdy zlobí, můžete mi nějak poradit? Moc děkuji za odpověď.
Zuzana
ODPOVĚĎ:
Milá Zuzko,vám se otevřelo v plné síle vnitřní trauma, nenaplnění něčeho, co být mohlo.Nevím, zda nyní, nebo se tím trápíte delší dobu. Ale rozhodně si nemyslím, že by se to dalo vyřešit prostřednictvím několika vět po internetu. Je to základní existenciální věc v životě ženy, budete se k tomu určitě vracet celý život, nemyslím průběžně, ale občas, podle životního kontextu a podle momentálního pocitu vnitřní spokojenosti, nebo nespokojenosti. Ale měla byste - podle mě - určitě navštívit psychologa, abyste to v přímém dialogu mohla v sobě srovnat, vyrovnat se s tím, a rozhodnout se, co dál jde, co už nikoli. Udělejte to, moc vám to pomůže.
1.6.2005 19:21
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,nevím jestli mi poradíte, ale zkusím to.Jsem po třetí vdaná. Po prvé jsem se vdávala v devatenácti, manželství vydrželo 2 roky, manžel miloval víc alkohol než mne. Druhé manželství začalo v mých 25 letech a vydrželo 5 let. Druhý manžel byl velmi hodný, společně jsme cestovali, budovali náš vztah, ale skončilo to tím, že se začal scházet s mojí kamarádkou a po půl roce trápení jsem to sama ukončila. Byla jsem na tom psychcicky hodně špatně, ale poznala jsem třetího manžela, který se ke mně choval velmi mile a hodně mi pomohl. Po roce jsme se vzali. 2 x odjel na služební cestu mimo ČR na půl roku. Tu dobu jsme nějak zvládli. Po návratu se ale vše změnilo. Manžel byl velmi náladový, miloval absolutní pořádek a ještě k tomu problémy s mou dcerou, kterou mám z prvního manželství. Mám velmi náročné i časově povolání. Doma mi pomáhal, ale pak jsem si vyslechla jaká jsem špatná manželka. Všechno muselo být vyrovnané na svém místě, vše musí mít svůj řád. Dceru jsem prý špatně vychovala,ještě se budu divit jak se mi jednou odvděčí. Kolikrát jsem se vracela domu se strachem co bude zase špatně. Samozřejmě v našem vztahu jsou i pěkné chvíle. Poslední problém začal ale v době, kdy jsem začala shánět pro nás domek na bydlení. Zůstali mi nějaké peníze z druhého manželství a chtěla jsem, aby i s třetím manželem jsme si vybudovali nějaké hnízdečo. Manžel i já vyděláváme poměrně slušně, ale manžel je ten typ člověka, který pořád šetří na všem, všechno nejlevnější a pořád jen od něj slyším jak nemá peníze. Když jsem sháněla ten domeček, manžel se k tomu stavěl spíš pasivně. Tak jsem si sním sedla a popovídala o tom. Řekl mi, že sama vidím jak se pořád hádáme a jak je z toho sám nešťastný a že žádný domeček se mnou dohromady nechce budovat, protože nevěří, že nám náš vztah vydrží. řekla jsem si, že to nechám chvilku odležet. Potom jsem dostala nabídku jet na měsíc do zahraničí pracovně, což by velmi pomohlo mé kariéře. Manžel mi řekl ať si jedu, ale ať nepočítám s tím, že mi bude hlídat dceru. Že prý ji nevychovávám podle něj a on se tady s ní trápit nebude. Konec přišel, když jsem chtěla jít sednout si s kolegama na posezení v sobotu večer. V pátek se sebral, odjel pryč a nechtěl mi ani říct kam jede, prý sám neví. Už toho na mne bylo opravdu moc, tak jsem se od něj odstěhovala. Je to asi týden a jsem z toho opravdu nešťastná. On se trápí, jezdí za mnou a jdeme na procházku a podobně. Řekl mi, že v tom třeba najdeme pozitivum a že nám o třeba bude klapat víc. Jsem nešťastná z toho, že mám třetí vztah a dopracovala jsem to až sem. Říkám si, co je ve mně špatného, že si neumím najít normální vztah a jestli není lepší být sama i když nevím jestli sama dokážu být. Jsem nešťastná z toho, jaký má moje dcera ze mně příklad a jak se to podepíše i na ní. Nejsem už ani moc veselá, v dětství i v mládí jsem byla bezstarostná veselá holka, ale to je všechno pryč. Někdy si říkám, že moje štěstí je že mám dceru, jinak by to tady už nemělo smysl.S manželem jsem chodila i do poradny, ale moc nám neporadili a nic se vlastně nezměnilo. Poradíte mi prosím vy jak začít být šťastnější? Děkuji.
Petta
ODPOVĚĎ:
Petto, nechce to spíš najít pro vás lepšího psychologa a absolvovat alespoň pár sezení v rámci individuální psychoterapie?
Myslím, že máte v sobě příliš nezodpovězených otázek, že byste si potřebovala věci v sobě utřídit, najít si v sobě svůj vlastní řád, své hodnoty, životní cíle, očekáv ání od sebe, od partnerství, to v rámci internet. poradny fakt nezvládnem:-).
Obávám se, že ztrácíte víru v sebe sama, víru v možnost láskyplného vztahu, že se obviňujete - ale to vše zbytečně.Asi. Jen jste vždy vše patrně brala vážně, co vztah, to manželství, místo, abyste hledala, kdo je ten pravý.
Ale - NIKDY NENÍ NIC ZTRACENO, jen se musí vědět, jak na to jít:-)
Tak si najděte svého psychologa, uvidíte, že se vám uleví.
Chcete - li, můžete se obrátit i na mě - tel na objednání u mě je 603454953
1.6.2005 19:32
OTÁZKA:
Dobrý den.Můj příběh paní doktorko je o vyhaslém stavu z mojí strany k manželce.Jsem podnikatel žily jsme si dobře.Peníze jsem dokázal zatím vždy vydělat, ale stálo to moc sil.Nosil jsem si práci domů a rodinu nevnímal.K tomu všemu jsem se cítil jako hlava rodiny a dával to ženě dost najevo.Na druhou stranu jsem nebyl líný vzít ženu na výlety po městech českých a dopřávali jsme si noci po hotelých a penzionech.Nepočítám dovolené zimní a letní 2 x do roku.Co se však stalo.Vezmu to stručně.díky mému despotickému chování a zaslepení pro city na které žena čekala se o de mě po 16 ti letém manželství odtrhla.Pomohlo ji k tomu i to, že její přítel z práce trpělivě naslouchal a sám jí říkal, že je ten kdo je doma tzv. pod pantoflem.Tohle vím od ní .Taky se jí přiznal,že své ženě není nevěrný poprvé.Když jsem zjistil že po jedné neshodě s ní ji nemohu dostat zpátky pochopil jsem že je zle.Do měsíce kdy jsem prosil, brečel a vše zjistil mi řekla pravdu. Jí se ulevilo a já si sáhl až na dno. Nic méně jsem typ člověka,který bohužel musí všechno vědět a potom jsem jí řekl,že budu čekat jak jí vztah s milencem dopadne a do nového roku jí nechám už na pokoji.Milenec má dvě děti 6, 13 let.Poděkovala. Řekla mi že kvůli synovi 13 nechce rozvod,ale se mnou by byla jen ze soucitu.Investoval jsem do jejího domu i nemalé finanční částky,cit a práci. Proto tvrdí že nechce abych odešel,že mě nevyhodí.Bydlíme každý v jiném pokoji a nespíme spolu. Vždy mi byla věrná, nedokáže milovat dva muže. Taky mám práci po republice takže se mi daří nebýt doma i tři týdny. Chtěla po mně abych na chvíly odešel z domu že je jí v mé přítomnosti zle.Takže za měsíc jsem vše zjistil, přiznala se a dostala mě na dno , kde se teď nacházím.Díky odluce dokážu teď slušně mlčet,neplézt se jí do života a čekat.Vím ,že když její milenec půjde od rodiny já půjdu z domu a bude konec.Tam kde bydlíme nás už rozvádějí a v manželčině práci to taky ví.Je to podnik kde, mě znají manželku jsem tam kdysi nechal zaměstnat a proto to vím i já.Vím že je řada na něm, potom na ní a potom můžu, když mi to dovolí začít znovu.Chci to tak.Po novém roce ještě zkusím odloučení ale vím,že záleží co oni dva. Ptám se Vás na to zda, ženy které tvrdí,že se k mužům nevrátí proto,že z nich mají strach, že poznaly něco jiného a lepšího to jsou schopny dodržet i když by měly zůstat samy,nebo může dojít k ochabnutí vztahu a já dostanu šanci. Vím,že to dokážu jen to teď nebrala je brzo.Taky mne zajímá jestli jí nám vyhovět,když bude chtít abych znovu na třeba týden opustil dům pro její klid.Jinak jí platím na dům a když jsem doma jsem se synem (13)let.Mě je 37 a jí 35. Do man. poradny zatím nechce nemá důvod.doma však brečí do polštáře a trápí se.Za odpověď Vám moc děkuji.
milan 29.5.05.
ODPOVĚĎ:
Milane, nejde zevšeobecňovat.
Nevím, jak dlouho se vaše žena trápila tím, že manželství není podle jejích představ a potřeb, že nejste doma, jste vůdčí osobností na její úkor. Nevím, jak dlouho přemýšlela nad tím, že být s vámi nechce a je jen kvůli synovi, nevím prostě plno věcí. To mi chybí k tomu, abych mohla udělat odhad, zda se v ní vše definitivně zlomilo ve vztahu k vám, či zda je tam šance na návrat
Tím, že počkáte, odstěhujete se, nic neztratíte. Dejte jí, i vám třem, ten čas. V tomto oddechovém čase byste neměli nic řešit, pouze si jasně stanovit pravidla okolo syna a peněz.
Vy můžete zatím navštěvovat psychologa, abyste si vše v sobě srovnal a narovnal, a abyste měl kvalifikovanou profesionální podporu.
1.6.2005 19:50
OTÁZKA:
Paní doktorko,můj problém je jediný.Je mi 41, jsem 12 let rozvedená,a pár vztahů mám za sebou.Nyní mám přítele, kterého moc miluji,ale trápí mě jedna věc. Bojím si už dopředu,že mě přítel opustí,moc se na něj připoutávám,moc si přeji,ať máme jednou společnou domácnost, moc nad námi přemýšlím a málo si vztah užívám.Už tímto chováním, si můžu způsobit to, že se můj přitel bude ve vztahu časem cítit svázaný mou potřebou, být s ním co nejvíce, svou potřebou být milována, možná i chováním, kdy u sebe cítím žárlivost, když nevím jak tráví čas, apod...
Jak si pomoci, abych jej jen kvůli vymyšleným představám neztratila...
Ivona
ODPOVĚĎ:
Ivono, nebude problém v tom, že svého přítele moc milujete, máte za sebou více vztahů, které byly ukončeny, vy se právě proto bojíte toho, že konec je zákonitý?
Nevím, i to by mohl být důvod vaší závislosti na příteli.
Jak si pomoci, abyste jej kvůli vymyšleným představám neztratila?
Zkuste být více nad věcí, zkuste - nestavět svůj svět jen na jeho existenci.
Jedna věc je pak ženská strategie a umění být vzácnou a tajemnou, druhá věc je mít svůj vlastní svět mimo partnerský. Jste tady přeci i VY, sama za sebe.
1.6.2005 19:55
OTÁZKA:
Je to opravdu taková náhoda? Nebo je nás holek víc, které takhle přemýšlíme? Mám naprosto stejný problém jako moje jmenovkyně a úplně stejně nad tím dumám a "řeším to" ... Můj příběh je hodně podobný!!, takže se nebudu moc rozepisovat. S přítelem jsme spolu už skoro 5 měsíců. Mám ho ráda, to popřít nemůžu a je mi s ním moc hezky, když jsme spolu, ale něco tomu chybí a nedokážu to pořádně identifikovat. Bylo to tak na začátku a je tomu tak i teď. Nevím, jestli je správné v tom vztahu dál pokračovat, ale sama zůstat nechci...
jana (2)
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Jano, nestíhám se vracet k dotazu vaší jmenovkyně, která to má ještě navíc v sobě podobné, jako vy:-)
Ale - tak si zkuste sama pro sebe identifikovat, co vašemu vztahu chybí. Dejte si to na papír, doplňujte si + i -
Chybí-li tomu "chemie", pak opět musíte zpytovat sebe samu, co je pro vás v partnerském vztahu to hodně důležité, co tvoří jeho podstatu:-)
1.6.2005 19:59
OTÁZKA:
Milá paní doktorko.Přijela jsem z dovolené a již na mne čekala Vaše odpověď,týkající se partnera a alkoholu.Moc za ni děkuji.Přítel mi stojí za to,dát mu šanci.Nic tím neztratím,snad jen pár měsíců v případě neúspěchu.Pravdu máte v tom,že jsem jediná,která mu nyní může pomoci.Po jeho posledním alkoholovém dýchánku mi vygruntoval celý byt a nakoupil dobrot plnou lednici.Dokonce si našel dobrou práci,což v jeho věku již není nikterak snadné.No nestojí to za tu šanci?Vůbec celkovou situaci nezlehčuji,ale snažím se vidět i jeho pozitivní stránky.Ještě jednou díky.Přeji Vám mnoho pracovních úspěchů a krásných dnů.Marie
Marie
ODPOVĚĎ:
Milá Marie, tak přeji hodně sil a hezké léto. A děkuji za vaše poděkování:-)jitka Douchová
1.6.2005 20:02
OTÁZKA:
Zdravím Vás a ptám se : je normální, aby můj přítel v jednom tričku spal a pak v něm šel nakoupit? Je schopen v takové zmuchlané hadře ze stánku jít i do práce, tramvají mezi lidi, mně naproti k autobusu apodobně. Já se za něj už stydím, skříň má ode mě plnou nažehlených věcí včetně nových triček, které ještě neměl na sobě, a stále dokola nosí jednu hadru. Já jsem už některé vzala na úklid, jiné natrhla jakoby samovolně, ale spustil hrozný kravál co si to dovoluji. Onehdá jsem po spatření šíleného zjevu v pomačkaném tričku a pruhovaných kraťasech na doma čekajícího na zastávce na mě, až přijedu z práce, odmítla jít s ním po boku po naší ulici a šla domů jinudy. Příšerně se urazil s tím, že důležité je to, co je uvnitř člověka, jak se chová. Já zásadně nesouhlasím a trvám na tom, že obal, forma je taky důležitá. Je to jak dárek v novinovém papíře. Dle mého názoru se úroveň projevuje i navenek v kultuře oblékání a vystupování. Poraďte, ztrácí tímto v mých očích svoji hodnotu. Přece nechci tak moc. Krásný den.
Alice
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, souhlasím v tom, že vnitřek se vždy zrcadlí ve vnějšku. Pak je ale druhá věc, jak si vnějšek interpretujeme.
Vy přeci svého přítele znáte, víte, co na něm máte ráda. Koresponduje to s jeho vztahem k jeho trikům?
Nevím, třeba na něj jen moc tlačíte, připomínáte mu péči jeho matky, nebo je to úplně jinak, a on prostě potřebuje mít svoji svobodu projevu.
Nechte mu ji, spíš si o tom popovídejte někdy v klidu. Musí to od vás být šetrně-kultivované:-), s respektem k jeho osobnosti.
Aha - a jestli je to normální?
Nedovedu říct, co je ještě normální, a co už ne:-)))
1.6.2005 20:20
OTÁZKA:
Dobrý den, stala jsem se doma opakovaně obětí domácího násilí, manžel zastává názor, že pokud má někdo názory jako autorka knížek Olga Sommerová, musí se mu z hlavy vymlátit. Toto řekl i u doktorky psychologie, kam byl předvolán po posledním útoku, při kterém jsem utrpěla frakturu oblouku jařmové kosti s poškozením oka, nemohla jsem dva měsíce kousat a učila se znovu vyslovovat sykavky. Já jsem s ohledem na děti a jeho živnostenský list, kvůli kterému musí mít čistý trestní rejstřík, nedala souhlas s trestním stíháním - stalo se ještě před platností nového zákona. Podala jsem žádost o rozvod a našla si po 10ti letém neuspokojivém vztahu přítele. Všechny problémy se odvíjely od sexu - žili jsme spolu 10 let před svatbou, celkem kompromisně sex 2x týdně - já potřebovala víc, ale přizpůsobila jsem se masturbací. Po otěhotnění už žádný sex nebyl, ani svatební noc, někde si přečetl, že si dítě pamatuje, jak mu narážel úd na hlavu a nic jsem s ním nezmohla. Ani pohlazení, ani mi nedovolil udělat mu to rukou, nic. Tiše jsem trpěla a koupila jsem si robertka. Po narození dcery jsem se po šestinedělí těšila jak panna - a nic. Po 3 měsících jsem ho tzv. znásilnila a čekala, co dál. Dál nic, prohlásil že kojím. Kojila jsem 1,5 roku...Potom se přivalil asi tak 1x za měsíc 10 vteřin a dost, bez něhy, bez mého uspokojení. Pak jsem nějak otěhotněla, opět nic, pak jsem rok kojila a zase - vždyť kojíš! Poté jsem rezignovala. Skončilo to již výše popsaným opakovaným násilím. Nyní čelím situaci ještě horší - odsouzení sousedů. Nikdo nevěděl, co se u nás děje, tajila jsem to i před rodinou - on hodně vydělával, s dětmi jezdil na výlety, opravoval dům - jen na mě nějak zapomněl. Navenek to vypadalo idilicky. I děti bil jen doma. Nyní za vše mohu já - dle řečí po vesnici - našla jsem si chlapa, a on mě za to zbil. To, že to bylo úplně obráceně, nikdo nevidí. Je strašné čelit tomuhle. zvlášť když si kdekdo něco pikantního přidá, co není vůbec pravda. Manžel mě osočuje že roznáším lži a blbosti. Neuvědomuje si, že to nejsem já, já to řekla celé jen mým kamarádkám - dvěma. Sousedka dceři řekla, že lže jako její máma - dcera prokazatelně nelhala. Je strašné se vracet z práce do takového bydliště. Vím, že bych měla být nad věcí, ale nějak to nejde. Za dobrotu na žebrotu. Manžel se mi vysmívá, že mi to stejně nikdo neuvěří, že nemám svědky na ten boxerský útok. Musím se celou svojí silou držet, abych souhlas s trestním stíháním dodatečně nedala, ale cítím, že se nechci mstít. Jak se očistit? Jak dát pravdu najevo? Jak uchránit děti? Je mi 40 let, manželovi 53, vysokoškolsky vzdělaný. Nechci se stěhovat. Prosím, poraďte. Díky.
Alena
ODPOVĚĎ:
Aleno, obávám se, že vám nedám radu, jak se očistit před míněním okolí, které jednou nějak vzniklo. Šíření pomluv jde vždy už svou vlastní cestou a nijak mu nezabráníme, ani žádným dementi.
Můžete jen chodit dál před ostatními s hlavou vztyčenou, vše vysvětlit hlavně dětem,adekvátně jejich věku, aby nebyly i ony terčem negativní pozornosti vesnice. Pokuste se n ad vše povznést, důležitá je vaše pravda.
Ale víjm, že se to snadno řekne, hůře realizuje.
Držte se.
2.6.2005 14:19
OTÁZKA:
Dobrý den pani doktorko,jsem 18 let vdaná.16 let jsem byla s manželem NÉ šťastná,ale asi jsem to brala tak,že to takhle má být.Dali jsme se na podnikatelskou dráhu.Ale když už byla utracena spousta peněz,zjistila jsem,že s ním nemohu společně pracovat,protože on měl jiné názory,představy a já také.Nejhorší bylo,že jsme podnikali ( tedy ještě podnikáme ) v pohostinství. Takže jeho výbušná povaha a chování ke mně kolikrát překračovala meze.Kdyby nebylo kamarádů,myslím si,že násilné napadení mezi hosty by nebyl problém.Viditelně manžela neměli rádi,takže když jsem obsluhovala já,měla jsem více práce a taky jsem tedy chodila i později domů nežli on.Jako,že se tahám s chlapa,že jsem k...,to bylo na denním pořádku.Už v té době jsem přemýšlela o rozvodu,ale zase, kvůli dluhám,které jsme si nadělali jsem s ním vlastně dosud.Pak už to dál nešlo a tak jsme si začali shánět práci.Oba tedy nyní chodíme do práce a ještě máme pohostinství.
Do práce se vždy hrozně těším,protože vím,že nebudu muset být s manželem.Občas si s kolegyněmi vyjdeme a jeden večer se mi taky stal osudným.Potkala jsem přítele,který se stal i mým milencem.Byl také ženatý,ze začátku jsem si připadala jako v ráji,ale vztah skončil.Najednou mi bylo líto,že jsem si vůbec něco začala,protože to nesplnilo mé očekávání.Toužila jsem po vztahu,kdy bych věděla, že o mě stojí i jinak než jenom v posteli.Celý manželství se mi začalo rozpadat a manžela jsem ještě více začala nenávidět.Nesnesu když jenom na mě sáhne a když si vzpomenu na sex s ním,tak mě to děsí.Ale když po mě nic nechce,tak to jde.Proto po ukončení tohoto vztahu jsem se snažila dát dohromady,ale nedokázala jsem to a zjistila jsem,že mi to zakázané ovoce chybí.Navázala jsem jiný vztah.Aktivita nikdy nebyla z mé strany.Nechtělo se mi,držela jsem se zpátky,ale ten pocit,že doma už nikdy nebude to co dřív,tak jsem podlehla.Jenomže další chyba.Špatně už asi je to,že jsem si začala s klukem,kterému je 29 let a mě 39 let.Popletl mi hlavu,sice to před ním nedávám na jevo(nehledě na to, že jsme se spolu 2x pomilovali a více, pokud se neozvu já,tak se mi neozve.Myslela jsem si,že mladý kluk bude něco jiného,úžasného.Z krásného sexu a něhy se vyklubal podle mého hajzl,já se cítím trapně,a on si určitě napsal čárku k další paničce,ale já teď cítím,že je mé manželství díky mě v troskách,nejraději bych byla sama,někdy jsem zase ráda,že jsme spolu,ale sex mě naprosto s manželem nebaví.Vím,že jsem si asi celý život zkazila a nevím jestli v tom jde ještě něco udělat.Na závěr bych ještě chtěla říci,že mi manžel stále opakuje,že mě miluje pořád stejně a ani o jedné nevěře neví.Předem děkuji za odpověď.
Pavlína
ODPOVĚĎ:
Milá Pavlíno, popisujete životní příběh, jaký zažívá více žen - dlouhodobé neuspokojení citové i sexuální v manželství, vede dříve či později k nevěrám.
Pak jde ale hodně o to, co čekáme od mimomanželského vztahu,a co od manželství a vytvořené rodiny.
Smysluplné může být nalézt si přítele tehdy, kdy je to pro nás nějaká radost, posílení pozitivní energie, kterou vracíme domů zpět. To, co říkám, není legalizace mimomanž.vztahu, ale reálný pohled na svět a život s vědomím, že to někdy může opravdu vést k prohloubení vnitřní spokojenosti, a to se zúročí i ve vašem manželství.
Pokud ale čekáme od mileneckého vztahu ne krátkodobé doplnění něčeho, ale náhradu, pak je to nebezpečné - hlavně pro vás.
Vámi popsané 2 vztahy byly o hledání užití si -¨ze strany vašich protějšků - nic víc, nic míň. Vy jste čekala víc, a asi budete i dál.
Myslím, Pavlíno, že byste se měla začít spíš vracet do začátků vašeho manželství, opětovně v paměti objevovat, co vás dva k sobě pojilo, co zůstalo, co můžete s manželem spolu dále rozvíjet.
Nechtěla byste tyto věci probírat s psychologem?:-)
2.6.2005 14:40
OTÁZKA:
Dobrý den, je mi 25 let a uz rok po VŠ pracuju, můj "přítel" má 25 let a ještě studuje a má před sebou 1,5 roku.Byli jsme spolu ca 5,5 roku.Asi před půl rokem se seznámil s jednou 19 letou slečnou, která bydlí na stejných kolejích(já už v podnájmu asi 10 min chůze od něj).Slečna má podobné zájmy - sport, já jsem spíše rekreační sportovec.Dopadlo to tak, že spolu skončili v posteli.Po nějaké době co s ní spal se se mnou rozešel,s tím,že by na mě byl teď dost ošklivý a že si musí ujasnit co ke mě cítí,protože má pocit,že si mě uŽ tolik neváží jako dřív.Já samozřejmě neměla ani tušení, že rozchod nebo pauza jak to nazval,je kvůli někomu jinému,to jsem se dověděla od jeho "vrby" až dva týdny potom.Za tu dobu se se mnou snaží vídat,první měsíc jen tak aby se neřeklo,přitulí se, nechá se výskat objímá mě,ale nic víc.Po jednom měsíci se se mnou promiloval celý víkend a řekl ať si od toho nic neslibuju.Od té doby se chová jako by se snažil dát všechno zpátky,ale má takové zvláštní postupy.Jeden den mi brečí do klína jak je mu to všechno líto,že mu strašně chybí to jak jsme byli spolu moc šťastni a druhý den po mě křičí, že ho chci vůbec vidět, když jsme spolu byli včera, že na mě nemá čas a od jiných se pak dovídám,že byl s ní na tenise apodobně.S tou slečnou prý už nic nemá nebo se tak aspoň tváří,prý nemá s kým co končit když ani nic nezačalo, ale jak mi jendou řekl, nemůže se na místech kde se může vyskytnout ona chovat ke mě pěkně neboť by jí to ublížilo po tom všem.Jeden den mi řekne že se se mnou nechce rozejít a druhý den klidně odsekne že když mi jeho chování ubližuje tak ať s ním nejsem.Plánovali jsme spolu koupi bytu, máme společné auto a nějaké finance,mám strach že u mě ho drží teď jen tyto věci a že je nechce řešit.Navíc je teď zkouškové,takže má jiné starosti než řešit co mezi námi je a není.Když zjistí,že si píšu s jiným tak mě ten den zulíbává, ale jakmile nemám na jiné čas a chci být jen s ním tak už je všechno zase jiné. Říká, že se naučil být sám a že mu to takhle vyhovuje, ale já si samoto nepředstavuju že jsem s někým jiným v posteli.(Bydleli jsme spolu 2,5 roku po ukončení studií jsem musela z kolejí,sice jsem chtěla aby bydlel se mnou, ale přece jen na kolejích je zdroj informací tak jsem ho nijak nenutila a říkala si že si aspoň užije ještě studentského života)Ráda bych mu nějak pomohla,ale už opravdu nevím jak.Do poradny ho určitě nedostanu.Zkoušela jsem to s tou jeho "vrbou" ale jakmile "vrba" už jeho chování vúči mě začala mít dost a přitvrdila tím,že mu źačala říkat že je b...c a hůř když to hraje na dvě strany apod. tak se s ní přestal bavit,protože nemá rád když si o něm někdo myslí špatné věci.
Strašně moc ho miluju a nemyslím si že si to jen namlouvám,pokaždé se mi podlomí kolena úplně stejně jako když jsem ho uviděla poprvé,ale u něj ta chemie nějak přestala působit.Tvrdí že se to zlepší,že jen potřebuje čas,ale už to je 3 měsíce a já jsem už psychicky na dně.Mám strach že když od něj odejdu ať může být sám, tak ta druhá po něm chňapne a on nebude mít šanci nad něčím uvažovat.Už teď za ním pořád chodí a strašně se na něj upnula a nepomáhá ani to, když ji 10x odmítne ani když jí říká ať si najde i jiné kamarády, prostě je pořád u něj.Kdykoli k němu přijde automaticky si lehne do jeho postele a přikryje se dekou a ještě se navíc vyfotí do jeho telefonu tak abych si toho všimla.Když se potkáme dělá na mě ksichty jako bych byla já ta špatná která někoho někomu po 5,5 letech přebrala.Myslím si že by si potřeboval s někým rozumným promluvit, ale nevím s kým a psychologa si myslím že odmítne.Děkuji
Klára
ODPOVĚĎ:
Milá Kláro.Říkáte, že chcete pomoct svému příteli.Říkáte ale také, že se bojíte, že bez vaší přítomnosti podlehne vaší konkurentce. Bojujete o pokračování vašeho vztahu, vy ho milujete stále stejně, jako v 19,5, on má v sobě zmatek, neví, čí je, co chce.
Nedokáže se od vás odloučit, má vás pořád rád, ale není tam již ta touha, kterou potřebuje cítit.
Víte, Kláro, myslím si, že kdyby se neobjevila konkrétní 19letá slečna, objevil by se v této fázi vašeho vztahu někdo jiný, kdo by jej zaujal.
Říká se, že 5 let milostného vztahu bez závažnějších změn v životě, je kritický mezník, partneři jsou již na sebe zvyklí a hledají nové vzruchy, nový vývoj.
Vy jste jakoby před ním - pracujete, bydlíte na podnájmu, možná jste ta rozumnější, zralejší, zodpovědnější.Nebojí se - mj. - váš přítel i této asymetrie?
Studentský život a pracovní život je přeci jen odlišný, s mírně jiným životním stylem.
Váš boj o něj by měl podle mě spočívat v tom, že přenecháte opravdu iniciativu na něm. On by měl nad vámi přemýšlet, kde jste a s kým, zda mu neunikáte.On by měl takto získat možnost přemýšlet nad hodnotou, kterou měl. Byla jste jistota.Přestante jí být.
Berte to tak, jak on navrhuje, nevstupujte do jeho teritorií, které manifestně vymezuje.
Nechcete se i vy vrhnout opravdu do života - i bez něj?
3.6.2005 14:52
OTÁZKA:
Dobrý den. Už jsem Vám jednou psala o tom, jak je pro mně velice těžké zapomenout na milence, se kterým jsem se rozešla a dát znovu dohromady vztah se svým manželem. Vaše odpověď byla pro mně povzbuzením, snažím se v tom moc zbytečně nehrabat a a nesahat do živé rány. Přesto......když občas v noci nemůžu spát a vzpomínám a přemýšlím, uvědomila jsem si, že mě vlastně docela egoisticky užírá závist. Závidím jeho nynější přítelkyni, že má muže, kterého jsem tak moc milovala a že s ním čeká dítě, že se mému bývalému milenci tak dobře daří a dokáže být šťastný a já se v tom tak plácám. Sama sebe trýzním tím, že si představuji jejich společný spokojený život. Vím, že je ubohé a stydím se za to, překvapuji sama sebe tím, že dokážu být tak hnusná. Přesto všechno to se mnou ještě není tak špatné, abych jim přála něco ošklivého, jen nechápu, kde se ve mně berou takové pocity. Uvědomuji si, že jsem Vám vlastně nepoložila žádnou otázku, ale budu vděčná za Váš názor a děkuji, že se můžu takto vypovídat.
Eva
ODPOVĚĎ:
Milá Evo - to, co popisujete, není ani hnusné, ani ubohé. Milovala jste někoho, koho jste nemohla mít napořád. Faktické ukončení vztahu neznamená konec vašim citům - neboli: nemilovala jste, ale stále milujete. Máte v sobě pořád to krásné, co jste spolu prožívali, určitě máte v sobě kdejakou větu, slovo, pohled, gesto. Jeho SMS, jeho objetí, vaše milování, všechno, co teď vám nepatří.
Víte, Evo, bude to asi trvat dlouho, než z vašeho vztahu zůstane jen krásná vzpomínka, která již bude bez bolesti.
Zkuste to jen brát jako dar, který jste mohla mít a pusťte se s vervou do vlastního života. Silná osobnost musí vždy zvládnout, umět být i sám se sebou...
3.6.2005 15:11
OTÁZKA:
Paní doktorko, je mi 40 a mému příteli 43.Řekněte mi prosím, kdy je obecně vhodné, začít bavit se o společné budoucnosti, aby ten muž neměl pocit, že na něj žena tlačí a nelekl se závazku. My jsme spolu pátý měsíc, když o budoucnosti mluvil partner, byla jsem ráda a přidala se k plánování...
Když jsem o tomto tématu začla já, řekl, prosím tě, netlač na mě .....
Jak najít správnou cestu, aby ten muž nakonec sám chtěl a neměl pocit, že je do něčeho tlačen.
Děkuji za radu.
jazzmina
ODPOVĚĎ:
Jazzmino, neexistuje univerzální odpověď na vaši otázku. Každý jsme originál, každý vztah je originál - nemohu říci, že vhodný interval je rok, dva,tři...
Záleží to více na vaší předchozí lidské historii, zkušenostech z partnerských vztahů,na očekáváních od sebe, na očekáváních od spoplečného života.
Není vám 20, nemůžete se rozhodovat impulzivně a třeba i zbrkle, asi jste oba v životě poznali radosti i zklamání.Chcete radosti potvrzovat, zklamáním se vyvarovat. Připoutat se k sobě navzájem na celý život je velká zodpovědnost, proto mám pocit, že 5 měsíců známosti je málo.
Ale, má to i svá ale. Někdy to prostě cítíme hned, že k někomu patříme.Někdy můžeme toho druhého testovat 3 roky, a stejně to neodhadneme.
Takže - odpověď prostě nemám. Pokud se příteli do společné budoucnosti nechce, bude mít vždy pocit, že je vámi tlačen. Proto o tom zatím ještě hlavně vůbec nemluvte.Téma naší budoucnosti by mělo být tabu, a to i tehdy, kdy s ním začne on.Pak byste se měla tvářit indiferentně a mluvit o tom, že nevíte, že se ještě pořádně neznáte.Kromě toho mějte jiné zájmy, jiné zástoje, svůj život kromě něj a práce.To je dobré nejen pro vás samotnou, ale i pro zalarmování jeho zájmu na podkladě nejistoty.
3.6.2005 15:24
OTÁZKA:
S přítelem jsme spolu 6let, z toho 4roky ve společné domácnosti, spolu s mou 15ti letou dcerou. Oba jsme rozvedeni.Než jsem ho poznala, mám pocit, že jsem vůbec nežila.Přítele hrozně miluji, ale z jeho strany lásku postrádám, je studený, chybí mu cit,ale s tím jsem se už smířila.Milování je skvělé, ale vždy musím začít já. Nikdo mi toho v životě nedal víc, než můj přítel. Začali jsem spolu cestovat, je sním pohodový život, sranda a k mé dceři by se nikdo nechoval lépe. Těším se na něj pokaždé když jdu domů z práce.Dcera ho také zbožnuje. Poslední rok pracuje v baru, kde se seznámil s různými dámami. A jedna (mimochodem matka tříletého dítěte), ho už rok a půl vyhledává a kontaktuje. Přítel je tvrďák, který vždy vše zapře.Napřed tvrdil že ji nezná, pak, že je to jen známá, že ho kontaktuje jen ona a hlavně když je opilá, ale že s ní vždy dobře pokecá.Dle svědků si naposledy před celým barem odskočili na půl hoďky do skladu,kde se zamkli.Přítel tvrdil, že si tam s ní šel jen v klidu povykládat, že on nic nedělá, tak to se mnou nechtěl řešit. Obrátila jsem se na manžela dotyčné, ale on také nic řešit nechce, on svou manželku miluje, ona je údajně svatá. Volala jsem i dotyčné, která mi řekla že mého přítele miluje a že se ho jen tak nevzdá. Příteli jsem vše odpustila a myslela jsem, že už budeme žít v klidu, ale ona mu pořád volá i pozdě v noci, když jsem doma, že se chce sním vidět ať příjde do baru. Když jsem chtěla, aby dotyčné zavolal, ať mu už nevolá a neotravuje ho, odmítnul. Prý tolik známých nemá, aby je odmítal a ještě prý v baru nechá útratu.Potřebovala bych poradit jak přestat na tu dotyčnou myslet, abych nezkazila náš vtah.Momentálně jsem na práškách, abych se z toho nezhroutila. Trvá to totiž už rok a půl a mám pocit, že to nikdy nezkončí. Za nějakých pár dní, kdy už na ni tolik nemyslím se sklidním, ale stačí jedno její zavolání a zase se z toho zhroutím.Je to jako na houpačce.Vím, že přítel s ní žít nechce, ale řekl mi, že se s ní nepřestane stýkat. Poraďte mi prosím jak na ni přestat myslet,pořád mě ty myšlenky na ni užírají, jak to hodit za hlavu abych se z toho nezhroutila. Jde mi o všechno, přítele moc miluji, moc si ho vážím, cením a neumím si život bez něj představit. Zažili jsme spolu spoustu krásného, máme spousty vzpomínek a vím, že s nikým jiným to už takové nebude.
Lívia
ODPOVĚĎ:
Milá Livie, právě proto,že vám jde o všechno, si musíte pro sebe říct, že zase až o tolik nejde. Váš život na příteli nestojí, nejste na něm závislá - to si opakujte každý večer před spaním.Tím vaši reálnou závislost na něm budete postupně měnit skrze vaše podvědomí.
Říkáte, že před ním jste nežila, respektive asi jen na půl.
Pomohl vám objevit nové dimenze, nový svět - to jsou důvody, proč se o něj tak bojíte, proč tak pečlivě střežíte jeho fungování mimo domov.
Určitě je vám ale jasné, že jakoukoli kontrolou a stanovováním podmínek nic nezískáte, naopak. A ještě navíc vstupujete do jeho teritorií - máte svědky na jejich akce ve skladu, kontaktujete jejího manžela, jí.Tím jí vkládáte do rukou zbraně - vy se ponižujete, jí dáváte vědomí, že vás ohrožuje.
Kontrolou partnera můžete získat akorát jeho disciplinovanost a ještě větší umění lhát.
Zkuste si víc věřit a nechat to být, spíš si vy taky někam vyjděte s přáteli, třeba i v noci.
3.6.2005 15:48
OTÁZKA:
Dobrý den, trvalo mi několik dní, než jsem přečetla všechny otázky a odpovědi, a mám k tomu poznámku: reaguji na Vaši odpověď Evě ze dne 13. 1. 2005, 16.35 hod. Cituji :"Něha od Vás a projevování citu musí ale přeci vyvolat totéž". Já teda nevím, jak jste na to přišla, ale realitě je to dost vzdálené. Můj partner, potom manžel a nyní bývalý manžel je typ prince Charlese - nehne s ním nic, ani zoufalé kroky, jaké činila lady Diana, aby toho svého suchara přiměla k vyjádření jakéhokoliv citu. Bylo to příšerné a nepomohlo vůbec nic. Moje pokusy o něžné intimnosti ať už na veřejnosti nebo doma končily slovy : Nech toho! Obzvlášť bolestné to bylo v těhotenství a po porodu, bez polibku a pohlazení, bez sexu - vždyť jseš těhotná, podívej se na sebe jak vypadáš, vždyť kojíš... Měla jsem chuť oslovit na ulici neznámého chlapa a říct mu: prosím tě, kousni mě do krku, ať vím, že jsem ženská! Tuto moji vyprahlost poznal psychotronik, který asistoval u našeho pana veterináře, a když jsem přišla na prohlídku se psem, už ode dveří se na mě zkoumavě díval, přestože jsem navenek sršela vtipem a nešetřila úsměvy. Při odchodu mi řekl, že jsem úplně bez energie, že až mě moje malé dítě pohladí, bude to lepší. Bohužel to od dětí nepomohlo. Trpěla jsem téměř 10 let. Situace u nás skončila fyzickým násilím ze strany manžela a mým návrhem o rozvod. Kvůli dětem jsem to hodlala vydržet, než vyrostou, ale mlátit se nenechám. Milence jsem si nikdy nenašla, protože se to neslučuje s mým morálním cítěním. A pak si přečtu Vaši větu, že projevování lásky a citu musí přeci vyvolat totéž... Realita je jiná. Nashledanou.
Alice
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Alice. Bohužel nemám tolik času, abych vyhledávala odpověď Evě z ledna. vy jste vytrhla něco z kontextu, protože se vás to hluboce dotklo ma nejcitlivějším místě.
Nedáváte mi žádnou otázku, vyjadřujete jen svou skepsi nad smysluplností citu a něhy, jestliže to nedopadlo s vaším mužem.
Chápu, že po 10 letech nenaplněného manželství musíte být na plno věcí háklivá a citlivá. Ale váš manžel není jediný chlap, který manifestuje, co k něčemu je, a co ne.
Zůstávat doma s někým, s kým se trápím, jen kvůli dětem, není vůbec prozíravé. Děti dostanou negativní model partnerského vztahu, vy si jednou svůj život zbilancujete tak, že stál za nic.
Držím vám palce, ať se při další partnerské volbě nemýlíte.
3.6.2005 15:59
OTÁZKA:
Dobry den.
Chtel jsem se zeptat.Ma pritelkyne me porad tlaci do zavaznych rozhodnuti jakymi jsou koupe bytu a nebo staveni domu.Bohuzel´nemuze pochopit,ze ja na to zatim nemam dost penez a tak jsem navrhl podnajem,ale tento navrh zamitla.chce vse a hned.nevim,co s tim.Dekuji za odpoved
tomas
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Tomáši.Vaše přítelkyně chce mít prostě potvrzení vaší společné budoucnosti, potřebuje mít jistotu, že s ní počítáte, chce plánovat dál.
Co vám mohu poradit jiného, než konstruktivní a smysluplnou komunikaci s ní na toto téma?
Sedněte si někdy spolu a povídejte si o příčinách svých chtění a svých odmítání nebo naopak přijetí těch chtění:-)
3.6.2005 16:13
OTÁZKA:
Jsem 13 let vdaná, s manželem máme dvě úžasné dcery, fungující sex, často mi vyznává lásku a dává drobné pozornosti, píše mi říkanky a trhá mi kytky, když chodí běhat do parku. Přesto nejsem šťastná. Je lékař a "měl" už všechny kolegyně, začal si i se sousedkou v domě. Vždy se přizná, přišel mi dokonce i anonymní dopis. Ukázala jsem ho manželovi, on asi ví, kdo to psal, ale nic nedělá. Neomlouvá to, jen říká, že se mnou je stoprocentně navždy, ostatní že jsou úlety, nic prý neznamenají, jen sex. Mrzí mě to hrozně moc. Už se "to" dá počítat do desítek případů. Za chvíli budou holky velké a možná si něčeho všimnou. Navíc, když vím že měl něco s jinou, je mi nepříjemný tělesný kontakt. Nutím ho, aby se nejdřív vykoupal, ale on jakoby schválně hned vzápětí nejraději měl sex i se mnou. Asi je úchylný nebo erotoman. Nebo mi dochází po všech těch letech dech. Nechci ničit rodinu, ale jsme my ještě rodina?
Layla P.
ODPOVĚĎ:
Rodina jste, Laylo - pokud to tak berete VY.Manžel i dcery jsou pevnou součástí vašeho společenství, svého domova, své rodiny, oni nepochybují.
Nevím, jak to má v sobě manžel, rozhodně tam cítím nezralost na jeho straně, nedostatek jeho sebevědomí, potřebu si stále znovu a znovu potvrzovat svou hodnotu výkonného a atraktivního muže. Může být skvělý lékař - odborník, ale lidsky to v sobě tak skvělé nemá.
Přemýšlela bych nad tím, jak jej v dětství oceňovala jeho matka, jak mu dokázala předávat svůj cit, mateřskou lásku. Půjdu - li již ve svých úvahách na hodně tenký fantazijní led, tipovala bych si, že bude manžel v rámci sourozenecké konstelace tím mladším.
Neměli byste spolu navštívit odborníka na partnerské vztahy?
3.6.2005 16:23
OTÁZKA:
Paní doktorko, děkuju za odpověď. Možná máte pravdu, možná tomu našemu vztahu chybí trošku víc "chemie" ... ačkoviv nevím, jak je to možné, když jsme oba chemici ;o) Přeju krásný den!
jana (2)
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Jano, i já děkuji za odpověď.
Umíte, vy dva chemici, míchat spolu ty správné ingredience?:-)))
Jitka Douchová
3.6.2005 16:24
OTÁZKA:
Dobrý den...můj dotaz asi bude z trochu jiného soudku. Můj přítel má velmi stresující zaměstnání. Trpí nespavostí, bolestmi hlavy, bolestmi v hrudníku, má pocit, že se mu špatně dýchá, špatně se soustředí a je schopen fungovat jen pokud mu v žilách koluje hromada kofeinu. Vzhledem k tomu, že se snaží stravovat rozumně, netrpí nadváhou a je ve slušné fyzické kondici, mám dojem, že se jedná spíš o celkové vyčerpání, a neurologické obtíže...(příznaky odpovídají neurastenii...jak jsem vyčetla z literatury....). Problém je v tom, že s tím odmítá cokoliv dělat. Nechce změnit práci, nechce léky, nechce pomoc lékaře, nechce pomoc psychologa. Je přesvědčen, že se dá vše spravit sportem (na který nemá čas a po práci ani chuť)a dovolenou (kterou si nikdy nemůže vzít kdy potřebuje), a ne chemií. Má hrůzu ze závislosti na lécích (i když se mu snažím sdělit, že dnes už existují léky mnohem šetrnější, ze kterých strach mít nemusí). Tvrdí, že potřebuje, aby mu mozek sloužil, počítal a rychle reagoval a ne aby byl v útlumu po práškách. Trápí mě, že už se několik měsíců pořádně nevyspal, že je mu mizerně a že si nenechá pomoct. Bohužel neznám nikoho, koho by aspoň poslechnul, nemá žádné kamarády, jen kolegy z práce, kteří se projekt od projektu střídají. Jsem jediný člověk, ke kterému je nejvíc otevřený, čehož si vážím a nechci jeho důvěru ztratit. Pokud se ho snaží přemluvit jeho rodiče, aby si nechal pomoct, považuje to za vměšování do svého soukromí.
Prosím, nemáte pro mě nějakou radu, jakým způsobem na něj zapůsobit, aby aspoň začal uvažovat o tom, aby nějakého odborníka navštívil...Snažím se mu navrhnout, aby léky aspoň zkusil, aby se aspoň jednou vyspal aniž by se pořád probouzel a řešil všechny pracovní a světové problémy...Ale bohužel, nedaří se mi. Existuje vůbec nějaká finta jak pohnout s člověkem, který prostě trpět chce, i když nemusí? Mockrát děkuji....
Káťa
ODPOVĚĎ:
Káťo, nejsem si jistá, že váš přítel záměrně trpí,aniž by musel.
Spíš je úzkostný, má negativní postoj k psychofarmakologickým produktům, o nichž panují mýty, že mají primárně sedativní (tlumící) účinky.
Mám hodně klientů, kteří antidepresíva odmítají a´priori s tím, že řídí auto, mají myšlenkově naročnou práci, atd. proto o nich vůbec nejsu schopni ani ochotni uvažovat (právě pro předpoklad negativních vedl. účinků ).
Přitom existuje nesmírně široká škála antidepresiv - tzn., že lze každému ušít na míru to jeho pravé. Účinkem těchto léků je snížení depresí i úzkostí, ne tlumit. Díky nim nabere člověk sílu k řešení svých problémů, a pak je může postupně vysazovat. Nejsou to návykové léky.
Ale to byla osvěta spíš jen pro vás.
Káťo, viděla bych šetrně kultivovanou přesvědčovací cestu v tom, kdybyste někdy, jen tak mimochodem, enásilně, prohodila nějakou zkušenost ze svého okolí - kamarádi, kolegové, nebo prostě spíš někdo známý, kdo začal chodit k psychologovi, začal brát nějaké léky, a jak mu to svědčí. Muselo by to být ale velmi nenáadné:-)
Prostě - dávat příklady zvenčí, aniž by přítel rozuměl podtextovému vašemu poselství pro něj...
Ať se vám to povede!
3.6.2005 16:57
OTÁZKA:
Dobrý den, jsem s přítelem již přes 5 let, vztah mi připadá spíše jako přátelství. Co mám udělat proto, abych náš vztah oživila. Mám spoustu starostí ohledně práce, školy a samozřejmě i s penězi, nebpť splácíme hypotéku. NEustále mě to trápí a nedokážu se odvázat ani z maličkostí. Jak zahnat nudu v dlouholetém vztahu?Děkuji
Anonym
ODPOVĚĎ:
Z vašeho dotazu jsem moc nepochopila, zda je váš vztah vnímaný jako přátelství a nuda oboustranně, nebo jen u vás:-)Vy se nedokážete uvolnit, "odvázat", jste ustaraná.Mám pocit, že jste více zaměřená na své vlastní starosti. Jaké místo má váš přítel?
Začněte možná od uvědomění si toho, že vztah, trvající 5 let, potřebuje být pořád oživovaný něčím novým. V podstatě byste se měli na sebe pořád těšit, cítit oporu od toho druhého, měli byste si ji umět vzájemně poskytovat, ale to jen jedna, byť nesmírně podstatná část partnerství. Tou další je tvořivost, myšlení na toho druhého, udělat někdy prostor pro to, aby vy jste byla dobývána.Abyste byla přítelem po 5 letech dobývána, měla byste okolo sebe šířit pozitivní energii, měla byste mít svůj vlastní svět, nejen ustaraně-pracovní, ale i radostný.
Život máme jen jeden, neutopte se ve starostech, naordinujte si radosti!
Vím, že je to obecné, ale vaše otázka nebyla zcela konkrétní, proto nemůžu jinak...
9.6.2005 17:21
OTÁZKA:
Dobrý den...můj problém se týká oblasti fyzického kontaktu. Po krátké známosti s mým manželem, který již byl jednou ženatý, má z prvního manželství 13let. syna, jsem otěhotněla, vzali jsme se a nyní máme roční dcerku. Brzo po svatbě již vznikly spory ohledně stěhování, také měl představu společných víkendů se synem atd, bez jakékoliv tolerance mého stavu. Začaly padat i sprosté nadávky,a to na obou stranách. Manžel začal trávit více času v práci než doma, jinak nám z finan. hlediska nic nechybí. Přestal se o mě zajímat, všímat si mně a sex jsme měli naposled pár měsíců před porodem, i když na začátku vztahu pro něj byl důležitý.
Nerozumíme si a ta propast se zvětšuje, něco nemohu odpustit já jemu, něco asi on mně. Mně fzyický kontakt s mužem velmi chybí,oba ale cítíme vzájemný odpor. Mluvili jsme i o rozvodu, ale manžel chce být s naši dcerkou a kvůli ní a možná se bojí přiznat si, že mu to ani po druhé nevyšlo, o rozvodu neuvažuje. Poradte mi, jestli existuje nějaké řešení.Děkuji
Eva
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Evo. Nemám pocit, že by se váš problém týkal "jen" fyzického kontaktu. Týká se celého vašeho vztahu - od jeho problémů pak se odvíjí i bariéra v intimním životě.
Pokud oba pociťujete vůči sobě taktilní averzi (fyzický odpor) a propast mezi vámi se stále prohlubuje, pak je na místě navštívit psychologa se specializací na partnerské vztahy! Byla by škoda promarnit šanci, která tady třeba pořád pro vás je. Jen se mi zdá, že sami to nezvládnete.
Pokud jste z Prahy, můžete se obrátit i na mě - obj. na tel. 603454953.
9.6.2005 17:30
OTÁZKA:
dobrý den,chtěla jsem se zeptat,jestli existuje i něco jako "menstruační syndrom",protože u mě v době před menstruací k žádným výrazným výkyvům nedochází,ale jakmile začne,tak jsem tak 4 dny plačtivá, vzteklá a podrážděná. Je to normální?děkuji za odpověď, s pozdravem klára.
klára s.
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Kláro, je to normální, nebojte:-)Přeci jen hormony hodně ovlivňují psychiku ženy. V době, kdy menstruuje, nebo krátce před tím, bývá žena obecně labilnější, senzitivnější. Nedá se s tím nic moc dělat, jen se na sebe nemusíte zlobit, když si své podrážděné reakce ospravedlníte tím, že na to máte nárok...
9.6.2005 17:34
OTÁZKA:
S tím vztahem matky mého muže k synovi jste to, paní doktorko uhodla, moje tchýně je studená, nelaskavá žena, která se stará jen o svou kariéru a své zájmy. Chová se chladně i k vnučkám. Ona, stejně jako můj muž, jsou jedináčkové, i proto jsem ráda, že my máme děti dvě. Že už z nich snad nebudou podobní sobci. Dělám pro to, co můžu. Doporučovala jste nám poradnu, taky jsem to už doma navrhovala, manžel to ale odmítá. Prý by se to mohlo "donést" přes psychology až k jeho oboru, a to rozhodně nechce připustit. Myslíte, že má cenu, aby šel do poradny jen jeden z páru? Ženě většinou závisí na zachování vztahu, a dělá pro to vše. Může ještě poradna vnést něco nového?
Layla P.
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Laylo. Můžete jít do poradny i vy sama, i to má velký smysl, neboť budete v rámci dialogu s profesionálem donucena nejen formulovat své problémy, pocity, ale ten dialog bude i veden tak, aby vám otevíral další šuplíčky neobjevených otázek.Vy se na svůj život nemůžete dívat objektivně, jste jeho součástí, psycholog vám pomůže k novým úhlům pohledu, které by měly být inspirující.
Jinak ale upozornění - naše etika je taková, že jsme vázání přísně povinností mlčenlivosti, nikdy se nemůže nikdo nic dozvědět z toho, co bylo řečeno v pracovně psychologa, pokud byste si to vy sama nepřála a nedala k tomu výslovně písemný souhlas:-)
10.6.2005 15:34
OTÁZKA:
Dobry den, pani doktorko,
je mi 22 let a jsem tri roky vdana. S pritelem jsme spolu zacali chodit, kdyz mi bylo 16 let. Oba studujeme, uz nekolik let spolu bydlime a posledni dva roky mame maleho pejska, ktereho jsem chtela hlavne ja, abychom si vyzkouseli, jak jsme schopni odkrojit od svych navyku a ze sve pohodlnosti a nevenovat se pouze jeden druhemu. Bohuzel v posledni dobe zjistuji, ze manzel je pohodlny docela dost a krome toho dokaze byt obcas i sobecky a netaktni, hlavne vuci mym rodicum. Nechce se mnou za nimi jezdit (oni bydli v jinem meste nez my), a pokud uz ho nejak premluvim, sedi u nas v kuchyni na gauci a cte noviny, v podstate nereaguje na zadne podnety a s nicim nepomuze. Samozrejme, ze nikdo neceka, ze za vikend postavi garaz, ale bylo by mile, kdyby mi treba pomohl utrit nadobi. Kdyz se ho na to zeptam, vzdycky odpovi nejak vyhybave a nic se nemeni. V posledni dobe jezdim uz k rodicum sama, ale vyzaduje ode me neustalou komunikaci pres sms, ktere nejsem schopna, protoze me "rodny dum" vzdycky hrozne pohlti, takze odpovidam treba az vecer, coz manzela dost stve. Problemu, ktere spolu mame, je vic, zadny neni nijak extremne zavazny, ale trochu me desi spolecna budoucnost (zijeme spolecne v byte, ktery splacime, planujeme koupi vetsiho, deti...), rikam si, ze kdyz se chova po trech letech manzelstvi timto zpusobem, jake to bude za deset let? Uz jsme meli nejake krize, ale vzdycky jsme se udobrili a celkove nam to klape, jen mam takovy podprahovy pocit, ze mi neco vadi. Jeho rodina je mi dost vzdalena, vsichni jsou velmi materialisticky zalozeni (pripada mi, ze vedou dusevne velmi chudy zivot, napr. Vanoce se smrskly na stiznosti tchyne nad pecenim cukrovi, hadky tchana a tchyne pri priprave stedrovecerni vecere (manzel ani jeho bratr v kuchyni nikdy nepomahaji a v mnoha smerech jsou oba rozmazleni), na 30cm vysoky vanocniho stromecek s nekolika ozdobami a nekolikadenni televizni maraton). S mymi rodici mam velmi pekny vztah, hlavne pote, co jsem se s manzelem sestehovala dohromady, tim se totiz zrusily problemy teenagera a muzeme resit podstatnejsi veci, mnohem lip si s nimi rozumim, berou me jako dospelou. Manzelovy rodice snasim a oni snasi me, chovame se k sobe slusne, ale asi obe strany citi, ze si uplne nepadly do noty.
Jsme oba s manzelem nadprumerne inteligentni a okoli nam rika, ze jsme na svuj vek vyspeli. Nemusime resit zbytecnosti, komunikujeme racionalne, nikdy si nenadavame, kdyz se pohadame, ale nejak zjistuju, ze IQ a racionalni uvazovani neni vsechno. Nekdy mam chut od vseho utect, rozejit se, vzit si pejska (mame ho oba moc radi, je opravdu takovy zastupce ditete, pri rozchodu by s nim byl asi problem) a bydlet zpet u svych rodicu, zaridit si pokoj podle sveho (nikdo by mi do toho nemluvil :-) a vratit se o par let zpatky. Ale citim, ze by to byl utek od zodpovednosti a nedoresenych problemu.
Nedavno jsem chatovala se spoluzakem ze ZS a zjistili jsme, ze jsme do sebe byli pred lety zamilovani, jen jsme si to nejak nerekli. V nas obou z te doby neco zustalo, jsme dobrymi kamarady s tim, ze by z toho mozna mohlo byt asi neco vic, kdybych nebyla zadana. Ted mi v hlave strasi myslenky na to, co by mohlo byt kdyby... a otazky, jestli je dnesni stav spravny.
Manzela mam moc rada a on ma rad me, samozrejme vi o problemech, ktere mame, ale nepripousti si rozchod. Vim, ze je to slozite, ale byla bych vdecna aspon za nasmerovani do spravne pozice, jak bych se mela chovat, abych nikomu neublizila a zaroven nestravila zivot, jaky nechci.
Dekuju za trpelivost pri cteni!
S pozdravem
Helena
Helena
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Heleno:-)
Přečtete-li si svůj příběh s odstupem času od jeho napsání, co vás napadá?
Je toho všeho, pozitiv i negativ, opravdu hodně, je to spíše na osobní pohovor, a to nejen jedno sezení!
Pokusím se vám opravdu jen naznačit intuitivně nějaký směr, zpočátku tím, že vyberu některé výroky, které mi připadají důležité:
- s manželem se známe od 16 let -
- trochu mě děsí společná budoucnost-
- mám podprahový pocit, že mně něco vadí -
- jeho rodina je mi dost vzdálená hodnotovým systémem vs můj rodný dům mě vždy pohltí
- rodiče mě berou jako dospělou -
- někdy mám chuť od všeho utéct, rozejít se, vzít si pejska... -
- kdybych bydlela u svých rodičů, nikdo by mi do ničeho nemluvil, mohlá bych mít svůj pokoj podle sebe -
- straší mě, jestli je dnešní stav správný -
atd.atd.
Ale je tam obsaženo i mnoho pozitiv, jen jsem měla pocit, že zmatek, který teď v sobě máte, převažuje.
Nevím, jste v nějakém tlaku?
Neměla byste si vše v klidu rozmyslet, nebýt ovlivňována nikým, odjet si třeba někam sama na pár dní, kde byste nebyla nikým a ničím rušena?
Cítím, že si musíte udělat čas na sebe, nyní nevíte, zda to, co máte,vlastně chcete, ale cítíte zodpovědnost vůči okolí, máte pocity viny. Byla by škoda, kdybyste trápila sebe a ve finále nepodařeným manželstvím i manžela.
11.6.2005 13:52
OTÁZKA:
Milá paní doktorko, chtěla jsem vás požádat o názor,zda jde obnovit již ukončený vztah. Přítel se se mnou po dvouleté známosti rozešel.Zhruba měsíc po rozchodu byly vztahy mezi námi velmi napjaté. Neuměli jsme spolu mluvit,přítel mi v určitých věcech lhal a neměl zájem se setkat a vše vyřešit. Jeho chování v této době bylo více než divné - choval se jak kdybych vztah ukončila já a on z toho byl špatný. Nyní jsme si konečně o problému promluvili. Důvod rozchodu byl podle přítele ztráta citu ke mě. Dlouho si to prý nechtěl připustit a proto dělal že se nic neděje, naopak začal budovat společné bydlení. Rozchod byla pro mě rána ze dne na den. Když jsme nyní s odstupem měsíce o všem mluvili, měl přítel slzy v očích. I jeho divné chování pokačuje /s nikým nekomunikuje, je velmi uzavřený do sebe, má zdravotní problémy - dle lékařky z nervů, rodičům tvrdí, že neví co bude dál, že neví co má dělat/. Návrat k mě v tuto chvíli nepřipustil. Na otázku zda mu chybím však odpověděl že ano /se slzami v očích/. Mám ho pořád moc ráda a podle mého v bezproblémovém vztahu bych chtěla pokračovat. /opravdu nevidím ve vztahu žádný jiný problém. Rozchod byl šokem i pro naše nejbližší okolí, protože nikdo včetně mě jsme nic nepozoroval./Jediná možnost, kterou já vidím je, že mu začnu chybět tak aby si uvědomil, že to takto nechce. Nechci mu proto teď volat,ani se jinak vnucovat a počkat na jeho reakce a chování. Na jednu stranu vím, že je z toho opravdu špatný a že ho to nejsíše také velmi mrzí, na druhou stranu se bojím, že na všechno rychle zapomene a žádná neděje, kterou jedinou teď mám, nebude. Moc děkuji za názor a možná jiný pohled na problém. S pozdravem Jana
Anonym
ODPOVĚĎ:
Milá Jano, myslím si z toho, co píšete, že vás má přítel také pořád rád, ale asi jinak, než jak si přejete vy. Asi víc jako člověka, než jako milovanou přítelkyni, asi se již opravdu delší dobu trápil tím, že váš vztah přešel do jiné fáze, než po které on touží. Nevím, mohu se samozřejmě jen dohadovat. Určitě o všem dlouho přemýšlel, hledal cesty, jak vztah vás dvou ozvláštnit, změnit, ale prostě mu to nešlo. Slzy mohou patřit ke smutku z ukončení důležité kappitoly jeho života,může to být sentiment, nebo nejistota, zda udělal dobře. Takovéto konce vztahů řeším často ve své ordinaci. Je těžké odcházet z fungujícího vztahu, kde nikdo nikomu neublížil.Pro vašeho přítele je to těžké také. Musíte mu teď opravdu dát čas, aby buď znovuobjevil to, co ve vašem vztahu již postrádal, jenom tím, že s ním nebudete.Buď se mu bude stýskat natolik, že se vrátí, ale bude to jiné, než dřív, může to být i mnohem lepší, nebo si potvrdí, že udělal dobře. To vy teď ale nemůžete ovlivnit, měla byste jej respektovat, i když vás to tolik moc bolí.
Nebojte se, on na vás zapomenout nemůže, jen si udělá jasno v tom, co hledá. Držte se, Jano.
13.6.2005 10:53
OTÁZKA:
Dobrý den, s přítelem jsem 5 let a rok a půl spolu žijeme. Teda žili jsme. Asi v prosinci jsme začali plánovat svatbu a připadla na srpen. Asi před třemi měsíci si přítel našel novou práci a uznávám, že je dost psychicky náročná. Ale vlastně v tom je ten problém. Přítel se strašně změnil. Asi před dvěma měsíci zrušil svatbu, která byla ve víru příprav. To mě dost vzalo, ale brala jsem to jako daň za lepší práci i peníze. Před měsícem jsem měla nějaké gynekologické problémy a po návštěvě lékaře mi bylo oznámeno, že jsem potratila. A před týdnem to vyvrcholilo tím, že mě přítel opustil. Nevím, co mám dělat. Mám pocit, že se mi zhroutil svět. Nechci nechat těch krásných pět let plavat a přejít to mlčením. Prosím vás poraďte mi. S pozdravem Petra, Pardubice
Petra
ODPOVĚĎ:
Milá Petro, dost dobře nevím, co bych vám mohla ve vaší situaci poradit. Jste v těžké a bolavé situaci, ten souběh zrušení svatby, spontánního potratu a rozchodu ze strany přítele, je opravdu psychicky velmi náročný, vysilující. Nevím, do jaké míry bude ochoten váš přítel s vámi nyní mluvit o tom, co se děje, proč udělal, co udělal. Ale 5 let je hodně dlouhá doba na to, aby k vám měl i pocit zodpovědnosti a sdělil své příčiny. Asi se bojí vašeho pláče, scén, výčitek? Pro muže je otázka rozchodu vždy velmi choulostivá věc, neradi o věcech mluví, spíše je prostě udělají a nechtějí se moc otáčet dál. Nevím, jaký je vaš přítel.
Nevím ani, jestli máte vy udělat "tlustou čáru" za těmi 5 lety a po psychické "rekonvalescenci" jít dál, nebo zda se máte snažit o obnovení vztahu. To musíte cítit vy, do jaké míry je to z jeho strany opravdu finále.
Co ale vím určitě, že byste se měla snažit spíš přijmout konec a snažila se žít i bez něj.Buďte hodně s přáteli, odměňujte se něčím, co jste si dřív nedopřála. Můžete si prostě jen říct, že to nebyl ten pravý, ten teprve přijde:-)
13.6.2005 11:08
OTÁZKA:
Dobry den, se zajmem ctu vasi rubriku, nebot jsem v minulosti prosla snad vsim, co uz tady bylo reseno (nevera,zrada, ponizeni, problemy s partnerovou rodinou..). Minule (2.06.) jsem se dostala k dotazu od pani Layly, ktera popisuje, jak je manzel k ni po 13 letech manzelstvi jeste stale pozorny (nosi ji kvetiny atp.), ale pritom ji podvadi "na kazdem rohu" a co je nejhorsi bere to jako naprosto normalni a nedokaze pochopit svou zenu, ze ji tim velmi zranuje, kdyz uz ji "prece tisickrat rikal, ze ona je ta dulezita a nikdy ji neopusti, ty ostatni jsou jen cista sexualni zalezitost". Scena jako vystrizena z me minulosti (ja nyni 32 let, manzel 42). Dokonce se oba muzi shoduji intelektualne- Layly muz je lekar, ten muj predseda predstavenstva jedne velke akciovky (temer 2000 zamestn.).Nikdy jsem nedokazala pochopit, jak clovek, u ktereho uz jen tim, co profesne dosahl, by jiny okamzite automaticky ocekaval vyssi stupen i te tzv. socialni inteligence se smyslu, ze mu snad musi byt jasne, ze svou zenu ponizuje. Casto jsem mela pri rozhovorech (pozdeji emocionalnich hadkach) pocit, ze to jsou dva odlisni lide- ten pracovni inteligentni a ten naprosty ignorant a hlupak, kteremu nejsou jasne ani tak principielni veci, ktere chape kazdy 16-lety kluk, pokud je jen z trochu normalni rodiny. Byla to bezmocnost a beznadejnost, uplne se vracim do tech pocitu, kdyz to tady znovu ctu, ackoli to zaziva jina zena. Nakonec se mi po letech usilovne prace podarilo manzela zmenit (asi je to spatne slovo), mela jsem vsak pocit, ze jsem ho musela doslova vychovat- bylo to velmi tezke asi 5-ti lete obdobi. Ted mam chlapa, ktereho mi vsechny zavidi,ale kdybych vedela, kolik me to bude stat energie (nervy, emoce, ponizeni), nikdy bych do toho nesla a nebrala si ho. Po tech 6 letech naseho vztahu jsme ted "ten klasicky idealni par", on je stastny a spokojeny, dokonce i hrdy na to, ze se z neho stal moralni clovek- vsude ted napr. rika, ze kdyz clovek dodrzuje 3 veci- nepodvadet financni urad, zakazniky a manzelku- hned ma zivot o 90 procent jednodussi, ale ja stastna nejsem, prijde mi, ze mu stejne nikdy neodpustim, ze ho za tu spoustu ponizeni (pred vsema) budu nenavidet- alespon co se tyka techto veci, neustale na to myslim, proc se tak nehorazne choval a proc prave ke mne (jsem velmi atraktivni, vzdelanim ho dokonce prevysuji, mam dvojnasobne universitni vzdelani, jedno dokonce v zahranici v jinem jazyce a jsem naprosto samostatna- sluzebni cesty autem denne i 500 km tam a zpatky sama nejsou vyjimkou) a co ja jsem mohla nebo mela udelat jinak uz v minulosti. Tapu ted, zda ho opustit, nebot, kdyz si na to vse vzpomenu (a to je velmi casto), okamzite ho nenavidim. Na druhe strane ho pro jine vlastnosti miluji a nedokazu si zivot bez nej predstavit. Taky si ciste egoisticky rikam, "tak jsem si ho tak pracne vychovala, zprostredkovala vsechno prioritni v zivote, to, kde kompletne selhala jeho rodina a ted po letech prace -me prace bych ho takle mela prenechat jine?" Prosim poradte, jak z toho ven, zda je mozne se naucit odpoustet, tak abyh na tu strasnou a ponizujici minulost alespon castecne zapomela. Existuje nejaka terapie, "jak se naucit odpoustet"? Krome toho me Ve Vasi odpovedi pani Layle zaujalo, ze byste "psa zakopaneho" hledala v jeho matce, jak ho jako dite odmenovala emocionalne atp. Velmi me to zaujalo a chtela bych poprosit, zda byste to mohla trosicku rozvest. Bohuzel jsem z vasi odpovedi pochopila jen, ze se jedna o problem s matkou, ne vsak o jaky . Velmi dekuji za odpoved.
michaela
ODPOVĚĎ:
Michaelo, dobrý den.
Ve vašem dotazu je spousta důležitých momentů, které čtu mezi řádky, ale formát internetové odpovědny neumožňuje reagovat na vše zevrubně.Myslím, že by to chtělo určitě navštívit psychologa a absolvovat na téma odpuštění a vztahu k manželovi alespoň 3 sezení. Jinak - začnu tím nejjednodušším: víte, míra intelektu a profesních schopností, ctižádosti dotáhnout to co nejdále, vůbec nekoresponduje s citovou zralostí.Sociální inteligenci váš manžel uplatňuje dobře v pozici šéfa.Soukromý život je ale z jiného ranku.Naznačujete problémy v jeho původní rodině. Ta je poměrně dost zásadní pro formování charakteru, hodnotového systému. Co se týče vztahu syna s matkou, to je velmi subtilní záležitost, určující do budoucna jeho partnerské vztahy, to, co od ženy hledá, co potřebuje, jak se k ní chová atd. To je téma na dizertační práci!
Vaše možnost odpuštění - jakoby mám pocit, že nedokážete manželovi odpustit nejen ponižování, ale i to množství energetických investic z vaší strany.Když se vám to konečně povedlo, "obrátit jej" na jinou cestu, nemůžete si ho vážit stejně.Vážíte si sebe? Michaelo, je to hodně jemné předivo věcí, které by bylo dobré probrat. Jste-li z Prahy, navrhuji vám spíše osobní povídání. Pokud byste chtěla, můžete se u mě objednat na tel.603454953
A jen poznámka na závěr - nenávist a láska jsou z jednoho soudku. Horší by bylo, kdybyste cítila apatii:-)
13.6.2005 11:37
OTÁZKA:
K predchozimu memu dotazu bych chtela jeste doplnit hned do te zavorky v prvni vete- krome nevery, ponizeni, problemy s jeho rodinou, ktera me uplne od zacatku odmitla - nechteli me ani poznat, nemanzelske dite (se kterym mam sice od pocatku velmi dobry vztah), ale jeho matka nam hroznym zpusobem zneprijemnovala zivot (takovy ten psychycky teror), nerozhodnost a hlavne zbabelost meho partnera cokoliv resit (ackoliv tyto problemy do naseho vztahu zanesl on), absolutni neschopnost si vubec pripustit jakykoli problem, natoz ho pak resit (takove to klasicke- vsak je vse OK a nic se ti nedeje..). Proste temer v kazdem prispevku jsem nasla kus sve vlastni minulosti (krome prispevku tykajicich se zdravi partnera ci materialnich starosti..) Ani nedokazu uverit, s cim vsim jsem se musela potykat.
Jeste jednou preji hezky a tesim se na odpoved.
Michaela
Michaela
ODPOVĚĎ:
Michaelo,myslím, že v určité fázi našeho života se můžeme identifikovat s mnohými úskalími v rámci partnerského vztahu i mezilidských vztahů skoro stejně, jako když si otevřeme knihu o nemocech... a poznáváme své somatické obtíže. Omlouvám se, nechci nic zlehčovat, spíše jen odlehčit. Máte za sebou složitý život, ale vždy je dobré obrátit si to z druhé, té lepší strany. Už vás v životě tolik věcí nezaskočí, budete si umět více s věcmi poradit než ten, komu šel život hladce, "jako po másle". O to víc ale chcete spočinout asi už v nějakém bezpečí a jistotě.
Možná by nebylo špatné si říct, že partnerství vám neposkytne nikdy maximum.Že je dobré mít i jiné lidi, kteří naplní to další, naplní jakousi "mozaiku" vašich lidských potřeb v rámci mezilidských vztahů. Snad to nezní mentorsky, myslím to vlídně:-)
13.6.2005 12:54
OTÁZKA:
K predchozimu memu dotazu bych chtela jeste doplnit hned do te zavorky v prvni vete- krome nevery, ponizeni, problemy s jeho rodinou, ktera me uplne od zacatku odmitla - nechteli me ani poznat, nemanzelske dite (se kterym mam sice od pocatku velmi dobry vztah), ale jeho matka nam hroznym zpusobem zneprijemnovala zivot (takovy ten psychycky teror), nerozhodnost a hlavne zbabelost meho partnera cokoliv resit (ackoliv tyto problemy do naseho vztahu zanesl on), absolutni neschopnost si vubec pripustit jakykoli problem, natoz ho pak resit (takove to klasicke- vsak je vse OK a nic se ti nedeje..). Proste temer v kazdem prispevku jsem nasla kus sve vlastni minulosti (krome prispevku tykajicich se zdravi partnera ci materialnich starosti..) Ani nedokazu uverit, s cim vsim jsem se musela potykat.
Jeste jednou preji hezky a tesim se na odpoved.
Michaela
Michaela
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,
jsem rozvedena 9 let a mam syna (11), od rozvodu se můj bývalý manžel se synem nestýká. Se synem žiji sama. Můj muž mi platí výživné 1000 Kč měsíčně, ráda bych požádala o zvýšení, mám ale obavy, že pokud to udělám, tak on se bude chtít stýkat s synem a za měsíc zase zmizí na 9 let. Co myslíte, zvládne to 11 kluk nebo je lepší to nechat tak? Mě to jen někdy připadá strašně nespravedlivé, celou zodpovědnost nesu já a ta tisícovka na učtu je v podstatě skoro výsměch. Svého syna ale moc miluji, je pro mě to nejdůležitější.
Děkuji za Váš názor
Jana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Jano. Z čeho plynou vaše obavy, že bývalý manžel spolu s vaší žádostí o zvýšení výživnho bude požadovat i styk se synem, který ho po dobu předchozích 9 let nezajímal? 1000,- Kč výž. na 11 leté dítě je nehorázně nízká částka, to je neoddiskutovatelné.Ze zákona byste , samozřejmě podle výše jeho přiznaných příjmů, měla nárok na mnohonásobek. Ptáte se na to, zda by 11letý syn zvládl kontakt se svým otcem, který by podle vás pak vše zase utnul. Nevím, nedokáži na to jednoznačně odpovědět, protože např. nevím, jak se u vás doma o tátovi hovoří, co o něm syn ví, jak moc touží svého tátu poznat, atd. Kdybych toto věděla, dokázala bych vám kvalifikovaněji odpovědět, zhodnotit situaci. Takto mohu jen střílet od boku.Šla bych do toho, být vámi, s tím, že bych se nejdřív sešla s vaším exmanželem a probrala s ním podmínky vaše i jeho.Prostě bych se snažila o přátelskou dohodu mezi vámi dvěma.Na základě toho rozhovoru byste viděla, co můžete dál očekávat, a jaká by za to byla cena.
13.6.2005 14:21
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko. Můj dotaz je stručný. Co si myslíte o vztahu, kdy je žena starší než muž (41 let a 30 let)?
Děkuji za názor.
Ivana
ODPOVĚĎ:
Ivano, vy mi dáváte těžkou otázku:-) Myslet si mohu cokoli, záleží podle mě na jiných věcech a charakteristikách, než je fyzický věk.
11letý věkový rozdíl je znát vždy, ať už je ve prospěch ženy, nebo muže...Je znát ve zralosti, životních zkušenostech, hodnotách, které očekáváme od partnerského vztahu.
Ten váš věk. rozdíl je nepoměr větší, ale záleží přeci jen na vás dvou, zda vám to vadí, nebo ne. Nebo ne?:-)
Asi si rozeberte, zda je to více problém váš, partnera, nebo vašeho okolí. A proč.
13.6.2005 14:26
OTÁZKA:
Dobrý den, můj dotaz bude jiný. Máme problémy s tchánem. Znám ho 11 let co jsme se s mužem vzali a je to stále horší a horší . . . Bydlíme společně v jednom domě, kde mají s tchýní svůj byt s vlastním vstupem. Bydlí tu zadarmo, platí si pouze vlastní spotřebu energie, vody a topení. On ale naštěstí většinu riku tráví na chalupě. Když přijede, tak fyzicky napadá tchýni, odmítá jí dávat peníze na jídlo (co ona nakoupí, to jí sní) a nutí ji, aby se s námi nestýkala (i s vnoučaty). Já se mu vyhýbám, když tu je, ale on na mne číhá a když vyjdu ven, tak mne slovně napadá a uráží. Slovo jako krávo a kurvo jsou z těch mírnějších. Ale teď už nevím co dál. Minule zavolal policii a tvrdil jim, že jsem ho chtěla otrávit plynem (plyn v obci není) a chtěla ho zabít. Současně napsal na městský úřad dvoustránkové udání, kde o mne psal jen lži a výmysly. Prý ho vyhodili z DDM prože jsem ho udala jako pedofila ( v té době jsem ho neznala), útrápila jsem svoji babičku ve sklepě hlady (neznal ji, zemřela skoro před 20 lety na rakovinu), údajně ho vyhledávám a sprostě mu nadávám (napsal tam i ty nadávky) a napadla jsem ho železnou tyčí a zranila ho do krve . . . Předvolali si nás na úřad, že musí vyšetřit údajný přestupek. Když jsem to četla, udělalo se mi úplně mdlo, nikdy bych nevěřila, že je někdo něčeho takového schopen. Moje rodina byla úplně normální, u nás se ani nemluvilo sprostě. Začínám mít strach. Co udělá příště ? Jak to můžeme ukončit? Nestarám se o něj, nechci ho vídat, nechci s ním mluvit a chci, aby i on nechal být mne a celou naši rodinu. Prý takový celý život a jen má období klidnější a období kdy takhle škodí, říkala tchýně. Co jsem se vdala za svého muže, zaměřil se na mne. Prý za všechno co se mu kdy stalo můžu já, i za to, že s ním nikdo z příbuzných nemluví a odmítají se s ním stýkat již mnoho let. Poradíte mi ? Vím, že to není lehké. Děkuji Veronika
Veronika
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Veroniko. Podle toho, co popisujete, je váš tchán vážně psychicky nemocný, trpí paranoidní psychosou (schizofrenie). Znamená to, že je vlastně neléčený psychiatrický pacient, který je -tu více, tu méně - akutní pro hospitalizaci. Do určité míry se to dá psychofarmakologicky zvládnout, ale vyžaduje to motivaci, a tudíž spolupráci pacienta s lékařem, což je u parannoidně nastavených psychotických pacientů poměrně vzácné. Nejvíce trpí vším asi vaše tchyně, která jej má patrně stále ráda a získává vždy znovu naději s jeho lepším obdobím. Marně.Bez léčby se nic nezmění, naopak se jeho stav bude zhoršovat úměrně s přibývajícím věkem a délkou trvání příznaků jeho nemoci. Rodina se od něj dokázala distancovat, ohraničit, jeho manželka asi tolik ne. Nyní jste obětí zákonitě vy, protože jste slušná a nedokážete jej odkázat do příslušných hranic, nedokážete na něj nereagovat, dotýká se vás to a prostě to berete vážně. Neberte.Berte vážněji společně s vaším manželem-jeho synem- fakt, že se jedná o vážně nemocného člověka, který potřebuje pomoc.Ta ale není na vás,Veroniko.Vy si jen udělejte kolem sebe ochrannou zeď.
13.6.2005 14:47
OTÁZKA:
Přeji pěkný den, paní doktorko chci požádat o vaš názor a radu. Naše manželství trvá 20 let, máme dvě dcery ve věku 19 a 16 let. Poslední asi 2 roky nám to vůbec neklape, hodně jsme se odcizily, žijeme vedle sebe. Když se vracím zpátky, před těmi 2 roky se nic zásadního nestalo, žádná pohroma, ale manžel žačal být velmi nervozní, výbušný, vzteklý, na vše nadával. Na otázky, co se děje, např.nějaké problémy v práci, odpovídal odmítavě a nechtěl nikdy komunikovat a má snaha o nějaké rozhovory jej spíše obtěžovaly. Povahou je spíše pesimista, hodně vznětlivý, paličatý, ale na druhou stranu - o rodinu se dokáže postarat. Vedle zaměstnání přivydělává asi 3x do týdne, domluvou bylo - domácnost a děti byly na mě. Co se týká přátel, jsme tolerantní, nezakazujeme si, ale volný čas trávil beze mě, mé návrhy - někdy do kina, na kolo - odmítal, sám s nějakým návrhem nepřišel.
Problémy s odcizením se ukázaly i v sexu, nezájem a nebo uražené odmítnutí, a potom i z mé strany nezájem. Sex mi cybí, ale nehledám hned milence, potřebuji k sexu alespoň trochu pohodu. Takto vše nějak plynulo a jen jsem si říkala, že se "zklidní". U manžela přišly zdravotní problémy, vysoký tlak, drobný operační zákrok, místo aby nás to zblížilo, přišel pravý opak, nevyrovnanost,větší podrážděnost, litování, nečekané jednání, ale ze všeho nejvíc tam cítím odmítání. Poslední měsíc a půl se vztah vyhrotil, začal chodit domů pozdě večer, někdy pil alkohol, přespával v autě,nic se neřešilo, dcera maturovala, vše jsem držela nad vodou, bylo mi to moc líto. Zjistila jsem nějaké sms a volání z jinou ženou - má tušení, že o tom vím. Na malém večírku s přáteli hodně pil, rozbil sklenice, za dveřmi jsem slyšela ponižující pomluvy o sobě ohledně sexu, řekla jsem ,že jsem vše slyšela a odešla domů, druhý den mi tvrdil, že nic takového neříkal. Od té doby se to změnilo, přestal křičet, navrhla jsem rozhovor - přijmul, mluvily jsme hodně a vážně, byly i výčitky,ale domluvily jsme se, že uděláme tlustou čáru a zůstaneme spolu a zkusíme vše zlepšit. Na přímou otázku zda má jinou ženu, odpověděl že ne. Beru náš rozhovor velmi vážně, sama u sebe vím co chci změnit,chci věřit jeho slovům, ale mám strach, druhý den přišel ve dvě hodiny ráno, řekl mi že mě miluje a potřebuje čas. Za dva dny - celé odpoledne a večer se neozval,ano vím chce to všechno čas a je zmatený, ale bere mi to důvěru. Říká, že si potřebuje udělat jasno, navrhl na měsíc se odstěhovat, sám neví kam. Mám ho ráda, odloučení si nedovedu moc dobře představit, nejsem přesvědčena, zda by to našemu vztahu prospělo. Nerozumím tomu a obávám se zda v tom opravdu není jiná žena. Mám strach, zda manžela neztrácím, zda to nění nějaká jeho taktika. Trápím se, je mi líto holek, beru léky na uklidnění. Poradíte mi jak z toho ven? Děkuji
Magda
ODPOVĚĎ:
Milá Magdo. Nevím, zda stačí "prášky na uklidnění".Myslím si, že byste měla i s někým o tom všem více mluvit. Je zjevné, že svého muže máte velmi ráda, že jste nyní v pozici závislého partnera, který se více snaží o změnu. Třeba slyším trávu růst - může to být mou profesí partnersky specializovaného psychologa, který je konfrontován denně s příběhy dvojic s problémy -, ale mám pocit, že váš muž může mít paralelní vztah, že může být v tlaku jeho mimomanželské přítelkyně a jedná pod jejím vlivem. Ale třeba je to vše opravdu jinak. Každopádně bych být vámi přistoupila na měsíční odluku, a naopak bych její termín ještě prodloužila - alespoň na 3 měsíce. A s ultimátem - pak by se měl rozhodnout, zda s vámi MŮŽE žít.
13.6.2005 15:00
OTÁZKA:
Přeji hezký den,pani doktorko.Děkuji Vám za radu a odpověď.Zkouším tedy zapomenout na milenecké hrátky a snažím se dostat se zpět do manželského života.Připomínám si ty nejhezčí chvíle prožité v manželství.Ale mám děsivý pocit z toho,že to prostě už nepůjde.Po necelém měsíci jsem měla s manželem společnou noc.Strašně jsem se musela soustředit,při milování jsem nemohla ani otevřít oči,abych na něho nemusela koukat.Mám pocit,že je všechno pryč a žádným způsobem už to nepůjde.A nehledě na to,máme jedno dospívající dítě 17 let.
Manžel měl v dětství rád hokej a tak od svého syna očekával,že se mu splní sen alespoň díky synovi.Ano,kluk začal hokej hrát ve 2 třídě až dosud.Jenomže povaha manžela mu sport otrávila,protože kluk neslyšel nic jiného než že je nemehlo,nikdy nic nedokáže a že z něho bude povaleč.Když mu syn řekl,že to hraje po zábavu,myslela jsem,že vyskočí z kůže.Samozřejmě,že se kluka zastávám.Nehledě na to,že 17 let jsou roky (podle mě)zlomu.Já bych ho chtěla zase dostat na casting.Bylo mi to díky vzhledu syna doporučeno. Ale podle manžela je to zase všechno špatně, syna umí pouze ztrapňovat,ponižovat.Akorát se spolu hádáme,jsme šťastný,když má muž noční službu.Nevím co mám dělat,zda odejít i přes všechny ty dluhy,které máme a nechat to vyřešit soudně nebo se máme se synem na čas odstěhovat?
Pavlína
ODPOVĚĎ:
I vám hezký den, Pavlíno! Nevím,ale jak popisujete vaše problémy, vypadá to na větší názorový nesoulad, než jen důsledek ztraceného mimomanželského vztahu. Nestíhám si oživit váš první dotaz, jen tuším, že jste se ptala na to, jak zvládnout rozchod a vrátit se k manželovi(?)
Jedna věc je, že váš vztah k příteli byl hluboký, bude trvat ve vás vevnitř dlouho, o to hůře se vrací člověk do manželského stereotypu, o to více je nakloněný vidět víc chyb, než pozitiv. Tak se do milování s ním nepouštějte, jen by to propast mezi vámi a váš odpor k němu prohlubovalo. Zdá se...
Mohla byste s manželem mluvit i o tom, že prožíváte ve vztahu s ním krizi, vadí vám plno věcí, naopak si ale i plno věcí u něj vážíte. Vzít si jako téma na rozhovor s cílem sbližování a porozumění vašeho společného syna, mi přijde konstruktivní. Pokoušejte se hledat cestu k sobě přes ty důležité věci, na nichž vám oběma záleží. Jinak bych vám asi doporučila návštěvu psychologa na podrobnější rozbor všeho:-)
14.6.2005 11:53
OTÁZKA:
mam problem
Tonda
ODPOVĚĎ:
:-))) Já vás zdravím, Tondo.Máte problém pořád? Jitka Douchová
15.6.2005 16:21
OTÁZKA:
Dobrý den, vztah s pritelem jsem ukoncila, uz jsme si nemeli co rici, pripadalo mi ze chodim s kamaradem, obcas se vidame jelikos jsme ze stejneho mesta a popovidame se si. Citim ze by chtel odeme jednu sanci a ze by se vse zlepsilo, nevim jak mu mam rozume vysvetlit ze bohuzel uz tu sance neni.A ze ja proste uz k nemu nikdy nebudu se moci vratit, Poradte prosim co s tim, nechci ho nejak urazit nebo si ho proti sobe postvat.Rada bych si zachovala jeho pratelstvim protoze jsme obcas spolu travili pekne chvile.Lze toho vubec docili?Dekuji za odpoved
Petra
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Petro. Problém je v tom, že jste ukončila vztah s někým ,kdo vás měl pořád rád. Každá ztráta v tom druhém vyprovokuje ještě větší pocit potřeby a lásky. On vás nyní miluje, více než předtím, nebo to tak cítí, vy už nechcete pokračovat ve vztahu milostném,ale v přátelském - proč ne. Nemůžete ale teď být přáteli, to chce čas. Zkuste si to celé obrátit - on je tím, kdo vás opouští, vy cítíte k němu velkou lásku. Mohla byste přijmout jeho nabídku ke kamarádství? Ke kamarádství patří i to, že si povídáte s tím druhým o jeho partners.vztazích, např. atd.
Šanci mu asi dávat nemůžete, když to tak necítíte, pak se jen dohodněte na tom, že je konec a nemůžete se vídat.Jemu to pomůže, vám to neuškodí.
15.6.2005 19:04
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorka. Chtěla bych se zeptat, jak vidíte tento postoj mého přítele: chodíme spolu rok, teď jsme si koupili společně byt. Přítel přišel s tím, že si pořídíme kocoura. Docela mě to překvapilo, nikdy se o nikoho nechtěl moc starat a teď přijde s nápadem vzít si kocoura. Když malého kocoura poprvé viděl, rozbrečel se. Nevím, jestli to třeba neznamená, že kocour je taková simulace dítěte. Jestli tou péčí o koucoura nemaskuje touhu po dítěti. Ptát se ho na to nechci, aby si nemyslel, že ho někam tlačím, ale už mě to napadlo. Přítelovi je 28 let. Děkuji za odpověď.
Stela
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Stelo.A kolik je vám? Vy po dítěti toužíte? Přemýšlím jen nad tím, proč si kladete tuto otázku.Já na ni asi nemohu jednoznačně odpovědět, můžu si jen tak fantazijně hypotetizovat - 1/ chce vyzkoušet, jak se umíte starat o někoho dalšího?
2/bez zvířecího člena rodiny by necítil teplo domova?
3/má ke kočkám nějaký specifický vztah, daný historií z dětství?
atd.atd.
Otázek by mě napadlo ještě mnoho, ale to asi není tak podstatné, jako otázka, která napadla vás, a hlavně nejistota okolo toho, zda to s ním probrat, či nikoli.Čeho se bojíte? Odmítnutí? Otázka, co pro něj kocourek znamená, neznamená přece automaticky váš tlak na vytvoření kompletní rodiny...
Neboli - mé otázky na vás jsem mínila tak, že byste si mohla sama pro sebe udělat jakousi analýzu vašeho vztahu a vašich očekávání od vztahu s vaším přítelem:-)
15.6.2005 19:13
OTÁZKA:
Dobrý den,paní doktorko,včera sem se po týdnu těšila na přítele,decentně se v hospůdce unavil a večer byl fuč.Jak tam tak funěl,přepadla mě zlost,byla sem na něj zlá,agresivní a chtěla mu ublížit.Po vyspání mě to děsně trápí,nechápu,kde se tolik zla v člověku bere.Je mi to moc líto.Přítel je skvělej,řek ať zapomenu,ale ja nevím,jak se s tím vypořádat.
Petra
ODPOVĚĎ:
Milá Petro, zkuste si to odpustit a jemu to vysvětlit, ne? To se přeci stává, že máme v sobě nahromaděnou zlost a agresi, kterou na základě nějakého spouštěcího ponětu vypustíme. Mějte se hezky.
15.6.2005 19:15
OTÁZKA:
Dobrý den, ještě doplním pár otázek k přítelovi a tomu kocourovi. Mě je 24,5 a po dítěti zatím ještě netoužím. Přítel nikdy neměl vztah ani ke kočkám, ani k dětem /tvrdí o nich, že jen žerou a smrdí/. Kdysi jsme se na psychologii učili, že některá přání jsou tlačena pod štítem něčeho jiného (tzn. chce dítě = pořídí si kočku). Když se ho otevřeně na dítě zeptám, řekne mi "a co bychom s ním dělali"?. Tak já těm chlapům už vážně nerozumím! ;) Stela.
Stela
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, milá Stelo, děkuji vám, že jste v mém pracovně vypjatém dni vykouzlila úsměv na mé tváři:-) výrokem "Tak já těm chlapům už vážně nerozumím!" Je potřeba jim úplně rozumět? Jsou jiní, jinak přemýšlejí, jinak řeší problémy atd. I jejich citový život je trošku jiný, než ten ženský. Ale v tom je právě to kouzlo partnerského vztahu.I když - někdy kouzlo, někdy bezmoc. Mě by zajímalo, proč vás to tak znepokojuje, proč tomu musíte přijít na kloub, proč to nenecháte běžet jen tak. Máte pravdu, že naše podvědomí je zodpovědné za to, co činíme na vědomé úrovni, tj. různá přání mají za sebou úplně jiné pohnutky.Ale často ani my sami nevíme, proč chceme to, či ono, nemůžeme si rozumět, protože v našem nevědomí je prostě skryto plno zapomenutých věcí.Neboli - ani váš přítel nemusí vůbec mít racionálně zpracováno, proč chtěl kocourka, proč se u něj rozplakal dojetím. Spíš, než testování vás jako budoucí matky, bych viděla něco v jeho dětství. Tak se mějte krásně!:-)
16.6.2005 13:01
OTÁZKA:
Dobré odpoledne. Chtěla bych se zeptat, zda jde něco udělat s přítelovým lakomstvím. Je na peníze jako "čert na hříšnou duši", pořád akorát počítá co kde ušetřit (vydělává velmi velké peníze). Jíme jen rohlíky a salámy, protože jídlo v restauraci je pro něj moc drahé, kytku mi nekoupí, protože jsou to vyhozené peníze, kina platím já a když chceme jít na večeři, musím taky platit já. Přitom jemu kupuji pořád nějaké věci (oblečení,pozornosti). Jde s tím něco udělat nebo je to beznadějné? Děkuji
Eva
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Evo. Abych pravdu řekla, moc tomu nerozumím.Jedna věc je přítelova úspornost - to je asi slabé slovo, že?:-)Bude souviset s jeho výchovou a hodntovým systémem, který získal ve své původní rodině. Víte něco o tom, jak to vypadá u nich doma v oblasti finančního hospodaření? Zda pořád na něco šetří, aby pak mohli peníze dobře investovat, nebo zda šetří peníze prostě pro hromadění peněz? Druhá věc je ale to, že on za sebe nechá platit, přijímá nákladnější dary od vás, aniž by to bylo reciproční. Nejste vy tím, kdo je na vztahu závislejší? Nevím, ale do budoucna mě váš odlišný životní styl i hodnotový systém nepřijde jako perspektivní. Budou z toho stálé konflikty, zklamání, výčitky si navzájem. Dobře si rozmyslete, zda s přítelem jít do závazného svazku. Jestli to jde změnit? Obávám se, že příliš ne, ale na druhou stranu neznám jeho motivy.
17.6.2005 14:34
OTÁZKA:
Dobrý den , momentálně prožíváme manželskou krizi, jsme spolu 11 let a máme jednu dceru,manželovi na mně pořád něco vadí,jsem atraktivní žena mám dobré zaměstnání ale to mu asi nestačí.Říka že jsem nepořádná že křičím po dceři přitom jsem většinou času v práci a když příjdu domu tak se snažim dceru vychovávat zatimco on ji rozmazluje, cokoli provede dcera špatně za to dostanu já nemá pro mě vlídné slovo,da se říct že se hodně změnil po narození dcery jako by ji dal všechnu lásku a na ostatní už nezbylo,není zly jen na mě ale i na své sestry a nemá vlastně ani žádné dobré kamarády žádný s ním dlouho nevydrží u všech hleda chyby jen ne u sebe, mám ho ráda a dokážu jeho chyby tolerovat tak proč ne on.Všichni mi tvrdí ,že si mě vůbec nezaslouží , před dvěmi lety byl vážně nemocný a ja jsem se ho snažila podržet, je pravda že jsem ho nikdy nelitovala a to mi vyčítá. Jsem silná osobnost ale už nemohu dál začal chodit na pivo se známýma když jdu ja tak je zlý a jde znovu ,nechce mi odpovídat na otázky a lže provokuje mě a chce abych si myslela že ma někoho jiného, od známeho který je jako ostatní na mé straně jsem se dozvěděla že to děla abych se polepšila ale ja už se nemohu změnit nikdo není přece dokonalý . Co mám prosím Vás dělat ? nemůže byt za tím jiná žena podotýkam že v sexu si moc rozumíme a tvrdí že mě má rád.Dělá naštvaného několikrát se však zapoměl nevím ale mám pocit jako by si na něco hrál.
Petra
ODPOVĚĎ:
Milá Petro, mám pocit, že váš manžel s vámi rivalizuje, že bojuje o vaši ženskost a něžnost, kterou nenachází v té podobě, jak to on potřebuje.Chce cítit lásku a obdiv, vstřícnost, naslouchání, chce dostávat pohlazení. Nenachází - li to u vás, dostává to u dcery, kterou právě proto nevede důsledně, jako vy, ale rozmazluje ji - za to potom od ní dostává bezpodmínečnou lásku. Víte, každý jsme namíchán z mužských i ženských prvků, poměr je rozdílný u každého z nás. V případě vašeho manželství mám pocit, že on je více "namíchán" z ženských prvků a vy naopak. Nevím, nemusím mít pravdu, je to můj pocit. Zkuste se nad tím zamyslet, kdybyste to chtěla probrat pořádně a nalézt východisko, doporučuji návštěvu u psychologa, kde to můžete rozebrat na jednotlivých příkladech, dá se hledat, jaký model z původních rodin jste si každý z vás přinesli do partnerství. Pokud jste z Prahy, můžete se objednat i u mě na tel. 603454953.
20.6.2005 12:23
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Můj problém už nejde vyřešit jinak, přesto bych chtěla znát Váš názor.
V mém manželtví sehláli velkou úlohu rodiče manžela. Jejich vměšování do našich záležitostí mě začalo postupem času vadit (vdaná jsem 10 let). Nikdy neřekli nic přímo mně, ale manželovi, který okamžitě přijal jejich názory za své. Takže nakonec to, na čem jsme se dohodli během týden, bylo po víkendu, stráveném u tchýně a tchána, úplně jinak. Podotýkám, že jsme u nich trávili všechny víkendy. Přes týden chodil manžel pozdě domů (má náročné zaměstnání, jezdí i na služební cesty), takže o děti a domácnost jsem se starala převážně sama. A o vídendu jsme spolu vpodstatě také nebyli. Stále více jsem měla pocit, že manželovi stačí rodiče a já jsem vlastně sama.
Manžel je na rodičích hodně závislý, běžné jsou i 3 telefonáty s nimi denně.
Všechno jsem řešila svým mlčením, nebyla jsem zvyklá si stěžovat a snad jsem si myslela, že to tak má být. Ovšem když se problémy nakupily, obvykle jsem vyvolala hádku, třeba i kvůli maličkosti.
Nyní jsme před rozvodem, protože před rokem mezi námi došlo k dost velkému konfliku (kvůli tchánovi). Tehdy jsem se od manžela dozvěděla, že se mnou není spokojený 5 let, bráním mu v kariéře, nepodpořila jsem ho ve studiu (při zaměstnání studoval další VŠ).
Navštívili jsme i manželskou poradnu, kde všechno vyznělo jako moje chyba.
Manžel se odstěhoval, našel si přitelkyni (nevím jestli ji měl už před odchodem). Přesto s rozvodem otálet právě do doby než jsem se dozvěděla o přítelkyni.
Vím, že už náš vztah nejde zachránit, přesto stále přemýšlím, kde jsem udělala chybu - ve špatné komunikaci mezi námi, to že mě vadila jeho závislost na rodičích?
Nina
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Nino. Myslím, že vztah je snad vždy záležitostí dvou lidí. Pokud jej mají udržovat v- pro oba přijatelné - pohodě, musejí spolu průběžně komunikovat o tom, co se jim na sobě líbí, i o tom, co jim vadí.Říkám-li průběžně, mám tím na mysli každodenní povídání si - jedná-li se o kritiku, ne formou výčitek, jež nikam nevedou, jen k sebeobraně, ale formou pojmenování věcí a pocitů s hledáním společných pohledů a řešení. U vás komunikace evidentně zamrzla. Vy jste vybouchla vždy poté, co se toho nakumulovalo příliš, jinak jste mlčela. Manžel ale mlčel také, když vám ve finále sdělil, že je 5 let v manželství nespokojený. Vy jste brala jako rivaly jeho rodiče, s nimiž si tak báječně rozuměl, proto jste nevstupovala do jeho teritorií a dusila jste to v sobě. Taky jste si musela najít spojence - své přátele, kteří stojí při vás. On měl jako spojence svou původní rodinu. Nemá cenu asi dnes hledat viníka, svůj podíl na rozpadu vzahu máte asi od začátku vy oba a vaše podcenění potřeby věci mezi sebou rozebírat. Určitě to pro vás může být poučením do budoucího vztahu.
20.6.2005 12:34
OTÁZKA:
Dobry den,muj dotaz je prosty.Jsem paty rok na materske dovolene a s manzelem mame caste spory ohledne financi. Mohu si, podle Vas, udelat obcas radost(koupit nejakou malickost)aniz bych se manzela musela dovolit...? Zijeme mimo CR a uzivame spolecne bank. konto, tutiz manzel vi o vsech mych platbach. Citim se dost nesvobodne a dost me ponizuji odpovedi typu " kdyz si to objednas, jsem zvedav, z ceho to zaplatis...". Mozna mam velke naroky a mela bych prijmout tento udel zen na materske dovolene. Zajima me Vas nazor.Dekuji.
Iva
ODPOVĚĎ:
Milá Ivo, myslím si, že potřebujete jen potvrdit své přesvědčení o tom, že máte nárok na své radosti, byť momentálně nevyděláváte, sama v tom nemáte pochybnosti!:-)
Měli byste se o tom, jaká má kdo práva, dohodnout především s manželem, to v mém pojetí znamená, že byste si svá práva vy měla prosadit. Žena na mateřské dovolené není služka a chůva v jednom, stará se o děti vás dvou.Nechci vypadat jako feministka, ale název mateřská "dovolená" mě vždy velmi iritoval. Je to dobrovolná volba rolí v určité fázi vašeho společného života, každý dáváte svůj díl energie do něčeho společného. Takže - nárok samozřejmě máte. Druhá věc jsou vaše ekonomické možnosti. Třetí věc je, zda manžel nevyužívá své momentální ekonomické převahy v psychologickém slova smyslu, tzn,zda jej netěší mít nad vámi moc. Peníze jsou úžasná mocenská páka,že?
20.6.2005 12:43
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,
mám k Vám možná neobvykou prosbu. Mohla byste mi doporučit nějakou poradnu na partnerské vztahy v Praze nebo kde bych je mohla vyhledat? Nevím totiž, kde bych je našla.. Mám velké problémy se svým partnerem, s kterým jsem pět let. Je to moc hodný kluk, ale neumí vyjádřit své pocity. Problémy řeší prácí, nevím, co ho zrovna teď trápí... Mě to velmi trýzní, neboť jsem o problémech zvyklá otevřeně mluvit. Je ochotný navštívit tuto poradnu.
Děkuji
marta.karaskova@centrum.cz
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Marto.Není asi problém nalézt ve Zlatých stránkách, nebo na internetu Poradny pro rodinu,manželství a mezilidské vztahy, které spadají pod Magistrát hl.m.Prahy, konkrétně Městské centrum sociálních služeb a prevence. V Praze je jich celkem 9, téměř na každém obvodu, služby zde poskytované, jsou bezplatné.
20.6.2005 12:48
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,už jednou jsem Vám psala a žádala Vás o radu.Ptala jsem se na kamaráda,kterého znám 5 let a je zřejmé,že mě miluje...,ale nechce mi to dát najevo a tak náš vztah je přátelský..Vy jste mi odpověděla,že mě zřejmě opravdu miluje a že mám náš vztah nechat být v tom stadiu ,jak je ted,jinak bych ho mohla ztratit.Ted proč píšu.Já Vám psala tenkrát(asi měsíc a půl zpátky) ,že se občas setkáme na kafe a to setkání je pro mě bolestivé ,vždycky si uvědomím,jak moc ho miluji.Tentokrát to nečekal ,já za ním přišla do práce a už ten jeho pohled byl výmluvný..byl moc rád,že mě vidí ,ale cítila jsem tam zadržované emoce.Hezky jsme si popovídali,já odešla a on se smutně za mnou díval ,já se otočila a zachytila jeho rozpačitý úsměv..Hned pak jsem mu poslala smsku,že mě naše setkání vždy zahřeje na srdci a že je pro mě jediný u koho to takto intenzivně cítím.
Odpověděl druhý den ,jen krátkou básen,kterou mě posílá pokaždé,když se mu stýská,nebo chce vyjádřit emoce? Ale je evidentní,že naše shledání i pro něj mělo stejný význam,že cítí totéž . A takhle je to u nás pokaždé,vím ,že asi můj předchozí dotaz detailně neznáte ,ale dříve jsme spolu pracovali a on ví,že ho miluji..kamarádky se do něj prý občas zamilují,ale on s nimi pak prý ukončí vztah...ale se mnou ne,naopak se zdá,že mě v tom posiluje,abych snad vydržela? Mě je pár let přes 30 a on je o dost mladší.Hraje se mnou podivnou hru ,dal té hře nějaká pomyslná pravidla,ale sám je porušuje..oba víme,co ten druhý cítí ,ale nemáme odvahu s tím nic dělat..já ,protože mi řekl,že mě nemiluje,že mě má rád jen jako kamarádku,logicky už tedy po tomto odmítnutí nic nepodnikám.Ale jaká je jeho motivace ,proč se takto ke mě chová? Děkuji předem za Váš názor a pohled na věc.
eva
ODPOVĚĎ:
Milá Evo, chápu, že se cítíte jako nedobrovolná součást kamarádovy hry. Jste asi otevřenější, přímočařejší člověk, který má rád ve věcech jasno, kamarádovo tajemno, společně s jím vyřknutými mantinely a jejich překračování podle jeho volby, musí být pro vás frustrující. Jaká je jeho motivace, mohu těžko posoudit. Pokládejte si tedy otázky vy sama sobě: - brzdí vás vztah k němu v možnosti potkat někoho jiného? -kdybyste nebyla součástí jeho "hry", milovala byste jej pořád? atd.
Zkusila jste se od něj již citově odpoutat? Mám pocit, že byste to měla uděat, pak se uvidí i to, jak bude on reagovat. Ale taky mě napadla ještě jedna věc - jste si jistá, jak to má on se svou sexuální orientací?
20.6.2005 13:17
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, prosím Vás o radu. Je mi 27 let, přítelkyni 28, jsme spolu 5 let, v podstatě jsme stále spolu, byli jsme spolu i dlouhodobě v zahraničí. Nyní máme společně byt, který splácíme. Oba máme náročné zaměstnání.Výborně si rozumíme a problémy řešíme většinou v klidu.Náš sexuální život je už dva roky velmi chudý a stále se to zhoršuje. Za posledních šest měsíců jsme se milovali asi třikrát, ani se nemazlíme.Já mám na milování chuť pořád, přítelkyně je velmi krásná a moc mě přitahuje.Ona však tvrdí, že prostě na sex nemá chuť. Nikoho jiného nemá, to mi řekla do očí.Čím víc mi to chybí, tím častěji se o tom snažím s ní mluvit.Už je na to alergická a spíš to zhoršuju, bohužel se nedokážu ovládnout.Moc mě to trápí a nedokážu si to vysvětlit.
Měl jsem pocit, že už jí nezajímá ani naše budoucnost,vůbec se neangažovala v zařizování našeho bytu.Tvrdí, že je se mnou spokojená, že jsem podle jejich představ a že budu skvělej táta.Bohužel mě takový vztah neuspokojuje.Milenku nehci, protože se bojím, že by to celou situaci ještě více zkomplikovalo.Rozejít se s ní nedokážu, protože jí miluju a věřím, že když to mohlo dřív fungovat normálně, takže se to může spravit.Bohužel i ona potvrzuje, že ta šance je malá. Předem děkuji za Váš názor.
Aleš
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Aleši.Děkuji za předem vyslaný dík, jen ale nevím, jestli vám budu schopná něco konstruktivního ve vaší situaci poradit.Je jasné, že vám intimní život musí scházet, bývá časté, že v ženě vznikne v nějaké fázi partnerského vztahu psychický blok, který jí zcela zabrání v možnosti milování si užívat.Měla vaše přítelkyně při milování s vámi orasmus? Říkáte, že to trvá 2 roky. Jste si vědom toho, co se mezi vámi před 2 lety stalo? Zkuste se vrátit do té doby v mysli zpět. Ale nemuselo se též stát nic výrazného, neměli jste od počátku problém v nerovnoměrnosti v sexuální chuti (frekvence, délka, tvořivost,...)? Pokud jste býval spíše vy tím, kdo inicioval milování a třeba nehleděl na partnerčiny potřeby a nesouhlas, mohla se v ní začít prohlubovat nechuť k intimnímu životu, která vyvrcholila před 2 lety? Ať je to jakkoli, neměl byste s ní na toto téma raději hovořit, protože tím budete již vzniklou bariéru ještě více posilovat. Pokud chcete se svou partnerkou být dál, mohli byste časem navštívit psychologa, neboť problém není k řešení u sexuologa, má psychický podtext. Nějakou dobu byste si měli tak spolu žít, s tím, že pokud vy projevíte něhu, obejmete ji, nebo pohladíte, neměla by tam cítit sexuální podtext, byť jemně erotický ano. Měl byste také pro ni být vzácnější, měla by vidět, že přitahujete jiné ženy - prostě by mohla vidět, že po vás jiné ženy touží a že by o vás mohla přijít. Ne demonstrativně, jen se nebránit kontaktáži od druhých směrem k vám. Držím palce.
20.6.2005 13:40
OTÁZKA:
Dobrý den,já jsem tak veselé stránky nečetla.Jsou stále stejné problémy a troufám si říct,je mně přes 50,že už jsem zažila asi všechno.Pivní a vínové únavy,nevěru,lásku,nahotiny v PC,pohodu,hádky atd.Vždycky si říkám,to je život a je to pravda.Dneska-jsem vdaná 35 let-jsem velmi vděčná za pohodu,slušnost a klid.Mám vše,co si mohu přát,dům,peníze,povedené děti,zdraví,fungující vztahy.Jen se mně možná trochu zasteskne po pohlazení,ale to už se asi v tomto věku nenosí.Alespoň u nás ne. Mejte se hezky
EVA
ODPOVĚĎ:
Milá Evo,co k tomu mohu říct?:-) Ten, kdo má klid a funkčnost ve vztahu, touží po emocích, nebo se mu po nich aspoň někdy zasteskne, vnímá to jako stojaté vody. Ten, kdo má emocí až moc, netouží po ničem jiném, než po klidu... Ale - city se nosí v každém věku, jen je potřeba je oživit. Nešlo by to i u vás? Mějte se moc krásně.Jitka Douchová
20.6.2005 14:56
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, mám problém asi spíše já, než můj manžel.Ráda bych Vás poprosila o radu.(je mi 22 let a manželovi 24) Rád se dívá na nahé dívky na netu. Stahuje si tyto obrázky do svého notebooku. Hrozně mě to deptá. Myslím, že doma nestrádá v oblasti erotiky a sexu, a tak nějak nedokážu překousnout, že tam párkát nacházím odhalené děvy bez studu v různých polohách. Vždy mu opatrně naznačím, že mi to vadí..nejdřív zuří, že je prostě chlap, pak příjde s omluvou, že má doma poklad a nechápe proč hledá i jinde.. ale stejně to vždy udělá znova a po čase se obrázky v PC objeví znovu.. je to jen můj problém, který musím vyřešit v sobě? Nebo mám právo, aby to nedělal.. když má mě? Děkuji
Karin
ODPOVĚĎ:
Milá Karin, je to asi problém vás obou. A to v tom, že si o tom docela normálně, v klidu, nedokážete popovídat.Vy nedokážete říci manželovi, v čem vám to vadí, on vám nedokáže říct, v čem je to pro něj přínos. Mohu vás jen uklidnit, že váš muž není zdaleka jediný, je to docela běžné, aniž by to znamenalo jeho nespokojenost s vašm intimním životem a hledání náhrady jinde. Zkuste si někdy spolu sednout v pohodě u 2 dcl a povídat si na toto téma, nalézt porozumění jeden pro druhého.
20.6.2005 15:01
OTÁZKA:
Dobry den, vcera muj pritel zapomnel ne svem PC vypnout "Sve obrazky", ktere si nafotil se svoji milenkou pri soulozi.(Sex udajne na sluzebni ceste). Obrazky byly opravdu pikantni a kdyz jsem, nevedavsi k pocitaci prisla a uzrela "TO",tak to byl opravdu velky sok. S pritelem spolu zijeme 5let v jedne domacnosti, sex s nim me od zacatku neuspokojoval,prvni 2mesice byly dobre,ale pak se mnou spal tak 1x za mesic a to na moje prani.Takto je to plus minus po celou dobu naseho vztahu.Pritele miluji,ma plno vybornych vlastnosti,ale... Celkovou situaci pri odhaleni teto nevery jsem zvladla myslim vyborne, zadne zceny, klid (az na to neuveritelne buseni srdce pri sledovani tech nechutnych fotek, reknu Vam - opravdu silny kafe),no navenek relativne v klidu,ale v dusi boure...Poprosila jsem pritele,aby mi k tomu neco rekl.Prvne zatloukal, ze to jsme se jeste neznali,ale ja na fotce poznala vec, kterou jsem mu koupila.Sklopil oci a rada pana Plzaka byla tatam. Vysvetlil to tak, ze to bylo v dobe, kdy nam to moc neklapalo, byla jsem protivna (to mozna ano - vratila jsem se z velkomesta po promoci domu, nemela jsem praci a studovala jsem Jazykovku, bez znamych, pratel a hezkeho intimniho vztahu, to me deptalo.)Ja jsem na to odvetila, ze to je fakt dobry reseni...,ze kazdy vztah ma krize a jestli je hodla resit neverou, tak je ubozak. To jsem mu taky mohla byt neverna, kdyz se mnou spal jednou za mesic. Zacal blekotat, ze se dlouho znaji ...a v podstate pak uz z nej nic nevypadlo, brecel,furt me hladil a nebyl schopnej ze sebe neco kloudneho vypravit,snad jen vety typu, ze me miluje, ze mu na me zalezi a nechce me ztratit. Jednou jsem ho (bylo to v te udajne dobe nevery) pristihla po jeho narozeninach v mnou rano cerstve povlecenych perinach, jak tam ozralej lezi s kamosem a cizi zenskou ve spodnich pradlech v posteli...To byl sok, na miste jsem omdlela.....Tato prihoda by mela udajne casove zapadat do te nevery, kterou sei pekne zdokumentoval.No, dnesni noc byla opravdu bezesna a kruta. Nevim ted moc dobre jak se k nemu mam chovat.Vim, ze ho to moc mrzi a je mu to trapne. Mohla byste mne neco poradit, jak to vidite Vy? Co byste mi doporucila na mem miste, jak se knemu chovat...nevycitam, neurazim, mam celkem dobrou slovni zasobu, takze argumentu mraky,ale to myslim neni dobre,ale mlcet take ne...Dekuji za trpelive cteni i za vsechny rady, ktere nam davate.
LUCIE, 27 let
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, milá Lucie:-), dovedu si představit, jak vám asi bylo, když jste fotografie našla, obdivuji vás, že jste to tak dobře zvládla, jak nad tím vším umíte rozumně přemýšlet, byť vaše emoce jsou úplně v jiné poloze. Víte, myslím si ale, že opravdu nemá smysl se v tom dlouho "koupat", je lepší to vše využít jako impuls k povídání si o sobě - o vztahu i o vašem sexuálním životě, hledat společně důvody, proč je frekvence vašich milování tak nízká, co se s tím dá dělat, jak to zlepšit, aby to bylo příjemné pro oba. Jestli má přítel potřebu se při sexu fotit, nebo natáčet, může i to být pro něj zpestřující vzrušující moment, jak se k tomu stavíte vy? Zkuste nacházet inovace, které budou vyhovovat vám oběma. Nevím, jak to v sobě máte uděláno s tolerancí k nevěře, ale sexuální nevěra, není-li to citový vztah, většinou opravdové hluboké partnerství neohrozí - teď mám na mysli toho, kdo se nevěry dopouští. Přítel vás určitě miluje,z toho vycházejte. A jak se máte chovat? Udělala jste, co jste mohla - sdělila jste, že jste to objevila,zeptala jste se, odpověď jste dostala, své pocity okolo toho jste dala najevo taktéž. Teď už bych to, být vámi, uzavřela, ne?:-)
23.6.2005 11:58
OTÁZKA:
Dobry den,
chodim se svym pritelem rok. pred dvema tydny jsem se k nemu nastehovala. Rozdelili jsme si domaci prace, ale nakonec to delam vse sama. Chodim z prace pozdeji, denne kdyz prijdu, sedi u pocitace az tak do jedenacti hodin, tak se koukam sama na televizi. V tydnu mi slibuje, ze si udelame o vikeendu hezky vylet a veceri, ale kdyz na to dojde, neni mu dobre, nebo o tom uz nemluvi, tak sedime porad doma. Kdyz se ho zeptam jestli za mnou do prce prijede a pujdeme na prochazku, tak to slibi, ale druhy den o tom uz nemluvi. V posledni dobe se na nej casto zlobim a pripadam si nestastna. Ze zacatku jsme byli porad nekde. Navic po sexualni strance me to taky neuspokojuje. Spime spolu jen o vikendu maximalne jednou a jeste na me nebere ohled tak z toho vetsinou nic nemam. Da se vubec jeste zmenit?Moc se jinak milujeme a jsem si jista, ze je mi verny, i kdyz jsme zarliva.Dekuji
Zuzka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Zuzko.Vlastně jste se vším ve vašem soužití nespokojená, přítel je spokojený. Moc se milujete.Nějak mi moc z vašeho psaní nevyčnívá to, co na něm milujete, v čem je vám s ním dobře. Cítím tam vaši závislost na vašem VZTAHU, ne na partnerovi. Jak to bylo, když jste spolu nežili? Asi jste se viděli častěji a schůzky měly kreativnější charakter. Více jste se na sebe těšili? Protože vy jste tou nespokojenou, měla byste být vy i tou, která se bude snažit o změnu, dokud je čas. Přítel zapadl do pohodlného domácího stereotypu, má vás doma, nic mu neschází. Snažte se tedy, ať se "probudí" a začnete mu scházet vy. Zařiďte si program se svými přáteli, nevázejte se na něj tolik.Pomůžete tím sobě i tomu, aby si uvědomil, že vaše pasivní přítomnost doma není samozřejmost.
23.6.2005 14:52
OTÁZKA:
Dobrý den,je mi 36, manželovi 38 roků.Jsme spolu 10 let,máme dvě děti,které ještě nemůžeme nechávat samotné doma.Problém je v tom,ráda chodím do společnosti-třeba jen 1krát za měsíc,ale chci jít se svými kamarádkami a ne s manželem ,který mi to vyčítá.Přeje si,abych se ho ptala,jestli můžu jít.Oponuji tím,že pokud vím,že děti nebudou samy mu můžu říct jen,že kam a s kym jdu.A po návratu mu nemusím snad říkat čem jsme si povídali. Společné známé nemáme, on sám raději sedí u PC nebo televize.Mrzí mě to,že se hádáme ,ale nevím kde je chyba.Děkuji za radu.
Vlastimila
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Vlasto. "Chyba" je v tom, že máte každý jiné pojetí partnerského vztahu. Manžel potřebuje mít vůdčí pozici vlastníka a kontrolora, vy potřebujete svobodně dýchat. Měli byste spolu asi mluvit o tom,jak si manželství představuje každý z vás, vy byste si měla vymezit své hranice v rámci manželství - každý máme svá práva, jsme dospělí lidé, kteří spolu žijí dobrovolně a musejí se naučit vytvářet si pravidla svého soužití, která budou všeobecně vyhovovat.Takže - moje rada.oc nevyjednávat, na své soukromí máte právo, ale musí být mezi vámi v tomto ohledu konsensus:-)
23.6.2005 15:37
OTÁZKA:
Nejdříve bych chtěl Aleši vyjádřit hluboké pochopení a potvrdit účinnost Vaších rad. S nynější manželkou jsme měli, po pro oba opravdu intenzivním dvouletým začátku vztahu, velmi podobný problém, nezabránilo nám to, abychom se vzali, po krásné svatební noci se to začalo opět zhoršovat, ničeho ale nelitujeme a doufáme pořád, že se to zlepší. Ze zkušenosti můžu říct, že nejhorší je vyvýjet sexuální tlak, i když je velmi těžké to nedělat. Řekl bych, že dobrá vlastnost muže je právě v sebeovládání, a ta ženy velmi přitahuje. Bohužel jsem to zjistil příliš pozdě a teprve teď, po (několik měsíců) dlouhé pauze v intimním životě se věci velmi pomalu vracejí do svých kolejí. Snažíme si navzájem pomoct odstraňovat psychycké bloky, které se nahromadily, a snažíme se z toho nedělat tragédii.
Ovšem bych uvítal každou další radu, která nám to usnadní. Děkuji.
Jachym
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Jáchyme. Z vašeho povídání je vidět, že se se svou ženou hluboce milujete, a že se určitě spraví postupně váš intimní život. Mluvíte moudře, já nemám co dodat.Jen si myslím, že by možná
bylo dobré vyhledat psychologa, s nímž byste rozebrali společně příčiny vzniku psychických bloků, které u vaš paní nastaly.Přeji vám hodně štěstí:-)
28.6.2005 11:51
OTÁZKA:
Dobrý večer,paní doktorko.Je mi 22 let,mému příteli 23,chodíme spolu od 17ti.Poslední půlrok je náš vztah ale opravdu tragický.Vše začalo,když mě podvedl,ikdyž tu nevěru nedotáhl až do úplného konce...Od té doby se jen hádáme a neustále se rozcházíme,oba šíleně žárlíme,vzájemně se provokujem.Téměř každý den se pohádáme a dohodnem na rozchodu,ale nikdy nám to nevydrží více jak půl dne,voláme si,usmiřujem a tohle další den nanovo.Úplně mě to vyčerpává,ale jednoduše bez sebe nemůžem být!!Jak dále náš vztah řešit??Co myslíte?
Lucie
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Lucie. Chodíte-li spolu od 17, tj. nyní 5 let, musel váš vztah skoro zákonitě projít nějakou krizí - 5 let je jakási magická hranice, zvlášť, jste-li spolu od střední školy - spolu se vyvíjíte, formujete své potřeby v partnerství, máte spoustu společných zážitků, ale zároveň se může vkrádat do vašeho vztahu i nějaký stereotyp.Nevěra bývá v tomto období častá, ale nemusí vás dva skolit, naopak vám může pomoct.Přestanete brát to, že jste spolu, jako samozřejmost, budete si sebe více vážit, nějaké věci budete dělat jinak. Jen to spolu musíte zvládnout - vy odpustit, pochopit.Oba byste si měli povídat o tom, co, jak, a proč, ale neměli byste v tom uvíznout příliš dlouho.
Lucko, zkuste přejít ze žárlení do větší dávky víry v sebe a svou sílu. Sice se rozcházíte, ale hned se k sobě vracíte - tedy - asi jste pro svého přítele hodně důležitý člověk, nemáte proč žárlit. Nechcete si od sebe na 2 - 3 - 4 týdny odpočinout?Žádný kontakt, žádné SMS.Mohli byste tak v sobě objevit právě to, čím jste si vzácní, co je na vás nenahraditelného, nezaměnitelného, odpočinuli byste si zároveň i od scén. Držím palce.
28.6.2005 12:04
OTÁZKA:
Dobrý den, navazuju na svůj dřívější příspěvek, kdy se se mnou přítel rozešel po 8mi letech, že se musí najít atd. Radila jste mi, abych se s ním nestýkala, nechala to na něm. Měla jste pravdu, škoda že jsem ji poslechla až tak pozdě :-) V neděli jsme si udělali výlet a povídali si o vztahu. Ovšem nebylo to k ničemu, zas hrál machra. Večer jsem vypnula mobil a šla s kamarádem ven. Přítel mi volal, pak psal, že se o mě bojí, že je mu hrozně a že by mě chtěl obejmout.... Nereagovala jsem na to. Pak volal v úterý a potom psal, taky jsem nereagovala. Ve středu psal, že jestli se s ním nebavím, po pár zprávách se MĚ ptal, že jestli jsme definitivně kamarádi nebo ani to. Napsala jsem mu, že to nebudu řešit, že měl pravdu, že je to tak pohodlnější a že má kamarádek dost (stačil si je za ty 2 měsíce udělat) a že mě nepotřebuje. Pak psal večer, že na nás myslel celý den a chce, aby jsme zůstali spolu, že mě chce na celý život....že si koupíme větší byt a pořídíme dítě, že to myslí vážně. Nevím, co si teď o tom vlastně myslet. Už jsem se docela smířila s tím, že budu bez něj... Nejsou to jen jeho poslední výkřiky do tmy? :-)
Michaela
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Michaelo. Mám pocit, že nyní je to mezi vámi v 1.fázi hledání podstaty vztahu. Váš přítel se vzteká, chce něco mít, aniž by dával, potřebuje ujištění, že vás neztratil. Vy s ním nyní hrajete strategickou hru, důležité pro vás ale je, vědět, co opravdu chcete. Dejte si čas i Vy, abyste to poznala, abyste nebyla "vláčena" rozporuplnými emocemi. On vás bude kontaktovat, to je zjevné, vy jste tím, kdo tomu všemu mezi vámi může dát hranice, mantinely, prostě budete určovat směr - ne v zájmu vítězství, ale nalezení toho, zda k sobě patříte, či nikoli. Řekněte mu to na rovinu, že potřebujete oba čas.
29.6.2005 20:31
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, jsem zavalen prací a zároveň partnerskými problémy. Tuším, že je toho však více k řešení, než na jednu krátkou otázku a odpověď od Vás. Můžete mi prosím napsat kontakt, na kterém bychom se mohli domluvit na nějaké osobní konzultaci? Děkuji předem za odpověď.
Michal
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Michale. Budete-li chtít, můžete se u mě objednat na konzultaci na tel. 603454953.
29.6.2005 20:36
OTÁZKA:
Dobrý den,
> s partnerem žijeme 3 roky ve společné domácnosti a již několikrát jsme se
rozešli z hloupých důvodů. Nyní se nacházíme ve stejné situaci, jako před
rokem a já bych nechtěla problém řešit stejnou cestou, jako loni.
> Náš vztah začal trochu neobvykle. Oba dva jsme byli zatížení rozchodem s
předchozím partnerem.Dlouho jsme se trápili tím, jestli city, které cítíme
jsou opravdové nebo jen náhradou za minulého partnera.To byl také důvod
prvního rozchodu.Zjistili jsme pak, že se máme skutečně rádi a nemůžem žít
jeden bez druhého.
> Řekla bych, že si s partnerem v zásadních věcech rozumíme a máme stejné
názory a postoje k životu a životnímu stylu. Občas vyplavou na povrch hádky
o zbytečných věcech, jako jsou válící se ponožky na zemi...
> Nutno dodat, že jsem trochu prudčí povahy a dříve než myslím, tak
jednám.Pak mě to samozřejmě mrzí...určitě to mého partnera štve.
> Říká, že ve mě muže číst, protože mé pocity-ať štasné nebo smutné- dávám
vždy najevo a každý zřejmě pozná, jak se cítím.
> Myslím si, že to je hlavní problém. Já své city projevuji. Verbálně i
neverbálně. On je trochu uzavřenější a hlavně je v tom jiný než já. Není tak
otevřený.
> Trápí mě to, protože objímání, hlazení, líbání vnímám jako důkaz toho, že
mě má rád a chce mě mít na blízku.
> V poslední době-během posledního měsíce- pozoruji jeho odtažitost, nechuť
k sexu...Stále se ptám a nevím co je příčinou jeho chování.Nevím co se děje
a první co mě napadá je, že už mě nemiluje a neví, jak to říct.Stejná
situace totiž probíhala ve stejnou dobu loni.Rozešli jsme se a po měsíci
odloučení přišel na to, že jsem jediná se kterou chce být a žít. Postupně
jsem mu začala věřit a náš vztah byl pevný více než jindy.Dokonce jsme se
rozhodli koupit si dům.
> Nyní se situace opakuje. Ztrácíme energii řešit jednoduché problémy.Já
ztrácím důvěru v jeho city a mám pocit, že to je neřešitelný problém a kruh,
který se opakuje.
> Prosím, pomozte mi.Vždy jsem ho viděla, jako svého životního partnera a
cítím, že stav v jakém se nacházíme není možný a musím ho řešit. Dá se
situace řešit i jinak, než rozchodem?
>
> Děkuji
S pozdravem Jitka V.
Jitka
ODPOVĚĎ:
Milá Jitko, nevím.Vy jste ve všem přímočará, čitelná, přítel s tím má problémy, nejde mu to tolik. Možná se od vás učí, možná mu někdy vaše přímočarost překáží, třeba ho i ohrožuje, co já vím. Má svá tajemství, své "soukromé komůrky".Trápí-li jej něco, je odtažitý, vy si to hned interpretujete jako ztrátu jeho lásky.Ale tak to vůbec být nemusí.Jen je možná křehčí, ostýchavější človíček.Může se bát toho, že pokud se otevře úplně, ztratí své obrany, své jistoty.Neboli, řešit váš problém rozchodem, by byla škoda pro oba. Nechcete si přijít o tom všem popovídat? Žijete-li v Praze, můžete se u mne objednat na te.603454953
29.6.2005 20:52
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,jsem s manželkou 15 let,za tu dobu nás potkalo něklik krizí,ta největší ale přišla před půl rokem,manželka si prožila lásku,která skončila,zvláštní náhodou jsem na vše přišel a pomalu jí dovedl k pravdě,i já jsem jí řekl naprosto vše,o nevěrách o tom,že jsem tak taky prožil lásku s jinou atd.V té krizi jsem jí dost pomohl,ona po tom všem měla snahu si něco podobného najít ve mě,ale samozřejmě se to nepovedlo,teď jsme se domluvili ,že si budeme žít každý svůj život,alespoň na čas.Více méně mluví o tom,že naší budoucnost nevidí,ale zvláštní je,že poměrně dost žárlí,mám atraktivní zaměstnání,jsem ve styku z mnoha lidmi,a i když mluví o tom,že se mnou žít nechce,že prostě ke mě nic necítí,žárlí.
Já bych se vás chtěl zeptat,jestli je možné žárlit bez lásky,jestli jsem v ní jen kvůli poměrně dlouhému soužití a nebo jestli jsem tam nějak jinak a jestli je vůbec možné,aby to v sobě našla.
Já jí miluju velice silně a ve svých citech mám jasno...Díky za odpověď
petr
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Petře.Vy se vlastně ptáte, zda Vás manželka miluje, i když deklaruje něco jiného. Těžko mohu posoudit, zda se u ní jedná o majetnický pud manželky ze setrvačnosti, nebo o lásku, kterou v sobě má zasutou někde v hloubi. Ona sama se asi v sobě moc nevyzná - neví, co cítí, co chce.Váže vás ale k sobě 15 let společného manželství + nějaká doba chození předtím, to je dost dlouhá společná historie, společný život, společné zážitky, společně vyřešené krize i společně prožité krásné chvíle. Kladu úmyslně důraz na slovo s p o l e č n é. Dejte jí čas, aby si vše v sobě vyjasnila, nijak na ni netlačte, ať má ona opět možnost si Vás znovu objevit jako člověka, kterého má vedle sebe, ale není to samozřejmost.Ať si odžije bolest ze ztráty předchozího vztahu mimo manželství. Zkuste být jak moudrý a citlivý, tak přátelský, i atraktivní svými aktivitami a kontakty. Pokud vás teď nemiluje, protože nemůže, poskytněte jí prostě příležitost k tomu, aby se do Vás znovu zamilovala.Vy jen budete muset nějakou dobu vydržet to, že je vše na hraně, bez zřetelně narýsované perspektivy do budoucna.
30.6.2005 12:49
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, jsem se svým přítelem 8 měsíců a žijeme ve spol. domácnosti. Já ´končím v práci dříve, on přichází okolo sedmi večer. Většinou s protivným kukučem. Je nevrlý a zdůvodňuje to náročností SVÉ práce. Často mi vyčítá, že já nepracuji tolik. To se ale plete. Jsem učitelka, odpoledne mám práci na doma a ještě vedu celou domácnost.Když něco koupí, pak s tím operuje tak, že mi to za několik dnů vyčte, nejlépe při hádce, větou: ,,Nějak jsi rychle zapomněla co jsem ti koupil!" Jeho hádky jsou destruktivního charakteru, někdy se nesnaží najít řešení, pouze vytahuje staré věci. Často se také uráží, tváří se naštvaně. Když se zeptám proč, odpoví nic mi není. Je to jako začarovaný kruh. Před jeho příjezdem se mi svírá žaludek, v jaké náladě bude tentokrát. Jak to překonat - myslím ty jeho nálady a návaly vzteku? děkuji předem za odpověď.
Eva
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Evo.Při prvním přečtení vašeho dotazu jsem si nemohla nepoložit otázku, proč jste vlastně vy d va spolu.Ale je mi jasné, že bude více toho, co vás k sobě pojí, než co vás rozděluje. Zkuste tedy více myslet na to dobré mezi vámi, a to hlavně v době jeho předpokládaného příchodu domů, pak se na něj budete více usmívat a můžete na něj přenést svou dobrou náladu.Prostě se ho nebojte:-) Jestliže on řeší svou rozladu destruktivně, buďte to vy, kdo jej povede ke konstruktivnosti, na jeho negativní emoce nereagujte.Udělejte mu kafe a sedněte si s ním, proberte spolu v klidu váš den, nebo ho nechte v klidu úplně, nevím, jaké on má v tomto směru potřeby. Ale hodně lidí potřebuje nějakou přechodnou adaptační fázi jako předěl - práce - doma.
1.7.2005 13:05
OTÁZKA:
Preju hezky den,pani doktorko :)
Potrebovala bych poradit ….
- s pritelem jsem rok – z toho spolu uz 8 mesicu zijeme – jemu je 30 a me 26 – v jeho dome s jeho rodici – toto resit nepotrebuju, pravidla jsem si jiz nastavila.
- Jde o sex, na zacatku jsme se milovali každý den, ted po roce asi tak 2x tydne nekdy 3x. ale pritel by chtel sex každý den…pokud možno, ale nejmin 3x…a me se nechce, kolikrat na milovani nemam chut ani naladu – mozna i kvuli zamestnani – 40 lidi jako podrizeni,musim se porad o necem rozhodovat,o nekom rozhodovat resit tisíc problemu za den – no snazila jsem se mu vysvetlit, ze ho mam rada, ze se nic nezmenilo, mam ho rada a vim,ze spolu zustaneme, protože vsechno krome SEXU klape….a to je duvod, proc to resim. Myslim,ze sex je hodne moc dulezity ve vztahu…akorat nevim jestli jsem normalni,když se chci milovat třeba jen 2x za tyden. Jinak sex se mi libi a bavi me s nim &61514;
Co myslite??? Dekuji a mejte se Ivana
ivana
ODPOVĚĎ:
Milá Ivo, hlavně se neobviňujte, nehledejte, co je normální, a co ne.Vy jste nějak nastavená, takže to je prostě vaše norma. Vaše sexuální potřeba bude jistě v různých obdobích kolísat podle nálady, atmosféry ve vašem vztahu, fyzické kapacity. Je-li jinak vše mezi vámi OK, rozdíly ve vašem sexuálním apetitu byste měli zvládnout v pohodě, ne? Hlavně se do ničeho nenuťte,tím byste neprospěla ani jednomu z vás!
1.7.2005 13:17
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorko. Pred 3 lety jsem se provdala do Irska. Kratce po svatbe jsem otehotnela. Uz pred tim jsme meli obcasne hadky. Podstatnou vetsinu hral fakt, ze muj manzel pred tim nez jsme se poznali mel za sebou rozchod se svoji pritelky se kterou pres jedenact let zil. Nebyl to klidny rozchod. A v mem manzelovi byla urcita horkost k jeho byvale partnerce. Snazila jsem ho vzdy poslouchat, kdyz mi o tom vsem vypravel. Ale vzdy jsem citila ze se s tim nevyrovnal. Neustale mluvil jak mu ublizila. Bohuzel po narozeni nasi dcery manzel pit vic a vic. Neustale se snazil souperit aby byl hlavne on stredem pozornosti a ne dite. Pritom ji zboznuje. Nase hadky se zacaly stupnovat manzel me zacal obvinovat a vytvaret hadky kvuli uplym malickost. Ale hlavni pricinou byl vzdy alkohol. Pokud nepil vse bylo v urcitem normalu. Po roce a pul jsme se rozesli, ale manzel me jen po tydnu prosil na kolenou at se vratim ze beze me nemuze zit. A ja protoze ho miluju jsem se vratila. Na nejakou dobu byl klid a pak vse znovu. Sliboval ze prestane pit ale nikdy to dlouho nevydrzelo. Skoro cely rok jsme se rozchazeli a schazeli. Vzdycky jsem zmekla kdyz prosil. Bohuzel ale posledni dobou hadky byli caste a manzel byl az agresivni. Nijak mi neublizil ale ta zloba . Vse je pry ma vina. Pry byl stastny nez me potkal. Ja ho uz nepoznavam z cloveka ktery by pro me udelal prvni a posledni je nekdo uplne jiny. Tentokrat se definitivne odstehoval ke sve matce. A vsichni to berou jako definitivu a vypada to ze i on. Protoze jeho odchod nasledoval po velice osklive hadce. Ja vim ze za vsim je jeho nadmirne piti. Ja tentokrat vim ze nemuzu jit zpatky ani ho vzit zpatky. Ale ja ho mam stale rada a doufam ze treba pul roku nebo rok on pochopi, ze musi hledat pomoct s jeho pitim. A ze treba je sance. Vim ze me miluje jeho cela rodina se ho zprima zeptala a on ani na minutu nevahal s odpovedi. Jen rekl ze ta zlost se v nem hromadila a on uz nevedel jak dal. Nevim co mam delat. Mam doufat. Anebo uz neni sance?
Tereza
ODPOVĚĎ:
Hezký den, Terezo.Myslím, že šanci máte, jen to chce opravdu dát manželovi čas, aby si v sobě srovnal, kdo je pro něj v životě nyní důležitý. Nedokážu posoudit, zda začal mít problémy s alkioholem až po komplikovaném rozchodu s bývalou přítelkyní, nebo i dříve "řešil" problémy pitím. Každopádně mám pocit, že je slabý, se sklony k depresím, že potřebuje vedení, autoritu. Vy jste na něm byla citově závislá, nemusel nad vámi tolik přemýšlet, důležitá byla pro něj jistota, kterou jste mu poskytovala jen tak, prostě z lásky, kterou však on poté nemohl dostatečně docenit.O to více doceňoval ženu, která mu unikla. Asi byste si měla pro sebe zbilancovat, zda opravdu manžela milujete, co na něm milujete, proč stojí za to, abyste o něj bojovala - ale ženskou strategií.On vás bude nejvíce milovat tehdy, kdy vás bude ztrácet.Je ale otázka, zda je to u něj opravdu láska k vám, nebo více jeho sebeláska. Nevím, jestli mi rozumíte... Budete-li o něj bojovat, dejte mu něco, jako ultimatum - Budete to vy, kdo se k němu vrátí, ale až po nějaké době a za určitých podmínek.
Myslím, že máte situaci více "v hrsti" vy, než on.
12.7.2005 17:35
OTÁZKA:
Dobrý den. Jsem 13 roků vdaná, dosud to bylo dobré až na občasné hádky kvůli hloupostem, manžel byl vždy pozorný - na procházce jsme se drželi za ruce, dával mi pusy jen tak - prostě dávali jsme si najevo, že se máme rádi. Ale před časem jsem pocítila, že se mezi nás vkrádá stereotyp, bohužel jsem s tím nestihla nic udělat - manžel si našel o 13 let mladší milenku, kvůli které chce opustit rodinu a odstěhovat se. Když viděl jak to našemu 12letému synovi vadí, rozhodl se že zůstane s námi a já jsem mu dala tzv. druhou šanci. Po 2 měsících opět změnil své chování a je to stejné jako předtím - chce být s ní a odstěhovat se. Pro mě je to nepochopitelné, myslela jsem jaký nemáme spolu pevný vztah, který vydrží i nevěru. Co mám udělat,aby se k nám zase vrátil.
Yvona
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Yvono. Nevím moc, co můžete udělat pro to, aby se manžel chtěl vrátit k VÁM. Vypadá to, z vašeho popisu, jakoby již delší dobu nebyl vnitřně ve vztahu spokojený, proto se to snažil demonstrovat alespoň vnějšími projevy polibků a držením se za ruce. Ale vrátit se k vám chtěl kvůli synovi, ne kvůli vašemu vztahu. Vy jste měla pocit, že jste velkorysá, odpustila jste mu, dala jste mu 2. šanci, ale on nevěděl, čí je, kam patří, bál se "jen" ztráty syna. Pokud chcete zachránit nejen rodinu, ale i váš partnerský vztah, pak byste se mohla více retrospektivně vrátit k tomu, co vás dva spojovalo na začátku, jak se to vyvíjelo, a kde jste se emočně nalézali v době, kdy si manžel našel jinou ženu, kde se nejedná o flirt, ale o vážný vztah - chce-li opustit svou rodinu. Nevím, Yvono, mám málo informací, abych se pouštěla do hlubší analýzy, myslím si ale, že by rozhodně stálo za to, navštívit psychologa a vše důkladně probrat.Držím vám palce
12.7.2005 17:48
OTÁZKA:
Dobrý den. Nevím přesně jestli se sem můj dotaz bude hodit. Ale jsem už čtyři roky rozvedená (je mi 25let) nám 4letou holčičku, z prvního manželství jsem si odnesla docela dost pochroumanou duši - manžel mě podváděl, lhal, byl agresivní, byla jsem dost zamilovaná, ale jakmile jsem zjistila nevěru a zpětně několik, tak jsem odešla, přestala jsem ale věřit lidem, po dvou letech jsem si našla přítele, ale i když jsme si rozuměli, měla jsem ho ráda, tak jsem se sním rozešla, protože měl jiný představy o životě, muzikant, hudba byla u něj na první místě, zkrátka jsem si ho nedokázala představit jako otce pro svoje dítě. Nedávno - cca dalších skoro 2 letech, jsem si řekla, že jsem asi divná, chlap mi chyběl, ale spíš jako opora - než kvůli sexu ( v tomhle jsem asi prostě divná :-) tak už kvůli dceři, která ačkoliv se s vlastním tátou schází, tak stále mám pocit, že by někoho kdo by s námi byl chtěla.. takže jsem se seznámila s jedním klukem - rozvedeným s tříletou holčičkou ne v vl. péči.. i přesto, že vůbec nevěřím, jsem mu věřila, byl hrozně fajn, nedokázala jsem si představit že byl lhal, a i tak působil, i když se to nemá, tak jsem ho podvědomě srovnávala s mým bývalým manželem, a říkala jsem si, že takhle by nedovedl lhát, jako můj bývalý.. že tak nevypadá.. Scházeli jsme se s dětma.. bylo to opravdu hezký, bylo to takový kamarádský, proběhlo pár intimností, ale k sexu nedošlo, a já pak přišla na to, že mi lže, tvrdil že nelže, začal mi volat, psát, jak mě miluje a tak.. tak jsem si říkala, dám mu šanci a zas s dětma jsme strávili jeden den z víkendu, on se pak ale už neozval, nenapsal nic, já jsem zas až moc hrdá na to, abych zavolala, kord když on mi předtím psal jak den beze mě je ztrátový. Zjistila jsem opět, že jsem se vídala s člověkem kterého jsem vlastně neznala.
Moc často jsme se teda nevídali, někdy dvakrát, někdy jednou za týden. Už je to týden co se neozval, mrzí mě to, ale dá se to přebolet, i když jsem zas ve fázi, kdy nevěřím, a potomhle všem si říkám, že není normální chlap, který by nepodváděl nelhal, a mám v sobě hroznej strach z chlapů, mám problém někomu věřit, do někoho se jen tak nezamiluju, (měla jsem několik nápadníků, ale většinou to byli takový kterým se nedá věřit, nebo u kterých jsem si nedovedla představit, že by měli vychovávat dítě.. a tak)
Prostě když se okolo sebe podívám, tak zjišťuju, že asi budu muset být celý život sama, protože je opravdu mým problémem někoho si připustit k tělu, a jak vidíte, když někomu uvěřím tak se zas spálím.. a pokaždý se z toho dostávám dlouho.
Přitom vím,ž e bych ráda někoho měla, chtěla bych mít tu rodinu, ještě jedno dítě, umím mít hodně ráda, ale mám pocit, že mě chlapi využívají. Je možný že se ta moje situace dá řešit? já si nemyslím, že bych byla "blázen" ale když všude okolo sebe vidím, jak se lidi navzájem podvádějí a nevážejí si toho, že jsou spolu a riskují vztah pro chvilkové zpestření, tak nevěřím v normální vztah. A nechápu to.
Někdy si připadám jako z jiný planety.
A taky si říkám, že nejsem zas tak stará, a hledám na tom, že jsem sama klady, ale pak mám strach, že mi ten čas uplyne a já pak už tuplem nikoho nenajdu. Děkuju za váš čas.
Beáta
ODPOVĚĎ:
Hezký den, Beato.Přestože je váš dotaz dlouhý, nedokážu jednoznačně odpovědět tak, abyste si byla sama v sobě jistější.Myslím, že by vám velmi prospělo povídání s psychologem, kdy by se mohlo jít více do vaší citové minulosti.Kdybychom si spolu povídaly my dvě, začaly bychom u vašeho dětství, vztahu s rodiči, hlavně s tátou,s vašimi sourozenci. Máte totiž potřebu nalézt někoho rychle, potřebujete se o někoho opřít, spočinout, ale na to přeci potřebujeme vždy více času. Poznat někoho můžeme až po delší době. Vztah je dávání i braní si. Já mám pocit, že vy potřebujete rychle iluzi o možnosti brát si, ale ne tolik jako partnerka, hlavně jako matka pro své dítě.Kam spěcháte a proč? Maminka jste určitě dobrá,zatím to zvládnete s vaším dítětem sami vy dva.Snažte si spíše budovat pomalu partnerské zázemí.Mám též pocit, že jste se zatím nedokázala emočně odpoutat od vašeho býv. manžela,i proto možná nemůže obstát nikdo jiný. Ale jsou to všechno moje hypotézy a první odhadové tipy. Beato, je vám 25 let, čas plyne, ale ne tolik rychle, abyste se bála, že za nějakou krátkou dobu již nebudete mít šanci. Myslím, že byste se nejdřív měla dát do kupy vy sama, psychoterapie by vám určitě pomohla, a pak můžete jít úplně jinak, nově, do nového vztahu:-)
12.7.2005 18:18
OTÁZKA:
je to necelé 2 týdny, co přítel přišel, všechno jsme si vysvětlili, popovídali si, pobrečeli... Byl v ten den skvělý, tak bych si ho představovala napořád. Ovšem nezměnil se. Já ano, čehož si všiml a líbí se mu to. Prý by chtěl být takový jako v ten den, že neví, proč mu to nejde. Čekala jsem trochu víc zájmu, projevů lásky.... Byl to hlavně on, kdo přišel s tím, že nechce zas spadnout do starého stereotypu, ale z jeho strany je to to samé. Říkal, že když byl beze mě, měl tolik nápadů, co spolu budeme dělat...nějak rychle o ně přišel. Jsme spolu, včera jsem se ho ptala, jestli to už vůbec někomu řekl. Tak kamarádům řekl, že se ještě ROZMÝŠLÍ! On, který mi navykládal, jak mě miluje, jak chce být se mnou do konce života! Nevím, nechci ho nutit, ale taky mě mrzí, jak vypadám v očích ostatních. Myslíte, že návštěva nějaké poradny pomůže? On když je beze mě, tak se těší, až bude se mnou, ale jak už je se mnou, tak mu nějak dochází nápady. Nevím, možná chci moc, po 8mi letech nějaké projevy lásky, ale potřebuju je. On to ví, ale nic s tím nedělá. Podle mě nejsme šťastní ani spolu, ani bez sebe. Těším se na dovolenou, myslím, že nám pomůže, ale nevím, jak to ten měsíc vydržím.
Michaela
ODPOVĚĎ:
Milá Michaelo, tahle poradna není on-line, mám výpadek 12 dní po dovolené, takže teď nevím zcela přesně, o čem jsme spolu psaly. Myslím si - i proto - že návštěva poradny, psychologa, by pro vás byla nesmírně užitečná. Není to podmíněno jen nutností návštěvy vás obou, můžete přijít i vy sama. Nějak se vám dvěma to prostě zamotává, když jste bez sebe, stýská se vám po sobě, nebo po tom, co bylo (resentiment), když se vidíte, vrací se stereotyp a problémy z minulosti? Nevím, v rozhovoru face to face bychom to nejspíš rozsekly.
12.7.2005 18:27
OTÁZKA:
Srdečně Vás zdravím, chtěl bych se zeptat ně něco podobného, co zaznělo v předešlém příspěvku - jsem se svou manželkou již pátým rokem, byl jsem rok bez zaměstnání. Nyní pracuji už třetí měsíc. Máme dvě malé holky, jedna chodívá do MŠ, druhá je s ženou doma (mateřská). Vztah máme velice hezký, ale nejsme ve shodě v intimní oblasti. Chápu, že má neustálá roční přítomnost doma udělala své a taky že pečovat o malé děti není bez nároků. Snažím se podpořit ženu i v její potřebě si odpočinout, dobít baterky. Konkrétně jde o to, že já bych se s ní rád hezky miloval, něžně, nesobecky, krásně a beze spěchu. Žena akceptuje jen "rychlovku" a jinak mi dává najevo, že jí má náklonnost (objetí atd.) není příjemná. Postřehl jsem, že často vyvolává mezi námi konflikt pro malichernosti, a mám pocit, že je to jen záminka k postavení obranné bariéry před mými projevy náklonnosti. První roky našeho vztahu byly v intimní oblasti velice krásné, avšak poněkud rutinní (žena až na výjimky nestála a jemná zpestření). Není moc příjemné slyšet, že mne "nemůže cítit", chápu, že jsme spolu byli opravdu moc dlouho pohromadě bez přestávky. Také je mi jasné, že toho nemá v péči o děti a domácnost málo (dojíždím do práce rel. daleko a většinu dne jsem pryč). Říkal jsem si, že nebudu netrpělivý a podpořím ji, že se to srovná. Možná jsou 3 měsíce málo času, ale nerad bych náš kromě intimna velice hezký vztah nějak narušil. Přesto všechno bych se chtěl poradit, jak se zachovat, namluvě o tom, že jsem jí, když byly neshody ostřejší, navrhl návštěvu poradny. Věřím, že náš vztah není iluzorní, ale přece jen na "status quo" v sexu je brzy (mně je 36 a žena o 6 let mladší). Doplnění: žena by v sexu něco moc ráda prožila a postrádá to, odmítá však se mnou na toto téma diskusi. Ujistila mne, že rozhodně nehledá jiného intimního partnera. Můžete, prosím, poradit? Přeji hezký den.
Martin
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Martine.Vaši otázku jsem si přečetla několikrát, abych nalezla nějaký leitmotiv vašich problémů v intimním životě.Ale nevím, obávám se, že vám takto na dálku nebudu schopná uspokojivě odpovědět, poradit. Mohu fantazírovat: chyba mohla být i něde na začátku na vaší straně - nebylo jemností a něžností z vaší strany až přespříliš? Nemohla být vaše žena v dětství sexuálně zneužívána? Má odpor k dlouhému a něžnému fyzickému kontaktu, to musí mít nějaký důvod.Vztahové problémy vylučujete, pak se mi prostě zdá, že problém je na její straně, má v oblasti sex. života nějaký psychický blok.Možná vám vyhoví proto, že se to očekává - má vás ráda, nechce vám odpírat sex, ale bere jej jako manželskou povinnost, kterou chce mít brzy za sebou. Přemýšlejte nad tím, proč se vyhýbá i rozhovorům na toto téma. Nemohu vám, Martine, poradit, můžu vás jen nasměrovat k přemýšlení nad ní. Psycholog face to face by určitě nebyl od věci...
13.7.2005 17:55
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,
jednou už jsem Vám psala, a do detailů jsem popisovala svůj vztah s přítelem (27) tak rozsáhle, že se Vám ani můj dotaz nestačil zobrazit celý. Nejdříve jsem Vám nechtěla posílat zbytek svého dotazu, ale přece jen jsem se tenkrát asi nestihla dostat k jádru problému. S přítelem jsme spolu sedm let a máme problémy v sexuálním životě, které trvají už asi dva roky, možná déle. Já nikdy nebyla po této stránce moc aktivní a mám stále spoustu zábran. Milovali jsme se spolu stále méně, skončilo to tak u frekvence jednou za měsíc a nakonec to skončilo jeho nevěrou(asi před třičtvtě rokem s jeho kolegyní, se kterou stále pracuje). Přes moje počáteční rozhodnutí vztah skončit jsme spolu zůstali, protože jej pořád miluji a myslím, že i on mě. Tenkrát jste mi odpověděla, že sexuální potřeba v jeho věku je logická, ale problém je právě v tom, že on tu potřebu nemá se mnou.Všude čtu, že pokud partneři nemají problém v jiné oblasti svého soužití, tak nemívají problémy ani v intimním životě a naopak. Ale my si ve všem ostatním rozumíme, máme stejné hodnoty, názory na podstatné věci, je nám spolu dobře...objímáme se, hladíme...ale u toho to končí. Já měla vždycky problém s aktivitou se se týče sexu. On ten problém dřív neměl, ale asi jsem jej u něj vybudovala tím, že jsem občas měla pocit, že mu jde jen o sex (v době, kdy jsme spolu třeba ještě nebydleli a naše návštěvy se omezili jen na tuto aktivitu :)) nebo když jsem měla pocit, že mu jde jen o sebe a tyhle pocity jsem mu sdělila. Když jsme si tenhle náš problém uvědomili a zjistili, že ho nedokážem řešit, nechala jsem se přesvědčit, že to zvládnem a že náš vztah stojí na něčem jiném. Jenže po jeho nevěře už tomu nevěřím. Nevěřím tomu, že by se dokázal smířit s téměř nulovým sex. životem. Nevěřím tomu, že by to mohlo fungovat, že by si časem zase někoho nenašel a ani si nejsem jistá sebou, že bych se s tím dokázala smířit. Po Vaší poslední odpovědi jsem na Vaši radu navštívila psycholožku a ta mi doporučila naštívit společně s přítelem sexuologa. Nevím, ale kam se konrétně obrátit a měla jsem i pocit, že jsem na to sama. Přílel je sice ochoten jít se mnou, ale to je tak všechno. Mám pocit, že to nechává být a tak jsem si taky řekla, že se na to vykašlu a nechám to nějak dopadnout. Jenže na to pořád musím myslet, na to, že tohle přece nemůže dopadnout dobře....že někdo s kým jsem ještě nedávno počítala už napořád tu pro mě napořád nebude. Pořád se v tom plácám a jsem tím protivná sama sobě, s ním už o tom mluvit nechci, protože jsme toho už na tohle téma namluvili dost a dost a stejně jsme nic nevyřešili a myslím, že bych to už jen dalším rozebíráním zhoršila. Snažím se přesvědčit samu sebe, že si mám užívat těch hezkých chvil, které spolu prožíváme a netrápit se tím, co bude (nebo tím co bylo - tím myslím jeho nevěru)..ale moc se mi to nedaří. Asi si starosti přidělávám sama, ale nechci ho ztratit. Snažím se třeba smířit s tím, že spolu jednou nebudem a že si mám užívat toho, že teď jsme, ale...
Mám to nechat spát, co myslíte? Asi bych měla život moc jednoduchý, kdybych si ho sama nekomplikovala :) .... škoda, že je Praha tak daleko (bydlím v okrese Třebíč), zašla bych za Vámi :). Děkuji předem za odpověď a přeji pěkný den.
Klára, 24 let
ODPOVĚĎ:
Milá Kláro,ve vašem psaní je více problémů najednou: 1/ problémy v intimním životě na obou stranách
2/ vaše problémy vyrovnat se s nevěrou přítele
3/ vaše obavy o šanci na vztah napořád
4/váš boj se sebou samou
5/ váš nedostatek sebeúcty a sebejistoty
6/ vaše pocity viny
Nevím, proč vám psycholožka navrhla návštěvu sexuologa, toho nepotřebujete, vaše problémy mají psychogenní příčiny.Škoda, že jste tak daleko od Prahy, já bych to viděla na déledobější psychol.sezení, alespoň 5, kde bychom postupně probraly (my dvě), kde se to ve vás nějak zaseklo, proč jste měla pocit, když se chtěl parter milovat, že myslí jen na sebe.Ale taky bychom hovořily o tom, jakým způsobem k vám on přistupoval, zda na vás měl ohledy, když se vám do milování nechtělo, atd atd. Je jasné, že nemá cenu o tom s přítelem stále hovořit, to jej už asi unavuje a obtěžuje.Asi má pocit, že o sexu se nemluví.Ten se prostě dělá. Určitě vás musí hodně milovat, je-li stále s vámi, přestože spolu žijete více jako bratr a sestra, nebo důvěrní blízcí přátelé,ale ne jako milenci. Co, kdybyste se snažila změnit ve svém chování, začala být více sama sebou, začala mu unikat někam do jiných světů (mám na mysli nové lidi, nové zájmy), změnila byste image, a po nějaké době byste jej zkusila dobývat vy? Zkoušejte si to představit, chtělo by se vám do toho?:-)
13.7.2005 18:13
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko.
Mám možná troch neobvyklý dotaz. Naše manželství trvá přes 17 let, pro všechny kolem jsme šťastný pár. Nijak šílené vášně, ale spolehlivý zaběhaný vztah. Manžel však v poslední době začíná mluvit o rozvodu, že si s dětmi (11+14 let) zasloužíme někoho lepšího a že si stihnu ještě někoho najít. Já mu nerozumím, možná má krizi 40-ti letých, že mu něco v životě utíká, ale on netvrdí, že by chtěl hledat nový vztah. Možná mu připadá život stereotypní, ale máme plno společných i soukromých aktivit. Napadne-li Vás cokoliv, budu vděčná. Marcela
Marcela
ODPOVĚĎ:
Marcelo, dobrý den.No, moc nevím, co vše běží manželovi hlavou - mluví přeci o tom, že vy s dětmi si zasloužíte někoho lepšího, o sobě nemluví. Já nevím - může mít opravdu krizi střed ního věku, kdy to bývá často vnímáno tak, že je poslední šance žvot změnit, dát mu nový,jiný směr.Může ale též trpět depresemi. A může též mít jiný paralelní vztah. Jen nevím, jak zjistíte, oč přesně jde. Možná zatím jen zkuste váš život oživit něčím novým, zkuste být i vy jiná. Říká se, že okolo 17 let trvání manželství nastává statisticky významně 2.manželská krize (ta 1. se objevuje po 5 - 7 letech manž.).Takže - hlavu vzhůru, zkoušejte inovace:-)
13.7.2005 18:21
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,také bych se Vám ráda svěřila s problemem...tentokrat,ale ani tak nejde o vztah me a meho pritele,ale vztah mezi mnou a jeho matkou,tj. zrejme budouci tchyni... S pritelem spolu chodime jiz pres pet let, od stredni skoly, nas vztah je krasny, jsme do sebe stale moc zamilovani,samozrejme obcasne nalady, ci neshody mame, ale nijak vazne to zatim nas vztah nenarusilo. Ja jsem zacala po vysoke skole jiz pracovat, pritel pracuje uz pet let. Spolecne ale travime chvile v domku pritelovych rodicu,kde mame teoreticky k dispozici jen jeden jeho pokoj. Jeho rodice spolu partnersky neziji a tak "obsazuje" kazdy dvougeneracni mensi domek, tj. matka bydli dole s pritelem a cely horni byt je otce... tj. je neresitelna situace, kam mi vlastne /a to chceme uz behem jednoho roku/ pujdeme a kde budeme prebyvat. Jiste chapete,ze po peti letech vztahu uz bych se chtela usadit,mit svou domacnosti...ale uznejte, ze mit tchyni vecne za zady a nemit zadne soukromi, klid /jeji neustale sousedky na navstevach atd/...ja mam take jeste sourozence a pritel dve sestry...moji rodice nemaji finance,aby me mohli poridit byt ci dum...pritel chce zustat prave jednou ve sve rodnem domku, meli jsme plany,jak si vse predelame, ze rodice budou aspon zit spolu v jedne casti. Jenze vse se zhroutilo. Navic pritelovy sestry jsou dosti dychtive po kazde korune a nikdy by matka ani otec na pritele nenapsali cely dum. Uz jsme z toho zoufali. Jedine co nam zbyde jit do podnajmu, i kdyz jsme meli vysneny rodinny domek a jen z neschopnosti komunikace rodicu mezi sebou, je ta situace neresitelna a rodice se nehodlaji dat dohromady a uvolnit aspon polovinu domu. Uz nevim jak dal, s jeho rodici se neda o nicem mluvit a pritel nechce ani slyset o tom,ze by opustil rodny dum se zahradou a sel do bytu...komunikace mezi jeho rodici a nami je temer nulova a neda se to resit, jakmile se o tom zminime jeho matka sili,ze bychom ji videli uz kdesi. S pritelem se o tom casto bavime a pak sklouzneme ke sporu. Jeho matka je dosti falesna, pomlouva me, i jeho sestry,pak zase pred jeho sestrami pomlouva pritele...je to zacarovany kruh, slibila,ze svuj podil napise urcite priteli, pak pred jeho sestrami tvrdi neco uplne jineho, ty by totiz nikdy neprezili,ze my mame polovinu domu...Bez vyjadreni rodicu, zaveti atd. se preci nevyresi pred jejich smrti nic a pak soud naridi stejne rozdeleni mezi sourozenci /jeho sestry jsou jiz davno vdane a plne zajistne/, ale nepredpokladam,ze by se vzdali sveho naroku, prestoze my bychom nemeli kde bydlet. Mam strach,ze tato neresitelna situace zbytecne kazi nas skoro idealni a stastny vztah. Protoze vetsima sporu se mota jen kolem jeho matky a otce, jelikoz spolu nekomunikuji a nikdy nebudou,tak kazdy ma na doziti jednu cast domu a mi nemame kde byt. Asi jsem vam to popsala dost zmatene a neni zrejme co presne me stve, ale verte,ze je to prave ta nesoudnost a falesnost jeho rodicu... nepochopeni nasi situace, ze po peti letech vztahu nemame sve soukromi, presto,ze nam byla prislibena cast domu...Nejradsi bych se vsim nekdy prastila a odjela mimo. Pritel si stoji stale za svym a proti sve matce stoji velice nerad...
Tereza 23 let,
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Terezo.Rozumím vašemu rozčarování - rodina vašeho přítele není taková, jak byste si ji představovala.Ale tak to bývá velmi často - můžu vás ujistit, že ze své praxe znám minimum párů, kde by si původní rodiny partnerů vzájemně ve všem vyhovovaly. Myslím, že jste nyní ve fázi, kdy se stále můžete rozhodovat, zda spolu chcete, či nechcete být.Pokud by život s tchyní, jejím přítelem, tchánem,...pod jednou střechou nebyl vyhovující, měli byste to být vy dva s přítelem, kteří rozhodnete svorně, na základě kompromisu, jak otázku vašeho bydlení vyřešíte.Dohodnete-li se na tomto zásadním momentu, máte předpoklad pro schopnost domlouvat se v životě dál.Já nevidím problém si v dnešní době pořídit byt či nemovitost na hypotéční úvěr - oba jste vysokoškoláci, mladí, co vám brání?Věřte mi, není nad ekonomickou nezávislost na rodičích.
13.7.2005 18:39
OTÁZKA:
Dobrý den, s přítelem jsme spolu již 2 a půl roku, z toho rok spolu bydlíme. Než jsme se k sobe nastěhovali, milovali jsme se minimálně jednou týdně, nyní se pauzy stále prodlužují je to tak jednou za 2 měsíce. Vůbec nemám na sex náladu a přítel na me netlačí. Říkam si, jestli je to u muže normální. Když se s ním o tom pokouším mluvit, tak svede řeč někam jinam. Dříve jsem neměla se sexem problém, ale posledních několik let už ani nevím, co je to orgasmus. Sama nemasturbuji, uspokojují mě jiné věci. Měla bych se obrátit na sexuologa nebo je to normální průběh vztahu? Děkuji za odpověď.
Lucie
ODPOVĚĎ:
Lucie, jak se o tom s přítelem pokoušíte mluvit? Jaká je mezi vámi komunikace na téma sex vůbec? Nemyslím si, že by bylo úplně OK, po 2,5 letech vztahu snížit frekvenci intimního života na 1x za 2 měsíce. Ačkoli dříve jste problémy v intimním životě n eměla - nyní nevíte několik let, co je to orgasmus? Pokud jste dříve orgastická byla, problém bude psychického rázu.Někde máte nějakou bariéru, přemýšlejte nad tím, kde, kdy a jak mohla vzniknout. Jinak je to ale samozřejmě i tak, že každý máme jinou míru sexuální apetence (chuti). Jen - pokud byl dříve váš sexuální apetit vysoký, a pak se radikálně snížil, hledala bych, kde a proč.
13.7.2005 18:52
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,před týdnem se se mnou rozešel můj přítel,se kterým sem byla téměř 8 měsíců. Klapalo nám to spolu jak po sexuální stránce,tak i v běžném životě,a proto mě rozchod velice zaskočil.Přiznal mi,že stále má velice rád svoji bývalou přítelkyni,se kterou se rozešel už před rokem. Podle mě se ale ona s jejich rozchodem už vyrovnala.Dále mi řekl,že je v depresi a potřebuje si vše ujasnit a rozhodnout se,co v životě dál.Nechápu, proč si se mnou něco začínal,když musel vědět,jak je na tom s city.Jsem v depresi, miluji ho a nevím,jestli mám počkat,zda se ke mně vrátí.Bojím se,že ale urovná vztah se svoji bývalou přítelkyní,což by mě asi úplně zničilo..Děkuji Vám za odpověď.
Katka 21let
ODPOVĚĎ:
Milá Katko, spousta věcí v rámci mezilidských vztahů, milostných zvlášť, je nepochopitelná, leckdy nefér. Váš přítel se možná snažil skrze vztah k vám zapomenout na bolest z rozpadu jeho velké lásky, možná vás našel proto, aby mohl zapomenout - to se většinou nevyplácí a obrátí se to proti tomu, kdo se pak cítí být zneužit jako náhradník. ale to vůbec nemusí být váš případ, jen tak teoreticky uvažuji. Variant může být mnoho - váš přítel může být sentimentální, po nějaké době prostě vzpomínat na to, co bylo, může jej to mást, nechce vás dále zatěžovat svým vlastním vnitřním chaosem.Říkáte, že hovoří o depresích, to opravdu vypovídá o vnitřním zmatku.Může to ale být i tak,že jej excpřítelkyně kontaktovala, třeba jí něco nevyšlo a vzpomněla si na něj. Dejte jemu i sobě čas.
13.7.2005 19:25
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko.Možná bude teď to co budu psát směs chaotických myšlenek, ale budu psát, tak jak to prostě v danou chvíli cítím.Během jednoho roku jsem absolvovala dva rozchody. Ještě k mému věku, mi je 40 a mým expřátelům je přes 40.Oba v našem vztahu planovali stavbu domu, společné bydlení apod.společně jsme travili dny, víkendy.Znaly se naše rodiny, děti, prostě už to vypadalo,že jsou to vážné vztahy. Pak mi oba dva stejným způsobem řekli, že nejsou schopni mi dát to co potřebuji,rodinu, zázemí, jistotu.Prostě oba najednou zjistili, že je lépe si života užívat bez závazků a vztah ukončili.Bolelo mě to hodně, protože oba vztahy opravdu vypadaly hodně vážně... ale zvládla jsem to... no zvládla.. to je to s čím potřebuji pomoci..Před měsícem jsem poznala muže, který je o 10 let mladší.Párkrát jsme se setkali, povídali si, pak i přišel sex a před týdnem jsme jeli společně s jeho dcerou na dovolenou.Byl to z mé strany docela risk, ale říkala jsem si proč ne. Dovolená byla skvělá,vše probíhalo v pohodě, ani chviliku jsem neměla pocit, že jsem tam navíc. Doteky, pohlazení, pozornost, milování.. prostě super dovolená. Pak dovolená skončila a my se rozjeli každý do svého domova. A já zjistila, že mám tak strašný strach, že to zase špatně dopadne, že nevím, zda mu můžu věřit, že to se mnou myslí vážně,že nejsem jen vyplnění jeho času, než si najde někoho jiného.Už neumím rozpoznat lásku a nebo jen vypočítavost z druhé strany.Začala jsem mít špatnou náladu, pořád přemýšlím nad tím, zda mě má rád nebo ne( vlastně mi to zatím neřekl, spíš v objetí, pohlazeních jsem měla ten pocit). Nevím, zda je správné se jej zeptat, jak to se mnou myslí,vlastně nevím zda je správné mu říkat, že jej mám ráda, já už vlastně p.doktorko ani nevím, jak se chovat, na co se ptát, na co se neptat atd...Ještě něco, seznámili jsme se na netu, na rande, a vím, že do dneška se tam přihlašuje, sice nevím zda proto, že někoho hledá, nebo prostě jen tak ze zvyku. Jak najít v sobě sebedůvěru, pocit, že ten druhý to myslí vážně,na co se ptát, na co se neptat atd. Vím, je mi 40 a měla bych už mít nějaké zkušenosti, ale čím víc jsem zažila, tím víc , mám pocit, že vím míň..Jsem z toho unavena, a bojím se, že svým chováním zkazím něco, co by snad mohlo dobře dopadnout...Jak dál? Děkuji za odpověď
Ivana
ODPOVĚĎ:
Ivo, dobrý den. Není problém v tom, že příliš rychle investujete city do každého vztahu? Dáváte do vztahu, který trvá relativně krátce, všechny naděje, možná "moc tlačíte na pilu". Umíte být vzácná, záhadná, někdy nedobytná? Mám z vás pocit, jakoby vás tlačil věk 40 let někam moc dopředu.Nebojte se stárnutí, nebojte se čtyřicítky, není to tak strašný, jak to vypadá v naší ženské mysli:-) Vaše přitažlivost je hlavně na vašem osobním kouzle, pozitivní energii, kterou byste měla vyzařovat, na pohodě, kterou v sobě můžete mít, ne na počtu roků. Zkuste si užívat, sdílet s tím druhým, ale ne naplno.Nezkoumejte hned, zda se jedná o lásku - na to se ani nemusíte ptát, to prostě vycítíte! Ne každý muž umí říct "Miluju tě". Ale ve středním věku už má citový vztah nějaký vývoj, trvá to déle, než člověk pozná, že má někoho opravdu rád. Tak - dost osvěty :-), promiňte mi ji - zkuste se prostě jen uvolnit a nechat věci plynout
13.7.2005 19:36
OTÁZKA:
Dobrý den, ráda bych se zeptala kolik u vás stojí jedna návštěva. Děkuji za odpověď a přeji hezký den.
Iva
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Ivo. Cena konzultace je rozdílná - záleží a tom, zda se jedná o individuální, či párové sezení, případně rodinnou terapii. Zavoláte - li si na můj tel.603454953, podám vám ráda informace osobně.
13.7.2005 19:40
OTÁZKA:
Dobry den paní doktorko. Mám takovýto problém - můj přítel (29 let) žije neustále u svých rodičů. Už před třemi lety se chtěl osamostatnit, koupil si proto byt, ale měli jsme problém s bytem. olečně do tohoto bytu nastěhovat. Teď už by mělo vše skončit a zachvíli se do něj společně nastěhujeme.
Chodíme spolu téměř 6 let, náš vztah narušuje jeho maminka. Je až moc starostlivá, nedovede si představit, že bych já měla jejího syna odvést (její druhý syn je již 6 let ženatý). Když jsme s přítelem spolu, volá mu každou hodinu kvůli každé maličkosti. Její největší hobby je uklízení, musí pořád něco dělat, neumí odpočívat a na ty, kteří odpočívají a užívají si volna se dívá přes prsty, že jsou to lenoši k ničemu. Když se její syn jen trochu zmíní, že by neustále nemusela uklízet a vařit, hned si to bere a vyčítá mu to, že není vděčný. Je moc vztahovačná.
Mám obavy, jak to bude, když se vezmeme. Bude nás nadále citově vydírat? Jak ji naznačit, že můj přítel již není dítě a že se o něj dokážu postarat i já jakožto budoucí manželka?
Děkuji a přeji příjemný den.
Zuzana 21 let
ODPOVĚĎ:
Milá Zuzko, to vše je na vašem příteli. On bude asi druhorozený syn, že? Maminka asi nemá příliš vlastní osobní život, žádné velké zájmy, proto je fixovaná na přítele.Je to ale opravdu on, kdo jí musí dát mantinely - vy jej k tomu ale můžete diplomaticky dovést:-)
13.7.2005 19:43
OTÁZKA:
Dobrý den!Prohledala jsem vsechny dotazy ve snaze najit nějaký podobný mému problému - nenašla jsem. Přestože si myslím, že jde o problém poměrně častý - alkohol v manželství.Vlastně si chci potvrdit, zda je problém skutečně na mé straně.
Je mi 49 let, mám dve dospělé děti a jsem podruhé vdaná.
Za prvního manžela jsem jsem se provdala po čtyřleté známosti s vědomím, že budeme zřejmě občas mít problém kolem alkoholu. Nidky předtím jsem se s tím nesetkala, ale postupně mi začalo vadit, když se mi milovaný člověk před očima měnil v někoho jiného, byť třeba z počátku neškodného. Protože jsem se se svými pocity netajila, můj první partner začal nejprve lhát,pak pít potají, pak se chovat trucovitě a pak zacal být agresivní. Nejprvně slovně a následně i fyzicky. Když jsem byla dvakrát po sobě těhotná a porodila dceru a syna, v psychologické poradně mi řekli, že jsem možná jen přecitlivělá a že by manžela mohla úloha otce změnit. Osm let našeho manželství bylo pro mne peklem. Nemohu však popřít, že jsme se přese všechno vzájemně velmi milovali a manžel měl velmi rád obě naše děti. Střídala se období, kdy "definitivně s pitím skončil" a kdy naopak na všechno kašlal. Na chodu rodiny a péči o děti se nijak zvláště nepodílel, měli jsme i potíže kolem financí - musela jsem zažádat o placení výživného v rámci manželství. Mou únavu a výčitky ignoroval. Vše vyústilo v rozvod, po kterém jsme ještě dalších 8 let spolu střídavě žili a nežili. Myslím, že důvodem toho stavu pro mne byla nejen má láska k němu, ale hlavně děti, které dlouho ani nevěděly, že jsme rozvedení. Prostě jsem nebyla schopna se ani po poradě u apolináře z tohoto vztahu vymanit. Myslím, že on byl na tom podobně jen s tím rozdílem, že měl naprosto volné ruce a starost jen sám o sebe.
V roce 1996 došlo k opakovanému konfliktu s fyzickým napadením a účastí policie a k dalšímu rozchodu (to už jsme byli 8 let rozvedení). Pomocnou ruku mi tehdy podal člověk, kterého jsem už 7 let znala včetně jeho partnerek (byl rozvedený). Do té doby jsem nikdy nepomyslela na to, že bych s ním někdy něco mohla mít. A měla.Jaksi si mě vybojoval. Chtěl se dokonce ženit a vzít si mě i s mými dvěma dětmi. Měla jsem trochu obavu, protože byl znám jako celkem "zdatný pijan". Vyžádala jsem si tedy roční odklad a "život na zkoušku". Bylo to dobré a my se vzali.
Zažila jsem dva roky nepředstavitelného klidu - nejen v rodině, ale i v duši. Všichni včetně dětí jsme byli v pohodě. Poprvé v životě jsem zažila, že se mě někdo zeptal, jestli mi není zima, podal mi sklenici vody, když jsem nměla chřipku, vařil mi čaj a staral se o základní potřeby dětí. Své pití udržoval v mezích, které mi nevadily, protože znal celou moji anabázi prvního manželství.
Samozřejmě ale časem vznikaly různé problémy - s dospívajícími dětmi, s financemi (má také dvě děti ze svých předchozích dvou manželství), s rozdělením domácích prací atd. To vše jsme dokázali - sice někdy s bolestmi, ale přecejen vyřešit a najít kompromis.
A já si celou dobu opakovala: když dva dělají totéž, nikdy to není totéž. Měla jsem na mysli požívání alkoholu. Vždycky říkával: počkej, až budeme sami, všechny problémy se vyřeši a bude klid - uvidíš.
Dnes jsme spolu 9 let, děti "vyletěli" z domu a já zjišťuji, že stále nejsem vypořádaná s problémem zvaným alkohol. Sleduji, jak můj současný muž popíjí někdy více, někdy méně a stále častěji více. Častěji spí, odkládá plnění různých povinností, zdá se mi, že se opakuje a co víc - protiví se mi, když je "pod vlivem" přesto, že mě nebije jako ten první, nemluví se mnou hrubě a ani doma nic nerozbíjí.Samozřejmě pak nemám ani chuť se s ním milovat. Není mu to jedno, ale mlčky to snáší. Navíc se rozhodl, že by se v několika příštích letech chtěl vrátit na Moravu do velikého domu své 69-leté matky, která na něm jako na jedináčkovi velmi lpí, a která je bohužel ještě zdatnější pijan než on. (Ani ona není nijak agresivní nebo sprostá pod vlivem alkoholu, jen je mi svou opilosti - a jednou jestli lehkou nebo těžk
[tato otázka byla zkrácena]
Ajka
ODPOVĚĎ:
Milá Ajko, vaše otázka byla zkrácena, neboť přesahuje délku programem povoleného formátu. Nevím tedy, jaká je vaše otázka na mne.Zvažujete odchod od 2. manžela?
14.7.2005 13:57
OTÁZKA:
Dobrý den!Prohledala jsem vsechny dotazy ve snaze najit nějaký podobný mému problému - nenašla jsem. Přestože si myslím, že jde o problém poměrně častý - alkohol v manželství.Vlastně si chci potvrdit, zda je problém skutečně na mé straně.
Je mi 49 let, mám dve dospělé děti a jsem podruhé vdaná.
Za prvního manžela jsem jsem se provdala po čtyřleté známosti s vědomím, že budeme zřejmě občas mít problém kolem alkoholu. Nidky předtím jsem se s tím nesetkala, ale postupně mi začalo vadit, když se mi milovaný člověk před očima měnil v někoho jiného, byť třeba z počátku neškodného. Protože jsem se se svými pocity netajila, můj první partner začal nejprve lhát,pak pít potají, pak se chovat trucovitě a pak zacal být agresivní. Nejprvně slovně a následně i fyzicky. Když jsem byla dvakrát po sobě těhotná a porodila dceru a syna, v psychologické poradně mi řekli, že jsem možná jen přecitlivělá a že by manžela mohla úloha otce změnit. Osm let našeho manželství bylo pro mne peklem. Nemohu však popřít, že jsme se přese všechno vzájemně velmi milovali a manžel měl velmi rád obě naše děti. Střídala se období, kdy "definitivně s pitím skončil" a kdy naopak na všechno kašlal. Na chodu rodiny a péči o děti se nijak zvláště nepodílel, měli jsme i potíže kolem financí - musela jsem zažádat o placení výživného v rámci manželství. Mou únavu a výčitky ignoroval. Vše vyústilo v rozvod, po kterém jsme ještě dalších 8 let spolu střídavě žili a nežili. Myslím, že důvodem toho stavu pro mne byla nejen má láska k němu, ale hlavně děti, které dlouho ani nevěděly, že jsme rozvedení. Prostě jsem nebyla schopna se ani po poradě u apolináře z tohoto vztahu vymanit. Myslím, že on byl na tom podobně jen s tím rozdílem, že měl naprosto volné ruce a starost jen sám o sebe.
V roce 1996 došlo k opakovanému konfliktu s fyzickým napadením a účastí policie a k dalšímu rozchodu (to už jsme byli 8 let rozvedení). Pomocnou ruku mi tehdy podal člověk, kterého jsem už 7 let znala včetně jeho partnerek (byl rozvedený). Do té doby jsem nikdy nepomyslela na to, že bych s ním někdy něco mohla mít. A měla.Jaksi si mě vybojoval. Chtěl se dokonce ženit a vzít si mě i s mými dvěma dětmi. Měla jsem trochu obavu, protože byl znám jako celkem "zdatný pijan". Vyžádala jsem si tedy roční odklad a "život na zkoušku". Bylo to dobré a my se vzali.
Zažila jsem dva roky nepředstavitelného klidu - nejen v rodině, ale i v duši. Všichni včetně dětí jsme byli v pohodě. Poprvé v životě jsem zažila, že se mě někdo zeptal, jestli mi není zima, podal mi sklenici vody, když jsem nměla chřipku, vařil mi čaj a staral se o základní potřeby dětí. Své pití udržoval v mezích, které mi nevadily, protože znal celou moji anabázi prvního manželství.
Samozřejmě ale časem vznikaly různé problémy - s dospívajícími dětmi, s financemi (má také dvě děti ze svých předchozích dvou manželství), s rozdělením domácích prací atd. To vše jsme dokázali - sice někdy s bolestmi, ale přecejen vyřešit a najít kompromis.
A já si celou dobu opakovala: když dva dělají totéž, nikdy to není totéž. Měla jsem na mysli požívání alkoholu. Vždycky říkával: počkej, až budeme sami, všechny problémy se vyřeši a bude klid - uvidíš.
Dnes jsme spolu 9 let, děti "vyletěli" z domu a já zjišťuji, že stále nejsem vypořádaná s problémem zvaným alkohol. Sleduji, jak můj současný muž popíjí někdy více, někdy méně a stále častěji více. Častěji spí, odkládá plnění různých povinností, zdá se mi, že se opakuje a co víc - protiví se mi, když je "pod vlivem" přesto, že mě nebije jako ten první, nemluví se mnou hrubě a ani doma nic nerozbíjí.Samozřejmě pak nemám ani chuť se s ním milovat. Není mu to jedno, ale mlčky to snáší. Navíc se rozhodl, že by se v několika příštích letech chtěl vrátit na Moravu do velikého domu své 69-leté matky, která na něm jako na jedináčkovi velmi lpí, a která je bohužel ještě zdatnější pijan než on. (Ani ona není nijak agresivní nebo sprostá pod vlivem alkoholu, jen je mi svou opilosti - a jednou jestli lehkou nebo těžk
[tato otázka byla zkrácena]
Ajka
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
OTÁZKA:
Dobrý den,je mi 18 a vlastně nevím,jaký přesně vám chci položit dotaz-můj problém je,že jsem dosud neměla vůbec žádný vztah.Mezi muži nemám vpodstatě žádné přátele,ani mezi spolužáky,když se s nějakým bavím,uvědomuju si,jak jsem nepřirozená,ale nedokážu s tím nic udělat.Možná je problém v tom,že si vůbec nerozumím s otcem.Že by o mě projevil někdo zájem,to se mi stává zcela vyjímečně a když,po seznámení zájem opadne.Já se asi bojím,jsem buď chladná nebo křečovitá.Přitom nevím jinak o ničem,co by mohlo muže ode mě odradit-myslím,že jsem jinak celkem normální holka,mám dost kamarádek,myslím,že nevypadám nejhůř...Toužím po pohodovém vztahu,po lásce.Taky si ale myslím,že ve snaze nezklamat se mám velmi přísné měřítko pro partnera-vždycky u každého kluka najdu něco,proč bych s ním nemohla být.Je to začarovaný kruh...dokážu pojmenovat svůj problém,vím,v čem spočívá a asi i tuším,jak z něj ven-ale nejsem toho schopná.Tisíckrát si řeknu,tak se na toho kluka usměj,a nakonec sklopím oči nebo se zatvářím,že ho nevidím.Co s tím?
Amálka
ODPOVĚĎ:
Milá Amálko,něčeho se bojíte.Bojíte se partnerského vztahu, zklamání, kluků vůbec? Jak moc si věříte? Zkuste na sobě pracvat postupně, pomalými krůčky.Toužíte po lásce a pohodě, musíte pro to něco udělat:-). I za cenu odmítnutí se snažte být milá na každého, můžete si úsměv klidně trénovat před zrcadlem, až se vám to zautomatizuje:-) Vždy je dobré se o toho druhého zajímat,poslouchat ho, dívat se mu do očí, poskytovat mu komplimenty.Ale to jsou rady, jak to zvládnout zvenčí, příliš povrchní.Vy byste potřebovala něco hlavně "zevnitř".Nechcete začít chodit na psychoterapii? Držím vám palce!
14.7.2005 14:24
OTÁZKA:
Dobrý den, jsme spolu s přítelem 3,5 roku. Seznámili jsme se když v našem městě chodil na vysokou školu. V předposledním ročníku se nastěhoval do mého bytu a vše bylo v pořádku. Rozuměli jsme si úplně ve všem. Po škole dostal práci v Praze a jeho rodiče bydlí u Prahy. Takže nastal problém s bydlením. Já bydlím v Brně a on u rodičů, kam si přestěhoval všechny své věci a pracuje v Praze. Vídáme se jednou za týden na dva dny, někdy ani to ne.Většinou dojíždí on za mnou. Po 3/4 roce jsem jej "donutila", aby začal shánět v jejich městě bydlení. To sice dělá, ale na otázku když se za ním odstěhuji a vše tu opustím (byt, rodiče, přátele, práci...), jakou budu mít u něj jistotu. Chtěla jsem docílit toho, aby jsme se vzali, což po 3,5 letech tedy 2,5 společného života je normální a také bych chtěla rodinu. Jenže mi odpověděl, že chce být nezávislý, svobodný a ještě si užívat života. Zapomněla jsem napsat, že mi je 26 a příteli bude 25. Poraďte jak se v takovéto situaci zachovat. Mám se odstěhovat někam, kde ani nemám jistotu, že se mnou přítel zůstane nebo mám hledat někoho jiného? Předem děkuji za odpověď.
Iva
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Ivo.Nechte příteli čas. Je krátce po ukončeni VŠ, kdy byl zvyklý na svobodný nezávislý život, to v něm přetrvává i teď. Ve 25 letech asi není zralý ani jinak k tomu, vázat se k rodině, chce si asi užívat ještě volnost se svobodou volby, co bude dělat, nebyl by hned po škole ani schopen ekonomicky zabezpečit rodinu podle svých představ. Budete - li na něj tlačit, mohla byste ho ztratit. Spíš si spolu povídejte o tom, co spolu plánujete v tomto roce, co dál, zkuste spolu žít více přítomností, o budoucnosti si povídejte více zlehka, i když vlastně vážně.
17.7.2005 18:11
OTÁZKA:
Dobrý den, můj syn (10)je již 14 dní na táboře a mě se nestýská. Můj přítel je již měsíc v cizině a mě se zase nestýská. Je mi samotné tak dobře, že mě to až děsí. Myslíte, že je to normální? Děkuji za Vaši odpověď a přeji pěkný den.
Johana
ODPOVĚĎ:
Hezký den, Johano:-)Neznám kontext vašeho života, abych vám mohla říct, zda to normální je, či není. Asi to může vypovídat o vaší nezávislosti, potřebě svobody a volnosti, odpočinku, daném tím, že si vše můžete organizovat úplně podle sebe, nezávisle na potřebách druhých. Nevidím na tom nic divného, byla - li jste vyčerpaná v průběhu roku právě tím, že jste ohledy na druhé musela brát. Nesrovnávejte se s nikým jiným, neexistují definice normality. Pro vás je to přirozenost, tak to tak berte:-)
17.7.2005 18:18
OTÁZKA:
Dobrý den p.doktorko.Dnes jsem si přečetla Vaši odpověď a moc Vám za ni děkuji.Máte pravdu, vzácná, záhadná, nedobytná.. To je to co se musím naučit a nemít pocit, že každý začínající vztah je už ten pravý... Možná mám podvědomě strach ze čtyřicítky, ale pomohla mi kniha KOnečně přes 40 a začíná to být má bible. Ano měla bych už vědět co chci, nemít pocit,že bez vztahu je život nemožný a dát si čas, než přijde do pravé a určitě,jak vy říkáte, to poznám.Myslím,že si spíš vztahy namlouvám, než je opravdu cítím. Musím na sobě pracovat, ale myslím, že už vím, jaký je teď můj úkol. Moc Vám ještě jednou děkuji,za pár řádků, které mi hodně pomohly. Mějte se moc a moc hezky.
Ivana
ODPOVĚĎ:
Krásnou neděli, Ivo. Jsem ráda, že jsem vám mohla pomoci. Té čtyřicítky se fakt nebojte!!!:-)Sposta žen říká, že jsou to nejkrásnější roky života...
17.7.2005 18:20
OTÁZKA:
Dobrý den, jsem 5 let ženaty, máme s manželkou malou holčičku. Hned po svatbě se žena začala měnit, byla neustále u svých rodičů, nedokázala trávit volný čas tak jak před svatbou, nebylo pro ni důležitý doma uklízet a starat se o domácnost (domácí práce mi nejsou cizí a pomáhal jsem jí, naučil jsem se vařit pár jídel...), přestala mít chuť na sex.. Stále jsme se nedokázali domluvit na společném bydlení, rodiče (její) měli vždy jiný názor, což žena vždy respektovala, co jsem navrhnul, byla blbost... Tak to šlo dál.. Až jsem potkal ženu, se kterou jsem si rozumněl ve všech věcech, názorech.. Byl jsem nevěrný, ikdyž jsem měl španý svědomí, ne a ne přestat... Vyvrcholilo to mým odchodem z bytu. Kvůli dítěti bych se ale chtěl vrátit a zkusit vztah znovu, žena se snaží a chce, abych se vrátil, začala si některé věci uvědomovat a dělat na nich (už uklízí :-) ) já ale bojuju s obavou, abych se nevrátilo vše do původních kolejí, ona se obává o to samé (moje nevěra)... Myslíte, že takový vztah má ještě šanci? Když o tom přemýšlím, velkým problémem byla komunikace- resp. nekomunikace...Děkuji za odpověď. Pavel
Pavel
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Pavle. Myslím, že váš vztah prošel velkou krizí, danou možná tím, že jste si nepovídali o svých očekáváních od rodinného života včas. Asi jste si předtím nestihl uvědomit manželčinu závislsot na rodičích. V době, kdy spolu žijí lidé bez dítěte, není zase vaření a dodržování pořádku v domácnosti prioritou, i proto vám zde mohlo něco uniknout. Na druhou stranu je pravděpodobné, že vy jste nestihl přestoupit do nové fáze vašeho rodinného života, nedokázal jste se možná tolik vcítit do potřeb vaší ženy, proto unikala více ke svým rodičům. Nevím, těžko takto zpovzdálí hodnotit. Myslím si, že váš vztah šanci má, ale měli byste rozhodně navštívit psycholga se spec. na partnerské vztahy nebo manželskou poradnu. Nevěra je velký zásah do duše i mysli jak vás, tak vaší ženy, připravte se na to, že nebude lehké se přes toto období přenést. Navíc nevím, jak moc máte vyřešený svůj mimomanželský vztah v sobě... Píšete, že byste se rád vrátil kvůli dítěti. Pokud to nebude i kvůli vaší ženě, vymstilo by se to vám oběma.
17.7.2005 18:40
OTÁZKA:
Dobrý den, je mi 29 let a jsem s přítelkyní asi 9 měsíců. Známe se něco přes rok a dnes máme pocit, jakoby bysme spolu byly hrozně dlouho:) Kdysi jsem hodně žárlil na svou bývalou přítelkyni (snad proto, že byla z Prahy a já z Plzně a viděli se jen o víkendech a že byla o 8 let mladší). Podle psychologa to nebyla žárlivost, podle testu je má paranoa na normálu a ta souvisí se žárlivostí. Když se má nynější přítelkyně rozešla s jejím minulým přítelem, krátce na to jsme spolu zašali chodit. Přestože s ním občas dále rozchod řešila, ve snaze mu to "ulehčit", a občas o vztahu mluvila, byl jsem klidný. Stalo se však několik maličkostí, které mě vyvedly z rovnováhy a poslední dobou už nejsem v pohodě. Naopak jsem nesoustředěný, napjatý, skoro se nesměju, neraduju. Moje přítelkyně je velmi hodná, aktivní, upovídaná. Přesto mě zasáhlo toto: 1) na společné dovolené s partou jsem hrál dámu s kamarádem a abych vyhrál šimrala má přítelkyně jeho na zádech pod tričkem. Bylo mi z toho nanic, ale před ostatníma jsem dělal, že nic. Pak jsme si to v klidu vyříkali. 2)Dále jsme plánovali cestu do Paříže za kamarádkou autem. Každý jsme si řekli co bysme po cestě chtěli vidět. Přestože jsem se 2x zmínit o Remeši, v jejích plánech už pak nebyla. Její návrhy v mé hlavě ano. Bylo mi to líto. Pak mi řekla, že ona do Remeše nechtěla, tak na to nemyslela. Že o to musim trochu bojovat. 3) Byli jsme s partou na vodě (to jsme spolu ještě nechodili). Ona byla na lodi s klukem, se kterým mám pocit si dobře rozumí. Když jsme nedávno byli společně v bazénu i s ním, cítil jsem se hrozně. Dostal jsem se na okraj zájmu, bavili se hlavně oni dva. Bylo to asi tím, že seděli spolu na lavičce před bazénem a na mě nezbylo místo. Ona se mě jen zeptala, jestli chci sednout. V bazénu pak o něčem neutrálním mluvili a protože jsem neslyšel celou větu, zeptal jsem se. On mi odpověděl: Ale nic. Přítelkyně to bez odezvy přešla. A tak jsem si sám plaval. 4)Nevadí mi, když občas něco řekne o bývalém příteli, ale když máme nějaký společný výlet a já bych si ho rád užil jen s ní, vadí mi třeba poznámky, že tímto směrem by nejela, že tady kdysi byli. apod. Pak mám pocit, že on tam je s námi. Byli jsme teď v Alpách spolu na kole. Já poprvé, ona již dříve s ním 2x. Často jsem slyšel její zkušenosti z minula z té cesty atd. Dnes po těchto věcech jsem nejistý. Jsem méně upovídaný než ona a tak se v nějaké partě rychle dostanu na okraj zájmu. Možná jsem více samotář. Možná ale také mám trochu důvod být smutný, když mě nepodrží má přítelkyně, když mi někdo odpoví: Ale nic. Když narušuje naše výlety vzpomínkama na minulý vztah. V této atmosféře mi řekla, že s bývalým přítelem si chtějí pokecat. Pak jestli bych chtěl jít taky. Že by možná šla i jeho nová přítelkyně. Zalhal jsem, že by mi to nevadilo. Něco cítím a bojím se, že to cítím špatně. Že by mě to nemělo trápit. Že jde o normální věci v životě, v partě. Někdy ale mám pocit, že když dva spolu začnou chodit, ostatní v partě by to měli brát taky na zřetel. I ona vůči ostatním klukům. Nebo ne? Mohou být přeci dál přáteli se svým bývalým přítelem, ale proč bych v tom měl nějakou roli hrát i já, přestože jsem ho na dvou třech akcích poznal. Děkuji za případnou odpověď, i když vím, že dotazů je zde mnoho. S úctou R.K.
Radek
ODPOVĚĎ:
Milý Radku, obávám se, že váš hlavní problém - asi v jakémkoli partnerském vztahu - bude vaše závislost na druhém. Není - li soustředěna pozornost na vás, jste smutný a vysvětlujete si možná věci jinak, než jak jsou doopravdy. Váš partnerský model je těsný, tzn. úzká symbioza s tím druhým. Našel jste si ale přítelkyni, která je extenzivní, má potřebu mnoha kontaktů, je přátelská, komunikativní. To, že věnuje svou pozornost i jiným, je pro ni přirozená danost, je to její povahou. Vy jste asi více introvert, nejste tak otevřený ke světu, nedokážete být tak spontánní.Patrně potřebujete toho druhého, nebo ty druhé, více znát, abyste se k nim mohl více přiblížit. Vaše přítelkyně vás má určitě jako svého človíčka č.1, jinak by s vámi nechodila. Bezpochyby vás miluje, jen je prostě jiná, než vy. Zkuste to brát jako obohacení - více, než jako ztráty "bodů" u ní, nebojte se o ni, zkuste se od ní učit, jak je možné fungovat i jinak:-)
18.7.2005 13:15
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorko,
je mi tricet let a ocitla jsem se v situaci, ktera je bohuzel bezna. Jsem s pritelem 2,5 roku. Vedeme stale velmi intenzivni sexualni zivot, nicmene pred zhruba pul rokem jsem zjistila, ze mi byl neverny - nevim, zda je dulezity detail: 2x se stejnou zenou. Po mem zjisteni styky udajne prerusil a jeho "objasneni" bylo: "Chtel jsem nejake dobrodruzstvi." Sveho pritele velmi miluji a byla jsem proto ochotna prominout. Nicmene od te doby ma neduvera a zarlivost zalozene na teto zkusenosti takove obratky, jsem porusila tabu jeho telefonu. Za posledni pulrok jsem nasla minimalne 2 SMS s velmi silnym sexualnim podtextem. Odpoved:"O nic nejde". Jsem strasne zmatena, protoze ve svem dlouholetem predchozim vztahu jsem se s neverou nesetkala a neumim se tak k tomu zrejme postavit rozumne. Srdcem miluji, bojim se ukoncit tento vztah, ale zaroven se trapim a dusim svoji podezrivavosti. Pritel me samozrejme ujistuje, jak beze mne nemuze zit, minuje mne a bla bla. Navic v soucasne dobe hledame spolecne bydleni, ktere by prineslo financni zavazek pro oba. S pritelem si velmi rozumim po intelektualni strance, jsem velmi narocna. Mame i stejne nazory, vkus, ... Stojim pred velkym dilema, co s tim? Stoji to za privreni oci nad jeho ulety? Chtela bych Vas pozadat o Vas nazoz i jako z pohledu zeny, ktera ma zivotni zkusenosti. Velmi dekuji za odpoved.S
S
ODPOVĚĎ:
Milá S., moc vás zdravím.Pojdme si vzít váš dotaz od začátku: - říkáte sama, že jste se octla v situaci, která je bohužel BĚŽNÁ.Váš rozum vám tedy říká, že byste měla reagovat "rozumně", tj. asi tolerantněji(?)Ale vaše city a láska k příteli vám to nedovolují.Nedokážu odhadnout, do jaké míry hrozí vážné riziko opakovaných sexuálních flirtů u vašeho přítele, dokážu ale odhadnout, že vy jste pro něj ženou zásadní, jedničkou, s níž chce žít, kterou miluje. Sex si on evidentně s láskou nespojuje. Mohu vás ujistit, že takto to má v sobě opravdu hodně mužů, jejich sexuální apetit je často podmíněn aktuálním kouzlem okamžiku, ale nemá to žádnou váhu do jejich stabilního partnerského vztahu. Neříkám na 2. stranu vůbec, že to je norma. To ne, jen sexualita u ženy a u muže je vedena něčín jiným, je jiná. Vy si musíte ale pro sebe srovnat, zda jste schopná, i ochotná, do tohoto rizika jít. Přítele milujete, máte stejné duchovní zájmy, názory... Zkuste si pro sebe udělat nějaký žebříček toho, co je pro vás v partnerství nejdůležitější, dejte tomu pořadí a pak si zhodnoťte svého přítele. Bude-li se blížit vašim požadavkům ve většině toho, co je pro vás na předních místech důležitosti, máte se příliš rozmýšlet? Pokud by to vše bylo pro vás příliš těžké, vyhledejte specializ. psychologa.(Tel. na mě je 603454953)
18.7.2005 13:32
OTÁZKA:
Dobry vecer,mam priatela 5 rokov.Zijem v zahranici.Ja byvam sama v prenajatom byte,ktory je velmi maly.Moj priatel zije s rodicmi a nechce sa stahovat ku mne ,pretoze sa mu byt nepaci.Byt si platim sama aj vsetko.Potom je tu ta jeho sestra(starsia o 2 roky)vydata.Ta plakala ked sa dozvedel za by jaj brat mal odist niekam prec.Ak ideme na vylet,stale si volaju,kazdy den.Raz sme isli na romanticku prechadzku vecer, pozerali sme trhy,a on kupil nausnice...ale svojej sestre!Dokonca som si vsimla ze jeho typ zeny je presne ako jeho sestr.Ja som uplny protiklad.Nikdy nemozem nic zle povedat na jeho sestru,zato on nadava na moju kedy chce.Teraz sa jej narodilo dieta,kupuje mu drahe veci(on) a je tam stale.Vobec sa nestara o nasu buducnost.Ak mu nieco vyhadzujem na oci,tak ma obijme a povie ,ze ma velmi lubi.Dokonca ma aj podviedol,ale stale mi tvrdi ze ma lubi a ze nemoze bezomna zit.Ja uz ani neviem ci to co robi je normalne, alebo ja som divna.Chcela by som velmi vediet Vas nazor,pretoze kazdy den rozmyslm o tom istom.Vopred Vam dakujem za ospoved.S
sylvia
ODPOVĚĎ:
Milá Sylvia.Chápu, že na přítelovu sestru žárlíte, že jste z toho zmatená. Nedokážu posoudit, do jaké míry je jejich vzájemný vztah "normální", protože nevím nic o jejich dětství - tj., nevím nic o tom, jak se vyvíjela jejich vzájemná úzká vazba na sebe. Starší sestra bývá pečující, mladší bratr starší sestry je zvyklý na její péči, být miláčkem žen vůbec. Tady se mi to ale zdá, jakoby spolu vyrůstali jako dva spojenci, jako lidi, kteří na sobě byli díky vnějším rodinným okolnostem závislí. Nemůže tam být něco takového? Pokud nic nevysledujete, zkuste to přijmout jako fakt, povídejte si spolu o tom v přátelském duchu, jen někdy, v klidné chvíli, rozhodně mu to nevyčítejte, to by vás rozdělovalo. Zkuste si nenápadně ověřit v rozhovoru s ním příčiny. Napadá mě ještě, v jakém jste asi vztahu s jeho sestrou vy? Přátelíte se spolu?... Nebo se jí vyhýbáte? I s ní byste totiž mohla na toto téma hovořit. Vždyť to v reálu není vaše rivalka, mohla by být i vaše spojenkyně. A poslední, co mě napadá - myslíte, že manžel př. sestry žárlí na vás?
18.7.2005 15:10
OTÁZKA:
Vážená paní Douchová, prosím Vás o radu, jak působit na syna, který má nyní prázdniny a jako mávnutím proutku se okamžitě po maturitě začal chovat jako jeho otec, se kterým jsem se před 15 lety kvůli jeho chování rozvedla. Do synovy maturity nebyly výraznější problémy, nyní se ale cítí dospělý a sebevědomý (byl přijat na VŠ). Téměř pořád je pryč,když není se svou dívkou, tak veškerý čas tráví s partou, často doma nespí, svůj čas sice prokládá brigádami, ale vydělané peníze okamžitě utratí s partou a obávám se, spíš to vím jistě, že je utrácí za marihuanu, z čehož mám strašný strach. Začal se chovat tak, jako když rodina ho absolutně přestala zajímat, má svůj svět, svůj život a doma, jak říká, pouze "oznamuje",neptá se. Mám tři děti,on je nejmladší, vždy jsem se bála, aby se "nepotatil" a dařilo se to přesně do konce školy. Nyní se chová, jedná, mluví a dělá jen to, co přesně chce on a výchova jako by v něm nezanechala žádné stopy. Mám strach z jeho scházení se s partou a kouření či jiné požívání marihuany. Zdá se mi, že jsem v tom bezmocná a bojím se, jak to všechno bude pokračovat.
(Dosud působil na okolí jako slušný kluk, ale pořád jsem se bála, že čeká jen na tu maturitu..a nyní změnil i vizáš - je zarostlý a hlavně denně na nějakém zvláštním flámu.)Dávat mu nějaké podmínky neumím, protože bych je stejně nedodržela, např.že mu nebudu chystat jídlo, prát apod., příp. aby si našel bydlení. To udělat neumím a navíc bych se bála, že se pak ještě zhorší. Nevím si rady.Děkuji.
Miluše,15.07.05
ODPOVĚĎ:
Miluše, dobrý den.Přemýšlím, zda vám svým názorem udělám radost, či naopak...Myslím si, že v tom, jak prožíváte chování svého nejmladšího syna, je obsaženo více faktorů, které vaše emoce i obavy ovlivňují. Zdá se mi, že životní styl syna bude asi hodně vzdálený vašemu, vždyť kvůli něčemu podobnému jste se rozvedla s jeho otcem. Proto ve vás jeho současné chování vyvolává nejen obavy, ale silnou nevoli. Interpretujete si to jinak, než by totéž viděla jiná matka s jinými zkušenostmi. Já si myslím, že prázdninové chování syna je v normě, adekvátní situaci - má po maturitě, 1.velikou zkoušku, jež je ohromný nápor na nervy, má za sebou. Udělal přijímací zkoušky na VŠ!Má o budoucnost postaráno, teď si může konečně užívat po dlouhodobém vypětí úplný relax. A to dělá.Dělá to tak, jako mnoho jiných mladých lidí v jeho věku, k tomu chodí i na brigády. Mám pocit, že je to zodpovědný kluk, který jen prostě žije teď podle svých, a ne podle vašich představ. Marihuanu si dnes dá občas téměř každý mladý člověk. Nebojte se o něj:-) On se snaží vystupovat jako dospělý, proto oznamuje, a nežádá o dovolení. Zkuste jej respektovat, nedávejte mu žádné velké mantinely, spíš si někdy ve chvílích vzájemné společné pohody můžete o jeho životě povídat - přátelsky, ne mentorsky, tím byste jej ztrácela.
20.7.2005 17:56
OTÁZKA:
Dobrý den, prosím o Váš názor.
Jsem vdaná 20 let, s manželem jsme velmi rozdílní a bohužel se čím dál víc odcizujeme. On je workoholik, já jsem zůstala po odchodu dětí na studia vlastně sama.Bydlíme na malé vesnici, kde žijí převážně důchodci. Jsem velmi citlivá, toužím po spřízněné duši, po něžnosti a porozumění, ale mám velký strach navázat nějaký mimomanželský vztah.
Nedávno jsem potkala po letech spolužáka, se kterým si rozumím, snad se i přitahujeme a tuším, že on by nebyl ani proti intimnějšímu přátelství. Je ale ženatý a vím, že na tom nehodlá nic měnit.
Neumím se rozhodnout, zda jít do risku, nebo vše nechat jen v mezích kamarádství.
Děkuji za Vaši odpověď
judita
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Judito.Odpověď na vaši otázku nemohu dát rozhodně jednoznačnou. Mimomanželský vztah může být příjemným zpestřením vašeho života jen tehdy, pokud ho můžete mít pod kontrolou. Je to sice iluzorní, protože n ikdy dopředu nevíme, zda se nám něco nevymkne z rukou, ale přeci jen to znamená vědomí o jasných mantinelech i o smyslu vedlejšíh´o vztahu.Vy jste na tom ale tak, že se cítíte osamělá, děti už vás tolik nepotřebují, manžel zdánlivě také ne, vy hledáte porozumění, vyplnění vzniklého vakua, které předtím děti přeci jen naplňovaly. Vztah s vaším spolužákem mi připadá velmi nebezpečný - především pro vás! Toužíte po lásce, za ní půjdete a předpokládám, že budete potřebovat stále víc.To asi přesáhne možnosti vašeho kamaráda, který má nejspíš jasno. Nevím, jestli je mi rozumět - bojím se prostě, že by vznikla asymetrie mezi chtěním vaším a jeho, a že by to byl v brzku zdroj vašeho trápení. Neměla byste se nejdřív postavit na své vlastní nohy, nalézt si nový životní program, který bude přesahovat péči o rodinu a partnerství? Pokud se stanete nezávislou, může vás krátkodobý mimomanž. vztah spíše osvěžit a třeba vám pomoci nalézt i cestu zpět k manželovi.
22.7.2005 14:26
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, prosím Vás o radu. Jsem vdaná 9let (známost trvá 10let) a máme s manželem 9letou holčičku. Před měsícem jsem zjistila manželovu nevěru-dala jsem mu na výběr zda chce rodinu nebo přítelkyni, protože mi řekl, že k uvedené osobě něco cítil, ale že rodinu nechce opustit. Manželovi jsem slíbila, že mu nebudu nic připomínat a budu se snažit žít normálním životem, ale opak byl pravdou neukočírovala jsem své pocity, protože jsem se bála, že mě manžel nemiluje a chtěla jsem být pořád s ním a slyšet jak moc mě miluje. Upozornil mě na mé chování, atˇto nedělám, že tak jsem se v minulosti nechovala. Viděla jsem,že ho tím zaháním do rohu a že je mu to nepříjemné, ale neuměla jsem si pomoci asi jsem žárlila více než je zdrávo a manžel se odstěhoval do podnájmu. Mě to psychicky moc ublížilo (zhubla jsem 5kg),moc bych si přála, aby se manžel vrátil,protože ho i přes to co mi udělal miluji. Bojím se že manžel tomu nevěří-chová se jako by byl dvojí člověk. Chodí k nám na kávu, (pozdravuje mě, když se s ním loučí dcera a když mě nevidí, tak říká, že mu to je líto) na druhou stranu se chová i docela namachrovaně-před kamarády prohlašuje,že mu to vyhovuje, nevím zda to nesouvisí s tím, že neví co má dělat. Je mi hrozně neumím bez něj žít a ani nevím proč mi to udělal, vždy jsem chtěla jen klidnou rodinu. Dcera se pořád ptá, kdy se vrátí tatínek a já nevím co jí mám na to odpovědět. Když jsem s ním telefonicky mluvila přiznal se že mu není 2x dobře nevím jak dál, abych něco nepokazila.
p.J
ODPOVĚĎ:
Dobré odpoledne,p.J.Všechno se událo velmi rychle - před měsícem jste manželovu nevěru zjistila,dnes již žije v podnájmu, protože nezvládá psychický tlak, který je na něj vyvíjen zvenčí, ale určitě se odehrává i v jeho nitru. Z vašeho popisu nevím, o nevěru jakého charakteru se jednalo - zda šlo o krátkodobý nezávazný flirt, který jste odhalila, či zda to byl déledobější vztah s hlubším citovým doprovodem. To je do docela důležité pro odhad manželova chování a prožívání nyní. Zjištění nevěry je vždy šok, ať má jakýkoli charakter. Málokdy se podváděný partner zvládne chovat racionálně a rozvážně. K tomu potřebuje čas.Ten je potřebný hlavně ke zklidnění, získání odstupu a tak chladnější hlavy. Nepotřebujete k tomu příliš vědomostí o vedlejším vztahu.Čím více toho víte, tím je horší zapomenout a odpustit. Vy byste hlavně neměla po ničem pátrat, chovat se nezávisle, přátelsky, vlídně, manželovi nevyčítat, ani mu v tom nepomáhat. Nechat to na něm a ukázat svou úroveň a svou cenu. Tu nezískáte žárlením a neustálým dotazováním se na to, zda vás má rád. Zkuste být sama za sebe, hledejte své klady. Buďte hodně s dcerou, uklidněte ji tím, že táta má nějaké problémy a hodně práce, proto je teď mimo rodinu, aby vás tím nezatěžoval. Najděte si nyní nějaký cíl, na nějž se upnete, ten cíl nejdůležitější - tj. návrat manžela, by pak mohl přijít sám o sobě. Pokud byste měla větší problémy, stále hubla, trpěla nespavostí, nebyla schopna se soustředit, atd., navštivte odborníka, který by vám s tím pomohl. Ať se vám vše povede:-)
22.7.2005 14:48
OTÁZKA:
Dobrý den, je mi 42 let, mám dvě děti/ 15,23 let/ a jsem podruhé vdaná /17let/ ś mužem o čtyři roky mladším.Během uplynulého roku jsem zjistila že manžel nadměrně utrácí - začal si kupovat značkový věci, značkový vína, nejnovější typy mob. telefonů, ale i domů DVD , digi kameru atd, když jsem se ho ptala kde na to bere, řekl at se nestarám. postupem času jsem zjistila že si bere růsné karty/OK.../když jsem protestovala že takový věci nepotřebujem na splátky řek mi at se nestarám.Ale začal rozmazlovat i dceru/15/ třikrát do roka nový mob. telefon aniž by si to čímkoliv zasloužila/ třeba výsledky ve škole naopak/ a mě to ani neoznámili až když jsem si všimla že má jinej telefon, neříkaj mi to abych prý nenadávala....Od podzimku jsem zjistila že manžel začal nadměrně užívat i tvrdý alkohol/ nacházela jsem prázdné lahve různě poschovávané po bytě/. letos na jaře si našel přítelkyni které nakoupil zlato, občas maso, kredit atd.. ale mě tvrdí že s ní nic neměl že si včas uvědomil co pro něj rodina znamená jenže bych musela být slepá stále nebyl doma a když byl tak koukal někam nepřítomně... v tu dobu vyplulo další že v loni v květnu s i vzal úvěr u banky 70000,-Kč to byl pro mě opravdu šok. Když vemu jeho příjem /kolem 16 tis. měsíčně čistýho/ nemůžou mu v žádným případě pokrýt jeho náklady. Řekla jsem mu že s takovým člověkem nechci být který mi lže , není upřímný, ale on že miluje svojí rodinu jsme pro něj celý svět a že to dělá všechno kůli nám ale že to vzal asi za špatný konec....připadá mi že je to úplně jinýčlověk než jsem si ho před lety brala. bojím se že jednoho dne u nás zazvoní exekutor, nebo nějaký vymahač dluhů, ale manžel mi tvrdí že nikde nic nedluží, všechno splácí, ale at počítám jak počítám prostě mi to nevychází.Co dál? je řešením od takovýho člověka odejít, ale dluhy jsou společné když vznikly za mnaželství...opravdu nevím co dál
Děkuji za váš názor Amelia
amelia
ODPOVĚĎ:
Milá Amelie, mám pocit, že manžel trpí nějakými komplexy méněcennosti ve srovnání s vámi, potřebuje něco dokazovat sobě i druhým, aby je vykompenzoval. Kompenzací jsou materiální hodnoty, které jsou dobře vidět, jimiž se zavděčí těm druhým a může snadno demonstrovat,jak je dobrý. Asi je to docela vážné, když tím zatěžuje rodinný rozpočet v takové míře, jak popisujete. Zkuste se zamyslet nad příčinami jeho psychických problémů, ale udělejte i příslušná opatření provozního rázu. Pokud by to mělo takto pokračovat, přejděte na tzv. zúžené jmění manželů, vy byste se pak nemusela podílet na jeho dluzích v příp. vážnějšího partnerského rozkolu. Doporučovala bych vám navštívit manželskou poradnu, kde byste mohla jednak rozebrat problémy s manželem s psychologem, jednak byste se mohla poradit s práv níkem na nejlepších krocích k ochraně vašeho rodinného majetku.
22.7.2005 15:06
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,
prosím moc o radu, jak se mám srovnat se strachem. Jsem těhotná a mám stavy úskosti z případné ztráty dítěte. Co dělat, aktivní jsem myslím dost chodím do práce, cvičím, ale čás na tyto úvahy mám pořád, jsem zoufalá. Dá se s tím něco dělat? Moc děkuji za radu :o)
Romana, 22.7.2005
ODPOVĚĎ:
Milá Romano.Myslím, že strach o budoucí děťátko doprovází hodně žen, především v případě 1.těhotenství. Do určité míry je to adekvátní reagování. Nevím, jak moc vás to zatěžuje, ale pokud pracujete, aktivně sportujete, nezaplňuje to určitě vaši mysl na 100%. V těhotenství se psychika ženy hodně mění pod vlivem hormonální disbalance, celkově bývá úzkostnější, více zaměřená na sebe a dítě. Ale nevím, do jaké míry to již u vás přesahuje míru pomyslné normality. Nechcete se o tom poradit s psychologem v přímém rozhovoru? Myslím, že to by bylo nejlepší. Může pomoci rozhovor, který by byl jak diagnostický, tak podpůrný, na základě něj by se rozhodlo o dalším řešení. Mívala jsem dobré zkušenosti u úzkostnějších žen např. i s lehkou hypnosou, kde se pracovalo na psychické stabilizaci, zklidnění, formou posthypnotických sugescí. Hypnosa má výhodu v tom, že je to naprosto šetrná metoda bez jakýchkoli chemických zásahů do organismu prostřednictvím léků.
22.7.2005 15:16
OTÁZKA:
Vazena pani doktorko, nevim jak mam dal postupovat ve svem vztahu. Mam pritele, se kterym jsem se seznamila kratce pred tim nez se ozenil. Svatbou se pokusil zachranit upadajici vztah ktery trval 12 let. Rozesli se, on ji chtel zpet a proto ji pozadal o ruku. A pak jsme se potkali. Rekl mi ze nez zrusit svatbu na kterou se vsichni pribuzni tesi, tak se radeji ozeni a pozdeji se rozvede, coz bude pro vsechny mene bolestive. Jeho manzelka tusila ze se schazime uz pred svatbou a najisto to vedela 3 mesice po svatbe. Resila to tim, ze se k nemu nastehovala (nekolik let bydleli kazdy jinde a vidali se 2x tydne). Dva mesice nato se pritel priznal k nasemu vztahu jak sve zene, tak i sve rodine. Vsichni uz to ale vedeli. Jeho zena prekvapena nebyla, protoze nas potkava na ulici a jeji znami nas vidali denne. Rekla ze se odstehuje z jeho bytu. Jenze ubehlo pul roku a ona u nej stale bydli (prespava u nej tak 3 dny v tydnu). Bydli kazdy v jinem pokoji, od svatby nemeli zadny fyzicky kontakt a prakticky ziji kazdy po svem. Pritel zustava nekolikrat v tydnu na noc u me, travime spolu vikendy i dovolene a ona o tom vi. Kdykoliv reknu ze chci aby zustal na noc nebo na vikend, tak zustane. Jsme spolu stastni a planujeme spolecnou budoucnost. V noci me objima a drzi tak silne ze nekdy az nemuzu dychat.. Problem je v tom ze on vztah s ni nedokaze ukoncit. Casto mluvi o tom ze se s ni rozvede (zatim se shodli na tom ze jejich vztah nema smysl) ale ma velke vycitky svedomi a nejak se s nimi nedokaze vyporadat. Jeho zena mu sice rekla ze si nasla pritele a ze se odstehuje, ale presto mu vycita ze si ji vzal, vyuzil a ted ze ji odhazuje, jak ji ublizil a znemoznil. Pak odejde z bytu, spi par dni jinde, nacez se do bytu vrati a vycitani se opakuje. Nevedela jsem kudy kam a dala jsem mu na vyber bud ja nebo ona. Psychicky se zhroutil. Jak sam rekl - citi se jako mezi dvema mlynskymi koly. Nepremlouval me abych s nim zustala, jen se mi snazil vysvetlit jak moc me potrebuje a jak stastny se mnou je. Zadal me o cas, ze sve nefungujici manzelstvi potrebuje dustojne ukoncit.Ze veci maji urcity rad. Nejdriv ze se jeho zena musi odstehovat a pak prijde na radu rozvod. Jenze me pripada ze jsme na mrtvem bode. Ona s nim dal bydli a jako si hleda podnajem a on ceka az se odstehuje s tim, ze pak ji rekne ze se chce rozvest. Nevim jestli mam dat vsemu volny prubeh a na nic se ho neptat, dal trpelive cekat jestli se jeho zena odstehuje (coz muze trvat dalsi pulrok), nebo mu rict ze se nebudeme vidat dokud si to nevyresi…nevim. Me je 26 let, jemu 32 a ji take. Deti nemaji.
Anonym
ODPOVĚĎ:
Dobrý den.Vnímám to poměrně jednoznačně -budete to muset být vy, která dá jasný impulz k přítelově činu. On se nikdy nerozhodne sám, musí být v tlaku, aby si uvědomil, že dál už nemůže lavírovat ve dvojím světě. Obvykle jednoznačná nebývám, vždy zvažuji množství faktorů, které se podílejí na řešení, tady mi to přijde ale opravdu jako vaše nutnost jednat. Pokud jste si jista tím, že přítele opravdu chcete!
22.7.2005 15:32
OTÁZKA:
Dobrý den, je mi 45 let, jsem 15 let rozvedená a v současné době nemám vážný vztah ( tím myslím, že se nechci vdávat a s nikým nežiji ve společné domáctnosti). Mám 2 děti 24 a 21 let, oba dokončili školu, bydlím v hezkém bytě, jsem velmi aktivní sportovně i společensky, mám hodně známých, kamarádů a přátel, takže se dá říct, že mi nic neschází. Ale ano ten vztah nebo spíše pocit, že někoho mám a on má mne. Děti jsou velké, každý má svého partnera. Často nebývají doma a často berou i psa. Takže se mi stává, obzvláště nyní o prádninách, kdy je ve městě málo známých, že jsem sama. Byla jsem s partou týden na horské turistice. Dostali jsme všichni pěkně do těla, ale bylo to super. I když totálně zničená, měla jsem čistou hlavu a skvělý pocit, že někam patřím a že ještě něco dokážu. Když jsem v časovém presu je mi skvěle, ale ouha, když mohu odpočívat. Podléhám depresím. Chtěla bych ještě připomenout, že několik let zpátky jsem měla velké a dlouholeté problémy s dcerou kvůli drogám. Nelze krátce popsat jaké, ale kdo tím prošel, ví. A také mi zemřeli brzy rodiče a dlouhá léta žili v cizině a když jsme se mohli konečně poznat a užívat si-konec. A pak i rozvod. A také nemám štěstí na muže. Stále si vybírám stejný typ. Veselý, zabývající se uměním, nespoutaný. Já jsem trochu také taková. Chtěla bych něco v životě změnit, ale nejde to. S vážným mužem bych se velmi nudila. Bohužel pak přicházejí ty deprese. Nikam nejdu, s nikým nemluvím, nejsem schopna nic dělat, nesportuji a když si něco domluvím, abych se rozptýlila, nikam nejdu, nezvedám telefony a neotvírám dveře. Co s tím? Přijde z nenadání, usadí se na chvíli a jak přišla, odejde. Děkuji Zuzka
Zuzana
ODPOVĚĎ:
Zuzko, zdravím vás. Netroufnu si kompetentně reagovat na vaše povídání, není to podle mého na rychlou odpověď.Nedovedu odhadnout, zda jsou vaše depresivní rozlady primární příčinou, či sekundární, vaší partnerské osamělosti. Myslím, že jste hodně silná žena. I když vám není dobře, umíte si uvědomovat dary, které jste od života dostala, nejste nijak sebelítostivá. Nevím, mám pocit, že do společnosti veselých lidí utíkáte i od sebe samé a svých smutků, tam si vyplavíte "adrenalin", pozitivní energii, z níž pak nějakou dobu žijete. Na rozbor toho, proč máte opakované špatné partnerské volby, bych s vámi musela sedět a povídat, abychom spolu něco objevily.Vybíráte si muže, kteří jsou nositeli zábavy a vzruchů, ale zároveň asi ne niterné a spolehlivé partnery. Proč? Nechcete se u mě objednat? Tel. na mě je 603454953. Jinak přeji šťastné léto.
26.7.2005 14:07
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko.Je mi 20let.Hned po škole jsem začala pracovat a bydlet se svým nynějším přítelem,kterému je 30let.Jsme spolu moc šťastní,je tolerantní,máme společné koníčky atd.Nic nám nechybí.Jenže už téměŕ 3roky uběhlo od chvíle kdy se stalo něco,co mi dokonale popletlo hlavu.Satlo se to v létě na chatě mého známého.Všechno bylo fajn moc sme se bavili,alkohol udělal své a zapletla jsem se se svojí dosud nejlepší kamarádkou.Protože sem to nepovažovala za nic špatného.Zapomněli jsme na to poměrně rychle.Jenže mě začalo hryzat svědomí a potřebovala jsem o tom mluvit.Kamarádce jsme všechno vysvětlila,že toho nelituji,že to bylo pod vlivem alkoholu ve všem jsme se schodli.Ulevilo se mi snad i jí.Ovšem od té chvíle na to pořád myslím.Často si píšeme,voláme.Začímá mi chybět když se dlouho nevidíme.Ale svého přítele moc miluji.Nic se tím v našem vztahu nezměnilo.Jen nevím jak se vyrovnat s tím,že kamarádku potřebuji vidět čím dál tím častěji.Děkuji za odpověď a názor
Jana
ODPOVĚĎ:
Milá Jano,byly jste nejlepší kamarádky.Od dětství? Zkuste si pro sebe udělat retrospektivu toho, co vás dvě k sobě pojilo, jak a v čem se váš vztah k ní před 3 lety změnil (změnil-li se). Zkuste se prostě rozpomenout na vše, oklo vás dvou. Ta vzpomínka, které se nemůžete zbavit, je jedna věc, druhá věc je to, že na ni pořád myslíte, potřebujete stále častější kontakt. Exotický sexuální zážitek prožije leckdo,a pak na to může s úsměvem i pocitem vzrušení vzpomínat, ale u vás mi to přijde trošku složitější. Ve vás je zamilovanost, strach z ní, nejistota. Velká část našich předních sexuologů - dr.Weiss, dr.Fifková, neuznávají bisexualitu, mé dlouhodobé psychoterapeutické zkušenosti ji ale naopak potvrzují. Jak se máte vyrovnat s tím, že kamarádku potřebujete vidět stále častěji? Záleží na tom, zda okolo toho máte nějaké pocity viny, nepatřičnosti, nebo ne. Neměly byste se vy dvě sejít na delší dobu a více si o tom povídat?
26.7.2005 14:21
OTÁZKA:
Dobrý den. Chtěl jsem se zeptat, zda cvičení v posilovně, na běžeckých a jiných trenažerech, aerobik, jóga a další podobné fyzické namáhavé sportování mají kladný vliv na tělo v době, kdy se naše manželství dostalo do problémů. Už kdysi jsme slyšel názor, že když je na tom člověk psychicky nedobře, tak by se měl fyzicky unavit, aby usnul lépe. To se mi však nikdy nedařilo. Buď jsem se nedokázal soustředit na jiné věci, nebo chyběla ta pravá síla do něčeho takového se pustit. Co byste mi, prosím, doporučila v takových případech, díky moc, Petr
Petr
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Petře. Při řízené fyzické námaze se vytvářejí v organismu endorfiny,které jsou zdrojem pozitivní energie. Ale nejde partnerské problémy řešit jen takto, to by byl únik od problémů.Nedovedu si představit, že by vaše žena ocenila právě tento způsob "řešení". Neměli byste si také o sobě povídat, hledat příčiny i cesty k řešení? Pokud to nezvládnete sami, navštivte specializovaného psychologa. Pokud není dobře hlavně vám, trpíte nespavostí a asi depresemi, možná by stálo za to,abyste nějqakého odborníka navštívil i sám, soft antidepresiva by také mohla sehrát pozitivní roli.
26.7.2005 14:26
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, děkuji Vám za radu moc mi pomohla. Jěstě k Vašemu dotazu, jak dlouho trval vztah-manžel mi tvrdí, že 4 měsíce. Včera u nás byl na návštěvě a já se snažila s ním mluvit,ale do ničeho ho netlačit. Odpovídal na otázku zda s námi do budoucna počítá a jak si život představuje dál-že neví, skoro na všechno mi odpovídal, že neví. Ujistila jsem ho, že se rozvádět nechci a jestli má zájem to udělat,tak atˇ požádá o rozvod sám. On mi odpověděl, že je zatím zbytečné se rozvádět-tím mi dal, alespoň pro mě malou šanci. Nabídl se že mi pomůže koupit i postel dceři do dětského pokojíku, myslím si, že kdyby nechtěl být dál s námi, tak se o nás dál už nezajímá-došla jsem k názoru, že mu opravdu musím dát více času. Jěstě jsem mu řekla, že si uvědomuji některé mé úlety (když je žena nervozní a nadává-nebo, když se vrátí pozdě z hospody to jsem taky klidná nebyla), ale to je asi v každé rodině a možná, že právě proto, už to nechtěl snášet a utekl. Jste moc hodná a za Vaší radu moc děkuji. Manželova maminka mě ujištˇuje, že bude vše dobré.
p.J
ODPOVĚĎ:
Milá p.J., nejen manželova maminka, ale i já mám intuitivní pocit, že by mohlo být vše dobré.Záleží ale opravdu i na vás. Nežeňte manžela do úvah o rozvodu.Spíš se sejděte na nějaké schůzce na neutrální půdě - mimo domov-, kde byste si mohli spolu určit nějaké mantinely, tj.: peníze, interpretace pro dceru, časový horizont vyřešení. Teď je on asi reálně ve fázi, kdy nic neví, má v sobě citový chaos, potřebuje se zklidnit a vše si v hlavě srovnat. Srovnejte si ale i vy, sama v sobě, do jaké míry budete schopná odpuštění.
26.7.2005 15:04
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, již jednou jsem Vám psala (odpověď 25.5.2005). Doporučila jste mi návštěvu u psychologa. Nikdy jsem tuto pomoc nevyhledávala, nevím, kam se obrátit. Mohla byste mi poradit, nerada bych tuto pomoc vyhledávala v místě bydliště. Pokud tuto poradu poskytujete Vy, bylo by možno domluvit se na návštěvě s Vámi? Situace se mi zdá už neřešitelná. Děkuji Vám předem, Míla.
Míla
ODPOVĚĎ:
Mílo, dobrý den. Nevím, odkud jste, ale v každém okresním městě by měla být manželská poradna. Pokud byste se chtěla obrátit na mě (mé působiště je v Praze), můžete se objednat na tel.603454953.
26.7.2005 15:08
OTÁZKA:
Dobrý den, manžel chce děti po rozvodu do střídavé péče, ještě není soudně rozhodnuto, ale stala se taková věc: odjel s dcerou /9let/ na výlet na kole, před obědem. Ve 21.15, poté co se začlo stmívat, jsem mu volala na mobil, kde jsou, že dítě nemá na kole světlo - ani zadní, že vezmu auto a přijedu pro ni. Dost přiopilým hlasem mi odpověděl, že mi po tom nic není, že za ni zodpovídá, a že přijedou později. Chtěla jsem ji k telefonu, ale položil to. Volala jsem znovu, chtěla s ní mluvit, ale řekl, že tam není. Neřekl kde jsou, jen to, že on světlo má. Vypnul mobil. Strachy jsem probrečela celou hodinu, než potmě přijeli. Jsem toho názoru, žr jedná velmi nezodpovědně, a že není vhodné svěřit mu děti do střídavé péče v tomto věku - synovi je 6 let, dceři 9 let. Váš názor na jeho chování ? Děkuji za odpověď.
Ája
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Ájo. Podmínkou pro smysluplnou a fungující střídavou péči je schopnost kooperace mezi rodiči, vědomí vzájemné spolehlivosti, hlavně funkční a konstruktivní komunikace.Pokud by byly vaše zkušenosti opakovaně negativní, máte možnost probrat vše s psychologem v rámci manželské poradny, případně si vyžádat soudně znalecké posudky.
26.7.2005 15:16
OTÁZKA:
Zdravím Vás paní doktorko, dostala jsem se do situace, kdy bydlíme před rozvodem ve společném domě, inkaso je psáno na manžela, já dávám 1/2, on platí. Tedy platil. Nyní, co přestaly chodit časopisy dětem, jsem se dozvěděla od paní s novinami, že poslední platba byla v dubnu. Dluh je za květen, červen, červenec, blíží se platba za srpen. Veškerá korespondence, týkající se plateb jde na něj - také upomínky doporučeně, nemám možnost nic řešit. Telefonicky mi sdělili, že on musí ukončit odběr a já se nově přihlásit. On se k ničemu nemá a asi mi i s dětmi nechá odpojit el., plyn a vodu. Telefon už vypnuli. Bývalý manžel nepracuje, část domu společného používá k daňovým odpisům pro finanční úřad, bez mého souhlasu - id. 1/2 nemovitosti patří každému z nás, nic nevyňal ze společného vlastnictví a tvrdí, že vše, co používá k podnikání, je jeho - počítač včetně nejnovějšího SW vybavení, tiskárna, scaner, foťák, kamera apod. Je žena s dětmi v době vlekoucího se rozvodu opravdu tak bezmocná? Skončíme bez energií? Vyhodit ho nemohu, ani on mne. Díky.
Alena
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Aleno. Myslím, že byste měla navštívit přednostně právníka,jsem psycholožka, nemohu vám podat kvalifikovanou odpověď.
26.7.2005 15:21
OTÁZKA:
Dobrý den, jsem vdaná 9 let. Před 7 roky jsem byla několikrát znásilněna vlastním manželem. Bránila jsem se, ale manžel udělal, co potřeboval. Odvalil se a usnul. Bydleli jsme u jeho rodičů a já jsem nechtěla tropit povyk. Stejně by mi to nikdo nevěřil. Můj manžel je dobře společensky postaven. Z této události jsem se vzpamatovávala psychicky skoro rok. Sex od té doby bývá, ale velmi málo. Je mi odporný. Měli jsme v té době malé dítě. Po roce od této události jsem znovu otěhotněla. Pocházím z velmi špatného rodinného prostředí. Nechtěla jsem, aby mé děti poznali to, co znám já. A proto jsem s ním zůstala. Před 2 roky jsem si našla jiného muže. Rozhodla jsem se odejít a založit novou rodinu. Hodně jsem se zamilovala. Po létech citového strádání jsem znovu žila. Tento muž se po pár měsících vrátil zpět ke své milence a dítěti. Před tím mě využil a obral o peníze, které jsem měla na nový byt. A já zůstala u svého manžela. Od té doby se zase objevili psychické problémy, že jsem nevěděla kudy kam. Před rokem jsem začala docházet na terapii spojenou s hypnózou. Pochopila jsem, že musím začít něco dělat, ale potřebovala jsem terapii. Hypnóza ač mi pomáhala, ale já na ní neměla dost vlastních finančních prostředků. Manželovi se to zdálo drahé. Podotýkám, že manžel ani asi neví jak mi ublížil. Snažila jsem se na to zavést řeč, ale on o událostech před léty nechce mluvit. Pro něj je to ztracený čas. Už to zkrátka bylo a už se to nedá vrátit. Z terapii jsem odešla. Ale smutek, který se ve mně hromadil a pořád hromadí mi nepřidává moc klidu. Před &189; rokem jsem začala opět vyhledávat pomoc, tentokrát od psychiatra. Byla jsem u jednoho, prý to na psychiatrickou pomoc není. Druhý se mnou nechtěl zabývat. A paní, kterou jsem našla v manželské poradně mě po pár konzultacích přemlouvala, abych šla k ní do její soukromé ordinace a za každou hodinu platila. Já nemám téměř žádné finanční prostředky a to co vydělám je směšné. Nechci peníze od manžela na tuto věc.
Žádnému psychiatrovi jsem neřekla, co se mi stalo. Někdy mi už připadá, že to snad ani nebylo. Snažila jsem se na to hodně zapomenout a trošku se mi to podařilo.
Už se mi to nechce ani řešit. Ani moje kamarádka mi nevěřila, že tak slušný a rozumný muž jako je můj manžel by mi mohl tak ublížit. Jsem z toho velmi unavená.
Jsem prý atraktivní žena. Nemám o muže nouzi, ale já se jich bojím. Bojím se, že zase někdo přijde a ublíží mi. Bojím se dalšího vztahu. S nikým nemám sex. Jen občas manželem. Musím.
Spíše to mé psaní je poznámka, že spousta vás lékařů, kteří by měli pomáhat. Pomáhají, ale jen do určité míry. A z mého pohledu často dost špatně.
Zuzana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Zuzano.Víte, moc si nevím rady, co vám mám napsat. Obhajovat naši odbornost?Hledat spolu s vámi cestu, jak z vašeho traumatu ven jednou provždy? Nemáte na mě žádnou otázku, potřebovala jste vypovědět svoji trpkost, kterou s sebou nesete stále dál, potřebovala jste mluvit o své bezmoci a osamělosti v tom všem. Sexuální násilí je hodně složitá a křehká věc, která v duši člověka zanechává stopy nadlouho. Je to složité, ale pokud se vám neosvědčila spolupráce s žádným z psychologů a psychiatrů, zkuste bojovat sam a. Asi jste člověk, který se nechá zneužívat, protože si nevěříte. Já bych viděla jako hlavní cíl psychoterapeutické práce jak zpracování vašeho trauma, tak hledání cesty ke zvýšení vaší sebeúcty. A asi bych začala od vašeho dětství, vztahu k sobě, k rodičům, k otci zvlášť.Neztrácejte naději v to, že potkáte dobrého psychologa, který vás vaším životem provede:-)
27.7.2005 18:52
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko. Je mi 22 let, mám 19ti letou partnerku, se kterou jsme spolu téměř třičtvrtě roku. Co čert nechtěl, počli jsme dítě. Nechtěně. Po zvážení všemožných situací a doporučení jak od rodiny tak od lékařů jsme dospěli k názoru, že si dítě necháme. A tím to vše začalo. Od začátku vztahu všechno bylo tak jak to na začátku bývá. Všechno super. Po tomhle jsme se ale změnili. Já chodím do práce, on je nezaměstnaná, proto je pořád doma. Já když jdu z práce, už se na ni tolik netěším. Jak ona říká, taky nějak neprožívá fakt, že mě znovu uvidí. Začali jsme se taky hádat. Mě vadilo, že v mém věku budu mít dítě. Málo jsem viděl, málo poznal, nic nenašetřil a teď tohle. Jí to bylo jedno. Nedělá (kromě občasných brigád v obchodě s oblečením), je zvyklá na pomoc rodičů. Ona si chtěla to dítě mermomocí nechat. Také kvůli zdravotním problémům, které podle slov lékařů, by mohli v případě interupce přerůst v komplikace, které by mohli zkončit také smrtí. Začali jsme si uvědomovat rozdíl mezi náma. Ona, jednoduchý a citlivý člověk, který nad ničím moc nepřemýšlí, bere to co vidí, slyší, dělá unáhlené závěry, má předsudky a je věřící. Já, člověk, který nad každou informací přemýšlí, hledá příčiny, zvažuje všechny možné závěry, důsledky, flegmatik, nevěřící. Často se hádáme, právě proto, že já moc přemýšlím a ona ne. Přišel jsem na to, že jsem docela složitý člověk. Umím dobře mluvit s lidmi a téměř z každé bryndy se "vykecám". Někdy mám pocit, že se nevyznám ani sám v sobě a některé věci obkecám tak, že vlastně lžu. Je to ale tím, že, jak už jsem napsal, nad vším moc přemýšlím a hledám důved té či oné věci, proč se to a to stalo. Milujeme se, jinak dobře spolu vycházíme. Jak myslíte, že vztah takových lidí může v budoucnu fungovat?
Dále si má partnerka stěžuje, že vůbec nejevím zájem o dítě. Je už ve 3 měsíci těhotenství. Naše maminky radostí šílí, zachvátila je nákupní horečka, obskakují ji a já nic. Uvědomil jsem si to taky. Reaguji flegmaticky na jakoukoliv zmínku o dítěti. Když tak nad tím přemýšlím, ani si to vlastně neuvědomuji. To, co mě čeká, jaké to bude. Jediné co mi dochází, je, že v mé peněžence nastane pěknej průvan :o) Lidi kolem mi říkaj "čau taťko". Vždy se mi nahrne krev do hlavy a dostávám vztek. Jsem ale člověk, mám city, ale tohle prostě jde nějak kolem mě. Můžete mi, prosím, poradit? Jak si to uvědomit? Co udělat pro to, abych nebyl tak flegmatický? Vím, co znamená rodina, vždy jsem toužil po citech a lásce. Mám to. Ale to NĚCO dalšího mi jaksi uniká a já bych to nerad nechal utéct úplně. Děkuji, Peter
Peter
ODPOVĚĎ:
Je mi nelehko za vás, Peter. Asi jste opravdu oba velmi odlišné osobnosti, s jiným životním stylem, jinou životní filozofií, jiným hodnotovým systémem. Vaše přítelkyně je člověk, zvyklý brát věci tak,jak přijdou, je zvyklá opírat se o pomoc své rodiny. V jejím věku není divu. Ona není zralá ani na definitivní partnerství, ani na rodičovství.Vzala vše jako danost, která přišla.Těhotenství pro ni může být dobrodružství, události vzaly rychlý spád, proč ne. Vy to máte jinak, zralý na definitivní partnerství a na rodičovství nejste ani vy. Nemáte za sebou svou rodinu, která by za vás věci řešila, více si uvědomujete svou zodpovědnost, na niž se necítíte.Konstatuji fakta a své pocity, nedávám radu. Žádnou teď nemám, před pár týdny bych měla - interrupci. Zkuste si to nyní tedy vzít pozitivně. Musíte si sám v sobě naprogramovat těšení a zisky z toho, co vám život přinesl.Budete hodně mladý táta, ve 40 letech budete mít doma maturanta.Můžete mu ze svého mládí hodně předat, můžete se těšit na váš rodičovsko - dětský vztah. Proč ne? Nejste věřící.Věříte na osud? Asi to tak mělo být...A jestli vydrží váš vztah s přítelkyní, se ukáže,bude to záležet na vás obou. Moc vám držím palce.
27.7.2005 19:07
OTÁZKA:
Dobry den, chtela bych se zeptat na Vas nazor. Uz vice nez pul roku se stykam se zenatym muzem (34). Vim ze to neni idealni, ale nikdy jsem si s nikym tak bezproblemove nerozumnela a nas vztah je zalozen na opravdove lasce a duvere. On je v manzelstvi jiz nekolik let velmi nespokojeny. V manzelstvi zustava kvuli synovi - 5let. Pres tyden pracuje v Praze a za rodinou jezdi pouze ze soboty na nedeli. S manzelkou funguji pouze technicky. Manzelka o nasem vztahu vi, ale rozvod nechce s tim, ze ji manzelstvi tak jak je vyhovuje, myslim, ze ji vyhovuji penize spis nez to, od koho je dostava. Ja jsem do "pritele" opravdu zamilovana, ale cim radeji ho mam, tim je pro me obtiznejsi tolerovat jeho pobyt ve spolecne domacnosti s manzelkou. Pritel se mnou planuje nasi spolecnou budoucnost, ale prijde mi, ze je dost "pod pantoflem" a nejsem si jista, jestli nekdy najde silu manzelku opravdu opustit. Jaky dalsi postup byste mi poradila? Na pritele prilis netlacim, jen mu davam najevo, ze jsou pro me jeho navstevy doma velmi tezke a stresujici. Dekuji a preji pekny den. Klara
Klara (29)
ODPOVĚĎ:
Kláro, dobrý den. Píšete, že jste do přítele "opravdu zamilovaná".A on do vás? Přijde mi, že máte jedinou možnost - stanovit časový horizont, do kdy by se měl rozhodnout pro vás, či pro rodinu. Nezbývá vám nic jiného, než hrát "vabank" - výhra nebo prohra. Jakékoli jeho rozhodnutí bude vaše výhra, to mi věřte (tj. - pro manželku, nebo pro vás, ale zřetelné a jasné rozhodnutí...)
27.7.2005 19:11
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, prosím Vás o radu se svým problémem. Je mi 29 a mé přítelkyni 25 let. Náš vztah trvá 4 roky a z toho 3,5 roku spolu žijeme v jedné domácnosti. Asi před týdnem se ke mě má přítelkyně začala chovat zvláštně (chladně). Po mém naléhání, co se stalo, mi řekla, že už mne asi nemá ráda a chtěla by se rozejít. To se zatím nestalo, ale rozhodla se , že se na 14 dní odstěhuje k rodičům, vůbec se neuvidíme a nebudeme si ani volat. Chce si vše v hlavě urovnat a zjistit,jestli ke mě ještě něco cítí. Jsem z toho velmi překvapený, protože vztah mezi náma byl vždy velmi hezký a měli jsme se moc rádi. Určitě bych ji nechtěl ztratit, protože ji velmi miluji. Nevím však, jestli je správné ji k tomu přemlouvat. Jen věřím, že jsme se prostě moc často viděli a taková pauza pomůže. Ona tomu však moc nevěří. Měla přede mnou několik krátkodobých vztahů a vždy je ukončila s tím, že se jí omrzeli. Možná Vás napadne, že si našla někoho jiného, ale není to tak. Paní doktorko, prosím o Váš názor a o radu co mám dělat. Děkuji
Michal (29)
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Michale.Přemýšlím nad tím,jak dlouho asi trvalo vaší přítelkyni,než se odhodlala k "veřejnému" řešení vašeho vztahu.Určitě to v ní dlouho uzrávalo.Nechtěla vám ublížit,jen si nebyla jistá. To, že potřebuje oddechový čas na přemýšlení nad podstatou vašeho vztahu, vnímám jako pozitivní a smysluplný nápad, který byste měl jak v jejím, tak vašem, zájmu, respektovat. Vy jste teď tím, kdo je na vztahu závislý.Zkuste z toho vystoupit, využijte i vy vaše mezidobí k tomu, abyste se naučil žít sám se sebou, abyste si uvědomil zcela jasně, CO vás k ní pojí.Překvapil byste ji tím, kdybyste sám navrhl i delší termín, než 2 týdny. Určitě to pro vás oba bude období užitečné!
28.7.2005 16:02
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jakým způsobem se léčí chorobná žárlivost. Přítel je chorobně žárlivý, ale projevuje se to jen někdy, cca jednou za čtvrt roku. Následuje jakýsi výbuh vzteku, strašlivá scéna, hádky a nadávání, nejhorší na tom je to, že nemá žádný důvod. Druhý den skoro brečí a omlouvá se, říká že neví co se to s ním v tu chvíli děje. Bojím se, že mi nevěří, a že náš vztah kvůli jeho chování skončí, takové chování nemůžu vystát. Pokaždé když se to stane, stěhuju se od něj, ale vždycky se vrátím, protože ho miluju..
zdenka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Zdenko. Chorobná žárlivost je téměř nevyléčitelná. Nemohu posoudit, zda se opravdu jedná o chorobnou žárlivost, nebo něco jiného, to bych musela mít více konkrétních příkladů.Říkáte, že jej milujete, zároveň ale toto jeho chování nemůžete vystát.Nestálo by za to, navštívit společně psychologa a rozebrat to důkladně?
28.7.2005 16:12
OTÁZKA:
mám jenom jeden krátký dotaz: je možné milovat dva muže najednou?
brouček
ODPOVĚĎ:
Krátká odpověď - je otázka, co to je milovat. Ale v podstatě ano...
28.7.2005 16:14
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, můj problém spočívá v tom, že jsem ve svých 25 letech ještě neměla žádný dlouhodobý vztah. Jako bych se něčeho bála. Když mi je někdo sympatický, dám mu to najevo a pak už to nechám na něm. Ve chvíli, kdy začne jevit zájem on o mě, stáhnu se do sebe a méně komunikuji. Dotyčný si to nejspíš vyloží tak, že si s ním jen hraji a je se vším konec ... tedy jen kamarádství. Asi jsem mo opatrná a nad vším moc přemýšlím. Možná tam svou roli hraje i vztah mojich rodičů, kteřý jsou spolu rozhádaní už dva roky, jen na sebe "štěkají" a požádali o rozvod. Z posledních čtyř vztahů, které byli nemám pěkné vzpomínky.
V 1. případě, když to mezi námi začalo jiskřit, to rychle skončilo. Studovala jsem na druhém konci nepubliky, ale v té době jsem si našla praxi v místě jeho bydliště a několik měsíců jsme spolu bydleli. Moc dobře jsme si rozuměli a navzájem se doplňovali. Krom pusy a mazlení mezi námi ale nic nebylo. Pak jsem na měsíc odjela dokončit školu a po příjezdu mi oznámil, že si našel přítelkyni a asi by nedělalo dobrotu kdybych tu u něj bydlela.
Další přítel mi asi po čtyřech měsících, kdy jsme spolu byli, řekl jen tak mezi řečí, že má přítelkyni, a že spolu i žijí. Prý si myslel, že to vím (nevím odkud). Další rána, která mě moc bolela. A to ještě musím dodat, že pokaždé, když jsme někam šli a já se za někým jen ohlédla, nebo s námi byli i jiní kamarádi, tak strašně žárlil a nějaké věci mi dokonce zakazoval a vyzvídal.
Pak se objevil klučina, se kterým jsme si hned padli do oka (už rok jsme se znali). Bylo nám spolu moc dobře. Jen mi vadilo, že když odjížděl na víkendy (skoro všechny), nikdy mi nenabídl abych jela s ním. Takže jsme si o víkendech jen volali a psali. Později mi telefony přestal brát a na zprávy neodpovídal. Jednou přijel po víkendu s tím, že víkendy chce mít jen sám pro sebe. To už mi bylo divné. No a vyvrcholilo to lhaním. Před víkendem mi povídal, že odjíždí pomoct kamarádovi s dostavbou baráku a když přijel, vyprávěl, jak bylo na táboře krásně, jak s dětma hrál tu a tu hru, ..... Rozešel se nakonec on se mnou ... prý jsme každý jiný a máme jiné zájmy (zájmy máme skoro stejné). Po rozchodu za mnou ale stále jezdil asi ještě půl roku se mnou byl .... už to ale bylo jen o sexu, tak jsem to po této stránce ukončila zase já. Už to je přes rok, a ještě teď mi občas zavolá, zda nezajdeme na večeři .... nedávno jsme si spolu vyjasnily pár věci, při kterých jsem se dozvěděla, že se nechce vázat, ale zatím si jen užívat (není to žádný 18ti letý puberťák - je mu přes 30).
Po roce jsem se zamilovala do dalšího klučiny, který byl ke mě moc pozorný, hodný, obětavý, moc přitažlivý, a hlavně hodně sportoval (já také hodně sportuji). Takže jsme měli hodně společného. V té době jsem sháněla nové bydlení, ale při mé finanční představě nebylo možné bydlet v bytě sama. Jen tak mezi řečí jsem se ho zeptala, zda by nešel bydlet se mnou. Řekl ano (i když nemusel, protože bydlel). Moc mi tak ale pomohl. Teď spolu bydlíme skoro rok. Byt jsme zařídili z toho, co každý z nás měl. A on byl z nás dvou ten první, kdo "něco" začal. Samozřejmě, že já chtěla, ale neměla bych k tomu odvahu. Jeden večír jsme si o nás dvou povídali. Ptal se mě, proč to dělám (?). Nechápala jsem, na co se mě ptá. Povídám mu, že mi je sympatický a je mi s ním dobře. Jeho odpověď ale zněla, že nevím, do čeho jdu. Prý sama vidím, že je celé dny v práci a vrací se domu pozdě večer a na víkendy jezdí pryč (soustředění, závody). A pak, že nemá dořešený vztah se svou bývalou přítelkyní. Respektive, že on ho vyřešený má, ale že ona se mu zase začala ozývat, jezdit za ním na závody a přemlouvat ho, aby se k ní vrátil. On mi řekl, že se k ní vrátit nechce. Jsem nějak zmatená z toho, co vlastně chce. To, že je stále v práci, mi přijde dost hloupá výmluva - alespoň mi to tak připadá. Náš "vztah" ale dále pokračoval. Bylo nám spolu krásně. Jednou v pátek, když si nejspíš myslel, že jsem na víkend odjela pryč, si domu přivedl dámskou návštěvu. Bylo vidět, ž
[tato otázka byla zkrácena]
Jája
ODPOVĚĎ:
Milá Jájo, vaše otázka byla programátory zkrácena, takže jsem se nedozvěděla pointu. Přemýšlím nad tím, že dlouhodobé vztahy máte, a ne, že ne.Ale mají jinou podobu, než jaká je vaše představa.Všechno má společného jmenovatele - vaši partneři se nechtějí tak úplně vázat, vy potřebujete těsnější, intenzivní vztah.Nevím, v čem je chyba, zda ve vaší opakovaně nesprávné partnerské volbě, nebo v ambivalenci vašich tužeb.Rodiče se rozvádějí, vy se vztahu bojíte, i po něm toužíte. Zkuste být ve vztazích i vy tou více nezávislou, která má i svůj vlastní život, vedle milostného.Tj. svůj vlastní soukromý svět:-)
29.7.2005 10:38
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko.Nevím,jak ze svého problému ven.Je mi 30,jsem 10 let ženatý,máme dvě děti.S manželkou si rozumíme,vždycky to bylo v pohodě.Nyní na mne přišly stavy,kdy mám strach,že o ni přijdu,že mi bude nevěrná atd.Nikdy mi k tomu nedávala žádnou záminku,nyní ale žárlím na sebemenší hloupost.Nemohu spát,mám deprese,začínám ji podezírat.Mám pocit,že stejně bude chtít ochutnat něco z někoho jiného.Rozumíte mi,doufám.Co s tím?Děkuji za odpověď.
Dušan
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Dušane. Brali jste se brzy, brzy jste vytvořili rodinu s dětmi,což s sebou nese spoustu povinností, jež jiní mladí lidé ještě nemají. Byli jste pro sebe 1. vážný vztah? Prvními sexuálními partnery? Z toho by mohl pramenit váš strach, vaše žárlivost, která nemá objektivní opodstatnění.Musíte si nejdříve sám v sobě najít příčinu vašich obav.Proč to na vás tak najednou přišlo? Napadá mě, zda vaše žena nezačala zase chodit do práce, není více nezávislá.Dokud byla doma s dětmi, "měl jste ji jistou".Nevím, mohu se jen dohadovat a vytvářet si fantazijiní hypotézy.Chtělo by to osobní rozhovor.Vy si zkuste pro sebe najít, v čem jste pro ni jedinečný, co na vás miluje. Zkuste pro ni, pro vás dva, iniciovat nová překvapení ve vašem životě, který už je po 10 letech bezpochyby zajetý v nějakém stereotypu.Něčím prostě váš vztah obohaťte, obohacujte průběžně, tím získáte větší jistotu ve své pozici:-)
29.7.2005 10:46
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, můj problém spočívá v tom, že mám přítele, který je rozvedený (30) a má jednoho syna (10 let). Mám ho velice ráda. MOji rodiče s tímto vztahem ZÁSADNĚ nesouhlasí (kvůli dítěti), jsou z toho velmi špatní. Matka musela vyhledat psychologa, ale ani poté nezměnila názor. Vzhledem k tomu, že rodiče již nejsou nejmladší, hodně se to projevilo na jejich zdravotním stavu (náhlé hubnutí, tlaky u srdce, nespavost). Rodiče to přisuzují šoku, který jsem jim způsobila tím, že jsem si našla muže se závazkem. Nevím co mám dělat, rodiče se velmi trápí. Raději jsem začala svůj vztah opět tajit, aby nedošlo dále ke zhoršování jejich zdravotního stavu. Nevím, co mám dělat nestojím zatím na vlastních nohou a mám psychicky velice náročné zaměstnání, tudíž si nemůžu dovolit být na dně. Pokud to mám shrnout, tak jsem se v podstatě dostala do situace, kdy si mám vybrat mezi nimi a přítelem. Nepřeháním, s rodiči není rozumná řeč a už teď vím, že pokud bych si jej chtěla vzít, budu se od nich budu muset odloučit. Závěrem podotýkám, že rodiče příteli sdělili, že jej NIKDY nepřijmou a ať si hledá sobě rovnou ženu... atd. Své rodiče mám ráda, moc mě bolí jak se trápí a taky bych si vyčítala, kdyby se jim něco stalo!!! Přítele miluji nade vše. Prosím, poraďte jak se zachovat. Děkuji
Mahulena, 25
ODPOVĚĎ:
Milá Mahuleno. Nevím, kolik je vám let, nevím, jakého rázu byl váš vztah s rodiči předtím, než jste začala chodit se svým přítelem. Nevím, kdo z rodičů je pro vás autorita, nositel norem, nevím, jak moc jste byla zvyklá respektovat jejich normy.Prostě mám v sobě hodně "nevím". Ale to nevadí. Jste dospělá žena, a tudíž zodpovědná za svůj vlastní život. Ocitnout se v trojúhelníku mezi rodiči a partnerem je těžké, ale řešitelné.Je to váš život, vy jste tím, kdo o něm rozhoduje. Nepochybuji o tom, že rodiče vás přijmou, budou-li vidět, že jste spolu šťastní.Musíte je přesvědčit, že rozvedený člověk nemusí být automaticky horší, než svobodný, že podle toho se kvalita osobnosti nevyhodnocuje. Rozumím vašemu strachu z jejich zdravotního stavu, přesto si nemyslím, že utajování je rozumné.Naopak.
29.7.2005 11:06
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, nevím zda dojdu k úplnému odpuštění (manželovi nevěry)a ani nevím zda to je možné odpustit úplně. Také mám strach, aby se situace neopakovala, protože nevím zda bych ji zvládla,už tak je to těžké,ale nechci jen tak zahodit 10let života a doufám, že manžel dojde ke stejnému názoru. Nevím jaký časový horizont bych měla navrhnout, protože se bojím odpovědi, že ,,já nevím". Jinak Vám opět moc děkuji, protože slyším radu od nezúčastněné osoby a cítím se lépe. Musím totiž čelit i názorům mé maminky a tatínka, které jsou negativní(asi nechtějí slyšet,že bych s manželem zůstala). Vůbec nevím, jak to bude dál, když se manžel vrátí, protože můj tatínek je tzv.paličák a je schopný s manželem nepromluvit třeba 10let. Vím že to žádné řešení není, ale tatínek už je prostě takový a mamča se nechá ovlivnit. Proto raději jezdím k manželovo rodičům. Moji rodiče totiž vidí, že jsem byla na vše sama a pořád sama, tak to nevidí moc optimisticky. Já to,ale pořád cítím jinak. Někdy si říkám, jestli nejsem nemocná.
p.J
ODPOVĚĎ:
Hezké dopoledne,p.J.Postoj rodičů není rozhodující pro váš vlastní život. Kdybyste chtěla povídat více, můžete mě navštívit. Můj tel. je 603454953.Mějte se co nejlépe, Jitka Douchová
29.7.2005 11:10
OTÁZKA:
Milá paní doktorko, prosím Vás o radu, názor, jiný pohled na věc. Před třemi měsíci se se mnou rozešel přítel po dvouleté známosti. Rozchod byl velmi rychlý a divný. Žili jsme u přítelových rodičů a budovali vlastní společné bydlení. Přítel se velmi těšil vždy byl tím aktivnější. Čtrnáct dní jsem pozorovala, že se něco děje a najednou byl konec. Pravý důvod v podstatě nevím. Jednou říkal, že mě má jak kamarádku a problém byl v sexu, pak zas že mě už nemiluje a zhruba po měsíci a půl vyšlo najevo, že má jinou ženu. /rozvádějící se matku dvou dětí/. Na jednu stranu je tedy zamilován, o těch dětech mluví jak jsou roztomilý, na druhou stranu s přáteli a s rodinou přestal komunikovat. Má velké zdravotní problémy - ty měl však již dříve, nyní si myslím že se jen prohlubují. Vše nasvědčuje tomu, že trpí depresemi. Dotoho stále se prohlubující zdravotní problémy. Není schopen o svých problémech s nikým mluvit, rodina i přátele se mu velmi snaží pomoci, on o ni nestojí. Nerozumím mu, moc se o něj bojím, že to psychicky a fyzicky nezvládne. Mám ho ráda a přiznám se, že mi i dělalo dobře, že po našem rozchodu nebyl šťastný. To co se ale děje poslední dobou už je zřejmě trochu moc. Čím je to déle, tím je to horší a horší. Pro mě byl náš rozchod šokem ze dne na den. On udělal to co chtěl. A přesto, já jsem se k tomu dokázala nějak postavit a jít v životě dál, on ne. Říkám si, vždyť má přítelkyni, ať se o ni opře a je šťastný a zamilovaný. Ne- myslím si, že se před ní přetvařuje, má ji rád, ale v momentě kdy nejsou spolu propadá depresím. Bála jsem se jeho velkých zdravotních problémů ještě když jsme byli spolu a bylo vše v pohodě. O to více mě to děsí nyní. Je mu 31, muž v nejlepších letech a on je na tom opravdu fyzicky i psychicky velmi špatně. Hodil za hlavu co kdy chtěl, co si budoval, za čím šel. Nyní nevidí, neslyší - nechce. Nemohu mu pomoci, se mnou přestal komunikovat úplně. Jsme však z malého města a to co slyším od jeho rodiny a známých mě děsí. Moc mě to mrzí o to více, že nemohu dělat vůbec nic jen čekat jak to dopadne. Srovnávám se s rozchodem, který nejsem schopna pochopit /ani nejbližší okolí/ a on místo toho aby se choval tak, abych si mohla říci nechtěl to, teď má co chtě a je šťastný se chová čím dál tím podivněji. Chci mu pomoci, ale nevím jak a asi to v tuto chvíli ani nejde. Je pro mě ale velmi těžké sedět s rukama na klíně a koukat, jak se člověk, kterého mám ráda ničí. Toto je jen nástin toho co se děje. Je to spousta příkladů a situací, které bych mohla uvést jako jeho divné chování, na to ale zřejmě není dost prostoru. Jak může člověk projevovat tak odlišné city jako je zamilovanost a deprese. Jako by měl dvě tváře. Jak dlouho to ale může vydržet? Vždyť to ta žena a její děti musí vycítit? Jak takovýto příběh může skončit. Jak ho naučit alespoň s někým o tom mluvit a podělit se o problémy ve kterých se jen utápí?
Děkuji za pochopení Jana
Jana
ODPOVĚĎ:
Milá Jano, jste silný člověk, přesto teď asi svému příteli moc pomoci nemůžete. Dovedu si představit, jak vás jeho psychický stav trápí, ale bohužel jste bezmocná.On se určitě velmi trápí pocity viny, možná je zmítán nejistotou, zda se rozhodl dobře, ale rozhodl se a teď od vás nebude brát nic.Větší šanci k podpoře pro návštěvu odborníka by měli mít jeho rodiče.Antidepresiva a povídání s psychoterapeutem by mu určitě pomohlo. Ale to musí chtít on SÁM.
29.7.2005 11:35
OTÁZKA:
Milá paní doktorko,
Jsem krátce vdaná. Můj manžel je o 10 let starší, žili jsme spolu 4 roky. Náš vztah je jako na houpačce, nějaký čas dobrý, pak špatný, pak zase dobrý..., po celou dobu známosti. Poslední dobou ovšem zaznamenávám, že manžel je hádavý, neurvalý až agresivní. Je velice pedantský - neustále mi říká, jak mám co dělat, poučuje mě, všechno umí lépe než já (pouze řečmi), prakticky v domácnosti nedělá nic. Pořád všude zhasíná, stahuje mi sporák, když vařím, stále se hádá kvůli hloupostem (např. kvůli drobku na koberci), pořád je s něčím nespokojený a povídá si pro sebe. Jako by sám v sobě měl kamaráda, kterému si může na svoji "neschopnou" manželku zanadávat. Přijde mi to nenormální. Paradoxní je, že oba jsme vysokoškoláci a já nejsem žádná husička, kterou je potřeba vodit za ručičku a říkat jí, jak má co dělat. Nehledě na to, že má doma absolutní servis, uvařeno, uklizeno, vše zařízeno. Práci mám slušnou, jsem samostatný pracovník, na domácnost vydělávám hlavně já. Manžel podniká, ovšem ne slavně. Je nadměrně spořivý, to jej v obchodech omezuje natolik, že téměř vždy, za dobu co se známe, udělá špatný obchod. Je nervózní a utrhuje se na mě i na syna. Druhá věc, která může ovlivňovat jeho chování, je charakter a výchova jeho matky (tedy tchýně). Je to jednoduchá prostá, ovšem despotická žena. Tchánovi neustále nadává, jak je k ničemu, že ho nemůže ani vidět, že je blbý a servítky si nebere ani před návštěvou. Tchán mlčí. Trošku jako z pohádky o Marfuši. Zdá se mi, že manžel chování své matky věrně kopíruje. Vrcholem byla manželova nedělní agrese, záchvat zuřivosti, když jsem si šla sednout do restaurace s přáteli, on tam nakonec za mnou přišel, začal mi přede všemi nadávat a táhat mě tam, ať jdu okamžitě domů a doma mě dvakrát škrtil. Myslím, že není psychicky v pořádku a má obrovské problémy se sebeovládáním. Co mám dělat, kam s ním zajít? Ještě jsem zapomněla říci, že má spoustu známých, ale žádné přátele, kamarádí a tráví nejvíc času se svým mentálně retardovaným podřízeným (primitivismus po jeho matce???, mezi slepými je jednooký králem???). Začínám mít všeho dost. Děkuji za radu.
mimi, 29 let
ODPOVĚĎ:
Milá Mimi, obávám se tak, jako vy,že manžel není psychicky v pořádku.Může u něj probíhat psychotická ataka - ad jeho "samomluva" s někým dalším, s nímž si o vás a své nespokojenosti povídá.Vše se dá řešit medikamentozně, ale předpokládá to jeho návštěvu u psychiatra a náhled na své problémy.Tipovala bych to na paranoidní formu rozvíjející se psychosy - pokud se nemýlím, v těchto případech je velmi těžké přesvědčit pacienta k návštěvě lékaře.Ale pokud vás již fyzicky napadá, měla byste jednat, alespoň se poradit - třeba na lince důvěry ve vašem místě bydliště - jak konkrétně postupovat. Nepodceňujte to.Míra dosaženého vzdělání nehraje pro projevy duševní nemoci roli. Držím vám palce.
29.7.2005 11:44
OTÁZKA:
Paní doktorko, zdravím Vás a pokusím se jasně a stručně definovat můj problém: Po 10 letech vztahu rok bydlíme spolu ve společně částečně zrekonstruovaném domě. Seznámili jsme se, já pak nastoupila do firmy, kde on pracoval a po nějaké době mu nabídli podíl a místo ředitele. Na rekonstrukci domu máme stejný názor, v práci si také rozumíme. Problém je v tom, že on nechce doma žádné zvíře, protože vydává zvuky, dělá nepořádek atp. Říkal mi to už dřív, protože viděl, jak mám silný vztah k našemu psovi. Já na to nehleděla, myslela jsem si, že časem změní názor. Ale teď po přestěhování mi každodenní procházky se psem chybí, on by jen opravoval barák. Doslova řílá, že největším trestem by pro něj bylo, kdyby přišel o zrak a musel mít slepeckého psa. Jaký na to máte názor? Díky za odpověď a přeji příjemný den.
Dáša
ODPOVĚĎ:
Zdravím, Dášo.Jen vám asi moc neporadím.To si musíte vykomunikovat vy dva spolu, co tím, že psa budete mít, získáte, co ztratíte, jaké důvody má každý z vás pro "pro" a "proti".Nežárlí váš partner na pozornost, kterou jste věnovala svému psovi?
29.7.2005 11:56
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,
můj problém se týká partnerského vztahu. Jsem se svým přítelem přes 9 měsíců, zpočátku to bylo z obou stran citově poměrně vlažné, ale postupně jsme se začali mít hodně rádi. Je to nejlepší chlap, jakého jsem kdy potkala, chová se ke mně hezky, i když má samozřejmě chyby jako každý člověk. Problém je ve mně. Dělám mu scény kvůli všemu možnému, a když jsem toto téma posledně nakousla, dozvěděla jsem se, že už mě nemiluje, že mě má jenom moc rád. Já ho miluju a nechci ho ztratit a snažím se se svým chováním něco udělat. Myslíte, že když se začnu chovat jinak a vydrží mi to, může mě zase začít milovat? Jsme stále spolu, ale on tvrdí, že náš vztah možná nemá budoucnost, protože on by chtěl mít děti a já ne (je mi 24, jemu 32). Také říkal, že máme málo společných zájmů. Je fakt, že toho spolu moc tzv. nepodnikáme, ale nedá se říct, že bychom si neměli o čem povídat, naopak, i když spolu umíme i mlčet.
Victoria
ODPOVĚĎ:
Victorie, moc se v tom nevyznám.Váš přítel už chce asi trvalý vztah, s nímž by mohl v životě počítat.Vy se ukazujete jako konfliktní, nechcete mít na rozdíl od něj děti, nesdílíte spolu moc zájmů.Zdá se, že je tu mnohe m víc věcí, které vás rozdělují, než které vás spojují. Přesto jste spolu 9 měsíců. Co vám dvěma nejvíce funguje? Chemie? Musíte vy sama na sobě zkusit zapracovat v objevení příčin vašich scén.Zkuste si pro sebe objevit, jaký jste člověk, proč, jaké máte cíle, jaká byste si přála být.Prostě vlastní autoanalýzu. I když v dialogu s psychologem by to určitě bylo konstruktivnější:-)
29.7.2005 12:10
OTÁZKA:
Dobrý den. Mám přítele a oba jsme blázni do motorek. Za začátku vztahu mě dost často brával s sebou na vyjížďky jako spolujezdce. Po roce už tomu bohužel tak není. Říká, že se raději jede projet sám, že motorka míň "žere"když jede jen 1 a že to se spolujezdcem není taková paráda. Neustále mě opravuje, že sedím špatně atd, což nikdy předtím nedělal. Mám i jiné kamarády, kteří mají motorky, myslíte, že by bylo správné, aby mě začali vozit i oni? Přítel je proti, mě by se to taky nelíbilo, kdyby vozil někoho jiného, ale motorek se vzdát nechci! Co mám dělat? Vlastní řidičák nepřipadá v úvahu. Děkuji
Eva
ODPOVĚĎ:
Zdravím vás, Evo! Tak já vám nevím - je to více o motorkách, nebo o vývojové fázi vašeho vztahu? Já bych to asi být vámi střídala - někdy bych chtěla jet s ním, někdy bych jela s kamarády - ať vidí, že se bez něj obejdete. Ale preferovala bych dání najevo vaší nezávislosti:-)
29.7.2005 13:27
OTÁZKA:
Paní doktorko, mám problém s chováním přítele. Jsme spolu téměř 10 let, měli jsme nějaké problémy, na 2 měsíce jsme se rozešli, pak přišel, že o mě nechce přijít atd a dali se zase dohromady. Nevím, něco se s ním stalo, je hodně sebevědomý, jak doma, tak v práci, před kamarádama.... Dřív jsem to byla já, kdo byl doma "generálem", teď se to obrátilo. Poslední dobou se mě snaží furt provokovat a strašně si užívá, že mi to vadí. Když jsem se s ním o tom bavila, říká, že se mu to děje pouze se mnou. Dělá si ze mě jen srandu a to mi dost vadí! Nevím, co s tím. Dělat že je mi to jedno? Nebo do něho vrtat taky?
Další problém se týká projevování citů. Já jsem taková, že bych potřebovala, aby se mě furt dotýkal, objímal... pobavili jsme se o tom a on říká, že on to tolik nepotřebuje jako já, ale že se bude snažit. Nevím, jestli je normální po 10ti letech chtít ještě tolik důvěrností :) Někdy to pravda přeháním, ale chci víc víc víc. Nejvíc mě mrzí, když nezareaguje třeba na mé líbání. Beru to strašně vážně, jako odmítnutí. Jsem normální? :)
Díky moc za radu
Tereza
ODPOVĚĎ:
Milá Terezo, čím začít?Chtít intimní kontakt často a intenzivně je normální.Ale po nějakých letech vztahu už po tom člověk tolik netouží - vždyť hlavně proto vznikají sexuální nevěry.Vy potřebujete víc, víc, víc, protože váš vztah je ve stavu ohrožení, nejste si jistá přítelovou láskou, uniká vám - skrze to si více uvědomujete vy svoji lásku k němu, kterou chcete mít v důkazech. Jemu asi delší dobu forma vašeho vztahu, kdy vy jste figurovala jako vůdčí osůbka, nevyhovovala, proto odešel.Jestli jeho návrat bude trvalý, ukáže čas, ale vy k tomu můžete značnou měrou přispět. On vám teď jen vrací v jiné podobě vaši převahu. Jediná šance je pokusit se vybudovat si rovnocenný demokratický vztah, kde mocenskou pozici neobsadí ani jeden z vás:-)
29.7.2005 13:55
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko. Prosím, řekněte mi názor na můj problém s partnerem. Partner je bezproblémový, skvělý chlap (28), zijeme spolu neco kolem roku, zname se 2. U mě nastal problém v tom, že mě nepřitahuje, není tam pověstná jiskra. Trvá to dlouho a nevím co s tím. Možná je to tím, že me do sexu často nutil/nutí (denne, kazdy druhy den) a tím pádem se mi vytvořil blok. V podstate mi nedal prostor pro to, abych si zacala taky nekdy ja. Vysvětluji mu to horem dolem, ale nakonec mám pocit, že to je vždy moje vina, protoze on pry pravidla, ze me nenuti dodrzuje. Tak to ale neni. Mam pocit, ze to z me strany uz nepujde zmenit. Snazim se, ale nejde mi to…Povazuji sex za velmi dulezite pro spokojene souziti. Takze si v podstate odpovidam sama :-)Ne, zajímalo by mě, zda je ještě možné v této věci něco udělat. Díky a pěkný den.
Alena
ODPOVĚĎ:
Milá Aleno:-))) - ano, odpovídáte si sama. Zkusím vám i já říct svůj pocit, názor. Jakmile řeknete, že se o sex snažíte, je to špatně.Buď po něm toužíte, děláte jej, nebo se s n a ž í t e .Váš přítel je asi bezmocný, neví, co má dělat, snaží se taky (dodržovat pravidla).Ale je zmatený a neví si rady. Zkuste o tom nemluvit, nerozebírat to, jen si dejte opravdu nějaká pravidla, co se týče frekvence.Mohli byste zkusit i paradoxní způsob řešení, tj. - z a k á z a t si sex, zůstat jen u mazlení a erotických něžností. (Samozřejmě na nějakou dobu...)
29.7.2005 14:03
OTÁZKA:
Přeji Vám hezký den, paní doktorko. Chtěla bych znát Váš názor na mou situaci. Je mi 33 let, mám malou holčičku, jsem rozvedená. Mám již několik let přítele. Díky našmu vztahu došlo k rozvodu obou našich manželství. Žiju sama s Haničkou v bytě, kde jsme bydleli s bývalým manželem, je nám tam spolu hezky...prostě jsme tam doma. Přítel však na mě tlačí, abych se přestěhovala do baráku, kde bydlel se svojí ženou a dítětem (což by zase tak moc nevadilo) a se svými rodiči. Je to hezký dům, na hezkém místě, dokonce i oddělený etážově na dvě bytové jednotky, které jsou spojeny jen schodištěm. Já se tam ale necítím dobře,mám pocit stísněnosti a věčného napětí. Největším problémem asi bude přítomnost rodičů v domě, které se děsím. Přítel mi tvrdí, že se rodiče do ničeho plést nebudou, ale já tomu moc nevěřím, protože jeho mamka je doma prostě "kápo". Je zvyklá se starat o všechno a o všechny. Obstaravá zahradu, dům...prostě všechno. Přítel říká, že si já musím vydobít místo na slunci a převzít od ní to "vedení". Nejsem typ s ostrými lokty a už vůbe ne ve vztahu ke starším lidem. A tuším, že i kdybych to tak dělala, vzniknou pouze hádky a neshody, kterými bych pouze dostala přítele mezi mlýnská kola. Už nějaké menší byly a v tu chvíli se mě přítel nezastal a postavil se na stranu mamky. Pomáhám na baráku, jak se dá, pomáhám i s úklidem, vařením, ale pořád si tam připadám cizí. Mám z toho strašně špatný pocit, necítím se tam dobře a cítím že budou problémy...Pry jsem paranoidní:). Přítel o všech mých pocitech ví, ale on prý pro to nemůže nic udělat. Do našeho panélákového bytu jít nemůže (z baráku do paneláku? Neblázni!) a prý se určitě teď nikam jinam stěhovat nebude. Prý proto, že do rekonstrukce toho baráku dal moc peněz, ale já vím, že prostě nechce - on nemá co ztratit. Na druhou stranu ho mám moc ráda, máme sice neshody, někdy i závažnější, ale kdo nemá :) Mám se přizpůsobit a doufat. že se to někdy zlomí, nebo mám vzít nohy na ramena a dokud je čas, tak z té "zlaté klece" utéct. Ráda bych znala Váš názor. Děkuji za něj moc. Romana
Romana
ODPOVĚĎ:
I já vám přeji hezký den, Romano.Začnu tím, že budu reagovat na některé vaše výroky, které mě zaujaly:
1/ - "díky našemu vztahu došlo k rozvodu obou našich manželství"
neboli - udělali jste toho oba hodně pro to, abyste mohli být spolu, otázka bydlení je závážný první problém, kde se neshodnete. To, jak to vyřešíte, bude ukázkou toho, jak se budete v dalších podstatných životních situacích rozhodovat spolu dál, jak budete s p o l u umět řešit krizové situace, jak budete umět budovat kompromisní řešení
2/ "přítel nemá co ztratit" - myslím, že má - vás
Necítíte se tam dobře, bojíte své submisivity v rámci 2generačního bydlení v jednom domě, jste zvyklá si o věcech rozhodovast sama, to vám vyhovuje nejvíce.Partnerovi jde asi nejen o komfort, ale i o vztahy s rodiči, speciálně s matkou.On argumentuje poměrně rozumně, moc ho to nebolí, problém nevidí on. Vidíte ho vy, proto je on toho názoru, že si ho uměle vyrábíte. Co kdybyste si tedy nechala svůj panelákový byt a udělali jste bydlení u něj doma na zkoušku na 1/2 roku, jak to bude klapat? Co kdybyste o svých obavách nemluvila s ním, ale s jeho matkou? Pokud byste šla do provizorního zkušebního bydlení s čistým štítem, řekly byste si vy dvě své pocity a stanovily byste si pravidla soužití, bylo by to něco jiného, ne?:-)
29.7.2005 14:22
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Můj dotaz se týká pomoci mé 14 leté dceři. Před pár dny od nás po 18 letech odešel manžel k mladší těhotné milence, se kterou více než 5 let udržoval poměr. Mně během doby tvrdil, že vše skončilo, ale po čase se zase objevila na scéně. Čekala jsem, že ho to přejde, ale teď to tedy vyvrcholilo jeho odchodem. Ovšem v době,kdy děti byly na táboře. Odmítl s nimi mluvit. Několik dní nekomunikoval ani se mnou ani s rodiči či přáteli, nikdo nevěděl,kde je, protože vše tajil.Vypnul mobil, nereagoval na sms ani email. Ozval se až po 5 dnech.Řekl mi, že je mu jedno, co dětem řeknu a on že u toho určitě být nechce, dokonce jim ani nic říkat nechce.Prý je to jen moje věc. Byla jsem proto nucena jim vše sdělit sama. Snažila jsem se o jakousi objektivitu, ale nevím, zdali se mi to podařilo.Synovi je 17 a vyrovnává se s tím po svém. Jenže dcera tátu miluje a nechápe, proč s ní komunikuje pouze přes sms nebo velmi stručně telefonem. Setkat se s ní nechce, vždy se na něco vymluví. Já už nevím, jak jí odpovídat. Táty se bojí zeptat. Má strach,, že by s ní jednal jako se mnou - urážky, křik, lži. Asi nechce ztratit poslední iluze. Bojím se o ní. Je ve velmi citlivém věku. Nabízela jsem jí i možnost psychoterapie, ale odmítla to. Nechce o tom mluvit s nikým jiným než se mnou.
Majka
ODPOVĚĎ:
Milá Majko, máte velmi nelehkou životní situaci - vy se vyrovnáváte sama s rozpadem manželství a slabostí manžela, který se k tomu neumí postavit zodpovědně, a ještě musíte chránit a zajistit děti. Nevím, jak bude pro vás možné "krýt záda" manželovi,který vám ublížil a hlavně se chová jako srab, ale asi by to bylo v zájmu vaší dcery nejlepší.Řekněte dceři, že jste si s tátou delší dobu nerozuměli, že se to mezi manželi prostě někdy stává, proto se on rozhodl žít jinde a s někým jiným.On sám potřebuje čas na to, aby to vstřebal a neumí o tom s dětmi mluvit, bojí se toho. Ale že se určitě po nějaké době setkají a ona že tátu neztrácí. Musíte ji teď držet vy svou psychickou stabilitou, ona někde ostrov bezpečí mít musí.Hodně si spolu povídejte a vy se snažte být statečná.Pak byste ale měla vše tlumočit manželovi a vést jej k tomu, aby se s dc erou po prázdninách setkal.Držte se!!!
29.7.2005 14:47
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,
ve světle ostatních otázek se můj problém bude zdát možná malicherná, ale dále si nevím rady. Před půl rokem jsem navázala milostný vztah s kolegou z práce.Od začátku jsem věděla, žev té době ukončil dlouhodobější vztah s jinou ženou. Vztahu jsem se dlouho bránila, nechtěla jsem být jen zapomínáním na někoho jiného, nicméně časem vše vypadalo, že partner má vše vyjasněné a přesně ví co chce. Po 2 měsících mu ale bývalá partnerka volala a se slovy, že bohužel není schopen dále pokračovat v našem vztahu vztah ukončil s tím, že potřebuje být nějaký čas sám a odešel z práce. Vše bych dokázala pochopit, bylo to zřejmě na nový vztah velmi brzo, ale kolega mne od té doby několikráte za týden kontaktuje, neustále mne nabízí pozici v jeho firmě, i když jsem ho několikrát důrazně odmítla. Setkáme- li se osobně, není schopen se mnou komunikovat, přestože telefonáty jsou pouze jeho aktivitou a bývají často dlouhé, v osobní konfrontaci se chová nadřazeně a působí velice nepříjemně. Snažím se navázat jný vztah, bohužel nedokážu na bývalého pracovního kolegu zapomenou, změnila jsem i tel. číslo, řekla jsem mu o novém vztahu, ale telefonáty pokračují a nabídka prac. místa se denodenně opakuje. Můžete mi poradi, kam s tímto chováním směřuje?
Předem děkuji Petra
Petra
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Petro. Myslím, že se váš bývalý(?) partner moc nevyzná sám v sobě, neumí řešit rozchody, osamělost.Hledá záchytné body, i když je to na úkor druhého.Myslí na sebe více,než na ty, které k sobě poutá, a v tom je jeho nebezpečí pro vás. On asi neví, jak to v sobě ve vztahu k vám má, rozhodně jej ale znejisťuje, že vy byste mohla patřit někomu jinému. Vy ho znáte více, a můžete si spíše rozklíčovat jeho motivy denních kontaktů.Podle toho se zařiďte, zda se s ním dál setkávat...
29.7.2005 14:56
OTÁZKA:
Dobry den,pani doktorko,rada bych vas poprosila o nazor na muj problem,pred rokem jsem se po petilete znamosti rozesla s pritelem,byl mi neverny,to ale nebyl jediny problem,tvrdil;ze jsem neunosne zarliva,ale daval mi myslim duvod,nesmela jsem chodit vecer do stejnych podniku,kde byl on,cele dny psal smsky a telefon porad schovaval,kdyz jsem mu do nej tajne vlezla,nasla jsem plno zprav,nekdy i dost intimnich od nekolika zen.Pravidelne odjizdel na panske nekolikadeni jizdy,coz se mi nelibilo,na ulici se otecel a usmival na kolemjdouci holky,ikdyz jsem byla vedle neho,nebyla jsem jedina,kdo si toho vsiml,takze nemam pocit,ze bych si to namlouvala.Rikal,ze jsem silena,ze mu lezu do telefonu a ze to ty sms nic neznamenaji.Rekla jsem mu,ze muze s klukama jezdit,ale at ne taky nekdy vezme nekam na vikend,to ale nechtel,pry je se mnou kazdy den doma,tak se o vikendu chce odreagovat.Po nasem rozchodu mi porad volal,ze me miluje a vzdycky bude a chtel se i vratit,ale s tim,ze se zmenim JA a necham mu uplnou volnost.Expritel je velmi bohaty a atraktivni,vek 24,hraje hokej a ma spoustu fanynek,coz mu dela velmi dobre.Problem je v tom,ze na nej nemuzu zapomenout,ikdyz se vubec nevidame,nekdy nekolik dni probrecim,temer kazdou noc se mi o nem zda a kdyz se rano probudim do reality byvam nekolik minut v soku,ze nejsme spolu a mam zkazeny cely den.Bojim se,ze me to nikdy neprejde.Predem dekuji za vasi radu.Pavlina
Pavlina,24
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Pavlíno.Říkáte, že jste to byla vy, kdo se s přítelem po 5 letch vztahu rozešel.Podle toho, co popisujete, se mi zdá, že jste se nedohodli na společně tráveném čase, na jakýchsi pravidlech soužití, kde máte každý své mantinely. Do vztahu patří sdílení, kooperace, i svoboda každého z vás. U vás asi nic takového nebylo pojmenováno? 5 let je mezní doba, kdy - statisticky významně - vzniká partnerská krize.Zkuste jej teď nechat být, ať on dobývá vás.Pokud k sobě patříte, vrátíte se k sobě, a budete mít motivaci k vytvoření nových podmínek vzájemného bytí.
8.8.2005 16:27
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,
ikdyž mi Vaše rada už asi nebude moc platná – právě jsme se s partnerkou rozešli – žádám Vás o radu či pochopení celé situace ...
Je mi 38 let, partnerka je zhruba o deset let mladší.
Náš vztah trval takřka rok, celou dobu jsem myslel, že vše je v pořádku.
Oba jsme tvůrčí a společenské typy, myslím že i vzájemné tolerance bylo dost.
Bydleli jsme každý zvlášť a na podzim jsme plánovali společnou domácnost.
Jsem emotivní typ a tak jsem měl občas pocit, že zatímco já partnerku miluji, ona mě má pouze
„ráda“. Ikdyž si myslím, že náše sexuální soužití fungovalo, asi po půl roce vztahu ze strany partnerky
zájem o sex i mou osobu začal ochabovat... Nabyl jsem dojmu, že vše ostatní – práce, koníčky, přátelé
jsou pro ni víc než já. Začalo mě to trápit a když jsem se o tom zmínil, vybuchla jak sopka a tvrdila, že je to
můj problém a musím si to srovnat v sobě. Protože ji miluji, chtěj jsem být co nejčasti – společně s jejími i mými přáteli, výlety, dovolená – to však odmítala. Teď navrhla rozchod s argumentem, že to nemá smysl, že bychom se navzájem celý život trápili, protože ji nechápu a mám velké nároky. Na otázku zda mě vůbec miluje, nodpověděla...Na druhou stranu mi navhla, že mi chce být na blízku, pokud budu něco potřebovat,
popovídat si a tak... Nevím zda její chování pramení pouze z odcizení, nebo ze skutečnosti, ža byla v období dospívání znásilněna. Děti ještě nemá, myslím, že v předchozích vztazích měla většinou méně citlivé partnery a vztahy netrvaly nikdy více jak 1 – 3 roky. Mám to definitivně vzdát. Stále ji neskutečně miluji...
Děkuji za odpověď, Robert.
Robert
ODPOVĚĎ:
Roberte, nevím, mám pocit,že jste ji zahltil a přesytil svou závislostí na ní - citovou i sexuální.Má vás ráda jako kamaráda, protože si vás váží, zná vaše lidské hodnoty.Ale jinak má svůj svět širší, s potřebou jeho otevřenosti.Těžko říci, do jaké míry to může souviset s jejím sexuálním traumatem z minulosti. Je více lidí, kteří si potřebují chránit i to své vlastní, a nechtějí - nemůžou - sdílet vše se svým partnerem. Naučte se být i vy sám se sebou a k tomu si přibrat partnerský vztah.Ale zvládat život i bez něj.
8.8.2005 16:39
OTÁZKA:
Vazne pani doktorko, chtela bych navazat vztah s kolegou z prace, vlastne jsem do nej zamilovana uz asi dva roky, tj. po celou dobu, co ho znam. On je ale tak trochu zvlastni. Je to velika osobnost, velmi inteligenti, schopny, uspesny a charismaticky clovek. Jinak se mi zda ale velice plachy, hlavne pri kontatku se zenami. Pri osobnim kontatku se mi diva do oci jen velice zridka, pripada mi, ze nejprve musi sebrat odvahu k tomu, aby se mi do tech oci podival a teprve po par minutach rozhovoru to konecne udela. V praci jsme skvela parta, rozumime si, ale on je jediny, kdo se me nikdy na nic nepta, prestoze s jinymi kolegy (a to i se zenami, ktere vsak jsou vesmes vdane) si rozumi perfektne a zda se mi byt s nimi velice uvolneny. Na me dotazy a snahu zavest rozhovor reaguje kratkymi odpovedmi, nikdy se nerozpovida, kdykoliv treba na vecirku v mistnosti zustaneme sami, tak odchazi pryc. Po fyzicke strance to neni zadny ideal, ale mne se velmi libi. Pokud jde o jeho vztahy tak vim, ze pred nekolika mesici mel kratodoby vztah, ale ted je nezadany. Jednou jsem mu naznacila svuj obdiv k nemu, ale vubec nijak nezareagoval. Jeho chovani si ja vykladam bud tak, ze skutecne nema sebemensi zajem, nebo je proste plachy. Do uvahy taky prichazi, ze je odlisne sexualni orientace, ale to je nepravedpodobne. O sobe bych jeste dodala, ze prestoze nejsem zadna svetova kraska, tak se muzum vesmes libim a nabidek mam nekolik. Jenze jsem proste zamilovana do neho. Co si o tom myslite vy?
Petra
ODPOVĚĎ:
Petro, co si o tom myslím? Zkuste být vy tou mírně aktivnější - to za to přeci stojí, milujete-li kolegu 2 roky.Nevažte se zásadně na to, že to vyjde, tím budete uvolněnější.Tak, jako on, hovoří-li s vdanými kolegyněmi.Tam cítí bezpečí.Asi je introvert, který iniciativu od ženy, o niž stojí, potřebuje, ale mělo by to být vyvážené...
8.8.2005 16:46
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,
jsem zoufalá, prosím pomozte. Už nedokážu rozeznat, jestli je to jen má chyba, nebo mého partnera. Máme se rádi a dlouhou dobu jsme se dávali dohromady.Teď mě překvapuje, jak se dokáže hezky chovat. Býváme s polu a někdy je to i hezká romantika. A já ho v ničem neomezuji, jako, že bychom se museli vidět každý den, taky mám své aktivity. Ale mrzí mě jedna věc. Domluvíme se na určité schůzce, či výletu, ale někdy to prostě nevyjde, nebo to pozmění.Jenže on mi to řekne jako se samozřejmostí. Tak jsem ho poprosila, ať mi příště aspoň řekne: „nezlob se, ale…… „ Bere to na vědomí, ale mě stále přepadají myšlenky, že mu na mě nezáleží, když přijde opět nějaká změna. Já jsem totiž hodně vznětlivá. Potřebovala bych se uklidnit, nezveličovat problémy, nemyslet na ně. A hlavně pochopit, proč on, jede se mnou někam, ale přesto navrhne, že bychom mohli jet třeba za známými na pokec. Chápu, že chlapi jsou jiní, ale když se domluvíme na něčem a on to postupně mění a ne, že by v tom viděl něco špatného, ale já si pak myslím, že kamarádi jsou mu milejší. Mohla by jste mi prosím vysvětlit trochu takové chování muže a co si počít, abych ho nestratila svými občasnými výčitkamii. A jak naznačit, že se mi něco nelíbí? Vím, ne, cítím, že mě má rád, a nechci ho ztratit, ale nevím, jak na něj. Děkuji
Šárka
ODPOVĚĎ:
Šárko,nebuďte zoufalá.Váš partner je romantický, dokáže se k vám hezky chovat.Jen je asi ve svých představách o partnerském životě někde jinde, než vy.Nevím,kolik vám oběma je, jaké máte za sebou minulé partnerské zkušenosti - od nich se odvíjí model i vašeho společného soužití. V každém páru je to ale tak, že se po době 1.fáze zamilovanosti mluví o tom, jak si to kdo představuje.Dokážete si o tom povídat bez problémů i vy dva spolu? Vaše vznětlivost nepovede k cíli, po němž toužíte vy.Sama si uvědomujete riziko svých výčitek, to je dobře. Měla byste jemně, ale stabilně, trvat na dodržování úmluv.Pokud se něco změní na jakékoliv straně (tj. i vaší),měli byste si to dát včas vědět.Vztah je přeci především o vzájemné úctě!
8.8.2005 17:08
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Prosím vás o radu. Vdala jsem se, žiji s manželem. Rodiče bydlí v rodinném domě s mým bratrem. Otec je po infarktu a po těžké operaci srdce. Vždy byl cholerik, nadával, urážel, ale teď se to čím dál více stupňuje. Začal jezdit pryč z domu (nikdo neví kam), vrací se za tři, čtyři dny. Nyní to došlo tak daleko, že se chystá odstěhovat, tvrdí, že ho nikdo a nic nezajímá, manželka(moje matka) už vůbec ne (prý je to kráva, děti ho taky nezajímají, ani barák ne, ale prodat ho nechce). Odešel z domova, vzal si všechny peníze, nechal mojí matku zadluženou, ať si to prý vychutná. Nedá se s ním slušně domluvit, zkoušela jsem to už několikrát,máma se snaží dát všechno zase dohromady, ale výsledky žádné, otec akorát křičí nebo vůbec nemluví, bije ji, dělá hrozné scény. Každý týden odjíždí pryč a svádí veškerou vinu na mojí matku, která se přitom snaží, aby všechno bylo zase v pořádku. Bojím se, co bude dál, máma zůstala v domě sama s bratrem, plat na hranici životního minima a je zoufalá. Mám dojem, že s tátou není všechno v pořádku, podle mě by potřeboval psychiatra, chová se strašně. Děkuji za radu a přeji hezký den.
Zuzka
ODPOVĚĎ:
Zuzko, mohu mít jen fantazijní dohady o příčinách tatínkova chování... Otec byl vždy nějak osobnostně a temperamentově disponovaný - vždy byl cholerik, asi mu to doma procházelo, matka to akceptovala, i když třeba nedobrovolně, ale v zájmu společného soužití.Po nemoci, která tátu konfrontovala s možností ohrožení života, se jeho psychika změnila-Je více zaměřený na sebe,cítí, že je to z jeho strany oprávněné.Jako pacient se prostě cítí být středem světa, někým, kdo má nárok, si určovat podmínky.Čím více se budete snažit o vzájemnou domluvu, tím více bude on "na koni" a bude - s pocitem oprávněnosti -své expanzivní podmínky stupňovat.Měl by dostat mantinely.Matka ani vy mu nejděte na ruku, neviďte v něm zoufalého pacienta, ale rovnoprávného mužského, od něhož je něco očekáváno. Pokud matčina očekávání nesplní on, může o ni také nakonec přijít. S tím on nepočítá, že?...
8.8.2005 17:18
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, je mi 22 let a se svým přítelem chodím přes rok. Momentálně je to s námi tzv. nahnuté. Minulý týden jsem se viděla se svým kamarádem, který dříve byl mojí platonickou láskou. Zajiskřilo to z obou stran a došlo k tomu, že jsme se líbali. Sice se nic víc nestalo, ale stejně mám vůči svému příteli černé svědomí. Měla bych mu to říct a doufat, že mi odpustí, nebo si radši tuto záležitost nechat pro sebe? Předem děkuji za odpověď.
Markéta
ODPOVĚĎ:
Markéto, nejdříve si urovnejte vy sama v sobě, co chcete ve svém partnerském životě, tj., KOHO chcete, a proč. Pak teprve něco podnikejte.
8.8.2005 17:20
OTÁZKA:
Milá paní doktorko...Můj problém je trošku složitější...S manželem jsem žila 10let,z toho 4 roky jako manželé.Máme spolu 4letého syna..Před dvěma lety si manžel našel milenku,hlásil se k ní veřejně,rozvést se nechtěl a já jsem na tom byla po psychické stránce čím dál hůř, ale stále jsem doufala, že to s ní skončí.Navíc se vloni na podzim odstěhoval k rodičům,že si vše potřebuje srovnat v hlavě..No a já jsem se potom seznámila s milým chlapíkem,který mi z mých depresí pomohl a nejen to,zamilovali jsme se do sebe.Začali jsme se scházet a on si mne chce vzít a má velmi rád i mého syna.Když se to manžel dozvěděl,tak najednou,že se chce vrátit a rozešel se s milenkou.Vrátil se na nějaký čas domů,jenže já v té době byla úžasně zamilovaná a chtěla jsem se rozvést..Tak se zase odstěhoval a já zanedlouho zjistila,že jsem těhotná.Ale problém tkví v tom,že si nejsem jistá,kdo je otcem.Zároveň mě úplně přešla zamilovanost k příteli.Nevím,jak je to možné,ale strašně mi leze najednou svým chováním na nervy a nejraději bych se vrátila k manželovi,jenže on se mezitím vrátil ke své milence.Teď jsem nešťastná a nevím,co dělat..Předem děkuji za odpověď.
Kristýna R.
ODPOVĚĎ:
Kristýno, je to opravdu složitější, než na rychlou internetovou odpověď - jde o hodně, bylo by lepší probrat vaše motivy k partnerským rozhodnutím podrobněji a kvalifikovaně.Zdá se, že oba s manželem grajete jakousi podvědomou hru, potřebujete vzájemné dobývání.Měla byste si s čistou hlavou udělat v sobě bilanci, co milujete na každém z vašich mužů, proč, co vám může nabídnout každý z nich, ať už, co se týče rodičovství, nebo co se týče partnerství. Nechcete navštívit psychologa?...
8.8.2005 17:30
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, prosím Vás o radu, ráda bych slyšela názor někoho, kdo můj problém bude vidět z jiné strany. S přítelem spolu jsme už témeř pět let, jemu je 30 a mě 22let. Přítel stále ještě bydlí u rodičů, je jedináček. Nejsme na pokraji rozchodu, ani nemáme nijaké vážné problémy, ale spíše já, takové ty vnitřní, a je jich několik. Hlavním z nich je přítelova matka. Je na něj upnutá, když jsme spolu mimo domov, často mu píše, nebo volá. Když se neozývá, píše na mobil mě. Kdyby příteli bylo 15, chápala bych to, ale ve 30??? Já jsem od rodičů více jak 200km na vysoké škole a našim stačí, když si zavoláme 1x za 3 dny. Víc mě ale trápí její charakter. Po těch letech, co ji znám, jsem poznala, jaká doopravdy je a popravdě, kdyby to nebyla moje skoro tchyně, nikdy bych se s takovou osobou nevídala, ba vyhýbala bych se jí. Je to skutečně velmi prohnilý falešný tvor, který se ke každému chová mile, ,ale záhy ho tak strašně pomluví, až je mi nevolno z toho, jak se takhle někdo může přetvařovat. Horší je, že se takhle chová ke svým příbuzným-když je u nich na návštěvě, je na všechny milá, ale když jsme pak spolu seděly u kafe, nestačila jsem se divit, jak ošklivě o všech(i o svých sourozencích mluvila). Nenávidí je za to, že mají peníze, že jsou spokojení, prostě závidí, závidí a závidí. Když k nim jede, nadná si na sebe všechno zlato, co má, snaží se pořád ze sebe dělat něco víc, aby se jim trochu vyrovnala. S přítelem si chystáme vlastní bydlení a ona příbuzným lže, že nám na něj dávají peníze. Přitom to není vůbec pravda. Všude rozhlašuje, že nám dá, co bude moci, ale zatím nám nedala vůbec nic a místo toho jede na dovolenou. Její chování mi připadá odporné. Nejde o peníze, at si je nechá, ale o to, že všude lživě rozhlašuje, že nás finančně podporují. Moji rodiče jsou bohatí a nebýt jich, nikdy bychom s přítelem nemohli bydlet spolu. A tchyni to asi štve. Mám pocit, že ve skrytu duše mé rodiče, možná i mě nemá za to ráda. Když nad tím tak přemýšlím, jsem asi stejný pokrytec, jako ona. Nemám ji ráda, přesto se na ni tvářím mile, jak jen to jde. Ale jen kvůli mému příteli. Je to slušné chování, nebo pokrytectví? Mám obavy z toho, jak bude reagovat, až se přítel odstěhuje do našeho společného bydlení. Přítel říká, že už těch telefonů nechá, no, snad jo. Já doufám, že je to jen přehnaná starostlivost... Otázka je, jak dlouho se vydržím přetvařovat já. Trápí mě, jaká je. Pořád čekám, kdy mi vrazí nůž do zad, i když se ke mě chová mile. Ale co když je to u mě stejné jako u jejich příbuzných??? Děkuji moc, budu Vám vděčná, pokud mi poradíte, co by jste dělala vy. Ani nevím, kam bych z psychologického hlediska zařadila tchyni, je to chorobný lhář, proto, že se dělá lepší?
Vendula K.
ODPOVĚĎ:
Milá Vendulo.Vaše "tchyně" asi bude mít opravdu komplexy méněcennosti a je vnitřně nešťastný člověk. Zkuste ji brát trochu jako pacienta.Stačí korektní slušný vztah z vaší strany, bez velkého emočního nasazení.S tím si asi vystačí ona, vy se nebudete muset bát, jak o vás smýšlí a referuje druhým.Musíte to brát s rezervou, s vědomím, že je tou "pacientkou"... Hlavní jste vy dva s přítelem! Vy nejste pokrytec.Vy se snažíte o chování v rámci rodinných vztahů, na které jste zvyklá.V rozhovorech s vaším partnerem, který je jejím jediným synem, bych si spíše volně povídala na téma vztahu dětí a rodičů - jak to máte vy, jak on, jak byste si to přáli vy oba ve vaší budoucí rodině. Budete si povídat o životních hodnotách a v rámci tohoto tématu si tříbit ty své.
8.8.2005 18:15
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Pracuji v jedné soukromé firmě pod dost velkým tlakem (hodně zodpovědnosti, hodně práce, špatný šéf - můj otec, podle něj vše dělám špatně, za všechno můžu já). Trvá to už 4 roky, ale v poslední době se to zhoršilo a to dost výrazně. Mám přítelkyni na kterou jsem bohužel v důsledku toho stresu v práci dost náladový, nevrlý a vzteklý. Už ani sex nemáme, nemám na něj prostě chuť, jsem hrozně vysílený. Mrzí mě, že se k ná takto chovám, nezaslouží si to, je moc hodná. Neumím to v sobě dusit - ten tlak z práce. Řekla mi, že jsem se v poslední době moc změnil, podezřívá mě, že mám někoho jiného. Vysvětlit jsem jí celou situaci, chápe to, ale při představě, že by toto mé chvování trvalo dál - raději se mnou nebude. Nechovám se opravdu zrovna nijak mile. Bohužel. Z práci odejít nemohu - je dost dobře placená a vzhledem k hypotéce kterou máme si to nemohu dovolit. Je u této situace nějaké východisko? Děkuji moc, zdraví Pavel
Pavel
ODPOVĚĎ:
Jak to popisujete,Pavle, tak to vypadá na 1. pohled beznadějně.Ale - myslím si, že to je celé na vás, na tom, jak si vy budete umět rozdělit svůj čas, své priority.To je to, po čem vaše přítelkyně touží, oč byste měli usilovat vy dva spolu.Vy musíte rozdělit své síly, mluvit o sobě s přítelkyní, o svých starostech a povinnostech, zároveň však musíte mít porozumění pro její starosti.Partnerství je o vzájemné empatii, sdílení, pomáhání si. Splácení hypotéky je jedna věc,vztah druhá.Pokud vám právě na tomto vztahu záleží, určitě se rozhodnete správně!:-)
8.8.2005 18:35
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko. Máme veliké problémy s manželem. Jsme spolu 9 let. Manželé jsme 2 roky a máme ročního chlapečka. Jsem moc nešťastná, protože jsem zjistila, že mě manžel podvádí se sekretářkou. Ráda bych se vás zeptala jestli je možné si s vámi sjednat osobní schůzku, protože by jsme si rádi s manželem popovídali s nějakým odborníkem. Chtěli bychom oba dva opět získat naší lásku zpět, ale sami to asi nezvládneme. Moc vám předem děkuji. Jana
Jana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Jano.Osobní schůzku si můžete dohodnout na mém tel.603454953.Jitka Douchová
8.8.2005 18:39
OTÁZKA:
Přeji Vám příjemný den, paní doktorko, a ráda bych využila možnosti zeptat se na Váš názor, požádat o radu. Je mi 27 let,čtyři roky se znám se svým partnerem(od nedávna manželem),který se rozvedl,z toho dva roky žijeme ve společné domácnosti s jeho dvěma dcerami 13 a 10 let.Dokud jsme spolu trávili čas sami bylo všechno v pohodě,náš intimní život "žil".Ovšem od té doby,co jsme začali bydlet i s dcerami,je všechno v troskách.Ze začátku jsem se snažila být kamarádská,už v době,kdy jsme se spolu potají stýkali,jsem jeho dětem kupovala dárky apod.Ve společném bytě jsem se jim snažila být kamarádkou,rádcem,výpady a srovnávání s jejich matkou (i když to bolelo)jsem se snažila brát jako jistou část jejich vypořádání se se situací.Ale už nemůžu dál.Je mi z nich zle.Mladší je celá matka,rozmazlená,prolhaná,z otce dělá pitomce(vždy ho na to upozorňuji).Starší se chová vůči otci také dost drze.Obě mi "lezou" do mých osobních věcí,několikrát jsem hledala své ztracené věci a našla je u nich,berou mi i oblečení a bez slova omluvy (ještě vždy mají problém,aby se někdo z nich doznal a občas to byl prý "duch") mi je potom na znamení, že mi je vrací, pohodí v obýváku na podlahu.Snažím se udržovat pořádek(tolik jsem si přála mít vlastní domácnost,nejsem typ puťka,ale něco mít,budovat, starat se,zvelebovat,udělat si hezké prostředí),ale ony obě věčně někde něco rozlejí a potom na to něco postaví, aby to zamaskovaly,na koberci je rozmázlá čokoláda,květiny na oknech odklidí stranou,aby si tam daly,co potřebují,zašpiní nové věci od barev,škváry a bez jediného slova to zahrabou do prádelního koše.Manžel je někdy vůči těmto věcem flegmatický,často se věnuje něčemu jinému a skutečnost,že neuposlechly jeho pokynu,neregistruje.Často jsem na něj nazlobená,protože ho vidím jako viníka,on je otec a je tudíž zodpovědný(já se ho neustále snažím upozorňovat ve chvílích,kdy se dějě něco nesprávného,kdy by měl zakročit,kdy by měl být přísnější a nenechat ze sebe dělat hlupáka,snažím se jim také něco říct,ale je potřeba, aby on stál v tomto za mnou a ne mu to bylo lhostejné) a podle toho také vypadá náš intimní život.Nemám chuť se milovat(a to jsem byla vždy já,kdo říkal,že by nesnesl stereotyp a že bude bojovat,aby vztah žil),nemám potřebu něžností,neumím mu nic dát najevo,jen své rozladění a hněv.Jsem jimi opravdu znechucená,tolik se netěším,až skončí prázdniny,zase začnu jezdit z domu otrávená do práce a opačně z práce.Vím,že jsem se hodně rozepsala,tak se nezlobte,nemám to komu říct,a jsem tím vážně unavená,bez nálady,jako hlídací pes,co neustále sleduje,kde mu něco chybí a pátrá,kde to je,pořád ve střehu.Omlouvám se za tu délku.Budu vděčná za Váš názor. Ještě jednou krásný den a děkuji
Alice
ODPOVĚĎ:
Milá Alice, to, co popisujete, je opravdu složité k životu, já vím.Je tu každá rada drahá, nevím ani, jestli existuje nějaká taková, která by mohla vést v brzké době k vylepšení chování manželových dcer. Je mi s podivem, že manžel má obě dcery ve své vlastní péči - to je velmi nezvyklé.Dcery v tomto věku zůstávají většinou u matky, nebo lze uvažovat o střídavé péči - pokud není matka dysfunkční.To jsem z vašeho dotazu nepochopila, proto mohu jen těžko posoudit, zda se vám jeho dcery mstí za to, že jste odvedla tátu z jejich fungující rodiny, a adekvátně k situaci a jejich věku se vám rozhodly dělat programově peklo, aby vám váš partnerský vztah znechutily natolik, že odejdete, nebo jestli jsou prostě opravdu "vychované" tak, jak popisujete, a jsou v tom vlastně nevinně. Každopádně by ale stálo za to, abyste si k nim nepěstovala stále větší odpor, abyste se snažila spíše velmi pomalu, ale systematicky, budovat váš vzájemný vztah. Zprvu na bázi přátelství a porozumění, povídání si, a k tomu kladení mantinelů, později můžete vytvářet společná pravidla soužití. Obě půjdou za chvíli do puberty, jsou na vás dvě - vím, že to bude opravdu těžké. Ale ony jsou děti, vy dospělá.Vy tedy musíte být tou trpělivější, více chápající.To máme jednu kapitolu - vy a děti. 2. kapitolou je váš vztah s manželem.Asi nebyl zvyklý nikdy se do výchovy moc vměšovat, nechával vše volně - zda na exmanželce, nebo na nich samotných, nevím.Měla byste se snažit s ním o tom mluvit v klidu, ne v konfliktních situacích, ne formou výčitek a kritiky.Na to on slyšet nebude. Zkuste na to jít jinak - spíše abstraktně si povídat o názorech na výchovu dětí, hledat, v čem jste zajedno, v čem se lišíte.Pak se teprve můžete bavit i o jeho dětech.Budete-li hledat v těchto rozhovorech zprvu jejich klady, bude on přístupnější ke změnám ve svém přístupu k nim, nebude se tomu vyhýbat. A ještě jedna věc, která mě napadá - má-li je manžel ve své péči, nejsou to jen jeho děti.Jsou to děti vás obou, byť ne biologicky...
14.8.2005 10:48
OTÁZKA:
Dobrý den, milá paní doktorko. Prosím,zda byste mi mohla poradit. Mám vztah s mužem, jsme spolu skoro rok, vychováváme spolu mé děti z prvního manželství, všechno nám klape, zatím jsme se nikdy nepohádali a o všech problémech si celkem vždy dokážeme popovídat a vyřešit. Jediný problém,který mám, mám já sama v sobě.Jsem hodně mazlivá a pořád bych po příteli "lezla".On je naopak takový trošku chladnější než obvyklí muži, stydlivější. Jednou jste psala, že tento rozdíl se dá vyřešit něžnostmi, že se muži naučí je oplácet.Ale myslím,že to není pravda, spíš se věškeré mazlení ještě víc znechutí. Příteli je 45 let, zažil docela ošklivé zkušenosti se ženami a snaží se uvěřit, že já konečně ho nezradím. Možná to je důvod, proč je takový uzavřený do sebe. Má mě rád, miluje mě celým srdcem,ale něžností prostě schopný asi není. Prosila bych tedy radu. Ne, jak ho mám něžnostem naučit. Ale prosila bych, zda mi můžete poradit, jak to udělat, aby to mazlení přestalo chybět mně. Nechci pokazit všechno co je mezi námi. Předem moc děkuji za odpověd.
Jitka
ODPOVĚĎ:
Milá Jitko - těžkou otázku mi dáváte:-)Když je v nás touha po fyzické blízkosti, něze toho, koho milujeme, těžko se jí v sobě můžeme zbavit.Váš vztah ale funguje, našla jste s vaším mužem lásku a porozumění, umění řešit věci spolu.Duchovní intimitu a soulad.To je hodně cenná hodnota.Zkuste si to obrátit - manžel by byl něžný, jemný v intimních kontaktech, ale jinak byste byli úplně odlišné bytosti, na ničem byste se neshodli.Co je do celého života důležitější? Já vím, že člověk touží po tom, aby měl vše v optimální kombinaci, ale to se málokdy podaří.Teď si připadám jako mentor, ale je to to jediné, co mě napadá : navést vás na cestu, že jeden nedostatek v partnerství můžeme vykompenzovat jinými "přebytky" pozitiv.Neboli - vždy si můžete říct, čeho máte mnohem více, než ti druzí. Mazlení a touhu po tělesném kontaktu bez erotiky si můžete užívat ve spojení s dětmi, rodiči, kamarádkami. Ale třeba se to vše časem změní, jen potřebuje manžel čas k tomu, aby našel v sobě to, po čem třeba touží i on, jen se toho bojí, protože by si tím odkryl všechna hledí a byl by zranitelný.
14.8.2005 11:00
OTÁZKA:
Dobry den, pani doktorko, chtela bych znat Vas nazor na jednu udalost, co se mi pred nedavnem stala. Je mi 23 let, memu priteli 26, chodime spolu asi pul roku (ale zname se asi 2 roky), pritel zije se svymi rodici. Asi rok pred tim, nez jsme se dali dohromady, se rozesel se svou byvalou (chodili spolu asi 4 roky, asi pul roku u nich bydlela. No a ona je prave ten problem - nevim, jak to popsat, asi na ni zarlim. Hrozne me stve, kdyz pritel o ni mluvi, nebo kde spolu byli a tak. Jako vrchol vseho bylo, kdyz prisla k pritelovi domu (byla jsem tam v te dobe na navsteve, ona si jen "na otocku" pro neco prijela) a zacala s nim a jeho matkou vzpominat, jak tam nekdy neco slavili, komentovat zmeny, ktere se v byte staly od doby co se odstehovala nebo vykladat, ze to co tam koupila, jeste pouzivaji. Nebo zacala vypravet o sve svatbe , dale co delaji jeji strycove, netere atd. ktere pritel pochopitelne zna (ale ja jsem je v zivote nevidela). No a ja jsem tam jen tak sedela a temer dve hodiny poslouchala, jak se vesele bavej o lidech, ktere jsem v zivote nevidela. Nevim, co si o tom (a hlavne ni) mam myslet:-( Kdyz jsem po jejim odjezdu vytkla priteli, proc ji nerekl, ze ma, pro co si prijela, a trochu ji "urychlit", tak mi odpovedel, ze mu vubec nedoslo, ze by mi to mohlo vadit a ze si myslel, ze me historky z jejiho pribuzenstva zajimaji! Asi chlap:-( Proste se nemuzu ubranit dojmu, ze dotycna si musela byt vedoma sve prevahy a davala mi to dostatecne najevo. Dokonce se sla podivat do jeho pokoje "na kytky", asi jak moc se to tam zmenilo:-) Komukoliv jsem to vypravela, tak mi rekl, ze to muselo byt naschval, ze nikdo neni tak naivni, aby mu nedoslo, ze se chova nevhodne. I pritel pozdeji priznal, ze to tak asi bude, ze jeho byvala proste takova proste je. Co si o tom myslite vy?
Petra,23
ODPOVĚĎ:
Hezký den, Petro. Tak, jak jste to podala, si též myslím, že jeho bývalá přítelkyně vám "to chtěla nandat", ukázat vám svou převahu. Nemluvila ale jen o svém místě v jejich rodině, mluvila i o svém novém partnerském životě, budoucnosti. Takže to chtěla "nandat" i jemu. O čem to svědčí?Myslím, že nemá ona vypořádaný svůj vztah k němu, že je člověk, který potřebuje vítězit, mít poslední slovo. Ale - máte vy se tím zabývat? Proč nevěříte sama sobě a vašemu vztahu?
14.8.2005 11:05
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko.Mám partnera, se kterým si myslím, se velmi milujeme a hlavně skutečně si vážíme jeden druhého. Problém je v tom, že spolu nespíme.Snažím se nechápat to jako problém, jenže mi to nedá a občas vrtá hlavou. Je mu 45 let, mně 37.Žijeme spolu dva roky a za tu dobu jsme spolu spali párkrát.Když na to přivedu řeč, že mi to nestačí, že bych chtěla častěji,protože si myslím,že sex patří do dobrého vztahu a tím,že spolu nespíme, se mi vlastně neotvírá celý, mi odpoví, že mě má rád, že se mu líbím, že chce se mnou spát, že ho přitahuju, že jen je zrovna unavený, bolí ho hlava, noha, záda, je vedro, zima...vždy se důvod najde. Kdyby nemohl, nebo nebyl na sex, tak neřeknu, i tak mi za všechno bude stát, ale on se budí s erekcí, jak se ho dotknu, hned je vzrušený..proč si tedy nedopřeje toho, co může a co by nás oba potěšilo? Nerozumím tomu a někdy bych mu chtěla vidět do hlavy.Vím, že v tom není nikdo jiný ani asi žádný jiný problém ve vztahu. Možná mám jednu odpověd, pravda je, že sex s partnerem je hezký,myslím, že pro oba,ale on se mnou ještě nikdy nedosáhl orgasmu. Problém bude asi v tom. Jenže co s tím. Když spolu nebudeme spát, nikdy se to nezmění.K lékaři ho nedostanu, jestli má tyto problémy jen se mnou, nebo i s partnerkami přede mnou, to se ho ptát asi opravdu nebudu. Věřím, že se to jednou "zlomí",ale někdy si říkám, že po dvou letech už je to docela dlouhá doba
Zuzana
ODPOVĚĎ:
Milá Zuzko, musíte svého přítele opravdu hodně milovat, když jste schopná absenci sexu zvládnout. Někde bude mít opravdu velký problém, nejspíše nějaký psychický blok z minulosti?Zkuste si retrospektivně zanalyzovat vaše milování, která proběhla.Za jakých podmínek byl partner přístupný k milování,jak byl aktivní,kreativní, roztoužený, jak dlouho milování trvala, jaká byla vaše reakce na to, že nedosáhl vyvrcholení.Domnívám se, že se on čím dále, tím více, obává svého selhání, které jej paralyzuje.Nechce být degradován jako neschopný sexuální partner. Najdete tam nějakou odpověď? Míra sexuální apetence (touhy, chutě), je rozdílná, to ano, ale ve vašem případě se jedná opravdu o problém, který se dá bez bližších informací obtížně rozlousknout.Zkuste si dát pro sebe nějaký únosný časový horizont, kdy se budete chovat spíše sexuálně odmítavě, nebo alespoň nebudete mít žádné požadavky, nebudete na téma sex hovořit.Pokud se nic nezmění, a váš přítel si jen oddychne, doporučila bych vám navštívit psychoterapeuticky orientovaného sexuologa, s nímž byste to prokonzultovala.V Praze bych vám nejvíce doporučila dr.Petra Weisse nebo dr.Hanku Fifkovou.Považuji je za nejlepší ve svém oboru.
14.8.2005 11:30
OTÁZKA:
Vazená paní doktorko,
moc Vás prosím o radu a Váš pohled na věc. Bude mi 30, mému příteli 31, jsme spolu více než dva roky. Pro mého přítele je to první vážný vztah, já jsem už před ním měla dva vážné vztahy.
Muj pritel je moc fajn, moc si rozumime, ale máme jeden velký problém. Neklape nám to moc v posteli. Zatím spolu nebydlíme, jen to plánuje, až bude VŠE fungovat. Mně se to nelíbilo hned od začátku, chyběla nějaká jiskra a také můj bývalý partner byl skvělý milenec a já to ze začátku srovnávala. Když jsem nahlas řekla, jak se u mě věci mají, že mně to moc s ním neříká, najednou začal tvrdit to samé. Tvrdí, že ze začátku jsem ho děsně přitahovala a teď už ne. Ani jeden z nás se rozejít nechce, protože si hodně rozumíme a dokážeme si představit společný život. S mým úplně prvním partnerem jsem prožívala zhruba to samé, pak jsem si našla jiného a sex byl skvělý, ale jinak to to nefungovalo, tak jsem nabyla dojmu, že je lépe mít míň vášně a více všeho ostatního než naopak.
Vzhledem k tomu, že jsme o našem problému často mluvili a rozebírali ho, tak se situace ještě zhoršila. Od začátku tohoto roku začal mít přítel problém s erekcí, pak se to upravilo, ale nedosahuje vyvrcholení. Ptala jsem se již několokrát v sexuol. poradnách, ale odpověděli mi, že se mám nechat upravit nebo ať bere prášky (ArginMax). Problém, ale není v mém vzhledu, přítel mi tvrdí denně, že jsem krásná a opravdu chodím upravená a dávám si záležet na oblečení, i doma. A prášky bral a stejně to nepomohlo.
Myslím, že ta výše uvedená situace se zhoršila i tím, že jsem od začátku roku začala na něj tlačit, jak to bude s naším společným životem a bydlením. On má svůj byt a já bydlím na privátě, kde jsem hodně nešťasná, ale nechtěla jsem si kupovat svoje bydlení, abych ušetřila peníze pro nás dva. Teď jsem se však rozhodla pro koupi bytu a že se tím snad situace uklidní a už ho nebudu tlačit a oba si rozmyslíme, co dál.
Paní doktorko, vidíte nějaké východisko? Prosím o radu a děkuju za odpověď.
Olga
Olga
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Olgo.Nemá cenu navštěvovat běžné sexuologické ambulance, kde se věnují odborníci ne psychické podstatě problému, ale rychlému účinnému farmakologickému "řešení". Chtělo by to psychoterapeuticky orientovaného sexuologa, který půjde po pravé příčině, nebo psychologa. To, že jste pro vašeho 31letého přítele prvním vážným vztahem, není příliš standardní, vzhledem k jeho věku.Problémy asi měl vždy, on sám ví, jaké.Svůj deficit obhajuje tím, že jej již také příliš nevzrušujete, ale příčina bude jinde.Napadá mě jako jedna z variant i nejistota ohledně jeho sexuální orientace, ale důvodů může být samozřejmě více (sexuální trauma z dětství - znásilnění, zneužívání,atd.). Na bydlení spolu asi opravdu nespěchejte, nejdříve se musí vyjasnit, zda spolu budete moci plnohodnotně partnersky žít.
14.8.2005 11:42
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,
před 4 měsíci jsem navázala vztah s rozvedeným mužem, který má ve střídavé péči 15ti letého syna. Já žiji mimo jeho bydliště s 9ti letým synem.Chtěla jsem se k němu přestěhovat,ale on mi řekl, že je to moc brzy a že se musí zeptat syna,jak by to snášel. Nevím,co si myslet....
Adéla
ODPOVĚĎ:
Adélo, dobrý den. Myslím si, že je váš partner zodpovědný - po 4měsíčním trvání partnerského vztahu nelze uvádět do všeho vaše děti, které si budou zvykat na něco, co třeba není jisté do budoucna. Měli byste se poznávat blíže déle, abyste si byli jisti oba, že k sobě patříte, a že spolu podniknete složitou cestu ke společnému životu vás dvou i dítěte každého z vás.
14.8.2005 11:45
OTÁZKA:
Dobrý den,
nevím,jak začít nevěřím svému partnerovi,již několikrát se mi stalo, že jsem zjistila, že mi lže.Pokaždé se z toho snažil vymluvit a já se nechala ukolébat těšínským jablíčkem.Nejdříve si hledal na internetu kamarádky,pak jsem zjistila, že si SMSkuje s nějakou jinou ženou,odbyl mne tvrzením, že ho ta dotyčná obtěžuje.Na Vánoce mi zavolala jeho bývalá žena a řekla mi, že je sukničkář,lhář a že má ještě další dvě děti, o kterých 1,5 roku nemluvil(ale je to pravda)mluvil pouze o dvouch dětech:-)).Teď momentálně řešíme anonymní volání,měla jsem telefon, kde mi ženský hlas oznamoval, že můj partner je nespolehlivý lhář a že má jiné ženy a že se mi díví, že s ním ještě bydlím.Takže už po tomhle všem jsem plná nedůvěry, ikdyž mě můj partner přesvědčuje o opaku.Jinak ostatní věci nám ve vztahu fungují,sex a domluvíme se na stejných věcech,chová se skvěle k mému synovi..No jenže důvěra je asi základ vztahu,to je asi kdybych chtěla postavit dům a on neměl pevné základy, ne??Chci se s ním rozejít ,ale nemám sílu,moc ho miluji, ale zároveň se trápím, bojím se, že jsem na něm závislá citově?Potřebovala bych poradit, jak se na situaci podívat objektivně, mám strach, že se na ní dívám očima citově zainteresovaného člověka.....a přesvědčuji sama sebe.Poradite mi jak na to??:-))Hedvika
Hedvika
ODPOVĚĎ:
Hezký den, Hedviko.Odpovídáte si sama - ano,určitě se na váš vztah díváte pohledem citově zainteresovaného člověka, určitě jste na něm citově závislá.Po nějaké době se z vás může stát paranoidní, žárlivá bytost, která mu to bude vracet v nečekaných chvílích pohody a snížíte svou cenu před sebou i před ním. Jsou muži, kteří monogamii nejsou schopni akceptovat, prostě potřebují mít více zainteresovaných žen, než jednu.Potvrzují si tím svou sebejistotu, svou cenu, zároveň je neuspokojuje a nenaplňuje sex jen s jednou partnerkou. Mají-li více vztahů souběžně, mohou lépe fungovat na všech stranách. Pokud mu na vás opravdu záleží, a chce, abyste byla jeho partnerkou č.1, mohlo by se vám vyplatit být více odmítavou, distancovanou. Měl by zažívat vaši vstřícnost a vřelost, i druhou polohu.Měl by být donucen vás setrvale dobývat. Ale nevím, jestli to takto chcete!
14.8.2005 11:54
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,moc Vás prosím o radu. Jsem 10let vdaná a máme dvě děti(9,7)mně je 30 a maželovi 34.Můj manžel byl vždy žárlivý, ale tak nějak "zdravě".Ted je to nesnesitelné, prohrabává mi věci, kapsy, kabelku, telefon,..vše co jde.Když jsem mu řekla, že to vím a velice mi to vadí, a že se tím strašně v mých očich ponižuje, nic mi na to neřekl. Chvilku toho nechal, ale pak se opět k sebeponižování vrátil.Dokonce mě několikrát sledoval, nechal mi sledovat telefon, hrůůůza,vše dělá veřejně, bez tajností!!Partnerskou poradnu máme za sebou-bezvýsledně.Víte, myslím, že není důležité, jestli má proč nebo na koho žárlit, protože já jsem mu řekla, že už nechci nic, jenom chlapa, osobnost a taky mu vysvětlila, jak si takovou osobnost představuji.A on? Chová se naopak.Musím podotknout, že já jsem dost sebevědomá, samostatná, rozhodná ženská asi na chlapa moc, nevím!Jako otec je velice hodný i na mě, aktivní,..jenom to slaboštví a nulovost, kdyby odboural. Jde to? Po tom všem nemám chuť na sex ani něžnosti(z důvodu "dobrého chodu domácnosti" se přemůžu) a zřejmě to v něm žárlivost ještě prohlubuje, nevím.Děti netuší asi nic a já se snažím,aby nic nepoznaly, ale jedno vím na 100%, jsem s ním jen a jen kvůli dětem a doufám, že se změní nebo,že až budou děti starší tak budu myslet na sebe(asi už nyní jsem sobec, ale kde vzít tu sílu říct dětem, že mám tatínka ráda,ale žít s ním nemohu, když se nehádáme?!). Hrozně citově strádám, ale s ním vážně nemohu už nic. Znám ho 12 let, mám ho ráda, nic víc, nic mín. Miluje mě opravdu tak strašně moc, jak říká, když dělá opak toho, co bych si přála? Mám čekat na změnu?Prosím poradtě, děkuji
Olina
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Olino.Je asi snadné vynést výrok, že silná, rozhodná osobnost - žena - může těžko spokojeně žít se slabou osobností, závislou, dobrovolně se ponižující.Horší je s touto pravdou nějak zacházet, vyřešit ji. Asi bych přemýšlela nad tím, zda jste v manželovi jeho slabošství podpořila nějak vy, nebo tam vždy bylo. Brala jste si ho asi hodně mladá, tenkrát jste si možná byli více rovni, zároveň jste nedokázala v tomto věku odhadnout, co ve vztahu potřebujete přednostně. Teď to víte i cítíte.Jste mladá, žít s partnerem jen a jen kvůli dětem, ale jinak si ho nevážit, se vymstí všem zúčastněným. Zvažte to, a když, tak si zajděte k psychologovi se specializací na partnerské vztahy zajděte vy sama.Vyřešit si to musíte hlavně vy v sobě!
14.8.2005 12:05
OTÁZKA:
Dobrý den,paní doktorko,poraďte mi,prosím.Přesto,
že už jsem překročila 50,nevím,jak dál.Jsem hodně
introvertní a z toho pramení spousta potíží,které v různých obměnách trvají od puberty,např.nízká sebědůvěra,neschopnost uvolnit se,problémy ve vztazích k lidem.Poslední dobou se přidala i výrazná únava,úzkost,špatná paměť,nesousředím se,nemohu usnout,léčím se z deprese/přesto,že jsem
vyzkoušela spoustu léků, spíše je to ještě horší/.
Moje city takřka vymizely/?/Ještě před 4lety jsem
velmi toužila poznat Muže.Povedlo se.Přítel/54/ je velmi tolerantní,slušný,se smyslem pro humor.
Nyní vidím na jeho obličeji častěji smutek, ale
nedá na sobě nic znát.Intervaly,kdy spolu trávíme
volný čas,se čím dál více protahují moji vinou. Přítel je stále plný energie,já ji postrádám.Je mně ho líto,že už mu nemám co dát.Začínám se mu i vyhýbat,vymlouvám se,že nemohu atd. Jediné,co nás snad ještě pojí,jsou dlouhé vyjížďky na kole/60-100km/.Zvažuji,jak mu říct,že na náš vztah už nemám,že končím.Všechno to,co jsme spolu prožili,
vnímám,jakoby se ani nestalo mně.Partnerovi jsem stručně sdělila, co mě trápí,ale v tomto mě nepodpoří/Vidíš problémy,tam,kde nejsou/!Necítím
žádnou radost.Žiji neutěšený život v paneláku se
dvěma dcerami/22-2roky VŠ,20-po maturitě/.
Jsem zaměstnaná u velké energ.spol.u počítače. Po
5letech nejistoty ji mám:končím letos, max.příští
rok.Rezignuji už téměř na vše.Už se ani nestydím
chodit pozdě do práce,stejně je to všem jedno/můj
šéf z ČB na mně nevidí/.
Už si jenom přeji,aby rychle uplynuly 3roky
kdy starší dostuduje.Potom budu žít někde stranou
jako poustevnice.Celkem tomu rozumím, co se se mnou děje,jen nevím,jak z toho ven.Jak bych měla postupovat ve vztahu s přítelem,kterého si vážím,nejen proto,že moje nálady nenálady ustál? I přesto všechno,co jsem zde uvedla,je přítel v mých očích to nejlepší,co mně kdy potkalo.
Děkuji za odpověď.
Lidka
ODPOVĚĎ:
Lidko, bylo by škoda váš vztah ukončit.Vždyť vaše problémy jsou řešitelné - nejen pomocí antidepresiv, ale především i s pomocí psychoterapie. Dáte-li se do kupy, obnoví se vaše vitalita a chuť do života.Kvalitní a pevné partnerství se ale hledá těžko! Začněte k někomu chodit na individuální psychoterapii a NEREZIGNUJTE!
14.8.2005 12:11
OTÁZKA:
Dobrý den,chtěla bych Vás požádat o Váš názor na můj problém, ale je to na delší vyprávění. Není možnost Vám napsat vše do mailu? Je mi 23 let, s mým přítelem jsme žili 4 roky,příteli je 25. Před půl rokem jsme se rozešli, ale celou dobu udržujeme jakýsi vztah i přesto, že měl určitou dobu přítelkyni.Od té doby se přihodilo strašně moc šílených věcí a já nevím jak si to mám vysvětlit, nevím zda vše ukončit jednou provždy nebo mu dát ještě šanci s zkusit odpustit,ale je to opravdu dlouhý příběh. Pokud Vám mohu napsat mail, byla bych ráda,pokud ne,pokusila bych se to ve zkratce příště napsat sem... Děkuji. A.
Andílek
ODPOVĚĎ:
Zdravím vás, A.:-) Víte,u počítače nestíhám být příliš mnoho času.Pracuji hlavně s lidmi v přímém kontaktu, je to i efektivnější,více šité na míru. Pokud byste chtěla, můžete se u mě objednat osobně na tel.603454953. Nejste-li z Prahy, je možné se obrátit na jakéhokoli psychologa, specializovaného na partnerské vztahy.
14.8.2005 12:17
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorko, posledni dobou me trapi souziti s mou partnerkou.Kdyz jsme spolu zacali asi pred dvema mesici bydlet po pulrocnim vztahu, jeji chovani se zmenilo tak, ze se ke me uz nechova tak vlidne a hezky jako driv. Naopak, je ke me strasne chladna a to ze spolu od te doby ani nespime, to je dokumentuje. Dokonce mi rekla, ze ke me neciti to co driv, ale ze veri tomu, ze se to zase vrati.
Nevim jak se k ni mam chovat. Mam ji strasne rad, ona me taky-to mi rekla, ale nechci zase ji nejak podlezat nebo se vnucovat.
Myslim si, ze jsem k ni pozorny, ale mozna ze i to je na skodu.
Poradte mi prosim, co s tim.
Dekuji predem za odpoved
patrik
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Patriku.Nevím, je to asi více na osobní povídání a vysledování motivů změn v partnerčiném chování. Mohu vyslovit jen své pocity - možná jí zabíráte od dob společného bydlení příliš mnoho prostoru - toho osobního, možná by potřebovala více a svobodněji dýchat i sama za sebe, možná cítí nepříjemně vaší závislost na sobě. Vztah je o vzájemné rovnováze.Ten, kdo miluje více, je v nevýhodě, toho druhého to může unavovat, nebo toho může zneužívat - záleží na okolnostech i na povaze.
14.8.2005 12:22
OTÁZKA:
Dobrý den,moc se mně líbí Vaše odpovědi,ráda tyto stránky čtu a tak si říkám, všechny tyto problémy jsou vlastně život. Zaujala mně Jana /8.8./.Asi možná každé manželství si projde nějakou nevěrou. I to moje. Chci jenom Janě vzkázat. Pokud je manžel ochotný současný stav,který neumí sám utnout,řešit s Vámi a odbornou pomocí,pak bych to viděla dobře. Ale,milá Jano vězte,buď je Váš vztah na pevných základech a přežijete to, i když nezapomenete,nebo je partner natolik zanícený,že odejde k té druhé. Jen pro útěchu,udělal to jednou,udělá to podruhé. Dále vidím jako řešení,aby ta druhá "dala pokoj",což jsem osobně já vyřešila tak,že jsem ji kontaktovala.Není nic horšího,než si hrát na tu nad věcí a pak zůstat sama.Držím palce,vím,že to bolí, ale všechno chce čas.
Eva
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, moudrá Evo:-).K vašemu poselství nemám co dodat,držím palce, ať máte pořád svou sílu.
14.8.2005 12:26
OTÁZKA:
Dobry den,pani doktorko.nevim co mam delat a hrozne se trapim.Je mi 30 let,priteli 29.Jsme spolu neco pres 5 let. Vloni me pritel pozadal o ruku. Meli jsme vzdycky nejake problemy, hlavne diky tomu, ze jsme oba tvrdohlavi a taky vybusni. A potom to nejakou dobu trva, nez se zase udobrime. Ale abych se dostala k problemu. V prosinci minuleho roku jsme se opetpohadali, ale tentokrat to vyustilo v to, ze mi partner oznamil, ze se mnou nechce byt,ze nam to nefunguje a ze on chce jet domu(bydlime v zahranici a do te doby jsme mluvili o tom, ze tady zustaneme).A ze jestli chci, tak muzeme spolu bydlet,(kazdy ve svem pokoji a se svou koupelnou),ale ne jako par.Coz pro me bylo neprijatelne.Takze jsem se odstehovala.Asi po mesici se pritel ozval,jestli bychom se nemohli sejit. Mluvil o tom, ze mu chybim, ze me ma moc rad a ze zjistil, ze ve dvou se to lepe tahne. Dokonce mi znovu prinesl muj zasnubni prstynek.Takze jsem se opet pristehovala domu.Chtel,abych s nim jela domu(do Ceska),Ale ja mu rekla, ze nejdrive by jsme meli vyresit problemy, ktere nas vlastne rozdelili. Na to rekl, ze je budeme resit,jak prijdouNo, v podstate se toho moc nezmenilo.Mozna tak prvni 2-3 mesice.Dva tydny zpatky jsme meli vetci rozepri,kdy jsme se vlastne vybec nebavili.Vcera jsem to chtela resit, protoze sehodne trapim,nemuzu jist,soustredit se na praci a hlavne ho mam rada a tyhle situace me ubiji.V podstate jsme skoncili u toho, ze mi vsechno vadi,ze na nej vyjizdim kvuli blbostem a ze je to porad stejne.Takze vlastne vsechno moje vina.A ze on chce domu a ja ne.(coz neni az tak pravda,ale snazila jsem se najit kompromis) Skoncili jsme opet u toho, proc spolu nemuzeme bydlet jen jako spolubydlici. (Pred tydnem se opet prestehoval do druheho pokoje)Nevim, jak dal.Nechci se rozejit, ale takhle zit taky nemuzu. Mam pocit, ze muj pritel si vubec nepripousti, ze by taky neco delal spatne.A jsem spatna ja, kdyz se ozvu.Vzdycky,kdyz si chci promluvit,tak mluvim ja a pritelse vetsinou zacne hadat,ze se do neho navazim a ze po nem vyjizdim.Prosim,poradte mi.
Jitka
ODPOVĚĎ:
Milá Jitko, my už jsme spolu nakonec vše probraly ústně, tak vás chci jen od sebe k vám pozdravit, držím vám palce, zkuste být méně závislá, více mu rozumějící vevnitř v sobě, z toho pak vyplyne i to vnější.Však víte.Posílám za moře pusu a přání sluníčka na nebi (tady to vypadá jak v říjnu) i u vás dvou:-)
15.8.2005 11:49
OTÁZKA:
Vazena pani doktorko,
dovoluji si i ja Vas zamestnat svym dotazem. Poté, co jsem odjela do ciziny jsem sebrala odvahu a rozesla se s pritelem, se kterym jsem byla sedm let.Nebudu lhat a priznam ze hlavni pricinou bylo, ze jsem si v cizine nasla respektive nenasla (on si nasel me) jeste v dobe, co jsem s byvalym pritelem chodila, milence (o vztahu se moc neda hovorit). Sice jsem se zamilovala a mela pocit, ze to bylo to prave orechove, ale dotycny se mnou jednal jak s onuci a zrejme me city neopetoval, porad na me jenom kricel, zvysoval si sebevedomi, nikdy jsem nevedela na cem jsem. Jeden den chtel byt sam a zadnou pritelkyni nepotreboval a druhy den mi telefonoval, abychom se sesli. Clovek muze ukocirovat "sexualni vztah" kdyz si lide vyjasni pravidla a jsou na sebe slusni, ne? Nebyly to ani jeho dalsi zalety, o kterych mi neustale povidal, co me trapily... zkratka a dobre, on se mnou neumel jednat slusne, zarlil az beda a navic na me porad kricel, ze jsem coura, protoze takove to prece nemuze byt s holkou, co ma teprv ctvrteho chlapa... Kdykoli jsem navrhla nejakou alternativu onoho vztahu nevztahu, postavil se do opozice a nedalo se s nim komunikovat, abych se dozvedela duvod jeho pocinani, tak to uz vubec ne. Finalne jsem i pres to, ze jsem ho nesmirne milovala, odesla... a on jak jsem se dozvedela upadl do tezkych depresi, je to pro me nelogicke. Kdyz jsem se ale nabidla, ze se spolu muzeme vidat dal, ale uz jen jako znami, protoze vztah evidentne neni mozny,a diky tomu,jak se mi naublizoval uz s nim ani nemuzu spat (ne ze bych nechtela, ale zkratka to nejde),odmitl. Me to mrzi, ponevadz i pres to, ze co se vztahu a veci spojenych s laskou tyce, je to nebetycny vul, je to moc fajn spolecnik a nesmirne ineligentni clovek, jakych se najde malo a navic mame spolecne kamarady a zname.
Co s tim?
Eva, 25 let
ODPOVĚĎ:
Milá Evo.Problém je v tom, že zatímco vy jste osobnost, mající v sobě věci srovnané, silná, váš přítel má v sobě emoční chaos, je psychicky labilní, nejistý si sám sebou.Žárlení, jež popisujete, jeho deprese po vašem odchodu, jsou mj. toho důkazem.Vy mu asi pomoci nemůžete, musí to zvládnout sám, zřejmě více s pomocí psychoterapeuta. Kdybyste váš vztah - nevztah obnovila, bylo by to destruktivní i pro vás. Jasně, máte v cizině společné známé, což je pro vás oba určitě velmi důležité, v tom ale nevím, jak vám mohu poradit.Budete se tam potkávat, o to více bude těžší si zvyknout na konec - hl. pro něj. Nechte toto tedy vše na něm a vy nevyvíjejte žádnou iniciativu (on je na vás nejen sexuálně, ale i citově závislý!),nemůže být v roli kamaráda...
15.8.2005 12:02
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu či názor: s přítelem jsme spolu již 3roky a přes rok společně bydlíme v mém bytě. Mám přítele velmi ráda, přemýšlím již i o miminku, ale stále mi v tom brání jedna překážka - nevyjasná záležitost = jeho matka. Nevím, zda je to závislost jeho či jeho matky, ale neustále ho využívá, když něco potřebuje, každý den k ní chodí, a přijde mi, že ani on, ani ona si nepřipouští, že by se měli osamostatnit a neničit druhému život. Jeho matka je již mnoho let sama (rozvedená), ale má ještě i dceru, přesto nejvíc využívá syna (mého přítele). Domnívám se, že by se asi přítel měl rozhodnout - co myslíte? Co mám dělat? Navíc přítel nechce investovat do jakýchkoli věcí či investic v domácnosti, což si myslím, že mu asi bylo porazeno. Děkuji za radu a přeji krásný den.
Ája
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,milá Ájo.Je jasné, že to je problém, který si musíte spolu vyřešit vy dva spolu předtím, než začnete uvažovat o rodině.Měli byste se o tom ale bavit v klidové a pohodové chvíli, neměla byste útočit na něj, ani na jeho matku.Mohlo by to být více položeno do formy povídání si o očekáváních od společného života, o budoucím životním stylu, o kontaktech s původními rodinami, atd.Musíte na to jít prostě trochu "od lesa", a být pozitivní, ale i jistá v podpatcích.Držím palce:-)
15.8.2005 12:11
OTÁZKA:
Manzele jsme 9 let, dcera ma 3. Ja 33, zena 30, na materske, cim dal casteji vyhledava rodice. Travi s nema vikendy, nuti me tavit je spolu s nema. Sex skoro zadnej, hadky na beznem poradku. Nikdy se za nic neomluvila, za vsecko spatne automaticky muzu ja... CO TED. CO DAL? rozvod? dika Tom
Tomek
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Tome.Nevím, co stojí v pozadí za manželčinou nespokojeností, za jejími úniky ke své původní rodině, za její hádavostí a nechutí k sexu.Může to být jen únava z mateřské dovolené, může to být nespokojenost s vámi jako s partnerem. Zkuste se více zajímat o její všední den, jak jej prožívá, častěji jí volejte v průběhu dne.Můžete být iniciativní ve vymýšlení společného víkendového programu.Hlavně přemýšlejte nad tím, co se mezi vámi stalo, proč jste se odcizili a ona se tedy více utíká k těm - pro ni - nejbližším. Jinak bych vám ale doporučovala navštívit manželskou poradnu (můžete se objednat i vy sám, není podmínkou párová konzultace).
15.8.2005 12:22
OTÁZKA:
Vážená paní Douchová,prosím o radu.Manžel (35 let)po 12 letech vztahu předloni navázal poměr s vdanou ženou.Nechtěla jsme tomu věřit,protože tu paní znám a myslela jsem si,že je to moje přítelkyně.Velmi mě tím zraňoval,často lhal a vůbec se dost změnil.Zhruba po roce se s prosíkem vrátil domů,bydlel v pronájmu.K tomu vztahu mi cokoliv odmítal říct,prostě z toho udělal tabu.Jen mi pověděl,že to byla jeho chyba a prosil,abych mu odpustila.Tvrdil,že už je to za ním a že se vrátil,protože mě i synka miluje,nedokáže bez nás žít a chce všechno dát do pořádku.Já po velkém vnitřním boji souhlasila.Bohužel,moje důvěra je velmi narušená.Zjistila jsem,že se opět vzájemně kontaktují.Navíc manžel poslední dobou dost pije a odmítá to jakkoliv řešit.Domlouvala,vyhrožovala a prosila jsem ho už hodněkrát,včetně poradny a protialkoholického léčení.Bez úspěchu-do porady chodí jenom blázni a problémy s alkoholem zvládne sám.Vážně uvažuji o odchodu,ale bojím se toho.Je šance,že mu zase začnu důvěřovat a třeba ho i milovat (bylo to tak krásné!)?Mám se mu zmínit o tom, že vím, že se zase kontaktují?Mám do toho vztahu ještě něco investovat,když cítím,že by mi bylo líp samotné?Už dlouho k němu s obdivem nevzhlížím,ta sitauace mě změnila a já jsem ztvrdla.Když se snaží,málokdy to už umím ocenit a třeba to ani nechci ocenit.Děkuji Vám za odpověď a přeji příjemný zbytek léta,i když uplakaného.Mějte se hezky!
Radka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,milá Radko.Procházíte velice těžkým obdobím vy, i váš manžel. Zamilování se mimo manželství se stává, mohlo by se to stát i vám.Když se někdo zamiluje, ale nechce opustit svou vlastní rodinu, lže a zatlouká vedlejší vztah, co to jde - má před sebou představu o tom, že to časem vyprchá, a plnohodnotně se citově do své rodiny vrátí - takto postupoval i váš muž.Jeho vztah k druhé ženě v něm ale ukončen nebyl, i když se vrátil. Rozumím tomu, že z tohoto tématu udělal tabu, chce se vyhnout výčitkám i rozborům příčin.To byste měla respektovat, ale vy jste to i respektovala."Jen" vám to narušilo vztak k manželovi a důvěru v něj, v možnost pokračování toho, co jste spolu měli předtím. Ono to už ale nikdy nebude jako předtím.Bude to vždy jiné, může to být mezi vámi i lepší, než dříve, protože jste si díky tomu měli příležitost uvědomit, co vás k sobě pojí, a že musíte o svůj vztah stále bojovat, že není žádnou samozřejmostí. Jen je tady ve vašem případě velké ALE. Váš vztah k němu je teď velmi narušený, oni dva se kontaktují dál, manžel má v důsledku chaosu v sobě problémy s alkoholem, vy máte pocit, že by vám bylo lépe samotné. Je to docela zákonitý důsledek toho, co se stalo, na to jste asi nebyl ani jeden z vás připravený. Měla byste teď být sama sebou, dát najevo svou nejistotu,pocity - ale bez výčitek. Tím dostanete sebe do stavu zachování vlastní sebeúcty, manžela do nutnosti bojovat o vás.To, podle mého potřebuje. Ale možná by bylo dobré navštívit psychologa se specializací na partnerské vztahy - můžete se objednat vy sama, kde byste vše mohla probrat ústně - takový rozhovor je jak hojivý, tak i navádějící vás inspirativně dál.Zároveň je to velká podpora. I vy mějte krásný zbytek léta.
18.8.2005 10:05
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorka, prosím, mohla byste mi vysvětlit pojem "bifurkační vztah " - slyšela jsem to, ale nikde k tomu nemohu najít dost informací. Děkuji. Elen
Elen
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Elen.Bohužel tento termín neznám ani já:-)
18.8.2005 10:06
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Ráda bych Vás poprosila o radu. S přítelem spolu chodíme 3,5 roku a ve společné domácnosti jsme 1 rok. Poslední pll rok je však jako vyměněný. Přestal mít o všechno zájem a tvrdí, že ztratil chuť do života. Nic ho nebaví a je stále mrzutý a postupně se mi odcizuje. Sexuální život už taky odstrčil stranou a jen se nudí doma. Snažila jsem se s ním mluvit a jediné, co mi vždy řekne je, že za to může jen on sám a neví, co s tím má dělat. Dřív měl spoustu zájmů a nyní ho nic nebaví. Můžete mi poradit, zda s tím mohu něco udělat já nebo jakým směrem ho nasměrovat?Moc děkuji
Nikola
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Nikolo.Těžko soudit, na 1. pohled to podle vašeho popisu vypadá na deprese u vašeho přítele.Deprese - to není jen momentální psychický stav nebo nálada, ale psychické onemocnění, projevující se ztrátou vitality, energie, špatnými rány s obtížemi vstát a vidět smysl ve svém dennodenním konání,ztrátou zájmů, sexuálního apetitu, chuti k jídlu.Patří k tomu i echutenství, obtíže se spánkem,celková únava a vyčerpanost. Vypsala jsem vám klasické symptomy, ale ta škála je širší, zároveň naopak nemusí být u depresivního onemocnění obsaženo vše z vyjmenovaného. Může zde být ale i jiná příčina - přítelova krize v rámci vztahu vás dvou poté, co jste se k sobě nastěhovali. Pokud se jedná o deprese, měla byste jej přesvědčit jemně a šetrně k návštěvě odborníka, vše se dá řešit dobře farmakologicky i psychoterapeuticky - ruku v ruce.
18.8.2005 11:45
OTÁZKA:
dobry den, pani doktorko. Potrebovala bych poradit. Mam podezreni ze je moje mamka neverna tatovi. Me je 22 let, studuji, mame perfektni vztahy a rodice k sobe taky - objimaji se, maji se radi - nebo my to tak pripada. Zjistila jsem to vlastne nahodou (jednu dobu jsme meli stejny mobil) a omylem jsem si precetla jeji sms a od te doby se do jejiho mobilu tajne podivam - asi se presvedcit jelikoz tomu porad nemuzu uverit. Mamka ma casto takovy reci jako ze manzelstvi s neverou je na nic atd. Snazim se na to nemyslet protoze je to asi opravdu jenom jeji vec ale vzdycky kdyz se vrati dyl z prace nebo ze sluzebni cesty tak byvam nevrla a podrazdena protoze si rikam - no jo urcite byla za nim. Je mi trapne s ni o tom mluvit a vim ze tatkovi to rict nemohu. Stavi to mezi nama takovou nejakou barieru i kdyz se tomu branim. Co s tim? Moc dekuji za odpoved.
dagmar
ODPOVĚĎ:
Milá Dagmar:-),nevím, jak začít. Jste vlastně již dospělá žena,která má před sebou svůj život, za sebou už ale též leccos - možná už můžete, obecně vzato - respektovat to, že i nevěra v rámci dlouhodobého manželství se přihodit může. Nemusí to vůbec znamenat vždy rozvrácení manželství, pokud to zůstane utajeno a nenaruší to vztah manželských partnerů. Jen je těžké přijmout, že by se něco takového mohlo stát u vašich rodičů.To je něco úplně jiného! Pořád žijeme jako děti, ať je nám kolikkoli, v touze po ideálu v rámci naší vlastní rodiny, potřebujeme mít nějakou kotvu, pevný bod. Co vám mohu poradit? Jen, abyste přijala to, že ani mamka není dokonalá, přestože třeba potkala někoho jiného, má určitě tátu ráda a nemíní odcházet - to by se s tátou neobjímala, nebyla by doma pohoda.O tom vztahu nic nevíte, nevíte, jaký má charakter, můžete si vytvářet jen fantazie, které ale nejde zamknout do nějaké skříňky, že? Máte dvě možnosti - buď se pokusit je alespoň přizamknout a nemyslet na to, co dělá máma, když je mimo domov, brát ji jako vaši v době, kdy je s vámi doma, nebo o tom prostě začít mluvit.Mluvit o tom, že máte nějaké tušení, vytváří to ve vás bariéru ve vašem vztahu k ní.Prostě jemně, ale otevřeně (zároveň bez výčitek) hovořit o tom, co cítíte a prožíváte.Může to vytvořit platformu pro vaše rovnocenné přátelství dvou dospělých žen.Jediným zádrhelem by mohlo být jakési spojenectví proti tátovi - vy dvě byste měly společné tajemství. To by ale na druhou stranu mohlo vést maminku k ukončení vztahu. Nevím, je to hodně těžké, chtělo by to, abych toho věděla více o vašem vztahu k rodičům i o vás, abych vám mohla poradit více jednoznačně.
18.8.2005 12:07
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Chtěla bych vás požádat o radu ohledně své maminky. Je jí 48 let a přibližně sedm let je v domácnosti. Neměla lehké dětství, její otec jí velice ponižoval a srazil jí tímto svým chováním sebevědomí téměř na nulu. Tento její problém se však v jejím druhém manželství téměř spravil. Maminka však trpí depresemi, ale odmítá jít k doktorovi. Vždycky mi říká, že ví, že by k němu měla jít, ale místo toho aby to udělala, vezme si Persen a čeká až to přejde. Já mám obavy z toho, že v posledním roce se její depresivní stavy vracejí čím dal častěji. Její manžel je skvělý chlap, ale když ho prosím, aby jí promluvil do duše, aby s tím něco dělala, tak mi řekne, že to je těžké a tím to zhasne. Občas jsem na mámu i naštvaná, i když vím, že za to nemůže. Někdy mám pocit, že je to od ní strašně sobecké vůči nám, když nás nechá se na ni dívat, jak jí je špatně. Její stavy nejsou nijak těžké, ale všechny nás to trápí. Někdy si také myslím, že na tom má podíl i to, že nechodí do práce a je celé dny sama doma a má čas se ve svých stavech babrat. Je to nesmysl, já vím, jen mi to občas tak připadá. Poraďte mi prosím, jak ji přesvědčit, aby šla k terapeutovi a konečně se téhle hrůzy zbavila. Díky a mějte se krásně
Zuzana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Zuzko.Co na to říct? Máte ve všem pravdu - maminka by rozhodně měla navštívit odborníka, který by jí ušil antidepresivní léčbu na tělo. Persen je "soft"psychofarmakum, navíc antidepresiva se musejí brát delší dobu pravidelně, bez vynechání, jinak nemají účinek.Musí se vytvořit stálá hladina serotoninu v mozku, která má na zodpovědnost psychický stav.Nástup efektu je až za nějakou dobu, většinou to trvá 4-5 týdnů. Maminka má v sobě bariéru, jakou má hodně lidí, že návštěva psychiatra je jakási konečná, ale je to bohužel jen společenský mýtus,který je škodlivý a ubližující.Ale nemůžete jí to mít za zlé.Lidé, trpící depresemi, nemají ani často k návštěvě odborníka sílu, natož odvahu. Je regulérní a srozumitelná reakce na vaší straně, že jste na mamku někdy i naštvaná, za to se neobviňujte. Zkuste ji tedy někdy v jejím lepším rozpoložení někam vytáhnout ven na kávu a popovídat si o tom společně, v klidu a přátelské atmosféře.Dejte jí najevo, že o ni máte starost, že ale víte, že z ní může být zase veselý a šťastný člověk - můžete k tomu přiložit vytištěné nějaké materiály z internetu o depresích.Ujistěte ji, že to pro vás nebude nic odsouzeníhodného, že ji nebudete brát jako slabou, která si neumí poradit sama, ale naopak.Můžete jí dát i příklady z okruhu známých osobností, které se netají tím, že tuto léčbu potřebují, napadá mě teď např. Marek Vašut, Miloš Kopecký, ale je jich spousta!Držím vám palce, ať se vám to povede:-)
18.8.2005 12:22
OTÁZKA:
Dobrý den ještě jednou, pokusím se tedy svůj příběh nějak zkrátit a popsat svůj problém ve zkratce.Byli jsme s přítelem 3,5 roku,on 25, já 23 let,hned od začátku jsme spolu začali žít.Náš vztah byl myslím celkem v pořádku,i když on jednou za čas řekl něco v tom smyslu,že si nerozumíme,že se stále hádáme (v podstatě pod slovem hádka si můj bývalý přítel představuje i to,že jsem řekla na něco jiný názor než on).Hodně důležitý v našem vztahu byl sex,i když jsme měli nějakou krizi tak v sexu jsme si vždy rozuměli a nikdy se mu nebránil (dodnes tvrdí,že jsem úžasná :-)).No a k mému problému,cca před rokem jsme procházeli velikou krizí,kdy čím víc jsem se já snažila náš vztah udržet,tím víc mi on dával najevo jak mnou pohrdá,připadala jsem si na něm velmi citově závislá.Mluvili jsme o tom,že nám to neklape a že si najdu svůj byt,než jsem to ale stačila udělat,začal se scházet s naší sousedkou (17),kterou jsme oba znali.Jeden víkend se sebral a odjel pryč,v pondělí mi jen pomocí sms oznámil,že už nejsem jediná žena v jeho životě,že víkend strávil se sousedkou XY a že toho nelituje,na základě toho jsme se rozešli,já si našla svůj byt-odstěhovala jsem se.Bolelo to,ale přežila jsem...(zapomněla jsem poznamenat že když spolu ti 2 začali chodit a on mi odvážel nějaké věci,tak se se mnou pomiloval,v tu chvíli jsem si myslela,že ji asi zas až tolik nemiluje,a že se bude chtít vrátit).No po 3 měsících jejich vztahu jsme se začali opět stýkat,psát si sms,volat si...ale stále byl s ní,ona se k němu po 14 dnech jejich vztahu nastěhovala.Když jsem s ním trávila čas,cítila jsem jako by mě chtěl zpět,po nějaké době jsme spolu začali opět sexuálně žít,jednou za týden jsme se sešli u mě v bytě a pomilovali se,pak samozřejmě odjížděl domů za ní,bolelo mě to,ale tvrdil,že by zase jednou chtěl být se mnou,uvěřila jsem a snažila jsem se nemyslet nato,že je teď s ní,říkal že já prostě chci vždy všechno hned,ano nechtěla jsem aby rozvíjel vztah s ní a já abych čekala...to je snad normální,teda myslím.Ona začala mít po 8 měsících pocit,že s ní není šťastný a tak se odstěhovala zpět k rodičům. My jsem začali plánovat společné bydlení,že to spolu opět zkusíme.Našli jsme byt,podepsali smlouvu a měli jsme se cca za týden od podpisu stěhovat.Problém byl v tom, že ten týden jsem se od oné sousedky dozvěděla,že se s ní můj bývalý vyspal a že si myslí,že jí chce zpět,on nic nepopřel,jen mi řekl:“a co se změnilo,takhle to fungovalo celou dobu,byl jsem s ní i s tebou, neznamená,že když jsem se s vyspal teď,že s ní budu spát za měsíc...“,dostalo mě to natolik,že jsem se sebrala,během týdne si našla svůj byt (ve svém starém už jsem měla danou výpověď) a v tu chvíli jsem věděla,že už s ním nechci nic mít,měli jsme začít od začátku a on začal tím,že se s ní při první příležitosti vyspal (přitom mi byl celý náš vztah věrný,i já jemu a o jejich sexuální životě tvrdil,že jim to v posteli neklape,protože se ona nedokáže vzrušit),no po tom všem mi řekl ať se nastěhuju klidně do toho nového bytu kde jsme měli bydlet spolu,s tím jsem samozřejmě nesouhlasila.Pár dní ještě trávil s ní a když jsem se přestěhovala do svého bytu a přestala jsem ho uhánět,začal mi psát sms,že mě má rád,začal mi volat,chodit se mnou na večeře,chtěl abych se nastěhovala k němu,teď mi řekl,že to s ní ukončil,je mu prý dobře se mnou,jsme spolu prý šťastní...Otázka je teď ta,že popravdě řečeno nevím jak se k této situaci mám postavit,snažit se mu odpustit a nemyslet nato,co se stalo? Zkusit s ním žít znovu?Můj problém je,že kdykoli jsme spolu a jemu pípne sms,tak mám pocit,že mu píše ona,už tam není ta důvěra jako dřív a hlavně já jsem hodně žárlivá holka a opravdu si nejsem jistá,jestli je vůbec takový vztah možný.Na druhou stranu je mi s ním teď dobře,je milý,něžný,snaží se,ale kde mám jistotu,že ona nepřijde a nevleze mu do postele? že už to má on v hlavě srovnané a že chce být opravdu se mnou? (když jsem se ho nato zeptala,tak řekl,že neche plánovat budoucnost).Nevím jestli to mám ukončit jednou pro
[tato otázka byla zkrácena]
Andílek
ODPOVĚĎ:
Dobrý den:-) Chcete - li znát můj názor opravdu, nebude to nic povzbudivého.Váš přítel se mi zdá jako nezralý, do stabilního vztahu zatím velmi rizikový.Není schopen najít sám sebe, hledá se a bude s sebou strhávat své partnerky.Jde mu hlavně o přijetí, které vnímá jako potvrzení svého ega.Bude vás strhávat s sebou společně s jeho rozháraností. Šla bych od toho, pokud se chcete zachránit. Ale to je samozřejmě jen můj pocit, názor, doporučení zpovzdálí, rozhodnutí je na vás.
18.8.2005 12:35
OTÁZKA:
Dobrý den paní Doktorko,rád bych,kdybyste mi mohla trochu pomoci.Po 3 letech jsem se rozešel s přítelkyní,ted kdy jsme cca 4 měsíce od sebe se nám po sobě stýská a uvažujeme o to se k sobě vrátit.Náš vztah byl v podstatě harmonický,hádky byli běžné,ale nikdy v podstatě nic zásadního.Má přítelkyně je krásná,inteligentní a nesmírně tolerantní a opravdu hodná.Problém je v tom,že od sameho počátku vztahu v tom z mé strany nebyli ty pravé emoce,které sem v minulých vztazích zažil(zamilovanost??),a také v sexu to nebylo příliš ideální i když časem se to lepšilo.Myslím,že hlavní problém je v tom ,že mne má přítelkyně doststečně sexuálně nepřitahuje(jednak svým velmi klidným a netemperamentním chováním a jednak fyzicky-mám rád větší prsa a ta má přítelkyně nemá).Velmi mne to mrzí,nebot jinak je to člověk ,kterého si nesmírně vážím a mám ráda vím ,že vždy bude při mně stát.Na druhé starně nevím,zda náš vztah opět neskončí u stejného problému a zda mám plánovat život s člověkem,s kterým je mi nesmírně dobře,ale sexuálněš mne příliš nepřitahuje.Myslíte,že požadovat po přítelkyni zvětšení prsou(myslím si,že by mi to v posteli hodně pomohlo,nebot pro mne prsa hodně znamenaji)je nemorální,sobecké a zbytečné??Děkuji za odpověd.
Jirka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jirko.Pokud vás vaše přítelkyně dostatečně sexuálně nepřtahuje, můžete být spolu skvělými kamarády.Můžete se vzájemně podporovat, zažívat spolu mnoho věcí, ale problém v sexuálním životě bude přetrvávat a bude vás vést v budoucnu k dalším úvahám o odchodu.Nevím ale, zda pouze velikost prsou je pro vás tak zásadní pro její vzrušivost, neboť zmiňujete i nedostatek temperamentu na její straně. Ale - to je zajímavé, říkáte, že se kvalita vašeho milování postupem času zvyšovala... Víte, Jirko, musíte si vám pro sebe přebrat, jaké hodnoty jsou pro vás v rámci partnerského života důležité a neoopominutelné, pak se ta´ké zamyslete nad tím, po čem všem se vám vlastně za ty 4 měsíce rozluky stýskalo.Mijujete ji? Pokud si odpovíte, že ano, pokud cítí totéž i ona k vám, pak se můžete v klidu otevřeně bavit o tom, zda má podstoupit plastickou operaci prsů.Přeji dobré rozhodnutí:-)
18.8.2005 15:16
OTÁZKA:
Paní doktorko, ráda bych se s Vámi o něčem poradila. Je mi 30 let, seznámila jsem se se sympatickým stejně starým mužem, ve většině důležitých věcí si rozumíme, ale problém je v tom,že jsme oba nesmělí a máme ze vztahu strach. Píšeme si,voláme,ale když jsme spolu,o tom, zda si spolu něco začít,nemluvíme buď vůbec,nebo když mu dám najevo, že bych to chtěla zkusit,řekne,že mi nechce nic slibovat,abych nebyla zklamaná. Přitom lhostejná mu určitě nejsem,to bychom nebyli v kontaktu už vůbec. Dá se tomu z mé strany nějak pomoci,abychom si dali alespoň šanci? Když se totiž snažím být aktivnější já,drží se více zpátky. Děkuji za odpověď.
Dáša
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Dášo.Tak mě napadá, že mluvit spolu o tom, jestli máte spolu začít vztah, není úplně to pravé. Chcete-li to zkusit vzít do svých rukou, zkuste jednak tak, jako byste spolu chodili.Vezměte ho někdy zlehka za ruku, dejte mu pusu na přivítanou i na rozloučenou, dotkněte se ho někdy. Vím, že říkáte, že jste nesmělí oba, takže to určitě nepřeženete a nezaskočíte jej přílišnou důvěrností.Musí v tom být přirozenost, ale i vaše odvaha- když ji nemá on. Pokud k sobě cítíte více, než vzájemné sympatie, oba, a oba jste nesmělí, musí být někdo tím prvním, kdo iniciuje větší sblížení. Pokud byste s tím měla mít větší problém, zkuste navštívit psychologa , s nímž vše budete rozebírat.Můžete navštívit třeba manželskou poradnu (tam se neřeší jen manželské problémy):-)
18.8.2005 15:24
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, taktéž já se přidávám k lidem, kteří nejspíše potřebují odbornou radu a pomoc. Omlouvám se, že můj příběh bude asi trochu delší, ale nedokáži ho zestručnit. Je mi 25 let a měla jsem (možná ještě mám?) přítele o rok staršího. Celkem jsme spolu strávili 4,5 roky. Velice brzy jsme spolu začali bydlet a mohu říci, že jsme nikdy neměli žádný závažný problém. Všichni ho měli rádi a říkali, že je na něm vidět, že mě velice miluje. Kolem května a června tohoto roku jsem měla mnoho práce a ještě mě čekaly zkoušky ve škole. Začala jsem přemýšlet o změně zaměstnání a přítel mě v tom podporoval a sliboval, že mi pomůže. Jenže v období, kdy jsem jeho pomoc opravdu potřebovala přišel zlom. Jeden večer se nevrátil z jedné akce domů a ani nedal vědět, že se tak stane. Byla jsem z toho rozčarovaná a zlobila se. Načež to vyvrcholilo tím, že mi večer oznámil, že už mě nemiluje. Sbalila jsem si věci a odjela. Bylo to pro mě ale velice nepochopitelné a tak jsem se ráno vrátila, chtěla jsem si to sním ujasnit, popovídat si o tom a místo toho jsem ho našla v posteli s jinou (bylo to v den mých narozenin). Od té doby uplynuly asi dva měsíce a my se stýkáme, řekl, že se stydí za to, co provedl, a že to ten večer, kdy řekl, že mě nemiluje, tak že to tak nemyslel. V postatě to asi bereme tak, že spolu chodíme. Já bydlím jinde, on bydlí jinde a více či méně se denně vídáme.Ale přiznám se, že jsem z toho strašně nešťastná. Já mu nevěřím, stále k němu chovám hluboké city, ale nechápu, proč to tehdy udělal,a ani on sám mi nedává žádné kloudné vysvětlení. Je to zamotanější a asi na delší psaní. Nevím, jak získat zpět tu důvěru v něj a nebo se mám jen otočit zády a tento vztah už nechat minulosti? V hlavě mi to stále šrotuje a já začínám opravdově přemýšlet o rozchodu. Myslíte, že se dá náš vztah zachránit? Mám zkusit do něj investovat? Nebo myslíte, že jsem je to jen otázka času, kdy nás to přestane bavit? A říká mi vůbec pravdu? Vím, že ta slečna se kterou mě podvedl je v zahraničí a je s ním v kontaktu. Moc děkuji za odpověď.
Helena
ODPOVĚĎ:
Milá Heleno. Myslím, že byste mohla dát vašemu vztahu šanci, ale investovat by do něj měl více váš přítel.Vy mu zkuste odpustit a zkuste věřit sama sobě.4,5 roku je dlouhá doba vzájemného života na to, aby od vás někdo jen tak odešel. Z vašeho popisu to vypadá spíš na přítelovu sexuální epizodu - na tu se kloudné vysvětlení nedává, protože žádné není. Ale může to být samozřejmě i jinak, přítel mohl být již vaším vztahem unaven a aktivně vyhledávat nový vztah.Nevím. Vy víte jen to, že je s dotyčnou dívkou nadále v kontaktu - víte, jaký má ten kontakt charakter? Kdo je jeho iniciátorem? Zkuste si spolu zbilancovat svůj vztah, na čem byl založený, co postupem času ubývalo, co naopak přibývalo.Nemělo by to být věcí jednoho analyzujícího rozhovoru, spíše byste o tom měli vést dialog průběžně, v rámci vašich denních setkávání, a odlehčeně, byť vážně. Vy jej milujete, víte to.Zvažujete, zda miluje i on vás stejně intenzivně. Nechte mu tedy větší prostor pro to, aby v sobě on sám našel, jaké city k vám má.Zkuste redukovat častost vašich setkání, buďte vzácnější. Ne ale pouze programově - strategicky.I vy sama se nacházejte za sebe, objevujte si i své vlastní světy - ať již lidi okolo vás, nebo nové zájmy. Držím vám palce a přeji vám k vašemu dnešnímu svátku, ať vše dobře dopadne:-)
18.8.2005 15:50
OTÁZKA:
Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Je mi 21let a mám teď cca 2 měsíce přítele. Je báječný a je to můj zřejmě nejvážnější vztah. Mám ale problém s tím, že jsem asi závislá na sexu. Pokud sem s přítelem přes noc, musím to mít alespoň 2x... Před ním jsem měla asi rok samé kratší známosti, víceméně jen sexuální. Strašně mě to baví, přítele taky (je nadšen z toho, že mě nikdy nebolí hlava a jsem svolná kdykoli k čemukoli) já ale ve skrytu duše vím, že takhle mě to s ním vydrží bavit tak 4měsíce a paxe začnu poohlížet jinde. Nemyslím po vztahü, jen po sexuálním partnerovi. Dá se nymfomanství léčit? Nerada bych kvůli své nenasytnosti ztratila v budoucnu přítele. Děkuji
sylvie
ODPOVĚĎ:
Hezký pátek, Sylvie:-) Nemám zkušenosti s tím, jak se léčí nymfomanie, já se ve své praxi setkávám mnohem častěji s opačným problémem - ten je většinou podmíněn psychicky. Takže v odpovědi pro vás mohu více hypoteticky uvažovat o tom, že i sexuální nenasycenost bude více psycholog.problém - únik od sebe, strach z vážnosti vztahu, ze závazků, zodpovědnosti. Myslím, že by to bylo na hlubší osobnostní rozbor, protože faktorů, které se na tom podílejí, je více.Můžete se objednat jak u psychologa,tak u psychoterapeuticky orientovaného sexuologa. V Praze - dr.Petr Weiss, dr.Hana Fifková - ty já vnímám jako nejlepší, ale je jich samozřejmě mnohem více. Ale jinak - můžete si o tom povídat i se svým novým přítelem - z čeho máte strach, jak jste založená, můžete to hledat spolu, a to může váš vztah prohloubit natolik, že nebudete mít potřebu hledat dalšího sexuálního partnera, budete si užívat sex jen spolu:-)
19.8.2005 13:54
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko.Se svým přítelem jsem 5,5 roku.Je mi 25,jemu 28.Zhruba po půl roce známosti jsem přestala mít zájem o sex.Přítel je sexuálně velmi aktivní,každý den se sex.uspokojuje.Připadala jsem si frigidní.Zhruba před rokem jsem vysadila HAK odjela do zahraničí na 2 měsíce,kde jsem poznala jiného muže, který mě přitahoval a došlo k sexuálnímu kontaktu.Vrátila jsem se do Čech,mezi mnou a přítelem došlo málem k rozchodu (nevěděl o mém úletu), ustáli jsme to.Odjela jsem znovu do zahraničí,na víkendy jsem jezdila domů.V té době nám to po sexuální stránce klapalo,konečně jsem si sex užívala a přítele milovala.Používali jsme kondom,ale co čert nechtěl,otěhotněla jsem.V situaci, kdy jsem studovala,nechtěla jsem být závislá na partnerovi,nebyla jsem připravená být matkou, jsem se rozhodla já (i partner pro interrupci).Nebyli jsme 100% rozhodnuti pro,bojovalo to v nás.Partner se mě v době čekání na interrupci nedotýkal,a já to tak potřebovala.Od té doby mám v sobě blok,s partnerem mám styk velmi zřídka (1xza 2 měs).Nastoupila jsem do práce,měla bych se konečně cítit dobře,nic mi nechybí, ale mám v sobě pořád zážitky z interrupce, vnitřně obviňuji partnera,že mě nepodržel,naše dítě nechtěl a přitom jsem byla i já, kdo ho nechtěl.Kolem mě jsou těhotné kamarádky a mě je mizerně.Přítel nic neví.Nemůžu k němu najít cestu.Nechci vztah ukončit,myslím,že to je muž,se kterým chci ztrávit zbytek života.Od interrupce uběhlo 9 měsíců.Pomožte mi prosím.
Lucie
ODPOVĚĎ:
Milá Lucie, myslím si, že hlavní problém je v tom, že vnímáte přítele jako viníka, a především jako toho, kdo vás nepodržel ve zlomové zásadní životní situaci. Vy jste musela být tím, kdo rozhoduje, pak ´jste na to byla sama - jak v období gravidity,tak vlastně dodnes. V podstatě máte za sebou nevyřešený velký problém, který táhnete oba dál, ale každý sám za sebe, ne spolu!Je to natolik křehké, že se ani jednomu ne chce, nebo to nedokáže, toto téma otevřít. Lucie, dokud si o tom nezačnete spolu povídat, nevyříkáte si své pocity, nevrátíte se k sobě vnitřně úplně. Udělejte to, kdybyste to nezvládli sami, zkuste vyhledat pomoc psychologa.Věřte mi, že se vám to oběma opravdu vyplatí!Pokud jste z Prahy, můžete se případně obrátit na mě - tel. je 603454953.
19.8.2005 14:42
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, potřebuji se vypovídat a možná i nějakou tu radu. Je mi 23 let a mému teď už bývalému příteli 25 let. Vím, že jsem mladá a všechno mám před sebou, ale teď co prožívám je pro mě velmi bolestivé, a nepomáhá skoro vůbec nic na to zapomenout. Nevím kde mám začít tak se to pokusím shrnout.
S přítelem jsme chdili šest let a něco ani to nevím přesně, ale dost dlouho. Znala jsem jeho rodinu, s kterou mám krásný vztah a on zná moje rodiče. Během naše vztahu se se mnou přítel několikrát rozešel, vždy s jeho strany,byla jsem z toho vždycky hodně špatná.Důvody rozchodů byly různé,jak on říká tak hádky,které ani vlastně nebyly neboť jsme spolu prostě přestali mluvit a naštvali se na sebe.Tímto bylo horší, že jsme nekomunikovali.Jeden důvod rozchodu byl i jiných vztah k dívce, kterou potkal když byl na operaci po úraze.Neviděli jsme se týden a on přijel,že se zamiloval do jiné.Netrvalo dlouho a omluvil se mi,nevím jestli už tehdá jsem ho neměla prostě vzít zpátky.Ale je to velmi těžké když toho člověka miluji ještě teď i potom vše,jsem naněm citově závislá, a to je špatně.Zjistila jsem že potom všem jsou znovu v kontaktu, ikdyž vím že s ní nebude je z daleka amá dítě tak jsem to nedokázala překousnout. Nepodezřívala jsem ho ale bolelo to,dívala jsem se mu i do telefonu, a to už jsem se ponižovala.Prostě a zkrátka ho to přestalo bavit a teď to ukončil přes sms což je o to horší.Napsala jsem mu sms jak bylo na dovolené a on že potom sednem a pokecáme, nevím jak k němu mám chovat,jestli se mám úplně ztáhnout abych byla vzácná a potom si to uvědomil? Máme společné známé, bude to hodně těžké když ho budu potkávat, jak se k němu chovat po tolika rokách, kamarádka nikdy nebudu. Děkuji moc za radu
Lenka
ODPOVĚĎ:
Milá Lenko, závislost na druhém vzniká často , a snadno, ale je zrádná.Bývá důsledkem nerovnoměrnosti citu - vy jste asi milovala přítele víc, než on vás(?). Jestli ho přestala bavit vaše kontrola, váš vztah ukončil, ale myslím, že by k ukončení vašeho vztahu stejně dříve, nebo později, došlo. Na to, v kolika letech jste spolu začínali, je 6,5 let dlouhá doba.Ale to je samozřejmě jen hypotetická úvaha, nic víc. Asi byste měla jeho rozhodnutí akceptovat a neponižovat se prošením o to, abyste to ještě zkusili, tím byste ztratila jeho úctu. Společný rozhovor je ale něco jiného - po tak dlouhé době se nedá skončit prostřednictvím SMS.Zkuste si váš vztah zbilancovat, pojmenovat co bylo skvělé, co se moc nepovedlo, a dohodněte si pravidla, jak se budete k sobě chovat dál, máte-li společné známé.Tak se zaschováte jako dáma a budete si moci sebe vážit.Že to bude bolet dlouho, to je jasné, ale musíte to zvládnout:-) Opravdu vás toho ještě hodně čeká!
23.8.2005 16:26
OTÁZKA:
Milá paní doktorko,můj problém se Vám bude možná zdát trochu banální ve srovnání s některými jinými,ale já bych v téhle věci opravdu potřebovala radu. Je mi 33 let,jsem rozvedená a mám třináctiletou dceru. Asi rok po rozvodu se do mě zamiloval kolega z práce. Já ho zpočátku brala jen jako kamaráda,uměl mi vždy naslouchat,v jeho blízkosti jsem se cítila bezpečně a moc fajn,odrazovala mě však jedna věc - jeho fyzický vzhled. Je dost při těle,což se mi u mužů nikdy nelíbilo,a celkově mě vůbec nepřitahoval.Když se mi svěřil,že mě má rád,dost mě to vyděsilo a co nejšetrněji jsem ho odmítla. On to ale nevzdával,denně jsme se vídali v práci, po večerech mi psal překrásné SMS,po několika měsících jsem tomu podlehla a začala s ním chodit. Rozumněli jsme si skvěle,choval se báječně ke mně i k mému synovi (on sám je už dlouhá léta rozvedený a vlastní děti nemá,po rozvodu žil sám a žádný další vztah neměl), zajímala ho každá maličkost z mého života,každý můj sebestupidnější problém,v sexu byl nesmírně pozorný a výborně nám to klapalo,mohla jsem se na něj absolutně spolehnout - tohle všechno jsou věci,které jsem v životě u žádného muže nepoznala a je mi jasné,že je to vlastně takový "malý zázrak". Ale... Cítila jsem,že v mém vztahu k němu chybí ta skutečná zamilovanost a vášeň. On mi dával všemožně najevo,jak moc mě miluje,samozřejmě se mi to líbilo,ale nebyla jsem prostě schopná mu tu velkou lásku opětovat. A navíc...problém s jeho vizáží mě trápil dál. Moje kamarádky si ťukaly na čelo, že jsem si našla zrovna jeho,podle nich mám na mnohem víc, styděla jsem se vodit se s ním na ulici za ruku a chodit s ním do společnosti,nahlas jsem mu to ale neřekla. Občas jsem se mu nenápadně pokusila naznačit,že by mohl trochu zhubnout,ale jeho zjevně vůbec netrápí,jak vypadá a co si o něm myslí lidi. Po roce a půl vztahu,který byl poklidný a pohodový,ale jak říkám - z mé strany trošku chladný,bez takové té divoké ohnivé lásky,jsem poznala muže,který mě okouzlil - byl hezký,inteligentní,jemný,v mých očích prostě úžasný. Zamilovala jsem se jako blázen a s Honzou (svým stávajícím přítelem) se rozešla. Nesl to mnohem hůř,než jsem čekala,brečel a byl úplně na dně (překvapilo mě to - jinak je to totiž nesmírně silný člověk,okolí ho dokonce považuje za "tvrďáka")Je pravda,že i mě náš rozchod dost zasáhl,srdce mi mohlo puknout smutkem,že ubližuju nejhodnějšímu člověku,jakého znám. Začala jsem chodit s novým přítelem,zpočátku se mi ten vztah líbil,později ale začaly na povrch vyplouvat jeho špatné vlastnosti,které mi vadily natolik, že jsem se s ním po půlroce rozešla. S Honzou jsme se během té doby nepřestali stýkat (samozřejmě jen coby kamarádi),občas ke mně zašel na kafe,bral mého syna na výlety a já na něm viděla,jak se neustále trápí. Dokonce během toho roku díky nervům zhubl skoro 15 kilo (která má nyní mimochodem znovu nahoře:-) ). Jinou ženu si během té doby nenašel. Po mém rozchodu s přítelem jsem byla několik týdnů sama, dívala se na chlapy v mém okolí a uvědomovala si,že každý má vlastně nějakou viditelnou - a pro mě nepřekonatelnou - špatnou vlastnost (ostatně,kdo z nás je nemá,že ano?:-)) A ve srovnání s těmito problémy se mi najednou Honza zdál prakticky bez chyb. Jednoho večera před pár týdny jsme se (částečně díky většímu množství vína,které jsme vypili) spolu znovu intimně sblížili a rozhodli se,že to zkusíme znovu.Můj syn i rodina mi to schválili,moje kamarádky ne (já vím,nikdo nemá právo kecat mi do života, jenže...) Vše je opět ve starých kolejích,Honza mi říká,že mě miluje ještě víc než dřív,z mé strany je to ale znovu "jenom" takový ten typ lásky,v němž chybí vášeň. Když to řeknu jinak - mám ho z celého srdce ráda,ale nemiluji ho. Neumím si představit,že bych mu znovu zlomila srdce a opustila ho,už ho nechci takhle strašně zranit,jenže - co když přijde jednoho dne znovu někdo,kdo ve mně ten "oheň" zapálí? Moc ráda bych znala Váš názor,co je víc - klidný,pohodový vztah založený na důvěře, toleranci,pochopení a přátelství,ale oproštěný od v
[tato otázka byla zkrácena]
Michaela
ODPOVĚĎ:
Milá Michaelo, to je strašně těžké.Záleží asi hodně na životních zkušenostech každého z nás, a z toho vyplývajícího hodnotového žebříčku ve vztahu k partnerství. Optimální kombinaci všeho, po čem toužíme, asi těžko potkáme.Zamilovanost, touha, vášeň, většinou po nějaké době přeci jen ve své původní intenzitě vyprchá, pak vystupuje do popředí právě ta spolehlivost, schopnost porozumění, sdílení. Mám pocit (ale je to jen moje zkušenost osobní i profesní), že z manželství se po čase stává sexuální přátelství, kde je hodně důležitá vzájemná úcta,respekt, a kde dokáže být jeden druhému oporou.To, co píšu, hovoří pro Honzu, ale na druhou stranu nelze podceňovat ani potřebu být zamilovaný a po někom toužit, i přes jeho četné lidské chyby a nonsensy v rámci vztahu.Takže si musíte vy, sama za sebe, vyhodnotit, jaké máte priority.Moc jsem vám asi nepomohla, ale ono to moc nejde, každý jsme tak jiný...
23.8.2005 16:47
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko.Moc Vám děkuji za radu na můj problém.Ujistila jste mě v tom, co jsem si tak trochu myslela. Vím, že otázek máte moc, tak bych jen poprosila o nějaký kontakt na dr.Petra Weisse nebo dr.Hanku Fifkovou.Moc děkuji a přeji hodně úspěchů.
Zuzana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Zuzko.Moc se omlouvám, mám jen osobní mobilní čísla na oba kolegy, ale jejich pracovní čísla získáte např. v databázích krizových center - mohu vám dát číslo na Centrum krizové intervence v Bohnicích, kde si o obě oficiální čísla můžete požádat, je to 284016666.Zdravím a držím palce:-)
23.8.2005 16:50
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,mám problém, který vím,že je ve mně. Jde o to, že ač mám velmi hezký vztah, at už nynější, nebo i předchozí (jsem taková od mládí), kazím ho tím, že se neustále patlám v minulosti přítele. Je to hrozný, vím, že tím kazím co se dá,ale nedokážu si poručit. Jsem zkrátka zvědavá, tak se ptám, jak často s partnerkou přede mnou přítel spal, jak moc jí měl rád, jak dlouho s ní byl. Přítel mi pravdivě odpovídá a já pak pokračuji ve svém týrání, že se s ní srovnávám,porovnávám a tak dál. Vím, že to je naprosto šílené,ale nemůžu si pomoct. Nevím,zda je to nedostatkem mého sebevědomí, že chci vědět, že jsem nejlepší, nejkrásnější, jen já ta jediná. Rozumem vím, že bych se na to měla vykašlat a žít přítomností a budoucností. Jenže zvlášt večer, když nemůžu usnout se takto týrám. Poradíte mi? Kazím tím co se dá. Děkuji.
Jana
ODPOVĚĎ:
Milá Jano, odpovídáte si sama, sama tomu rozumíte - bude asi nějaký roblém ve vašem sebevědomí, potřebujete dostávat satisfakci na pozadí srovnání s těmi druhými. Chtělo by to více rozebrat, kde se to vzalo, jaké to má příčiny - rozebrat vás i vaše partnerské vztahy, jinak na to nepřijdeme.Když porozumíte pravé podstatě vašeho problému, můžete něco změnit. Jen si poručit asi nejde - jak sama popisujete.Navštivte psychologa na detailnější analýzu, příp. se můžete objednat u mě v Praze na tel. 603454953
23.8.2005 17:11
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Můj problém spočívá v tom, že manžel (42 let)po dvacetiletém manželství, které bylo celkem pohodové(dvě děti 14 a 19 let), se upnul, dle mého názoru, až nezdravě na sport. Každý den, po příchodu z práce, jezdí na kole desítky kilometrů a to i o víkendech (celé dny) a vrací se pozdě večer, v zimě jezdí na běžkách, vše za účasti svých 3 kamarádů. Vše začalo asi před 2 lety. Se nnou téměř již nekomunikuje, pouze když se jedná o nějaký zásadnější problém. Za celý týden je schopen nepromluvit se mnou ani větu. Dříve jsme si volali i několikrát za den.Když jsem chtěla tento problém nějak řešit, tak se o tom odmítal bavit. Nejsem moc společenská, mám náročné zaměstnání, chodím kolem 19. hodiny domů a potom mě čeká domácnost. Manžel se nikdy žádných prací doma nezúčastňoval, vždy měl vše připravené a zařízené. Jsem hodně tolerantní a nedokazala bych mu něco zakazovat ani dávat nějaká ultimata. Dříve se ke mně choval vždy hezky. Nyní spíme sice v jedné posteli,ale on na úpně samém okraji, jen aby se mě nemusel ani dotknout. Celé je to pro mně velmi stresující i ponižující.Během 1 roku jsem přibrala 10 kg (vím, je to hrozném, ale když není celé dny doma jsem ve stresu a přejídám se). Nejsem schopná si ani najít nějakého koníčka a zdůvodňuji si to nedostatkem času. prosím, poraďte mi. Děkuji.
Eva
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Evo. Napadá mě několik věcí - pojmenováváte manželovu změnu v jeho životním stylu jako problém - proto se o tom odmítá asi bavit - on to nebude vnímat jako problém, ale jako velké plus pro svou kondici a zdraví v rámci svého věku.Muži začínají být okolo 40 let (ne všichni, ale je jich dost ) paničtí, trpí obavami ze stárnutí. V celkovém kontextu je ale důležité i jeho odmítání sexuálního života. Máte pocit, že sportem z něčeho utíká?
Asi byste spolu měli trochu mluvit o změnách, které ve vašem společném soužití nastaly - opatrně, aby nepřešel hned do defenzivního útoku. Zkuste navést téma na společně trávený volný čas, zkuste být iniciativní, ale hlavně - musíte si najít i něco vy sama pro sebe! Máte poměrně velké děti, které se o sebe dokáží již více postarat, každý máte na sebe více času. Vy přeci nemusíte sportovat, jako on, můžete se věnovat čemukoli jinému, co vás bude opravdu těšit a naplní vás pozitivní energií:-)
23.8.2005 17:25
OTÁZKA:
dobrý den, potřebovala bych zjistit, kde a jak se mám přihlásit k psychologickému vyšetření - byla jsem nařčena z toho, že jsem zřejmě paranoidní - nevím, co to přesně znamená. Jsem v rozvodovém řízení s mým mužem po opakovaném domácím násilí, požaduji děti do své péče, protože si myslím, že potíže má on. On trvá na střídavé péči, takže se nabízí odborné vyšetření obou - mohu to u soudu požadovat nebo to může požadovat soudce? Já se chci podrobit vyšetření dobrovolně na vlastní žádost v zájmu zachovánímé cti. Podotýkám, že souhlas s trestním stíháním jsem nedala - stalo se opakovaně ještě před platností nového zákona. Manžela si jinak vážím, ale on o mne šíří nepravdy a pomluvy, tedy přímo nešíří, ale drbům přitakává, což mne velmi uráží. je to tzv. za dobrotu na žebrotu. Kde se mám nechat vyšetřit a jak se bránit? Děkuji za radu.
alice
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Alice. V případě rozvodového řízení a nesouladu obou rodičů v tom, komu budou svěřeny děti do péče, je většinou v kompetenci soudu, vyžádat si soudně znalecké posudky psychologa a psychiatra - jsou vždy dva, nezávisle na sobě, kdy se provádí psychologická diagnostika osobnosti obou rodičů, jsou vyšetřovány děti, z toho pak vzejde závěr odborníků, zda střídavá péče je vhodná, či nikoli. Pokud o soudně znalecké posudky nepožádá soud, můžete o ně požádat vy, či váš advokát.
23.8.2005 17:31
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,
mám blízkého kamaráda, který se již delší dobu potýká s vážnými problémy. Po deset let trvajícím manželství se nedávno rozvedl a nějak to neumí "ustát". Strašně zhubl, nejí, nemůže spát, cítí se hrozně. Je ochoten zajít k odborníkovi, který by mu mohl z tohoto stavu pomoci, avšak neví, kam přesně a na koho by se mohl obrátit. Chtěla jsem Vás jeho jménem poprosit o pomoc, zda byste mu mohla někoho doporučit, nejsem si jista, zda jeho stav pomůže vyřešit psycholog (již u nějakého v době rozvodu byl, i s bývalou manželkou, když se oba snažili vztah ještě zachránít, pak k němu docházel i on sám, avšak s nevalným výsledkem) nebo zda takovéto stavy již řeší psychhiatr. Za kontakt a odpověď mockrát děkuji a přeji příjemný den.
jana nováková
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Jano. Z vašeho popisu si myslím, že se u vašeho kamaráda jedná o reaktivní depresi - tj. reakci na závažnou životní krizi.Určitě by to chtělo vyhledat primárně psychiatra, který mu nastaví antidepresivní medikamentozní terapii - ta mu pomůže na začátek obnovit síly a hledat nový smysl života, k tomu bych ale určitě doporučovala individuální psychoterapii. Pokud nebyl zcela spokojený v péči původního psychologa, může to zkusit jinde - ne vždy si mohou lidé vzájemně sednout, což je u osobních věcí nesmírně důležité.Nevím ale, odkud váš kamarád je, proto nemohu dávat konkrétní kontakty. Je možné získat je na linkách důvěry v příslušném regionu a zeptat se osobně i s popisem problému. V každém okresním městě ale většinou funguje i manželská poradna, kde by si jej mohli vzít do péče psychoterapeuticky a doporučit ověřeného psychiatra.
23.8.2005 17:50
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, popravdě řečeno, nevím jak začít. Mám tak trochu pocit při pročítání ostatních dotazů a odpovědí, že hledám problém, tam kde není. Poprvé v životě zažívám vážný vztah, ke kterému po předchozích zkušenostech přistupuji velmi racionálně. Dřív jsem měla dva vážné vztahy (3 a 4 roky), do kterých jsem se, úměrně mému věku vrhla bezhlavě zamilovaná. Přinesly mi mnoho příjemných i nepříjemných zkušeností, jak už to tak bývá. Nyní je 24 let a jsem, dle svého názoru, vcelku vyzrálá osobnost. Mám dobrou stabilní práci, svůj byt. Vím co od partnerského života chci a co mohu očekávat. Můj nynější partner (19 let, jsme spolu rok) je vše co jsem nikdy neměla a po čem jsem toužila. Je milý, ohleduplný, tolerantní, spolehlivý, velmi mě miluje a já jeho. Je to první vztah, ve kterém nemusím bojovat o své místo na slunci a zároveň on není žádný "podpantoflák", kterého bych si nemohla vážit. Vždy jsme schopni najít kompromis. Pro něj je vše poprvé (je poprvé doopravdy zamilován, poprvé žije v jiné domácnosti než u rodičů). Vidím na něm jak vše prožívá velmi intenzivně a popravdě mi to velmi imponuje. Předchozí vztah byl opačný - žila jsem s mužem téměř o 15 let starším. Omlouvám se, asi jsem se na úvod trochu více rozepsala. Tak tedy v čem spočívají moje obavy. Je to hlavně věkový rozdíl. Mám pocit, že za deset let by mi vůbec nedělal starosti. Ale teď je mi jasné, že za pár let budu toužit po manželství, založení rodiny a můj přítel na to nebude vyzrálý a nebude tuto touhu sdílet. Bude na to vše moc mladý. Uvažuje i o VŠ. Samozřejmě ho v tom podporuji, i když vím, že to je další oddálení jeho vyzrání pro manželský život. Neuvažuji o ukončení vztahu – byla bych blázen. Jen se obávám, že moje pochybnosti budou i nadále narůstat a časem z nich vznikne velký neřešitelný problém. S partnerem jsme o tom mluvili a on v tom pochopitelně žádný problém nevidí. Proč taky, já bych ho v jeho věku taky neviděla. Jen ho mrzí – myslí si, že ho v tom podceňuji. Předem Vám velmi děkuji za radu.
Markéta
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Markéto. Nemyslím si, že hledáte problém tam, kde není.Rozumím tomu, že jej máte - právě protó, že jste již zralá žena, víte, co chcete od partnerského života, a po několika zkušenostech jste to konečně poznala. Bylo by to na hlubší rozbor - vztah je vždy o skloubení rozumu a citu, každý z nás to má v jiném poměru. U vašeho přítele nyní převládá jednoznačně cit nad rozumem, chce se vám ve všem vyrovnat, uráží jej, že máte jakoby navrch ve svých pochybnostech.Dominantní pozici potřebuje mít on. Vy jste ale nejen partnerkou, přeci jen i tím, kdo jej vede - viz - "...ve studiu VŠ jej podporuji, ale...", i tím, kdo chce být veden.Myslím, že vaše obavy jsou opodstatněné, proto máte 2 možnosti - buď si váš vztah užívat jako aktuální lásku, která bude mít svůj konec, nehledat moc definitivní časový horizont, nebo věřit v zázrak. Potřebovala bych o vás vědět víc, abychom to mohly spolu "rozlousknout" - tj., jakou má váš vztah perspektivu. Ale takto, zpovzdálí,..., nevím, jsem spíše skeptik. Váš současný přítel může být tím nejlepším, co jste v životě potkala a potkáte, to ano, ale nedovedu si představit, že by za 2-3 roky byl ochoten nést zodpovědnost za rodinný život, zvládat limity, které to přináší...
23.8.2005 18:46
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,
za Vaši odpověď velmi děkuji. Kamarád je z Neratovic, je to kousek od Prahy, okres Mělník. Odkáži ho na linku důvěry, kdybyste mi ale mohla dát konktrétní doporučení na nějakého odborníka, byla bych nesmírně ráda. Děkuji.
jana nováková
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Jano - mohu vám dát kontakt na své blízké kolegy, jen nevím jak jsou teď vytížení pracovně, a zda budou mít co nejdřívější termín - což bych vnímala jako hodně důležité. Jedna možnost je navštívit Centrum krizové intervence a dohodnout si návštěvu u MUDr.Heleny Vidovičové, šéflékařky kriz.centra - tel. tam je 284016666, další kontaty - MUDr.Richard Zajíc, tel.241440120, má ordinaci na Pha 4, můžete se odkázat na mě, dále MUDr.Vladislav Borovanský, tel.603449357,ordinaci má v Roudnici. Držím palce, ať vše vyjde, mějte se moc hezky, Jitka Douchová
25.8.2005 13:31
OTÁZKA:
Mam na Vás takový dotaz paní doktorko.Jmenuji se David a je mi 26 let.Chodím s přítelkyní ,která je o dva roky mladší.Ještě před naším seznámením měla platonický vztah s jedním klukem, ale po našem seznámení se přestaly vídat.Ovšem po roce našeho vztahu,kdy jsme měli menší krizi, se s ním potkala a po par setkáních jí řekl že ji má rád,ona mu také řekla že k němu také něco cítí.Vše se urovnalo.Uteklo asi třičtvrtě roku kdy jej občas potkávala na společenských akcích, nebo jsme jej potkávali společně.Při těchto setkáních jsem ale vždy viděl že je rada v jeho přítomnosti a ráda si s ním povídá .Nedávno se mi však svěřila že na něj myslívá a že se s tím nemůže uvnitř vyrovnat.Přitom vím že mě má ráda,ovšem někdy mi připadá že jsem ten ‘‘druhý ‘‘ u ní.Můžete mi prosím poradit co s tím mohu dělat,mám ji hrozně rád ale takhle žít nechci.Děkuji za odpověď
David
ODPOVĚĎ:
Davide, na to je těžká odpověď, asi bych toho o vašem vztahu i o vás potřebovala vědět víc. Vaše přítelkyně se znovu setkala s tím "druhým" v době vaší vzájemné krize.Asi byla v té době nastavená více na porozumění od někoho jiného - více, než když mezi vámi dvěma vše klape. Je to ale jinak na vás, jestli budete TEN PRVNÍ, nebo "ten druhý".Musíte získat sebedůvěru...Udělejte si svou vlastní "bilanci" toho, v čem jste pro ni jedinečný, v čem jste výjímečný pro sebe. Více vám takto na dálku poradit nemohu, vím toho příliš málo. Kdybyste si chtěl popovídat podrobněji, můžete se u mě objednat na tel.603454953.
25.8.2005 15:26
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, je mi 51 let a manželovi o 5 více.Vdávala jsem se ve 20ti po dvouapůlleté známosti a byl to můj 1. vážný vztah.Bohužel jsem neměla možnost ho dost dobře poznat,tenkrát byla jiná doba a neměli jsme takové možnosti jako dnešní mladí lidé.Vždycky na mě žárlil, ale tenkrát mi to dělalo dobře.Po svatbě jsme stavěli rodinný dům, já jsem brzy otěhotněla.Po půl roce jsem šla opět do práce,abychom měli peníze, o dítě jsem se střídala s tchýní, kde jsme zpočátku bydleli.Manžel chodil domů utahaný ze stavby a často se ani pořádně neumyl a šel spát.Těšila jsem se, že bude všechno lepší, až budeme ve svém, bohužel opak byl pravdou.Manželovy hygienické návyky se nezměnily a když jsem ho šetrně upozornila, že by se mohl alespoň osprchovat, když po mě požaduje sex,jen se urazil a řekl,že to mi ale brzy smrdí. Přestala jsem mít na sex chuť a to byl větší podnět pro jeho žárlivost. Začal mě podezřívat, že někoho mám, nikam jsem sama nesměla a když jsem šla někam v doprovodu tchýně, i tak bylo zle,protože "dobří" kamarádi v hospodě ho ještě popíchli, jak jsem se dobře bavila.Jednou mě v opilosti a ze žárlivost nafackoval a tím u mě klesl úplně.Kvůli dětem jsem ale vydržela,věděla jsem,že je má rád,i když si na ně nedokázal udělat nikdy moc času.On je jinak velmi pracovitý(manuálně), ale zvykl si, že o všechny ostatní věci v domácnosti se postarám já a je na mě v tomto směru až chorobně závislý.Nebudu popisovat celá dlouhá léta stejného stereotypu - z práce domů,uvařit,uklidit,bez dovolených mimo domov (manžel nikdy nikam nechtěl), někdy vynuceného sexu aby byl klid v rodině (bez vášně a chuti z mé strany).Našla jsem si milence, s kterým jsem poznala, že milování může být i krásné s někým, kdo je čistý, voní, dbá na sebe a funguje mezi oběma chemie.To už jsem pak neměla doma zájem vůbec.Manžel mě začal podezírat (tentokrát oprávněně), i když jsem nic nepřiznala.Vztah jsme s milencem raději ukončili,nechtěli jsme nikomu ublížit.On je také ženatý.Doma jsme řešili krizi, chtěla jsem navštívit manželskou poradnu, ale manžel nikam nechtěl. Řekl mi,že ze mě raději udělá vdovu než aby se se mnou rozvedl a že jsem si vždy vždy dokázala se vším poradit tak si musím poradit i s tím, jak ho mít zase ráda.Naše dvě děti jsou už dospělé a mají svůj život a mě děsí představa, jak žít dál s člověkem, který je na mě citově i jinak závislý a dokazuje si svou převahu tím, že na mě křičí a vyčítá všechno možné x let zpátky, když neví kudy kam a dojdou mu argumenty. Žít s něký jen ze soucitu je hrozné a nevím, jak dál.Chybí mi láska, ale ne od mého muže.Prosím o radu, jestli na takový případ nějaká existuje... Děkuji
Janka
ODPOVĚĎ:
Milá Janko,budu stručná - nemám jinou radu, než najít v sobě odvahu odejít z takovéhoto manželství. Citově závislí lidé jsou často velmi dobře manipulující.Vy jste tou manipulovanou, ale nezapomeňte, že život máte opravdu jen jeden!
25.8.2005 15:31
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, prosím Vás o radu či váš pohled na můj problém.S partnerem máme trochu komplikovaný vztah plný rozchodů a smíření,ale máme se rádi,chceme spolu být, tak jsme se po asi roční známosti sestěhovali do jiného města (každý jsme byli z jiného, takže do středu).Problémů je hodně, už jsme jich moc vyřešili,něco řešíme, ale jeden a to dost podstatný zůstává stále nevyřešený. Partner nemá rád mého desetiletého syna z prvního manželství.Neustále na něj nasazuje, žárlí,vadí mu i jen to, že dýchá stejný vzduch. Už jsme se kvůli tomu málem párkrát rozešli. Nyní jsme zas na hraně rozchodu. Co myslíte vy? Dá se s tím něco dělat, nebo se to už nezmění? Partner tvrdí, že "ten kluk" jednou odejde a já pak budu sama,ale pro mě je můj syn nejdůležitější osobou života. Poradíte co s tím? Máme nějakou šanci? Moc děkuji.
Lucka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Lucko.Nemohu vám poradit, jen vyslovit svůj názor - partner, který není schopen akceptovat to, že nejste jen jeho, ale zároveň matkou svého dítěte, je do "definitivní" perspektivy společného života velmi rizikový. Pokud vás má opravdu rád, musí přijmout vše, co k vám patří. Pokud má rád hlavně sebe, bude to pro něj problém,který ale nakonec ublíží vám všem. Vy přeci nemůžete obětovat své dítě. Nevím, nač váš přítel žárlí, zda je tam kousek oprávněnosti - říkáte sama, že syn je pro vás nejdůležitější osobou života...Umíte skloubit partnerskou i mateřskou roli vyváženě?
25.8.2005 15:37
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Jsem vdaná, manžel má z prvního manželství dceru, které je 5 let. Nemá ji ve své výchově, pouze na každý druhý víkend. Problém je v tom, že jeho dcera začíná mít svůj rozum a také začíná být vůči ostatním drzá. Např. přines mi tohle, odnes tamto, bude to takhle a když ne, tak začne brečet. Tatínek jí hned bere do náručí, chlácholí jí a udělá vše tak, jak chce ona. Neučí ji po sobě uklízet hračky. Jak jí to odpadne od ruky, tak to leží, dokud já nejdu a neuklidím to. Slova "prosím" a "děkuju" vůbec nezná. V tomto směru se aspoň trošku snažím, aby byla slušně vychovaná, ale nemá to efekt. Já jsem pak ta zlá, co po ní pořád něco chce, napomíná ji, že nepoděkovala. Nevím co dál, trápí mě to, ale chci, aby z ní vyrostl slušný člověk, který má své vychování. Jak naznačit manželovi, že by se do výchovy měl trochu zapojit? Jak se mám chovat já? Ostatní na mě koukají jako na zlou macechu. Jenže já jsem slušně vychovaná a to samé požaduji od své vyvdané dcery. Děkuji za radu. Hezký den.
Tina (25 let)
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Tino. Přemýšlím nad tím, jestli problém nespočívá mj. i v tom, že vnímáte manželovu dceru jako i svou "vyvdanou dceru" - té pak vtiskujete své vlastní normy, které budete určitě uplatňovat ve výchově vlastních dětí.To je ale něco jiného, když začínáte odmalinka,než když se snažíte o vnesení nějakého řádu pro 5leté dítě, které k vám možná teprve složitě a zmateně hledá svůj vztah (nevím, jak dlouho jste s manželem spolu). možná prostě budete muset ze svých výchovných ambic slevit v zájmu toho, aby se ona cítila u vás dobře a v bezpečí. Tím nemám na mysli, že byste jí tolerovala vše, autoritou zůstaňte, ale zkuste si s ní více povídat o tom, co by jak mělo být, a proč. Vy s ní - z pozice tátovy ženy, s nímž je 1x za 2 týdny, můžete být více kamarád, kterého ale ona pak bude respektovat. Druhá rovina vašeho problému se odvíjí mezi vámi a manželem: skrze domlouvání se o jeho dceři si můžete s předstihem tříbit své názory na výchovu dětí, povídat si o mantinelech. Vše ve vlídné přátelské formě. Přeji vám hodně štěstí.
26.8.2005 15:10
OTÁZKA:
Paní doktorko, nemám moc štěstí na partnery,je mi 28 let a už delší dobu jsem sama. Jsem dost celkem nesmělá a neumím moc sama navazovat vztahy. V poslední době jsem od 2 mužů nezávisle na sobě slyšela, že budu mít velký problém si někoho najít, protože jsem citlivá a hrozně hodná a řekli mi,že potřebuji k sobě někoho, kdo mi dá pocit bezpečí,bude se o mě starat a ochraňovat mě a že mají strach,že oni to nedokážou,a že jsem pro ně až příliš hodná.Připadalo mi,že mají pocit,že jsem jen nějaká křehká květinka,které se nejde ani dotknout,aby se nezlomila. Hrozně mě to zklamalo,že se vlastně bojí se mnou nějak blíže seznámit jen proto,aby,jak řekli,mi neublížili a já pak nebyla zklamaná. V něčem určitě mají pravdu, ale určitě to není se mnou až tak hrozné. Je ale pravda,že jsem poměrně nedůvěřivá k lidem (a to nejen v partnerských vztazích) a trvá mi déle,než si k sobě někoho pustím. Znamená to ale,že nemám šanci si kvůli tomu někoho najít? Co si o tom myslíte? Moc Vám děkuji za radu.
Markéta
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, milá Markéto. Myslím si, že se muži ve vašem okolí asi budou bát velké závaznosti a zodpovědnosti vůči vám.Vaše nedůvěřivost ve vztazích může v konkrétní podobě působit jako sevřenost, nejistota, již si mohou potenciální partneři interpretovat jako případnou ztrátu své svobody,jako emoční i vztahovou "klec". To jsou mé první fantazie, které vůbec nemusíte brát vážně - vše může být i úplně jinak - např. mohou mít pocit, že nejsou dost dobří, že by mohli ve vašich očích selhat, nebo to může být úplně jinak. Nemá cenu se tak úplně dohadovat o tom, jak to cítí muži, kteří vás přitahují, spíše je dobré přemýšlet o příčinách vaší obecné nedůvěřivosti ve vztazích.Zjistíte-li, kde se zrodila, budete moci snáze nalézt i odpověď nas to, zda a jak to změnit u sebe samé. Pokud to nezvládnete sama, radila bych vám dialog s psychologem. Rozhodně si nemyslím, že byste neměla šanci někoho si k sobě nalézt, jen je to prostě trochu složitější:-)
6.9.2005 14:56
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Už jednou jsem Vám psala o svém znásilnění od manžela. Dnes by jsem ráda pokračovala a trošku se i ptala. Naše manželství není zrovna ideální, ale já se snažím. Jsem hodně vnitřně nespokojená a smutná. Na přání mého muže jsem zůstala s dětmi dlouho doma. Syn byl pomalejší a hodně mě potřeboval. Odmítla jsem zaměstnání a zůstala s nimi doma. Kromě domácnosti nemám žádný koníček. Několikrát jsem se snažila docílit toho, že mi bude umožněno jeden den v týdnu, abych měla volno a mohla někam vyrazit. Vydrželo to jeden týden a druhý týden měl manžel jednání a třetí týden zas. Vždy jsem to vzdala. Před časem jsem si našla kurz cizího jazyka. Tam chodit musím. Je zaplacen. Měsíc manželovi vydrželo, že chodil domů včas a hlídal děti. Teď se pravidelně stává, že se vrátím z kurzu a děti jsou doma samy. Kvůli jeho pracovní vytíženosti nevedeme skoro žádný rodinný život. K němu do zaměstnání nastoupila nová kolegyně. Je ji 30 a nemá partnera a ani sex. Bezmezně ho obdivuje a umí s ním dobře zacházet. Manžel tráví v práci více času. Zatím spolu ještě nespí, ale je to otázka času. Já s ním taky už nemám sex hodně dlouho. I když ho potřebuju, nenašla jsem si žádného jiného partnera. Manžel ač vrcholový manažer je s hygienou naštíru. Je to jedno s druhým. Znásilnění a že se chová jako čuně. Asi bych to měla ukončit, protože já mám pocit, že to k ničemu nevede. Já jsem z této situace dost nervózní, vzteklá a neustále s něčím nespokojená. Manžel to bere jako mé selhání a že neumím ovládat. On mi totiž prý nezavdává žádná příčinu a to co říkám jsou prý malichernosti, s kterýma se nemá vůbec cenu zabývat. On se v životě v pár věcech projevil jako slaboch. Bohužel to bylo ve věcech, ve kterých jsem potřebovala podpořit. Nikdy mi to neodpustím. Práce má přednost před narozením našeho syna. Jeho maminka má vždy pravdu, i kdyby se dělo cokoli….. Abych se nějakým způsobem cítila sama sobě užitečná, rozhodla jsem si rozšířit a to velmi radikálně vzdělání. A to přes odpor svého muže. Znamená to, že nebudu věnovat tolik dětem a domácnosti. Nejhorší je, že chodím ne celý pracovní úvazek do zaměstnání. Přes veškerou moji snahu jsem nenašlo něco kratšího. Veškeré věci pro sebe musím tím pádem vykonávat večer až jdou děti spát. Snad časem to bude lepší. Doma zůstat nemůže. Manžel ač manažer tak toho moc nevydělá. Oba platy stačí na udržení standartu nižší střední vrstvy. Budu ještě hledat nějakou práci na kratší úvazek. Ta škola je pro mě velmi důležitá. A přemýšlela jsem, že časem si najdu ( za pár let ) někoho, aby se necítila tak moc osamělá. Zůstanu prozatím v tomto manželství kvůli dětem, aby měli děti tátu. I když cítím nad tím vším skoro beznaděj. Co myslíte ? Nezlobte se , ale já se potřebuji občas vypovídat. Jsem schopna to nějaký čas před sebou tlačit, ale tomto mi dojde optimismus a konec. V poslední době to bývá hodně často.
Já osobně si myslím, že toto je hodně dlouhodobá otázka a řešení je skoro v nedohlednu.
Zuzana
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Zuzko.Jak vše popisujete, mám pocit, že vaše manželství se dostalo do oboustranně prožívané krize, z níž se každý z vás pokouší dostat jinak - manžel našel porozumění u kolegyně, vy hledáte seberealizaci prostřednictvím rozvíjení svých zájmů (byť píšete, že žádné nemáte...). Mám pocit, že vám dlouho chybí společná komunikace, možná i chuť něco sdílet. Manžel se asi cítí být pořád kritizován a nemá náladu na vylepšování vztahu (má přeci matku, která jej podporuje a miluje).Vy zase necítíte z jeho strany zájem o vás a podporu. Ocitli jste se v začarovaném kruhu obviňování jeden druhého, který je destruktivní. Pokud něco přeci jen chcete změnit, a já z vašeho psaní cítím, že ano, a to nejen kvůli dětem, už se z toho sami asi tak úplně nedostanete.Radím vám, abyste zkusila přesvědčit manžela k návštěvě manželské poradny, věřte mi, že to nebude vyhozený čas.Potřebujete někoho nezávislého, kdo se na vás bucde dívat zvenčí a spíše vám pomůže nalézt cestu K SOBĚ.
6.9.2005 15:13
OTÁZKA:
Dobrý den, pí doktorko, můj dotaz se týká problémů, které vyplývají z psychického vydírání od rodičů. Od mala jsem byla jejich ideálním dítětem. Šla jsem vždy cestou, kterou si představovali, škola, přátelé, vztahy, vysoká škola... nikdy jsem neudělala žádnou ostudu, nikdy jsem nekouřila, nepila, nelhala, nestřídala partnery, měli jsme kamarádský vztah... Jenže toto se zlomilo okamžikem, kdy jsem se zamilovala do rozvedeného muže, který má 3-leté dítě. Dítě nemá v opratovnictví, má jej pouze 1 den za 14 dní. Rodiče tomuto vtahu zásadně nepřejí, oznámili mi, že pokud tento vztah okamžitě neukončím, nemůžu se od nich dočkat žádné pomoci, psychické, finanční ani žádné jiné. Rodiče mají docela velký majetek a tak se mne snaží vydírat... prý nebudou dávat majetek někomu, kdo jej využije na alimenty... atd. Už dopředu ví, že mne přítel jen využije, časem odkopne (aniž by jej znali). Prý už by mne domů nepřijali a nechali by mne v azylovém domě. Prý je to ostuda. Každý od takového vztahu utíká jenom já do toho lezu jako bych byla totálně blbá. Jenže přítel je dle mého názoru člověk inteligentní, velmi si rozumíme. Ve srovnání se svým bývalým přítelem, se kterým jsem měla 5-letý vtah je to nebe a dudy. Teď jsem opravdu velmi šťastná. Jenom mne trápí moji rodiče. Taky mi tvrdí, že je budu mít na svědomí, pokud se jim z toho něco stane. Přítele poznat nechtějí. Prý pokud vstoupí na náš pozemek dopadne to špatně. Zkrátka je to hrůza. Nevím co dělat. Jsme spou 3/4 roku a naši to za tu dobu ještě ani trochu nesrávili, naopak mám pocit že je to stále horší. Bydlet s přítelem zatím nechci. Musím jej více poznat, hlavně to, jak budu zvládat vztah s jeho synem a taky to, že přítel vlastně nepatří jen mě, ale přes syna bude vždy spojen s jinou ženou. V podstatě o nic nejde, svatbu v žádném případě nechystáme a jde o to se poznat. Ale toto moji rodiče nechápou, milionkrát jsem jim to říkala, že nevím jak to vůbec dopadne a dělají zbytečný humbuk předem... Určitě chápete, jak je pro mne těžké sdílet s nimi společnou domácnost, když se mnou mluví jenom přes zuby. Nezajímají se o to, jestli jsem šťastná, nikdo se mne nezeptá jak jsem se měla, jestli mne něco netrápí... zkrátka si tam připadám jako na hotelu. Přítel vidí, jak jsem se změnila, jak se trápím, nechce abych se s rodiči rozkmotřila, protože vidí, že chtějí jen mé dobro a vždy mi byli oporou. Má situace jej též velmi trápí. Připadá si jako kus hadru, zkrachovanec a takto o něm i moji rodiče mluví (ale to jsem mu neřkla). Nikdy jsem si nemyslela, že jsou takoví. Nevím co dělat, odstěhovat se? Rozkmotřit se s nima - všechny možné rozhovorty a vysvětlení zkrachovaly. Přítelovi rodiče jsou zase nešťastní, že na jejich syn bude pro moje rodiče nic, nula... ale proti mě nic nemají, máme spolu hezký vztah. Poraďte co dělat. Děkuj
Evelína, 25
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Evelíno. Nemohu nic jiného, než vám napsat to, co již v některých předchozích dotazech na podobné téma. Žijete svůj život, jste dospělá žena, která by měla umět rozhodovat sama za sebe o tom, jak chce jít dál a s kým. Vy jste citově vydírána rodiči, kteří to s vámi myslí dobře, žijí v zajetí mýtů o tom, že ten, kde se jednou rozvedl, nebude dost kvalitní člověk a hrozí zde riziko opakovaného opouštění vztahu a rodiny - jinými slovy, vnímají rozvedené muže jako nestabilní.V tom jsou natolik neoblomní, že nepřipouštějí vaše názory, postoje, emoce. To svědčí o tom, že vás neberou jako rovnocenného partnera s právem na své vlastní názory. Mají zákonitě jedinou páku - peníze.Nemyslím, že byste měla jít cestou vzdoru, ani cestou citového vydírání, protože tím byste jen potvrdila jejich pocit o vaší nezralosti, nedospělosti. Měla byste si ale začít více vytvářet své hranice v rozhodování o svém životě.Dát jim jasně najevo,že přestože je máte nade vše ráda, nemůžete respektovat jejich zásahy do vašeho soukromí.Každý člověk se může mýlit - ať již jsou to maminka či táta, vy, nebo váš přítel. To neznamená, že ten, kdo se mýlí, není dost kvalitní.
A teď z jiného soudku - pokud se milujete, buďte trpěliví.Delší čas vašeho vztahu ukáže též jeho hodnotu a kvalitu, rodiče se přesvědčí, že vše může být i jinak,než jak to vidí oni. Jen si myslím, že byste neměla vaše kontakty s přítelem před nimi tajit.
6.9.2005 15:29
OTÁZKA:
Dobrý den,
ráda bych vás touto cestou požádala o radu a pomoc.
Jsem ve tříletém vztahu s partnerem (oba třicetiletí). Byla jsem nevěrná. Nejdříve virtuálně (chat) a posléze i schůzky apod. Občasný zhruba čtyřměsíční vztah s o 6 let mladším, jsem v podstatě ukončila zhruba před měsícem, kdy můj partner přišel s podezřením. Nepřiznala jsem nic, ale on mluvil o jistých důkazech o kterých mi odmítl říci. Pokusila jsem se vše vysvětlit a přesvědčit ho, že je vše bezvýznamné a že mi na našem vztahu dlouhodobě záleží. Bohužel v následném měsíci proběhlo mezi mnou a mou "bokovkou" pár sms i lechtivého podtextu a můj partner tu opravdu poslední v mém mobilu objevil. Nastal totální zlom. Odmítá se mnou vše řešit. Já mám veliký zájem náš vztah zachránit. Má nevěra byla pouhým psychickým odreagováním od problémů a kolizí našeho vztahu, které jsem pravděpodobně nedokázala řešit, jen jsem na ně upozorňovala. Nevěra neměla žádný jiný význam. Hledala jsem jen někoho kdo mi doplni prazdna mista. Je mi jasné, že je zklamaný a zhnusený mnou a mým jednáním. Jediné co chtěl stále vědět v našich rozhovorech bylo, abych mu řekla pravdu. Vím, že to je naprosto nevhodné, ale neviděla jsem jiné řešení a přišla jsem s polopravdou. Řekla jsem o koho jde a přiznala jsem jednu schůzku s líbáním. Od té doby spolu tři dny jen bydlíme. Velice mne to celé mrzí a ráda bych dosáhla alespoň komunikace a pokusu o nápravu. Nevím jak dál, zda se vytratit z jeho života nebo setrvat. Zda se o tom snažit mluvit nebo ne. Jediné co mne teď napadá je, že mne snad ani tolik nemiloval, jestliže teď již nemá zájem o cokoli se snažit. Je to celé samosebou komplikovanější a na delší rozebírání. Jde teď tak trochu i o čas, jestli je ještě alespoň malá naděje, nechci ji propást a ani pokazit. Prosím tedy alespoň o prvni radu touto cestou. Bohužel jsme z Hradce Králové a já hledala na internetu kam by se dalo zajit do poradny apod., ale v našem městě jsem nic nenašla. Nevím jak to celé řešit, ale řešit to chci.
Mockrát Vám děkuji.
Gabina
ODPOVĚĎ:
Milá Gábino, je to opravdu složitější, než na pár vět touto cestou - neznám vašeho partnera, nevím, co by pro něj bylo lepší.Je jasné, že ztratil důvěru, že je citlivý a vnímavý, a delší dobu registroval, že se něco děje.Asi jste se změnila ve svých projevech pozornosti k němu? Ať tak, či jinak, více registroval vaši nevěru, než vaše upozorňování na to, že ve vašem vztahu něco není OK, jak naznačujete.Není to zajímavé? Přistoupí-li muž již k tomu, že projede partnerce mobil a hledá důkazy, to svědčí o jeho dlouhodobější nejistotě.Mnohem častěji toto praktikují ženy. Proto vám teď on nemůže věřit, proto s vámi 3 dny jen bydlí , proto chce "jen" slyšet PRAVDU.Pravda nemá smysl, ani žádná jasná pravda neexistuje, vždy má vše svůj kontext, různá vysvětlení. Vaše pravda je teď ta, že o přítele stojíte, chcete s ním zůstat, milujete ho. Bude vám to chvíli trvat, než se k sobě budete moci vrátit, nikdo nedokáže odhadnout, jak dlouhá ta chvíle bude.Berte to ale jako zkoušku vás dvou, jak moc je váš vztah pevný.Vím, že jsem vám technicky neporadila, ale bez ústního rozhovoru to fakt nejde. Jinak - v Hradci byla vždy skvělá poradna, určitě ji najdete:¨-)
6.9.2005 15:46
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Chtěla bych se zeptat, jak se chovat v situaci, kdy za mnou manžel po hádce přijde a řekne, ať se spolu bavíme jako dřív, že se nic neděje,jen jsme se pohádali, to se stává, ale přitom jsme jeden velký zásadní problém nevyřešili. Vždy, když se pohádáme, zase se udobříme, ale ten problém tu pořád je, jen se odsune někam dál,a když se kvůli němu znovu pohádáme, situace se znovu opakuje, zase se pohádáme, zase se udobříme a takhle stále dokola. Jenže já potřebuji ten problém vyřešit a manžel ne. To mě trápí a nevím, jak se k tomu postavit, když z jeho pohledu to vlastně problém není, ale já to cítím jinak. Podotýkám, že už jsme se o svém problému snažili mluvit, ale nikdy jsme ho nevyřešili, vždycky jsme byli rádi, že máme mezi sebou klid a nehádáme se. Jenže já už nemůžu snášet pořád dokola to samé a potřebuji to vyřešit, ale manžel to jako problém nevidí a všechno smete pod koberec. Děkuji za radu. Hezký den.
Zuzka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den i vám, Zuzko.Nevím, jestli problém není ve FORMĚ, kterou se snažíte uplatnit při řešení vašeho zásadního problému, a potom též v ČASE , v němž jej chcete řešit.Bylo by dobré, kdybyste tu záležitost nenazývala problémem a neotevírala ji v době, kdy řešíte něco jiného. Spíš v naprosté pohodě s uvedením toho, že je tu ještě něco, o čem by bylo pro vás oba dobré mluvit...Tím si zajistíte, že manžel nebude v odporu a nastražen v protiútoku.Alespoň doufám, neboť nevím, jak dalece je již na toto téma celkově alergický.
6.9.2005 16:05
OTÁZKA:
Krásný den, paní doktorko.Je mi 42 let, jsem emancipovaná ženská, která se už několik let stará sama o sebe...jsem rozvedená už 12 let, mezi tím pár vážnějších vztahů.Teď mě trápí jedna věc, které se potřebuji zbavit...Jak se zbavit te strašné potřeby mít vztah za každou cenu a když už se něco začne klubat, tak to myslím, zkazím svou nedočkavostí, jak to dopadne, svou potřebou, být neustále s tím druhým, s potřebou, aby hned poznal ,že mě miluje apod...Jsem obecně oblíbená mezi lidmi, ženami,muži, velice snadno navazuji hovory, nejsem koketa, spíš mám ráda lidi a život, nebojím se ničeho nového, mám myslím dobré vlastní názory, ale co se týká vztahů, jsem myslím nesnesitelně chtivá, být milovaná a chci být pro toho druhého středem zeměkoule..... S ničím jiným problém nemám....Kvůli tomu jsem i trpěla nespavostí a to takovou, že se léčím Xanaxem a Citalecem....zatím nedocházím k odborníkovi.Teoreticky zvládám o mužských a vztazích vše, ale prakticky mi to nejde, i když se moc snažím....
Děkuji za Vaši odpověď
Aneta
ODPOVĚĎ:
Také krásný den, Aneto.Začnu odzadu, snad vám to nebude vadit:-) Varovala bych vás před neodborně zvolenou psychofarmakologickou léčbou - tu by měl jednoznačně zvolit dobrý psychiatr, který vám léky ušije na míru. Pozor na Xanax, který je na bázi benzodiazepinů a návykový.Tak, to jen tak, provozně. Vaše osamělost a citová vyprahlost, myslím, je hlavním motivem vaší potřeby být milována, být pro někoho středem vesmíru. Je to naprosto pochopitelné, ale do vztahu riziko jako hrom.Muže tím zaskočíte a odradíte (ale to konec konců víte, máte - li "zmáknuté" všchny příručky o vztazích).Zkuste si pro sebe najít smysl života sama za sebe, nalézt hodnoty toho, co vy můžete dokázat - bez ohledu na partnerské zakotvení.Neboli - jak si vychutnat to, že jste sama sebou.Nemám tím na mysli feminismus, ale zdravou nezávislost.Pak budete moci přistupovat volněji k partnerské příležitosti, bez napětí, zda to vyjde, či nikoli.
6.9.2005 16:18
OTÁZKA:
Dobrý den, mám problém se svým přítelem. Žijeme spolu asi deset měsíců, ze začátku byly naše hádky na denních pořádku, což se ale nedávno změnilo díky mé změně chování. Hádávali jsme se totiž kvůli mé tvrdohlavosti, pořád jsem si stála za svým, což mého partnera velmi vytáčelo, ale pochopila jsem, že je lepší mlčet a myslet si své než se celý život hádat. Včera to tu ale bylo zase. Pohádali jsme se kvůli VyVoleným, prostě jsem měla jiný názor než on a tak na mě vyjel, ani poté co jsem ho poprosila jestli bychom se o tom mohli přestat bavit a hádat se kvůli něčemu co se nás dvou vůbec netýká, nepřestal, byl stále horší, pořád křičel, jak můžu mít takový názor, pořád víc a víc i přesto, že jsem ho prosila ať přestane, až to dopadlo tak že použil fyzického násilí. Nebolí mě ty rány, ale to že se tak zachoval. Byl úplně nepříčetný a absolutně neovladatelný. A moje otázka zní: Když je v pohodě, je naprosto úžasný, ale někdy mu přeskočí a je agresivní a nepříčetný, můžu s tím něco dělat aniž by on musel navštívit lékaře? Například naučit se jak reagovat na jeho nepříčetnost apod.? Prosím pomozte mi, moc ho miluji a nechci ho opustit, chci mu pomoci. Děkuji za odpověď.
Martina
ODPOVĚĎ:
Zdravím vás, Martino.Vaše hádky, ať se týčou čehokoli, jsou o tříbení a konfrontaci vašich rozdílných hodnot a postojů k různým věcem. Možná máte rozdílné názory na chování a projevy druhých lidí, ale stejně se to týká vás dvou. Pak je jedno, zda se pohádáte na základě VyVolených, nebo na základě něčeho jiného. Měli byste si ale asi tříbit názory víc v klidovém stádiu:-) Na partnerovu nepříčetnost se samozřejmě můžete naučit reagovat.Vyslechněte jej, ale neprosazujte v tu chvíli své (to si nechte na jindy).Vytáhněte z jeho slov to, s čím se dá bez problémů souhlasit.Pak můžete nenápadně sdělit, že některé věci vidíte trochu jinak. Já nevím - to je jen ženská diplomacie, pokud by to chtělo hlubší zásah, bylo by dobré se poradit s psychologem v přímém dialogu.
6.9.2005 16:38
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko. Můj dotaz nemá nic společného s partnerskými problémy, ale potřebovala by jsem radu popř.odkaz ohledně problému v rodině. Mám 17ti letou sestru, která po dlouhodobé neshodě se svými rodiči odešla z domu a nyní žije u mne s mou rodinou. Chtěla jsem se zeptat,zda je potřeba toto někde nahlásit a popř. co je třeba k tomu vše podniknout. Předem velice děkuji za radu.
Iveta
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Iveto.Potřeba hlásit to určitě je, protože vaše sestra je nezletilá.Ale nevím přesně, kde všude je to nutné.Zkuste si zavolat na Linku bezpečí, kde s tímto mají časté zkušenosti, tedy i sociálně-právní vědomosti.
6.9.2005 16:40
OTÁZKA:
Dobrý den, prosím o radu. Jsem rozvedený a mám šestiletého syna (ne ve své péči). V současné době mám přítelkyni, 27 let, se kterou jsem už přes rok, velmi si rozumíme. Moji rodiče ji mají rádi. Jeji rodiče však nechtějí o tom, že by jejich dcera, chodila s mužem se závazkem. Nechtějí mne poznat a jenom mi posílaí vzkazy, ať si hledám sobě rovnou ženu, že jsem zkrachovanec když jsem nedokázal udržet své manželství (ale já se velmi snažil). Dále si myslí, že ji stejně opustím a že pokud se mnou bude, bude mít jenom bídu, protože budu muset platit alimenty. Přitom jsem vždy peníze vydělat uměl. Taky mám vlastní bydlení, čili bytovou otázku řešit nemusím. Přítelkyně se ke mně ještě stěhovat nechce, znamenalo by to pro ni totální opuštění rodiny, a také si potřebuje ještě ujasnit, jak bude zvládat můj vztah se synem. Nicméně bojí se chodit domů, nikdo s ní nemluví a ona se jen trápí. Její matka je na tom psychicky též špatně, onemocněla a dává jí to za vinu vlivem šoku, který jí tímto způsobila. Měli pro ni představu jiného partnera. Já nemám zájem o to, aby se přítelkyně s rodiči rozhádala. Jsem jim moc vděčný za to, jak ji vychovali, a to je jejich zásluha jak je z ní osobnost. Zkoušela jim vysvětlit i to, že náš vztah není ještě tak vážný, že se poznáváme atd... ale oni ji vždy jenom usadili, že mne nikdy nepřijmou a že pokud skutečně odejde, nebude mít už nikdy cestu domů otevřenou a nedostane žádný majetek. Nejsem vypočítavý, takže o peníze mi nejde, ale vadilo by mi, kdybych ji dostal do nejistoty, že se nemá kam vrátit. Přítelkyni v žádném případě opustit nechci. Mám ji moc rád a vážím si jí. S jejími rodiči nemám šanci si promluvit. Jsem bezradný, že ji tak trápím. Děkuji za pomoc. Hezký den.
Ivan, 30
ODPOVĚĎ:
Milý Ivane.Vím, jak je těžké, být tváří v tvář bezmoci, kdy vy nemůžete s rodiči přítelkyně nic dělat.Vy je nyní opravdu ovlivnit nijak nemůžete, můžete o všem hovořit jen spolu vy dva. Čas i jejím rodičům ukáže, jak stabilní váš vztah je.Berte to jako realitu, která je docela častá - mýtus o rozvedených mužích se závazky o jejich nespolehlivosti, přelétavosti - pro střední generaci rodičů vaší partnerky.Váš vztah si zkazit nenechejte, jste na to dva, oni se snad časem "oblomí".Pokud mají svou dceru opravdu rádi, a dali jí kvalitní výchovu do života, budou to i rozumní lidé.Ještě mě napadá - 27letá žena by se měla rozhodovat o svém životě za sebe, i s rizikem, že s ní rodiče nebudou souhlasit...
8.9.2005 10:25
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, vzhledem k tomu, že máte velké zkušenosti, obracím se na Vás s otázkou, která je spíš právnického rázu, ale možná na ni budete znát odpověď. Je možné u rozvedených manželů nějakou právní cestou zajistit to, aby v případě nějaké nehody, nedostal do péče nezl. děti druhý rodič, ale třeba babička. Moc děkuji za odpíověď nebo aspoň za snahu odpovědět.
Markéta
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Markéto, ze svých zkušeností od klientů vím, že to lze, pokud je ale řešen nestandardní způsob svěření dětí do péče po rozvodu rodičů, vstupují do konečného rozhodnutí - na základě vyžádání soudu - soudně znalecké posudky 2 nezávislých odborníků - psycholog a psychiatr.
9.9.2005 17:49
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, nacházím se v prapodivné situaci. Jsme manželé l9 let, synovi je l8, nám je 45 let. Muž, velmi vzdělaný, zastává zodpovědné místo, je velmi dobrý odborník ve svém oboru, finance pro něho nejsou problém. Vždy byl dobrý otec a manžel. Poslední rok ale často nespává doma. Zjistila jsem, že má ve městě privátek, kde žije
jedna žena kolem 50ti let snědší pleti, tam si vozí ještě jednu velmi mladičkou blondýnku,velice
vyhublou. Občas je tam s oběma, občas s jednou či
druhou, dokonce tam s těmito ženami je někdy i jeho kamarád, někdy i všichni čtyři.Někdy tam utíká i v pracovní době, třeba jen na 2 hodiny.
Po tomto zjištění dělám mrtvého brouka, nevím vůbec jak se mám zachovat. Prosím Vás tedy touto cestou o radu. Moc předem děkuji.
Helena
ODPOVĚĎ:
Milá Heleno, nemyslím si, že byste měla dělat mrtvého brouka.Jestliže má manžel vlastní byt mimo domov, často nespává doma, víte, s kým se stýká, není to situace vhodná pro pasivní přístup z vaší strany.Nemusíte jej hned útočně konfrontovat se zjištěními, která máte, ale měla byste s ním řešit, kde přespává, mluvit o tom, že byl opakovaně viděn, a nechat to dále na něm, jak vše vysvětlí.
19.9.2005 9:36
OTÁZKA:
Prosím o radu, jak dostat chlapa k oltáři :) Jsme spolu už 9 let, máme se rádi, jsme spolu šťastní, už se pokoušíme i o dítě. Ale ze svatby má přítel jakýsi "strach" či co. Začátkem roku mě požádal o ruku, ale už tehdy nechtěl, ať o tom někomu říkáme a pak cukl. Teď má takové názory, že se dá žít i bez svatby, že to tak dělá spousta lidí....
Nevím, já mám ráda tradiční věci, svatbu nevyjímaje. Vím, že když budem čekat dítě, vezme si mě........ale brát se kvůli dítěti? To se zas trochu příčí mě :/
Nevíte, co s tím a jak na něho? :) Díky
Ivana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Ivano.Neměli byste spolu vy dva hovořit o tom, co pro každého z vás manželství znamená, a proč? Můžete mu vysvětlit v otevřeném dialogu, jak je pro vás tradiční svazek důležitý, co to pro vás znamená, on vám pak asi vysvětlí, proč se mu do toho nechce.Jsem vždy pro otevřenou komunikaci a vyjasňování si názorů. Vztah dvou lidí je přednostně o sdílení - pak si prostě můžete vyložit karty na stůl, co se týká výhod manželství, a co jeho nevýhod.Určitě z toho dojdete k nějakému SPOLEČNÉMU řešení:-)
19.9.2005 9:41
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,obracím se na Vás o radu.Je mě již 50 let a jsem asi 10 let rozvedený.Za tu dobu jsem žil s jednou ženou ale bylo to jen krátce.Asi před dvěma roky jsem se seznámil se ženou,která je o 12 let mladší.Protože jsem z jiného města neznal jsem prostředí ve kterém tato žena žila.Postupně jsem se z jejího vyprávění dozvěděl,že před svatbou měla celkem dost vztahů(asi 30)po 9 letém manželství si její manžel našel jinou a ji s dětmi opustil.Po rozvodu měla také asi 20 vztahů ale se špatným koncem.O většině těchto vztahů mě dost dopodrobna vyprávěla a tak jsem v dost těžké situaci a při skoro každém hovoru o některém mluví.Když jí řeknu,že se chovala dost promiskuitně urazí se a několik dní spolu nemluvíme.Vše je prý v pořádku je to normální a já jsem blázen.Často chodí s kamarádkami na večírky a to je pro mě dost nepříjemné vždy trpím všelijakými představami jak se tam chová apod.Asi před rokem jsem se od ní odstěhoval a žijeme každý zvlášť.Nevím jak se mám zachovat mám rád ji i její děti ale při pomyšlení na její minulost mám dost časté deprese.Několikrát jsem zkoušel vše ukončit ale zatím to nejde.Vše ostatní jako je sex a pod nám funguje perfektně.Můžete poradit co mám dělat?
Alex
ODPOVĚĎ:
Vážený Alexi,rozumím vašim pochybnostem a nejistotám, ale nemáte jinou možnost, než požádat vaši partnerku, aby s vámi nehovořila o vašich předchůdcích, neboť vám to není příjemné. Ona to tak asi nebere, nerozumí tomu, bere to tak, že teď je vaše se vším, i se svou minulostí, která k ní patří.2 roky je dlouhá doba na prověření lidských kvalit, asi víte, proč si jí vážíte, co na ní máte rád, ona s vámi asi také zažívá něco nového, jiného, než s těmi před vámi.Berte to tak, že asi nedokázala být sama, proto stále někoho hledala.U vás zakotvila, to je přeci to nejdůležitější, ne?
19.9.2005 9:54
OTÁZKA:
Dobrý den, vím, že otázky se nemají opakovat, takže se snad i spokojím s odpovědí na otázku Ivany. Ale taky by mě zajímalo, jak dostat chlapa k oltáři?? Ten můj se nechce ženit proto, že prý se nechce rozvádět. Věří naší budoucnosti, plánujeme společný důchod :o)) ale asi ne dost na to, aby se přestal bát rozvodu. Prý se rozvádí všichni. Jak ho přesvědčit, že to riziko za všechno stojí??? Děkuji
Kamila
ODPOVĚĎ:
Milá Kamilo, nevím, jak vám mohu poradit - asi má váš přítel více negativních zkušeností, než pozitivních,co se instituce manželství týče.Jak to má ve své rodině? Nevím, zda má cenu jej přesvědčovat, pokud se manželství bojí - on si tak vytváří iluzi svobody, pocitu, že o sebe pořád musíte bojovat, "papírem na vás" by něco ztratil, bojí se toho, že vy budete mít "papír na něj":-) Nechcete se na i vy podívat z druhé strany, v čem může spočívat kouzlo "volného" svazku?
19.9.2005 10:07
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, ráda bych Vás požádala o radu, i když vím, že můj "problém" nepatří do této poradny. Netýká se totiž partnerského vztahu, nýbrž mojí maminky. Mám o ni velký strach, vím, že se trápí, a tak trochu i vědomě týrá, sebetrýzní. Letos jí bude 64 let, před sedmi lety utrpěla při pracovním úrazu vážné zlomeniny v oblasti pánve a křížové kosti, v jejichž důsledku je pohybově omezena, chodí s pomocí francouzské hole, při sezení je nucena používat plavací kruh. Také její odchod ze zaměstnání byl velmi rychlý, ze dne na den a ona se s tím dodnes nevyrovnala. Cítí se tak trochu ukřivděna, že za celá ta léta, která obětovala práci a výchově svých dvou dcer, se jí život "odvděčil takovým koncem" (píšu to přesně tak, jak děsivě moje mamka uvažuje).Často jsem se ji snažila přesvědčit o tom,že i přes toto omezení můžeme vyrazit na nějaký výlet(vždyť při cestě autem bych ji zastavila podle jejích potřeb),nabízím jí i pomoc s nákupy,zvu ji na návštěvy,aby se necítila sama,bohužel na všechno se mi jenom dostává "máš svůj život,ne nebudu vás obtěžovat..." apod.Problémem je také vztah mezí ní a manželem-mým otcem.Otec je alkoholik,od našeho narození se oba nesnáší, osočují se,otec jí vyčítá její práci dodnes(trávila tam hodně času,vydělávala prakticky jenom ona,byla hodně ambiciozní,vůdčí typ,o vše se postarala),ona jemu zase neschopnost uživit rodinu,jeho pití apod.Už když jsme byly já a sestra mladší se chtěla s námi odstěhovat,bohužel jsem jí to já pokazila,protože mi bylo líto otce,který není schopen být sám(neumí se o nic postarat,není schopen si nic uvařit...,také měl jistě nelehké dětství),a tak jsem tehdy řekla,že se stěhovat nebudu.Dnes si mamka snaží stále shánět jiné bydlení,ale stejně mi přijde,že pokud narazí na nabídku,která je pro ni po finanční stránce přijatelná,jako by se bála ten krok udělat.Přitom já bych jí poskytla jistotu,že má kam jít,neboť jsem jí několikrát s mým manželem nabízela,že může bydlet u nás.Je toho hodně,je v tom i můj zklamaný pocit z toho,jak se x let od dětství snažím mamce dokázat,že ji mám ráda,že nedělám nic proti ní(mamka mě často přirovnávala povahou k otci nebo jeho příbuzným,byla jsem pro ni špatná,"celá jejich",vyčítala mi,že jsem se jí v době,kdy mi bylo tak 14, 15 let nezastala před otcem,když ji v opilosti urážel,jenže já se ho bála odmala,i dnes mi říká,že ho mám raději a že ho bráním...).Existuje nějaký způsob,jak můžu mamce od všech těch řečí,jak je zbytečná,jak ví,že o ni nikdo nestojí,že je mrzák apod.,od té nedůvěry vůči mně,pomoci?Může ji někdo,něco přesvědčit o tom,že i se zdravotní omezením lidé žijí a radují se ze života,že i ona tak může žít,že ji nikdo neodhání,že to jsou jenom její výmysly?Má teď také vleklé zdravotní problémy,potřebuje být silná,ale ona řekne,že bojovat nebude.Vím,že je to jiná kategorie dotazu,ale prosím Vás o radu.Už jsem bezradná,jak dál.Moc Vám děkuji za jakoukoli odpověď.
Nela27
ODPOVĚĎ:
Milá Nelo, přemýšlím nad tím, kdo má větší problém - zda vy, nebo maminka. Maminka asi potřebuje více, než aktivizaci formou posilování a motivování do života, vyslechnout a politovat. Chápu vás, že je vám líto, jak upadá do stavů totální pasivity a sebelítosti, chápu, že pořád čekáte na satisfakci od ní a projevy lásky. Asi toho ale ona není nyní schopná - v roli pacienta,na niž není zvyklá. Nenávidí svou bezmoc, závislost na druhých, nenávidí svou nemoc, nenávidí vše okolo sebe, zároveň potřebuje být hýčkána.Odehrává se v ní dlouhou dobu nevědomý vnitřní konflikt mezi její bývalou osobností a potenciálem, a tím, co zbylo, neumí se se svou bezmocí vyrovnat, proto ji ve své mysli stupňuje. Co z toho vyplývá pro vás? Porozumění tomu, že místo silné matky máte slabého pacienta se změněnou psychikou.Vám připadá destruktivní, asi i taková je, ale maminka nemá v sobě vevnitř jinou možnost.
Druhá věc je, jak se vy můžete vyrovnat s náhledem matky na vás, myslím ale, že se to nedá vše vyřešit zde na pár řádcích, že by to stálo za povídání s psychologem přímo, protože to není zase až tak jednoduché...
20.9.2005 15:13
OTÁZKA:
Dobrý den,co dělat s psycholožkou, na kterou se obrátí manželský pár v krizi a ona za jejich peníze v rámci řešení problému začne svádět muže a radit mu, že nemá smysl dál udržovat manželství, protože žena o to nestojí. Neměla by dotyčná psycholožka vrátit diplom??
Helena
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Heleno.Asi byste o tom měla hovořit přímo s konkrétní psycholožkou. Naše práce má přísná etická pravidla, co se týče erotických kontaktů s klienty.
20.9.2005 15:16
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Moje sestra /26let/ má už přes dva roky "tajný vztah" s 50-letým ženatým mužem. On ji slibuje, ze se rozvede az dostavi barak pro svou rodinu (vzala jim ho voda pri zaplavach), ale jeste tak neucinil (dum uz ale stoji). Ona si s nim planuje budoucnost a deti. Strasne me to trapi, ze si nici vztahem bez budoucnosti zivot. Rodice o tom vi tez, pred rokem se jim "pod natlakem" priznala. Po nekolika pokusech rodicu, kdy ji porad opakovali, ze je blbla, ze ji jenom zneuziva apod. (ja jsem v techto hadkach stala na jeji strane) jsme se dostali do takove situace, ze po roce je toto tema tabu. Vsichni vime,ze udrzuje tento vztah dal, ale uz se ji na to nikdo nepta, protoze by nas to vic a vic trapilo. Sestra jiz s rodici nebydli, odstehovala se do garsonky, na vikendy jezdi domu. Muzu ji jako jeji sestra (24)nejak pomoci? Pomohlo by, kdyby se moji rodice s nim setkali? Dekuji za odpoved.
hana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Hanko.Nedovedu si představit, jak byste mohla své sestře pomoct, je to dospělá žena, musí umět sama odhadnout svou šanci.Ve svém věku odmítá zákonitě vstupy rodiny do jejího soukromí, jejího rozhodování. Vy jí můžete pomoci jedině tím, že budete stát při ní,až jí dojdou síly, že ji povzbudíte do dalšího života.
20.9.2005 15:24
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, můj/náš problém je dosti komplikovaný, proto bychom Vás rádi s manželkou požádali o osobní konzultaci. Bohužel, číslo Vašeho mobilu, které jsem zde našel, není funkční. Jakou formou si můžeme sjednat s Vámi schůzku? Děkuji za odpověď.
Dan
ODPOVĚĎ:
Dane, dobrý den. Číslo 603454953 je funkční - minulý týden jsem byla mimo republiku.Klidně se ozvěte, domluvíme se na setkání.Jitka Douchová
20.9.2005 15:26
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Chtěla bych vás požádat o malou radu. Mám přítele a žijeme spolu už 2, jak to tak bývá, vždy se najdou problémy. Můj chlap je velmi sebevědomý a poté, co ho jmenovali ředitelem firmy je s ním k nevydržení. Vždy si hodně věřil, ale teď už to jde do extrému. Neustále mi dává najevo, že on je někdo, je na mě hnusný, arogantní a poslední dobou mi neumí dát najevo, že mě má rád. Vždy jsme měli konflikty, já jsem vždy byla ta, která ustoupila první, ale teď už mi to vážně začíná vadit. Nejhorší je, že on si snad ani své chování neuvědomuje. Když se nechová jako idiot, tak je to bezva chlap, ale jeho záchvaty sebelásky začínají být opravdu vážné. Navíc jsme asi před měsícem měli výměnu názorů(po pár sklenkách alkoholu) a já se dozvěděla, že mě nemiluje, že už se mnou nechce být, že ho nepřitahuji....Velmi mě to zasáhlo, druhý den jsme o tom mluvili a on mi řekl, že vše co mi pověděl bylo jen proto, že mi chtěl ublížit. Paní doktorko, já nejsem svatá, občas se chovám také jako blázen, bezdůvodně žárlím, pořád mu něco vyčítám a zároveň vím, že tímto způsobem náš vztah akorát pomalu pohřbívám. Jsem si toho vědoma, vím, že muži jednají ve stejných situacích jinak. A vlastně vím, že mě má rád, jen to dává najevo jinak. Nejhorší však je, že v situacích jako tato, kdy si nejsem ničím jistá, chci po něm aby mě přesvědčoval v tom, že mě má rád, když to neudělá, jsem uražená a hned myslím na rozchod a na to, že má jinou ženu. A celý ten kolotoč se rozběhne nanovo. Prosím, poraďte mi, kde je chyba, kdo jí dělá a jak se takovým to situacím vyhnout a hlavně, jak jednat s takovým egoistou jako je on. Děkuji za odpověď a za Váš čas.
Ester
ODPOVĚĎ:
Milá Ester, budu stručná - buďte si i vy vědoma své vyjímečnosti, dejte mu decentně najevo, že vy jste také "NĚKDO"...
21.9.2005 16:15
OTÁZKA:
Dobrý den,máme problémy se sousedem.Ani ne tak já jako manžel.Soused si pokaždé počká,a když je schromážděno víc lidí začne manžela zesměšňovat až je to trapné i ostatním.Dělá to asi proto,že ho muž neuznává jako autoritu a jako jediný se mu dokáže postavit.Proti pomluvám co tam říká se muž nejdříve ohrazoval,ale čím víc
mu oponoval,tím si soused vymýšlel víc.Ráda bych znala Váš názor jak se máme chovat.Děkuji za radu,protože je nám to velmi nepříjemné.
eva
ODPOVĚĎ:
Evo, dobrý den.Mám málo informací na podrobnější radu.Není nad vlídnou eleganci v projevu - nemá smysl oponovat primitivnímu protivníkovi, nelze čelit pomluvám. Prostě se chovejte, jako by nic,buďte na okolí v domě příjemní a tedy nad věcí...
21.9.2005 16:21
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, už jednou jsem Vám psala a ještě jednou prosím o radu. Můj manžel mě a dceru opustil kvůli jedné přítelkyni před 2 měsíci (vím měla jsem dělat,že mě nezajímá a starat se jen o sebe a dceru-dceři jsem také neuměla vysvětlit, že tatínek už možná nepřijde, žijeme tedˇ obě ve zmatku a docela si myslím, že manželovi to dělá dobře, když vidí jak se trápíme)dodnes nevím kde bydlí část věcí si odstěhoval tvrdí, že vrátit se nechce, ale další část věcí si odvést nechce ani klíče od bytu mě nechce vrátit. Stále nás navštěvuje byl u mě na obědě (nejvíce mě bolí, když říká, že je u mě a on je doma kdesi)společně jsme jeli do plavecké haly, dceru vzal pod stan, oslavili dcery narozeniny (na dceřiných narozeninách mi připadalo, že by se vrátil) před kamarády machruje, že mu to tak vyhovuje a jiní kamarádi mu radí-co ti chybí,tak to máš ok a slepované vztahy nefungují. (Dcera pod stanem zaslechla, že mu domov chybí a hlavně dcera-nechápu co pořád prodlužuje-potřebovala bych už konečně slyšet, že nás opouští nebo se vrací, protože dceři moc chybí,začala škola a zmínila se mi,že se jí kamarádi vyptávají kde má tátu je z toho taky celá pryč. Vadí mi, že to neumí vysvětlit ani dceři ta mu pořád volá a prosí ho atˇ se jí tatínek vrátí je to moc těžké). Před měsícem mi řekl, že si chce jet videlat do Iraku. Tato zpráva mě nepotěšila a dceru taky ne připadá mi to jako citové vidírání- vrátit se nechce, klíče vrátit taky né a změnit trvalé bydliště taky né. Vůbec nevím co jsi o tom mám myslet a jak se dál chovat . Děkuji J
p.J
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, milá p.J.Vaše nároky na manžela jsou pochopitelné a oprávněné.Není nic horšího, než nejistota a věčné napínání.Zkuste manžela vyzvat ke schůzce na neutrální půdě s žádostí o rozhovor, kde se vše vyjasní na nějakou ,časově limitovanou dobu, např. půl roku.Dáte mu tak časový prostor k definitivnímu rozhodnutí se, domluvíte si prozatímní pravidla okolo financí a kontaktů s dcerou. Neměl by docházet domů, měl by mít od vás jasně pojmenované mantinely - musíte to prostě vzít do rukou vy, zatím si on dělá, co chce, to mu nemůže nevyhovovat.Bude-li vše dané, třeba si více uvědomí, oč přichází. Držím vám palce!
22.9.2005 8:05
OTÁZKA:
Dobry den, pani doktorko. Prosim o radu pripadne me presmerujte na nekoho jineho. Je mi 26 let, priteli 28. Jsme spolu pres pet let. Stale se milujeme, je to clovek s kterym stoji za to zit a mit s nim deti. Jedna vec me ale hodne trapi a uz nevim jak dal. Chyba je asi na me strane..nemam takovy sexualni apetit, jak by si pritel (i JA) pral. Pritel by se mohl milovat kazdy den....ja na sex dostanu opravdu chut tak jednou za 14 dni. Nekolikrat jsme se kvuli tomu pohadali ale spise prevlada ticha vycitka. Nekdy se premuzu ale mam pocit jako by to telo ani nebylo moje. Pritel je nezny, vi co se mi libi ale ta frekvence je horsi. Kdyz si to tak uvedomuji tak tenhle problem uz resime tak 4 roky, nekdy je to lepsi nekdy horsi. Ted mam zase spatne obdobi. Nevim co se ve mne deje, vzdyt mam vsechno co potrebuji a co je dulezite...nevim si s tim rady. Poradite prosim? Dekuji a preji pekny den.
Iva
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Ivo.Sexuální apetence je u ženy hodně psychicky podmíněná. Zkuste vypozorovat, co vás vede k touze po milování vždy, když je autentická.Až tomu budete rozumět, můžete to podporovat. Pro kvalitní a příjemný intimní život není ale nic horšího, než když se to má stát povinností v zájmu "klidu".Pak z toho budete mít spíš strach, vaše nechuť se bude prohlubovat. Ani němé výčitky ničemu nemohou prospět...Může to být i tak, že prostě vaše sexuální potřeba je nižší, pak se s tím bude muset váš přítel smířit - není to nic tak neobvyklého a vzácného.K hlubší analýze bych potřebovala s vámi mluvit osobně.Přeji hodně štěstí, Jitka Douchová
22.9.2005 8:14
OTÁZKA:
Dobrý den, prosím Vás o radu. Mám velké problémy s přítelem. Asi před půl rokem se z ničeho nic začal chovat strašně vulgárně, začal mi nadávat s prominutím do "kurev" i ve chvíli kdy jsem absolutně nechápala proč se zlobí. Rozešli jsme se kvůli tomu, protože jsem neměla sílu poslouchat, že si takové chování zasloužím, že nic nedělá bezdůvodně. Pak se mi omlouval a já si dala podmínku, aby si zašel k psychologovi. Šel tam, bylo mu řečeno ať si pro začátek pořádně odpočine úplně od všeho, a kdyby se mu tyhle záchvaty vracely, že má zas přijít a řešilo by se to nějakou terapií. Po půl roce je to zase zpátky, zase za všechno poslouchám sprosté nadávky, které si samozřejmě opět zasloužím, protože je všechno moje vina. Už zase nemám sílu něco namítat, raději odejdu do vedlejšího pokoje. Když jsem mu navrhla že by měl tedy zase zajít k psychologovi, že klidně půjdu s ním, tak mi bylo řečeno, že léčit bych se měla já, protože jsem hysterka, která se jen mračí a je protivná. Ale já už mám zase pořád ten pocit, že dělám něco špatně a jenom čekám, kdy mi zase začne nadávat-v takové situaci opravdu nedokážu být veselá. Chápu, že i já umím být pěkně protivná, ale místo "klasického naštvání" si vyslechnout 10minutovou přednásku jaká jsem ku...a pí..apod, kdy pak ráno přijde a v pohodě prohlásí:"Vstávej, jedeme na ten výlet". Je vůbec možné aby nechápal, že i v rozčílení nesmí takhle ponižovat?
KaMa
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, KaMa:-)Příčinu chování vašeho přítele mohu těžko odtušit, ale souhlasím s tím, že byste měli oba navštívit psychologa, aby se nalezly pravé důvody - zda se jedná o poruchu osobnosti u něj, či o problémy ve vztahu, které on neumí řešit jinak. Pokud by s tím nesouhlasil, budete si muset klást podmínky - buď změna chování, nebo rozchod, nic mezi tím.Přeji vám úspěch!
22.9.2005 8:19
OTÁZKA:
Dobrý den, ráda bych se poradila ohledně toho, že můj přítel tvrdí , že mě má rád chce si mě vztít , mít děti, ale nedokaže se mnou jíst u jednoho stolu,je mu nepříjemné když jíme pohromadě, nebyl na to nikdy zvyklý , je vůbec nějaká možnost ho převychovat? Mě to ubližuje, není snad chyba ve mě , že jsem příliš přecitlivělá, mám to snad přecházet s nadhledem?Díky za odpověď
Michaela
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Michaelo.Vaše chyba to není - k partnerství patří společně prožité chvíle u stolu, kdy si lidé spolu povídají, sdílejí to, co za den prožili.Bývá to často jedna z nejhezčích chvil v rámci dne.Partner by do toho ale neměl být nucen, nemělo by mu to být vyčítáno.Zkusila jste někdy bez předchozího upozorňování romanticky prostřít?
22.9.2005 9:09
OTÁZKA:
Dobrý den, měl bych dotaz a to : já a moje snoubenka by jsme chtěly bydlet spolu v mim pronajatím bytě ale ona bydlí u babičky s dědou.Nechtěj jí pouštět ven a ani semnou !!! muže jen na obchodku a zase domu je jí 19let.a doma se musí bud učit nebo dělat na zahradě.už dlouho jsme nebyly v kině docela rád bychšel ale jak když jí semnou nepustí a zakázaly mi sní se stýkat a jí zas naopak...jak to prosím mame vyřešit ? Hrozně moc se máme rádi !!a opouštět se nechcem !!!protože jí miluju a ona mě....předem děkuji za odpověd...
P.S.prosím napište mi odpověd na email... děkuji j.varmuza j.varmuza@seznam.cz
Jakub Var...
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jakube.Vaše dívka je plnoletá, musí to být ona, kdo si byde budovat své pozice, obhajovat svá práva.Její prarodiče se o ni bojí, jsou asi ze "staré školy", kdy je zapotřebí dívku hlídat, dokud se neprovdá, asi žijí v představě, že nejdříve musí dokončit vzdělání, atd. Ona by si měla s nimi sjednat nějaká pravidla a trvat na nich - musí to být ale věc vzájemné dohody.
22.9.2005 9:14
OTÁZKA:
Dobrý den,paní doktorko,nechci radit,ale jen sdělit svůj názor na vztah 26-50 let.Stále stejné a stále dokola.Pán se nikdy nerozvede,proč by to dělal? Kdyby byl tak zanícený jako slečna,už by to udělal dávno. A pro mladé,hloupé a zamilované. Mám kolem sebe pár případů,kdy to dívky dotáhly dokonce. A výsledek? Litují/latentně/obě strany. Když už si
doslova vyprosily dítě,tak pak nikdo neví,zda je pán za kočárkem tatínek,dědeček? Já už jsem hodně v letech,ale při představě,že bych se teď starala o 23 let staršího manžela,mě mrazí.Jen dva lidé,kteří spolu prožili mnoho let,dokáží empatií mnoho. I se starat jeden o druhého bez emocí.A pokud jde o peníze? To člověk ´pochopí až když stárne. Jsou velmi příjemné,ale lepší je snad být spokojený.
Eva-pro hanu
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Evo.Vy jste svůj názor napsala.Co dodat? Nejsem v hodnocení těchto vztahů, zdánlivě nesymetrických, tak jednoznačně vyhraněná.Každý člověk, každý vztah, je originál.Nemohu jako psycholog nic paušálně odsuzovat ani akceptovat...
22.9.2005 14:35
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, jsem vdaná 23 let. Chtěla bych poradit, jakým způsobem se domluvit s manželem.
Situace u nás se zhoršuje den ode dne. Pokud chci dialog manžel reaguje slovy: co tam zase máš.
Vše se odvíjí od situace, a to,že manažel holduje pivu. Z práce jde do hospody. Pracuje v dole a jeho argument je, že nechápu, jaká je to ztráta tekutin v těle, když musí v takovém prostředí pracovat. Vzhledem k tomu, že množství vypitého piva se stupňuje tvrdím mu, že to už není žízeň, ale závislost na alkoholu. Domů přichází po dvou - třech hodinách a nikdy žízeň nezahnal dvěma pivy. Situace je vystupňovaná také tím, že před několika lety začal manžel hodně chrápat. Při preventivní prohlídce mu lékař doporučil spaní na boku a při jiné léčbě na ORL mu lékařka doporučila, aby místo operativního zákroku, který je finančně náročný a výsledek se po čase opět vrátí k předoperačnímu stavu, koupil manželce kožich.. Já situaci řeším tak,že si vemu madračku a jdu spát do kuchyně. Manželské soužití po sexuální stránce je odrazem toho všeho. Nikdy jsem manžela neodmítla, nikdy se nevymlouvala přesto jsem za tuto situaci mohu já. Nikdy nepřišel s návrhem abychom si o nás promluvili. Když přijdu já, protože si myslím, že bychom si to měli vyříkat hlavně mezi sebou, nejde to. Na vánoce jsem ho prosila, aby přestal, že si nepřipadám tak stará(44), abych čekala na manžela až se vrátí z hospody a pak si lehne a spí, - řekl, že o tom bude přemýšlet. Snažil se ale, vydrželo to necelý měsíc. Tvrdí, že mě má rád, v diskuzích mezi přáteli tvrdí, že je rodinný typ. Chování ale jeho tvrzení odporuje. Nevím jestli nemůže nebo nechce být se mnou. Sedíme v jednom pokoji a nemáme si co říct. Mám zaměstnání, starám se o rodinu a domácnost, zajišťuji nákupy a čekám, až manžel přijde z hospody. Když jsem se zeptala já nebo hospoda, řekl jednoznačně že já, ale skutečnost je jiná. Děti mají své zájmy - jsou dospělé. Chci se domluvit ale nevím jak.
blanka
ODPOVĚĎ:
Milá Blanko, já ale z vašeho popisu věřím, že vás manžel má rád.Jen má jiné představy o společném soužití, než vy.Je unavený, po práci chce relax, potvrzení sebe sama, což od kamarádů dostane. doma jej čekají výčitky, kterým se "obratně" vyhýbá.Určitě si je kdesi vevniř vědom toho, že váš společný život není optimální, ale neumí to jinak. Měli byste spolu zkusit něco vyjímečného absolvovat - vyjímečná aktivita, vyjímečné místo - sami dva.Zkuste vy sama vyzrat nad manzelskym streotypem
22.9.2005 15:11
OTÁZKA:
Dobrý den,paní doktorko.Je mi 26 let a před týdnem mě opustil přítel.Všechno vypadalo pohodově, plánovali jsme rodinu,krásně zrekonstruovali byt.Ještě v neděli večer jsme plánovali společný víkend.V pondělí ráno jsem odešla do práce a o dvě hodiny později mi přišla sms,že se ode mě odstěhoval, klíče nechal v kaslíku.Je mi strašně smutno a nevím,jak se s tím vyrovnat.Vím, že bych to už nechtěla vrátit zpátky,ale nevím,jak se zbavit toho strašně prázdného pocitu.Žili jsme spolu ve společné domácnosti 2 roky.Moc děkuji za odpověď.
Hana Nováčková
ODPOVĚĎ:
Milá Hanko, nevím, co vám mohu poradit proti prázdnému pocitu po rozchodu, který vnímáte jako nečekaný.Takový pocit je zcela adekvátní, bylo by divné, kdyby to bylo jiné. Nevím, asi se musel přítel k odchodu déledoběji rozhodovat, asi se jeho oznámení bál, nebyl si zcela jist svým rozhodnutím? Tím, že nechal klíče ve schránce, udělal jasnou "tlustou čáru", i když, kdo ví...
Vy ji ale udělat chcete, píšete, že se již nechcete vracet zpátky.
Zkuste si tedy pro začátek udělat bilanci - co vám váš vzájemný vztah dal, jaké má místo ve vašem dosavadním milostném životě, na co budete vždy s láskou a něhou vzpomínat. To, co jste spolu prožili a zažili, vám nikdo nemůže vzít, je to součást vašeho života. Zároveň si hledejte i pozitiva toho rozchodu - člověk, který vám dá vědět o odchodu po 2 letech skrze SMS, je asi slabý, nebyl by to partner do života, o něhož se můžete zcela opřít.Jinak ale potřebujete hlavně ČAS, aby to přebolelo.Přeji vám hodně štěstí do života dál...
29.9.2005 15:19
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,ráda bych se zeptala, zda je možné se k Vám objednat a kolik stojí konzultace s Vámi.Děkuji a srdečně zdravím
Jana Balbínová
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Jano. Je možné se ke mně objednat telefonicky na čísle 603454953, cena za konzultaci se pohybuje v běžném průměru, jaký mají i kolegové. Více informací vám mohu dát po telefonu. Zdravím vás i já:-)
29.9.2005 15:22
OTÁZKA:
Dobrý den,paní doktorko,potřebovala bych poradit.S mužem jsme skoro 20let je to druhé manželství u každého z nás.On je z vesnice u Prahy,já z Prahy.Protože nechtěl bydlet v Praze,tak jsem se domluvili a bydlíme asi 15 let v menším městečku ,které k Praze patří.Nyní je muž v důchodu a začal o tom,že prodáme náš byt a koupíme domek.Nemůžu ho vůbec přesvědčit,že já do domku nechci,že mě vyhovuje náš byt.Neumím si představit,bydlet na vesnici.Vím,že pak to bude už napořád a šanci bydlet
blíž Praze už nebude.Už jsem se stěhovala 8x a myslela jsem si,že toto je už poslední.Obě moje děti bydlí na vesnici i když jsou z Prahy,ale já si to neumím představit,že bych tam bydlela.Hlavně mě děsí to že je to nezvratný krok.Stále se o tom dohadujeme a já už začínám být na to alergická.Chápala jsem muže,že nemůže bydlet v Praze,ale on nechápe mě,že nechci domek na vesnici.Jak bych ho měla přesvědčit.On říká,že když jsem tam nikdy nebydlela,že to nemůžu vědět,ale toto nejde dělat na zkoušku a já budu třeba zbytek života bydlet tam,kde vůbec nechci.Nikdo ze známých nechce pochopit,že nechci bydlet v domku.Co si o tom myslíte vy a jak mám postupovat.Příští rok jdu do důchodu,takže je to pro mne dost zásadní.Děkuji za odpověď.
Jitka
ODPOVĚĎ:
Milá Jitko, já vás naprosto chápu, ale to je proto, že mám asi podobný hodnotový systém,jako vy.Vy jste asi vyrostla ve městě, to je vám blízké svým životním stylem, možnostmi, které skýtá. Předpokládám, že manžel vyrostl v domečku, proto se chce vrátit ke způsobu života, který mu je vlastní, ale s vámi. Tady je každá rada drahá - jedná se o zásadní konflikt rozdílných hodnotových systémů a vy se jako manželská dvojice musíte nějak shodnout. Dejte si asi dohromady argumenty každého z vás pro i proti, a pak zvažujte, co převládá. Měla byste manžela získat k tomu, aby i on přemýšlel nad výhodami života ve velkém městě, v bytě, nejen nad jeho nevýhodami.
30.9.2005 11:48
OTÁZKA:
Paní doktorko, moje moc dobrá kamarádka podala po jedenácti letech žádost o rozvod. Manžel, který nesouhlasí s rozvodem, ji psychicky terorizuje a moc ráda bych jí pomohla.Jsme neustále ve spojení osobním nebo telefonickém, ale nëmůžeme prostě přijít na to, aby manžel přestal dělat naschvály, které se silně stupňují. Mají dva syny a ani kvůli nim nechce rozumný a klidný rozchod.Došlo i k fyzickému napadení, nedává jí peníze a ztrácí se jí její osobní věci (které jí údajně koupil "ON"- v mnoha případech to není pravda). Bojím se o ni,a budu ráda za každou radu. Děkuji.
Taťána
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Táňo.Vždy je to těžké, rozcházet se úředně tehdy, když jeden z partnerů je zásadně proti. Klidný rozvod je rozvod tzv. dohodou, který je velmi splavný a rychlý, podle novely zákona o rodině z r.98, ale já takovéto typy rozchodů zažívám ve své praxi minimálně. Mnohem častěji to bývá tak, že jeden z partnerů je na vztahu z nejrůznějších důvodů více zaangažovaný, rozvod bojkotuje prostředním nejrůznějších zbraní - naschvály a ultimáta bývají nejčastější. Vaše kamarádka by měla navštívit manželskou poradnu, kde by se mohla věcně a provozně poradit se sociální pracovnicí, jak postupovat ohledně dětí, i ohledně ošetření majetkoprávních záležitostí, jinak asi bude potřebovat i pomoc advokáta.
30.9.2005 11:54
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, rok a něco jsem chodila s přítelem, který je ženatý a má 12tiletého a 5timěsíčního syna. Vím, že se jistě rozvede, jenomže manželka mu dělá veliký problémy, co se týče majetkového vypořádání a vypadá to, že se celá kauza potáhne ještě hodně dlouho. Minulý týden jsme se rozešli, ale v dobrým. Já navštěvuju psychiatra a beru antidepresiva, protože jsem to už přestala zvládat a i tak nejsem vyrovnaná a každé naše setkání provázel napnelismus. Takže jsme se domluvili, že se rozejdeme a až nějakým způsobem on vyřeší svoje rodinné problémy, že se zase dáme dohromady. Nejde mi o to, aby byl rozvedenej a měli vypořádané majetkoprávní záležitosti, ale aby už byl stav takový, že spolu nebudou bydlet. Může to trvat půl roku, ale i rok, dva. Nechci si najít dalšího partnera a chci na něj počkat. Myslíte si, že vztah, který se na čas přeruší, je možné zase začít žít znovu? Mám strach, že se během té doby hodně odcizíme. Děkuji za odpověď
klára
ODPOVĚĎ:
Kláro, dobrý den.To je příliš široká a obecná otázka - v některém případě to jde bez problémů, někdy se partneři během "odluky" odcizí.To ale ukáže čas a okolnosti. Zatím byste měla fungovat soběstačně, sama, neměla byste jej příliš kontaktovat a respektovat čas, na němž jste se prozatímně dohodli.I to může ukázat (vaše distancovanost), jak moc budete příteli scházet a bude se snažit věci dořešit.Na druhou stranu je to s malým miminkem dost těžké opouštět je, i jeho matku ve fázi, kdy je vše na ní. Jste - li na antidepresivní léčbě, zkuste k tomu přibrat i psychoterapii a i skrze ní se postavit na vlastní nohy:-)
30.9.2005 12:30
OTÁZKA:
Paní doktorko, jsem vdaná 10 let, máme 2 děti. Můj manžel je introvert. Nemá rád návštěvy, neudržuje kontakty s kamarády problémy neřeší, pouze tzv. promlčí. V posledních cca 3 - 4 letech se obvykle na podzim opakují situace, kdy se mnou přestává komunikovat (se synem také, dcera jediná k němu tzv. může), na moje dotazy - co se děje? nereaguje nebo naopak reaguje útočně (Co zase chceš? Nic mi není. Dej mi pokoj). Tráví více času v zaměstnání,doma pak večer bezmyšlenkovitě sleduje TV, stoupá u něj spotřeba alkoholu. Když strávíme víkendové odpoledne v přírodě, je nespokojený, protože jsme doma neudělali žádnou práci. Když pracujeme, je opět nespokojený, že jsme se nedostali ven.Cítím, jak moc je v nepohodě, ale moje pokusy ho nějakým způsobem z jeho ulity dostat situaci spíše zhoršují. Snažila jsem se i o opačný postup - opravdu ho nechat být, ale výsledek byl ten, že jsme žili odděleně. Po 1 - 2 měsících následoval můj výbuch a pak se jako mávnutím proutku život vrátil do normálních kolejí. Problém je v tom, tyto "zdárné konce" krizí mě příliš vyčerpávají.Nechci být uzlíček nervů, který se bojí každého konce roku. Můžete mi poradit, co a zda vůbec mám dělat? Děkuji
Hana
ODPOVĚĎ:
Hanko, z vašeho popisu to vypadá, že manžel by mohl trpět periodickou depresivní poruchou, jejíž počátek spadá pravidelně vždy na podzimní dny. Netroufám si ale na dálku vytvářet podrobnější diagnostické rozvahy - bylo by dobré, kdybyste manžela přátelskou formou přesvědčila k návštěvě odborníka - bez útoků, lamentací, výčitek, naopak s vyjádřením zájmu o něj, vztahu k němu. Pokud by měl obavy hned z návštěvy psychiatrické ambulance, lze jít pozvolněji přes psychologa. Ale pokud je můj odhad správný, bude potřebovat manžel psychofarmakologickou léčbu, kterou může předepsat pouze lékař.
Chápu, že vás jeho krize vyčerpávají, je to nesmírná zátěž pro okolí, vše zvládnout, možná byste i vy potřebovala někoho, s nímž byste o všem mohla mluvit. Zaujalo mě ale, že dcera má jako jediná tu moc, že s ní táta funguje OK.Přemýšlejte více o tom, proč.
30.9.2005 12:45
OTÁZKA:
Dobry den, chtela bych Vas poprosit o radu. Uz skoro rok mam vztah se zenatym muzem. Jeho manzelstvi od pocatku nefungovalo a setrvava v ne pouze kvuli synovi. Manzelku si bral v jinem stavu. Oba bydli oddelene a pritel jezdi za synem pouze na vikendy. Nyni se rozhodl rozvest. Jeho zena vsak brani rozvodu a neni ji proti strti vydirat ho synem, vyhruzkami ze se zabije atd... Pozadala ho, aby se k nim vratil a ze pokud se do Vanoc nic nezmeni, bude souhlasit s rozvodem. Pritel si je 100% jisty, ze se chce rozvest a ze vztah s manzelkou nema smysl. O te "zkusebni dobe" uvazuje po porade s pravnikem, ze by to mohlo pomoci u rozvodu - ve smyslu, ze pro manzelstvi udelal vse co mel. Me otazky zni: myslite si, ze ma takova hra smysl? Myslite si, ze manzelka, ktera ted brani rozvodu, pod dvou mesicich opravdu ustopi a uzna nefunkcnost manzelstvi? Mohou tyto dva mesice pomoci u rozvodu? Stoji nam dvoum za to, riskovat pripadne problemy, ktere z toho oddaleni muzou nastat, za to co tim muzeme ziskat?
Moc dekuji a preji pekny den.
Karolina 28
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Karolíno.Vše záleží především na vašem příteli, asi byste to měla nechat na něm. Pro rozvodový soud v případě, kdy jeden z partnerů s rozvodem nesouhlasí, je opravdu dobrý argument, že byl učiněn krok k obnově manželství, který nepřinesl žádný efekt - neboli: institucionálně vzato, je to krok smysluplný. Co se týče vztahu přítelovy manželky, bude samozřejmě brát jeho ústupek jako šanci pro jejich rodinu a manželství. Co se týče vás dvou - pokud spolu chcete být a je to pevný vztah, o němž jste přesvědčeni oba, nemělo by vás to rozdělit...
30.9.2005 13:43
OTÁZKA:
Dobry den,jsem 22 let vdana.Manzel si nasel pritelkyni.Ma ji rad,ale nic mezi nima neni.Porad si pisi a stykaji,kdyz jsem v praci.Trva to 1 rok.Moc me to trapi,zhubla jsem10 kg.Nevim co mam delat.Opustila jsem praci,abych nesmenovala,nic platny.Jsem uz v zoufalem stavu.Porad mi rika,ze to moc dramatizuji.Zacinam delat blbosti,vsude mu vlezu.Jinak nam to doma klape,ve vsem.Moc dekuji za pratelskou radu
Hanka,42
ODPOVĚĎ:
Hani,zkuste se dát "do kupy", věřit v sebe a sílu vašeho 22letého vztahu, v to, co jste spolu za tu dobu prožili a vytvořili. Tzn. - zkuste být závislá hlavně na sobě a zároveň věřit tomu, že pro svého muže jste člověk č.1. Budete - li sama sebou, budete pro něj i pro sebe zajímavější, nebudete mít potřebu mu probírat jeho soukromí - věřte, to fakt nemá smysl, jen se trápíte něčím, o čem nevíte, jaký to má reálný význam v jeho životě. Zkuste přemýšlet, co vám dvěma za ta léta společného soužití již chybělo za "koření" a když budete mít chuť, můžete ho začít dávat, jemně, pozvolna a bez obav - tím nemůžete nic zkazit:-)
30.9.2005 14:09
OTÁZKA:
Přeji pěkný den. Potřebovala bych se trochu vypovídat a slyšet váš názor, ikdyž odpověď asi sama vím. Jsme s přítelem 5 měsíců, je to kluk do kterého jsem se hned zakoukala a on do mě. Strávili jsme spolu nádhernou dovolenou a začali mluvit o tom, že bychom spolu mohli časem začít bydlet. Opravdu jsem to taky tak cítila, moc jsem to chtěla. Ale v poslední době nějak nevim, už to asi nechci tak moc a hlavně si nejsem jistá,co cítím k němu. S tím mám potíže dost často. Jsem teď dost protivná, asi je to všechno dohromady - v práci, doma,... a pak tu protivnost tahám i mezi nás a začínám mít strach, že se to všechno pokazí.Pak to přejde a je mi s ním skvěle, cítím se šťastná a mám chuť mu říkat "miluju tě". Jenže pak jsem sama a moc a moc přemýšlím.Napadlo mě, jestli to není právě i tím, že jsem kvůli jeho práci dost často sama, že kdybychom spolu bydleli,věděla bych, že ho ráno najdu vedle sebe ... Je mi 24 a možná už chci něco víc, než jen rande.Nechci mu ubližovat a sobě taky ne, nechci říct, že končím, protože se nevyznám ve svých citech k němu, ale takhle to taky nejde.Nevim, ale nezdá se mi normální, chvíli cítit lásku a štěstí a jindy nevědět jestli to má smysl a budoucnost?Moc se tím trápím a tím to je ve mě jen horší.Chtěla bych to nějak zachránit,ale mám strach, že mi řeknete, že to nemá smysl.Děkuji za odpověď, přeji nádherný slunečný den
jana
ODPOVĚĎ:
Milá Jano, posílám vám povzbudivý úsměv oplátkou za přání slunečného dne.Připadá mi docela normální, že se začínáte bát zodpovědnosti za vztah, o nějž stojíte, ale sama ještě nevíte, zda v podobě více stvrzené - ad společné bydlení, nebo volněji variabilní.Myslím, že ještě nejste zralá na soužití, tak si dopřejte čas, až to budete opravdu cítit jako touhu. Nevyznáte se ve svých citech, je ve vás pro i proti. Nenuťte se dívat do budoucnosti, protože jste zatím ve fázi užívání si přítomnosti. No a co?:-)
30.9.2005 14:34
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorkoˇJsem vdaná 20 let.Nikdy jsem neměla problémy se žárlivostí, i když manžel děla odjakživa v ženském kolektivu. Ale před půl rokem jsem obdržela anonymní smsky, jestli již znám slečnu, která se motá kolem mého manžela. Bylo uvedeno i jméno dotyčné dívky. Z počátku jsem tomu nevěnovala pozornost, ale když mi došla další anonymní zpráva,tak jsem to nevydržela a podívala se manželovi do telefonního seznamu v mobilu, jestli má v seznamu dívku tohoto jména. Měl. Měl i zprávu od ní. Nevydržela jsem to a manžela se zeptala, jestli zná někoho s tímto křestním jménem. Napřed lhal, že ne. Tak jsem mu pověděla o anonymních smskách. Říkal, že na tuto dívku si vůbec nevzpomněl, protože s ní již nespolupracuje. Tak jsem se přiznala, že jsem četla i smsky a zároveň jsem se mu za to omluvila. Tvrdil, že o nic nejde a hlavně byl rozlobený, kdo mi může psát.Vlastně jednou dokonce řekl, že jsem si je napsala sama a nebo vymyslela. Uveřila jsem mu, že vážně o nic nejde a snažím se s tím vypořádat a žít dál. Naše manželství je celkem harmonické až na nějaké běžné spory. Ale ve mě se pořád ještě doutná plamínek podezření a bývám z toho dost nešťastná.Minulý týden jsme byli společně na dovolené a jedno odpoledne manželovi tato slečna volala. On telefon nepřijal s tím, že to není důležité.Poraďte mi, jak se mám povznést nad tímto, pro mě,problémem. Manžel se se mnou o tom nechce bavit, protože prý ho uráží, že mu nevěřím a podezřívám ho. Děkuji za radu.
Helena
ODPOVĚĎ:
Heleno, nepomůžete vašemu vzájemnému vztahu, ani sobě, budete-li vstupovat do něčeho, o čemž nemáte jasné informace, jen anonymní oznámení. Myslím, že pokud si manžel opravdu začal nějaký flirt, po vašem "zásahu" bude obezřetnější v tom slova smyslu, zda v něm pokračovat. On vše popírá (jak jinak) - to je ale pro vás signál, že to neohrožuje vaše manželství. Zkoušejte více vymýšlet zajímavé společné akce, zajímejte se pozitivně o jeho aktivity, ale tak, aby to bylo pro něj příjemné překvapení, aby si to neinterpretoval jako vaši závislost na základě ohrožení...
30.9.2005 14:49
OTÁZKA:
Dobrý den,chtěla bych Vás se zeptat ohledně jedné věci,ve které se s přítelem neshodneme. Se svým přítelem plánuje svatbu a po ní si chceme pořídit dítě.On však vykonává práci lakyrníka a já si myslím,že tato práce může mít vliv na dítě,protože při této práci se vdechují "jedy" z barev.(chemikálie). On však tvrdí,že to na dítě vliv mít nebude,a proto bych Vás chtěla poprosit o radu kdo z nás má pravdu.Děkuji za odpověď
Radka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Radko. Nejsem správným směrem vzdělaná k tomu, abych posoudila, zda výpary z chemických látek, používaných při přítelově práci, jsou, či ne, škodlivé pro dítě. Ale nějak nerozumím vaší otázce, myslím si, že je to více o tom, zda můžete svému příteli důvěřovat - na to si ale můžete odpovědět hlavně vy sama...
30.9.2005 14:55
OTÁZKA:
Dobry den, nemam problem s partnerem, jsem dva roky spokojene vdana. Ja jen nevim, jak se mam chovat ke tchyni. Je to zena kolem 60. Rozvedla se, kdyz memu muzi bylo 6 let. Pote zkousela hledat partnery, ale asi neuspesne, protoze uz mnoho mnoho let zije sama. Bydlime ve stejne meste jako ona, asi 5 km od sebe. Tchyne je nemocna, plice ji pracuji jen na 50% a diky nemoci se od tohoto mesice stala duchodkyni, pred tim pracovala na maly uvazek v materske skolce. Je cele dny sama a ja bych ji nejak chtela pomoci. Nevim ale jak. Myslim si, ze je velice labilni. Muj muz si s ni uzil asi dost spatne detstvi, protoze jakmile to slo (jakmile dospel), hned se od ni odstehoval. Svagrova, ktera je o 4 roky mladsi nez muj manzel se tchyni jeste par let zila, nez sla studovat - daleko od domova. Ja nevim, jestli mam mit tchyni rada nebo ne. Na jedne strane je mi ji lito, ze mela podle me spatny zivot, ze byla sama se dvema detma, ale na druhe strane si myslim, ze si ten svuj zivot zaridila tak, aby deti mohla porad trapit tim, ze rika, ze se jim obetovala. Ja se snazim, aby muj muz tchyni aspon jedenkrat za tyden zavolal a jednou za 14 dnu abychom se videli. Jemu se nikdy moc nechce. Nevim ale jestli takova setkani mam vubec organizovat, protoze tchyne bud breci a nebo je maximalne suverenni a kritizuje nas. Nerozumim tomu. Z domova jsem zvykla na uplne jine chovani a tak se toto jine snazim pochopit. Vcera jsme u tchyne byli na veceri. Prijela k ni na navstevu na cely vikend i svagrova s pritelem. Tchyne byla zase suverenni a plna sily. Myslim si, ze svagrova se ji v chovani dost podoba. Kdyz jsme odchazeli domu, tak svagrova vyjela na meho muze s tim, ze se o matku nestara a ze ji neprisrouboval listu ke schodum. My celkove rekonstruujeme dum a veskery volny cas travime tim, ze doma pracujeme. Svagrova to moc dobre vi, protoze u nas den pred tim byli a tu "spoust" videli. Nechapu proto, jak na meho muze mohla tak utocit s takovou malickosti. Nejvic me ale zarazilo, ze tchyne se muze nezastala a tvarila se jako ranene zvire, ktere tise trpi. Nevim opravdu, co si o tom mam myslet. Pritom svagrova u tchyne byla cely vikend a tu listu a dalsi veci mohli pro tchyni udelat oni. Nevim, jestli mam s tchyni prerusit kontakt nebo jen tolerovat takove podle me nefer jednani. Pripada mi, ze muj manzel je jako mezi dvema kameny. Kazda ho z jedne strany psychicky tlaci. Vubec se mi to nelibi. Ocividne se k memu muzi takhle chovaly jiz drive. On je ten muz v rodine a on ma trpet.
Co si o tom myslite? Mam prerusit s rodinou kontakt nebo jim rict narovinu, co si myslim?
Dekuji za odpoved.
Petra
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Petro. Jste zvyklá na jiné vztahy v rodině - vřelé a upřímně opravdové, buďte ráda, že jste právě takové zažila.V rodině vašeho manžela se "hraje hra", někdo vždy musí být oběť proto, aby ten druhý nebo třetí byl "nahoře". Jestliže jste zvyklá na normalitu a ne na patologické soutěžení, nemůžete tomu rozumět a ani se o to nesnažte. V této rodině budete těžko hledat spravedlnost. To jen tak na začátek - před mou odpovědí. Myslím, že byste o všem (o tom, jak vnímáte klima v rodině, co byste si přála, co nepřála, atd.) měla mluvit především se svým mužem, ne však již s ostatními členy rodiny.Nemusíte tam vnášet své pocity a představy, proč? Nikdo to neocení a nepochopí váš záměr.Radila bych vám držet se společenských formalit a svůj citový život plně realizovat ve vašem manželství a vaší vlastní rodině.
4.10.2005 15:00
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,
Mám partnerku se kterou jsem asi 2 roky a je jí 38 let.Před svatbou měla asi 30 sexuálních partnerů a po rozvodu zhruba také tolik.Je to normální nebo prostě měla smůlu na partnery jak sama říká?Dá se z toho vyvodit její přístup k sexu?
Děkuji Pepa.
Pepa
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Pepo.Dá se z toho vyvodit její přístup k sexu, ne její přístup k vážným citovým vztahům - to jsou rozdílné věci...
4.10.2005 15:03
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,prosím Vás mohla by jste mi doporučit nějaké odkazy na stránky ohledně manželských krizí vlivu na rodinu? Předem děkuji.Katka
Katka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Katko.Bohužel vás musím zklamat - nestíhám internetové stránky ohledně oboru, v němž se pohybuji denně prakticky.Je to hloupé, ale na teorii mi čas nezbývá...Omlouvám se
4.10.2005 15:05
OTÁZKA:
Dobry den, nemam problem s partnerem, jsem dva roky spokojene vdana. Ja jen nevim, jak se mam chovat ke tchyni. Je to zena kolem 60. Rozvedla se, kdyz memu muzi bylo 6 let. Pote zkousela hledat partnery, ale asi neuspesne, protoze uz mnoho mnoho let zije sama. Bydlime ve stejne meste jako ona, asi 5 km od sebe. Tchyne je nemocna, plice ji pracuji jen na 50% a diky nemoci se od tohoto mesice stala duchodkyni, pred tim pracovala na maly uvazek v materske skolce. Je cele dny sama a ja bych ji nejak chtela pomoci. Nevim ale jak. Myslim si, ze je velice labilni. Muj muz si s ni uzil asi dost spatne detstvi, protoze jakmile to slo (jakmile dospel), hned se od ni odstehoval. Svagrova, ktera je o 4 roky mladsi nez muj manzel se tchyni jeste par let zila, nez sla studovat - daleko od domova. Ja nevim, jestli mam mit tchyni rada nebo ne. Na jedne strane je mi ji lito, ze mela podle me spatny zivot, ze byla sama se dvema detma, ale na druhe strane si myslim, ze si ten svuj zivot zaridila tak, aby deti mohla porad trapit tim, ze rika, ze se jim obetovala. Ja se snazim, aby muj muz tchyni aspon jedenkrat za tyden zavolal a jednou za 14 dnu abychom se videli. Jemu se nikdy moc nechce. Nevim ale jestli takova setkani mam vubec organizovat, protoze tchyne bud breci a nebo je maximalne suverenni a kritizuje nas. Nerozumim tomu. Z domova jsem zvykla na uplne jine chovani a tak se toto jine snazim pochopit. Vcera jsme u tchyne byli na veceri. Prijela k ni na navstevu na cely vikend i svagrova s pritelem. Tchyne byla zase suverenni a plna sily. Myslim si, ze svagrova se ji v chovani dost podoba. Kdyz jsme odchazeli domu, tak svagrova vyjela na meho muze s tim, ze se o matku nestara a ze ji neprisrouboval listu ke schodum. My celkove rekonstruujeme dum a veskery volny cas travime tim, ze doma pracujeme. Svagrova to moc dobre vi, protoze u nas den pred tim byli a tu "spoust" videli. Nechapu proto, jak na meho muze mohla tak utocit s takovou malickosti. Nejvic me ale zarazilo, ze tchyne se muze nezastala a tvarila se jako ranene zvire, ktere tise trpi. Nevim opravdu, co si o tom mam myslet. Pritom svagrova u tchyne byla cely vikend a tu listu a dalsi veci mohli pro tchyni udelat oni. Nevim, jestli mam s tchyni prerusit kontakt nebo jen tolerovat takove podle me nefer jednani. Pripada mi, ze muj manzel je jako mezi dvema kameny. Kazda ho z jedne strany psychicky tlaci. Vubec se mi to nelibi. Ocividne se k memu muzi takhle chovaly jiz drive. On je ten muz v rodine a on ma trpet.
Co si o tom myslite? Mam prerusit s rodinou kontakt nebo jim rict narovinu, co si myslim?
Dekuji za odpoved.
Petra
ODPOVĚĎ:
Doufám, že se k vám dostala moje odpověď? Jitka Douchová
4.10.2005 15:22
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,
ráda bych se na Vás obrátila s otázkou, se kterou si již delší dobu nevím rady. Mám přítele se kterým chodím již téměř dva roky, zatím spolu nežijeme ve společné domácnosti a to je problém, který mne trápí. Mám ho moc ráda, vztah nám jinak klape, ale ráda už bych ho posunula do jiné roviny. Nechci přítele přemlouvat, či mu dávat ultimáta.Ví dobře, jak moc bych o společné bydlení stála. Mám dále čekat? Děkuji za odpověd.
klára (26)
ODPOVĚĎ:
Hezký den, Kláro. Nevidím problém v tom, hovořit o tom spolu otevřeně, aniž by to byl nátlak či dávání ultimát:-)Zkuste prostě mluvit o tom, že byste byla ráda, kdybyste spolu začali žít v jedné domácnosti, a zajímejte se o jeho názor na to.Ne?
4.10.2005 15:26
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, dovolte mi, abych se na Vás obrátila s následujícím problémem. S manželem jsme spolu 2,5 roku, brali jsme se před půl rokem. Sňatek byl víceméně jeho iniciativa, já nikam nespěchala. Před svatbou byl moc fajn, až na svou žárlivost, po svatbě se změnil v línou, neupřímnou a odsekávající osobu, kterou já nepoznávám. Vím, že v tom má prsty tchýně, která neunesla, že jsem si nevzala jeho příjmení a začala si vymýšlet historky, kde mě kdy viděla s jakým chlapem a samozřejmě je tlumočila manželovi, což jeho žárlivost jen podpořilo a mám pocit, že díky tomu se oddálil. Je normální, že i když s tchýní nežijeme, manžel k ní chodí jednou do týdne, dokáže takto muže ovlivnit? Je takováto krize hned po svatbě normální? Děkuji moc za odpověď.
Lina
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Lino.Nedokážu vám odpovědět obecně - tj., zda je normální krize po 1/2roce manželství,zda je normální, že muž ve svých názorech a postojích podléhá své matce, že k ní chodí jednou týdně. Každý máme svá pravidla v životě, která si přenášíme do dalších modelů svého fungování...
Vy říkáte, že byl manžel před svatbou fajn, až na jeho žárlivost, žádost o ruku podal on vám.Můžu jen hypotetizovat: necítil se ve vašem vztahu nikdy příliš jistý, vy jste mohla mít převahu, on se mohl cítit tím závislejším.Poté, co jste jeho žádost přijala, a vzala si ho, je napůl vítězem.Napůl ale i prohrál, neboť nejste nositelem jeho příjmení. To se bezpochyby velmi nelíbí jeho matce, která je z jiné generace a patrně bude lpět na tradicích...
Vidím zde problém každopádně v manželově fixaci na svou matku, které podléhá mj, asi i díky tomu, že ona s ním umí manipulovat pro své potřeby, je na něm závislá a aktivně podporuje jeho závislost na ní. Nechce opustit pozici ženy č.1, proto hledá proti vám argumenty- Pokud je váš manžel nezralý muž, bez schopnosti vlastních rozhodnutí, člověk, ketrý si příliš nevěří a potřebuje neustálou podporu zvenčí, pak nevím, jestli jste si vybrala správného životního partnera.Zkuste s ním o svých pocitech hlavně mluvit.Nemá smysl, abyste se obhajovala, tím byste se pouze degradovala. Vy dva byste si měli vytvářet v rámci manželství vlastní svět a jeho hranice.
5.10.2005 19:06
OTÁZKA:
Dobry den, na zacatek bych Vam chtela velmi podekovat,ze si na nas pres vsechnu Vasi narocnou praci, najdete cas..o-)).Nyni se nachazim v teto sitiaci:Dalkove studuji dalsi VS a pri studiu mam velmi narocnou (dusevni) praci, kterou si nosim i domu a provazi me prakticky celym dnem. 6let ziji ve spolecne domacnosti s partnerem, ktery ma ve sve povaze mnoho kladu,ale bohuzel take negativ, ktera mne dost vadi. Bydlime v dome, kde je treba plno prace,kterou pres velkou prac. vytizenost nestiham podle mych predstav. Je liny, do jakkekoliv prace ho musim pobizet. Byl mne take neverny,ale ustala jsem to. Co mne velmi vadi,jsou jeho vikendy, (alkohol,zvlastni pratele, kteri mne moc nesedi), ktere jak v patek tak vetsinou i v sobotu travi po barech a domu chodi rano.Jsem na to uz uplne vysazena a alergicka. Cely vikend spi,pak se naji a zase spi. Slibuje mne podporu a pomoc,ale skutek utek.Po 6letech mne dochazi trpelivost a premyslim, jestli takovy vztah ma pro me perspektivu. Priznavam, ze prace me psychicky dost vycerpava a mozna se to odrazi na nasem vztahu.Pritel mne radi,at si lepe zorganizuji cas a at se venuji sportu aj. aktivitam. Premyslim nyni o jedne veci:jelikoz pristi rok koncim dalkove studium, ktere ted velmi tezko kloubim s praci,tak bych mohla odjet do zahranici(au pair,prace).A to velmi blizko hranic,abych mohla kazdy tyden jezdit do skoly. Pomohlo by mne to pri studiu(cizi jazyk). Co myslite, nebyl by to krok zpatky? Rozhodne nechci utikat od problemu,ale prvne bych si v klidu dostudovala u toho mela klidnou praci a vztah by se mozna take urovnal. Dekuji a preji mnoho sil a dobre nalady v podzimnim case.
Krystina K.,27.let
ODPOVĚĎ:
Milá Krystino.Popisujete spíše negativa ve vašem vztahu - ta mě jakoby vedou k zamyšlení, proč vlastně vztah se svým přítelem ještě udržujete.Ale určitě máte hodně společného, máte se rádi - on se vám snaží pomoct, vede vás k vlastním zájmům, relaxaci.Asi ale opravdu potřebujete oba dva od sebe nějakou pauzu, odpočinek, který vám může přinést prostor k zamyšlení se nad tím, co pro sebe navzájem znamenáte. Nemyslím si, že by odchod do zahraničí byl krokem zpět, ale naopak! Pomůže vám udržet odstup, budete si vzácnější, vy se budete moci zbavit svých alergických reakcí na přítele, dotáhnete své cíle do konce, při tom všem můžete být spolu.Je to ideální řešení, ne?:-)
5.10.2005 19:15
OTÁZKA:
Moc vám děkuji za odpověď a povzbudivý úsměv,pomáhá. Psala jsem vám minulé pondělí, protože mám pochybnosti sama v sobě a ve svých citech.Odpověděla jste mi, že asi ještě nejsem zralá na společné soužití,že se nemám dívat do budoucnosti.S partnerem jsme o tom mluvili a naopak on i já si myslíme,že právě potřebuju něco víc, než se vidět jen pár hodin za týden,...Už je to asi měsíc,kdy jsme spolu byli o víkendu a ještě dýl, kdy jsme vedle sebe usínali.A asi mi tenhle způsob moc nevyhovuje.Možná budeme mít možnost vzít pronájem od známých, kteří se chystají do Anglie.O téhle možnosti už víme od července a moc jsme to oba chtěli. Teď si myslím,že by to mohlo pomoci vyřešit chaoz ve mě.Ale po tom,co jste mi odpověděla jsem dostala strach, jestli to naopak nezkazí náš vztah?Přeju vám hodně trpělivosti s každým problémem,kterými vás všichni zásobujeme, obdivuji vás, že to psychicky zvládáte, a přeju pěkný a úspěšný začátek týdne
Jana
ODPOVĚĎ:
Milá Jano, moc se omlouvám, nestíhám se podívat na váš předchozí dotaz,abych přesně věděla, jak a proč jsem reagovala tak, jak jsem reagovala.Ale moje rada je - dejte na svou intuici.Vždy jde vše zkorigovat podle aktuálního kontextu - kdyby společné bydlení nešlo, je přeci možné to změnit.Proč nevyzkoušet to, co oba cítíte jako smysluplné? Dopředu si dejte jen úmluvu na to, že to není definitivní, že to bude experiment:-)
5.10.2005 19:22
OTÁZKA:
Dobrý den. Potřebovala bych poradit. S manželem žijeme 6,5 roku, z toho 5 let jsme manželé. Máme dvě malé holky - 4,5 a 3 roky. Manžel byl zhruba 1,5 roku bez práce, a během této doby mezi náma vzniklo jisté napětí, které se prohlubovalo. Vloni v létě jsme dokonce navštívili manželskou poradnu, avšak pouze každý zvlášť. Nebyla jsem spokojena s přístupem paní poradkyně a už jsem tam odmítla znovu jít. Všechno to zašlo až do takového stádia, že ve mě manžel vzbuzoval akorát fyzický odpor. Byla jsem v neustálém stresu, ale pořád jsem nějak doufala, že až bude zase chodit do práce, že se to vše urovná. Pak se to konečně podařilo a od dubna manžel opět pracuje. Časem se náš vztah začal trochu lepšit, ale zatím se mi nepodařilo překonat můj vzah k manželovi. Mám pocit, že se na mě krize natolik podepsala, že už nejsem schopná ho milovat a navíc u mě přetrvává fyzický odpor. Manžel mě miluje a dává mi to pořád najevo. Kdybych nebrala antidepresiva, asi bych se z toho zhroutila. Možná něco dělám pořád špatně. Budu vděčná za jakoukoliv radu, co mám zkusit udělat nebo nedělat. Děkuji za případnou radu.
Katka, 30 let
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Katko.Nevím, odkud začít, protože ve vaší otázce je více důležitých momentů. Začněme počátkem vaší krize - zdá se, že váš muž ztratil současně se ztrátou zaměstnání (navíc v době, kdy vy jste byla doma s malými dcerami) vlastní sebeúctu i kredit ve vašich očích. Muž v roli otce malých dětí přeci musí ekonomicky zabezpečit rodinu, to je úkol č.1, ne? Myslím, že tak to máme v sobě přirozeně zakódováno, a že je to oprávněný požadavek v době, kdy je žena jako matka v tomto smyslu handicapována. Manžel ztratil své jistoty, což se patrně muselo projevovat i navenek, takže si představuji, že ztrácel kontury i jako muž - opora,partner se vším, co k tomu patří.Neměli jste to lehké ani jeden z vás. Jestliže se manželovi podařilo po 1,5 roce opět sehnat zaměstnání, musí to on brát jako generální vítězství nad vším, a nedokáže se asi vžít do toho, že když on situaci vyřešil, ve vás přetrvávají nejrůznější emoce dál.Možná vás obviňuje z nespravedlnosti. On by chtěl jít dál ve stejných kolejích, jako to bylo předtím, vy to nedokážete.Víte,Katko, myslím si, že byste potřebovala o tom více mluvit.Ve vzájemném dialogu s profesionálem si více uvědomíte, co cítíte, proč to cítíte, co se s tím dá dělat.Přetrvávající fyzický odpor by vás mohl do budoucna opravdu rozdělit, to by byla škoda.Zkuste najít jinou manželskou poradnu, když vám nevyhovoval přístup konkrétní paní poradkyně.Potřebujete objevit znovu to, co bylo ve vztahu k manželovi před tím vším, a dát tomu nový tvar.Životní krize jsou i velmi užitečné, pokud jsou zúročené...
5.10.2005 19:43
OTÁZKA:
Dobry den, jsme s manzelem rok, do naseho hezkeho vztahu se vtira kvuli me naklonnosti jeste treti osoba a to divka. Manzel o mych bisexualnich sklonech a tuzbach vi, domluvili jsme se spolu, ze si najdu "kamaradku". Mluvime spolu o vsem, mou kamaradku jiz trochu poznal, ale nekdy zarli. Miluji ho a obdivuji za to, ze ma odvahu mi umoznit tento vztah a mrzi me, kdyz si nekdy posteskne. Je pro me rozhodne na prvnim miste! Ale kamaradky se uz take nechci vzdat... Poradite? Dekuji, krasny den!
Alena, 28
ODPOVĚĎ:
Aleno, trojúhelník je vždy složitá věc, když o něm všichni zúčastnění vědí.Zpočátku může být platonicky dávána najevo tolerance - manžel nemůže brát nikdy ženu jako plnohodnotného soupeře - vaše bisexualita jej spíš vzrušovala, mohla jej inspirovat k mnoha představám... Teď jde tedy spíše o vás samotnou. Chcete se rozhodnout, komu dáte přednost najevo tím, že toho druhého opustíte? Víte, koho opravdu milujete, bez koho žít fakt nemůžete? Prostě se zdá, že váš trojúhelník, který měl nejdříve pro manžela velmi příjemnou a dráždivou příchuť, překročil hranice jeho tolerance a že se cítí být ohrožený.A jak se cítíte vy?:-)
5.10.2005 19:51
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko. Prosím o radu. S manželem jsme spolu 1,5 manželé. Před svatbou jsme spolu žili 9 let. V současné době máme 6 týdenní holčičku. Náš problém nastal po svatbě. Řěšíme neustále problémy týkající se mého vystupování vůči manželovi a vůči ostatním lidem. Manžel mi vyčítá mé nesebevědomí, mé časté utrhování na jeho osobu, mou nekomunikativnost vůči cizím lidem, kdy na jejich otázky odpovídám zktratkovitě až zkratovitě a nevyvíjím žádný rozhovor.Nedokážu se povznést nad narážky, utrhuji se a neumím pohotově a vtipně reagovat. Všechny tyto věci vždy vedou k hádkám. Vše tyhle věci si uvědomuji a s manželem souhlasím, že mu vadí, z celého srdce ho miluju a on říká, že přeze všechno mě má moc rád,ale je nešťastný. Můžete mi prosím poradit co s tím? Nerada bych kvůli těmto věcem přišla o rodinu, manžela a dcera o tatínka. Děkuji za odpověď.
Lenka, 28 let
ODPOVĚĎ:
Hezký večer, Lenko.Přemýšlím, čím je dáno, že váš problém s nedostatkem sebevědomí začal až po svatbě, ačkoli jste předtím spolu žili v pohodě 9 let?Nějak vás statut vdané ženy ovlivnil v tomto směru?Nemohu vám takto na dálku poradit, když neznám příčinu změny.Chtělo by to povídání s konkrétními příklady.Nechcete zkusit spolupráci s psychologem naživo?:-)
5.10.2005 19:57
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Před půl rokem jsem se seznámil s o tři roky mladší ženou, do které jsem se během krátké doby dost zamiloval. Problém byl v tom, že ona žila už tři roky s přítelem, ale uměla si to šikovně zařídit a tak jsem spolu zažili spoustu příjemných odpolední (někdy i čtyřikrát do týdne), dokonce pár víkendů. Přirozeně jsem ji chtěl získat jen pro sebe, což jsem jí řekl. Zpočátku tvrdila, že možné je všechno, že se nemůže rozhodnout. Po nějaké době řekla, že se rozhodla po stálého přítele, a my dva že budeme jen kamarádi (za hodinu po tomto vyjádření jsme mimochodem byli spolu v posteli). Náš postranní vztah dále pokračoval s tím, že mám brát to, co je nebo nic. Dokonce jsme byli spolu na příjemné týdenní dovolené. Nedlouho po tom řekla, že její vztah je v krizi, že přítel jí nevěří. Já jsem ji po dlouhou dobu sděloval svůj názor, že to, co dělá, může být proto, že její starý vztah je špatný nebo to má prostě v sobě, a že potřebuje zpestřit stereotypní způsob života a radil jsem jí, že pro ní bude ideální starší ženatý milenec, se kterým se jí podaří vést paralelně všechny vztahy. Tuhle radu nesla nelibě, ale už dříve mi řekla, že příteli už předtím nasazovala parohy v jednom milostném románku. V návaznosti na krizi v jejím vztahu, rozhodla, že už spát spolu nebudeme (tentokrát to nevypadalo už jen na slova, nepodařilo se mi to zlomit), a že se budeme stýkat méně. Já jsem řekl, že jako kamarád se s ní stýkat v dohledné době nechci a tak jsme se rozešli a neviděli už déle než měsíc. Ale musím uznat, že ji mám stále rád, a že mi chybí. Ale co s tím, mám vycházet z toho, že je prostě „do větru“ nebo se ještě o něco pokusit? Díky za odpověď.
jarda,30
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jardo.Vypadá to, že vy jste zamilovaný, vaše přítelkyně experimentuje, v rámci svých experimentů si hraje s ohněm.Bude na adrenalin, vy na jistotu.Tu vám ale ona nedá. Jediné, oč se můžete pokusit, pokud si v sobě rozhodnete, že ještě chcete o něco bojovat, a že vám to stojí za to, je přestat se ozývat.Myslím, že jste dával příliš najevo svou citovou i sexuální závislost na ní.Teď ji nechte, ať ona objeví, co ve vás ztratila a ať ona začne dobývat vás.
5.10.2005 20:06
OTÁZKA:
Dobry den. Ráda bych se zeptala,co říkáte na rozdílné vzdělání u partnerů v manželství. V tomto i spočívá můj problém. Nedokážu přenést přes srdce,že můj manžel jakoby "zakrněl". Od počátku vztahu jsem si byla vědoma,že nemá dokončené vzdělání,ale nepřikládala jsem tomuto faktu žádnou váhu. Nyní po 8 letech manželství mi přijde,že manžel vůbec nemá touhu se nadále sebevzdělávat. Ať už se to týká všeobecného rozhledu, jazyků, techniky atd. S tímto problémem je i spojené jeho nižší mzdové ohodnocení. Jako by se pozice "živitel a hlava rodiny" přesunula na mne. Ale já jsem touto pozicí po letech již unavena. Někdy mě napadá,zda-li není pro mě manžel pouze přítěží. Nechci naši rodinu rozvrátit. Máme skvělou dcerušku. A bojím se,že jeho omezený pohled na svět ovlivní i naši dceru,které se snažím maximálně otevřít dveře do poznání. Ani si nedokážu představit,jak náš nerovný vztah sama vnímá.Proto by mě zajímalo,zda-li nemáte s něčím obdobným zkušenost.
Romana
ODPOVĚĎ:
Zdravím vás, Romano.Ze své práce s klienty mám častou zkušenost s asymetrií mezi partnery, co se vzdělání i ekonomického přínosu do rodiny týče.Ale to není tak důležité - u vás je podstatné to, jak to vnímáte vy.Být "hlavou rodiny a jejím živitelem" je zajímavá role. V přirozeném rodinném modelu opravdu přísluší muži. Vy si musíte pro sebe jen nalézt, čím to váš manžel kompenzuje, čím je pro vás on vyjímečným - v čem je CHLAP, i přes to...Váš postoj k očekávání od mužů ovlivní i vaši dceru.Pokud byste měla žít s manželem, jehož si nemůžete vážit, bude to pro ni do budoucna problém pro orientaci v partnerském soužití, v jeho smyslu. Mám - li to shrnout, v partnerství je nesmírně podstatná vzájemná úcta.Ta může být nesena i jinými hodnotami, než jen vzděláním a penězi. Pokud si ale manžela nemáte vážit za co, pak vaše soužití postrádá smysl.
5.10.2005 20:23
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorko, prosim o radu. Jsem temer dva roky vdana. Nas vztah probiha v pohode, vim, ze mam toho neuzasnejsiho chlapa pod sluncem, ale! Nevim, jak se to stalo, ale zacala jsem hodne myslet na kratkou ale velice intenzivni lasku, ktera se odehrala chvilku pred tim, nez jsem se senzamila s manzelem. Tehdy asi v podstate o nic neslo. Byl to kolega, ktere ho jsem videla shruba jednou za pul roku, pricemz pri poslednim setkani to hodne zajiskrilo (k sexu nedoslo). On mel zavazky, tak to potom vysumelo do prazdna, (ozval se mi az zase za pul roku a to uz jsme meli s manzelem naplanovanou svatbu). Byla jsem hodne zklamana a par tydnu pote jsem poznala manzela, se kterym jsme se po roce vzali. Na onoho kolegu jsem sem tam myslela, ale posledni dobou se mi o nem pravidelne zacalo zdat. Nevim, jak se toho mysleni na nej mohu zbavit. Jsou to vic nez tri roky, co jsme se naposledy videli. Vsechno jsem rekla manzelovi, protoze si rikame uplne vsechno. Ten je z toho smutny a snazi se nas vztah ozivit. Posledni dobou jsme byli oba hodne pracovne vytizeni, tak mozna proto prahnu po lasce. Chtela bych na kolegu zapomenou a znovu se zamilovat do manzela. Nevim ovsem jak. Vcera jsem napsala tomu kolegovi mail. Chtela jsem to nejak uzavrit. Je to uz prece jenom delsi doba, co jsme se videli naposled a mnohe se stalo. Cekala jsem, ze mi neodepise a ze se s tim nejak uz pak lepe vyrovnam. Jenze on mi obratem odepsal a napsal mi, ze na me take obcas mysli a vyptaval se, jak ziju apod. Jsem zvedava, co mi dnes odepise, jestli vubec. Je to zvlastni, ja vim, ze ten vztah s kolegou by nemel budoucnost, ze i kdyz ho poradne neznam, ze existuje hodne skutecnosti, proc bych nemohla s nim byt stastna, ale nemuzu si pomoci, musim na neho porad myslet. Tak nevim co mam delat. Muzete se v tom nejak vyznat? Dekuji za Vas cas.
Mariana
ODPOVĚĎ:
Hezký den, Mariano.Myslím, že jste ve svém psaní mohla sama již najít odpovědi - zamilovala jste se do člověka, který je nedostupný, váš vztah nebyl realizován fakticky, to jej může posilovat ve vašich fantaziích, pokud jste v rámci manželsdtví někdy citově deprivovaná (nemáte pocit lásky, spíše jen fungování ve dvou). Vlastně možná milujete svou iluzi, máte v sobě sen, což je i docela příjemné, pokud to ale nenarušuje váš faktický vztah. Rozhodla jste se ten iluzorní vztah ukončit, ale ne v sobě (ve vás pořád žije, možná vás posiluje ve slabých chvílích, dává vám prostor k příjemnému snění na téma, co by mohlo být, kdyby), doufala jste, že nebudete mít odezvu a budete moci žít jen v reálu, třeba více intenzivně s manželem, do něhož byste se potřebovala zamilovat.Jsem však přesvědčená, že jste tajně doufala, že konec to nebude - to se vám splnilo. Nevím ale, Mariano, co by vám mohlo pomoci se odpoutat.Jedině to,že se rozhodnete ten virtuální vztah definitivně ukončit SAMA.Zkuste si rozmyslet, co vám to dává, co bere, co opravdu CHCETE.Jinak vás ale mohu ujistit, že svět snů a možností v tomto slova smyslu má hodně lidí, že v tom nejste sama.
14.10.2005 12:32
OTÁZKA:
Moc prosím o radu.
Nedaří se mi při sexu dosáhnout orgasmu...nejde o techniku nebo o to, že bych byla frigidní...to nejsem - naopak jsme velmi vášnivá a divoká, téměř permanentně vzrušená...Ale když dojde na "věc" nedokážu podlehnout naplno partnerovi a celá se mu odevzdat, cosi mě stále brání, svěřit celé své tělo partnerovi a prožít tu nádhernou extázi s ním, díky němu a pro něj...a taky pro sebe. Mám prostě pocit, že se šíleně ztrapním, když ukážu, jak mi to dělá dobře a mám strach , že když mi to bude dýl trvat, že to partnera bude obtěžovat a raději to se mnou vzdá...všechno se to ještě zhoršilo přístupem bývalého manžela, který mě neuspokojil nikdy, jen si odbil svou pětiminutovku a já jsem pak usínala s pocitem naprosto neschopné ženské, která se neudělá ani se svým manželem...nenáviděla jsem se za to, že jsem nedokázala podlehnout svým touhám naplno. Jinak jsem byla ochotná v posteli dělat cokoli, líbilo se mi to, ale ten závěr byl vždycky o přetvářce...nechtěla jsem, aby si manžel myslel. že jsem vadná nebo tak něco. Jednou se mi podařilo vyvrcholit s milencem,bylo to zřejmě i proto, že jsem byla do něj šíleně zamilovaná a on si mě opravdu hleděl a rozmazloval mě a já jsem mu důvěřovala...Teď existuje někdo o koho moc stojím, šíleně mě přitahuje a chce se se mnou milovat a já najednou ve 32 letech váhám a odkládám to jakobych byla panna...mám strach, že když poprvé nevyvrcholím a budu předstírat že ano, protože ho nechci ztratit - tak že už to budu dělat pořád a pokud bysme spolu chtěli zůstat dýl bylo by to pro mě strašné peklo. A pro něj samozřejmě očistec...
Moc to chci ale bojím se sama sebe, že to nedokážu...jak tomu podlehnout, co pro to udělat....?
Prosím poraďte - jsem zoufalá. S takovou bych si asi nikdy nenašla partnera a nemohla bych mít UPŘÍMNÝ vztah. Nesnáším přetvářku a raději se pak sexu vyhýbám, abych nemusela lhát...přitom po tom moc toužím.....
Děkuju za jakoukoli odpověď.
Lenča
ODPOVĚĎ:
Milá Lenčo, to, co popisujete, je celé o důvěře - v sebe především, na tom pak závisí i důvěra v ty druhé. Při milování je krásné všechno, je-li to milování, a ne sexuální pětiminutovka, kterou jste prožívala se svým manželem (tam asi šlo opravdu jen o něj, uspokojení jeho fyzické potřeby).Má-li vás ale někdo rád, touží-li po vás, je pro něj největším štěstím, i satisfakcí, pokud právě s ním dosáhnete vyvrcholení.Intenzita vaší reakce při orgasmu je něčím, co partnera musí maximálně vzrušovat a motivovat. Ale to, čím vy se trápíte, je, že se bojíte odevzdat druhému, máte potřebu neustálé sebekontroly.Důležité pro vás bude, najít příčinu, to je ale možná lepší hledat v dialogu s psychologem.Myslím, že lví podíl na tom všem má váš exmanžel, který znejisťoval, předpokládám, že jste musela prožívat slušnou dávku pocitu osobního ponížení.Jsou ve vás pocity viny za něco, zač nemůžete vy.Posílám pozdravení a přání šťastného milostného i citového života:-)
14.10.2005 13:12
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,
můj problém spočívá v tom, že 7,5 letech vztahu a roku a 5ti měsících manželství mi manžel tvrdí, že mně již nemiluje. Problém je v tom, že já jsem vyrůstala ve velmi problémové rodině a nikdy jsem se nenaučila, jak se chovat k muži, kterého si vážím, mého otce nebylo zač si vážit, je to alkoholik. No a 4 roky vztahu (3 roky byl vztah pouze víkendový, protože jsem studovala mimo bydliště)na tom moc nezměnily, i když jsem se snažila, šlo to postupně, ale pomalu. Můj partner měl trpělivost, ale i ten pověstný pohár jednou přeteče, což se asi stalo nyní, v době, kdy jsem na sobě už ve větší míře sama cítila změny, ale přece nikdo není dokonalý. Nyní mi partner říká, že má strach do vztahu jít znovu, abych mu svým chováním neubližovala (když jsem neměla náladu, tak jsem byla nevrlá, odmlouvala jsem mu, prostě jsem se chovala jako člověk, který nemá svůj den, nevím jak to popsat, on to cítil jako křivdu, prý jsem se nechovala tak, že by měl jistotu, že si ho vážím a to ho deptalo). Ke všemu se ještě přidala záležitost s jeho kamarády, v pubertě kamarádů moc neměl a tak si to vynahrazoval nyní a já jsem si připadala vedle nich méněcenná. Když jsem mu něco řekla, tak okamžitě přešel do útoku, že jen žárlím a chci ho jen pro sebe, nedal si vysvětlit, že jen chci abych já pro něj byla na prvním místě (alespoň u něj, když doma tomu tak nebylo) a klidně ať má kamarádů co hrdlo ráčí, ale ať si ujasní priority. Začali jsme se potácet v bludném kruhu, ze kterého jsme se nějak nemohli dostat. Až vztah došel do fáze, kdy mi manžel tvrdí, že ke mně nic necítí, ale druhým dechem dodává, že ví, že když vztah ukončí, tak toho bude litovat. Nyní již měsíc trvá období, kdy spolu žijeme v jedné domácnosti, vzájemně komunikujeme, neurážíme se, všechno probíhá bez problémů, až na sex, protože muž mi tvrdí, že ke mně necítí víc než přátelství, ale mně to přijde jako obranná reakce. Že má strach, že se budou opakovat neshody. Ale také mi jeho pohled na partnerství přijde velmi zidealizovaný, jakoby nikde nemohly být problémy. Chtěla bych Vás poprosit o radu, jak se z této patové situace dostat, nechci vztah ztratit, ale take nechci prodlužovat něco co by už nemělo žít. Jsme si s partnerem hodně podobní, máme podobné zájmy, dokážeme o problémech diskutovat, ale také jsme oba stejně tvrdohlaví. Když se vezmou horoskopy a podobné vymoženosti, všude nám vychází vztah nadmíru harmonický..:), ale to psát znamená chytat se stébla. Děkuji Vám předem za váš čas.
Markéta
ODPOVĚĎ:
Milá Markéto, vaše vnitřní, osobní problémy, jež si táhnete z dětství, zákonitě přeskočily do vašeho partnerského vztahu.Neuměla jste se asi příliš pohybovat v mužském světě (nevím, zda máte bratra, jak jste na tom byla s kamarády), otec, jakožto zástupce mužského pohlaví, ztělesňoval něco,co bylo pro vás nepřehledné, problematické. Je to opravdu tak, že mužský a ženský svět jsou dvě odlišné entity, pohybovat se v jiném světě,mužském, je třeba se postupně učit. Jestliže se manžel cítil nedoceněný, nezískával od vás žádné uznání, muselo jej to postupem času vyhánět jinam, kde ty "body" dostával.Vzájemnou úctu vnímám jako jeden z nejdůležitějších předpokladů dobrého partnerského vztahu. Asi byste si měli spolu hodně povídat o tom, čím jste prošli, co byste od sebe mohli, a co chtěli, očekávat.Nepůjde - li vám to, rozhodně doporučuji navštívit psychologa se specializací na partnerské vztahy.
14.10.2005 14:07
OTÁZKA:
Chtěla bych Vám moc poděkovat za to, že jste si našla čas mi odpovědět. Pomohlo to.
Za 14 dnů jdeme s manželem znovu do poradny, k jiné paní poradkyni.
Přeji hezký den.
Katka, 30 let
ODPOVĚĎ:
Milá Katko, moc děkuji za poděkování:-))) a jsem ráda, že jsem mohla pomoci.Jitka Douchová
14.10.2005 14:11
OTÁZKA:
Dobry den,
mam takovy problem, se kterym neustale bojuju. Neustale se zamilovavam a asi ne do tech pravych...Pokud se do nejake zeny zakoukam, tuto si velmi zidealizuji a moje chovani k ni podle toho taky vypada, neustale se snazim byt tim nejlepsim, ale ono to v dusledku ma samozrejme presne opacny dopad...Nevim, proste nedokazu bejt sam sebou a driv nebo pozdeji zacne moje chovani vadit...Nedivim se, ale v dane situaci se nedokazu chovat prirozene...Tak nejak vim, co bych mel delat, jak se chovat, ale pokazde se to opakuje temer podle stejnyho scenare...Byl bych rad, kdybyste mi aspon par myslenek k tomu napsala...Moc dekuju
Radek
ODPOVĚĎ:
Milý Radku,to, že nedokážete být sám sebou ve vztahu mi napovídá něco o tom, že byste mohl mít problémy s vlastní sebeúctou...Nepřeceňujte tolik ženy, zkuste hledat nejdříve své kvality, svou cenu. Jedině tak můžete být "nezávislým". Podle "běžného" scénáře mají ženy potřebu mít vedle sebe někoho silného, kdo je empaticky dominantní - citlivý, ale i rozhodný,tj. ve svém důsledku i imponující.
14.10.2005 14:34
OTÁZKA:
Dobry den, pani doktorko. Chtela bych se zeptat. Necele dva roky jsem s pritelem, ketry je o temer ctyri roky mladsi nez ja (mne je 31), je ve fazi ukoncovani studia, zatimco ja jiz pracuji pres pet let.Myslim, ze vekovy rozdil neni az tak dulezity, spis mame rozdilnou zivotni fazi. problem je v tom, ze ja jsem zacala touzit po diteti a jak to tak pozoruji, muj pritel, ackoli si takove zalezitosti udajne se mnou umi predstavit, v soucasne dobe tuto touhu nesdili a jen tak asi nebude. Je to porad o tom, ze az dodela skolu, najde si stale zamestnani, az uskutecni cestovni plany... atd atd atd. Spis z neho mam dojem, ze toto pro neho proste neni aktualni. Spis nevim ja, co s tim mam delat.Nechci ho k nicemu nutit, na druhou stranu jak dlouho muzu takto cekat? dekuji VAm za odpoved a preji hezky den.
Daniela
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Danielo.Obávám se, že s tím nemůžete dělat skoro nic, právě proto, že jste oba v rozdílné životní fázi.On má teprve vše před sebou, je pochopitelné, že se potřebuje po ukončení vzdělání etablovat v zaměstnání, získat nějakou pozici, jež s sebou přináší i ekonomický aspekt... Jeho touha po cestování může být více i oddalováním zodpovědnosti za rodinu. Musíte to být asi vy, která si rozhodne priority. Nejlepší by bylo, v klidu si o tom promluvit - jaký máte časový horizont vy, jaký on.
14.10.2005 14:58
OTÁZKA:
Dobrý den,
paní doktorko, prosím o radu. S přítelem se scházíme 2roky, mi je 49, jemu 42-oba rozvedení. Vadí mi na něm že si po 2leté známosti drží pořád odstup, tráví se mnou málo času, někdy si myslím, že mě má opravdu jen "na sex". Přijede za mnou navečer, maximálně zajdem na večeři, pak televize, milování a druhý den odjede- v lepším případě po obědě. Nebyli jsme na dovolené, nepozve mě na výlet, on jezdí na lyže, na hokej-mě nevezme. Jezdí s kamarády-ráda bych s ním šla. Ví to, mluvili jsme o tom. Je takový povahově, nepotřebuje mě, jemu to stačí vidět mě 1-2týdně na chvíli, proč. Když se zeptám, odpoví že nemá čas, má práci atd, prostě má vždycky výmluvu nebo slibuje, příště zajdem někam-ale zase nic. Mám strach, že by se tak choval i ve spol. soužití. Přede mnou měl dva vážné vztahy-ženy od něho odešly, on říká že si našly jiného partnera, ale neví proč. Ztrácím trpělivost, mám ho moc ráda,ale už mě to začíná až urážet- skoro ponižovat, že o mně tolik nestojí. Snad je normální ve vztahu, že dva lidi, kteří se mají rádi, chtějí být spolu, dělat společné aktivity. nechci ho nikam tlačit, ale u něho doma jsem byla jen 3krát, to ještě na můj popud, a druhý den mě taktně"vyhodil". Když jsme spolu o tom mluvili, říkal, že má strach z nového soužití a dalšího zklamaní. Ale to snad každý, musíme přece trochu riskovat. Mě taky "bývalý" zklamal-rozvedl se se mnou po 23letém manželství, přesto vím že chci lásku a chci s ní žít-nechci žít sama. V tom je přítel jiný, má asi rád svoji volnost, pohodlí, žije s rodiči, kde matka mu vše nachystá, otec se postará o dům. Má náš vztah naději? já se trápím a strádám-chci více lásky a jeho blízkosti-bojím se že mi ji nedá... děkuji Drahomíra
Drahomíra
ODPOVĚĎ:
Milá Drahomíro, máte pravdu, je normální, když v oboustranně sdíleném vztahu chtějí spolu partneři trávit více společného času.Nějak i mně schází v popisu průběhu vašich setkávání nejen sexuální, ale i citová touha přítele po vás. Asi si opravdu hodně chrání svou volnost a svobodu, bojí se jít dál. Tím, kdo je na vztahu závislý, jste vy, ne on.Ptáte se, zda má váš vztah naději.Nikdy není nic beznadějné, ale moc šancí na podobu vztahu, po níž toužíte vy, vám nedávám.Máte každý jiné pojetí, jiné potřeby. Spíš se snažte si pro sebe vnitřně zbilancovat, jestli vám i tak tento vztah více dává, nebo více bere.
30.10.2005 11:02
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko.Vím, že můj problém je v podstatě velmi obvyklý, ale sama si s ním neumím poradit. Před několika měsíci se po 18 letech odstěhoval ze společné domácnosti můj muž. Je pravdou, že jsme poslední dobou měli nějaké problémy, ale ty jsem z větší části přičítala jeho problémům v zaměstnání. Nakonec vyšlo najevo, že 6 let udržoval poměr s o 20 let mladší kolegyní, která přišla s tvrzním, že je gravidní. Po čase se ukázalo, že to byla lež, ale manželovi to zjevně nevadí. S dětmi (17 a 14 let) se stýká sporadicky, se mnou pouze pomocí sms nebo emailu. Telefonický hovor nebo osobní setkání skončí obvykle stejně - mým totálním zhroucením. Je mi to totiž moc líto, stále nedokážu na společné roky zapomenout. Navíc manžel odmítá jakékoliv řešení situace. Jemu to takhle vyhovuje. Dělá si, co chce, o nic se nemusí starat, když chce, tak kontaktuje děti atd. O rozvodu padla řeč jen jednou,odmítl ji s tím, že pokud to udělám, všechny naše domluvy ohledně finančního zajištění padnou a budeme se soudit. Na to se zatím necítím dost silná. Stále totiž doufám, že se vrátí. Proto bych od Vás ráda slyšela radu, jak se v dané situaci chovat, abych nenaděla ještě víc škody. Minulý týden mě totiž po delší době začal znou kontaktovat. Dokonce nás s dětmi pozval na večeři.Při odchodu jsem mu řekla, že jsem ho ráda viděla. Bylo na něm vidět, že nevěděl co říct, nakonec řekl , že to byl příjmený večer. A odešel. Zůstala jsem tam stát a tekly mi slzy. Mám na sebe vztek, že se mu nedokážu postavit. Tolik mi ublížil.Slzy ani výčitky by asi nebyly nic platné.Tak zkouším být vlídná, ale po jeho odchodu je mi vždy ještě hůř. Opravdu nevím, co dál. Děkuji
Majka
ODPOVĚĎ:
Milá Majko, jsou tu 2 roviny - jedna je ta vnitřní, tj., jak vy budete schopná toto období zvládat, druhá ta vnějšková - jak se chovat, abyste nechala otevřená vrátka pro nějakou šanci na rekonstituci manželství. Obávám se, že tyto dvě roviny jsou ve vzájemném rozporu. Dokud budete manžela milovat a toužit po jeho návratu, dělat si naděje, budete moc přemýšlet o tom, jak se chovat, stejně vždy dáte najevo, jak moc o něj stojíte, budete ochotná k ústupkům, které mohou být i pod vaši důstojnost.Každý kontakt - ať již bezprostřední, nebo přes SMS, vás zraní, bude bolet, ale opět podpoří vaší naději. Manžel to takto nemá, asi se tolik netrápí, nepřemýšlí o tom. Má nyní vlastně vše - přítelkyni, která si jej vybojovala, vás, která jej miluje, děti, majetek míní řešit on. Nevím, myslím, že je to více na osobní dlouhodobější péči psychologa pro vás, která by vám určitě pomohla. Zatím vám mohu poradit jen to, abyste si pro sebe udělala časový horizont (1/2 roku, rok ? ), kdy mu dáváte čas na rozmyšlenou. V této době si dejte embargo na řeči o rozvodu, netrapte se nejistotou, hledejte sebe samu i bez něj. Kdybyste potřebovala psychoterapii, můžete se příp. obrátit i na mne na tel.603454953.
30.10.2005 11:14
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, jsem 15 let dá se říci šťastně vdaná, mám zdravého syna, ale dostala jsem se do slepé uličky, překlenul se mi 40 rok věku a najednou mám pocit, že vidím okolo manžela jenom mladší ročníky žen. Mám to brát, že se ve mě po letech probudila žárlivost? Nikdy jsem s tím problém neměla, ačkoliv manžel dělá po celé republice. A navíc všichni naši známí tvrdí, že naše manželství je ukázkou pohody. Já jsem spíše klidný typ a manžel je ten kdo vybouchne. Mám mít sama se sebou trpěli¨vost, a nebo si mám o svém problému popovídat s odborníkem, kde je zakopan problém, děkuji Hanah
Hanah
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Hanah:-) Obávám se, že jste so dostala do klasické "slepé uličky" žen na prahu čtyřicítky, které se začínají bát stárnutí.Pokud jste silná osobnost, která si věří, zná své hodnoty ženské i lidské, brzy to přejde.Zažívá to téměř každá žena v tomto věku, některá to přizná sobě i druhým, některá jen sobě. Zkuste se na vše podívat z druhé strany, co vám tento věk přináší za výhody! Není jich málo...Pokud byste se ale trápila více, popovídání s odborníkem by bylo určitě prospěšné. Takže - trpělivost se sebou, to mi zní trochu i jako "rezignace", spíš se mi zdá dobrá cesta objevování SEBE, zdrojů své sebeúcty:-)
30.10.2005 11:22
OTÁZKA:
Dobrý den,
rok a půl žiji s přítelem. Máme velice pěkný vztah a myslím, že se doopravdy milujeme navzájem. Máme krásný sex a troufám si řici, že každý den. Proto bych chtěla odpověď na jednu otázku. Můj přítel se stále dívá na porno, které si i nahrává a půjčuje s kamarády. V našem sexuálním životě mu prý nic nechybí a tak tedy nechápu proč to potřebuje. Není večer aby se na to nepodíval.
Radka
ODPOVĚĎ:
Radko, pro některé muže je to poměrně běžný stereotyp, součást sexuálního života, je to pro něj zdrojem vzrušení i inspirace, pro něj to nemusí znamenat nic divného - asi je na to zvyklý z party kamarádů, s nimiž si to vyměňují. Důležitější je, že vám to vadí, hovoříte o tom spolu, a on to nemíní přesto opustit - to už je pak více o vašem vztahu, o hranicích, kdy si máte právo zasahovat do soukromí. Zajímala by mě tedy hlavně jeho odpověď na otázku, proč to potřebuje i přesto, že má vás a vám to vadí.
30.10.2005 11:27
OTÁZKA:
Dobrý den.
Se svým přítelem žiji ve společné domácnosti 4 měsíce. Tomu předcházela roční známost.Problém je v tom,že přítel mi tvrdil, že e ženou již delší dobou nežijí ve společné domácnosti a rozvod se protahuje kvůli majetku.Pak ale po roce vyšlo najevo, že udržuje zároveň manželství i vztah se mnou.Asi mnoho věcí tomu naznačovalo, ale já jsem mu důvěřovala a ani mě nenapadlo takové věci prověřovat. Když jsem se to dozvěděla od jeho ženy, byla to veliká rána. Přítel už dlouho mluvil o našem společném soužití, o sňatku....přestože já rozhodně nejsem vdavekchtivá a nehrnu se ani do společného soužití po krátké známosti (mám syna). Bolelo mě to tolik, že jsem v tu chvíli asi nebyla schopná nějakého reálného uvažování. Přítele jsem si nechala a uvěřila mu, že jsem ta, na kterou čekal celý život a jestli mu dám příležitost, dokáže mi to a všechno odčiní. Miluji ho a věřila jsem, že jsme tu jeden pro druhého. Snažila jsem se všechno překonat, pochopit a odpustit mu. Ale už po několika měsících se trápím, mám dojem, že to nedokážu odpustit. Jsou chvíle, kdy jím pohrdám. Říkám si, že nemá žádný charakter, když dokázal tohle udělat člověku, který ho miluje (vlastně dvěma lidem). neumím se z těch pocitů vymanit, někdy si myslím, že mě není hoden. Přesto ho miluji a prožíváme spolu hezké chvilky a spoustu legrace. Připadám si jak rozdvojená osobnost. Dokonce mám pocit, že jeho láska už ochladla. Já pak bývám podrážděná, někdy pláču, hádky jsou skoro na denním pořádku. Nevím, co dál. Jak tohle odpustit?
Veronika,32
ODPOVĚĎ:
Milá Veroniko, tohle je vždy hodně těžké, když jeden partner nemá vyřešený svůj předchozí vztah. On není jen sám za sebe, nečiní rozhodnutí podle sebe.Říkal vám věci, které tak cítil, bez ohledu na druhou stranu.Ale druhá strana - jeho žena, má taky svoji moc, mají za sebou společnou historii, možná dítě, děti?.Nejde to ignorovat, nejde přestat mít vztah k tomu, s nímž jsem žil, k jeho širší rodině, atd. Váš přítel bojuje, jeho žena bojuje o něj, vy bojujete o něj i o sebe. Nevím, jak se to dá teď odpustit, možná se to dá pochopit. Jinak je to opravdu na něm, měl by vědět, že ROZHODNOUT se jednoznačně, musí.Do nějaké doby, kterou si určíte oba.
30.10.2005 11:39
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, můžete mi prosím poradit? Žiji druhým rokem ve vztahu s mužem, staráme se o mé děti z prvního manželství. Všechno skvěle klape, na všem se domluvíme, s dětmi se milují, všechno je celkem fajn. Příteli je téměř 45 let, se ženami měl samé špatné zkušenosti. Říká, že celý život čekal na mě, že si mě vezme (někdy). Miluje mě, já to cítím z jeho slov, chování, všeho. Asi si vymýšlím zbytečný problém. On totiž ten náš vztah vidí tak, že když to vyjde, zůstaneme spolu do smrti, bude to fajn, skvělé, ale spíš s tím nepočítá. POřád nevěří, že já ho nikdy neopustím. Jak ho přesvědčit, aby mi věřil, aby šel do vztahu taky na sto procent a ne jen na 90 a těch deset si nechává "aby ho to pak tolik nebolelo".... Děkuji a přeji hodně trpělivosti s anšimi někdy divnými otázkami...
KAmila
ODPOVĚĎ:
Milá Kamilo:-)Vy si věříte?...Váš přítel je životem poučený, je citlivý, ví, jak bolí, když se o něco opře a jde do toho se vším. Vydá se tím možná jakoby všanc tomu druhému, rozchod je pak velmi bolestný a zraňující.Už prostě nechce být zranitelný, chce stát i na svých nohou. Mně to přijde zralé, zodpovědné vůči němu i vůči vám...
30.10.2005 11:45
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, co říkate na terapie podle pana Hellingera - rodinné systémy? Jsem se této terapie účastnila a přemýšlím nakolik mohu to vše co jsem zažila brát za bernou minci a zda mám podle toho se snažit pomalu měnit svůj život.Vše bylo tak velmi působivé, ale má racionální dušička ještě stále trochu pochybuje.Jde mi hlavně o náhled na tzv. rodinnou vinu, kdy potomci nevědomně "pykají" za "hříchy" svých rodičů. Děkuji za váš názor.
Andrea
ODPOVĚĎ:
Milá Andreo, to je na delší rozpravu...Všechno, co je hodně emotivní - což v tomto případě bývá opravdu velká síla, může být i nebezpečné dál pro případné zásadní životní změny, může se v tom skrývat velké riziko. Nevím, v jakém kontextu jste to zažila, jak to bylo ošetřeno dál, tak si netroufám příliš mnoho k tomu rozvádět.Jestli se ve vás něco "rozoralo",dejte si velký pozor na sebe, a pokračujte někde v terapii.A - hýčkejte si i vaši racionální dušičku!!!:-)
30.10.2005 11:51
OTÁZKA:
Dobry den,
uz je to rok co zijeme sami se synkem bez taty,ktery nas opustil,po osudove chybe me a nasel si pritelkyni.
Nemohu se stim smirit a usiluji o jeho navrat.On je nestastnej a rika ze se jiz rozesel a ze ma zajem svou rodinu dat zpet,ale postupne,nejdrive pracovat a pak nalest cestu k sobe.Rika ze me miluje a ma rad,jen se boji ze by se vse vratilo a byl by nestastny.Ja jsem moc vybusna a temperamentni a moc jsme se hadali...tohle bych chtela zmenit.Nevim si rady a nevim jak ho primet´zpet a nevim zda mam pristoupit na variantu dame to zpet postupne...mame syna a potrebujeme oporu v nem,jsme sami a nechceme uz byt sami...synovi jsou 4 roky...prosim poradte nam co delat a jak...moc dekuji Jana
Jana
ODPOVĚĎ:
Milá Jano, myslím, že byste rozhodně měla navštívit specializovaného psychologa na partnerské vztahy - já vám takto na dálku, bez hlubší znalosti problémů, které jste ve vašem vztahu měli, těžko mohu více poradit. Spíše jen to, abyste zkusila svou trpělivost, zkusila si více analyzovat chyby, jichž jste se dopouštěla, hledala jejich příčiny (spočívají jen ve vašem výbušném temperamentu?).Zralejší a moudřejší mi připadá partnerův přístup hledání cesty zpět postupně, na zkoušku!
30.10.2005 11:57
OTÁZKA:
Paní doktorko,mám problém,možná ani tak s přítelem,ale se sebou. Kvuli hadkam a velmi vybusnym povaham jsme se rozesli s manzelem.Mam rok a pul stare dite. Nasla jsem si stejne stareho pritele jako ja,jsem jeho prvni vztah,takze nema zadne zkusenosti. Jsme spolu 3/4 roku.Ze zacatku to bylo fajn,ale do ted mi nerekl,ze me miluje,neni na romantiku, rika "ze je mu se mnou dobre",coz mi vadi,chtela bych,aby byl vic oddany, daval lasku najevo. Rika jen,jak ma rad svou praci a ze je jeho konickem,ale ze by rekl,ze je tak stastny s nama,to ne. Je flegmatik,nic ho nerozhodi,porad chodi pozde,vsechno mu trva,je hrozne pomaly,coz mu porad vycitam,ale on rika,ze uz je takovy,ze nic nezmeni a nez hadky,tak ze vztah nepotrebuje,ze ma sourozence atd. Jeho bezstarostnost a ze ho nic nevyvede z jeho klidu, me nekdy dohani k silenstvi. O vikendech jsme spolecne,ale iniciativni jsem jen ja,chci aby mi pomohl v byte neco vylepsit,nebo naplanuju vylet,on nevymysli nic. Kdyz s nim nejsem,chybi mi,kdyz jsem s nim,leze mi na nervy. Rika,ze nema cas na sve konicky,protoze je vikendy s nama,/pres tyden pracuje skoro do vecera a v jinem meste/.Mozna by chtel vic volnosti,ale to bychom se videli uplne malo. Je i celkem lakomy na penize,ze by nas trochu podporil. Rika,ze kdyz se rozvodu,tak se ale musime vzit,protoze prece nebude podporovat nekoho jen tak a ja bych se s nim pak rozesla.Ze to chce mit na papire. Nevim,jestli ma nas vztah budoucnost, ja jsem asi na jeho klid az moc vybusna a temperamentni, mohla bych zkusit hrat chvili mrtveho brouka a neresit tolik,treba by byl vice snazivy.Jinak je to dobry clovek. Vim ale,ze se stejnou povahou,jakou mam ja,by to neklapalo,ale zas takovy moc klidny mi taky vadi. Poradte mi,jak na sebe a na neho. Rika,ze jeste neni vyzraly na rodinny zivot, myslite,ze casem bude?Mam tomu dat cas?Chci noveho tatu pro synka a tak nevim,jestli cekat,nebo hledat nekoho noveho. Diky moc za odpoved.
Lucie,26
ODPOVĚĎ:
Nevím, Lucie.Napadá mě jako první otázka, co na svém příteli milujete.Co je tím hlavním, čím vás vztah s ním obohacuje? Co je tím hlavním, co obohacuje díky vašemu vztahu jej? On je již zvyklý na to, udávat si svůj vlastní rytmus, určovat, co chce, co nechce. Za dobu, co žil sám, si zvykl na svou svobodu, nejen, že neumí, ale asi hlavně moc nechce, se přizpůsobovat druhým. Vy můžete jen zvažovat, zda je právě on pro vás ten pravý, s nímž chcete strávit svůj život, vychovávat vaše dítě, mít s ním dítě.Máte odlišné hodnotové systémy, odlišná očekávání, odlišné hodnoty - v partnerském kontextu.Vy hledáte lásku a sdílení, vzájemnost. Co hledá on?
30.10.2005 12:36
OTÁZKA:
Pani doktorko, prosim mohla by jste mi poradit? jsem 9let vdana, mam 5mesicni miminko, a ted ten problem, v srpnu mi manzel oznamil, ze me nema rad a ze nevi jestli se mnou zustane, nevim co mam delat, zkousela jsem snad vsechno, rekla jsem mu at se odstehuje, ale on ze to ne ze nema kde bydlet, jestli chci rozvod mam si o nej pozadat sama, dohromady to pry davat nema cenu protoze neveri, ze to by to mohlo fungovat, nynejsi stav mi rozhodne nevyhovuje, dela si absolutne co sam uzna za vhodne, chodi domu rano a nebo vubec, vypravi mi o svych kamaradkach,kdyz nechci aby odesel tak odchazi s vetou, chtela jsi dite mas ho, a zvykej si ted tady budes porad sama, kdyz se s timto nazorem pokousim srovnat, tak napise SMS, ze nas ma rad, ze se omlouva a ze nam to vynahradi, ale tato SMS jiz druhy den neplati, zacne mluvit o tom ze nebyl pripraven na dite, je mu 31 me 30 a do ted jsem si myslela, ze dite jsme chteli oba, pak mi rekne ze chce cas, no nevyznam se v tom, placam se v tom a zjistuji ze sama ani nevim, kterou variantu bych chtela, jsem uz takovana nejaka ubyta, jedniny duvod, ktery udava je ten ze jsem na nej byla sprosta, ano byla, ale bylo to v hadkach, po vymene nazoru jsem vse smetla ze stolu a myslela si ze nam to klape a ze tak je to dobre, nic v sobe nedusit, take mi rekl, ze to nechtel resit v tehotenstvi, ale uz tehdy to tak citil, take je mi divne, ze sexualni zivot by se mnou i nadale chtel sdilet, neni to divne, kdyz uz me nema rad? jinak zatim vse delam jako driv, peru, varim, zehlim atd. prosim poradte mi, ale zatim ne poradnu, vim ze jsme na ni asi zraly, ale chapete ze na materske s malym ditetem to neni jednoduche, take rozvod si neumim predstavit, jednak neumim byt sama, jednak financni duvody atd. nechci uz prozivat kazdodenni stres, prosim poradte mi jak se zachovat, take nase miminko mu az tak moc nerika.Vim ze bych se mela asi ridit srdcem, ale ja uz nevim ci sem a tezko se mi rozhoduje, moznost kratkeho odstehovani take neni pro me moc prijatelna Diky moc A.
Alice
ODPOVĚĎ:
Milá Alice.Váš manžel vás trestá za to, že mu delší dobu nebylo s vámi dobře.Za to, že vám v době těhotenství nemohl nic říct, protože vás musel chránit. Trestá vás tím, že se rozhodl zcela myslet jen na sebe, sám asi ještě neví, co opravdu chce a potřebuje. Jen si nyní potřebuje bouchnout pomyslnou pěstí do stolu a obhájit své potřeby. Vy se můžete jen dohodnout na pravidlech - provozních a ekonomických, jeho přítomnosti doma.On teď ze sebe udělal nájemníka bytu, který se nikomu za nic nezodpovídá, je emocionálně rozhozený, hledá novou polohu.Hledá ale i sebe sama jako rodiče, vztah k dítěti, hledá svou rodičov¨skou roli - pozici.To je on. Vy - máte s miminkem svých starostí dost, potřebujete ochranu a oporu.Vy se teď musíte v 1.řadě soustředit na sebe a dítě , problémy v partnerství časově odsunout s tím, že citové záležitosti mají čas, který vy si sama stanovíte, najděte si oporu někde jinde - rodiče, přátelé.Samozřejmě ,že by vám manželská poradna prospěla, ale zatím to berte tak, že hlavními opěrnými body budou pevně stanovená pravidla soužití.
30.10.2005 12:49
OTÁZKA:
Dobrý den, můj dotaz je na trochu jiné téma, ale nevím, kde bych se poradila a proto se obracím na vás. Mám 7 leté dítě a pracuji v práci na směny, mají ženy s takto malými dětmi nějaké možnosti, jak omezit práci na směny v odpoledních a nočních hodinách? Jsem vdaná, je mi 35 let a bydlíme s manželem, který je velmi pracovně vytížen a vrací se pozdě. Děkuji
Anonym
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, určitě máte jasně vymezená svá práva zákoníkem práce. Já ale, jako psycholog, tyto věci přesně neznám. Zkuste se obrátit na nejbližší odbor sociálních věcí - odbor péče o dítě, kde jsou profesionálové, kteří vám toto zodpoví.
30.10.2005 12:52
OTÁZKA:
Dobrý den,před skoro rokem se můj přítel po 6ti letém vztahu se mnou rozešel kvůli mladší slečně,začali spolu jakýsi jak on říká nezávazný vztah,kde si nic neslibovali apod. dokonce spolu i dva týdny bydleli a došlo mezi nimi ke všemu. On si nějak uvědomil, že ona není ta pravá a nedokáže si s ní představit budoucnost a rozhodl se ke mě vrátit a zkusit napravit to co pokazil. Jenže se stále stýká s tou slečnou, né moc často tak jednou týdně, a tvrdí jací jsou kamarádi a že se nemusím ničeho bát,že si všechno vyříkali a že miluje mě. Jenže já na ni strašně žárlím,tak se kvůli tomu pořád hádáme. On mi říká, že náš vztah ničím jen já tímhle žárlením. Miluju ho strašně moc a vím, že kamarády mu zakazovat nemůžu, ale nemůžu si taky pomoct od té nenávisti k té slečně co mi ho už jednou přebralaa od toho strachu, že ho zase ztratím. Děkuji za jakoukoli radu.
Klára,26
ODPOVĚĎ:
Kláro, dobrý den. Pokud se s vámi přítel rozešel kvůli dotyčné slečně po 6 letech vztahu a vrátil se k vám, mělo by mu být jasné, že kontakty s ní musí přerušit, neboť ona nemůže být jeho kamarád, a vy to nemůžete psychicky zvládnout. Váš přítel by měl o vás začít asi více bojovat, aby si uvědomil, že některé podmínky, které vy si kladete, jsou naprosto oprávněné.Zatím si je, zdá se, klade on.
30.10.2005 12:56
OTÁZKA:
Dobrý den, chci Vás poprosit o radu, jsem s přítelem už dva roky, jsem spokojená, ale za posledního čtvrt roku jsem ho už dvakrát podvedla se svým prvním přítelem, kdyby to šlo, podvedu ho i víckrát, nemůžu si pomoct, ale jen s mým prvním přítelem.... Je normální mít rád dva lidi? Přitom je každý úplně jiný. Nevím co mám dělat... Tohle se mi ještě nikdy nestalo.... Po svém prvním příteli jsem měla ještě asi šest vztahů, můj současný vztah s přítelem je zatím nejdelší. Dřív jsem se chtěla milovat každý den, nedovedla jsem si představit, že by to bylo někdy jinak, ale poslední dva roky můj vztah k milování opadl, vůbec jsem to nepotřebovala…..nejdřív jsem přikládala vinu antikoncepci, pak stresu... Když srovnám mé partnery, po milostné stránce si víc rozumím se svým prvním přítelem…. Přemýšlím, že kdybych s mým prvním přítelem žila, všechno by mylo třeba úplně jinak. Přitom ale nechci bořit můj nynější vztah, protože jsem spokojená, už se hodně známe, rozumíme si s rodiči a nedovedu si představit, že by to bylo všechno jinak a nerada bych ubližovala svému příteli…. Moc se vám omlouvám, že jsem se tak rozepsala, ale jsem vnitřně hodně rozpolcená. Předem Vám moc moc děkuji za odpověď.
Veronika 23
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Veroniko.Není to rozpor mezi rozumem, potřebou stability a možnosti perspektivy do budoucna na jedné straně, a mezi touhou a sentimentem na straně druhé?... Nynějšího přítele máte jistého, rozumíte si. Chemie prostě ale na 100% funguje s tím prvním.Na druhou stranu jako "bonus" máte to, že on o vás stojí i po nějaké době.Je to zase nové jiskření, ale v bezpečně prověřené podobě.
Víte, musíte si teď srovnat sama v sobě, co je pro vás to nejdůležitější pro život. Ale vím, je to těžké.Třeba ještě nemusíte? Dejte si čas, a přemýšlejte více i v intencích odpovědí na otázky -c o b y c h m ě l a , c o c h c i
30.10.2005 14:46
OTÁZKA:
Pěkný den, paní doktorko. S přítelem se známe spolu asi osm let. Pro oba z nás je to první hodně vážný vztah. Seznámili jsme se při studiu na vysoké škole a brzy spolu začali bydlet. Společné bydlení máme již sedm let. Nejprve na vysokoškolských kolejích, poté dva roky v podnájmu. Před dvěma lety (na konci studia VŠ) jsme měli menší krizi (z jeho strany, cítil se ve vztahu nejistý). Řešili jsme ji odstěhováním od sebe. Odloučení trvalo asi 3 měsíce. Po skončení studia jsme si našli společný podnájem. Nyní (první náznak byl asi před 2 měsíci) se krize objevila znovu (podobného charakteru). Přítel si odnesl několik svých základních věcí a odešel bydlet ke kolegovi z práce. Já zůstala bydlet v našem společném bytě. Domluvili jsme se, že je to asi nejlepší řešení. Neví totiž, zda to, co ke mně cítí je ještě láska. Přijde mu, že náš vztah trvá již ze zvyku. Přitom ještě minulý rok jsme plánovali bydlení „ve svém“, rodinu. A teď jakoby se bál. Moc tomu nerozumím. Já jsem na něm tuto změnu už chvíli pozorovala, někdy něco naznačoval, ale nikdy mi neřekl nic konkrétního. Teď už jsme o problému začali více mluvit. Říkal, že si musí své city ke mně uvědomit a nejlépe mu to půjde samotnému. Odešel tedy ke svému kolegovi, přitom tady spoustu věcí nechal a nepřipadá mi, že by se mu to moc chtělo řešit (možná je to jen můj pocit). Říkal, že si uvědomuje, že se během doby jeho rozmyšlení může změnit i můj vztah k němu. Prý to může být doba několika týdnů, ale také několika měsíců. V tuto chvíli vím, že bych se k němu opět vrátila. Moc ho miluji. Na druhou stranu mi ovšem vadí, že mě nechává v takové nejistotě a obklopenou jeho věci, které mi ho připomínají. Je to dost deprimující. Také mám trochu strach (když bychom se k sobě vrátili), že se tato nebo nějaká podobná situace bude opakovat znovu. Celkově je nám však spolu velice dobře. Máme společné zájmy, nehádáme se, rozumíme si. Závislí ovšem na sebe nejsme. Každý má také své vlastní kamarády, umíme se bavit i bez sebe. Myslíte si, že náš vztah má ještě šanci? Pomůže, když mu dám konkrétní čas na rozhodování? Předem Vám moc děkuji za odpověď.
Pavla, 26
ODPOVĚĎ:
Pavlo, přeji vám hezký den.S přítelem se znáte od vašich 18 let, brzy jste spolu začali bydlet.Prožíváte spolu spoustu věcí pěkně dlouho, spolu se vyvíjíte.Spolu, ale i každý sám za sebe.Váš přítel asi hledá více sám sebe, svou mužskou identitu bez vás, možná někoho potkal, nebo ale také vůbec ne.Jen se to asi začíná chýlit k nějaké společné budoucnosti s plnou zodpovědností, on o tom přemýšlí, není si jistý.On si nechává zadní vrátka ve své nejistotě, je jednou nohu jakoby legálně venku, druhou nohou legálně u vás. Dobře - je jasné, že vás to znejisťuje a trápí, ale využijte to i pro sebe a pro ohledání toho, co vy vlastně od života v partnerském slova smyslu chcete.Je to šance pro oba, poznat, zda jste pro sebe těmi "pravými".Ten čas na rozhodování si vymezte spolu!
30.10.2005 14:58
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, ráda bych věděla, proč se mi občas zdá o tom, že svého přítele přistihnu s jinou ženou a pak se ho snažím zbít. V tom snu se s ním strašně hádám, cítím obrovskou zlost a taky lítost, že mi něco takového mohl udělat. A vší silou ho biju. A taky sprostě urážím tu ženu. On toho rozhodně nelituje a neomlouvá se, spíš mi jakoby dokazuje, že o mě vlastně nestojí. Ve skutečnosti mám s přítelem krásný vztah, projevuje mi lásku i něhu, s tím nemá problém. Také nikdy nekouká po cizích ženách. Tyto sny se mi zdály už v předchozím vztahu. Nemůže být ve mě potlačovaná agresivita? Normálně se s lidmi taky nehádám a nebiju je. Co mám dělat, aby se mi takohé sny už nezdály? Děkuji Vám za odpověď.
Štěpánka 25 let
ODPOVĚĎ:
Štěpánko, můžu se pustit jen na volnou půdu fantazie, volných interpretací, které nemusejí mít s vaší osobnostní realitou nic společného, tak si vyberte a berte to jako podněty k přemýšlení...Vy nabízíte svou skrytou agresivitu, mě napadá více vaše nejistota se sebou samou jakožto s dostatečně - nedostatečně - zajímavou ženou.Kompenzace je pak vaše silová převaha - ale ne citová, či intelektuální,ale - fyzická.Vy v těch snech cítíte zlost i LÍTOST.Důležité je, že lítost on rozhodně necítí, ukazuje vám jen, že o vás vlastně nestojí. Takže - co máte dělat, aby se vám takové sny nezdály, to opravdu nevím - ono to totiž nejde.V našich snech se projevují naše podvědomé touhy, problémy.Sny hodně vypovídají o naší psychice a o cítění sebe sama, jen je dobré, si je pak umět rozebrat.Ty vaše jsou o vašich vnitřních nejistotách.
30.10.2005 15:11
OTÁZKA:
Mila pani doktorka, prosim Vas o radu. Mam 30 rokov, zijem vo vlastnom byte, mam auto, docela dobre vyzeram, dobre sa obliekam, slušne zarabam, mam veľa priateľov...nechcem sa chvalit, aby to tak nevyznelo. Mam ale problemy vo vzťahoch. Po osmych rokoch rokoch namiesto svadby bol rozchod, potom som bola dlho sama, a teraz mam priatela s ktorym som niečo vyše roka. Ja ho veľmi milujem, ale čoraz viac zisťujem, že on sa nechce ženiť /je rozvedený/ anechce mať viac deti. Stale mi vravi, nech si najdem na to niekoho ineho, že on deti má. To je niečo čo nmi nedáva spávať, pretože v ňom som našla všetko, čo potrebujem od muža. Neviem či by bolo spravne čakať na nho, alebo dať si urobiť dieťa...proste neviem čo mám robiť. My si ale veľmi rozumieme, len ja sa chcem už usadiť, a on to nechápe, pýta sa že vlastne prečo, mám LEN 30 rokov. Ale podľa mňa mám UŽ 30 rokov. Ja veľmi túžim po dieťati a keď sa mi môj sen nesplní čo najskôr, ja sa asi zbláznim, som psychicky na dne, mám depresie. Taktež sa bojim rozchodu, a toho, čo by bolo potom, pokym stretnem ďalšieho partnera, /ak stretnem - lebo tohto muža mam veľmi hlboko pod kožou/, a potom kedy by som mala deti... Pani doktorka, zrejme sa tomu vravi biologicke hodiny, ale ja na nič iné nemyslím iba na detičky, a môj priateľ chce konečne žiť!! Musim opvedať, že vo všetkom ostatnom si fantasticky rozumieme, mam pocit, že sme sa našli, ale neviem, čo mam robiť s tymto problemom. Či mam čakať, alebo sa rozísť, na dieťa zabudnúť a pchať do seba antidepresíva...ako ho presvedčiť, aby sme sa vzali a založili rodinu? Viem, že ma miluje, len sa ešžte nechce viazať. Nechapem to. Pani doktorka poraďte mi, toto je hadam jedina poradňa ktorú som našla na internete, u nas v SR som nič take nenasla. Prosim poraďte mi. Strasne chcem mať dieťa.
Alena
Alena
ODPOVĚĎ:
Milá Aleno:-)Obávám se, že váš přítel cítí více, než partnerství, lásku, adrenalin, zábavu,..., vaši touhu po dítěti.On evidentně na dítě a další závazky není zralý - už jednou to zažil, selhal (?).Nyní hledá ženu , která po něm nebude nic chtít - co se rodinných závazků týče. Potřebuje čas, najít sám sebe, posílit své sebevědomí, užívat si vztah "j e n t a k". Ale potkal vás, která "jedete ve vlaku", z něhož on se snažil vystoupit : dítě, rodina, povinnosti.
Aleno, v rámci vašeho vztahu nemám radu.Pro vás ano. Dejte si čas na nalezení muže, s nímž to budete mít tak, že vy oba budete po dítěti toužit spolu, nebo se soustřeďte na toho, kdo je ochoten do otcovství jít, bez zodppovědnosti za cokoli dál. Je to jen na vás, ale myslím, že: a/čas - biologicky vzato - ještě máte
b/dítě, po němž toužíte vy, by mělo mít nárok na to, aby se narodilo dvěma lidem, kteří jej oba chtějí, jsou na rodičovství připraveni a zralí
30.10.2005 15:58
OTÁZKA:
Dobrý den.
Jsem 30let vdaná. Manželství nebylo štastné. Přesto jsme vychovali 3 děti.
Manžel před 3 lety onemocněl rakovinou dutiny ústní. Celý život byl náruživý pivař.
to ho poznamenalo tak, že je považován za alkoholika.
Nyní ukončila studium na VŠ 26 letá dcera, která se vrátila ze studijního města a žije s námi ve spol. domácnosti.
Manžel je na inval. důchodu. Celý den sedí u televize a pije své oblíbené pivo. Vypije i každý otevřený alkohol v domácnosti. Ten tam samozřejmě nenechávám, stačí otevřená flaška rumu na pečivo,....ihned ji vyprázdní.
Já mám celodenní zaměstnání a stala jsem se jaksi imunní proti manželovým negat. vlastnostem.
Doplácí na to však dcera.
-Denně se s ním hádá, večer mi to vše sype na hlavu, že vedeme takový nemožný život, proč tam vůbec spolu jsme.....
Začínám trpět nyní i já. Nemám finanční prostř. abych manželovi koupila třeba garsonku. Dceři chci usnadnit vstup do života, než sežene zaměstnání- nastoupila na Úřad práce.
Protože manžel celý život přednostně kupoval pivo, nic nenašetřil, veškeré finance a hospoaření s nimi spadají na mne.
Je to, zdá se mi, začarovaný kruh, a nevím, jak dál.
S manželem fyzicky nežiji už 5 let, v podstatě tam spolu bydlíme.
Prosím, poraďte.
Manžel jako inval. důchodce není nikde veden ve sv. invalidu, nevím ani co by pomohla Charita....
Život s ním je jen o tom, že ráno dostane 100 kapesné na den.-Tyto peníze vyžaduje pod nátlakem, aby měl na cigarety a pivo.
A jeho celodenní program je opravdu, pivo,cigarety, jídlo.
Dcera tam pak křičí, že ji odebírá energii, že ona ztrácí chuť do života, jen když ho vidí....
Už nevím opravdu jak dál. Hlavně mám strach o dceru.
bozena
ODPOVĚĎ:
Milá Boženo,dostala jste se opravdu do začarovaného kruhu, z něhož by ale šlo vykročit ven - pokud byste se VY osvobodila z kruhu svých "povinností".Byla jste celý život někomu jakoby zodpovědná, a byla jste na to sama - vůči dětem, vůči manželovi.Není vždy vaše povinnost, neradovat se v životě, a jen táhnout vše na sobě... Teď jste postavena před zodpovědnost vůči dceři, vůči manželovi.Zase se mi tam ztrácíte VY.Dcera na vás v podstatě chce, abyste od manžela odešla, aby se ho ONA zbavila - vy jste v kleštích,které byste měla diskutovat sama se sebou, nebo i s ní.
30.10.2005 16:10
OTÁZKA:
Dobrý den.
Jsem 30let vdaná. Manželství nebylo štastné. Přesto jsme vychovali 3 děti.
Manžel před 3 lety onemocněl rakovinou dutiny ústní. Celý život byl náruživý pivař.
to ho poznamenalo tak, že je považován za alkoholika.
Nyní ukončila studium na VŠ 26 letá dcera, která se vrátila ze studijního města a žije s námi ve spol. domácnosti.
Manžel je na inval. důchodu. Celý den sedí u televize a pije své oblíbené pivo. Vypije i každý otevřený alkohol v domácnosti. Ten tam samozřejmě nenechávám, stačí otevřená flaška rumu na pečivo,....ihned ji vyprázdní.
Já mám celodenní zaměstnání a stala jsem se jaksi imunní proti manželovým negat. vlastnostem.
Doplácí na to však dcera.
-Denně se s ním hádá, večer mi to vše sype na hlavu, že vedeme takový nemožný život, proč tam vůbec spolu jsme.....
Začínám trpět nyní i já. Nemám finanční prostř. abych manželovi koupila třeba garsonku. Dceři chci usnadnit vstup do života, než sežene zaměstnání- nastoupila na Úřad práce.
Protože manžel celý život přednostně kupoval pivo, nic nenašetřil, veškeré finance a hospoaření s nimi spadají na mne.
Je to, zdá se mi, začarovaný kruh, a nevím, jak dál.
S manželem fyzicky nežiji už 5 let, v podstatě tam spolu bydlíme.
Prosím, poraďte.
Manžel jako inval. důchodce není nikde veden ve sv. invalidu, nevím ani co by pomohla Charita....
Život s ním je jen o tom, že ráno dostane 100 kapesné na den.-Tyto peníze vyžaduje pod nátlakem, aby měl na cigarety a pivo.
A jeho celodenní program je opravdu, pivo,cigarety, jídlo.
Dcera tam pak křičí, že ji odebírá energii, že ona ztrácí chuť do života, jen když ho vidí....
Už nevím opravdu jak dál. Hlavně mám strach o dceru.
bozena
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
OTÁZKA:
Dobrý den. Před dvěma měsíci se se mnou rozešel přítel po šesti-leté známosti.Měli jsme se v září brát.Zjistil že se cítí jako v kleštích a chce ještě svobodu, že je nevyzrálí a ubližoval by mi s tím že věří že se k sobě po čase vrátíme.Že neví co cítí jestli vůbec ví co to je milovat, že mě má hrozně moc rád ale že ví že jsme každý úplně jiný..Bylo mi hrozně ale snažila jsem se- neozývala se mu a snažila se jít svou cestou samozdřejmě s nadějí že se k sobě vrátíme. Docela mi to začalo jít a on se stavil s tím že jde okolo a tak se na mě chtěl jen podívat.Chvilku se zdržel a zase odešel.Začala jsem se zase potápět.Ale zase jsem se zvedla, bylo to lepší.Zmínila jsem se mu že si chci něco koupit v čem on se vyzná.Ani ne za týden mě udělal překvapení koupil mě to a nechal u mě doma.Kamarádovi odpověděl na otázku proč to dělá prý že mě miluje.Zase jsem si začala dělat naděje a sešla se s ním a řekla mu že jestli je to z lásky tak bych chtěla vztah zpět a jestli ne tak mu to zaplatím je to dost drahá záležitost.On se toho zalekl a řekl že mi chtěl udělat jen radost a že se stále na vztah necítí ale zaplatit to v žádném případě nechce.Má u mě ještě nějaké věci. Jsem zase na dně a nevím jak se k tomu stavět.Už na to nemám sílu.Prosím poraďte mi, děkuji.
Anonym
ODPOVĚĎ:
Dobrý den.Těžko mohu posoudit, čeho všeho se váš přítel bál - zodpovědnosti? - toho, že jste každý jiná osobnost? -závislosti na vás?,...
Nevím, jak vám mohu poradit, každá rada drahá.
Byl to ten ON? Kdo ví, nevíte to ani jeden.
On je jen tím, kdo našel sílu experimentovat.Má strach z jisté budoucnosti...
30.10.2005 16:20
OTÁZKA:
Omlouvám se zapoměla jsem napsta jméno a věk mě je 25 a býval. příteli 26.
Tereza
ODPOVĚĎ:
Milá Terezo, velmi se omlouvám i já vám - byla jsem 3 týdny bez internetu, nevím, do jaké míry je teď něco aktuální, pokud máte pocit, že bych pro vás mohla být užitečná, zkuste napsat svůj dotaz ještě jednou.Díky, Jitka Douchová
30.10.2005 16:23
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,obracím se na Vás o radu.Je mě již 50 let a jsem asi 10 let rozvedený.Za tu dobu jsem žil s jednou ženou ale bylo to jen krátce.Asi před dvěma roky jsem se seznámil se ženou,která je o 12 let mladší.Protože jsem z jiného města neznal jsem prostředí ve kterém tato žena žila.Postupně jsem se z jejího vyprávění dozvěděl,že před svatbou měla celkem dost vztahů(asi 30)po 9 letém manželství si její manžel našel jinou a ji s dětmi opustil.Po rozvodu měla také asi 20 vztahů ale se špatným koncem.O většině těchto vztahů mě dost dopodrobna vyprávěla a tak jsem v dost těžké situaci a při skoro každém hovoru o některém mluví.Když jí řeknu,že se chovala dost promiskuitně urazí se a několik dní spolu nemluvíme.Vše je prý v pořádku je to normální a já jsem blázen.Často chodí s kamarádkami na večírky a to je pro mě dost nepříjemné vždy trpím všelijakými představami jak se tam chová apod.Asi před rokem jsem se od ní odstěhoval a žijeme každý zvlášť.Nevím jak se mám zachovat mám rád ji i její děti ale při pomyšlení na její minulost mám dost časté deprese.Několikrát jsem zkoušel vše ukončit ale zatím to nejde.Vše ostatní jako je sex a pod nám funguje perfektně.Můžete poradit co mám dělat?
Alex
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
OTÁZKA:
Dobry den,
ziji tri roky s partnerkou, ktera je rozvedena. Se svym puvodnim nazelem vychazi dobre. Dnes pred milovanim se mne jen tak mimochodem zeptala, zda s ni nechci jet na svatbu jejiho byvaleho manzela. Probuh, co si o tomto myslet? Dost se mne to dotklo... Diky,
Franta
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Františku - tak mně přijde, že zatímco vaše partnerka je s rozvodem před 3 lety srovnaná, pro vás to pořád není vyřešená kapitola, nejste si jí jist.Na vaší sebedůvěře závisí, zda je adekvátní, zda se vás tento dotaz dotknul v časovém kontextu, tj. před milováním... Přemýšlejte nad tím, v čem jste pro ni právě VY neopominutelný, vyjímečný:-)
30.10.2005 16:52
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko je mi 21 let a mám o rok staršího přítele. Začínáme spolu bydlet. Je strašně pohodový chlap, kterého nic nerozhodí. To mě štve. Když mám nějaký problém, chci ho vyřešit tak mi řekne, že se nechce hádat, že se mu to nechce řešit. Nikdy jsme spolu snad nic nevyřešili. Když se hádáme,tak na něm vidím,že si o mě myslí své,otočí se a začne mluvit třeba o tom,jak byl se psem venku.Toho to nezajímá?Hádky patří do života a já chci naše problémy řešit,ale sama to nezvládnu.
Děkuji
Veronika
ODPOVĚĎ:
Veroniko,tak je váš přítel pohodový, nebo se bojí konfliktů?:-)
Jestli není trochu problém v tom, že jste každý jinak temperamentově založený.Řešit problémy je umění, někdy jsou k tomu emoce dobré a užitečné,díky nim se vyčistí vzduch, někdy je důležitá hlavně forma -to častěji. Je asi nejužitečnější o tom, co vás štve, mluvit, aniž by z toho dopředu koukala velká hádka... Mluvte spolu o formě řešení problémů tehdy, kdy jste oba v klidu. Víc se toho od něj dozvíte...
31.10.2005 22:22
OTÁZKA:
Se svým přítelem mám hezký vztah, jsme spolu 2 roky. Jediný problém, s kterým si nevím rady, je moje žárlivost. Nejvíc asi žárlím na jeho bývalou přítelkyni, která je hodně hezká a úspěsná. Chtěla bych poradit, jak se žárlivostí přestat zabývat a nekazit si tak pěkný pocit ze vztahu. Děkuji za odpověď
Elena, 21
ODPOVĚĎ:
Milá Eleno. Vaše předchůdkyně je sice hodně hezká a úspěšná, ale přítel je s VÁMI, A to už 2 roky. Přemýšlejte o tom, co mu vztah s vámi dává, i o tom, v čem -vůbec- spočívá vaše cena. Muži nemilují jen pro krásu a úspěch. Často je pro ně důležitější osobnost jako taková, to další si tam už dosaďte...
31.10.2005 22:26
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, můj problém spočívá v tom, že se v našem manželství po 8 letech trvání stává rutina ze sexu. Manželku stále miluji a nedovedu si představit svůj život bez ní a našich dětí. Tato situace mne ale dohnala k tomu, že jsem byl manželce 2x nevěrný se svou 20 letou kolegyní. Sex s ní byl uragán vášně ale z mé stŕany nešlo o citový vztah. Mám obavu, aby se to nestalo záležitostí citů ze strany mé kolegyně. Jak z této situace ven?
David, 38 let
ODPOVĚĎ:
Milý Davide. Nezbývá nic jiného, než se dál chovat ke kolegyni již korektně přátelsky. Myslíte, že ona to opravdu brala citově? Pokud ano, zahrával jste si s ohněm, ale zase ne nijak dlouho na to, aby se na něco spoléhala. Nejdříve bude důležité to, abyste to zvládl v sobě vy sám. Pak to, abyste kolegyni neponížil, ale ani ze strachu dál nepodporoval v nadějích. Chovejte se normálně - to ale neznamená, že "jako nic". Je to křehké, vy už určitě vymyslíte něco, aby to bylo fér pro oba...
31.10.2005 22:33
OTÁZKA:
Dobrý den, ráda bych položila otázku ohledně své dcery. Je jí 22 let a dosud nechodila s žádným chlapcem. jako by jí míjelo všechno, co probíhá už mezi dětmi na základní škole i mezi mladými na střední škole. Nikdy nemluvila o tom, že by o ni měl někdo zájem kromě jedné výjimky, to bylo předloni když studovala na vysoké škole. Je vášnivou fanynkou Pána prstenů a fantasy literatury vůbec a našel se tam jeden chlapec stejných zájmů, takže si velmi rozuměli, ale on navíc s ní chtěl kromě diskutování o Pánu prstenů zažívat i něco jiného,vím, že to zkraje zkoušela, ale po obdržení prvního polibku z toho byla tak vykolejená a říkala, že to bylo odporné, že se s tím klukem přestala stýkat. Školu opustila, nemohla se tam po tři roky dostat přes jednu zkoušku, chodí do práce, kde je celkem spokojená. Má tam sestru, která ji tam přivedla a spolupracovnice, jinak nemá vůbec žádné přátele holky ani kluky. Drží se jen v rodině, což jsem já, můj nynější manžel, kterého má velmi ráda a starší sestra, která bydlí nedaleko nás se svým chlapcem. Myslím, že ji tak poznamenal odchod jejího otce od rodiny, když jí bylo 10 let za o hodně mladší partnerkou. Do té doby byla z těch dvou dětí ona ta dominantní, skoro divoká, společenská, pak se to úplně obrátilo. Bývalý manžel se s dětmi skoro přestal stýkat, protože nový život s novou partnerkou byl hodně náročný, pořád cestovali, hodně pracoval a taky říkal, že to tak udělal kvůli tomu, aby se od nich mohl úspěšně "citově odstřihnout", dokonce mi jednou po telefonu vypravoval, jak je to obtížné, ale on že vyvinul velkou vůli a tento úkol nakonec zvládl. Nechci to komentovat, připadá mi to úděsné, ale pro moje děti to obnášelo, že měly tátu, který se jim věnoval víc, než bývá u mužů obvyklé,byly na něj hodně vysazené, byl to takový ten oblíbený tatínek, který dokáže s dětmi dělat kdejaké voloviny, tak najednou ze dne na den o ně nepochopitelně ani nezakopl. Dcera říká, že se cizích lidí bojí,kluků se bojí, prý je zbytečné se nervovat, protože každý vztah přináší riziko. Od 3 let trpí nervovými tiky, takže se nachodila po psychologických poradnách tolik, že odmítá jakoukoliv pomoc v tomto směru. Trvá si na tom, že takhle jí to vyhovuje, partnera nechce, děti nesnáší, takže je taky nechce, chce pořád bydlet se mnou a s manželem. Nevadí mi to kvůli nám, ale spíš kvůli ní a taky mám strach, jak si poradí, když by ztratila nás. Ale jsme pro ni v současnosti jediná jistota a nemůžu ji k ničemu násilně nutit. Můžete mi poradit, co by se pro takového člověka dalo dělat,i když říká, že o to nestojí ? Děkuji vám za jakoukoliv radu.
Zuzana
ODPOVĚĎ:
Milá Zuzano, ve vašem dotazu je tolik podstatných věcí, že není v mých silách vše rozebrat touto formou - dceřina osamělost, zrada otce, strach z citové i fyzické blízkosti, ale i vaše obavy, je to opravdu hodně složité. Já nevím, kdo se trápí více - zda vy, nebo dcera. Nechcete navštívit psychologa vy a vše s ním rozebrat? To by bylo rozhodně prospěšné,pro vás, a tak zprostředkovaně i pro dceru. Mám dojem, že ve vás zůstávají pocity viny...
31.10.2005 22:41
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorka, je mi 25 let, rok a půl mám stálého partnera, se kterým nyní žijeme ve spol. domácnosti. Můj problém se týká sexu: zhruba před půl rokem jsem přestala mít zájem o sex, když vidím někoho se líbat, zvedá se mi z toho žaludek, milostné scény v televizi mě popuzují, doteky partnera ve mě vyvolávají spíše negativní pocity než ty příjemné. Během té doby se nestala žádná zvláštní událost, která by změnila moje chování v sexu, nedokážu si vysvětlit čím to je a co se proti tomu dá dělat. Předtím bylo vše naprosto v pořádku. Předem mnohokráte děkuji.
Eva
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Eleno. Bez podrobnějšího rozboru nemohu zjistit, co je příčinou psychického bloku, který ve vás vznikl. Patrně je to na nevědomé (podvědomé) úrovni. Proti tomu se dá dělat jen to, že na to společně s psychologem přijdete. Hlavně to nelámejte přes koleno, tím by se váš odpor k sexuálním a erotickým kontaktům stále více prohluboval.Moc dlouho s objednáním u psychologa neváhejte...
31.10.2005 22:46
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko. Je mi 22 let a jsem v předposledním ročníku vysoké školy. Krom běžných vztahových problémů mě trápí jedna věc se kterou bych se chtěla poradit. Posledních pár měsíců toužím po tom mít dítě. Zdají se mi sny o porodu a vysloveně si ten pocit gravidity a všeho kolem užívám. Vím že vzhledem ke studiu a práci kterou mám již zajištěnou nemohu na dítě ještě minimálně 4 roky pomyslet. Co s tím? jak se těch představ zbavit. Mám choutky vysadit antikoncepci a nechat to osudu
jana
ODPOVĚĎ:
Hezký den, Jano.Tak já nevím - "běžné vztahové problémy", touha po dítěti, která se manifestuje ve vašich snech, nedokončená škola, domluvená práce po jejím ukončení - z toho vyplývající jakoby zákaz úvah o dítěti... Jakékoli zákazy přitahují, zvlášť, máme - li problémy. Chcete se těch představ opravdu zbavit, dostát svým povinnostem, nebo máte choutky nechat to osudu? Já sama mám pocit, že by bylo lepší zvolnit tempo ve fantaziích a snech, a osudu nic moc nepřenechávat, neboť v okamžiku, kdy se rozhodnete pro dítě, budete mít zodpovědnost za další život. Nyní zodpovídáte "jen" za ten svůj.
Myslím, že takovéto fáze ale mívá žena velmi často, právě v situacích, kdy má pocit, že "t o " okolo ní není úplně snadno řešitelné. Mateřství by jí mohlo paradoxně pomoci, protože pak jsou jasně dány priority...
1.11.2005 21:22
OTÁZKA:
Pani doktorko,
mam problem, na ktery hledam odpoved jiz nekolik let. Ziji s pritelem 9 let a prosla jsem si psychickym i fyzickym osocovanim.Je to o to horsi, ze zijeme v zahranici, bez rodiny a blizsich pratel. Kdyz prasknu dverma, nemam v podstate kam jit a tak mi nezbyva nez se vratit. A tak uz to jde posledni 4 roky. Miluji nekoho, kdo mi nikdy neublizil a ma to nejvetsi srdce pod sluncem.Vim, ze me miluje od svych 16 let. Nase cesty se v tech letech rozesly a ja odjela ven. Dodnes o sobe vime, a jsme v kontaktu. I on ma vazny vztah.Chtel by, abych se vratila, miluji ho z celeho srdce, ale prevlada u me panika z navratu do Ceska. Ziju 10 let mimo nasi republiku a mam strach z mentality lidi a byrokracie nasich uradu. Psychicky me to vycerpava, ale to i tenhle vztah . Kterou cestou se vydat?
Stella
ODPOVĚĎ:
Milá Stello.Obávám se, že se upínáte k iluzi o vztahu - vy, i váš přítel z vašich 16 let. Za tu dobu jste spolu v kontaktu zprostředkovaně, na dálku. Máte - li vztahový problém ve svém soukromí - vy, či on, máte se kam oba utéct - je tu ten druhý, s nímž BYCHOM si rozuměli. Víte, pokud byste se chtěla vrátit do Česka, pak to musíte udělat sama za sebe, a ne se spoléhat na to, že tu najdete lásku, o niž se opřete. Musela by to být jen a jen vaše odvaha opustit něco, co jste 10 let budovala jinde.Je mi jasné, že je to velmi těžké.Zůstanete - li ve vztahu, který je komplikovaný a limitující, zůstanete možná v kleci, kterou nemáte zapotřebí. Budete-li riskovat, vrátíte-li se, můžete být zklamaná, a nebude asi návratu. Nikdo jiný ale, Stello, než vy, to za vás nerozhodne...
1.11.2005 21:35
OTÁZKA:
Dobry den, potrebovala bych poradit jak dal v nasem vztahu, pripadne ma li vubec cenu v necem pokracovat..Jsme spolu s pritelem 4 roky. Nas vztah zacal kdyz jsme oba studovali, navic jsme provozovali vztah na dalku s tim ,ze jsme se vidali temer kazdy nebo kazdy druhy vikend.Vse se zdalo byt v poradku, pak jsme spolecne odcestovali do USA na 1.5 roku, kde jsme spolu bydleli , ale meli jsme spoustu prace a malo casu na sebe.Vratili jsme se pritel mel 1 rok skoly pred sebou a ja si hledala praci. Je mezi nami mirny vekovy rozdil me je 28 a priteli 25. Po skole si pritel udelal prazdniny s prateli a pak si zacal hledat praci, dlouho to vypadalo,ze budeme bydlet kazdy v jinem meste ,ale nakonec bydlime spolu.neni to jeste ani mesic,ale situace je uz k nevydrzeni. Nejdriv mi s nicim nepomahal,ani kdyz jsem se mela ja stehovat, ani kdyz jsem hledala podnajem. Porad si ted stezuje ze je mu tam zima a ze najem je vysoky.Vsechno co udelam je spatne a uz spolu ani nespime tak 2 mesice, ani se me sam nedotkne neda mi pusu , proste nic.Kazdy vikend jezdi domu za prateli, protoze tady zadne nema..Pripada mi jako by me chtel od sebe odehnat. Sam nas vztah neukonci,ale ani nechce nic udelat pro to aby se zlepsil. Vypada to ze jen ja jsem ten kdo to chce udrzet..zatim jedine co nas drzi spolu je asi ten podnajem, ktery si nemuzem dovolit platit zvlast.Pritom si nemyslim ze bysme byli prilis odlisne povahy, mame snad i podobne zivotni cile, deti jsme neplanovali, protoze pritel rikal ze on se matce narodil ve 30 letech a jaky je dokonaly..O matku prisel kdyz mu bylo 14 let a pak ho vychovavala babicka. To by tak asi bylo vse pro vykresleni situace, chtela jsem vyzkouset partnerskou poradnu,ale pritel to odmitl, ze on k zadnemu psychologovi nebo necemu podobnemu nepujde. Tak to uz je opravdu vse prosim poradte co dal. dekuji.
Marketa
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Markéto. Já nevím - když si přečtete vy sama, s odstupem, váš dotaz, co vás napadá? Já sama mám pocit, že tím závislým ve vztahu jste vy, přítel není na závazný vztah zralý, ale bojí se říct jasně a otevřeně NE, KONEC.Jistí si vrátka, jistě má k vám citové vazby, ale nemiluje vás, chce jít dál.I když - chce, i nechce. Bojí se toho, že by mohl zůstat sám (přišel brzy o matku, ale to určitě není jen tím...).Podstatné asi je, abyste se rozhodla vy, jakých kompromisů jste v rámci tohoto vztahu schopna, a PROČ
1.11.2005 21:45
OTÁZKA:
Milá paní ,doktorko,je mi 56 let před pěti lety ,jsem žila s psychopatem ,měla jsem ho ráda ,ale trpěla jsem já i moje rodina ,bylo to hrozné ,dostala jsem se z toho a stýkám se s přítelem už 2 roky,je sice hodný ,ale baví se jen co udělá s autem a jak budeč prát ,žijeme každý jinde ,ale bývá u mě 4 dny .Žil dvacet let s rozvedenou ženou v bytě,teď je už sám ,pomáhá mi až teď ,jinak seděl a nic ,říká jak mě miluje ,když jsem mu dala vybrat žití s manželkou bývalou nebo se mnou ,tak radši odjel.Velice se taky chlubil ,hrál kdysi fotbal.Já s rodinou podnikám jsem dost pracovitá a dost jsem s rodinou dokázala ,čekám 4 vnouče ,žiji u dcery i když uplně zvlášť,ten můj přítel nic nedokázal ani si najít byt ,mám strach být uplně sama ,ale když se s ním nemám o čem bavit ,je to taky hrozné,chlubil se taky ,že ho má pěkného a já s ním od té doby nemohu spát ,ale bojím se zůstat sama ,podívám se s ním někam ,má auto ,tak si s tím někdy nevím rady ,děkuji za Váš čas ,mějte se hezky ..Jaruna
tjaruna
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Tjaruno. O čem vaše dilema asi je? Já mám pocit, že hledáte, kam až můžete zajít v partnerském kompromisu. Ve stávajícím vztahu vám schází úcta k příteli, ale bojíte se samoty. Nerovnováha mezi vámi dvěma je poměrně velká, ale přeci jen je zde někdo, kdo vám nabízí něco více, než mateřské a babičkovské radosti. Nechcete si nejdříve pro sebe zhodnotit, jakou má váš život, vy sama, cenu, a podle toho se zařídit v tom, zda zůstat v něčem, co není uspokojivé, nebo nikoli?:-)
1.11.2005 21:54
OTÁZKA:
Dobry den,chtel bych se Vas zeptat co byste radila v nasledujici situaci.S pritelkyni jsem zil 2 a pul roku a vzali jsme se.Pote jsme se po roce rozesli a pak behem 2 let 2x znovu sesli/rozesli. Poprve snad kvuli nahromadenym neshodam, neresenym problemum a kumulaci stresu (svatba, koupeni bytu,rekonstrukce). Pozdejsi navraty byly pak samozrejme vzdy uz s narusenou duverou a tim asi nemeli sanci. Vychazime spolu ale dobre,mame se radi,ve spouste vecech si velmi rozumime,nicmene citime ze spolu nemuzeme zit, proste asi kazdy chceme zit jinym zpusobem a snad proto,ze proste uz ani jeden neverime, ze by to mohlo slepene fungovat.Jsme z toho pochopitelne oba smutni a casto to neni jednoduche. Problem je, ze spolu pracujeme v jedne firme, ve stejnem oddeleni.Mame spolecne pratele,spoustu spolecnych volnocasovych aktivit (sport atd.),tzn. potkavame se stale.Nechci opustit sve pratele a hledat nejake jine a nechci to ani po ni. Nechci ani menit zamestnani a totez nemuzu chtit po ni. Ma byvala zena si uz koupila svuj byt a zacina bydlet jinde. Ale vidat se budeme porad, kazdy den. Co udelat abychom co nejdrive mohli zit nejak normalne ? Moc dekuji za odpoved
Filip
ODPOVĚĎ:
Milý Filipe - dokud z toho nejste venku,a to nejste, měli byste si udělat nějaké mantinely, nemůžete mít všechno společné - práci, volnočasové aktivity trávené se společnými přáteli. To jde jen tam, kde už není ani jeden z vás na vztahu emočně zaangažovaný. Měli byste si spolu sednout, a domluvit se. Samozřejmě vím, jak moc je to těžké. Když, tak vám v tom může pomoci psycholog.
1.11.2005 22:01
OTÁZKA:
Dobrý den, jsem vdaná 28 let, celou tu dobu jsem se starala, jak nejlíp jsem uměla o děti a celou domácnost a zahradu. Rekonstruovali jsme domek a chatu svépomocí a manželovi jsem pomáhala podle svých fyzických sil při stavebních pracích a s úklidem po práci. Manžel však moji práci vůbec neuznává, mluví o všem, že to udělal sám.Nyní je dům i chata zrekonstruována a děti se osamostatnily. Manžel si našel milenku a baví ho jen práce/různé vylepšování/ na chatě. Po mě požadoval už jen domácí servis,na který byl zvyklý a tvrdí,že jsou to práce, které má vykonávat manželka.Nevěří mě, že existuje zákon o rodině, který uvádí,že manželé mají stejná práva a povinosti,mají si pomáhat a být si věrni.Řekl, že to mám někde z červené knihovny. Milenku má už 2 roky, na rodinu nebere ohledy,schází se s ní u našeho domu a jezdí s ní našim autem na rodinnou chatu. Moc se tím trápí i naše dcera, která bydlí s rodinou společně s námi.Psychicky jsem tuto situaci přestala zvládat a nyní užívám antidepresiva. Manželovi je můj zdravotní stav lhostejný. Na mé domluvy reaguje agresívně s tím,že dělám z takové blbosti jako je nevěra problém. K tomu ještě každý den chodí do hospody,vypije 3 piva denně i více.Napadl mě,že jde jeho výplata na můj účet,jedná se však o účet společný.Aby byl doma klid, začala jsem mu celou jeho výplatu vyplácet,účty platíme na polovinu a stravu každý sám.Manžel má o několik tisíc výplatu vyšší než já, přesto po mě tvrdě vymáhá na vše polovinu,moje životní úroveń je tak mnohem nižší než jeho, to ho však nezajímá, že prý životní minimum mám.Jeho chování cítím jako bezohledné, sobecké a směřující k rozvodu.Manžel se ale rozvádět nechce a obviňuje mě, že za všechno můžu já, že nejsem tolerantní, že nevěra je běžná věc a není to důvod k rozvodu.Známí se diví, jak tohle jeho chování vydržím, že mě jen zneužívá a ubližuje celé rodině.Děti se za něj stydí, snažím se jeho chování omlouvat,aby se tím tak netrápily.Prosím o Vaši radu. Moc děkuji.
Marie
ODPOVĚĎ:
Milá Marie, váš manžel se, dle mého, obhajuje neadekvátně, ale možná trochu typicky - na vaše výčitky reaguje agresivním útokem. Co vy můžete dělat? Zkuste se osamostatnit, nenechte se trápit. Nic mu nevyčítejte a zařiďte si život více po svém. Jeho dráždí vaše závislost na něm. Nemá smysl argumentovat Zákonem o rodině, spíš jednejte. Pokud on rozvod odmítá, netlačte na něj, pokud jej opravdu nechcete. Pokud by to pro vás bylo východisko, bez řečí jej podejte sama.Ale asi by to bylo krkolomné z hlediska majetkoprávního vyrovnání(?). Prostě - zkuste změnit nejen své chování k němu, ale i své vnitřní prožívání. Nevěry se dějí, ale nemusejí znamenat konec manželství. Máte za sebou společných 28 let, 2 roky v trojúhelníku, ale 26 let bez něj! Místo zatrpklosti a ukřivděnosti vám pomůže větší samostatnost, fungování sama za sebe. Berte to jako životní výzvu, ne jako prohru.
2.11.2005 9:45
OTÁZKA:
Dobrý den,
Paní doktorko, je možné aby fungoval vztah s člověkem, který žije hlavně pro "kariéru", který má neustálou potřebu sebezdokonalování, který je neuvěřitelně tvrdý nejen na sebe, ale i ne své okolí? Sám na sebe nedokáže být hodný a svým chováním ubližuje i své partnerce? Nekokáže vyjádřit lásku, nikdy slovy, jelikož by to byla slabost, odhalení slabiny (s následkem zranění)? Já jsem opačný případ, když miluji, tak celým srdcem, nedokážu to skrývat, když jsem s ním ( a on je pozorný a milý, což také dokáže)tak "prožívám", když ho nemám, tak "přežívám". On mě motivuje a já ne něm jeho tvrdošíjnost samozřejmě obdivuji, zároveň však sama sebe nenávidím, jak moc tento vztah řeším, jak mě to bolí a jsem z toho unavená. Prý už nejsem tak veselá a šťastná jako před tím. Cítím to také tak. Někdy si říkám, že vše vydržím, počkám,ale někdy tak moc toužím po normálním chlapovi, který by se nebál mi říc, že chce být se mnou, protože je mu se mnou dobře. Někdy vím, hluboce cítím, že mě miluje, jindy jde z něj takový chlad, že se ve mě všechno sevře.
Ani nevím, jakou radu bych chtěla od Vás. Tady není rady, jedině asi tento vztah ukončit. To by asi bylo nejlepší řešení, jenže je v něm i hodně krásného a já se strašně bojím, že nezvládnu být tak úplně sama, že nezvládnu tolik bolesti.
Adéla
ODPOVĚĎ:
Milá Adélko.Je hodně mužů, kteří mají problém s vyjádřením svých citů v plné míře, otevřeně. Nevím, jak to měl doma, jaká byla jeho matka, jaké má předchozí partnerské zkušenosti. Někdy cítíte, že vás hluboce miluje, to je důležitější, než co jiného, ne? Pokud vás to opravdu hodně vyčerpává, je dobré s ním o tom v klidu někdy mluvit - bez emocí.Proč byste se s ním měla rozcházet? To by byla škoda. Když, tak si o tom můžete popovídat více s psychologem. Jste - li z Prahy, můžete se objednat i u mne na tel. 603454953.Zdravím vás Jitka Douchová
2.11.2005 9:54
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko. Po dvou a půl roce se se mnou nečekaně rozešel můj přítel. Důvod rozchodu udal, že už dál nemůže snášet naše hádky. Ty probíhali vždy kvůli jeho sestře, která je velice manipulativní typ a přítele proti mě poštvávala. O víkendu, měsíc po rozchodu, jsme spolu mluvili a pořád mě miluje, ale má strach z návratu a výčitek. Jak ho mám přesvědčit, že se není čeho bát, že i já mám své nejistoty, ale že stojí za to bojovat? Jinak byl náš vztah idelický, hledali jsme si spolu už i byt. Nedokážu bez něj žít. Je mi 20 let, přítelovi 25. Děkuji za odpověd!
Kamila
ODPOVĚĎ:
Pevným hlasem, a s vnitřním přesvědčením, dejte najevo, že jste dost věcí pochopila a můžete se OBA snažit, aby mezi vás nevstupoval nikdo jiný, Kamilo.Bylo by škoda promarnit šanci na vzájemně sdílený vztah, ne?:-)
2.11.2005 9:57
OTÁZKA:
Vazena pani doktorko, mila Jitko, tentokrat se na Vas neobracim s prosbou o pomoc, ale s podekovanim. V srpnu jste mi svymi radami moc pomohla a dodala odvahu pred mou tehdejsi cestou do Rakouska... Prestoze u nas zatim nedoslo k zadnym zasadnim zmenam (jen Sari roste a je s ni cim dal vic legrace), oba dva (i nase okoli) se snazime, nektere veci se usadily a ja z velke casti diky Vasi pomoci zase nasla sama sebe (coz momentalne povazuju skoro za klicove). Zase se Vam ozvu, dnes jsem Vam jen jeste jednou chtela moc a moc za vsechno podekovat!!! :-) Moc Vas zdravim a preju vsechno dobre, mejte se hezky, Denisa
Denisa
ODPOVĚĎ:
Milá Deniso, moc jsem na vás myslela, jak se vám daří!!!Jsem ráda, že o vás mám takto zprávu, že se to přeci jen sune kupředu - jak u vás dvou, tak ve vás... Myslím na vás a držím palečky, děkuji za poděkování, které mi udělalo velikou radost.Vaše Jitka
2.11.2005 10:00
OTÁZKA:
Paní doktorko,se svým manželem jsme spolu 18 let, máme spolu krásný vztah, skoro bezproblémový, ale nemůžu stále pochopit to, že mě manžel nedokáže oslovit.Je to spíš jakási moje zvědavost, co to má v hlavě za blok, že mi nedokáže říct jménem ani jiným oslovením.Když jsme se seznámili a trvalo určité intenzivní zamilování, tak si vzpomínám, že nějaké zdrobněliny používal, ale když ho na to upozorním, že dřív to šlo a dnes ne, tak tvrdí, že to patří k tomu období seznamování se a že když už se 2 lidé, co k sobě patří, dokonale sžijí, tak je nepřirozené, aby se oslovovali.Že mu já říkám jménem mu samozřejmě nevadí, ale pro něho je to prý vůči mně problém.Tím, že mě miluje jsem si jistá, ale nedokážu to pochopit.Nikdy jsem taky neslyšela, aby oslovoval svoji matku.Myslím si, že má nějaký problém vůči nejbližším ženám.Mně je to jen líto,jinak je to ten nejlepší manžel a táta našich dvou malých dětí.Děkuji předem za vyjádření vašeho názoru.
Martina
ODPOVĚĎ:
Milá Martino, vy jste si do značné míry odpověděla sama - asi má manžel nějaké problémy ve vyjadřování emocí, oslovování je pro něj velmi intimní záležitost(?) Ani při milování vás neoslovuje? Nedokážu bez větší znalosti jeho života v původní rodině odhadnout, o jaký blok se u něj jedná, jaké může mít příčiny. Jak to bylo u nich doma? Jeho otec svou ženu oslovoval? Myslím, že tento problém má více párů, často u svých klientů slyším oslovování "mámo", "táto", ačkoli jsou partnery. Vždy na to upozorňuji, rozebíráme to. Je to jakýsi únik, strach, jehož příčiny jsou ale velmi variabilní...
2.11.2005 10:18
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, jsem s přítelem 10let a máme roční dcerku, přítel pracuje mimo bydliště a jezdí domů ve čtrnáctidenních turnusech. Sblížila jsem se na netu s o 28let starším mužem, a moc bych ho chtěla poznat, a uvažuji o něm jako o případném milenci.On je sám, imponuje mi svým povoláním, svou osobností. Ráda bych věděla jak tuto situaci vidíte, se svým partnerem bych samozřejmě chtěla vytvářet rodinu, ale momentálně mám vnitřní stěny a nemohu se vztahu věnovat naplno.
Sylvie
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Sylvie. Přemýšlím o tom, na co se vlastně ptáte. Na to, co udělá nevěra s vaším vztahem? Nebo na to, jaký je vztah s mužem, o generaci starším? Víte,musíte vycházet ze znalosti sebe sama, do jaké míry může vedlejší vztah narušit to, co nechcete nabourat, nebo naopak- může vašemu základnímu vztahu pomoci.Existují nevěry konstruktivní i destruktivní...
2.11.2005 10:24
OTÁZKA:
mému partnerovi je 32, a navzájem se milujem, ale..?A zapomněla jsem na DĚKUJI
Sylvie,28let
ODPOVĚĎ:
To "ale"... je hodně důležité pro vaše rozhodnutí:-)
2.11.2005 10:25
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko :-)
Chodila jsem s přítelem více než 4 roky a v domnění, že už si nemáme co říct, jsme se rozešli. Nešlo to tak lehce, jak jsme si představovali, oba jsme k sobě pořád hodně cítili, ale pak jsem se dozvěděla, že i když jsem u něj pořád na prvním místě, schází se s jinou a jejich vztah začal již měsíc před tím, než jsme se rozešli. Dalo by se říct, že to byla nevěra v plném slova smyslu, protože i když jsme spolu oficiálně nechodili, stále jsme se vídali, vyznávali si svoje city. Pak jsem se o ní dozvěděla, vše jsem rázně ukončila a po nějaké době jsem se pokusila začít nový vztah s někým jiným. To byl asi impuls, abych si uvědomila, že stále miluji bývalého přítele. Dá se říct, že jsem mu vše odpustila, ujistili jsme se, že chceme být spolu a vrátili jsme se k sobě. Myslíte si, že je možné po nevěře vybudovat plnohodnotný vztah a polámanou důvěru obnovit? Moji rodiče o jeho nevěře ví a teď přede mnou stojí nelehký úkol, a to obnovit jejich důvěru k mému příteli. Ani nevím, jestli to ještě půjde... Velice Vám děkuji za jakoukoliv odpověď.
Rita
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Rito. Váš vztah prošel nějakými vývojovými fázemi.Patrně po 4 letech dospěl do stability, která se mohla jevit i přílišným stereotypem, proto ze strany přítele nový vztah - nový impuls. Taková věc ale může být jak destruktivní, paralyzovat možnost obnovení důvěry, tak konstruktivní - objevení toho, jakou hodnotu váš vztah vlastně má.Takže moje odpověď nemůže být jednoznačná.Ale - znám mnoho vztahů, které nevěra posílila - pokud byla jen vyjádřením toho, že je dobré pokračovat jinak, ale pokračovat. Vy jste si oba díky tomu uvědomili vaši lásku, toho bych se držela. A ještě jedna poznámka - rodiče sice něco vědí, ale rodiče mají svůj vlastní partnerský život. Váš partnerský život je VÁŠ:-)
6.11.2005 14:13
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, před rokem a půl jsem zjistil, že je mi manželka nevěrná a stále se s tím nedokážu vyrovnat, zapomenout. Mám strach, že pokud ze vztahu odejdu, přijdu tím také o malého syna. Pomůže čas nebo je ztráta důvěry trvalá záležitost. Nechtěl bych za 10 let zjistit, že mám pocit, že jsem je ztratil a vyčítat si, že jsem něco neudělal už tenkrát. Děkuji za odpověď.
Petr
ODPOVĚĎ:
Milý Petře, vaše otázka je příliš obecná - nevím, jaké okolnosti mělo zjištění manželčiny nevěry, co z toho pro vás dva před tím rokem a půl vyplynulo. Říkáte, že se s tím stále nemůžete vyrovnat, zapomenout na to - tzn., že manželka je již asi zase jen s vámi. Ale nevím, zda šlo z její strany o vážnější citový vztah, nebo sexuální úlet. Nevěra - to je široký pojem. Myslím, že byste si měl domluvit schůzku u psychologa a všechny své pocity s ním probrat.Je zbytečné se trápit, je to škoda pro vás, i pro ni, prostě pro váš vztah, který může být stále velmi dobrý, ne-li ještě lepší...
6.11.2005 14:18
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jestli je možné vyhledat poradnu, když si nejsme s partnerem jisti jestli se povahově k sobě hodíme? Jsme spolu 8 let z toho 6 spolu bydlíme(u jeho rodičů). Je nám 24 let a plánujeme společnou budoucnost(partner už dokončil studium, já ještě rok). Pocházíme ale z úplně jiného rodinného prostředí i sociální vrstvy a máme opačné povahy(já jsem více nad věcí a nic si moc neberu, partner je spíše hloubavější a pořád rozebírá co mě by ani nenapadlo, je více citlivý a někdy mu přijde že jsem chladná,ale to není pravda jen nejsem zvyklá dávat city stále najevo)bojíme se tedy, že se v životě neshodneme. Někdy se hádáme, protože máme odlišný pohled na danou věc, na druhou stranu máme spoustu věcí společných a máme se velmi rádi(taková osudová láska)také se smějeme spolu stejným věcem,umíme si zablbnout. Jediné z čeho máme strach je jiné prostředí, které nás formovalo. Také z partnerovy strany jsou problémy mezi rodiči (nepochopení, ztráta komunikace, alkohol, deprese- je to hlavně u otce a bojím se aby to nebylo dědičné, protože to bych nesnesla). Je možné vyhledat partnerskou nebo předmanželskou poradnu, kde nám řeknou zda můžeme žít spolu nebo ne? Nebo psychologickou poradnu kvůli rysům osobnosti a charakteru povah-zda jsou pro život slučitelné. Nečekám, že za nás rozhodnou náš život ale mohly by nám poradit jak to udělat aby jsme si porozuměli a nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním. Děkuji za odpověď s pozdravem Jana
Jana
ODPOVĚĎ:
Milá Jano, první pozitivní krok je již to, že si rozdíly mezi sebou nejen uvědomujete, ale umíte si o nich i povídat, rozebíráte je, patrně se to obejde bez konfliktů. Samozřejmě můžete navštívit manželskou poradnu s touto zakázkou - záleží na tom, odkud jste, v některých poradnách se realizuje i psychodiagnostické vyšetření, v některých si spolu s psychologem spíš povídáte. Kdybychom se sešli společně my, asi bychom se věnovali v rozhovoru jak vašim rodinným modelům, tak tomu, jak vypadá vaše vlastní realita, jakou podobu má rozdíl v emocionálním prožívání na jedné straně, v konkrétních reakcích na straně druhé. Určitě by to neměl být žádný velký problém, pokud o svých rozdílech víte. Závažnější může být heredita (dědičnost) na straně partnera - deprese a závislost na alkoholu... Ale nebojte, a asi fakt poradnu navštivte, tam vaše obavy mohou více objektivizovat:-)
6.11.2005 14:35
OTÁZKA:
Dobry den, predem moc dekuji za Vasi odpoved, omlouvam se, ze pisi jeste jednou, mela jsem dotaz ohledne toho, ze jsem na materske a manzel si dela co chce a nevim co mam delat, poradila jste mi, ze on ma prijit na to co chce a ja se mam venovat sobe a miminku, pritom si stanovim pevne body, ale ja nevim jak na to, nevim jak by bylo nejlepsi si body stanovit, a jak vubec s nim komunikovat, jako s podnajemnikem? je to pro me stresujici a to ze se mam citove obratit na rodice a pratele, to znamena, ze si ho nemam vsimat? nespat s nim? nebo delat jako kdyz se nic nedeje? ikdyz nevim jestli takto se da zit, rada bych aplikovala Vase rady a za jak dlouho to mam zacit resit, nezlobte se vubec si nevim rady, jsem bezradna, tak Vas jeste jednou prosim o radu, diky moc Alice
Alice
ODPOVĚĎ:
Milá Alice, ve shonu, v němž jsem, nemám nyní časovou možnost dohledat váš původní dotaz i mou odpověď, abych nalezla návaznost. Vztah dvou lidí ale opravdu nestojí na tom, že by spolu neměli partneři komunikovat, nežít spolu intimně, hrát nějaké hry. Jen - vy, byste měla být více nezávislá na manželovi, na jeho zájmu o vaši osobu. Stavět si pevné body ve svém vlastním životě i jinde, než jen na manželově zájmu o vás. Tím člověk ztrácí svou sílu i svou identitu. Znamená to vlastně žít i svůj vlastní život ,být za sebe, tešit a radovat se z věcí, které děláte pro sebe vy sama.I když rodina, pokud je oporou, je základní zázemí.Pokud se citově obrátíte i k rodičům, přátelům, to neznamená, že jeho ze svého života vyloučíte. Jen na něm nebudete závislá.
6.11.2005 14:44
OTÁZKA:
Dobrý den, nacházím se ve složité situaci a nevím si rady. Před dvěma roky jsem měla vážnější vztah, který jsem sama ukončila, dnes ani nevím proč. S mužem, kterého jsem tenkrát opustila jsem se nyní znovu začala stýkat, avšak on má nyní přítelkyni.. Nevím, co mám dělat.. Přítelkyně už něco tuší a já nechci být mrcha, která jí ho převezme.. On se nechce bavit o tom co bude, řekl že teď jsem milenka a později mezi námi znovu bude vztah..nebaví mne čekat..Děkuji vám za radu...
Zuzanka
ODPOVĚĎ:
Zuzanko, nejsem si teď jistá, co vám mohu odpovědět.Mé pocity? Potřebujete být pánem situace? - vy jste iniciovala rozchod před 2 lety, už dnes ani netušíte, proč,- nyní jste vztah obnovila, - nemáte trpělivost čekat na přítelovo rozhodnutí,-...
Snad - zkuste se vžít do něj, pak do svých citů a tužeb, přemýšlet nad tím, jestli jej opravdu tak moc chcete nazpět natrvalo (ne jen na vedlejší sex).Když si budete umět toto zodpovědět, nebude mít vaše míra trpělivosti tak úzké hranice:-)
6.11.2005 14:52
OTÁZKA:
Dobrý den. Je skutečně chyba dávat partnerce vše co člověk cítí, že potřebuje? Jsem moc otevřený, všichni kamarádi mi to říkají, že prý jdu se srdcem na dlani, ale už jsem takový, nedokážu hrát nějakou hru, pro milovaného člověka bych udělal vše. Nerad bych další vztah pokazil, proto prosím o radu. Děkuji moc.
Olda
ODPOVĚĎ:
Milý Oldo, člověk by si asi měl nechat zadní vrátka, protože jinak ztratí úctu druhého, který nás cítí jistého a může si s námi manipulovat, jak chce.Ale slabost a závislost na druhém, to není dobrá deviza do rovnocenného vztahu.
6.11.2005 14:55
OTÁZKA:
Vazena pani doktorko, jsou to asi dva mesice, co jsem psala o svem souzeni s jistym dotycnym (15.08.2005, 12:02) Tehdy jste mi radila, abych se k nemu nevracela. Neposlechla jsem.
Nuze, po nekolika mesicich, co jsem ho nevidela se mi ozval, ze me musi videt, ze je to pro nej evidentni, ze me liba, atd... Vubec jsem nevedela, co to jako ma byt... Nicmene, protoze ho mam rada, prijala jsem ho bez vycitek, zkusila zapomenout a snazila se to vsechno preklenout, proste jsem si rekla, ze zacneme znova od zacatku. Choval se docela fajn, jen mu tak nejak chybela energie, elan, snazila jsem se na nej byt mila, pomoct mu, trochu ho pozvbudit. Po nekolika tydnech mi opetovne oznamil, ze me nechce, nemiluje me, ani me nikdy nemiloval. Prijala jsem to v pohode s usmevem, sice jsem mu na oko vynadala, ze to si to mel rozmyslet, ze ho nikdo nenutil, aby se vracel... ale cely vecer jsme se jeste smali,bylo nam dobre. Rano me zkusil pomilovat, byla jsem netecna, urazena, prece mi oznamil, ze me nema rad, odesel. Nicmene mi prisla zprava, jak strasne jsem byla krasna... Kdyz jsem se ho pak zeptala, co to jako melo byt a jestli chce udrzovat jen "sexualni vztah", ze bych byla pro, odpovedel, ze si mysli, ze nam to stejne nefunguje a ze si o tom jeste promluvime. Vecer se pak dostavil jako velky macho, vzal si sprchu, najedl se, o nicem jsme si nepromluvili a pak kdyz jsem nebyla okamzite k dispozici, tak mi zacal vykladat, ze to stejne vzdycky stalo za houby, ze to se mnou ani nikdy nebylo poteseni, ze to mel teda lepsi, navic, ze jsem vlastne oskliva. Kdyz jsem se ho logicky zeptala proc to teda celou dobu delal, a ze to jsme si mohli tu historii usetrit, rekl, ze ani nevi, ze mu to bylo jedno. No co naplat,strasne jsme se pohadali, me ta jeho tvrzeni nejak neudelala dobre a tak jsem sebrala odvahu a vyhodila ho... No a ted jsem zjistila, ze ten kluk celou tu dobu sesti mesicu, co jsme se rozesli, nemel zadnou holku, ja jsem byla posledni a ted opetovne prvni. Napsal mi, ze bychom mohli byt pratele, ale ze ted musi byt sam. On je porad sam, ma sebevrazedne myslenky, proste je psycho nebo co. Potrebovala bych si jeho chovani nejak vysvetlit, nez si zacnu opravdu myslet, ze jsem oskliva a na nic v posteli:-) Co si o tom myslite?
eva, 25
ODPOVĚĎ:
Milá Evo, nejsem schopná yní vyhledat naši komunikaci ze srpna, ale podle vašeho povídání je zjevné, že váš bývalý přítel je psychicky nestabilní, narcisticky laděný, potřebuje neustálou satisfakci -nemá-li ji, ubližuje. Nevím, jestli máte přemýšlet nad ním a jeho problémy, nebo se spíš od něj definitivně odpoutat, tj. osvobodit!!!Já bych vám samozřejmě radila variantu č.2, ale záleží to na vás. A jestli jste krásná, a jaká jste v posteli? On asi tím arbitrem být nemůže , musíte to být vy, která si bude věřit. Budete.li si věřit a mít se ráda, bude to z vás vyzařovat:-)
6.11.2005 15:11
OTÁZKA:
Dobrý den, prosím, poradíte mi: co byste řekla, že jsou pilíře fungujícího partnerského vztahu? Děkuji
Pavel
ODPOVĚĎ:
Pavle:-) Každý máme své vlastní. Podle mě je to primárně vzájemná úcta a respekt, fyzická přitažlivost, alespoň částečná názorová shoda, podobný hodnotový systém. Od toho se odvíjí vše další. Zdravím
6.11.2005 15:14
OTÁZKA:
Dobrý den, nevím jak s manželem, když mám pocit, že mě vlastně nepotřebuje. Má svou firmu - hje ředitel (zvyklý rozhodovat, řídit a není zrovna týmový hráč), bere jako samozřejmost, že se starám o domácnost a o děti, maximálně mi vytkne, když není něco podle jeho představ. O sex zájem nemá, o víkendu chce pořád jezdit na chalupu a tam pracovat na zahradě. Nakoupí, když mu napíšu seznam. Když se mi i dětem na chalupu nechce, jede sám, když jedeme, tak dobře. Peníze ze společného konta investuje (snad účelně, nemám důvod nevěřit) do spoření dětí, chalupy apod., ale o výdajích mi neříká, takže o toku peněz nemám přehled. Když mu vyčtu, že by mi mohl něco říct, když vybírá velké částky (a třeba nakoupí cenné papíry), opáčí, že ať se o to starám sama, že on by byl rád, kdybych se starala já a jeho tím neobtěžovala. Nikdy na mě ani nežárlil a tak vedle sebe žijeme 15 let, vlastně si snad ani moc nevadíme, ale - nevím jak jemu - mně prostě chybí partner a připadám si jako kus nábytku. Lze to nějak změnit, anebo se můžu jen smířit se situací? Děkuji Karolína
Karolína
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Karolíno.Evidentně máte každý jiné představy o partnerství - zatímco vy potřebujete sdílení, manžel potřebuje mít pocit, že dobře plní úkoly, příslušící muži - ekonomické zabezpečení rodiny, investice, rozvíjející jím vydělané peníze, práce na chalupě. Splní si i jiné ¨věci - např. nakoupí, dostane-li pokyn a seznam. V jeho očích on je určitě spolehlivý, zodpovědný. Je asi opravdu sólista, zatímco vy jste týmový spoluhráč. Chápu, že vám chybí partner, ale zkuste dělat něco jiného, než mu to vyčítat. Zkuste být vy tím prvním, kdo začne iniciovat něco nového pro všechny, snažte se jej zapojit více do rodinného života tak, aby jej to zajímalo. Jinak ale myslete i sama na sebe - co dělat ve svém volném čase, z čeho se těšit. Vy musíte vědět, proč s manželem žijete, co na něm máte ráda. Možná by to chtěl změnit i on, nejen vy, ale za těch 15 let se to již vše příliš zaběhlo... Nechcete zkusit - zatím alespoň vy sama,navštívit psychologa se specializací na partnerské vztahy, nebo manželskou poradnu?:-)
13.11.2005 13:32
OTÁZKA:
Děkuji za odpověď paní doktorko (odpovídala jste dnes na můj dotaz ohledně ztráty sexuální chuti). Je lepší vyhledat psychologa nebo sexuologa? Přítel by tuto pomoc také uvítal - preferuje muže. Nemáte nějaký kontakt? Děkujeme
Eva
ODPOVĚĎ:
Hezký den, Evo. Nyní si nevzpomínám na váš dotaz, takže můžu odpovědět jen obecněji - promiňte mi to :-).Ztráta sexuální chuti je většinou psychicky podmíněna, tzn., že 1.návštěva by měla být určitě u psychologa.Sexuolog je odborník na sexuální dysfunkce, ordinuje léky a kontroluje jejich účinnost (alespoň je tomu tak u většiny sexuologů). Mohla bych vám doporučit samozřejmě různé kontakty, ale ne takto na dálku.Nevím, kde žijete, např. Ale celkově ráda doporučuji kolegy "na míru" na základě hlubší znalosti problému i vaší osobnosti. Kdybych měla nyní bez tohoto vypálit od boku, skvělý je např. Mgr. Jonáš Habr, pracující v manž. poradně na Černém mostě v Praze.
13.11.2005 13:45
OTÁZKA:
Milá paní doktorko, můj dotaz bude trošku delší, ale ráda bych věděla názor odborníka. S manželem jsem necelé 4 roky, po půl roce chození jsme spolu začali bydlet a po 2 letech jsme se vzali, bohužel od té doby to přestalo fungovat. Manžel je dost agresivní a na běžné hádky reaguje hysterickým řevem a fyzickým násilím, tedy nevím jestli se to tak dá označit, ale surově mě bere za ruce a smýká se mnou o postel, bere mi hlavu do dlaní a řve na mě ze vzdálenosti pár centimetrů. Zůstavají mi po rukách modřiny a podlitiny. Ráda bych věděla jestli je možné, abych s tím šla třeba k doktorce, aby o tom byl aspoň nějaký zápis, kdyby v budoucnu byla potřeba to nějak dokázat. Nechci, aby to vyznělo, že má jen záporné vlastnosti, on je jinak moc hodný a hlavně všude dává najevo jak mě má rád, ale bohužel by mi pak asi těžko někdo věřil jaký dokáže být doma. Jen si dovolím s něčím nesouhlasit a už je oheň na střeše, nic se u nás neřeší diskusí, ale jeho řevem a urážkami na mojí osobu a za půl hodiny se už strašně omlouvá a vyznává mi lásku a chce to samé ode mě, ale já po jeho výstupech těžko něco takového dokážu opětovat.Když začne řvát tak ho klidným hlasem prosím, aby byl potišeji, už si sousedi stěžovali, že od nás jsou často slyšet hádky, a já se pak stydím pomalu vyjít z domu. Snažím se už o věcech, které vím že ho vytáčejí vůbec nemluvit,ale jeho vytáčí věci, které by stačilo rozhovorem a vysvětlením názorů na určitou věc, například výdaje v domácnosti, vyřešit klidnější formou. Taky se bohužel objevili jeho majetnické sklony, jezdím za příbuznými zhruba jednou za 2 měsíce na jeden den a i to už mu začíná vadit, přitom se mnou už jezdit nechce, protože ho to tam prý celý den nebaví. Kdyby to bylo obráceně, tak by křičel. Ale já ho nenutím, když nechce jet, nevadí je to na něm. Já jsem před ním měla 2 vztahy, první vydržel přes pět let a byl vcelku pohodový, bohužel pak láska vyprchala a já se zamilovala jinde, mimo domov, odstěhovala se za ním, ale bylo to strašný, moc pil a mlátil mě, takže to po dvou letech skončilo fiaskem a mým obrovským zklamáním. Pak jsem poznala manžela, byl úplně jiný, ohleduplný, laskavý, starostlivý, hodný. Bohužel se agresivně začal projevovat až krátce po svatbě, o to mě to mrzí víc, ví čím jsem si předtím prošla a teď je na mě takhle surový. Nevím co dělat, kam jít, zkouším ho ve chvílích klidu přesvědčovat, aby s tím někam zašel, on dokonce uzná, že mám pravdu, ale nikam s tím nejde. Já už zkoušela volat do Manželské poradny, ale bohužel mě odradil přístup a strohé oznámení, že bez manžela to stejně nemá moc význam, tak jsem to vzdala. Po jedné takové domácí scéně jsem dokonce volala na linku důvěry, byla jsem vystrašená, za to mě opět seřval a nemluvil se mnou. Obávám se, že naše situace se začíná dost podobat situaci jeho rodičů, asi to takhle viděl doma a přijde mu to normální. Nevím jestli by nějak pomohlo kdybych to šla jeho rodičům říct a ukázat jim ty modřiny? Zároveň se ale bojím, že mu vynadají a já to pak doma budu mít ještě horší, nebo že na mě budou koukat jak na blázna a postaví se na jeho stranu. Nemám se hlavně komu vypovídat a většinu citů držím v sobě. Stydím se to někomu vyprávět. Nechci ten vztah ještě vzdávat, jinak si rozumíme, ale chci aby s tím začal něco dělat, ale nevím jak ho k tomu donutit.
Eliška 25
ODPOVĚĎ:
Milá Eliško. Začnu postupně, ve vašem povídání je více zajímavých momentů, které dohromady splétají váš příběh. 1/opravdu se manžel nechoval podobně v době, kdy jste spolu začali žít?Žití ve společné domácnosti už přeci obnáší společné hospodaření, vytváření něčeho společného v různých ohledech.Fantazíruji si - možná jste oba zpočátku spoustu věcí přehlíželi, podceňovali to negativní.Určitě ale nemohlo jít při společném životě hrát neustále hru na to, že jste lepší, než ve skutečnosti. To jde při občasném scházení se na schůzkách, ale jinak moc ne.Možná jste některé věci vidět ani nechtěla?
2/Jako byste přitahovala agresivní typy mužů.Zkuste si přemýšlet nad tím, čím a proč?
3/Měli byste se opravdu spolu naučit řešit problémy, to manžel evidentně neumí, má -konec konců-identifikační vzor ve své vlastní rodině. Můžete to být vy, kdo jej zastaví v řevu.Je - li v afektu, nemá smysl komunikovat vůbec, odložit vše na lepší chvíle, a to nekompromisně. O tom byste se ale mohli domluvit jen právě v pohodové chvíli - dohodnout to jako prevenci.Nekomunikujete-li bez předchozí dohody s vytočeným člověkem, jeho agresivita a napětí se naopak ještě více vystupňuje.
4/K lékaři si samozřejmě můžete zajít a nechávat si vše zdokumentovat, ten vás však bude vést k oznámení na policii.Nejsem si jistá, zda zrovna to chcete. Ale zároveˇn můžete chtít jen ty záznamy a mít je pro všechny případy do budoucna.
5/Do manželské poradny si zcela rozhodně zajd¨ěte, potřebujete podporu, pomoc při řešení konkrétních situací.Není pravda, že to nemá smysl tehdy, pokud nebude spolupracovat i manžel. Má to velký smysl i tak. Navíc, manžel poradnu odmítá, protože se jí bojí.Když by se něco zlepšilo, je možné, že by byl rád, kdyby tam pak zašel rovněž.
5/ Nemyslím, že by bylo moudré chodit k manželovým rodičům ukazovat modřiny. Jste dospělí lidé, měli byste si to řešit sami spolu a ne do toho vtahovat jeho rodinu, aby zasahovala.Mohlo by se to i -mj.-vymstít vám samotné...
13.11.2005 14:24
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,
jsem po druhé rozvedená a už si začínám pokládat otázku,zda je nebo není chyba ve mě.
Můj první vzah byl s úplně obyčejným klukem,kterého jsem milovala,ale bohužel přišla pozdě na to,že má rád alkohol a jiné ženy.Ještě tři roky po narození naší dcery jsem vše tolerovala.Pak už mé síly nestačily a já se seznámila s klukem z Prahy .Po rozvodu jsem se i s dcerkou k němu přestěhovala.Po třech letech jsme se vzali.Za rok se nám narodil chlapeček.Štěstí,láska a spokojenost.Ale klučík začal chodit do první třídy a u nás začala tvrdá výměna názorů na jeho výchovu.Nadržování.To co dříve moje dcera nesměla,to se druhému tolerovalo.Nemám ráda ,když si lásku dětí rodiče kupují.Před půl rokem jsem se rozvedla ,ale pořád spolu bydlíme.Je to velice problemová situace,protože manžel mi řekl,že nemám na nic nárok a k tomu mi chce odebrat syna,kterému bude devět let.(Manžel) si jej stále kupuje drahými dárky a já nemám vůbec žádnou šanci.Teď bude probíhat majetkové vypořádání,ale i soud o svěření do péče.Oba dítě stejně milujeme,ale já jsem zastáncem úplně jiné výchovy.Manžel se mi začíná vysmívat do obličeje a uráží mě různými slovy( vulgárními),nadávky chodí vždy komentovat do pokoje dětí,kde mě i před nimi uráží.Za celou dobu našeho manželství jsem nikam nesměla chodit,protože manžel hrozně žárlil.
Po rozvodu jsem se poznala kluka,který je také rozvedený a z prvního manželství nemá děti.Je hodný a má rád i obě mé děti.Nevím co mám dělat,protože ten otazník je veliký.Jsem asi veliká puntičkářka na úklid a na výchovu svých dětí.Manžel mi to vždy zazlíval a právě v tom je asi i ten problém.Jen se bojím toho,že mu soud synka svěří do péče.A mě zbydou jen oči pro pláč.
Všichni,kdo jej znají mi nevěří jeho hrubost a zlost ,která se u něj čím dál ,tím víc vyskytuje.On Vás neuhodí,ale jeho slova jsou opravdu zlá a urážlivá.Vždy mi řekne,že se bráním jen křikem a to už naučil používat i synka.Cokoliv mu řeknu a potichu,tak mi odpoví,že po něm pořád něco chci a že křičím.
Mám pocit,že sociální pracovnice a soudci mu jdou na ruku a i když jsem vzorná mamina,tak nemám šanci.
Chci je mít oba u sebe.Vychovávat je a připravit je do velkého světa,který už tak je dost složitý.
Poraďte prosím ,co dál?
Děkuji Vám.Marie
Marie
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Marie. Jedna věc je,kde je chyba při opakované problematické partnerské volbě, druhá věc jsou následky 2. rozvodu.
Ad 1/ Asi byste si měla v budoucnu více uvědomovat, jaké máte očekávání od partnerského a rodinného života, více to s potenciálním manželem probrat, znát se navzájem. Otázky okolo výchovy dětí bývají velmi častým problémem pro jinak dobrý partnerský vztah, zvláště pak tam, kde jeden rodič je nevlastní
Ad 2/ Soud nemůže svěřit automaticky dítě do péče otci, pokud vy budete proti. V takovém případě se stanovují soudně znalecké posudky 2 nezávislých odborníků - psychologa a psychiatra, na jejich základě se teprve definitivně rozhoduje. Máte ještě jednu možnost - kdyby se váš vztah zklidnil, byli byste s manželem schopni kooperovat, domlouvat se na společných pravidlech okolo výchovy, pak - za těchto podmínek - je možnost realizovat střídavou výchovu (resp.střídavou péči). Pokud se však vůbec neshodnete, to by žádný psycholog nedoporučil, neboť prioritou by měly být zájmy dítěte.
13.11.2005 14:44
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorko,chtela bych Vas pozadat o odbornou radu.S pritelem jsme spolu zacali chodit pred 7 lety a asi o pul roku pozdeji catecne spolecne bydlet.Spolecne jsme vystudovali VS a nyni pracujem u stejne firmy/kazdy ale v jinem oddeleni/.Spolecne se milujem a planujeme svadbu.Musim rict ze jsme oba tvrdohlavi,narocni sami na sebe a tim i na sve okoli.Problem je v tom,ze pritel si obcas rad vypije a potom ma agresivni sklony.Ty se ale v posledni dobe projevujou i v pridpade,kdyz se takzvane "nastve".Sice jde jen o facku a zamezovani pohybu,ale me to strasne ponizuje a urazi.Jedine co na nej pusobi je to,ze se zacnu smat,v podstate to,ze se nebranim. Samozrejme i ja mam sve chyby,nejvetsi asi v tom,ze rada komanduju.Ale kdo me zna,vi,ze to nemyslim osobne. Dekuji predem za radu.
Lenka
ODPOVĚĎ:
Milá Lenko, neumím takto zpovzdálí asi detailněji odpovědět, neboť neznám situace, které přítele vyprovokují k agresi.Nebo jste tím primárním stimulem vy? Zkuste si schválně ty situace a atmosféru předtím, zapisovat, abyste se v tom více vyznala. Chápu, že vás jeho omezování vaší svobody a facky ponižují.Budete-li aplikovat to, co jeho zarazí - smích, může jej vnímat jako výsměch, ponížení zase jeho osoby. Může to být účinná brzda pro agresi, ale ne dlouhodobé konstruktivní řešení. Měli byste o tom spolu prostě mluvit - v klidných fázích, samozřejmě:-)
13.11.2005 14:52
OTÁZKA:
Paní doktorko,chtěla bych poradit ohledně jedné záležitosti. Jsem vdaná , je mi 25 let a již přes rok mám milence. Je mi s ním fajn, milování je neuvěřitelné a svým způsobem ho mám i ráda a nechci ho ztratit. Ač tedy vím, že to už přeci musí přestat, nejde to donekonečna. Myslím že ve vztahu by nám to asi neklapalo, má názory a vlastnosti , které bych asi u partnera nechtěla.Sama se v sobě nevyznám, manžel je zase naopak super povahy, klape nám to a v sexu mě dokáže uspokojit. Pravda je, že po 6 letech to není žádná "divočárna" a v poslední době to pro mě není takový požitek jako s milencem.Připadám si rozpolceně a nevím proč to vůbec dělám..Máte nějakou zkušenost ze své praxe, s podobnými klientkami? jen z mého krátkého popisu- nemáte nějaký názor, proč to dělám, nějaké výhodisko či radu? Děkuji
Lena
ODPOVĚĎ:
Zdravím vás, Leno:-)Samozřejmě mám zkušenosti s něčím podobným, co vy prožíváte:-),dokonce více, než časté...U vás je to nyní, Leno, konflikt mezi rozumem, citem, a fantastickým sexem. S manželem se znáte od svých 19, je to stabilizovaný vztah, jistota, opěrný bod ve vašem životě.Máte 6letou vzpomínkovou minulost, plány do budoucna. S milencem se znáte rok, předpokládám, že se nevídáte denně, jiskření mezi vámi ještě stále není na bodě kulminace, pořád je kam jít dál. Je-li manželský sex nesrovnatelný s tím mileneckým, těžko to dokáže člověk dobrovolně utnout.Důležitá je ale vaše věta :"Připadám si rozpolceně a nevím, proč to vůbec dělám.." Zkuste si pro sebe zanalyzovat, zda vás začalo trápit svědomí, strach z prozrazení, či vám již vztah s milencem zasahuje do vztahu s manželem. Udělejte si pro sebe inventář nejdůležitějších hodnot, které potřebujete pro dlouhodobý vztah, až jej budete mít, seřaďte vše podle důležitosti. Milenecký vztah vždy hrozí prozrazením, ale může narušit i tak leccos jiného v partnerství. Stojí-li vám skvělý sex za případné problémy, není co řešit...
13.11.2005 16:53
OTÁZKA:
Dobrý deň pani doktorka, potrebovala by som od Vás poradiť. Som vydatá, manžel je odo mňa o 13 rokov starší, ja mám 29, on 42. Máme 2-ročnú dcérku. Problém je v tom, že manžel nemá žiadnu potrebu so mnou komunikovať. A to úplne doslovne. Brali sme sa iba pred troma rokmi a v takomto štádiu tvz. "tichej" domácnosti je náš vzťah už dobré dva roky. Nepotrebuje sa o ničom porozprávať, poradiť, objať ma, o nežnostiach ani nehovorím. Keď sa snažím s ním o tom porozprávať, tak on mi odpovie, že on je unavený z práce, že má toho všetkého veľa, že pracuje na tom, aby sme sa mali dobre atď atď atď., bla bla bla. Ale prečo tá strašná ignorancia?! On je úplne apatický, nič ho nenadchne, nevie sa ani schuti zasmiať. Samozrejme, iba doma. Keď má telefonát, je super, fantastický, vtipný, keď dotelefonuje, tak je to mlčiaca pohroma. Nudí ma pohľad na neho, pred svadbou taký nebýval, veľa sme sa nasmiali, celé dni milovali – a teraz? Sex máme raz za pol roka, stále sa vyhovára na svoju vyčerpanosť. Pritom čo sa týka pracovných starostí, má prácu ako každý iný. Tvrdí mi, že milenku nemá, síce mu to verím, ale keby mal milenku, pochopila by som, prečo sa ku mne správa tak ako sa správa. Odkedy máme dieťa, tak mám pocit, že som „postúpila“ výlučne do úlohy matky. Naše rozhovory sú už iba na úrovni čo treba kúpiť a čo budem zajtra variť. Jemu stačí, že je upratané, navarené, že sa o dcérku príkladne starám a nič viac nepotrebuje. Je neuveriteľne chladný a bojím sa toho, že s tým nič neurobím. Ráno ide do práce o siedmej, príde večer o ôsmej, naje sa, zapne telku a pozerá televízor bez mihnutia oka do druhej – tretej do rána – na to unavený nie je. Ale rozprávať sa, to nie. Milovať sa nevládze, ale porno pozeráva veľmi často. S kolegyňami sa dokáže prerozprávať hodiny, so mnou ani minútu. Veď ja si to najviac zaslúžim, robím mu komplet servis v domácnosti a nič z toho sa mi nedostáva v podobe jeho pozornosti naspäť. Som typ ženy, ktorá sa o seba stará, nechodím doma v teplákoch, stále sa snažím dobre vyzerať, som komunikatívna, spoločenská, on je úplný opak. To sa ani nedá nazvať manželský život, my sme iba spolubývajúci. A vôbec sa nesnaží s tým nič robiť, jemu sa to zdá úplne normálne ...Inak ako otec je úžasný, miluje dcérku najviac na svete a snaží sa jej venovať čo najviac. Ďakujem vopred za radu, pani doktorka.
Jarmila
ODPOVĚĎ:
Milá Jarmilo. Zdá se mi, že manžel, ačkoliv je mu teprve 42, se dokáže exponovat již jen s lidmi, před nimiž se může předvést jako brilantní společník, ale jinak už je to unavený muž, mentálně starší, než fyzicky? Asi už pro něj není napětí, mít vedle sebe mladší atraktivní partnerku, prostě vás má, on musí jít dál. Je v nebezpečném věku tzv. střední krize, kdy si muži musí často potvrzovat svou hodnotu stále dále, stále u dalších a dalších žen. Možná bude mít problémy v citové sféře, možná je opravdu vyčerpaný, proto problémy v sexu (dívá-li se denně na porno, místo, aby se miloval s vámi). Ale může to být vše úplně jinak. Možná jste se díky mateřské roli stala pro něj méně zajímavou, spíše na něm závislou, ženou, kterou již nepotřebuje dobývat. Mohu se jen dohadovat, myslím, že by to chtělo navštívit psychologa a vše s ním probrat na konkrétních příkladech...
13.11.2005 17:07
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na Váš názor na můj problém.Můj manžel chytil po 50 letech druhou mízu,má milenku,se kterou se již něklikrát jako rozešel, ale vztah ve skutečnosti trvá už druhý rok.Vůbec se oba nechovají diskrétně, i když ani jeden z nich nechce přijít o svůj domov. Manžel je notorický lhář a slaboch bez vůle.Řekla jsem si, že když mu nestojím za to, aby tento vztah ukončil, že mě zase nestojí za to, abych se tím trápila. Rozhodla jsem se od něho osamostatnit tak, abych na něm nebyla závislá. Začla jsem víc chodit do společnosti s kamarádkami, sama si odjedu na celý víkend za dětmi. Manžel, který byl zvyklý, že jsem s ním jezdila o víkendech na chalupu a že jsem se stále popelila u sporáku doma, to bere velice zle, napadá mě, že jsem ho odkopla, že se mu takto mstím a jezdím všechny kolem proti němu popichovat, ale pravda je taková, že se jezdím pobavit, abych přišla na jiné veselejší myšlenky, naštěstí dokážu vypnout a opravdu si to užít.Je taky pravda, že na něj děti a kdo to ví koukají divně, ale je to tím, jak se sám chová a oni to vidí i bez toho, abych jim něco říkala.Manželovi jsem řekla, že má právo si žít život podle svých představ a svých životních hodnot, že se o jeho milenku nestarám a ať si to užije.Moje city k němu jsou díky jeho nevěře na nule, ale vím, že by beze mě skončil moc špatně, proto ho ještě stále beru za blízkého člověka, kterého asi neopustím, protože vím, že milenecké vztahy netrvají věčně a my už za sebou máme společných 30 let.Tak snad zase přijdou opět časem hezké společné roky? Děkuji předem za Vaši radu.
Kristýna
ODPOVĚĎ:
Milá Kristýno, působíte na mě jako velmi moudrá žena, která má v sobě více citu a zodpovědnosti společně, než kdo tuší. Váš manžel to teď neocení, ocení to později, o to nemám strach. On jen potřebuje mít vše - úspěch a pozici u milenky, i u své rodiny, která je pro něj nesmírně důležitá. Já nemám, co bych vám poradila, nevěděla bych nic lepšího, než jaký je váš postoj. Jen si myslím, a za vás doufám, že i vaše city k manželovi časem postoupí z nuly na vyšší příčku. Teď funguje vaše hrdost a vaše obranné mechanismy - "zaplaťpánbůh". Dejte všemu čas, sobě rezervu...Držím moc palce
13.11.2005 17:16
OTÁZKA:
Paní doktorko-dobrá rada nad zlato.Máme s manželkou už dlouhotrvající problémy v oblasti hádek a neshod.Trápení které jsme si za poslední roky užili nás ovlivnuje i v současné době.Namůžeme zapomenout na bolesti které jsme jeden udělali druhému a oba jsme docela dominantní.Problematika je velice obsáhlá ale pokusím se popsat nynější problém.Dochází mezi námi k velkým výkyvům,že jeden týden jsme jako nejvzornější manželé a poté se něco zlomí,sinusovka se vychýlí a naše emoce způsobí neskutečné rozbroje.(většinou díky maličkosti)Oba se máme rádi,v současné době jsme si věrní,chceme spolu vychovávat naše dva syny ale nemůžeme se někdy ani cítit.Před chvílí se žena odstěhovala na nějakou dobu aby jsme si uvědomili naši potřebu jeden druhého.Myslíte si že je to vhodné a nebo nás to jen odcizí?Jsme rozhodnuti pro manž.poradnu ale než se tam dostaneme bude to trvat.Žena je hodná a vážím si jí.Byli jsme si vzájemně nevěrní.(před 5lety)Nyní dělá ve firmě kde jsem leta pracoval a vlastně mám pocit že mi sebrala mou práci.(jsem ale rád že ji má)Já mám nyní velice dobrou práci ale snažím se neustále vzdělávat a nezbývá mi pro rodinu a ženu tolik času.Žena si dodělává maturitu a má také hodně učení.Je to velice náročné a bojím se že to nezvládneme vyřešit ani s psychologem.Děti to odnášejí a to nás oba trápí,tak když ted jsme od sebe aspon vím že nebudou hádky.Je to ale správné aby jsme nežili společně pro několik následujících týdnů?
Moc děkuju.
Radek M.
ODPOVĚĎ:
Radku, ve vaší otázce, vašem příběhu, je příliš -pro mě - otazníků.Je mi jasné, že váš vztah zasáhla oboustranná nevěra, není mi jasné, zda byla důsledkem delší krize mezi vámi dvěma, či nikoliv.Nevím, jakými způsoby jste to řešili poté, co bylo vše otevřeno. Představuji si to tak, že jste prodělali závažnější krizi, kdy jste museli opět nalézat sebe sama v partnerském,milostném kontextu.Děti jsou jeden důvod, proč zůstat spolu, ale asi opravdu ne jen. Týden je vám spolu dobře, týden se hádáte kvůli maličkostem - je ve vás obou křivda, spousta nezpracovaných věcí, které možná sami nezvládnete. Pauza by byla rozumná za určitých okolností. Raději se rozhodněte pro manželskou poradnu co nejdříve!
13.11.2005 17:32
OTÁZKA:
Pani doktorko, prosim poradte mi, jsem vdana 10let,je mi 30, manza 32, mame male miminko, je to prvni dite, od doby kdy jsem se vratila z porodnice se manzel nechoval pekne, nepomahal.... no zkratka si delal co se mu zlibilo, pokud byl doma tak me deptal, protoze jsem na to byla psych. dost spatne tak ho rodice vyhodili, bydli ted u kamarada a ja nevim co dal, chtela bych ho zpet, chtela bych otce pro sve mimi, ale nechci aby se ke me jeste nekdy tak choval,jelikoz bydlime s rodici, coz podotykam mu nikdy nevadilo, tak mi rika, ze bude se mnou jen kdyz s nimi bydlet nebudeme, ale vlastne nevi jak by chtel bytovou situaci resit, rekla jsem mu ze jsem ochotna s nim bydlet, tak zase vymyslel, ze vlastne ne, ze ho nasi urazili, tim ze ho vyhodili, a ze ten byt prodame a rodicum sezene pronajem se slovy, ze tady vecne nebudou, nejak to nedokazu v hlave srovnat,bojim se toho, ze kdyz se vrati tak vse bude za chvili zase stejne, ale nevim jak mam reagovat na jeho zpravy a telefonaty, kdy mi rika, ze se odstehujeme, rodice mi velmi pomahaji s ditetem na rozdil od nej, ze nas miluje, ze mu chybime, ale ze nas nemuze videt ze se nechce s rodici setkat, nevim jak mam tuto situaci resit, nepomohla by jste mi prosim, nevim kudy kam,jsem na materske a poradnu v blizkem okoli nemam a s mimi nechci zatim cestovat, je mozne ze by se takovy clovek zmenil, myslela jsem ze ho znam, ale na jednou zjistuji, ze ne, je mi smutno, prijde mi ze jeho charakter asi neni nejlepsi, diky moc predem za radu.
Marcela
ODPOVĚĎ:
Marcelo, těžko vám poradím v tom, jak se máte rozhodnout. Jste mezi dvěma mlýnskými kameny - rodiče kontra manžel,otec vašeho děťátka. Vy jste závislá provozně i citově na rodičích, chcete zpět ale i jiný vztah, než jaký vám mohou rodiče poskytnout. Je to asi opravdu docela patová situace, jestli manžel a rodiče stojí proti sobě a soužití společně je nepřijatelné. Asi vám nezbývá nic jiného, než si v sobě srovnat, kdo je pro vás důležitější. Pokud by to byl manžel, pak mu dejte šanci a požádejte své rodiče, aby to respektovali jako vaše rozhodnutí.Na manželovi byste měla chtít rozhodnost, zodpovědnost, řešení situace. Víte, není tak úplně dobré, že jej vyhodili rodiče. Oni jakoby jednali za vás. Ale vy jste vdaná dospělá žena, matka,měla jste to rozhodnout vy.
13.11.2005 18:01
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorko,predem Vam dekuji za odpoved. Mam nasledujici problem: s pritelem jsme byli vice jak 3 roky a nas vztah prosel mnoha zatezkavacimi zkouskami (priteluv pobyt v zahranici delsi dobu - dodelavani doktoratu na zahranicni univerzite, muj rozvod (pritel nebyl pricinou rozvodu, seznamili jsme se v dobe, kdy jsem se jiz rozvadela, moje dcera z predchoziho manzelstvi apod.). Vse jsme zdarne prekonali, muj pritel velice touzil, abychom vsichni 3 odjeli bydlet do zahranici (mel tam moznost prace). Velice na me lpel, dozadoval se ode me neustaleho kontaktu. Cca. pred 1/2 rokem jsem mela nejakou krizi, ktera zacala tim, ze jsem mu povedela, ze "me to s nim nejak posledni dobou nebavi". Asi jsem se ho dotkla, a asi o to vic, ze jsem se pak priznala, ze to neni pravda a placla jsem to "jen tak". Zkratka pul roku jsme se ruzne dohadovali, navic pritel byl pres tyden pracovne mimo republiku a jezdil jen na vikendy, ktere vypadaly zhruba tak, ze v patek jsme se treba udobrili, v sobotu dobry, a v nedeli pred jeho odjezdem jsme se stihli znovu pohadat. Nesmyslne jsme si prestali uplne rozumet. Pritom mame spolecne zajmy, vkus, proste, jak jsme si nekolikrat rekli, jsme asi ta dvojice, ktera je idealni a mnohokrat jsme se shodli, ze na svete bychom asi tezko nasli nekoho, kdo by nam vice vyhovoval. Jak jsem byla toho pul roku tak protivna, priznal se mi pritel, ze se chtel mnohokrat rozejit, ale nedokazal to, protoze me velice miloval. Prisel tedy s napadem, ze se na nejakou dobu odstehuje k rodicum, coz me prislo neprijatelny - dle meho nazoru se krize timto zpusobem neresi. Tak jsem mu rekla, ze pokud chce odejit, at odejde, ale bude to navzdy. Jeho odchod byl velice emotivni - oba jsme plakali a rikali si, ze se hrozne milujeme. I presto jsme to ukoncili. Pritel ma u me navic jeste nejake veci, ktere momentalne "neresi". Pred mesicem to vypadalo, ze jsem vazne nemocna. Nechtela jsem mu nic rikat, protoze mi prislo, ze by to mohlo vypadat ucelove. Kdyz se to ale dozvedel, volal mi a rikal, ze pokud budu cokoliv potrebovat, mam mu dat urcite vedet, ze to, ze spolu nejsme neznamena, ze mu na me nezalezi. Ptal se, kdy budu mit vysledky a pak mi neustale volal, ale ja mu to nebrala, nemela jsem na to silu a napsala jsem mu v tomto zneni SMS, coz, dle odpovedi pochopil, ovsem za dva dny, kdy jsem mu napsala, ze budou nove vysledky opet volal. Opet jsem to nevzala a napsala SMS, ze je vse v poradku a ze mu napisu email. Odpovedel, podle me, moc hezky a ze se tesi na email. Kdyz jsem mu druhy den napsala, ze to vsechno dopadlo dobre a ze jsem to zapila, prisla mi hrozne divna odpoved, ze ktere jsem pochopila, ze je na me nastvany. Absolutne nechapu proc. Prece, kdybych mu byla po dvou mesicich od rozchodu "ukradena" a zajimal se o muj zdravotni stav pouze ze slusnosti, prece by nemohl reagovat podrazdene na to, kdyz mu napisu, ze jsem to vitezstvi oslavila a ze jsem hrozne stastna, ze jsem zdrava a ostatni problemy mi prijdou jako naprosty banality. Jak byste jeho postoj, prosim, chapala Vy. Nechapu, ze se tak zatvrdil, ze me nechce videt, planuje do mesta, odkud oba pochazime, nejezdit, poridit si byt v Praze a pres tyden pracovat v zahranici (coz uz nyni dela). Nedokazu pochopit muzskou logiku - pokud je mi nekdo fuk, jsem k nemu prece zdvorila, ale rozhodne me nevytoci a uz nema sanci me nastvat - navic si skutecne neuvedomuji, cim jsem ho v tom poslednim emailu mohla nastvat, navic ho znam - je (byl) dosti zarlivy, tak jsem si davala docela pozor, abych volila spravne slova, coz se mi evidentne nepodarilo, a pokud mi nekdo fuk neni, dokaze me nastvat, to ano, ale pak nepochopim, pokud mu zatim nejsem ukradena, proc me nechce videt a je tak zatvrzely. Prosim, co mam delat? Pokud by se chtel vratit, jeste bych do toho sla, ale nejake pokusy z me strany uz nemaji smysl. Mockrat dekuji za odpoved a omlouvam se, ze jsem se tak rozepsala. Zdravim, Ilona
Ilona
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, milá Ilono.Jedna věc je, jak prožíváte věci vy, co vy o sobě a svých emocích víte, druhá věc je, jak vše prožívá váš přítel. Z vašeho popisu mám dojem, že přítel se hodně dlouho snažil, jako ten, kdo je zamilovaný více, udělat maximum pro váš vztah,nevěděl vlastně, jak to v sobě máte vy.Od vás dostal zprávu, že už vás to s ním nějak nebaví.Předpokládám, že jej to nesmírně zranilo,ve skrytu duše s tím sám bojoval, nedokázal přijmout konec vztahu, na němž mu tak záleželo. Ale vaše slova bral vážně - vy jste s nimi hazardovala. I jeho pokus o odstěhování byl pořád boj o vás.Když jste byla nemocná, a bylo tam podezření na něco vážnějšího, on získal pozici toho, kdo mohl projevit svou sílu, ale opět byl konfrontován tím, že vy jej odmítáte. Myslím, že byl napínaný hodně dlouho, a už to prostě nevydýchal.Mohl mít pocit, že s ním hrajete "bůhvíjakou" hru. Říkáte, že nedokážete pochopit mužskou logiku. Chlapi zase nedokážou pochopit ženskou logiku. On už nechce jen být ve vašem područí,ve vaší moci. Ale jsou to jen mé pocity po přečtení vašeho psaní, vše může být úplně jinak...
13.11.2005 19:12
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,potřebovala bych od Vás jednu radu.V loni na podzim jsem ukončila pětiletý vztah.Letos v dubnu jsem jsem se po internetu seznámila s mužem,myšleno jen na sex.Během měsíce se z toho vyklubala silná láska a dá se říci i vztah.Mám syna,kterého jsem s přítelem seznámila tak po 2 měsících.Přítel podniká,tudíž se vídáme jen po večerech a o víkendech.I jsem se domluvili,že spolu budeme žít,ale zatím se nic neděje.Přítel mě již jednou zklamal o dovolené,kterou mi sliboval a pak jsem jela sama se synem.Ale o co mi jde.Celou tu dobu se scházíme u mě,u přítele jsem ještě doma nebyla,stále jen slibuje že mi tam vezme,ale jen výmluvy.Vím že tam bydlí sám.ale důvod nevím.Mezi své přátele a ani rodiče mě nevzal,se setkání s mými rodiči se vyhýbá,tak nevím.Stále tvrdí že vše bude,ale zůstává jen u slibů.Jde mi i hlavně o mého syna,nerada bych mu zbytečně motala hlavu.Když si o tom s přítelem promluvím,tak podle něj je vše v pohodě,ale mě to moc trápí a nevím co už mám dělat.Přemýšlím o rozchodu,ale zároveň ho miluji.Poraďte mi.Děkuji
Iloona
ODPOVĚĎ:
Ilono, dobrý den.Zkuste být více trpělivá - možná je váš přítel více zodpovědný, než vy. Ale začněme jinak - otázkou z mé strany, kterou si musíte zodpovědět vy sama: během měsíce se z původního kontaktu za účelem sexu vyklubala silná láska...Pro koho byla silná? pro oba? Nechci být moralista, jen mám pocit, že byste měla rozlišovat mezi zamilovaností a touhou, a opravdovou láskou. Láska je hluboký cit, založený na znalosti toho druhého.To za měsíc nejde. Vídáte se po večerech, o víkendech - to jsou krásný chvilky, ale ne opravdový život se vším všudy. Nenechte si možná zatím brát tu idylu, kterou máte, synovi opravdu nemaťte hlavu.Užívejte si a nikam nespěchejte...
13.11.2005 19:21
OTÁZKA:
Zdravím Vás,mám takovou prosbu.Se svým přítelem chodím tři roky.Rok spolu bydlíme.Poslední dobou se spolu pořád jen hádáme.Prý jsem chorobná žárlivka.Připouštím, že žárlím, ale... K našim hádkám přispívá velkým dílem můj přítel tím, že jsem zjistila, že mi lže ohledně schůzek se svými kamarádkami. Prý mi to přestal říkat, aby neměl doma peklo.A já ho teď neustále podezřívám, zda mě nepodvádí.Nevím, jak se s tím srovnat a začít mu zase věřit. Děkuji za radu.
Jessie
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Jessie.Má vaše žárlivost podle vás objektivní příčiny? Podle toho rozpoznáte vy sama, zda se jedná o patologickou podezřívavost, nebo jen nedostatek vlastní sebedůvěry a z toho plynoucí negativní důsledky do vašeho vztahu. Pokud si chcete zachovat důstojnost a respekt, nemůžete dělat příteli scény, tím se jen snižujete v jeho očích. Žárlivost v určité míře je jistě i kořením vztahu a důkazem o tom, že o toho druhého stojíme, ale vše má své subtilní hranice. Jestli vás přítel podvádí, pak s tím stejně nic nenaděláte, jestli se bojí vám říct, že má schůzku s kamarádkou, tak to taky není OK. Moje rada je, abyste se nezabývala tolik tím, jak věřit jemu, ale spíše tím, jak věřit SOBĚ...:-)
13.11.2005 19:28
OTÁZKA:
Dobrý den,
mám takový problém. S přítelem jsme spolu asi půl roku, opravdu se milujeme, plánujeme společné nastěhování. Nikdy jsem tak příjemný a vyrovnaný vztah neměla. Ale vyskytl se problém za krerý mohu v plném rozsahu já. S přáteli jsme jeli na společný víkend, tam jsme se ač neplánovaně, ale řádně opili. Přítel tedy o dost méně než já. Normálně tolik nepiji, takže si z večera zrovna moc nepamatuji, ale s přítelem jsme se tu noc strašně zle pohádali. Dokonce jsem mu dala i facku, přitom k vůli naprosté hlouposti. Poprvé. Tedy hádala jsem se spíš já. Mě to teď strašně mrzí. Přítel mi odpustil, a náš vztah je opět v pořádku, ale mám strach, že mi bude tento incident připomínat v budoucnu. Jak se mám teď chovat, abych se já i přítel cítili v našem vzahu opravdu dobře. Hlavně neraďte, abych už nepila, to už opravdu nebudu:-)
Děkuji za odpověď
Silvie
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Veroniko:-)Myslím, že mnohem větší problém máte ze všeho vy.Máte pocity viny, zařekla jste se, že už nebudete pít.Přítel je OK, vše nejen odpustil, ale asi i pochopil. Nemějte strach, takové věci se přeci dějí. Stačí se jednou omluvit a pak "jet" dál, jako předtím. Jestliže je váš vztah na něčem opravdovém založený, jedna epizoda jej nemůže zničit.Nic nepřipomínejte a buďte taková, jaká jste bývala.K lásce patří i odpouštění:-)
13.11.2005 19:35
OTÁZKA:
Jak mám parterovi vysvětlit, že i přesto že na něj nežárlím, že ho miluji?
Monika
ODPOVĚĎ:
Krátká otázka - krátká odpověď: Žárlivost nepatří do vašeho repertoáru, vy víte, co pro něj znamenáte právě proto, že mezi vámi oběma je opravdová láska.Ne?:-)
13.11.2005 19:37
OTÁZKA:
Dobrý den, můj problém je trochu složitějšího rázu. Mám partnera, žijeme spolu tři čtvrtiny roku a navenek by se dalo říct, že náš vztah je maximálně harmonický a spokojený. Ale já se poslední dobou potýkám s problémem jisté nedůvěry, která plyne z minulosti. Přestěhovala jsem se za partnerem z velké dálky, v novém prostředí jsem si musela najít novou práci,zžít se. Neviděla jsem v ničem problém, navíc jsem v něm měla oporu a velkou důvěru v jeho osobu, vždy působil sebevědomě a rozhodně. On má s bývalou partnerkou děcko, ona pro něho pracuje, finančně se po rozchodu vyrovnali, dle jeho slov bylo mezi nimi všechno vyřešeno, vyjasněno, brala jsem to jako fakt, s tím, že se vyrovnám i s faktem, že se zkrátka uvidí častěji díky práci, ale nebyl důvod mu nevěřit, musím ještě podotknout, že je žárlivý, jsem výrazný typ a občas bývám zcela nevědomky středem pozornosti, což mu dělá zjedné strany dobře, ale někdy se s tím vnitřně potýká, co se týkalo mě a mé minulosti, vždy měl jasno, sděloval mi své názory a vždy by jednal striktně, u sebe si ovšem tak jistý nebyl, po dost krátké době svého pobytu tady jsem zjistila, že to všechno není tak docela pravda. O psychologii osobnosti jsem se dost zajímala, myslím, že jako laik o tomto dost vím, a tak jsem svým věčně zvídavým pohledem pojala podezdření, že něco není vpořádku, na mé otázky partner odpovídal, že vše je o.k.. Dodnes jsem například něměla možnost se seznámit s jeho dítětem, nevím zda to jeho bývalá partnerka bojkotuje, či ne, on se s ním vídá několikrát do týdne v práci, nebo si zatelefonují, mrzí mě to, protože si v tomto směru přijdu odstrčená, dítě o mně ví, ale dokud se nepoznáme, tak mám pocit, jako bych nebyla brána jako rovnocenný partner. Tak jsem udělala to co mi v tu chvíli přišlo jako nejrychlejší řešení - podívala jsem se do jeho telefonu. Samozřejmě jsem tam našla sms bývalé partnerce, kde ji tvrdil, že ji miluje, nechce o ni a dítě přijít, žárlil na jejího nového přítele, když mu neodpovídala, tak se dožadoval její pozornosti, prosil o odpověď apod.. A já mlčela a dusila to v sobě, opět přišly podobné sms a pak jsem ho potkala na chatu, kde sháněl partnerku do tzv.trojky, ale já v ní neměla být (je jasné o kom tam mluvil), pak jeden den neměl vůbec dobrou náladu a opět svůj splýn sděloval smskami své bývalé a nazýval se jako lidský odpad. To už jsem nevydržela a otevřela jsem diskuzi.
Musím ještě podotknout, že nemá příliš přátel, vlastně žádné, co se týče vrstevníků, v tomto směru je samotář, souvisí to zřejmě s jeho nepříliš šťastným dětstvím, že sám v sobě dusí jistý mindrák ze své osoby - jako že není zrovna playboy z časopisu, někdy mu chybí sebevědomí, což kompenzuje prací, ve které je úspěšný, dělá mu to samosebou dobře, někdy mám pocit, že chce aby jej všichni měli rádi, dělá mu dobře pochvala, potřebuje ujišťovat o svých kvalitách, potřebuje pozornost, potřebuje cítit, že ho někdo miluje, jeho povaha je zkrátka trochu komplikovaná.
Při společném rozebírání této situace, jsem z něho dostala odpověď, že žárlil na jejího nového partnera kvůli dítěti, že měl strach, že o něho přijde, že ho přestane brát jako otce, zkrátka vetřelec mezi ním a dítětem, ale že o tom mluvili, že ona ho v tomto směru uklidnila, že už vystřízlivěl, a že mu samozřejmě za slova v smskách typu: miluju tě a mám na tebe chuť,..tak ta že mu vytkla (já vím, že to není pravda, že mu naopak odepsala, že na něho má taky chuť - nenechala jsem si to samozřejm pro sebe, ale neměl mi na to co říct), celý rozhovor - a nebyl jen jeden - provázela z jeho strany velká lítost a strach, že odejdu. Za všechno se moc omlouval, snažil se vysvětlit, je si vědom toho, že mi tím zasadil tvrdou ránu a že se s tím budu muset vyrovnat, nebude to ze dne na den, že toho bylo dost na to, abych sbalila kufry a odešla - ale já to neudělala, moc ho miluji, záleží mi na něm. Vždy když teď nejsem ve své kůži, tak na něm vidím, že má strach, že půjdu, nemám mu teď vlastně co vytknout, myslím, že už si všechno v hla
[tato otázka byla zkrácena]
Veronika
ODPOVĚĎ:
Veroniko, dobrý den.Je evidentní, že jste začala svůj nový život s mužem, který není zcela vyrovnaný s předchozím partnerským rozchodem. Nepíšete nic o tom, co bylo příčinou rozvratu jejich manželství, to je asi do celkové mozaiky důležité. Byl-li on tím odmítnutým, je-li on tím, kdo si jako muž tolik nevěří, bude možná delší dobu "přešlapovat" mezi vámi dvěma.S exmanželkou má navíc dítě, to je pro něj, jako celkově nejistého člověka, jediná jistota, kterou má. Samozřejmě nemusím mít pravdu, vycházím jen z toho, co jste o všem napsala vy.To jsou vaše oči, vaše pocity, vaše interpretace, vaše obavy a nejistoty. Vy jste obětovala vše - přestěhovala jste se, musela jste si nalézt nové zaměstnání. Ale jste asi dominantní osobnost, i když se schopností vcítivosti, jste imperativní, kontrolující, střežící si své, jeho expartnerka je asi více submisivní. Zkuste se smířit i s variantou, že vše nebude podle vašich představ a podle toho si zařiďte svůj život. Máte-li jej za co autenticky oceňovat, dělejte to, ale do ničeho se nenuťte ze strategicko - diplomatických důvodů, to byste mu pak mohla vše jen ještě více mít za zlé.Zredukuji -li vše, co jsem řekla, do jedné věty, pak :buďte mu oporou,podporujte jej, ale zachovejte mantinely,které byste měla pojmenovat vy.Zvažte, co vám tento vztah přináší a co vám bere.
16.11.2005 9:51
OTÁZKA:
Omlouvám se, ještě jedna poznámka ... psala jsem dnes ráno o svých trablích s důvěrou v mém vztahu... jen jsem chtěla dodat, že partner samozřejmě tvrdí, že je a byl mi věrný, že v smskách šlo jen o slova, že by mi to nikdy neudělal a s tím chatem, že je to jen jeho velká fantazie v sexuálních představách, že nemá potřebu vyhledávat něco takového v reálu. Já v této souvislosti zkusila navrhnout, že bychom tu trojku mohli vyzkoušet, ale abychom na tom byli oba stejně, tak raději pár, stalo se to, co jsem čekala, díky své žárlivosti o tom může mluvit, komunikace na tohle téma mu dělá dobře, ale nepřichází v úvahu, aby se něco takového realizovalo, navíc myslím, že je v tom zase ten strach, že by ten druhý muž mohl být atraktivnější atd. .... když tak o tom všem přemýšlím, tak mě hodně sžírá to, že vlastně nevím, jestli mi lže anebo ne, že nikdy nebudu vědět zda šlo jen o ta slova...Děkuji!
Veronika
ODPOVĚĎ:
Já si myslím, Veroniko, že váš přítel se vším opravdu jen koketuje, dodává si tím sebedůvěru, ale nechce to zrealizovat - rozhodně ne s vámi, jako atraktivní ženou, která bývá středem pozornosti. Myslím, že do trvalého partnerského vztahu, který je v začátcích, který se potýká s problémy, skupinový sex nepatří, může vzájemnou důvěru i city spíše rozhodit...Jinak - zkuste mu důvěřovat a nekontrolovat jeho elektronickou poštu...
16.11.2005 9:55
OTÁZKA:
Dobrý den,
prosila bych Vaší radu. Protože vím, že druhého nemůžu k ničemu nutit, neptám se na to, jak změnit druhého,ale jak to udělat,aby přestal problém vadit mně. Jde o to, že žiju s přítelem,má svůj byt, takže po práci ho prolítne a než se vrátím z práce, je už u nás.Potud celkem ideální.Problém je v tom, že přítel nechce,aby se o nás vědělo. Ještě tak, že jsme kamarádi,ale nechce, aby o nás okolí vědělo, že jsme pár. Přestože už je nám dost (35,45). Už jsem potlačila svou radost a chut "hlásat naši lásku celému světu", ale mrzí me, že mu nesmím zavolat, když je zrovna s kolegou, že radši dělá, že ke mně nepatří,když potkáme někoho, kdo nás zná oba. Co s tím? Myslím,že mě má rád, nebo vím,že mě má rád,ale proč náš vztah schovává před lidstvem? Děkuju moc za odpověd
Jana
ODPOVĚĎ:
Jano, přiznám se, že tomu moc nerozumím.Jste oba volní, tj. bez oficiálních jiných partnerských závazků?Jak jste spolu v partnerském slova smyslu dlouho?Jaké máte spolu plány? Kdo to bere závazněji, jako perspektivní vztah? Jaké má váš přítel zkušenosti v rámci předchozích vztahů?atd.atd. Moje otázky jsou prozatímní "odpovědí" na vaši otázku.Položte si je sama a zkuste si na ně odpovědět, z toho si vyvoďte pro sebe závěr - zda vám to má vadit, či nikoliv.
16.11.2005 10:01
OTÁZKA:
Mám přítele , známe se asi 3 roky, rozumíme si, jenom v posteli to není nic moc. POslední dobou mám pocit, že se milování se mnou vyhýbá. Mám ho ráda, ale nikdy jsem mu to neřekla, jako on mně, není schopen ani pochválit, snad aby se přede mnou neodhalil nebo neponížil. Moc se trápím, ale nechci se s ním rozejít. Jinak žiju 15 let v nefunkčním manželství, bez sexu ,s manželem jsme kamarádi. Všem je nám 50 let. Jak se mám k příteli chovat, aby se konečně projevil?
Jita
ODPOVĚĎ:
Milá Jito,to je těžká otázka.Neznám pozadí vašeho paralelního vztahu, neznám osobnost vašeho přítele, jeho motivy k tomu, že jste spolu.Vy s ním o všem asi můžete jen mluvit, aniž by v tom byl nádech výčitky - spíše otevření sebe,mluvení o svých přáních, touhách, potřebách.Touží-li on po tomtéž, co vy, neměl by se bát odhalení sebe sama a ponížení.On se asi opravdu něčeho bojí, víte čeho?Znáte se 3 roky, to je dost dlouhá doba.Nikam jej netlačte,tím byste jej jen zastrašila, jen se vy snažte být více uvolněná, autentická...
16.11.2005 10:16
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorko,
rozhodla jsem se po te, co jsem uz podruhe v zivote odpudila od sebe muze sveho zivota, zacit tento problem resit. Uz totiz nevim, co dal.
Veskery partnersky vztah zkazim. Muze totiz nemam rada, respektive by se dalo rict, ze je konzumuju. Pokud se tyka nejakeho vztahu, jsem chladna, nevenuji dotycnemu temer zadnou pozornost, a ozvu se, jen kdyz je mi spatne, nudim se, nebo chci sex, nejsem vubec zarliva, je mi v podstate jedno,co dotycny ve svem volnem case dela... Chovam se jako chlap a v momente, kdy dostanu, co chci, tak uz o to ztracim zajem. ke svym pratelum a lidem, ve ktere mam duveru jsem naopak velice vrela, neustale jim dokazuju, jak je mam rada.
Chtela bych zacit tento problem resit, protoze jsem uz podruhe nechala odejit muze, o kterem si myslim, ze bych o nej stala.
Strasne jsme se hadali, on si na me lecil sebevedomi, chtel, abych zarlila... ja jsem byla jako obvykle strasne studena. Kdyz odesel, psala jsem mu dopisy, chtela jsem ho zpet, zacala jsem se chovat jako holka... zabralo to okamzite, nechala jsem ho ja... a navic,probouzela jsem v nem neustale pocit viny, jakoze to je on, co to vsechno znicil. Po nekolika mesicich se vratil zpatky, opet stejny problem, nudila jsem se s nim, zavolala jen nekdy, pak problemy v posteli.
On mi porad tvrdi, ze me nema rad a nikdy nemel, ale jeho chovani prozrazuje neco jineho, jsem zmatena. Jak to mam udelat, abych se konecne zacala chovat jako holka, mam ho rada a vzdycky ho necham odejit.
Naposled , kdyz za mnou prisel, tak mi oznamil, ze me nemiluje a ani nemiloval, a ja odpovedela: "hm, tak jo". Zustal pres noc a rano se me pokusil pomilovat. Poslala jsem ho do haje. Po tydnu mi zase bylo smutno, tak jsem zavolala. Prvni na co se ptal:"nudis, se? Jsi unavena? Mas problem? Ne? Tak proc mi volas. Jo muzes s nama jit na koncert, ale uz jsem pozval jednu holku... zadnou nepozval.
Ted si chci vzit cas pro sebe, zacit na sobe pracovat, protoze nic neni cernobile a na vine jsme oba, ale...jak zacit? Taky nevim, jestli ty neustale tasklarice nejsou taky zalezitosti veku, on je o dva roky mladsi.Dekuji
may, 25
ODPOVĚĎ:
May, nechcete to řešit s psychologem přímo? Tj.,objednat se na pár konzultací?Problém je asi více na vaší straně, chtělo by to rozebrat podrobněji.To, že muže "konzumujete", "nudí vás"jejich zájem a pozornost, má své hluboké příčiny, které je třeba odhalit.Chováte se jako tzv."kastrující" žena, něco si potřebujete dokázat, nevážíte si dostatečně sebe samé, proto raději hrajete hru - v tom je větší jistota.Potřebujete být vítěz, bojíte se odmítnutí, toužíte po přijetí.Ale je to začarovaný kruh, přijetí berete jako partnerovu prohru.Zdá se mi, že berete vztah jako souboj, kdo z koho. V rámci přátelských vztahů to nemáte zapotřebí, tam jste schopna ze sebe investovat cokoli.Není to pro vás totiž ohrožující.
16.11.2005 10:25
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorko,
rozhodla jsem se po te, co jsem uz podruhe v zivote odpudila od sebe muze sveho zivota, zacit tento problem resit. Uz totiz nevim, co dal.
Veskery partnersky vztah zkazim. Muze totiz nemam rada, respektive by se dalo rict, ze je konzumuju. Pokud se tyka nejakeho vztahu, jsem chladna, nevenuji dotycnemu temer zadnou pozornost, a ozvu se, jen kdyz je mi spatne, nudim se, nebo chci sex, nejsem vubec zarliva, je mi v podstate jedno,co dotycny ve svem volnem case dela... Chovam se jako chlap a v momente, kdy dostanu, co chci, tak uz o to ztracim zajem. ke svym pratelum a lidem, ve ktere mam duveru jsem naopak velice vrela, neustale jim dokazuju, jak je mam rada.
Chtela
may, 25
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorko,
rozhodla jsem se po te, co jsem uz podruhe v zivote odpudila od sebe muze sveho zivota, zacit tento problem resit. Uz totiz nevim, co dal.
Veskery partnersky vztah zkazim. Muze totiz nemam rada, respektive by se dalo rict, ze je konzumuju. Pokud se tyka nejakeho vztahu, jsem chladna, nevenuji dotycnemu temer zadnou pozornost, a ozvu se, jen kdyz je mi spatne, nudim se, nebo chci sex, nejsem vubec zarliva, je mi v podstate jedno,co dotycny ve svem volnem case dela... Chovam se jako chlap a v momente, kdy dostanu, co chci, tak uz o to ztracim zajem. ke svym pratelum a lidem, ve ktere mam duveru jsem naopak velice vrela, neustale jim dokazuju, jak je mam rada.
Chtela bych zacit tento problem resit, protoze jsem uz podruhe nechala odejit muze, o kterem si myslim, ze bych o nej stala.
Strasne jsme se hadali, on si na me lecil sebevedomi, chtel, abych zarlila... ja jsem byla jako obvykle strasne studena. Kdyz odesel, psala jsem mu dopisy, chtela jsem ho zpet, zacala jsem se chovat jako holka... zabralo to okamzite, nechala jsem ho ja... a navic,probouzela jsem v nem neustale pocit viny, jakoze to je on, co to vsechno znicil. Po nekolika mesicich se vratil zpatky, opet stejny problem, nudila jsem se s nim, zavolala jen nekdy, pak problemy v posteli.
On mi porad tvrdi, ze me nema rad a nikdy nemel, ale jeho chovani prozrazuje neco jineho, jsem zmatena. Jak to mam udelat, abych se konecne zacala chovat jako holka, mam ho rada a vzdycky ho necham odejit.
Naposled , kdyz za mnou prisel, tak mi oznamil, ze me nemiluje a ani nemiloval, a ja odpovedela: "hm, tak jo". Zustal pres noc a rano se me pokusil pomilovat. Poslala jsem ho do haje. Po tydnu mi zase bylo smutno, tak jsem zavolala. Prvni na co se ptal:"nudis, se? Jsi unavena? Mas problem? Ne? Tak proc mi volas. Jo muzes s nama jit na koncert, ale uz jsem pozval jednu holku... zadnou nepozval.
Ted si chci vzit cas pro sebe, zacit na sobe pracovat, protoze nic neni cernobile a na vine jsme oba, ale...jak zacit? Taky nevim, jestli ty neustale tasklarice nejsou taky zalezitosti veku, on je o dva roky mladsi.Dekuji
may, 25
ODPOVĚĎ:
Když už tu mám vaši otázku ještě jednou - další inspirace k přemýšlení pro vás - asi by mě, jako psychologa, velmi zajímal váš vztah s otcem:-)
16.11.2005 10:29
OTÁZKA:
Paní psycholožko,prosím vás o radu, jak si uchránit vlastní duševní zdraví v sitauci,kdy manžel prožívá a léčí se s depresí.Jsme spolu pět let, je to první "epizoda", se kterou se léčí, i když si myslím, že už byl na to zralý několikrát.Krom některých povahových rysů, které určitě rozvoji deprese nahrávají, v posledních dvou letech měl nejdřív dlouhodobě nemocnou matku, která pak zemřela a je trvale nespokojený v práci, takže se nedivím, že se deprese rozjela. Špatný psychický stav trvá celkem skoro už rok, léčí se nyní 2.měsíc, je na neschopence. Řekla bych, že základním jeho problémem je, že ať si v jakékoliv situaci vybere to nebo ono možné řešení, vždycky zásadně s ním není spokojený a vyčítá si, proč si nevybral to druhé. Nebyl dlouhodobě spokojený s bydlením v domku, dalo se to vyřešit jen určitou rekonstrukcí. Nejdřív byl léta ve stresu, jak se bydlí ( chození dětí přes dospělé a naopak )lamentoval, jak je to nemožné, pak se rekonstrukce udělala, je to pěkné, funkční, vyhovující a on je ve stresu, že to stálo 150 tisíc korun a lamentuje, že kdyby se to bylo nedělalo, nemusely se ty peníze utratit, že je teď nervózní, že nemáme žádnou rezervu. V práci je časové přetížen, tu práci nechce dělat, už si na ni vypěstoval doslova alergii, ráno zvracel, když tam měl jít, ale najít si jinou nechce, že by nic jiného nenašel, že nic neumí, kdyby náhodou přece jen našel, že dostane nejvýš pět tisíc, teď má dvacet pět a když teda nemáme žádnou tu finanční rezervu, tak si to teprv nemůže dovolit. Jeho nemocná matka byla v takovém stavu, že nemohla být doma, nemohl nikdo z nás opustit zaměstnání a pečovat o ni nehledě na to, že by to ani jeden člověk fyzicky nezvládl, takže byla z nemocnice přemístěna do LDN. Byl nejdřív vynervovaný, když byla ještě v nemocnici z toho, co bychom dělali, kdyby nám ji dali domů, když se podařilo umístit ji do LDN, byl vynervovaný z toho, co si o nás lidi pomyslí, že jsme o ni nepečovali doma. Každý problém opravdu je schopen dostat do neřešitelné podoby a stresovat se oběma možnými řešeními . Výsledek - deprese - je podle mě docela logický. Celou dobu a ten poslední rok zejména se snažím ho podporovat, alespoň trochu mu nalévat sebevědomí, povzbuzovat ho, poradit mu, ale kromě toho, že je to jako když hrách na zeď hází, ještě se většinou po mně se svými náladami sveze , chvilkově se mu asi i uleví a možná předpokládá , že jsem tzv.splachovací a nevyčerpává mě to. Sice jsem ho už několikrát varovala, že už moc kapacit nemám, ale řekl mi, že je to vydírání, že tak špatně jako on na tom nejsem. Pak mi vždycky řekne, že to je jeho povaha, že povaha se nedá změnit, že teda ať se s ním rozvedu, protože jiný to nebude. Když jsme se seznámili, viděla jsem, že žádný "srandista" , se kterým by bylo jenom veselo, to není a ani bych to neočekávala, ale tak fatální pesimismus, což je už několik let jeho nejvýraznější vlastnost, to se jen tak nevidí. Nevím, co si s tím mám počít, prosím, máte nějakou radu ? Děkuji .
pavlína
ODPOVĚĎ:
Milá Pavlíno, celkem oprávněně se ptáte na to, jak si uchránit VLASTNÍ DUŠEVNÍ ZDRAVÍ při soužití se skeptickým, negativistickým partnerem, trpícím depresemi, a ne na to, jak mu můžete pomoci.Už to je pozitivní znamení, že VY pud sebezáchovy máte. Podle mého byste si měla vytvořit své vlastní zdroje radosti, pozitivní energie, svůj vlastní svět. Manželství není klec, vy nemusíte být obětí a pečovatelkou tam, kde nevidíte pozitivní efekt. Nechte vše na farmako i psychoterapii od odborníků, vy jste udělala, co jste mohla.Partnerská role se neslučuje s psychoterapeutickou ani pečovatelskou.Budete-li myslet na sebe, bude se to vracet v dobrém i manželovi, pak i vám oběma, vašemu vztahu.Mějte své hranice, to však neznamená necitlivost a ignoraci jeho problémů.Více vám těžko takto mohu poradit, když, tak se objednejte u psychologa, s nímž si o všem můžete průběžně povídat.
19.11.2005 15:51
OTÁZKA:
Dobry den, pani doktorko, rada bych Vas pozadala o radu. Proble se tyka moji maminky. Po nekolikalete znamosti je nyni sama (cerstva padesatnice), nevypada, ze by se trapila, predchozi vztah nestal "za moc" a spis se zda, ze je rada, ze se od toho muze oprostila. Nicmene nyni nema mnoho zajmu, velmi zlenivela, chapu ze je unavena z prace, ktera je pomerne fyzicky narocna, ale mamka se nyni dost zanedbava, ve vzhledu, prestoze je velmi pekna a vzdy o sebe dbala, nyni na to dost kasle, asi nema podnet...je velmi kriticka ke svemu okoli (ne nejblizsimu), trpi tez trochu komplexem "vsechno vim" a take mame pocit, ze zanedbava hygienu...je nam to se sestrou moc lito a vime, ze rict otevrene to co nas trapi a znepokojuje by ji velmi urazilo a ublizilo, coz nechceme. Proto se na Vas obracime s zadosti o radu, jak se v tomto pripade zachovat...urcite ma na svoji pohodu pravo, ale takovato pohoda muze byt pro okoli velmi neprijemna a muze znecistovat vztahy, coz nechceme. Predem mnohokrat dekujeme za Vasi radu. S pozdravem, Nikol
Nikol
ODPOVĚĎ:
Milá Nikol.Chápu, že je docela dost těžké upozornit vlastní matku, že se zanedbává.Přímo jí to říct asi opravdu nemůžete, nejen, že by to nebylo ohleduplné, bylo by to pro ni i ponižující, zraňující. Vaše maminka asi přeci jen prožívá nějakou depresi se ztrátou vztahu - byť se nejednalo o ideální vztah.Čím je žena starší, tím více někdy snižuje nároky v partnerském kontextu, protože ví, že šance na nalezení někoho, kdo jí bude vyhovovat úplně, se snižují. Vy se sestrou ji nyní spíše můžete povzbuzovat, dynamizovat, vodit mezi lidi, nabídnout jí nenápadně - s citem a vkusem - návštěvu kadeřníka, butiku, kosmetiky atd. Dostane - li od vás tu parfém, tu pozvání do kavárny, tu něco nového na sebe, mohlo by jí to vést i k návratu péče o svou hygienu.Je depresivní, protože je osamělá, možná ztratila víru v něco lepšího.Když uvidí trvalý zájem svých dcer o sebe, měla by se změnit:-)
19.11.2005 16:03
OTÁZKA:
Vážená pani doktorka,
chcel by som Vás požiadať o úprimnú radu a o reálne zhodnotenie situácie, v ktorej sa momentálne nachádzam. Po sedemročnom vzťahu mi priateľka po svojom príchode z trojmesačného pracovného pobytu oznámila, že ma už nemiluje, len ma má veľmi rada ako kamaráta. Po tomto vyhlásení sme sa však aj napriek tomu párkrát vášnivo bozkávali, objímali. Asi pred týždňom sa mi však priznala, že je za tým sčasti iný chlapec, ku ktorému "nevie čo cíti," len sa jej nejakým spôsobom povahovo zapáčil. Pritom ma ubezpečila, že ma nikdy v živote nepodviedla, čo jej aj verím. Aktuálny stav je taký, že ma poprosila, aby som jej dal čas na rozmyslenie, obdobne ako o to poprosila druhého chlapca. Keď sa na celý problém pozerám objektívne, musím jej však dať v niektorých aspektoch jej náhľadu za pravdu. Hovorím to preto, že počas celého nášho vzťahu som robil chybné kroky výlučne ja. Nechcem tým povedať, že som ju podviedol. To sa nestalo nikdy počas tých 7 rokov. Kameň úrazu spočíval v tom, že som jej neprejavoval lásku takým spôsobom, akým som ju v skutočnosti cítil v srdci. Takisto som sa niekedy neukázal týždne, mesiace. Percentuálne by som to zhodnotil na 5-10% z celkového trvania nášho vzťahu. Ak keď to znie zvláštne, ja som ju skutočne miloval. Už po krátkom trvaní vzťahu som si v duchu povedal, že toto je dievča, dnes už žena, s ktorým by som chcel prežiť celý svoj život. Ona to cítila až do inkriminovaného momentu rovnako. Primárnym dôvodom takýchto obojstranných pocitov nebola skutočnosť, že sme prežili spoločne všetko "prvé," tým dôvodom bolo niečo iné, ešte dôležitejšie a ešte krajšie. Napriek tomu, že sme boli takí rozdielni, skutočne asi neexistovala vec resp. činnosť, pri ktorej by sme si úplne nerozumeli resp. sa necítili príjemne a necítili lásku. Po jej oznámení som ju so slzami ubezpečoval, že všetko bude iné, oveľa krajšie. Dokázal som jej povedať, ako veľmi ju milujem, že s ňou chcem prežiť život. Nehambil a nehambím sa to prezentovať na verejnosti, ako tomu bolo predtým. A myslím si, že aj ona tomu skutočne verí. Chcem sa Vás preto opýtať nasledujúce otázky:
Mám sa naďalej usilovať o udržanie vzťahu, nakoľko mi skutočne neuveriteľne chýba?
Nebude to na škodu veci v tom zmysle, že takýmto "otravovaním" vyhasne aj ten posledný plamienok lásky v jej srdci vo vzťahu k mojej osobe?
Existuje nejaký prieskum, ktorý by sa dal aplikovať na môj problém a následne na základe uvedených skutočností o našom vzťahu percentuálne vyjadriť možnosť obnovenia nášho vzťahu?
Za odpovede Vám vopred ďakujem.
S pozdravom
Babaluga, 21 rokov
Babaluga
ODPOVĚĎ:
Zdravím vás, Babaluga:-)Víte, jsem především praktik, nesleduji výzkumy, statistiky s procentuálním vyjádřením.Moc nä ně nedám, protože pro mě je každý lidský osud i příběh jedinečný, nevyzpytatelný.Chápu, že byste rád svou naději v dobrou perspektivu vašeho vztahu podpořil statistikami, na druhou stranu bude lepší, když i ve své nejistotě a obavách budete za sebe, i s rizikem "prohry".
Jste spolu od vašich 14 let - to je hodně dlouhá doba na první vztah, který by měl vydržet "navěky". Oba jste se za tu dobu vyvíjeli a zráli dál - osobnostně,partnersky. Jistě jste se ovlivňovali i navzájem...V tomto věku každý, dívka však mnohem více, potřebuje jasné projevy lásky, zájmu, a to i doslovně. Jestliže vy jste nenaplňoval její potřeby, musela se po nějaké době cítit frustrovaná, osamělá.
Vy si uvědomujete až nyní, kdy se vám přítelkyně vytrácí, její hodnotu a význam.Dosud jste ji patrně vnímal jako samozřejmost, patřící k vašemu životu. Pokud vám nyní nejde o to, zachytit to, oč přicházíte, dejte si možná oba čas pro svobodné zvážení toho, zda ano, zda k sobě patříte a nemůžete bez sebe být...
19.11.2005 16:17
OTÁZKA:
Dobry den, s manzelem jsme spolu 4,5 roku a mame 1,5 rocniho syna. Vzdycky jsme se velmi milovali a bylo vse v poradku, avsak s nastupem syna jsem se stala zbytecne nervozni a vecne s necim nespokojenou. Pred tydnem mi to manzel rekl, s tim, ze to trva jiz 6 mesicu a ze se v nem cosi zlomilo a prestal se snazit. V hadkach jsem kolikrat "jen tak" rekla at se teda se mnou rozvede. Manzel je rozvedeny a je velice citlivy v techto otazkach. Moc jsem se pohadali a rekli si veci o , kterych pak clovek dlouho premysli. Pry je tady vecna nepohoda, kvuli me snaze delat vsechno dokonale a neustale se mi neco nelibi. Dokonce pry, nebyt syna pochybuje zda bychom spolu jeste byli, ale nebyt syna, asi bych takova nebyla. Manzel je uzasny clovek, vzdy delal vse pro nas a staral se. Ja ted samozrejme vidim co jsem delala spatne, ale ackoli se moc snazim, take moc se bojim toho, ze uz tu jeho "zlomenou" cast nebudu moct nikdy narovnat.Asi jsem moc ryla do problemu a pitvala, takze jsem to udelala jeste horsi. Diky za odpoved!
Medd
ODPOVĚĎ:
Medd.Prestante se SNAŽIT.Zkuste zase být tou, kterou jste byla.V této fázi asi nemá smysl příliš o věcech, příčinách problémů mezi vámi,mluvit.Oba se potřebujete vrátit do období, kdy jste se na sebe těšili bez snažení, byli jste autentičtí, spontánní.Tehdy jste byli partneři, nyní jste i rodiče.Vás to asi změnilo, začala jste mít na manžela nároky, jimž nerozuměl, nechtěl rozumět, nevím...Má za sebou již nějaké negativní zkušenosti.Vy sama říkáte, že jste se stala více nervózní, možná více agresivní, netrpělivou, požadující?Vždy je to pro muže trochu nepochopitelné -jak se změní psychika ženy s novým mateřstvím.Musejí se v tom orientovat, hledat svou roli, své místo, které už není nikdy stejné, jako předtím.Popisujete to tak, jako byste již téměř neměla šanci. dáváte si vinu. Nikdy to ale není tak, že vinen by byl jen jeden z partnerů.Neuměli jste se přizpůsobit nové situaci. Nechcete spolu navštívit psychologa?Zdálo by se mi to možná skoro nejlepší. I když - můžete psychologa navštívit i vy sama.
19.11.2005 21:38
OTÁZKA:
Dobrý den, mám problém s přítelkyní. Ona je moje první (sexuální) partnerka, ale já její už asi 10. Jsme ale stejne staří (20) a jsme spolu uz skoro 2 roky. Cim dal tim vice oba citime, ze bychom spolu chteli zustat i v budoucnu, mluvili sme i o detem (kolem 28 let) opravdu si velice rozumime. Na druhou stranu ja svádím vnitří boj s myslenkou, zy by byla moje prvni a zaroven poslední sex. partnerkou. Obavam se ze bych to asi nevydržel, ale nevěru si nechci pripustit a nyni si jeste nedokázu predstavit rozchod. Vsak se rozejit jenom kvuli tomuto by byla blbost! Ale zase ta touha zklusit i jine zeny je velika. A tak vas chci pozadat, jestli existuje nejake smircive reseni nebo alespon nejaka teorie, která by me zmanipulovala natolik, ze bych si tu nasi situaci tolik nepripoustel.
Michal. K.
ODPOVĚĎ:
Zdravím vás,Michale.Nedokážu vám nijak jednoduše odpovědět.Obecně vzato je velmi riskantní, rozhodnout se pro partnerský život ve 20 letech definitivně, s partnerkou, která je vaším 1. sexuálním i citovým vztahem.Neexistuje žádná teorie, jen váš život.Buď to ustojíte, nebo ne. Na jedné straně popisujete touhu po poznání dalších žen, na druhé straně nesouhlas s nevěrou.Tento vnitřní konflikt, který prožíváte, mi připadá naprosto adekvátní, ale vyřešit jej můžete jen vy sám...
19.11.2005 21:48
OTÁZKA:
Dobry den, rada bych vas poprosila spise o nazor a pokud to pujde i o radu. S partnerem jsme spolu tri roky, rok spolu zijeme a dva roky mame sex. Vztah je to velmi harmonicky a sex uzasny. Partner mne dokaze vyborne uspokojit ve vsech smerech. Problem je vsak v tom, ze ja chci sex vic nez on. V realu to vypada tak, ze mame sex 1-2x tydne a temer pokazde to chci ja a musim ho k tomu dohnat. Partner drive hodne sledoval porno a uspokojoval se pri nem. Nyni mi vsak rikal, ze se s tim snazi prestat. Doufala jsem ze se nas problem tim vyresi. Ze na sex bude mit vic chut kdyz se nebude tolik uspokojovat sam. Moc se toho vsak nezmenilo. Vadi mi to hned z nekolika problemu. Bojim se, ze jsem pro neho nepritazliva, ze by radeji chtel sex s nekym jinym. Pak take ze se mu to se mnou tolik nelibi, s vyvrcholenim vsak nema problem. A pak take ze jsem divna ja. Mam totiz chut na sex temer porad (krome pozdnich nocnich respektive rannich hodin) a docela mi to komplikuje zivot. Snazim se to resit tim, ze se uspokojuji sama, stale vsak zustava problem s tim, ze partner tolik nechce a ja nevim, zda je to normalni nebo bych se mela strachovat. Na zaver bych dodala par upresnujicich informaci; je mi 18 let, partner je o tri roky starsi. Jsem velmi zamilovana, partner tvrdi ze take. Sexualne ziji jiz zminovane dva roky, muj nynejsi partner byl muj prvni. Jeste bych se rada zeptala, jestli je mozne, ze je ma zvysena sexualni touha zpusobena mnozstvim vyvrcholeni pri sexu. Obcas se mi zda, ze den po sexu mam jeste vetsi chut nez normalne a to je tedy peklo. Moc dekuji za pripadnou odpoved, vim, ze ma otazka neni prilis zavazna, ale je to neco co mne docela trapi a rada bych znala nazor odbornika. Dekuji!
Michaela
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Michaelo.Hovoříte o tom, že váš vztah je velmi harmonický.Moc jsem nepochopila, co jej zakládá po citové stránce, váš dotaz je zredukován na sexuální sféru. Ze všeho mi tak nějak vyplývá, že si příliš nevěříte - alespoˇn v rámci tohoto vztahu. Nevíte, zda jste opravdu žádoucí sexuální partnerkou pro svého přítele, který používá i jiné zdroje uspokojení. Víte, Míšo, asi vám v tomto neporadím, nejsem schopna rozpoznat, jak moc si vyhovujete i lidsky, jak moc jste zralí na opravdový vztah, který není založen jen na sexu.
Pokud se vrátím k vaší otázce - sexuální touha se rozvíjí i v závislosti na frekvenci, to ano.Zároveň i v závislosti na kvalitě vašeho vztahu, na délce trvání aktivního sexuálního života vůbec. Já myslím, že byste si neměla dělat příliš velké starosti o to, zda jste, či nejste, dostatečně sexuálně přitažlivá pro svého přítele. Buďte sama sebou, satisfakci určitě dostáváte. Pokud by přítel stále preferoval více autoerotiku při pornu, než milování s vámi, pak asi nebude v pořádku něco s ním!
20.11.2005 14:22
OTÁZKA:
Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o odbornou radu. S přítelem jsme spolu necelé dva roky.Mně je 25,jemu 26.Myslim, ze nám to klape,máme jedin problém, žiju sama v bytě a chtěla jsem,abychom začali žít spolu.Nechce.Nejde o to,ze nechce,asi by se to dalo pochopit,ze mame na to cas,ale trva to uz rok,co jsme o tom mluvili poprve a pak jaký k tomu má vůbec přístup.Říká mi,že by to u mě nevydržel, být a vracet se kazdy den na stejné místo, že potřebuje pendlovat a že se ani nechce vazat a chce vidat casteji rodice,takze chce u nich porad bydlet.Ptroste mě vzdycky svyma řečma zraní, protože si servítky moc nebere a proste,že se mnou bydlet nebude.Je to normalní? Je šance, že se to změní a bude samostatnejší? Mám čekat? Mám ho ráda, ale trápí me jeho přístup k bydlení i k nám. Nic neřeší, všechno nějak dopadne. O budoucnosti se bavit nechce a mě to chybí.Prý se mnou počítá a má mě rád,ale neřeší to, ono to nějak dopadne. Moc děkuji za Vaši odpoved a Váš názor.
Jarka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Jarko.Asi budete muset nyní respektovat svého přítele. Nechce se ještě vázat, má vás rád, ale zrovna tak má rád svou svobodu. Bojí se kontroly nad sebou, nějaké definitivy, ztráty sebe sama.Chce zůstat ještě svým pánem, určovat si, co bude či nebude dělat ve svém vol ném čase. To ale není nic proti vám.
Hlavně "netlačte na pilu", zařiďte se i vy podle toho.Nic mu nevyčítejte. Vše má svůj čas.Ten váš pro společný život ještě nepřišel, ale to vůbec nemusí být špatně:-)
20.11.2005 14:33
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, možná můj problém tak zcela nepatří do Vaší rubriky, ale přesto Vás požádám o radu. S postupujícím věkem (43 let) si uvědomuji, že nechci zůstat na zbytek života sama. Nikdy jsem nebyla vdaná a nemám děti. Svá nejlepší léta jsem věnovala neteřím, na jejichž výchově jsem se podílela. Neteře jsou již zletilé a já mám najednou pocit promarněného života. Nechci na zbytek života zůstat sama a tak jsem se rozhodla podat si několik seznamovacích inzerátů a na některé inzeráty jsem i odpověděla. Katastrofa! Muži v mém věku hledají přítelkyně spíše ve věku svých dcer (maximálně do 30 let), mladší partner (pod 35 let) se nechce vázat se starší ženou a starší partner (nad 50 let) – těžko říci, co hledá? Spíše než partnerku možná samaritánku! Jsem si vědoma toho, že hledání životního partnera je běh na dlouhou trať, ale připadá mi ponižující nabízet se s prominutím jako prodejná děva!
Ale proč se na Vás obracím? Když jsem si s jedním adeptem na životního partnera vyměňovala (nádherné) e-maily bylo vše v pohodě. Po osobním setkání mi dal sbohem, ačkoliv jsem ho před schůzkou varovala, že nejsem dívka z titulních stran časopisů. Nicméně mne po osobní schůzce označil mne za nádhernou ženu, ale... bylo tam nějaké pro mne nevysvětlitelné a mně nevysvětlené ale. Dalšího jsem též po této zkušenosti varovala předem, než se chtěl sejít, že nejsem nic exkluzivního - už se neozval! Nemohu za to, ale jsem možná až brutálně upřímná. Možná dělám chybu v tom, že je předem odradím, ale dělá mi velký problém lhát, přetvařovat se či se popisovat jako exkluzivní žena, když jsem úplně obyčejná. Život se se mnou příliš nemazlil a já jsem se stala dost soběstačnou a nezávislou. Jeden můj známý tvrdí, že to je právě to, co chlapy odrazuje! Mám snad ze sebe dělat něco, co nejsem, aby se mé šance na nalezení partnera zvětšily? Osobně se domnívám, že není nad upřímnost! Děkuji za odpověď.
Laďka
ODPOVĚĎ:
Milá Laďko, myslím, že nemáte zapotřebí, dělat ze sebe někoho jiného, než vy sama jste.K čemu by to bylo užitečné? Pro krátkou chvíli slávy, která by poté stejně přešla jinam? Je to spíše o něčem jiném. Jste-li "brutálně" nezávislou ženou, musíte hledat někoho, koho právě toto k vám přitáhne, zaujme jej to na vás. Přemýšlejte ale i o tom, jaké jsou příčiny potřeby vaší nezávislosti. Nejsou to třeba hlavně vaše vlastní obrany předtím, abyste nebyla zraněná?
Svou nezávislost byste určitě nezradila, kdybyste si zkusila popovídat o sobě více s psychologem.Pro poznání vaší osobnosti a nalezení lepší cesty bych považovala osobní kontakt s odborníkem za nejlepší:-)
20.11.2005 14:44
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, mockrát Vám děkuji za odpověď na můj sáhodlouhý mail. Ve své odpovědi píšete, že přítel už pravděpodobně nechce být v mém područí. Vzhledem k tomu, že se ještě musíme vidět (jeho věci v mém bytě), chtěla jsem se zeptat, zda bych mu měla dát ještě nějaký impuls, že o něho stojím, nebo ho už mám nechat být a počkat, jestli se třeba někdy naše cesty nepotkají? Podotýkám - neumím o chlapy bojovat, nikdy jsem nemusela a nevím, jak si počínat, ale ztráta zrovna tohoto mě moc bolí. Děkuji, Ilona
Ilona
ODPOVĚĎ:
Přeji hezký den,Ilono, zároveň se vám musím omluvit - nemám kdy nyní hledat váš původní dotaz a mou odpověď.Tedy jen obecně:-)Přítel, až si půjde pro své věci k vám domů, jistě stále bude vědět, že o něj stojíte (usilujete).Nechte vše spíš na něm.Může vědět, že tady ZATÍM stále jste, že jej milujete.Další si určí on, vy se snažte od něj pomalu osvobozovat...
20.11.2005 14:49
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, mám takové trápení, nevím jak to mám zkousnout, potřebovala bych od Vás poradit, řekněte mi, jaký na to máte názor.
Přečetla jsem si u manžela v telefonu ( já vím že se to nedělá, jsem hloupá, ale nedalo mi to. Byla bych se netrápila) jednu sms, kterou psal kolegyni z práce...tohoto znění: " Mě se po tobě taaak stýská, až jsem z toho celej na měkko :-( Jsem z tebe blázen, ale je to úplně úžasňáckej pocit, víš? Mám tě rád !!!!!!!! :-)"
Když jsem se ho na to zeptala, řekl mi ať si z toho nedělám hlavu, že to je jenom kamarádka, ale nemůžu se zbavit pocitu, že je v tom něco víc. Pro upřesnění - pracuje na směny, asi 70 km od domova, tak se nevyplatí po službě jezdit domů, takže je 4 dny tam a pak 4 doma. Jinak jsem byla toho názoru, že máme bezproblémový vztah, rozumíme si, prostě myslela jsem si, že není žádný problém, ale teď si nějak nejsem ničím jistá. Taky teď začínáme stavět dům, budeme si brát velký úver a pak plánujeme rodinu. Jak se Vám ta sms jeví, myslíte, že jde opravdu jen o projev kamarádství?
Svou zpověď jsem začala psát už před časem, a teď to má bohužel pokračování.
Nejhloupější na tom je, že manželovu nevěru mi potvrdila kartářka.Vážně, ač jsem tomu nikdy nevěřila. Řekla mi, že je mi manžel nevěrný. I když jsem to dlouho tušila, nechala jsem se vždycky ukecat, že se jedná jen o kamarádku. Když jsem šla s kamarádkou od kartářky, povídaly jsme si o tom a vyprávěly jsme si, co jsme se dozvěděly. Když jsem se jí svěřila, jen sklopila oči... Nechtěla mi nic prozradit, ale nakonec jsem to z ní přece jen vytáhla. Řekla mi, že o tom ví, a že se jí i B. (můj muž) několikrát ptal, jestli neví o nějakém podnájmu pro jeho milenku.
Doma jsme si sedli, a já jsem mu řekla, že o všem vím, ať mi řekne, co s tím hodlá dělat dál. Všemožně se vymlouval a zapíral. Odjela jsem ke kamarádce. Bombardoval mě smskami, že stejně odcházím, protože někoho sama mám a chci to všechno teď hodit na něj. Až když jsem odepsala, že se v týdnu až bude v práci odstěhuju, a rozvodový papíry mu pošlu poštou, začal mě prosit. Na otázku - Je vůbec ještě něco, kvůli čemu by ses ke mě vrátila? - Jsem odpověděla jen NE. Pak přišla další - Vrať se, potřebuju tě, prosím. - Obměkčilo mě to, a moje odhodlání od něj opravdu odejít mě začalo opouštět. Druhý den večer za mnou přijel, a prosil ať se vrátím. Spoustu věcí jsme si vyjasnili, vše jsme si vypovídali a já jsem si vzala čas na rozmyšlení, s tím, že jsem už věděla, že se vrátím domů. On odjel, a já jsem napsala té jeho hvězdě, že mi slíbil, že to s ní skončí, a ať už ho tedy nekontaktuje, a že jí přeju do života jen to dobré, a aby se jí nikdy nestalo, to co mě, až se třeba někdy vdá. Když jsem přijela asi po třech hodinách domů, manžel ležel v posteli, brečel a v náruči svíral polštář. Ptal se mě, proč jsem jí psala, proč jsem to nenechala na něm. Obhájila jsem se tím, že jsem myslela, že je s ní dávno v kontaktu a že jí všechno řekl. Byl rád, že jsem doma, lehla jsem si k němu, on mě objal. Pořád ale brečel pro ni. Prý ho mrzelo, že jí ublížil. Když jsem opáčila, že mě ublížil taky, neodpověděl. Další den za ní jel, prý to vše vyřešit. Ten den už domů nepřijel, měl ráno směnu, tak jel rovnou do práce. Večer jsem mu volala, chtěla jsem vědět, jak to vyřešil. Řekl mi, že v tuhle chvíli ji má radši než mě, ale ať mu dám čas, že si potřebuje všechno srovnat v hlavě. Následující den mi napsal, že chce být se mnou, ať už jsem v pohodě a v klidu se vyspím. Nemám ale o ní doma už mluvit a ani jí psát, jinak že to dopadne blbě. Jí jsem od té doby nenapsala, ale nejde mi o ní nemluvit doma. Když jsem s ním jela v autě, a všude byly její vlasy, nemohla jsem mlčet. Miluju ho, z celého srce, chci s ním žít a umřít, neunesla bych, kdyby odešel kvůli ní. Snažím se ze všech sil, ale pořád cítím, že ji má stále rád. Je to situace, kterou bych nepřála nikomu. Máme rozestavěný dům, to situaci trochu ztěžuje, pokud bych chtěla odejít, ale já na to teď vážně nejsem připravená. Asi píšu dost zm
[tato otázka byla zkrácena]
Michaela
ODPOVĚĎ:
Milá Michaelo, nevím, jak vás mohu utěšit - budete to musit opravdu zvládnout, a sama.Zkuste se na to jen dívat jinak.Nevím, kolik let je manželovi, kolik vám.Ale věřte mi, že nevěra potká hodně manželství, prostě se to stává, že se zamilujeme do někoho jiného, než je náš oficiální partner.Manžel ani nemusel aktivně nikoho vyhledávat, mohla to být ta žena, která byla aktivnější.To ale není v této chvíli důležité,důležité je to, že chce manžel zůstat s vámi.Teď to bude trvat nějaký čas, než k němu zase budete moci najít důvěru,delší dobu to bude bolet. Pokud to nezvládnete sama, nebo s pomocí kamarádek, obraťte se na psychologa, doma to ale opravdu dál nepřipomínejte ani neřešte.Tím byste byla pro manžela stále více morálním vykřičníkem, než partnerkou, k níž opět hledá vztah. To, co proděláváte, je regulérní manželská krize, ale určitě se dá zvládnout.Zkuste být vy tou, o niž se bude manžel musit i trochu snažit, nechovejte se závisle, nebuďte vyčítající - tím byste si opravdu více ublížila, než pomohla.Řekněte si, že dáváte vztahu vás dvou 2. šanci:-)...
23.11.2005 9:18
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, mám takové trápení, nevím jak to mám zkousnout, potřebovala bych od Vás poradit, řekněte mi, jaký na to máte názor.
Přečetla jsem si u manžela v telefonu ( já vím že se to nedělá, jsem hloupá, ale nedalo mi to. Byla bych se netrápila) jednu sms, kterou psal kolegyni z práce...tohoto znění: " Mě se po tobě taaak stýská, až jsem z toho celej na měkko :-( Jsem z tebe blázen, ale je to úplně úžasňáckej pocit, víš? Mám tě rád !!!!!!!! :-)"
Když jsem se ho na to zeptala, řekl mi ať si z toho nedělám hlavu, že to je jenom kamarádka, ale nemůžu se zbavit pocitu, že je v tom něco víc. Pro upřesnění - pracuje na směny, asi 70 km od domova, tak se nevyplatí po službě jezdit domů, takže je 4 dny tam a pak 4 doma. Jinak jsem byla toho názoru, že máme bezproblémový vztah, rozumíme si, prostě myslela jsem si, že není žádný problém, ale teď si nějak nejsem ničím jistá. Taky teď začínáme stavět dům, budeme si brát velký úver a pak plánujeme rodinu. Jak se Vám ta sms jeví, myslíte, že jde opravdu jen o projev kamarádství?
Svou zpověď jsem začala psát už před časem, a teď to má bohužel pokračování.
Nejhloupější na tom je, že manželovu nevěru mi potvrdila kartářka.Vážně, ač jsem tomu nikdy nevěřila. Řekla mi, že je mi manžel nevěrný. I když jsem to dlouho tušila, nechala jsem se vždycky ukecat, že se jedná jen o kamarádku. Když jsem šla s kamarádkou od kartářky, povídaly jsme si o tom a vyprávěly jsme si, co jsme se dozvěděly. Když jsem se jí svěřila, jen sklopila oči... Nechtěla mi nic prozradit, ale nakonec jsem to z ní přece jen vytáhla. Řekla mi, že o tom ví, a že se jí i B. (můj muž) několikrát ptal, jestli neví o nějakém podnájmu pro jeho milenku.
Doma jsme si sedli, a já jsem mu řekla, že o všem vím, ať mi řekne, co s tím hodlá dělat dál. Všemožně se vymlouval a zapíral. Odjela jsem ke kamarádce. Bombardoval mě smskami, že stejně odcházím, protože někoho sama mám a chci to všechno teď hodit na něj. Až když jsem odepsala, že se v týdnu až bude v práci odstěhuju, a rozvodový papíry mu pošlu poštou, začal mě prosit. Na otázku - Je vůbec ještě něco, kvůli čemu by ses ke mě vrátila? - Jsem odpověděla jen NE. Pak přišla další - Vrať se, potřebuju tě, prosím. - Obměkčilo mě to, a moje odhodlání od něj opravdu odejít mě začalo opouštět. Druhý den večer za mnou přijel, a prosil ať se vrátím. Spoustu věcí jsme si vyjasnili, vše jsme si vypovídali a já jsem si vzala čas na rozmyšlení, s tím, že jsem už věděla, že se vrátím domů. On odjel, a já jsem napsala té jeho hvězdě, že mi slíbil, že to s ní skončí, a ať už ho tedy nekontaktuje, a že jí přeju do života jen to dobré, a aby se jí nikdy nestalo, to co mě, až se třeba někdy vdá. Když jsem přijela asi po třech hodinách domů, manžel ležel v posteli, brečel a v náruči svíral polštář. Ptal se mě, proč jsem jí psala, proč jsem to nenechala na něm. Obhájila jsem se tím, že jsem myslela, že je s ní dávno v kontaktu a že jí všechno řekl. Byl rád, že jsem doma, lehla jsem si k němu, on mě objal. Pořád ale brečel pro ni. Prý ho mrzelo, že jí ublížil. Když jsem opáčila, že mě ublížil taky, neodpověděl. Další den za ní jel, prý to vše vyřešit. Ten den už domů nepřijel, měl ráno směnu, tak jel rovnou do práce. Večer jsem mu volala, chtěla jsem vědět, jak to vyřešil. Řekl mi, že v tuhle chvíli ji má radši než mě, ale ať mu dám čas, že si potřebuje všechno srovnat v hlavě. Následující den mi napsal, že chce být se mnou, ať už jsem v pohodě a v klidu se vyspím. Nemám ale o ní doma už mluvit a ani jí psát, jinak že to dopadne blbě. Jí jsem od té doby nenapsala, ale nejde mi o ní nemluvit doma. Když jsem s ním jela v autě, a všude byly její vlasy, nemohla jsem mlčet. Miluju ho, z celého srce, chci s ním žít a umřít, neunesla bych, kdyby odešel kvůli ní. Snažím se ze všech sil, ale pořád cítím, že ji má stále rád. Je to situace, kterou bych nepřála nikomu. Máme rozestavěný dům, to situaci trochu ztěžuje, pokud bych chtěla odejít, ale já na to teď vážně nejsem připravená. Asi píšu dost zm
[tato otázka byla zkrácena]
Michaela
ODPOVĚĎ:
Možná ještě něco - zkuste si koupit knížku Petra Šmolky - Nevěra - pro podváděné i podvádějící.Najdete tam spoustu užitečných rad, jak se chovat.
23.11.2005 9:20
OTÁZKA:
Dobry den.Uz dlouho premyslim o tom,ze bych se mela o mem problemy s nekym podelit a treba navstivit psychologa.Takhle je to fajn,ze to jde se poradit pres internet. Je mi skoro 19 let, priteli 20, jsme spolu dva roky, ale posledni dobou (presneji receno delsi dobu) uz to proste neni ono. Sama si priznam,ze vetsina problemu vznika u mne,v tom ze delam z komara velblouda, vidim problemy i tam kde nejsou, resim a hadam se kvuli zbytecnostem (jak rika on, ale mi to treba jako zbytecnost neprijde). On uz je na to moje reseni problemu alergicky, ale popravde....on vlastne neresi nic...nikdy nic!!Ma to proste v povaze,neni schopny se mnou mluvit o vaznych vecech. Problem je taky v tom ze mam porad z necoho strach, ze me podvede, ze me opusti, ze uz me nemiluje. On mi na to odpovi "ale vzdyt to prece vis" (ze me miluje), ale jak to mam proboha vedet, kdyz mi to pomalu uz ani nerekne. Fajn, dokaze mi to dat najevo cinama,ale nevim....jsem opravdu tak narocna??? Chci po nem tak moc?? Kdyz chci aby mi daval najevo,co ke mne citi?Aby se mnou mluvil i o neprijemnych vecech?? Nekdy mi uz totiz pripada, ze ma ten nas vztah "v pazi". Ze mu je vsechno jedno, nic neresi a byl by se semnou snad radsi rozesel nez se snazit a resit neco. Ted si budu asi protirecit...ale vim ze me miluje, jen si asi nejsem jista sama sebou. Jak se rika,...jaky ma dcera vztah s otcem,takovy ho ma s pritelem. A muj otec, pro ktereho jsem byla vzdycky zlaticko, si po 20ti letech manzelstvi nasel jinou a na rodinu kasle.Asi proto mam strach ze takhle stratim kazdeho koho mam rada.Proto ty dukazy porad vyzaduju.. Ja nevim,doufam ze se v te zmeti pocitu nejak vyznate. Verim a doufam ze ano a predem moc dekuji za odpoved!!! Jestli je to mozne, muzete odpovedet na muj e-mail petule.popik@centrum.cz. Jeste jednou predem dekuji a jsem sama zvedava co mi odpovite.Nechci ho stratit, i kdyz jsme kazdy jina povaha, mame jine zajmy, jsme proste kazdy jiny,ale miluji ho a planuju s nim zivot. Nechci o nej prijit vlastni chybou!!!! Zatim nashle
pusinka
ODPOVĚĎ:
Milá P.("Pusinko"?,Petule?).Máte to docela složitý oba dva.Váš přítel ztrácí možnost spontánního vyslovení se, je-li na něm neustále vyžadováno vyznávání lásky.Vy máte -díky otci- neustálý pocit ohrožení, rizika ztráty.Muži vůbec, celkově, jsou spíš na akční a věcné řešení problému,ženy mají obecně více tendenci věci rozebírat,analyzovat, a to tak, že více emocionálně, než prakticky. Vy se vlastně pořád dožadujete důkazů lásky podle svých představ, vaše představy ale neodpovídají jeho potřebám, takže jste v začarovaném kruhu.Víte co, Petule? Zkuste se na chvilku převtělit do jeho "kůže".Pokud by na vás neustále někdo vyžadoval, abyste mu říkala, jak jej milujete, předbíhal by vás před chvílí, kdy to máte cuť říct sama, jaké by to pro vás bylo?...Dejte mu prostor, zkuste být více "free".Pokud byste opravdu potřebovala více probrat ztrátu táty, pro nějž jste dlouho bylo prioritou, je to pro rozhovor s psychologem, který bych vám doporučovala:-)
26.11.2005 17:04
OTÁZKA:
Dobrý den, psala jsem svoje trápení s přítelem,který se ke mně nechce znát "před světem". Už jsem to snad pochopila, je uzavřený a nechce,aby kdokoliv cizí něco věděl o jeho soukromí. Což dokážu pochopit. Jsme oba volní, žijeme spolu, chceme se vzít... Tedy pokud to já nezkazím. Jsem nějak moc nadmíru přemýšlivá a pořád něco "řeším". Jak udělat abych se dokázala radovat z přítomnosti a neblbla a nekazila život sobě i příteli? Jako příklad uvedu: přítel mi nechodí naproti do práce,řeknu mu to, on mi naproti začne chodit.Já místo abychměla radost, že chodí, tak se začnu patlat v tom, proč chodí a že ho to otravuje a že chodí jen kvůli mně.. a to je jen příklad, takových věcí je spoustu. Co mám se sebou dělat??? Děkuji
Anonym
ODPOVĚĎ:
Dobrý den.Musíte si prostě více věřit.Řekla bych, že v tom bude klíč, vaše kouzlo. Nestojí za to, navštívit psychologa a probrat s ním, kde je problém v nižší míře vaší sebedůvěry?Všechno má své příčiny, ale sám si na ně člověk málokdy přijde.Je k tomu velmi užitečný dialog s profesionálem, který vás někam "navede"...
26.11.2005 17:09
OTÁZKA:
Dobrý den, psala jsem svoje trápení s přítelem,který se ke mně nechce znát "před světem". Už jsem to snad pochopila, je uzavřený a nechce,aby kdokoliv cizí něco věděl o jeho soukromí. Což dokážu pochopit. Jsme oba volní, žijeme spolu, chceme se vzít... Tedy pokud to já nezkazím. Jsem nějak moc nadmíru přemýšlivá a pořád něco "řeším". Jak udělat abych se dokázala radovat z přítomnosti a neblbla a nekazila život sobě i příteli? Jako příklad uvedu: přítel mi nechodí naproti do práce,řeknu mu to, on mi naproti začne chodit.Já místo abychměla radost, že chodí, tak se začnu patlat v tom, proč chodí a že ho to otravuje a že chodí jen kvůli mně.. a to je jen příklad, takových věcí je spoustu. Co mám se sebou dělat??? Děkuji
Janka
ODPOVĚĎ:
Janko, odpověď nahoře.Přeji hodně štěstí v hledání té správné cesty.Jitka Douchová:-)
26.11.2005 17:10
OTÁZKA:
Dobrý den,půjdu hned k věci.Mám manžela se kterým jsme meli včera 12 let výročí.5 let jsme svoji.2 roky po svatbe se nám narodila krásná dcera.Naše manželství je opravdu vzorné.Já se strarám o malého,manžel je moc hodný,velice se snaží a věřím,že nás oba moc miluje.Má v domácnosti vše na starosti,já se starám o pořádek a o chod domácnosti a on o finance a další věci.Pořád říká,když se zeptám zda nepotřebuje s něčím poradit nebo se vypovídat o práci,tak mi řekne,že mně od starostí chce ušetřit.Nedávno jsem zjistila,že ma poměr.Nevím zda došlo na sex,ale city jsou tam požehnaně.On si stěžuje,jak moc je se mnou pod tlakem a že je mu sní opravdu krásně.Nebudu popisovat,jak strašné to pro mně bylo zjištění,ale po hádce slíbil,že vše ukončí.I když prý není co.Dělám ze všeho víc,než to skutečně je.14 byl skvělí,pořád jsme si povídali,slíbil,že bude řešit víc věcí se mnou.Včera jsem zjistila,že nic neukončil.Ona o mně ví a z sms jsem pochopila,že ho v podstatě duševně podporuje.Opravdu nevím co dělat.Dekuji.
Adéla Machovcová
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Adélo.Nevím, jakým způsobem jste se dostala, i se dostáváte, k informacím o manželově citovém vztahu - i to je důležitý faktor pro přemýšlení, jak nyní ze situace ven. Chápu, že zjištění existence někoho jiného v manželově citovém životě, když máte malé dítě (dcera, nebo syn? - hovoříte sice o dceři, ale potom o vaší péči o malého...) je trauma, zvláště tehdy, když vy jste doma s dítětem sama, bez možnosti společenského uplatnění. Víte, já vám mohu těžko poradit, jak se chovat, abyste manžela získala nazpět.Musela bych toho o vás vědět víc. Určitě byste ale zatím mohla více přemýšlet o tom tlaku, který na něj údajně vyvíjíte.Mohla byste přemýšlet i o tom, co asi dává váš vzájemný vztah manželovi (provozně dokonalá souhra nemusí nutně korespondovat s láskou),měla byste "dostat"manžela i k tomu, co váš vztah přináší jemu. Nechcete si případně k někomu zajít, kde to proberete konkrétněji?
26.11.2005 17:23
OTÁZKA:
Dobry den, muzete, prosim, vysvetlit termin "kastrujici zena"?
Nedavno jste jej pouzila... Dekuji
kacka
ODPOVĚĎ:
Kačko, zdravím, i mě napadá první drzá otázka - proč vás tento termín zaujal?:-)
Ale vážně - je-li to vytrženo z kontextu, nevím už teď přesně, na co jsem reragovala. Obecně vzato - jedná se o ženy, které jsou příliš dominantní, strukturující situace, bez schopnosti empatie, ale i bez ochoty k ní.Podceňující muže, umějící jim to dávat výrazně najevo.Žena, která má potřebu dávat najevo svou jasnou převahu..., a to v jakékoli oblasti...
26.11.2005 17:28
OTÁZKA:
Dobry den, muzete mi, prosim, poradit?jsem na materske dovolene a po nekolika mesicich snazeni, aby nas vztah fungoval, jsem musela manzela vyhodit, byla jsem tak deprimovana jeho chovanim, ze jsem to uz nemohla unest, zacala jsem mit zdravotni problemy, ted nevim co dal, manzel mi nepomahal, chodil domu kdy se mu chtelo a dite ho nezajimalo, muze se manzel zmenit?, zatim je nase komunikace ponekud omezena, nejsem chopna komunikace, kdyz prijede musim odejit nebo odpovidam ano ne, nejak mi to nejde, manzela mam porad rada, ale rozum mi rika, ze takto nechci prozit svuj zivot, ze clovek se v podstate moc nezmeni a navic mi svym chovanim dost ublizil,placam se v tom a nevim co dal, co mam delat, jak to vsechno zvladnu, nemohla by jste mi prosim poradit? diky
Sisi
ODPOVĚĎ:
Sisi, váš dotaz je velmi obecný, neznám příčiny předchozí krize,která měla jistě svůj vývoj.Proto je pro mne těžké cokoli konkrétního říct.Věřte tomu, že člověk se změnit může, ale zase hlavně v kritické situaci, kdy cítí, že jsou ohroženy jeho základní životní jistoty.Máte-li ale zdravotní problémy, jež dáváte do souvislosti s vaším vztahem, moc neváhejte, a navštivte odborníka - psychiatra, který vám pomůže prostřednictvím psychofarmak, psychologa, který vám pomůže hledat nejen cestu k vám dvěma, ale i k vám samotné!
26.11.2005 17:35
OTÁZKA:
jeste k me predchozi otazce, chci doplnit, ze vse zacalo po tom co mi manzel par mesicu po porodu, zacal rikat, ze me nema rad ze nevi co chce......... omlouvam se, diky Sisi
sisi
ODPOVĚĎ:
Aha, tak mě ještě napadá, jestli se manžel prostě jen necítí na vedlejší koleji, po narození dítěte, a nežádá o svou pozornost, byť tímto nezralým způsobem.
26.11.2005 17:37
OTÁZKA:
Dobrý den,paní dokorko. nevím, na koho se obrátit, tak mi tato možnost přišla vhod. Před 4 měsíci jsem se rozešla s přítelem(25), se kterým jsem byla něco přes 6 let(je mi 23). Důvodem rozchodu byl částečně stereotyp vztahu,protože ještě stále studuji a tak o společném bydlení nemohla být řeč. Dále také to,že přítel v době, kdy jsem se učila na státnice,docela často přespával u kamarádů,se kterými se chodil bavit,protože já jsem si to časově nemohla dovolit. Bohužel než jsme si to stačili vyřešit,poznala jsem jiného muže(30),se kterým jsem si začala psát a telefonovat a když jsem se s přítelem definitivně rozešla,začala s ním chodit. Jenže on bydlí asi 350 km daleko,takže se vídáme zhruba 1x3týdny,což je samozřejmě málo(je to i z finančních důvodů).Je mi s ním dobře,ale neznáme se natolik,abych věděla,jaký je.Bývylý přítel mi nedávno řekl,že by se chtěl odstěhovat od rodičů a se mnou chtěl bydlet a že záleží jenom na mě(teď už by peníze nehrály roli,protože má jinou práci a do školy bzch mohla dojíždět).Ale já se bojím toho,že by to časem bylo stejné´a navíc s nynějším přítelem jsem daleko víc spokojená v sexu(byla jsem první partnerkou bývalého přítele)a bojím se, že by ho časem lákalo vyzkoušet si to i s někým jiným. Vzhledem k tomu,kolik mi je,hledám opravdu partnera pro život a nevím,co mám dělat.Dokud jsem to nezažila, nevěřila jsem,že je možné mít ráda dva lidi. Bývalému příteli jsem slíbila, že si dám čas do Vánoc a řeknu mu, jak jsem se rozhodla.On o tom,že někoho mám neví, ale kdyby se ptal, nelhala bych mu.Ale vím, že v bývalém příteli mám určitou jistotu a oporu, protože by mi byl pořád nablízku a za ty roky ho opravdu znám. Děkuji za radu nebo alespoň povzbuzení.
Tereza
ODPOVĚĎ:
Terezo, nechci dávat radu, to by nebylo zodpovědné.To, co napíšu, nevím, zda bude povzbuzením...Mám pocit, že jste nyní ve fázi, kdy nejste prostě venku ze vztahu, který vás doprovázel hodně velkou část vašeho života - od 17 do 23,pane jo.Máte za sebou dlouhou minulost, spoustu zážitků,atd.atd.Stereotyp ale zákonitě musel přijít.Přítel se nyní snaží oživovat něco, o čem si oba nejste jisti, zda je to již jen nostalgie, nebo opravdový cit. Ve vztahu k druhému příteli cítíte hlavně touhu, navíc je to někdo nový - vše stojí před vámi.Říkáte, že máte ráda oba - ano, každého pro něco jiného.Vy sama potřebujete čas, a nejen do vánoc, abyste si více uvědomila základy jednoho i druhého vztahu.Dejte si ho, nejednejte pod tlakem...
26.11.2005 17:48
OTÁZKA:
Dobrý den, byla bych moc vdecna za radu... Jiz 4 roky chodim s pritelem a posledni 2 roky spolu bydlime. Ale posledni 4 mesice u nas dochazi k neshodam - z me strany, zacala jsem si na partnerovi hledat chyby. Prameni to z me nejasnosti zda partnera stale miluji. Ze zacatku jsem si myslela ze si neco vymyslim ale trva to uz dlouho... Ani již spolu nespime - za posledni dva mesice jednou. Stale se na neco vymlouvam. Citim ze jsem vuci nemu ochladla - nevyhledavam fyzicky kontak a partner mě již nepřitahuje. Mam ho ale stale moc rada, nedokazu si bez nej zivot predstavit, myslela jsem si že to bude muj partner na cely zivot. Co se tyce fyzicke pritazlivosti k jinym muzum, tak vim ze ten muj "chald" se tyka jen vuci memu partnerovi. Nevim jetli je to take tim ze mi je 22 a budu jeste minimalne 3 roky studovat, na druhou starnu partner (28) by již chtěl vztah oficialne stvrdit a potomka... nevim co delat, proto bych byla moc vdecna za jakoukoli radu, dekuji za odpověď, s pozdravem Jitka
Jitka
ODPOVĚĎ:
Milá Jitko, partnerský vztah prochází nějakými fázemi.Zamilovanost a vzájemnou každodenní touhu po sobě už máte za sebou,novost ze společného bydlení a sdílení všeho spolu také. Váš vztah již asi postrádá patřičnou dynamiku,jiskřivost, napětí. Představa, že už vás nečeká toho tolik moc nového, kromě společné rodiny, vás asi ubíjí, ve 22 letech vás může "unavovat", nebo i děsit. Říkáte sama, že si na příteli podvědomě hledáte sama aktivně jeho chyby.Je to tak, že vidíte spíš to negativní, než to pěkné, pro co jste měla oči otevřené dříve. Asi i v důsledku toho stra chu, že nic nepřijde nového, ztratil pro vás přítel svou sexuální přitažlivost.Potřebujete změnu, ocitla jste se v krizi ze stereotypu a strachu ze stále stejné budpucnosti. Radila bych vám jen pauzu. Zkuste na nějakou dobu přerušit společné bydlení a nevídat se, nekontaktovat se.Nemusíte to pojmenovávast jako rozchod, jen oddechový čas za účelem znovuobjevení podstaty vašeho milostného vztahuJe to jedna z možných cest, která mě teď napadá...
3.12.2005 9:32
OTÁZKA:
Dobrý den,
mám obrovský problém a cítím se snad nejhůř v životě. Když pominu to, že se mí rodiče před časem rozhádali a rozvádí se tak asi daleko víc mě trápí rozchod s přítelkyní. Je mi 19 let a mojí (bývalé) přítelkyni 18. Chodili jsme spolu téměř 4 roky a dnes je to týden, co se semnou rozešla. Nedávám to ani tak za vinu jí, ale spíše mě. Asi před rokem a půl jsem ji podvedl (líbal jsem se) s jinou. Moje přítelkyně se to asi před 2 měsíci dozvěděla - tím způsobem, že našla dopis od té holky v mém batohu a je jasné co následovalo. Rozešla se semnou. Asi protože jí na nás moc záleželo, tak mi dala druhou šanci. Zpočátku to bylo i podle ní bezvadné, ale zase se to potom vrátilo do stavu předtím - hádky kvuli drobnostem, slovíčkaření, urážlivost ... prostě ani jeden z nás si nechtěl nechat do sebe rýpat. No, ten minulý týden jsme se hodně pohádali, celý den jsem byl nějaký nevrlý a neměl na nic náladu. Pohádali jsme se na ulici, jela potom domů a když jsem k nim přišel byla už vpohodě a nevztekala se, ale rozhodnutá, že už semnou nechce být. Byl jsem z toho v šoku, ale věřil jsem, že se to spraví a tak jsem zavolal kamarádoovi a jeli jsme do města na diskotéku. Všechno proběhlo vpohodě, bavili jsme se jen spolu s kamarádem. Na druhý den jsem šel za přítelkyní, která semnou nechtěla dál chodit, ale kamarádkou zůstat chtěla. Viděl jsem, že to myslí vážně, byl jsem šíleně smutný, ale řekl jsem si, že to jinak asi nepůjde. Každý den jsem jí volal jak se má ... vše probíhalo vklidu. Ale včera byla s tímto mým kamarádem na kafe a ten se prokecl, že jsme tenkrát byli na diskotéce. Přítelkyni jsem totiž řekl, že jsem byl doma, abych situaci tenkrát ještě víc nehrotil. Když jsem s ní dnes mluvi, říkala, že mě už nikdy nechce vidět, že jsem jí zase lhala, že nechce být ani kamarádka. Jel jsem za ní a pořád mi to opakovala a že ji nejvíc mrzí, že jsem ji tenkrát podvedl, že se jí nelíbí že se chovám před ostatními jako frajer a že neví co odemě čekat. Musím se přiznat, že v něčem má opravdu pravdu. Moc si teď všechno vyčítám. Její chyba to určitě není. Chci ať je šťastná, strašne moc ji miluju, fakt moc, ale nedokážu bez ní být. Myslím na ni každou minutu a nemůžu přestat. Když si ji představím s někým jiným, tak mě vždycky přepadne záchvat smutku a musím brečet jako malé dítě, protože toho člověka šíleně miluju a moc pro mě udělal a znamená. Co mám dělat? Jsem z toho rozchodu úplně zoufalý
Aleš
ODPOVĚĎ:
Milý Aleši, rozchody jsou jednou z nejbolavějších věcí, které člověk v životě prožívá.Vy teď milujete svoji přítelkyni ještě víc právě proto, že je to podpořeno její ztrátou.Budete to ale asi muset zvládnout, nic jiného vám nezbývá.Vzhledem k tomu, že jste spolu chodili od vašich 15 let, by to asi nemohl být vztah na celý život.Vyvíjíte se jako osobnosti dál, s největší pravděpodobností půjde život každého z vás svou vlastní cestou. Až to přebolí, budete moct být i kamarády.Pro vás je to životní zkušenost,poučení do příštích vztahů.První láska, na kterou nikdy nemůžete zapomenout.Nevím, co bych vám poradila, protože mám pocit, že teď nemáte šanci na obnovení vztahu.Ale jsem přesvědčená, že stejnou bolest, ne-li větší, prožívá vaše přítelkyně. Neozývejte se jí teď, zkuste až na vánoce.Přeji vám hodně štěstí, Aleši:-)
3.12.2005 9:41
OTÁZKA:
Dobrý den, prosím o radu v následujíci situaci. Jsme s manželkou jíž deset let spolu a máme sedmiletou dceru. Oba podnikáme, manželka se v posledních letech mimo to soustředila na své koničky - sport a jaksi jí už nezbýval čas na náš společný dům a naše manželství. Tvrdila že doma na ní všechno padá až navštívila psychologa, který jí předepsal antidepresiva. Vzápětí se odstěhovala do pronajatého bytu se zdůvodněním nutné změny prostředí. Nemáme mezi sebou v podstatě žádné rozepře až na tuto její "terapii" kterou si navíc naordinovala na jeden rok. Musím přiznat, že tím trpím nejen já ale i naše dcera, byt přespává střídavě doma a u manželky.
petr
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Petře.Antidepresiva předepisuje lékař - psychiatr, nikoli psycholg. S psychoterapeutem se patrně radila žena dál, co dělat, jak zvládnout své deprese. Vy asi budete vědět více něco o tom, z jakých důvodů prodělává vaše žena krizi, když musela přistoupit k takovýto rasantním krokům? Určitě to nebylo a není lehké ani pro ni, vzhledem k tomu, že máte dceru.Zkuste analyzovat sám pro sebe vaše manželství, váš vztah, vývojově od jeho začátku do poslední doby. Budete teď muset její rozhodnutí respektovat, využijte jej a zúročte k tomu, abyste spolu mohli být v budoucnu jinak, lépe...
3.12.2005 9:54
OTÁZKA:
Dobrý den. Nepredpokladam, ze na muj dotaz dostanu jednoznacnou odpoved, ale preci jenom bych rada dostala alespon malou radu. Je mi 27, s byvalym partnerem jsem zila téměř 3 roky. V srpnu jsem se od nej odstehovala. Vice jak rok souziti jsem citila, ze není vsechno v poradku a trapila jsem se (nefungujici sex z me strany). V obdobi tohoto roku jsem podvedome hledala nekoho jineho a to se nakonec podarilo. S druhym partnerem jsme si padli ihned do oka, mozna i on byl impuls k odstehovani se. Jenze jakmile jsem se odstehovala do podnajmu, muj byvaly mi velice chybi a uz si nejsem jista druhym partnerem. Myslim, ze to je tim, ze jsem na svého byvaleho zvykla, pze mi byl velkou oporou ve všech smerech a to mi pravdepodobne dodavalo energii. Nyní se citim jako prazdna nadoba :-( Jsem ted v zacarovanem kruhu, protoze opravdu nevim koho zvolit pro spolecny život. Uvedomuji si, ze toto rozhodnuti bude klicove do budoucna a velice se ho bojim udelat – je to pouze na mne. Proto placam oba vztahy tak, abych si oba muze drzela jakz takz, a nyní mi dochazi energie…Uz to takhle nejde a nerada bych prisla naraz o oba…Vim, ze me tlaci i cas, protože je mi jasne, ze muj byvaly nebude mit takovou trpelivost, navíc tusi, ze je v kruhu někdo treti. Diky :-)
Alena
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Aleno.Právě proto, že vaše rozhodnutí by mohlo být klíčové pro váš život, nespěchejte na něj, dejte si opravdu čas!
Prožívala jste již krizi v tom vztahu zásadním, který měl ale svou základnu, v poslední době spíš na psychické a citové rovině. Protože tam převládal stereotyp,sexuální touha se vytrácela. Ale sex k životu potřebujeme. Proto mohla tak rychle přeskočit jiskra někde jinde, byla jste již sexuálně deprivovaná.S přítelem č.1 vás pojí láska, minulost, společné zážitky, společná histroie, s přítelem č. 2 novost a sex. Takto na dálku vám těžko poradím, myslím, že by to chtělo osobní rozbor obou vztahů, i vašich očekávání od partnerského života. Pokud jste z Prahy, můžete se obrátit i na mě - mám tel.603454953, nebo zkuste vyhledat psychologa se specializací na partnerské vztahy ve svém městě. Existují též manželské poradny.
3.12.2005 10:04
OTÁZKA:
Dobrý den. Je mi 26 let. Před 14-ti dny se se mnou rozešel můj přítel. Byly jsme spolu 4 roky, z toho 2 roky jsme žili ve společné domácnosti. Myslím, že jsem si to zavinila sama, ale o to nejde. Nevím, jak přemoci neustálé nutkání mu pořád telefonovat nebo psát mail nebo sms. Jak se od něho odpoutat, když je tak strašně jednoduché ho kontaktovat. Moc bych ho chtěla zpátky a je to to jediné na co dokážu myslet ať dělám co dělám.
Zuzi
ODPOVĚĎ:
Zuzi, je opravdu tak lehké přítele kontaktovat?Nestojí vás to síly, přemáhání, obavy z toho, jestli mu to je vhod, zda se nevnucujete?Nevím, z jakého důvodu se s vámi přítel rozešel, píšete, že si za to můžete i sama..., ale teď byste asi měla jeho stanovení status quo z jeho strany respektovat. Můžete mu dát jen na vědomí, že jste si vědoma toho, v čem jste se dopouštěla chyb, stále jej milujete a nějakou dobu na něj budete čekat. Pak už opravdu nic!Buďte hrdá, neponižujte se, nechovejte se závisle.To vám nepomůže, naopak.Druhá věc je, jak to zvládnete vy sama se sebou.Bude to těžké, ale musíte. Cokoli ve vás bude, si můžete psát "do šuplíku", jako deník, záznam svých citů.Ale to by mělo sloužit jen pro vás - vyndáte tím své emoce ven, budete to mít zdokumentované, můžete se k tomu vracet a tak vnímat i vývoj svých citů - jestli je to v časové lince stále stejně silné, nebo to již tolik nebolí.Pomůže vám to i k nějakému odstupu od sebe. Ale to je jen jedna z cest.Jinak doufám, že máte kamarádky, kamarády, s nimiž o tom můžete mluvit, když jste toho tolik plná.I to pomáhá.
3.12.2005 10:13
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko.S mým přítelem žiji už 10 let.Naše problémy začaly v době kdy moje děti začaly svoji pubertu. Jsou to 2 holky.Příteli začalo vadit, že se začínají malovat, že jsou v koupelně déle jako já a mnoho dalších věcí spojených s tímto obdobím. Postupem času mu začalo vadit,že chodí jednou za čas na diskotéku, a spousta dalších věcí.Jednu dobu se tato situace vyhrotila tak,že jsem se starší dcerou musela docházet k psycholožce,protože začala mít problémy psychického rázu.Snažila jsem se to vždy nějak urovnat.Ale nenávist mého přítele se tak zvyšovala,že se starší dcerou přestal komunikovat úplně a ona s ním teď už také.Já sloužím jako hromosvod.Když jsem doma,tak slyším jen co neudělali špatně,a spoustu věcí co udělali a neudělali,a proč to udělali atd.Nedokáže jim to říct normálně,svoje připomínky jim sděluje formou příkazů a vždy zvýšeným hlasem.Teď už to dospělo tak daleko,že mi doslova řekl,že je nenávidí a tuto situaci začal řešit alkoholem.Teď už mám pocit,že nenávidí i mě,protože se jich zastávám. Jsme v takovém stadiu,že už se nedokážeme domluvit. Já s mými dětmi nemám žádné větší problémy. Starší dcera studuje 2 ročník gymnázia a mladší je v 9.třídě ZŠ. Teď už spolu ani níkam společně nechodíme, protože já si neumím podle něho udělat pořádek s dětmi.Nic mi nekoupí,protože by mi to děti vzali a spousta dalších věcí. Chráním svoje děti,protože mám strach,že by měli psychické problémy,kdybych se jich nezastala.Teď už je asi u mě podmíněný reflex,protože tato situace trvá už 4 roky a stále se stupňuje. Chtěla bych aspoň trochu poradit, jestli je z této situace nějaké východisko.Chtěla jsem navštívit s přítelem nějakou poradnu,ale přítel nejeví zrovna zájem. Děkuji za odpověď
Ivana
ODPOVĚĎ:
Přemýšlím nad tím, Ivo, co se to vše ve vaší rodině stalo, ale sama to asi nevymyslím.Puberta dcer je náročné období i pro rodinu s vlastnimi rodiči.Nedokážu na základě vašeho popisu důsledků, vysledovat příčiny. Každopádně vidím, že stav je velmi vážný.Přítel se asi mezi vámi třemi ženskými cítí osamělý a bojuje proti samotě svými specifickými prostředky...Dcery si zjednodušeně označil jako nepřítelkyně, žárlí, "řeší" vše destruktivním způsobem, je to asi jeho bezmoc, způsob volání o pomoc, upozorňuje - taky jsem tu já, měl bych být ten důležitý, ale nejsem.Vše se stále více graduje.Vy se chováte jako matka, která své děti chrání, což je OK.Ale váš partnerský život vzal za své. Určitě navštivte psychologa, když nebude chtít jít on, běžte sama.Buď se rozhodnete časem k rozchodu - neboť takovýto vztah vám nic nedává, jen ubírá, nebo něco změníte.Kdybyste chtěla, můžete navštívit i mě, mám tel.603454953.
3.12.2005 10:25
OTÁZKA:
Dobry den.Je mi 23 let a přítelovi 26let. Jsme spolu pres 2 roky, ja bydlim sama v garsonce v dome kde bydli i rodice.Je to muj 2. vaznejsi vztah, ktery po druhem roce trvani se kazi. Hlavne teda v sexu. Mam sveho pritele moc rada a vazim si ho, ale to vruseni uz vyprselo, zda se mi to dost brzy, vim ze on by se rad miloval, ale ja na to nemam ani pomysleni, ani s nikym jinym ani sama se sebou.Rada se bavim, flirtuju, ale nikdy bych sveho pritele nepodvedla, my spis chodime vedle sebe a ne spolu.Jeste pred pul rokem jsem si poridila pejska, je to hodne stresu a jeste chodim do skoly, stejne jako muj pritel. Nevim jestli je na to nejaky klic, ale i malinka rada, nebo povzbuzeni by mi mozna pomohlo.
dekuji za odpoved
kristina
ODPOVĚĎ:
Kristino,ztráta sexuální apetence (chuti),pokud tam dříve byla, je téměř vždy podmíněna psychicky - neboli, bude to důsledek propblémů ve vašem vztahu.Zkuste přemýšlet - buď vy sama, nebo ve spolupráci s psychologem, od čeho utíkáte, co je příčinou psychického bloku, který ve vás nastal.Píšete, že vás nezajímá ani autoerotika.Je to, jako byste z nějakého důvodu dočasně vyhasla.Znáte odpověď na otázku proč?:-)
3.12.2005 11:11
OTÁZKA:
S pritelkyni jsme 2,5 roku. Ted mi rekla ze uz me v podstate bere jako starsiho bratra(nema sourizence) a ne jako partnera. 1,5 roku jsme spolu bydleli a travily celkem dost casu. Nikdy jsme se prilis nehadali. Zajimalo by me jestli je normalni ze zena zacne vnimat sveho partnera casem spise jako kamarada? My si to totiz nemyslime a proto sme se dohodli ukoncit nas vztah. Taky nevim zda je normalni ze to oba neseme dost bydne. Dekuji za odpoved
Pavel
ODPOVĚĎ:
Je to normální, Pavle, že to nesete dost bídně, není normální, být vedle sebe jako přátelé, byli-li jste milenci.Buďte spolu tedy dále jako přátelé a uvidíte, jak se váš vztah bude vyvíjet dál, až bude každý z vás mít nového partnera.Jak na to budete citově reagovat.Až čas ukáže, jak to spolu a k sobě máte, nyní jste ve stádiu partnerské stagnace, ale nechcete se pustit z očí. To se stává...
3.12.2005 11:16
OTÁZKA:
Co kdyz mi partner neveri nevim co mam udelat aby mi veril! Trápí mě to.
Romana
ODPOVĚĎ:
Romano, důležité je, zda jsou jeho obavy opodstatněné, nebo nikoli.Pokud nikoli, pak spíš nevěří sám sobě, má negativní zkušenosti z předchozích partnerských vztahů. S tím se dost těžko žije.Život s žárlivým člověkem je velmi vyčerpávající...
4.12.2005 9:40
OTÁZKA:
Můj otec v dětství strádal jak fyzicky tak duševně. City a lásku proto nikdy neuměl předat svým dětem. Vztah k němu mám pouze formální. Projeví se tyto moje zkušenosti z dětství ve vztahu k partnerovi? Zdá se mi že jsem v lásce otupělá i když přítele mám ráda.
Viktorie
ODPOVĚĎ:
To je složitá otázka, Viktorie.Samozřejmě, že vztah otce a dcery je pro vlastní partnerský život důležitým faktorem, ale ne fatálně. Jestliže si citový deficit v projevech otce uvědomujete, i s jeho příčinami, nemuselo by se to tolik promítat do vašeho milostného života.Zkuste si sama pro sebe uvědomit, jaký je váš vztah k příteli, na čem je založený, zda jej máte ráda, či jej milujete.Jaké byly vaše projevy lásky v předchozích vztazích? Vždy jste s tím měla problém? Jestliže ano, stálo by to za individuální psychoterapeutická sezení, v nichž by se řešil jak váš vztah k otci, s otcem, tak vaše potřeby od muže, vaše schopnost dávání v partnerském kontextu:-)
4.12.2005 10:19
OTÁZKA:
Dobrý den,
se sevým přítelem jsme přes 6 let, je nám oběma 25 a žijeme v jedné domácnosti. Často se hádáme, máme za sebou rozchod, nevěru i facky. V poslední době vůbec nemám chutˇna sex. Přítele velmi miluji, ale neznamená to, že náš vztah nějak vyprchává??
Anonym
ODPOVĚĎ:
To je otázka, kterou musíte položit především vy sama sobě.Co pro vás znamená, "přítele velmi miluji"?...Podvědomě tam můžete mít psychickou bariéru k intimnímu životu, protože jste zažili křivdy, zrady, trestání sebe navzájem...
4.12.2005 10:22
OTÁZKA:
Pekny den... Muj problem je v tom, ze nenavidim konflikty do te miry, ze se jim proste vyhybam za vsech okolnosti. Muj partner (jsme spolu 4 roky) je naopak, nerekla bych konfliktni, ale proste jakmile se mu neco trochu nelibi, je hned ohen na strese. Ja bud nereaguju, nebo vezmu chybu na sebe a pockam, az se situace uklidni. Kdyz je pak vsechno okej, vetsinou se shodneme na reseni, ktere mi vyhovuje, nebo si veci vyjasnime a vse je fajn. Obcas mi ale misto toho vycita, ze nemam zadnou sebeuctu a necham sebou vlacet, ted nedavno se me taky zeptal, jestli bych o nej dokazala bojovat.
Jsem opravdu ja ta divna? Osobne si myslim, ze proste jen nejsem puntickarka, jsem tolerantni a flexibilni a i kdyz to zni spatne, tak pokud mi o neco opravdu jde, dokazu si to zaridit tak, abych se s lidmi hadat nemusela. Nic se ve mne nehromadi, zadne negativni emoce, umim si je vybit a prinejhorsim ukoncuju kontakty se spatnymi lidmi. Ale to podle nej nemuze byt pravda a ja jsem jen slaboch.
Vybrala jsem si spatneho chlapa, kdyz po mne agresivitu vyzaduje?
Monika
ODPOVĚĎ:
Pěkný den i vám, Moniko.Ani jeden z vás není špatný,nebo divný, jen máte každý jiný způsob reagování na konfliktní situace. Vezmu - li to v rámci pojmosloví asertivity, váš přítel bude asi jednat v kritičtějších situacích agresivně, vy pasivní defenzivou. Zdravé není ani jedno,ideální by bylo asertivní otevírání reálných emocí, které při konfliktních situací vznikají, jejich pojmenování nahlas, a poté hledání řešení s úctou a respektem jednoho k druhému. Vám - každému, asi váš vlastní způsob vyhovuje, ale protože jsou naprosto odlišné, jsou zdrojem dalších napětí a výčitek. Neměli byste si vyčítat, jaký kdo jste, jak kdo přistupujete k problému, měli byste se buď respektovat, nebo se snažit hledat nějaký konsensus, jedná-li se o vás dva.Neboli - pokud na sobě nechcete nic měnit, vysvětlete to příteli, aniž byste se dostali do konfrontace.
4.12.2005 10:32
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, nevím, jestli dotaz patří právě sem, ale nějak jsem u pana Uzla nedohledala kudy tudy na položení dotazu. Mám přítele s véélkým přirozením a já bych řekla, že patřím mezi ty užší dole, nemáte nějakou radu jak na to? Po prvním styku už je to podrážděné nemluvě o druhém a třetím (za den), kdy už je to na hranice SM v bolestivosti, ať používáme gel nebo ne. Ale vzdát se toho? Máme to oba moc rádi. Nejsou na to nějaké triky? Zase bych nerada zůstala dole moc roztáhnutá :) Děkuji moc. L.
Lucinda
ODPOVĚĎ:
Lucindo, to je opravdu spíše pro dr.Uzla, nedokážu vám kvalifikovaně odpovědět, jakožto psycholožka:-)
4.12.2005 10:34
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,nevím jestli tenhle problém patří sem,ale potřebovala bych moc poradit,protože už to asi dál nevydržím.Je mi skoro 18 a bojim se mluvit s lidmi,chybí mi sebevědomí a to tak že se lidem raději vyhýbám,hlavně klukům,protože na ně mám tak trochu špatný vzpomínky,hlavně na ty co semnou chodili na základku,ponižovali mě,pořád se jim na mě něco nelíbilo a já jsem od té doby taková.Nevíte co bych s tím měla dělat?Nebo nemůžete mi poradit koho bych se na to mohlo zeptat a poradit se?Moc vás prosím,protože už jsem zoufalá:(.Děkuji
Pavlaa
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Pavlo.Vaše problémy se asi opravdu těžko dají vyřešit prostřednictvím pár řádků přes internet, chtělo by to více psychoterapeutických sezení s analýzou minulosti i současnosti.Nebojte se toho, určitě by se vše vyřešilo.Obávám se, že sama si neporadíte, protože kořeny vašeho nedostatku sebeúcty vězí příliš hluboko a vy se pohybujete již v bludném kruhu. Než se k někomu objednáte, zkuste si nalézt alespoň 3 věci, jichž si na sobě vážíte, které máte na sobě ráda. Nemusí to být nic vyjímečného, mohou to být i maličkosti. Pak si zkuste zodpovědět otázku, jak se na vás asi dívají lidé, kteří vás mají rádi - jak by vás popsali jako člověka, co by tam bylo jako to, nejvíce vás vystihující v pozitivním slova smyslu. Neboli - zkuste se na sebe podívat sama, i skrze oči druhých v tom dobrém slova smyslu:-) Jinak - psychoterapeutických zařízení je hodně, nevím, odkud jste, takže vám nedokážu hned poradit konkrétní zařízení. Ale pokud si zavoláte na linku důvěry v místě vašeho bydliště a krátce vylíčíte svůj problém, oni vás již na základě databáze psychologů a psychoterapeut. zařízení nasměrují. Držím palce, a začněte se sebou pracovat co nejdříve!:-)...
4.12.2005 10:43
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, jsem rozvedená, je mi 42 let, 2 děti 24 a 20 let.Můj současný partner mi již několik let plně finančně zajišťuje celý chod rodiny,platí dětem studia na VŠ a chce si mě vzít. Jsem na něm závislá jak profesně, tak finančně. Přesto moje srdce velice často utíká k představám, že kdybych se vrátila k původnímu manželovi, měly by děti opět rodinu a bylo by vše, jako kdysi..S mým pův.manželem se vídám v rámci řešení různých záležitostí,děti mě s ním vidí rády, tehdejší spory smazal čas, ovšem on je bez práce a věčně bez peněz...Stydím se za svůj postoj, chci znát váš názor na situaci - vím, že mi radit nemůžete, ale budu vděčná za každou větu..děkuji a přeji pěkný předvánoční čas..
Kiki
ODPOVĚĎ:
Milá Kiki.Není proč se stydět za svůj postoj:-)Působí to na mne tak, že proděláváte citovou krizi ve vztahu s přítelem.Jeho podstata je nyní naplněna více ekonomicky, tedy - řekněme, rozumově. Manžel je jednak otec vašich dětí, váže vás k němu mnoho společného i hezkých vzpomínek, jednak může být vámi idealizován nyní, kdy vy jste finančně zajištěna, nestýkáte se denně, jako s přítelem.Mohu mít různé fantazie o vašich fantaziích...Důležitý je ale váš hodnotový žebříček, co je pro vás ve vztahu to nejdůležitější, co můžete opominout.Materiální hodnoty vs cit ? Na druhou stranu - jste zodpovědná i vůči svým dětem...,byť ony brzy budou mít zcela svůj život.Tím, že se ve svých představách odvoláváte na možnost úplné rodiny pro děti, si možná spíše vytváříte "alibi" pro - z rozumového a praktického pohledu - citové touhy.Takže - na závěr: nikdo to za vás nevyřeší, budete se musit rozhodovat sama, můj pocit jen je, že návrat k manželovi by znamenal dost velké riziko.Nevím, v čem spočívaly vaše spory dříve, asi by se opět vynořily, navíc prohloubeno tím, že je věčně bez peněz. Nedovedu si představit, že by to nebylo zdrojem hádek, konfliktů,nespokojenosti, výčitek, ztráty úcty, atd.I já vám přeji krásný předvánoční čas:-)
4.12.2005 11:02
OTÁZKA:
jsme s manželem 32 let v manželství. Krizové.
Ale kvůli dětem jsme zůstali spolu.
Manžel byl celý život vášnivý pivař, a kuřák.
Nezměnil. Před 3 lety prodělal operaci zhoubn. nádoru v ústech. Samozřejmě zůstal zdr. invalidní, i když zdr. stav je stabiliz. jenže stále utrácí peníze za pivo, cigarety, ztratil o cokoliv zájem, jen sedí u TV. Už to je s ním doma opravdu nepříjembné. Ještě je v domácn. dostud. dcera VŠ, tč.bez práce. Obě psychicky vedle něho trpíme, užíváme antidepresiva, kdo nám pomůže.
božena
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Boženo. Na vaši otázku je opravdu těžká konkrétní odpověď. Udržování manželství za každou cenu kvůli dětem je více, než dvojsečné. Není to nic, co by dětem prospívalo, pokud je mezi vámi věčné napětí, nenávist, konflikty. Děti žijí v disharmonickém prostředí, domov je pro ně něčím jiným, než by měl domov být, mají negativní identifikační model, co se týče partnerského soužití. Obě jste s dcerou na antidepresivech kvůli soužití s manželem. Co vám na to mohu říct víc? (Proč od něj neodejdete?...)
4.12.2005 11:07
OTÁZKA:
Dobrý den,jsem s partnerem 4 roky. Už od začátků byly okamžiky, kdy jsme se nepohodli, myslím ale, že je to normální. Nic není dokonalé. Nastoupila jsem na VŠ a náš vztah se změnil. Vidíme se jen o víkendu, myslela jsem, že si sebe budeme více vážit, ale opak je pravdou. Takové období jsme už absolvovali, když přítel studoval VŠ, nikdy to ale nevedlo k hádkám a nesporům. Vyčítáme si maličkosti a nakonec spolu nemluvíme, chováme se jako mále děti, chtěli jsme to změnit, ale nejde to. Nedokážu si představit, že bych byla sama. Na škole jsem poznala milého muže, který o mě zřejmě má zájem, přitahuje mě, ale ta představa s ním být je zvláštní. Jsem tolik zmatená. Takové rozhodnutí změní jistě můj život! Jaký na to máte názor?Děkuji za odpověď.
Katka
ODPOVĚĎ:
Katko, a co zkusit tedy samostatné mezidobí?Dejte si s přítelem oddechový čas na jasně stanovenou dobu, v zájmu nalezení toho, zda k sobě opravdu patříte.Nyní, když jste zamilovaná, byť zatím platonicky, jinde, budete vidět na svém příteli čím dál, tím víc, chyb.Budete prožívat ještě více vnitřní konflikt, který se bude obracet proti příteli, vy to budete ale obracet i proti sobě. Vyjasnit si věci, jak to v sobě máte, je nejlepší, když jste na chvíli sama se sebou, neovlivňovaná.
4.12.2005 11:12
OTÁZKA:
ahojky mám problém,jsem vdaná přes 3 roky,mám dvouletého syna,manžela mám ráda,nechci ho ztratit,ale miluji jeho nejlepšího kamaráda a je to oboustranné co mám dělat?
šmudla
ODPOVĚĎ:
Oboustranná láska s nejlepším kamarádem manžela, o něhož nechcete přijít, je velký hazard, jeden z největších:-)Nevím, co máte dělat - odmilování asi není reálné?Konspirovat s double opatrností. Nevěra s nejlepším kamarádem je největší zrada!
6.12.2005 13:28
OTÁZKA:
Dobrý den, mám dvě otázky. Je zde zde něco přes 500 příspěvků. Je obtížné všechny projít a zjistit zda už se na dané téma někdo neptal a je pravděpodobné, že otázku, kterou Vám chci položit, již někdo vyslovil. Neuvažujete o sekci, nejčastější otázky? A nyní k problému, letos jsme se se ženou přehoupli pře desáté výročí svatby a máme dvě děti ve věku 2 a 4 let. Je mnoho věcí v kterých si nerozumíme, nebo spíš každý bychom je dělali jinak. Potřeboval bych o tom se ženou mluvit, ale nenacházím prostor ani sílu, (někdy ani chuť :-) Táhne se to dlouho, dobře šest let. Poradíte mi "jak navázat se ženou kontakt"?
Dalibor
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Dalibore.
1/Děkuji za podnětný návrh, příští rok se nad tím zamyslím, zatím je to tak, že odpovídám každému tak, aby to bylo, pokud možno, šité na míru.Nad systémem jsem nepřemýšlela - ale budu:-)
2/Vaše otázka je pro mne příliš obecná - komunikační problémy jsou v rámci partnerského vztahu ty nejčastější,ale nevím, co vše jste již vyzkoušel, proč nenacházíte prostor, čas, ani chuť.Ta chuť bude asi tím nejdůležitějším motivem?:-)
Snad - udělat si hezký večer někde mimo domov, bez dětí, a mluvit o tom, co máte společného,co by stálo za změnu a proč?...
6.12.2005 15:41
OTÁZKA:
Dobry den, pani doktorko! Jak bych se mela postavit k situaci, kdy zjistim, ze je mi pritel neverny, ze zacatku se stykal s drivejsimi kamaradkami a nyni uz lovi i na netu? V mobilu jsem prisla na laskovne sms s neznamymi slecnami. Co delat, kdyz mi pritel prizna, ze jiny nebude a ze mu proste jedna zenska nestaci a ze je mlady a chce si jeste uzit. Je nam skoro tricet. Podotykam, ze nas vztah nechce ukoncit. Dekuji za odpoved.
Jana
ODPOVĚĎ:
Milá Jano, a co vy? Vy též nechcete váš vztah ukončit?Musíte si srovnat vy sama v sobě, kde jsou hranice vaší trpělivosti a tolerance, podle toho jednat. Nemá váš přítel pocit, že může všechno, protože jste na něm citově závislá?...
6.12.2005 15:55
OTÁZKA:
Chtěla bych znát názor na můj problém - jsem 33 let vdaná, manželství nebylo dobré, můj manžel měl (a stále má, i když vzhledem ke zdravotnímu stavu méně) rád pivo. Žila jsem s ním kvůli peněz i kvůli dítěti. Nyní jsme zůstali sami, asi tak pět let žijeme každý ve svém pokoji, abychom měli své soukromí - klid na čtení, televizi atd. Ale je vidět, že to dobře není, když chci něco říci, řešit, manžel vždy unikne do svého pokoje, já to vzdám. Po tolika letech nečekám žádné líbánky, ale připadá mi, že mu to vyhovuje, není obtěžován žádnými problémy, má uklízeno atd. Jenže již spolu téměř nemluvíme, někdy ani neví, za jsem či nejsem doma. Nebaví mne to, chtěla bych se rozvést, ale je mi ho líto. Je nemocen, není to nic vážného, ale může být - má v rukou parkinsnův syndrom, měl zánět slinivky, který se může vrátit. Jinými slovy, je mi ho líto, jsem s ním už jen z lítosti a vím, že když odejdu, budu mít výčitky. Je to normální? Co s tím? Přece, a to vím dobře, že život se nelituje, ale žije. Jsem zvědavá na Váš názor. Je mi 54 let, jemu 59. Alena
Alena
ODPOVĚĎ:
Milá Aleno - odpověď jste si napsala trochu úplně na konci, ne? Kvalita vašeho života je dána do značné míry vaší vůlí.Nejste - li v manželství dlouhodobě spokojena, dělejte VY to, co chcete, po čem toužíte. Buď se můžete pokusit s manželem o změnu charakteru vašeho soužití, nebo odejděte a žijte svůj život podle sebe tak, abyste si jej mohla vážit (života, i sebe).Na světě jsme jen JEDNOU.Ale - z vašeho psaní mám i pocit, že vás k manželovi stále něco táhne, ne jen lítost...
7.12.2005 13:47
OTÁZKA:
Narovinu-nebudu to protahovat. Co mam delat, kdyz jsme se s pritelem rozesli, ale tak nejak to neni definitivni. Rekl mi ze se nevyzna sam v sobe, nevi co chce, ze potrebuje cas. Ale nedodal, jestli ten cas ocekava odemne,ze mu ho dam, nebo jestli uz se ke mne ani po tom "vzpamatovani" nevrati. Nevim tedy na cem jsem, a tzn. ze nevim z ceho se mam dostavat-jestli z rozchodu, nebo z toho "kdovijakdlouheho" cekani-nejistoty. Prosim, poradte!! Vim ze bych se ho mohla narovinu zeptat,ale prece jen aspon trochu casu mu prece nechat musim,aby si tedy uvedomil co a jak chce...Ja fakt nevim...:-(
Anonym
ODPOVĚĎ:
Dobrý den.Přítel vás požádal o čas, musíte mu jej dát.Vy. Ale samozřejmě nemůžete žít v nejistotě okolo vašeho vztahu příliš dlouho, to je velmi stresující, záleží - li vám na něm.Proto jej pouze požádejte o vymezení časového horizontu jeho rozhodnutí, vy si sama v sobě rovněž stanovte časové mantinely, které byste mu měla sdělit.
7.12.2005 14:10
OTÁZKA:
Dobrý den.Před měsícem mě opustil po 3,5 letech přítel.Našel si v práci jinou holčinu a tvrdí mi,že je s ní šťastný.V poslední době jsme se hodně hádali a já ho dokonce chtěla odtěhovat několikrát z bytu.Když jsem se dozvěděla o tom,že má jinou,neudělala jsem mu žádnou scénu a prostě jsem mu řekla,že pokud si myslí,že ta druhá je lepší než já,takže může odejít.A že s tou druhou bude určitě šťastnější než se mnou.Také jsme se bavili o tom,kdyby náš vztah měl pokračovat,nebyla bych schopná mu věřit,že s tou holčinou dál nebude.
Jsem z toho všeho úplně zmatená a nevím,jestli se ještě takovýto vztah dá vrátit zpátky nebo jestli je to definitivní konec a já na něho musím zapomenout.Děkuji za odpověď
kočička
ODPOVĚĎ:
Dobrý den:-)Jestli jsem to dobře pochopila, máte dnes pocit, že jste se unáhlila a byla jste to spíš vy, kdo přítele podpořil v odchodu od vás? Jediné, co můžete udělat je, že mu toto dáte vědět, pak již to bude asi jen na něm...
7.12.2005 14:31
OTÁZKA:
Dobrý den,mám dvě děti ve věku 2a4 let žiji s druhem otcem obou dětí 5 let,je mu 26roků pracuje s mladším svobodným kolegou který ho pořád tahá na pivo , je to častější než dřív není schopen mi napsat zprávu že jde na pivo a kdy příjde a když mi napíše že přijde za hodinu nikdy nepřijde včas samé výmluvy,náhody že potkal někoho známého atd.. pak se doma pohádáme ,on přijde jako by nic opilej,povídám mu že nechci aby tolik pil on mi na to odpový že chce mít volnost a že by pil klidně furt nejradši by se prý upil k smrti nevím jestli je závislý na alkoholu někdy nepije třeba celý týden jindy ho zas propije a přijde mu divný že já jsem naštvaná a skouším ho poučovat stalo se že mi ne přímo, řekl at si jdu ale co si o tom mám myslet když druhý den střízliv by mě i děti láskou snědl,pak se omlouvá a že si nic nepamatuje jak je možný že je někdy tak hrubý ke mě jen slovně mám nějakou šanci že přestane tak moc pít a bude více s námi a spolehlivější,strašně mě to deptá mám deprese jen z toho když se trochu opozdí tuším že pude zase na pivo celá se třesu mám sucho v puse špatně se mi dýchá sem celá červená a vše mě strašně rychle rozhodí odráží se to i na děti prosím poradtě mi co dělat v takový situaci nechci ho ztratit nemám kam bych šla s dětma moc vám předem děkuji za odpověd s pozdravem Petra
petule
ODPOVĚĎ:
Petro, dobrý den.Nejsem z toho moc moudrá, nedokážu rozeznat, zda je váš druh závislý na alkoholu a měl by se jít léčit, nebo zda utíká z domova, kde mu není dobře.Evidentní je, že nejste ani jeden v pohodě, pak to musejí nutně odnášet i děti. Myslím, že byste měli zajít do manželské poradny, kde by s vámi psycholog rozebral konkrétní situace - jak vznikaly, jak byly řešeny, jaké jsou příčiny vašich konfliktů. Takto na dálku mohu já jen vznést otázku - zda mu každé pivo nevyčítáte natolik, že raději chodí s kamarádem do hospody, než domů.Pokud se bojí výčitek, chce mít více svobody, měli byste si spolu - někdy, kdy máte pohodu a on je střízlivý, domluvit jasná pravidla.Podmínky si můžete klást vy, ale rozmyslete si je, aby byly pro něj reálně splnitelné -jste na něm ekonomicky závislá, zároveň u něj bydlíte, to je jeho výhoda...Jinak - ještě jedna rada - pokud reagujete tělesnou nepohodou na permanentní stres, který s ním prožíváte, nebylo by od věci, abyste si i vy zašla k psychiatrovi, který vám může pomoci skrze psychofarmaka od negativních tělesných reakcí.
7.12.2005 14:57
OTÁZKA:
Zdravím Vas paní Doktorko,Je mi 23 let a s přítelem jsme spolu 8 let.Můj problem možna bude znít někomu komicky,ale mě vázně trápí.Mého přítele vzrušusuji pouta,bondáž, podvazky,punčochy,sukýnky a další věci s tím spojené.to by mi ani tak nevadilo kdyby mě do toho nenutil.Jsem klasický beran a když mě někdo do něčeho nutí tak se šprajcnu a nic se mnou nehne.Nedávno mi ale řekl,ze si obléká tito věci on a onanuje u toho!!!Prý nemuže jinak když já to nechci nosit.Koupil si i speciálně pro tu příležitost lodičky čísla 46.Když se mi k tomu přiznával měl slzy v očích a řekl ze to uz dělá 2 roky.Od té doby nemáme žádný tělesný kontakt kromě polibku na tvář na dobrou noc.Rozešli jsme se spolu,ale stále spolu bydlíme.Pořad ho to trápí,vím že se mi svěřil v dobrém úmyslu,ale ja si ho představím v oblečku a dělá se mi zle.Je velice hodný,rodinný tip a bude z něho vynikající otec a manžel,ale sex s ním mít prostě nemužu.Prosím vás o radu.Přeji hezký den Ingrid
Ingrid
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Ingrid.Nevím, jestli se vám bude moje rada líbit.Podle mě by bylo nejlepší se rozejít se vším všudy. Přítelovy touhy již spadají do úrovně nestandardních sexuálních tužeb, pokud jsou vám odporné, nemůžete spolu nikdy být spokojeni. Jste spolu od vašich 15 let, nepoutá vás k němu již hlavně sentiment? To, že s ním být nemůžete, není dáno tolik tím, že jste beran, ale tím, že vaše sexuální potřeby jsou - na rozdíl od těch jeho - v mezích normy.
7.12.2005 15:12
OTÁZKA:
Dobrý den,uz jsem vám sem jednou psala,a ještě bych se chtěla zeptat jak dlouho to asi může trvat chodit do nejakých psych.zařízení než by se moje sebevědomí nějak zlepšilo.Někde jsem četla,že to může trvat i roky:(.A bydlim v Olomouci,tak jestli třeba nevíte někde v okolí o nějakém takovém psychologovy,co by mi opravdu pomohl.Moc děkuju
Pavlaa
ODPOVĚĎ:
Pavlo, délka individuální psychoterapie je velmi individuální, záleží na hloubce problémů, jejich příčinách. Těžko tedy mohu posoudit, jak jste na tom vy, ale roky trvá pouze psychoanalýza, což je specifický způsob práce s klientem, navíc velmi finančně náročný.Co byste potřebovala nejvíc, může posoudit až psycholog, který vás uvidí in natura, udělá s vámi první orientační rozhovor. V Olomouci, bohužel, nikoho neznám, obraťte se na místní linku důvěry, kde vám dodají kontakty.Přeji moc štěstí.
7.12.2005 15:25
OTÁZKA:
Dobrý den, už v 17.letech jsem měla první dítě.Nebyla jsem tym holky, která střídá partnery.Prostě a jednoduše jsem se zamilovala a ..brzy otěhotněla. Těhotenství jsem téměř celé proležela a pomalu a jistě jsem si začlínala uvědomovat zodpovědnost.8 měsíců po narození dcery jsem začla opět chodit do školy. Vzdělání jsem úspěšně dokončila.Bylo to velice náročné být matkou,pak i manželkou a "školačkou".Manžel byl bohužel"nevybouřený".Často jsme se hádali. Manžel měl ke mě majetnický přístup. Jinak řečeno - on mohl všude a v kteroukoliv hodinu s kýmkoliv. Častokrát se stávalo, že se vrátil za dva - tři dny a já musela do školy - neměla hlídání..o stresu ani nemluvě.. Bylo to opravdu těžké.Rodinu bral za samozřejmost a já byla na vše sama. Po 4.letech jsem se rozvedla. Asi bych to nikdy nedokázala - ale zamilovala jsem se..Nynější partner je velice hodný. Máme ročního synka, dceři je téměř 6 let. Přítel je velice pracovně vytížený - říká, že chce aby nám nic nechybělo. Chybí mi on. Bohužel je ten typ člověka,který o svých citech nerad mluví.Někdy příjde z práce a je podrážděný a já se ztahuji do sebe. Z minulého vztahu mám ve směs špatné vzpomínky a nevím, jak se v takové situaci zachovat.Mám obavy říct svůj názor. Připadám si hloupá - nevýrazná.V sexu si velice dobře rozumíme,jen si myslím že je škoda, že jen při něm mi dokáže říct něco pěkného..něžného..
Petra
ODPOVĚĎ:
Milá Petro, ve vztahu s prvním manželem jste ztratila jako žena sebevědomí.V 17 letech mít dítě, být na vše sama, to je opravdu hodně náročné.Neměla - li jste oporu v nikom, musela jste si připadat hodně ztracená.O to víc teď potřebujete naplnit to vše, co jste tak dlouho postrádala. Byla jste - ještě jako napůl dítě - katapultovaná do role dospělé ženy se vším všudy, následky jsou jasné. Jiné dívky ve vašem dnešním věku žijí často u rodičů, jsou materiálně zabezpečené, užívají si volnosti,adekvátní jejich věku. Vy ale máte již 2 děti.Potřebovala byste lásku, projevy uznání,oporu,komplimenty,...Žijete nyní s člověkem, který je na rozdíl od 1. partnera zodpovědný, to je jeho způsob projevu lásky.Vybírala jste si jej určitě jako protipol tomu prvnímu. Kdyby věděl, že více potřebujete i projevy něhy, nebyl by jiný? I on na sebe vzal velké závazky, možná se v tom všem tak úplně nedokáže zorientovat. Moc jsem se rozepsala - resume -řekněte mu to, co jste napsala mně.
7.12.2005 15:43
OTÁZKA:
Paní doktorko, chodila jsem s přítelem 4 roky, 2 roky jsme společně bydleli.On již přede mnou měl 1 delší vztah, když začal chodit se mnou, dokonce ještě s tou holkou měl sex,což mi ubližovalo, ale překonala jsem to.Dlouho se totiž nemohl rozhodnout.Pak jsme však měli krásný vztah,vždy byl velmi hodný, pozorný,rozumněli jsme si až na pár věcí,ale poslední dva měsíce byl ke mně odměřený, nezajímal se.Měl problémy v práci,ale já si myslela,že už mě nemiluje, že mu jsem lhostejná.Protože jsem byla z toho na dně, po jedné hádce jsem ho podvedla, když večer odešel. Asi po měsíci jsem mu to musela říct, byla jsem z toho strašně zoufalá..Mé svědomí to neuneslo.Bylo to opravdu jen ze zoufalství, protože v sexu nám to klapalo úžasně.Navíc toho druhého nemiluji, okamžitě jsem to skončila.Můj přítel mi to však neodpustil, okamžitě se odstěhoval, nyní je to 5 měsíců, co je pryč. Párkrát se za mnou zastavil pro věci a tak, řekl mi, že mě stále miluje ale neumí to překousnout a nemuže se mnou žít, protože sám mě nikdy prý nepodvedl.Přitom vždycky když ted po tom rozchodu přijel,tak jsme se milovali a bylo to nádherný.Já jsem z toho strašně psychicky špatná, ted už navic nekomunikuje vubec, snažím se o změnu bydliště, mám v tom bytě strašné myšlenky, vše mi jeho připomíná.Nevím jak dál, nejsem schopná se zamilovat do někoho dalšího, i když vím, že on už asi někoho má. Pořád si vyčítám že jsem to udělala a zničila jeho důvěru.Strašně moc bych to chtěla napravit, ale nevím jak, on mi tu možnost asi nedá. Taky jsem se mu strašně vnucovala a prosila ho o odpuštění.Má mě v hrsti.Myslíte, že se jeho důvera může jeste obnovit?Je 5 měsíců krátká doba zapomenout? Vím, že bych si strasne moc vážila toho vztahu a dala bych do něj maximum.Už bych to neudělala, uvědomila jsem si, co jsem ztratila.Já vážně nevim co dál, jestli mu mám říct at mi vrátí klíče nebo ho dále prosit a připomínat se.Moc děkuji za odpověď.Alena
Alena 26 let
ODPOVĚĎ:
Zdravím vás, Aleno.Trápíte se 5 měsíců, tedy od léta.Musela jste svého přítele opravdu hodně milovat.Vaše otázka, jak to vše napravit, ve mně vyvolává také otázku: byl váš vztah vyrovnaný, symetrický? Přítel tvrdí, že vám nikdy nevěrný nebyl, ale nějakou dobu existence vašeho vztahu ještě měl sex se svou předchozí partnerkou, s níž se nedokázal rozloučit. Možná mu celkově trvá loučení dlouho, dlouho se odpoutává od vás, ale vy jste asi již udělala vše, co jste mohla. Radila bych vám, abyste se pokusila opět postavit na vlastní - nezávislé - nohy, byla sama sebou, i bez něj, šla životem dál.Ať již v původním, nebo novém bydlišti. Chápu, že původní uspořádání bytu, v němž jste žili spolu, je pro vás příliš silnou vzpomínmkou - možná by ale šlo jen změnit interiér? Změna bydliště by byla útěkem, ne potvrzením života bez něj.Určitě potkáte někoho jiného, s nímž vám bude dobře:-)Dejte si čas a ten využijte pro nalezení sebe sama.
7.12.2005 16:43
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko. Mám na Vás dotaz ohledně naší manželské krize. Máme jednu nyní 6 měsíční dceru, před měsícem jsme se s manželem přestěhovali do nového nedostavěného domu, já jsem na vše sama (oboji prarodiče jsou přes půl republiky daleko), nemám žádné známé ani kamarádky,manžel chodí do práce a ještě studuje dálkově VŠ, případně dodělává na domě. Manželovy rodiče nám domluvili řemeslníka na udělání dlažby v celém domě - všechny podlahy v celém domě plus koupelna a ukázalo se, že to byl šílený nicmochr, všechno je křivé a otřesné (všichni to uznávají, dokonce ani tchánům se to nelíbí). Následně jsme zjistili, že to dělal i u tchánů a tam to dopadlo stejně, přesto nám ho s klidným svědomím doporučili, avšak oni žádnou svou vinu neuznali a špatná jsem já, které se to nelíbí. Já jsem od jakživa měla zvláštní vztah ke své tchyni, nebyla jsem pro jejího syna dost dobrá (je to jednodušší osoba, která mi ve všem dávala najevo, že si mě neváží a že jsem takový špatný přívažek svého dokonalého syna), velmi jsem se tím trápila a snažila se jim být dobrou snachou (chodila jsem kvůli tomu i k psycholožce). Nyní mám nepřekonatelný odpor ke svým tchánům a požaduji na manželovi, aby se jich částečně vzdal (racionálně vím, že bych to neměla chtít). Tím vznikají v mojem manželství velké konflikty, po poslední strašné hádce jsem musela s dcerou odjet ke svým rodičům, protože tím, že jsem řekla něco o manželově matce (že je omezená - moje okolí s mým názorem souhlasí, akorát nesouhlasí, že jsem to měla manželovi říkat), tak se rozpoutalo doma takové peklo(došlo i na fyzické násilí), že to vypadá na rozvod. Můj manžel miluje naši dceru, avšak ke mě poslední měsíce značně ochladl, nepomáhá mi, i když tvrdí opak. Kvůli vyčerpávající péči o dceru a konflikty v rodině jsem musela začít brát antidepresiva a navštěvuji psycholožku (kterou si finančně vůbec nemůžeme dovolit). Manžel mi neustále vyčítá můj psychický stav, že je vše jenom kvůli mě, že se mnou není šťastný (i když ty deprese a hádky jsou právě kvůli věcem, kterými mi ublížili jeho rodiče a také nezájmem z manželovy strany o mou osobu - já jsem fyzicky i psychicky zcela zničená, dřu na baráku každou chvíli do noci, ale pro manžela to není dost, jsem hodně milující matka i manželka, ale manžel vše bere jako samozřejmost a nic mu není dost. Tchánům jsem řekla, že se nám dlažba nelíbí a jejich reakce byla, že nám přestali posílat peníze, kterými nám částečně vypomáhali s domem, čímž nás dostali do situace, kdy se budu muset vrátit do zaměstnání co nejdříve, abychom se vůbec uživili. Mám strach, abych tím neublížila své dceři, protože je na mě dost závislá a chtěla bych pro ni to nejlepší - aby měla krásné a klidné dětství. Před měsícem mi dcerka spadla z postele a v hádce mě např. manžel obvinil z toho, že jsem ji schodila - i když ví,že to není pravda a jak dceru miluji a podobné podrazy. K tchánům cítím strašnou nenávist (podlaha byl jen kamínek věcí, co nám udělali, už nechci aby zasahovali do mého a potažmo našeho života), pocitově nechci, aby se stýkali s naší dcerou. To manžela velmi uráží a dovede být na mě emočně velmi zlý ( i když když se nehádáme, tak spolu komunikujeme hezky a s láskou - aspoň to jsem si do nedávna myslela). Nedávno jsem ještě zjitila, že manžel společný bankovní účet vyčerpává k mě neznámým účelům (jednalo se o 10 tis. záležitosti) a nebyl schopný mi to vysvětlit, přitom já žiji na hranici minima, víc se uskromňovat nemohu - platím pro sebe jen za jídlo, telefon. Můj dotaz je jak se mám zachovat v mojí situaci, je z toho vůbec východisko, aby se náš vztah uklidnil, byl harmonický a spokojený ? Manžel neuznává u sebe žádnou chybu, ani u svých rodičů, vším jsem vinna jenom já....
Marie
ODPOVĚĎ:
Marie,jste asi velmi emocionální člověk, musíte se cítit hodně sama.To jsou mé první pocity z vašeho dlouhého povídání.Cítíte se nedoceněná, jako by vše bylo proti vám.A vy nemáte poblíž ani rodiče, ani přátele - někoho, kdo by vám byl oporou, pevným bodem, nemáte si komu postěžovat, nemáte se kde vyplakat. Proto nakonec drahá psycholožka.Pevný bod ve svém životě si budete tedy, chtě, nechtě, muset najít sama.Jakoby je jím vlastně, paradoxně, váš odpor k tchánům, ale to vás ještě více odděluje od manžela. Co vám poradit? Proti manželovým rodičům, které má on rád, nemá smysl jít. Zkuste být více strateg a diplomat, nic nevyčítejte nikomu - ani manželovi, ani jeho rodičům.Zkuste si říkat o pomoc tak, aby to manžel dělal rád, s pocitem, že je to pro něj pocta. Najděte si na novém životě s miminkem, v novém domě, hlavně to pozitivní, toho se držte...
7.12.2005 18:55
OTÁZKA:
Zdravím Vás, paní doktorko.Mam problém, se kterým se nevím moc rady a ani si nejsem jistá, zda je tady nějaká dobrá rada. Je mi 30 let, prožívám teď třetí vážnější vztah. Můj první partner, se kterým jsme se poznali už v 17 a se kterým jsem strávila téměř 8 let (poté jsem měla jiný tříletý vztah), mě před třemi lety po ročním dobývání požádal o ruku, s čímž jsem souhlasila spíše z rozumových důvodů (alespoň se mi to tak zpětně zdá, chtěla jsem mít věci ujasněné, vyřešené apod.). PO nějaké společné době Měsíc před svatbou ale své rozhodnutí změnil a rozešel se se mnou, poté mi vysvětlil, že se najednou zalekl zodpovědnosti,že měl strach, nicméně zpětně uznal svoji chybu atd. Poté co jsem se vzpamatovala z tohoto šoku jsem se seznámila se svým nynějším partnerem, se kterým jsme spolu téměř dva roky. Nicméně poslední pulrok nám to evidentně neklape, já jsem stále nespokojená, kritizuji, vyčítám. Je tu řada objektivních důvodů (partner je mladší, zatím studuje, nevydělává atd...) i subjektivních (jsme hodně rozdílní, máme jiné zájmy atd.) Jak tato krize postupuje, stále častěji jsem přemýšlela o svém prvním vztahu a o tomto partnerovi jako o člověku, se kterým jsem si rozuměla i rozumím nejvíce.Poté co jsme se nedávno náhodně sešli, jsem se dozvěděla, že tento muž o mě stále stojí (má teď také delší vztah) a vlastně by chtěl se mnou být, mít děti...Když jsem nad tím přemýšlela, přistihla jsem se, že i mně on je nejbližší, že i já bych zřejmě chtěla být s ním, uměla bych si ho představit jako otce svých dětí atd. Na druhé straně je tady strach a nedůvěra způsobená zkušenostmi s ním (dřívější rozchody, odřeknutá svatba). Ja teď vlastně nevím, co přesně dělat. Budu li uvažovat racionálně, je vztah s ním nesmysl. Emocionálně je to naopak, je to on, se kterým bych chtěla být, mít děti apod.TeĎ nevím, zda riskovat, že se možná opět spálím (nebo taky ne) nebo na to rovnou zapomenout...Měla byste nějakou radu? Děkuji a přeji hezký den.
Ivana
ODPOVĚĎ:
Ivo, dobrý den. Přemýšlím, o čem všem váš dotaz vlastně je. Vidím tam záměnu mezi racionálním a emocionálním uchopením řešení životně důležitých věcí. Vy mluvíte, když přemýšlíte nad svým budoucím životem, více racionálně, přesto kladete důraz na svou emocionalitu. To bude váš rozpor?... ( Jako bych tam viděla jakýsi váš vnitřní konflikt ) Ale vidím tam i tlak vašich "biologických hodin". Nemá cenu - ale - rozhodovat se rychle, má-li se jednat o vše, co bude ve vašem životě následovat dále, a se vší zodpovědností. Moje rada? Nechcete to zkusit brát více lehce? Co byste riskovala, kdybyste učinila pokus o návrat k vaší první lásce, a vyzkoušeli jste si oba, zda by to šlo, či ne? Nevím, napadá mě i spousta dalších věcí. Není přitažlivost k vašemu 1. příteli podmíněna mj. i tím, že oba prožíváte krizi v aktuálním vztahu, a pojí vás k sobě resentiment?... Vše zvažte, ale ne moc zásadně, a uvidíte.Případně - navštivte psychologa, s nímž byste vše probrala více podrobně.
7.12.2005 20:18
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, prosím, co si myslíte o tom, že jsme se s přítelem rozešli po třech letech, on u mě má věci, pro které nechává poslat svého kamaráda, místo, aby si pro ně, jako "chlap" přijel sám a píše, že jenom psaní emailu mě, mu dělá problémy. Přitom mi píše, že mi ze srdce přeje, abych byla šťastná a našla si fajn chlapa. Podotýkám, že byl poměrně žárlivý a na spoustu lidí nezávisle na sobě dělal dojem, že mě chce vlastnit. Mockrát děkuji za odpověď, Eva.
Eva
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Evo.Nevím, z čí iniciativy rozchod proběhl, ale je jasné, že přítel jej nemá zpracovaný vnitřně, není schopenm jakéhokoli kontaktu s vámi.Asi je zatím ve fázi, kdy nemůže být bez vás, ani s vámi...
10.12.2005 12:13
OTÁZKA:
Dobrý den,
žiju se svým přítelem 1,5 roku. Před tím jsme spolu chodili rok a půl a náš vztah byl ve všech směrech téměř dokonalý. Poznali jsme se v práci a začali spolu chodit, když jsem se rozváděla. Nebyl žádný problém až do chvíle, kdy jsme spolu začali bydlet. V tentýž měsíc, kdy jsme se k sobě přestěhovali přítel změnil zaměstnání. Nevím zda to s tím souvisí nebo ne, ale dá se říct, že od té doby je jak vyměněný a to zejména v posteli. Začal být dost pracovně vytížený a unavený, čímž se značně snížila frekvence našich intimních chvil. Milujeme se tak jednou za jeden až dva měsíce a to v mých 24letech mi opravdu nestačí. Snažila jsem se sním v klidu o tom promluvit, řekl mi na to, že tato frekvence je úplně normální mezi lidmi, kteří spolu žijí a že je jasné že to v minulosti bylo častější (denně). Mě se to normální v jeho 30ti letech nezdá a hlavně mi to dost vadí. Na druhou stranu je v jiných ohledech naprosto perfektní, takže o rozchodu neuvažuji a chtěla bych tento problém nějak vyřešit. Pravda je, že tento stav trvá opravdu od začátku našeho společného bydlení tzn. 1,5roku a mě už to začíná opravdu dost vadit. Někdy si říkám, zda jsem normální já. "Bokovku" nemá, ale já o ní začínám vážně přemýšlet. Možná jsem to napsala zmateně, ale předem děkuji za odpověď - radu.
Hanka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Hanko, radu vám asi moc nedám,spíš jen stručný pohled zvenčí na základě mých představ o tom, jak by to mohlo být. Pro přítele nastaly v jednom měsíci velké změny v životě - změna zaměstnání, noví lidé, nové pracovní závazky, potřeba se etablovat ve své funkci. K tomu společný život s vámi, když před tím byl zvyklý žít ve svém domově, sám si určovat svůj rytmus.Je to také jeho nový domov. Nevím, zda se přistěhoval k vám, nebo jste byt pořizovali a zařizovali spolu. Pokud je psychicky labilnější, citlivý, je to souběh mnoha věcí najednou, na něž se musel adaptovat. Pokud probíhaly kvůli frekvenci milování nějaké hádky, výčitky, mohl se ještě více uzavřít do sebe .Chápu, že vám to takto nemůže stačit, jen na něj nesmíte útočit.I když mu to říkáte v klidu, bere to jako kritiku a výtku a snižuje to jeho chuť na sex spontánně. Potvrzujete tím jakoby jeho deficit, jehož si bezpochyby již on sám vědomý je.Ale jak konkrétně na to, co byste mohla změnit, to vám neřeknu, musela bych toho vědět o vašem vztahu i o vás dvou více, nejlépe z konkrétních příkladů. Budete-li chtít, můžete se na mne obrátit pro osobní rozhovor, tel. na mne je 603454953
10.12.2005 12:30
OTÁZKA:
Dobrý den, jsem vdaná 22 let, je mi 42 let a mému manželovi rovněž.Máme spolu dva už dospělé syny. Naše manželství nám kde kdo záviděl. Bohužel, před čtyřmi měsíci se manžel začal chovat jinak, než jsem byla zvyklá, jezdil na noc na služební cesty, navštěvoval restaurace a často pobýval v práci do večera. Jen tak náhodou jsem v mobilu objevila fotografii ženy a ne jednu. Ke všemu se přiznal. Byla o deset let mladší, svobodná, bezdětná. Poměr trval asi 4 měsíce, to byly ty služební cesty, návštěvy restaurací,... Tvrdí, že se nikdy nechtěl rozvést, jen jsem se to neměla dozvědět a chtěl to s ní v nejbližší době ukončit. Ihned po prozrazení to ukončil, uznává, že mi provedl hroznou věc,že všeho lituje, že mě miluje, že mě nechce opustit, že si život beze mě nedovede představit,že to bylo jen takové poblouznění a podle jeho slov ho svedla ona a on se samozřejmě svodům nebránil. Chová se ke mě moc hezky, řekla bych o hodně líp, než před tou nevěrou. I v sexu je to krásnější a oba si to užíváme.Všechno jsme si vyříkali, co jeden od druhého potřebujeme. Ale já nevím, jestli mu můžu věřit, jestli to neudělá unovu, už nikdy bych toto nechtěla zažívat znovu. Je to už skoro půl roku po té události, sem tam si na to vzpomenu, jak vymýšlel na mě lsti, jen aby byl s ní a nejraději bych mu v tu chvíli zakroutila krkem, pak mě to přejde a vím,že ho miluji a taky si nedovedu představit život bez něho. Poraďte mi, můžu mu věřit a zbavím se někdy toho pocitu, že mě manžel podváděl? Přebolí to a za jak dlouho? Mám mu dát šanci?
Jana
ODPOVĚĎ:
Šanci jste mu snad již dala, Jano, ne? Mnohé podváděné manželky reagují ve vaší situaci příliš rychle, tj.zabouchnutíém dveří, sbalenými kufry. Vy jste to zvládla! Počítejte s tím, že to bude jizva, která se bude hojit dlouho, stopa nedůvěry tam v některých situacích bude možná vždy, ale zkuste to vzít jako novou šanci pro váš spoolečný život i tak. Byli jste spolu od vašich 20 let, máte toho hodně za sebou, tohle může být dobrý předěl pro novou a jinou etapu vašeho vztahu. Syny již máte velké, přemýšlíte o sobě jinak, znovu se objevujete. Myslím, že by vám 4měsíční manželův poměr mohl i stát za to.
10.12.2005 12:40
OTÁZKA:
Dobry den,pokud by slo, prosim o radu pro utrideni myslenek.Je mi 31,zila jsem 5 let s pritelem.Vztah nebyl idealni.Pracovne jsem poznala muze,bylo o cem mluvit(prace,zajmy,pohled na zivot a svet).Byl o 8 let starsi..Oslovil me,nic mi to tenkrat nerikalo,skoro 2 roky to bylo obcasne kafe,vecere,me problemy s pritelem,ma prani od zivota.Pak nevim jak se to najednou prehouplo,zamilovala jsem se do neho,mel vsechny prednosti,ktere me oslovuji.Vtipny,pracovity,chytry(vychytraly),manualne zrucny,tolerantni,pozorny,vonavy...Zjistila jsem ze existuji city,o kterych jsem nevedela.Byla jsem ochotna udelat pro neho cokoli.Jsem samostatny clovek,ale zacalo mi vadit ze je zenaty a rekla jsme mu to.Dosavadni vztah jsem ukoncila.Dnes hodnotim, bylo to dobre.Ale co dal?Cpal se do meho prostredi,kamaradi,rodice,ale do sveho nepustil.Co jsem vymyslela pro nas(dovolene,divadla,..,jsem casem zjistila praktikoval s manzelkou.Je pravda,ze nikdy nic nesliboval.Ale kdyz mel rozhodnout, v drobnejsi veci pro me,v zasadnejsi pro manzelku.Ukoncila jsem tento vztah,pote co rekl ze nechce zacinat znova v zivote,ted ma penize,rodinu,dospivajici dite,majetek prijemny.Sam si umi vydelat.Sel stavet dum s manzelkou.Po roce se vratil,ze by mi chtel splnit davne prani mit s nim dite.Uz jsem v te dobe dozrala,ze nechci byt s ditetem sama.Vysvetlila jsem mu to.Dusoval se ze nezustanu sama.Bohuzel zustala.Rodice zavrhli,kamaradi odsoudili.Financne to neslo zvladnout a na 2 roky do kojeneckeho ustavu,adopce,je pro me nepripustna.Onen muz,kdyz jsem mu vse vysvetlila,mou situaci znal, mel jen kamenny oblicej a ze neumi pomoct.Zbyla po trapeni cesta umeleho preruseni.Dobu na to jsem nasla na ucte 20tisic od neho.Sebrala jsem se, odstehovala pres celou republiku.Poznala jine muze po case,k telu si pripustila po dvou letech jednoho, ale zadny ve me nevzbuzuje co onen dotycny.Hodne mi ublizil, ja byla ovsem nezkusena,duveriva.Nikdy jsem nemela odvahu rozbit jeho manzelstvi.Rikala jsem ze kdyz,tak to musi on sam.Vyhledal me opet po roce a ze lituje,potreboval srovnat myslenky a dalsi zivot.Rekl ze se rozvede a chce me zpatky a ze jsem tenkrat mela zazvonit,kdyz jsem stala u jeho dveri baraku abych mu hodila onech 20tisic na hlavu.Ted vybudoval byt,dle mych tehdejsich predstav,ale je stale zenaty.Rikam ze se zenatym uz nechci nikdy nic a uz to tak trva 2 roky.Stale jen rika ale co dela ve skutecnosti nevim.Rozvedeny neni.Kdyz se zeptam, neni pry vhodny okamzik na rozvod.Uz mam svuj zivot a poucena,ale v hloubi duse nemuzu na neho zapomenout-necitim k nikomu to co k nemu-byl pro me ideal-neskutecne,ale existuje.Ted ziji hodne hlavou.(on je vodnar,ja beran).Ublizil hodne,ale rikam si dat mu jeste treti sanci?Sama uz nedokazu zhodnotit.Poradite?Dekuji.
Helena
ODPOVĚĎ:
No teda, Heleno, máte to opravdu hodně zapeklité.Při čtení vašeho příběhu jsem si v průběhu stále kladla otázku, co bude na závěr.Nečekala jsem,ale, že to bude po tom všem, úvaha na téma 3. šance pro vašeho "osudového? partnera". Myslím, že by již on buď měl udělat zásadní krok k vám se vším všudy, bez vašeho přičinění, nebo byste jej měla citově definitivně ze svého života vypustit. Je slabý, dokud bude mít vaši přízeň a šanci od vás, nic neudělá rázného pro ukončení svého manželství. Vždy se občas objeví, bude mluvit o svých ideálech a iluzích, ale potom od toho odejde. Nachází si vás - podle mne - vždy tehdy, kdy je sám v problému.Ví totiž, že u vás nakonec vaši náruč a pochopení najde.
Heleno, není to perspektivní partner do stabilního života, radila bych vám tuto kapitolu vašeho života jednou provždy uzavřít a otevřít se pro někoho dalšího, kdo si to zaslouží více. Určitě někoho takového potkáte.
10.12.2005 13:27
OTÁZKA:
Dobrý den, prosím o Vaše zamyšlení na jedno známé mužské období. Jedná se o věk plus minus kolem 45ti let, kdy snad každý druhý začíná mít druhou mízu a snaží se dokázat, většinou mladším, ženám, že je ještě "bivoj".Poznala jsem to ve svém manželství (kdy se manžel totálně zbláznil - obarvil si hlavu, nastřelil naušnice, začal vyhledávat všechny možné dámské klíny), ale i v mém okolí. Skoro každá žena se s tím bud osobně nebo v okolí setkala. Dá se vůbec předejít této druhé můze? Může žena něco dělat proto, aby se zrovna ten její nezbláznil? Jasně že vždy za všechno můžou dva,ale v mém případě se z krásného manželství staly trosky během tří, čtyř měsíců. Většina mužských by pak to období ráda vrátila zpátky a děsí se toho, co dělal,ale z popela se dům už nepostaví. Co máme my ženy dělat??? Mockrát děkuji a přeji krásné pohodové vánoce
Líba
ODPOVĚĎ:
Máte pravdu,Líbo, je to více, než klasická záležitost...u mužů, žijících dlouhodobě ve funkčních a relativně spokojených manželstvích. V tomto věku hledají nové impulsy, možnosti v životě, nové šance. A to s pocitem, že jsou to šance poslední, něco změnit. Ženy se od určitého věku bojí stárnutí a s tím související ztráty atraktivity, muži se od stejného věku bojí ztráty všeho, mj. i potence. Ale to je opravdu velké zjednodušení. Jenže - vy se, Líbo, ptáte, co máme my ženy (vrstevnice svých manželů) dělat. Ptejte se spíš, co můžete dělat konkrétně VY.zeptejte se sebe, pokud to nebude tak snadné, zvládnout (což opravdu nebývá), pak se obraťte na psychologa, který se speciálně věnuje patrnerským problémům .Víte, nic nejde zevšeobecňovat, každý lidský osud - jedince i dvojice, je originální, má svá úskalí i své šance...
10.12.2005 16:26
OTÁZKA:
Dobrý den, prosím o Vaši odpověd. Dá se v partnerském vztahu žít bez sexu? Máme opravdu krásný vztah, v podstatě žádné problémy, večer usínáme ruku v ruce, ráno se budíme přitulení k sobe. Ale nemáme sex.Přítel se mnou nemá orgasmus, přestože je vzrušený a ke styku dojde, a z tohoto důvodu se mnou spí tak nějak z povinnosti, aby mi "vyhověl". Já to tak ale nechci, chci aby z toho měl i on a pokud je to z povinnosti, tak radši nedělám žádné sexuální náznaky, stačí mi ke štěstí právěto usínání ruku v ruce. Nevím však, jestli neazčnu za čas vyšilovat. Za měsíc, za rok, za deset let? protože jinak je život s přítelem tak prima, že i ten sex obětuju, v lásce a partnerství jsou důležitější věci. Jen abych to pořád tak krásně rozumově věděla... (jen dodatek, je mi 36, příteli 44, spolu žijeme 2 roky a vychováváme ve vzájemné lásce i mé dvě děti z prvního manželství - i to je pro mě moc důležité - že se mají děti i přítel vzájemně opravdu moc rádi). Přítel nikam k lékaři nepůjde, to už jsme spolu řešili, trápí ho to, ale k lékaři nechce chodit ani s anginou,aby nemusel nikomu ukazovat svůj krk, natož s něčím takto intimním. Takže jiné východisko, než absence sexu prostě není. Moc děkuji za Vaši odpověd
Jitka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Jitko. Přemýšlím nad nepoměrem oběti mezi vámi dvěma. Přítel nemá problém s erekcí, ale s vyvrcholením, sexuální život tedy přerušit nemusíte. Nešel by k lékaři, i když by tu jistě řešení nebylo tak obtížné. Přesto jste to vy, kdo se obětuje a bude raději žít bez sexu. Nevidím to jako rozumné, Jitko. Kvalitní partnerský vztah je i dávání jeden druhému, snaze překonat něco ze sebe pro toho druhého...Rozumíte mi? Jednostranná oběť se může partnerovi vymstít - budete mu to, dříve či později, mít za zlé a do vztahu se to projeví.
11.12.2005 9:08
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, mám DROBNÝ problém. Před pěti měsíci skončil můj vztah s přítelkyní, s níž jsem byl rok a půl. Nebylo to vůbec hezké, bylo kolem toho hodně křiku, neboť jsem zjistil, že neodjela do ciziny za kamarádkou, ale za kamarádem no a jak to tam bývá, došlo i na ten sex. Už delší dobu jsme se hádali, ale pořád jsem si myslel, že se to zlepší. No a proč píšu. Ani po těch pěti měsících nejsem s to na ni zapomenout(máme společného psa), už nemyslím na to, co mi provedla, teď už se jen budím ze spaní. Nejsem schopen jí odpustit a jít dál. Potkáváme se a já, neschopen si uvědomit, že už je konec, s ní mluvím o mých osobních problémech, prostě se s ní dál bavím, jakoby ten rozchod nebyl. Zůstala ve mně strašná díra a já moc nevím, co dál, čím ji zaplnit. Je mi jasné, že prací, zájmy atp., ale nějak nenacházím sílu, nějakou dobu to jde a pak mi něco připomene ji a ona mi už asi konotuje lži a zradu a tak si vzpomenu na to, co se stalo, na tu bezmoc. Co s tím? Mnohokrát děkuji
bobrik
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,"bobriku":-) Víte, ono tady moc rad nepůjde. Pomůže vám opravdu jen čas. Rozchod vztahu, kde byla zrada, je ještě specifičtější, vy jste více zraněný, než kdyby to byl rozchod z jiného důvodu. Nevím, kolik máte za sebou zkušeností s rozchody, ale předpokládám, že takhle bolavý nebyl žádný. Jste asi hodně citlivý člověk, budete muset počítat s delším časem. Někdo se "otřepe" za 2 týdny, někomu to trvá i více než rok. Problém je i to, že se potkáváte.Vidět neustále někoho, koho máte v sobě pořád rád, je dost těžké a komplikuje to možnost odloučení, oddělení se.A, abych nezapomněla - společný pes! Jak se to dá vyřešit? Abych to nějak uzavřela - ta díra ve vás, není jen vaše bývalá přítelkyně, ale i ta zrada, vaše zraněné já. Zkuste se aktivně přeprogramovat na to, že váš život dostal jiný směr, naplňte jej něčím novým, lidmi i zájmy...
11.12.2005 9:21
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, jiz dva roky jsem ve ztahu kde se citím využívaná. Přítel je příliš egocentricky, sobecky a, nemůžu najit to správné slovo, držgrešle. Velmi si hlídá své peníze. Prostě není to pravé pro život. Proto jsem se s ním mohokrát snažila rozejít, bohužel bydlíme u mých rodiču v rod. domě v garsonce a pokaždé když se situace vyhrotí tím, že se chci rozejít, žádám ho ať se odstěhuje, on odmítá. Na otázku kdy se odstěhuje jen říká "ja nevím". Je to jako vydírání, náš vztah zhoršuje už ten pocit že se ho nemůžu zbavit. Ale pak mé usilí opadne a náš vztah trvá dál. Jsem teď bohužel trochu v uzkých, pod tlakem okolí, je mi 30 většina mých kamarádů čeká rodinu, my se také rok snažíme o miminko, ale nedaří se, tím se psych. tlak stupňuje, myslím že bych měla řešit problémy plodnosti a na to období si netroufám být sama. Na druhou stranu mít děti s tím "nesprávným". Myslíte, že mi navštěva u psychologa pomůže, citím trvalý stres a tlak, chápu že budu muset udělat rozhodnutí.
Děkuji a přeji pěkný den, Darmulka
Darmulka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Darmulko.Myslím, že vám návštěva psychologa pomůže zcela určitě. Chtělo by to rozebrat, co vše vás u sebe drželo, drží, co vás rozděluje,atd. Vypadá to, že vy jste ve vztahu s přítelem jen z nutnosti, strachu ze samoty a z důvodu tikajících biologických hodin. A ze setrvačnosti. Ale určitě tam budou i nějaké klady...Rozhodnutí byste si měla naplánovat opravdu na co nejdříve, nemá smysl to odkládat.Já vám mohu jen říct, že dítě s člověkem, k němuž máte tolik výhrad, kde hodnotový žebříček i charakter jsou asi odlišné, je velký nerozum.Nyní jste konfliktním partnerským párem, pak byste byli nejen partnery, ale i rodiči -vy byste byla na něm závislá ekonomicky i jinak (on je "držgrešle"),postupem času byste řešili věci výchovy dítěte, atd. Vymstilo by se to vám oběma,respektive třema.Ale to říkám zpovzdálí, bez znalosti detailů.
11.12.2005 9:34
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Měla jsem vztah s partnerem moc hezký až do té doby /po 2 letech chození/ než jsme se pohádali a dostala jsem od něho 3 facky. Byl to šok,protože jsem nechápala, že by mě mohl udeřit. Chtěla jsem se s ním rozejít, ale rozhodla jsem se, že mu dám šanci. Tak přítel chodil k psychiatrovi asi cca 1/2 roku a pak mě oznámil, že už si myslí, že mu to pomohlo a už mne nikdy neudeří.Odpustila jsem mu to, ale asi tak po 2 1/2 roku jsem si začala všímat, že když jsem s ním, tak nemohu dýchat, jinak potíže s dýcháním nemám, jenom když jsem byla s ním. Snažili jsme se to řešit, ale měla jsem pocit, že mně už asi leze na nervy a všechno mi na něm vadí, tak proto nemohu dýchat, rozešla jsem se s ním před týdnem. Chtěla bych poprosit o radu, co to znamelo, to že jsem nemohla volne dýchat, když jsem byla s ním. Jinak byl vždy hodný a pomáhal mně. Partner jinak vyrostl v prostředí, ve kterém se hodně pil alkoholu. Mne je 27. Jemu 30. Děkuji předem
Anna
ODPOVĚĎ:
Přeji dobrý den, Anno.Vždyť vy jste si to sama dobře popsala - docházelo u vás vlivem nějaké stálé obavy, úzkosti, k tzv. psychosomatickým rekcím - vaše tělo vyjadřovala vaše pocity, ať již byly na vědomé, nebo podvědomé úrovni. Neboli - zkrátím-li to, prožívala jste úzkostné stavy, nechuť ve vztahu pokračovat, strach, ale neměla jste sílu se rozejít - navštěvoval kvůli vám odborníka, byl hodný.Vědomě jste si to netroufla, protože jste cítila zodpovědnost vůči němu ?...Úzkost se manifestuje v rámci těla většinou do hrudníku, nebo do žaludku - vždy je to staženost.
11.12.2005 9:50
OTÁZKA:
Dobry den, pani doktorko,
mam moc problemu. Nyni je to zdravotni. Doktor si mysli, ze to je, protoze jsem prozila nekolik mesicu stresu. Cokoliv snim, tak jde ven, mam prujmy a ztracim na vaze. Coz o to, spadnout jsem se chtela, ale za techto podminek urcite ne. Brali mi krev, kde nic nenasli, ani zvysenou cinnost stitne zlazy, ani zadnou bakterii, ani salmonelozu. Trva to asi 3 tydny, co toto mam. Spadla jsem se za tu dobu asi o 5 kil.
A proc jsem ve stresu. Myslim si, ze v dlouhodobem stresu jsem uz nekolik let, a ne nekolik mesicu.
Pred peti lety jsem se podruhe vdala (nyni je mi 49 let) a vzala jsem si cizince. Coz znamenalo nidky nepolevit v ostrazitosti, protoze vsechno porad bylo v anglictine. A potom hlavne nas vztah se zmenil. Hlavne tim, kdyz se k nam pristehoval jeho syn, ktery zacal studovat vysokou a mama ho poslala k nam, protoze v teto zemi se nic na deti nebere, pokud studuji. Muj manzel se vylozene zameril na synovo uspech, nezajima ho nas zivot, ale hlavne aby kluk vystudoval. S timto rokem nas jeste ceka 5 let, protoze jeho syn chce mit doktorat.
A potom ja mam take sveho syna, ktery zije v CR a ktereho jsem letos videla az po 5ti letech. Take jsem mela pozadavky, aby k nam prijel, ale nikdy to pro financni problemy neslo. A vzdycky v techto prostorach, kde zijeme, neni dost mista pro ctyri lidi. Nyni je tady dost mista pro 4 lidi, protoze jeho syn ma pritelkyni, ktera je tady od patku do nedele, nic neudela, ani snidani mu nepripavi. Co bych chtela od 18ti lete holky. To je neco, co me desne rozciluje, a pokud jsem neco rekla, tak to stejne bylo tak, jak rozhodl muj muz. Aby k nam syn stale rad jezdil, protoze on jiny domov nema. Ja chapu, ze kluk byl chudak, protze od 12let byl bez mamy a taty, coz bych nerada rozepisovala. Nebyla to vina mojeho muze, ale jeho byvale. Presto se jeho syn nechytl party, piti, drog, ale naopak studia a svoji pritelkyne. Vsechno to chapu, rozumem, ale citem to nejde zvladnout. Kluk na me zaluje tatovi, ona neudelala tuto a tamto, a muj manzel na me jenom rve, proc jsi nekoupila tohle a tamto, kdyz vis, ze to ma syn rad. Jsme dve uskupeni. Jeho dvacetilety syn a pritelkyne a muj manzel a potom ja se vsema povinnostma, nikdy nic nezapomenout a moje dva psici, toho mladsiho dal muj manzel pryc, protoze on je ted nemocny a ani ne dvoulety psik ho desne rozciloval. Takze kvuli psikovi uz asi mesic dost brecim, nabijel me. Aby toho nebylo malo, tak muj manzel ma rakovinu konecniku. Uz asi 8 mesicu marodi. Absolvoval chemo a radiaci, bylo to hrozne krute a je to dodnes. Neni stale zdravy. Jenze on opet zacal kourit a nuti kour dychat vsechny nas okolo. Nic nepomuzou domluvy, ani jeho syna ani moje. Drive pracoval, takze to nebyl doma 24 hod. jako nyni a dyma a dyma. Zacala jsem ho nenavidet, protoze vsechno to, co jsem se pro nej snazila delat, je v podstate nanic. Mame jenom hadky. A ja se tady bojim dychat, protoze se vzdycky neco najde, co jsem neudelala dobre, tak nedelam nic. Denne jsem ho vozila k doktorovi, denne na me rval, jak spatne ridim, pomalu, slapu spatne na brzdu, auto nejede plynule a porad neco. Uz mi bylo zle, kdykoliv jsem mela sednout za volant.
Tak to jsou moje problemy a kdyz o tom pisu, musela jsem zase bezet na zachod. Jedine vychodisko vidim, odejit. Jenze ono neni kam. V CR muj syn bydli v mem byte, tezko bych tam schanela ve svem veku praci a potom prisla bych zpatky jako ztracenec.
Tady nemam sanci se odstehovat, muj manzel by mi to nedovolil a kam bych sama sla? Nevim.
Co delat a nezabit se?
Dekuji za odpoved.
Regina
ODPOVĚĎ:
Milá Regíno. Nevím, do které země (nebo světadílu) vám posílám pozdrav a přání síly. Nikdy není nic ztraceno, byť to vypadá hodně černě.Ptám se na vaši zemi proto, abych věděla, v jakém rodinném modelu vyrůstal váš 2.manžel,o jakou kulturu a společenské normy se jedná. Vy to popisujete tak, že jste dlouhodobě donucena být v absolutně submisivní roli, nemůžete si stanovit žádné své hranice, natož prosadit svá přání, své potřeby.Nevím, zda manželova dominance je až důsledkem potřeby kompenzovat dluh synovi, jeho nemocí, nebo zda byl osobnostně vždy takto vystavěný a vy jste si to předtím jen tolik neuvědomovala. Přemýšlím nad tím, že byste se měla každopádně vzchopit a odejet do ČR alespoň na měsíc, dva Byla byste host, užila byste si domova ne jako ztracenec, nemusela byste hledat práci. Ale mohla byste tu leccos pochopit, zanalyzovat si s odstupem a pak se rozhodovat dál, co se svým životem. A ještě něco - do ČR se, Regíno, nevracejí jen ztracenci!...:-)Přeji vám hodně štěstí i síly.
11.12.2005 10:16
OTÁZKA:
Dobrý den, mám problém s manželkou. Máme spolu tříletá dvojčata a po jejich narození se naše frekvence zastavila na čísle zhruba jednou za měsíc. Teď se manželka rozhodla, že chce stavět dům a jelikož jsem na to nepřistoupil a odmítám stavět (alespoň momentálně), protože je na mateřské a žijeme z jednoho platu. Zkrátka a dobře její ultimátum je, že dokud nebudeme stavět tak žádný sex nebude. Jinak si celkem rozumíme, ale bez sexu se žít nedá. Nevím jak z toho ven. Nechci být nevěrný, ale dlouhodobě nedokážu žít bez sexu. Předem děkuji za radu. Robert
Anonym
ODPOVĚĎ:
Roberte, dobrý den.Jestli vám před narozením dvojčat fungoval intimní život v pohodě, přemýšlela bych o tom, proč se z něj nyní stává rukojmí... prostředek k manévrování pro dosahování zájmů jedné či druhé strany.Zpočátku bych tomu rozuměla, že se zájem o sexuální život při vytížení s dvojčaty, u manželky snížil. Nyní ale, když chce stavět dům, má již asi energie dost. Bude to tedy spíš důsledek problémů ve vašem vztahu? To by chtělo hlubší rozbor s odborníkem - psychologem, aby se dalo pomoci rekonstituci vašeho plnohodnotného partnerského života.
11.12.2005 10:25
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, sleduji Vaši poradnu a velice se mi líbí Váš přístup k návštěvníků webu. Rád bych se s Vámi spojil a zašel na soukromou konzultaci. Můžete mi prosím napsat kontakt a případný volný termín? Děkuji předem. S pozdravem, Tomáš K.
Tomáš K
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Tomáši. Díky:-)Spojíte - li se se mnou na tel. 603454953, dohodneme si možný termín konzultace. Sídlo mám na Praze 1.
11.12.2005 10:29
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko.Chci se Vás zeptat, zda je možné se zbavit problému, který mě trápí. Jsem
dva roky rozvedená, manžel mě pomalu ale jistě zbavil veškerého sebevědomí, které teď pomalu ale
jistě získávám zpět. Bohužel jsou situace, které nezvládám. Je mi smutno samotné a na druhou stranu si neumím představit, že by mě oslovil nějaký muž a pozval mě na rande. Hrozně se toho bojím a přitom si to přeju. Co s tím ?Zbavit se toho strachu a pocitu že mě nikdo nechce ale jak?
Děkuji za odpověď.
Pája
ODPOVĚĎ:
Milá Pájo. Zkuste si vzpomenout na sebe, jak jste se cítila silná v podpatcích jako žena, v době, kdy s manželem bylo vše OK, nebo jste se ještě ani neznali. Prostě - rozpomeňte se na období předtím, než jste byla deptána.Zkuste se na sebe podívat někdy také jinýma očima, než byly ty manželovy, a než jsou - pod jeho vlivem - vaše.Podívejte se na sebe do zrcadla a objevujte si , co je na vás hezké, co krásné, co prostě originální. A to vše si pospojujte do toho, čeho si na sobě vážíte jako člověk! Pokud by vás nic moc nenapadalo hned, vemte si papír a tužku a postupně si ten svůj vlastní inventář doplňujte. Každopádně se musíte nyní zaměřit na plusy - jako žena, jako člověk.Když v sobě znovu objevíte své kouzlo, budete jej navenek i vyzařovat. Budete pro ostatní působit příjemně, sebejistě, budete vyzařovat pozitivní energii. Můžete se zaměřit i na způsob chůze, držení těla, hlavy, pohled očí. Ale to přijde samo, jakmila si začnete věřit. Přeji vám moc štěstí do nového partnerského života:-)
11.12.2005 10:43
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, chci Vás požádat o radu, předem děkuji za odpověď. Pocházím z Moravy, 4roky jsem žila v Praze.Tady jsem se seznámila se současným přítelem.Studoval VS, neměl moc peněz,podporovala jsem ho,milovala jsem ho a věřila,že po škole, jak mi sliboval budeme spolu a všechnu invenci mi vynahradí. Já věřila, čekala, zkousla moc věcí.Šťastná jsem však byla pramálo,neměla jsem v něm oporu, vztah mě vyčerpával.Před dvěma lety jsem se rozhodla vrátit se domů k rodičům.Zůstala jsem tam však bez práce,bez perspektivy,vztah s přítelem jsem však udržovala dál,přesvědčoval mě,že už to nebude dlouho trvat a budeme spolu,že se postará o bydlení,bude mít práci atd.Po státnicích jsem za ním přijela, bydlíme v malém byte ještě s jedním člověkem (kamarádem). Já nemohu sehnat zaměstnání a přítel si mě váží stále míň a míň,jsem pro něj špinavá socka,on je vzdělaný perspektivní muž,který se nebude zahazovat s takovou nulou, jako jsem já,dává mi podmínky,ultimáta,psychicky mě vydírá a deptá.Chvíle pohody a vzájemné harmonie jsou vzácně.Jsem zoufalá,sháním práci,ale nedaří se mi ji najít.Moje sebevědomí je nízké,přitom jsem mladá pohledná žena,dřív jsem si poradila se vším, dneska mě položí cokoliv,malé věci.Přítel to cítí a často si užívá moji bezradnosti, zmatenosti.On ví že ho stále miluji, on mi však říká,že mě má sice rád,ale už mě nemiluje,ne takovou - bez práce. Opravdu se snažím,ale nejspíš někde dělám chybu,slevila jsem ze svých nároků,vzala bych i méně kvalifikovanou práci (jsem VS,ale 2 roky jsem nepracovala),vždycky se však dozvím,že jiný adept vyhovoval lépe pracovním podmínkám. Už z toho mám komplex, přítel mě už téměř nebere vážně,chce se rozejít.Já nemám tolik síly zůstat sama po tom, co jsem pro něj udělala, cítím to jako strašnou zradu, zpátky se vrátit nechci,práci doma těžko seženu.Začínám mít dojem,že můj život je tak zpackaný,že je vlastně vyčerpán a je čas jej ukončit. Je mi 29 let a vážně nevím, jak dál.
Markéta
ODPOVĚĎ:
Markéto, hlavu vzhůru!Nic není v dlouhodobějším časovém horizontu tak hrozné, jak to vypadá aktuálně. Netroufám si vám radit, každý si musí v životě svá rozhodnutí udělat sám, ale můj pocit je, že nyní byste měla mít jakožto svoji prioritu nalezení práce. Vztah s přítelem bych teď nechala na 2. místě... Jakmile budete mít práci, budete se moci odstěhovat do vlastního podnájmu, nebudete si s přítelem denně na očích, on vás nebude tolik degradovat a ještě více snižovat vaši, již tak nalomenou, sebeúctu.To vše bych vám doporučovala tehdy, pokud opravdu chcete zůstat žít v Praze a nevracet se domů, kde máte asi rodinu i přátele z dětství. Předpokládám ale, že v Praze máte přátele ze studií také, že tu nejste závislá jen na příteli (?).
Vím, že je v Praze těžší nalézt místo, přesně odpovídající vašim představám a kvalifikaci, ale na 2. stranu určitě něco najdete. Chození po výběrových řízeních, kde se vždy najde ten "lepší", samozřejmě nikomu na sebeúctě nepřidá, ale berte to tak, že velmi často to není o vašich schopnostech, ale spíše o známostech, protekčních doporučeních, atd. Najděte v sobě sílu na zvládnutí ještě pár odmítnutí, upněte se na to, že jste dobrá a zvládnete to.Kdyby už jste byla OPRAVDU DEPRESIVNÍ, ne na pokraji depresí, velmi bych vám doporučila vyhledat pomoc psychiatra (medikamentózní podpora), i psychoterapeuta.Jakmile začínáte uvažovat o smyslu života, je to alarm!!!
11.12.2005 11:10
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko. Chtěla bych se zeptat na Váš názor na věkově rozdílné páry. Seznámila jsem se, ne za účelem navázání vztahu, s mužem o 18 let starším než já (24). Oba jsme zjistili, že si rozumíme a že by mezi námi mohlo být i něco víc. Já mám ale strach, jestli takový věkový rozdíl nemůže být překážkou ve fungování vztahu, zejména v pozdějším věku. Prožila jsem zatím jen jeden vážný vztah a skončil pro mě velkým zklamáním. Bojím se, zda ted jen nehledám nějaké vysvobození ze své samoty.Velmi si ho vážím a kdyby nebyl o tolik starší těžko bych si mohla přát lepšího člověka. Myslíte, že má takový vztah naději na úspěch nebo mám v sobě potlačit tu vznikající náklonost k němu? Děkuji za odpověd´.
Julie
ODPOVĚĎ:
Milá Julie.To je přeci velmi individuální. Jeden aspekt je rozdíl v mentální zralosti, druhý je ve fyzickém věku -s tím souvisí zdraví, funkčnost organismu.To je velmi stroze řečeno, ale takový je můj pohled. 18 letý věkový rozdíl bych nebrala jako problém, pokud cítíte lásku oba k sobě natolik silnou. Záleží však opravdu na tom, co ve vztahu hledáte - zda životní perspektivu se vším všudy, nebo by to mohlo být období na nějaký čas. Hledáte ve vztahu s vaším potenciálním, i když v srdci již reálném, příteli,naplnění citové deprivace? Napadá mě spousta otázek, které bychom asi řešily spolu, pokud by to bylo v osobním rozhovoru, společně bychom mohly nacházet odpovědi.Zpovzdálí mě mohou napadat jak rizika, tak výhody, ale obecně, ne vám šité na míru. Zatím se ale snad nemáte čeho bát,ne? Zkuste do toho jít, aniž byste počítala s tím, že to musí být na celý život. V průběhu ,pokud vaše nejistoty a pochybnosti potrvají, můžete navštívit psychologa.
11.12.2005 11:25
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, můj dotaz je následující: jak dlouho může mladšímu partnerovi trvat navázání vztahu se synem (3 roky) partnerky? Budeme spolu druhým rokem, náš vzath je harmonický až na partnerovu odtažitost (opatrnost či jak to nazvat) k mému synovi. Dále bych chtěla také uvést, že partner je mladší a stále ještě studuje.Vídáme se ne moc pravidelně... Chová se k nám oběma opravdu hezky, jen bych ráda, aby jeho postoj k synovi byl vřelejší. Nehledám pro něho "nového otce". Děkuji mnohokrát.
?
ODPOVĚĎ:
Přeji hezký den. To záleží na mnoha okolnostech: a/jaký je váš vztah,jak dalece s ním počítá váš přítel do budoucna, a bylo by tedy v jeho zájmu, více se o vašeho syna zajímat, b/jak dlouho jste spolu, c/jaký má přítel obecně vztah k dětem, d/ v jaké je on sourozenecké konstelaci (zda má mladší sourozence, o něž se musel dříve starat, nebo je on nejmladší, příp. jedináček), e/ kolik času spolu trávíte společně i se synem, je-li obecně váš kontakt nepravidelný, atd. atd. Nevím, kolik je jemu, jaký je mezi vámi věkový rozdíl, i rozdíl zkušenostní (životní zralost, hodnoty z toho vyplývající). Takže - je mi to líto, ale obecně nemohu odpovědět Možná, zkuste je nenásilně více spolu propojovat, zároveň trávit více času společně jen vy dva. Ale, pokud svůj vztah vnímáte oba jako perspektivní, bude muset přítel přijmout fakt, že vy, nejste jen VY, ale že jste prostě dva:-)
11.12.2005 13:23
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko. Chtěla bych se Vás zeptat co si myslíte o mém problému. S manželem jsme 10 let svoji,náš vztah je vcelku normální. Máme dvě děti. Jediný můj problém je v tom, že manžel, když jdeme s přáteli na oslavu, tak se opije a po té neví co dělá ( je schopný mě i podvést). Druhý den ho to strašně mrzí a omluví se. Myslíte si, že to opravdu neví, mě už to začíná unavovat. Děkuji za odpověď.
Petra
ODPOVĚĎ:
Milá Petro, ví, nebo neví, to asi není tak podstatné. Pokud ve vaší přítomnosti o p a k o v a n ě jedná, byť pod vlivem alkoholu, tak, že projevuje sexuální náklonnost jiným ženám, měli byste z toho oba vyvodit nějaké důsledky do budoucna. Já věřím tomu, že v tom na jeho straně je "pouze" ztráta kontroly a více než rozvolněné chování, ale nemělo by se to stávat opakovaně, neboť to musí vaše manželství ovlivňovat, ohrožovat. Zkusila jste někdy totéž v opačném gardu?:-)... Ale to není samozřejmě řešení, jen by vás mohlo zajímat, jak by reagoval, kdyby se - tváří v tvář - ocitl ve vaší pozici. Jinak - využijte jeho omluv ex post (následující den) a v té chvíli si klaďte podmínky.
11.12.2005 13:30
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko. Chtěla bych se Vás zeptat co si myslíte o mém problému. S manželem jsme 10 let svoji,náš vztah je vcelku normální. Máme dvě děti. Jediný můj problém je v tom, že manžel, když jdeme s přáteli na oslavu, tak se opije a po té neví co dělá ( je schopný mě i podvést). Druhý den ho to strašně mrzí a omluví se. Myslíte si, že to opravdu neví, mě už to začíná unavovat. Děkuji za odpověď.
Petra
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
OTÁZKA:
Dobrý den,
mám nasledující problém v práci, který mě doslova dusí. Sedim v kanceláři se svým nadřízený, se kterým si již od mého nástupu navrhl tykání. Z počátku mě toto potěšilo, protože jsem z přechozího zaměstnání na takový přístupe nebyla zvyklá, ale postupem času jsem začala litovat, protože kritika od někoho s kým si tykáte se snáší mnohme hůř než od někoho kdo Vám vyká a taky se vám těžko proti nečemu takovému brání, musím myslet na to že je to můj nadřízený. Ve firmě pracuji už tři roky, ale řekla bych, že je to postupem času horší a horší, hlavně osobní útoky na mě blízké osoby. Když se v práci zmíním před kolegyní o mém přítelovi a můj nadřízený něco zaslechne okamžitě utrousí nějakou nemístnou poznámku, i když ho vůbec nezná a taky mi vadí občas jeho vulgarita. Před měsícem jsme absolvovali posezení ve sklípku a z toho jsem měla tedy upřímně velké obavy. Nadřízený se choval kamarádsky a tak jsem si myslela, že to pracovní vztahy vylepší, ale vše bylo naopak. Teď mám pocit, že na jednu stranu je on kamarád a na truhou stranu mi vytíká i za věci, které udělal někdo jiný a taky je má někdo jiný nastarosti. Nejvíce mi vadí jakým tónem se se mnou baví a pak si chce se mnou normálně vykládat o běžných věcech. Vůbec nevím, co dělat? Říct mu jak mi vadí jeho faleš a navážení do osob mě blízkých? Mám strach cokoliv říct, abych si pracovně neuškodila. Prosím poraďtě, jak se zachovat.
Katka
ODPOVĚĎ:
ˇMilá Katko.Máte pravdu ve vztahu nadřízený - podřízený je třeba obezřetnosti, ale na druhou stranu, strach ze ztráty místa vás paralyzuje ve schopnosti udržet si své hranice. Tykání přece s sebou nenese automaticky přátelství a důvěru. Je to jen jiná forma formální komunikace, na níž jste nebyla zvyklá. Jestliže váš šéf přesahuje své "kompetence", je to i proto, že jste mu to dovolila. Po 3 letech se sice pravidla mění hůře, ale postupně to rozhodně realizujte. Nejdříve byste mu měla - velmi slušnou, vlídnou, ale rozhodnou formou, sdělit, že vaše zásahy do soukromí jsou pro vás nepříjemné, a nepřejete si je. Jinak zůstaňte na kolegiální, formálně přátelské bázi, ale už si jej nikdy nepřipouštějte k tělu - on by neměl nic vědět o vašem osobním životě.Zvládnete - li to takto, rozhodně si neuškodíte, a zároveň byste měla získat jeho větší respekt a úctu:-)Ať se vám to povede!
11.12.2005 13:45
OTÁZKA:
Važená pani doktorko,je mi 64 let jse podruhé ženatý má 23lerto ceru,věkový rozdímezi ženou a mnou je 12 let.Před třemi lety jsem přišel na nevěru a bez mého vědomý dava svým sourozencům přednost před cerou a mnou.Také finační částk jim davala bez mého vědomý.Od tohot zjištění se nám naše roinný vsta hrotí.Podal jsem před rokem žádost o rozvod žena prosila o odpuštění asle pohovořit řádně si o tomto problému nechce.A mě se stále vice odcizuje po všech stránká.Poraďte.a.richtr@volný.cz
Antonín
ODPOVĚĎ:
Vážený Antoníne.Nedokáži vám takto odpovědět na to, jak zachránit vaše manželství - nevím, v čem spočívaly jeho problémy před odhalením toho všeho, nač jste následně přišel. Důležité ale je, že vaše žena rozvod nechce. Myslím, že byste rozhodně měli spolu navštívit manželskou poradnu, kde můžete společně s nezávislým psychologem hovořit jak o budoucnosti vás dvou, jejích variant i podmínek, i rozebrat příčiny toho, že jste nebyli jednotný "tým", táhnoucí za jeden provaz.Můžete si vybrat, zda půjdete nejdříve každý na individuální konzultaci, či zda půjdete hned jako pár. Ve vašem případě bych však doporučovala zprvu individuální sezení. Pokud by žena odmítala spolupráci a´priori, můžete jít na poradu i vy sám.
11.12.2005 14:49
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorko, moc prosim o radu. Byla jsem s pritelem krasne 3 kory bydelt jsme spolu zacali pred trictvrte rokem. Ale posledni 3 mesice jako bych uz k nemu nic necitila - drive jsem to davala za vinu jen moji nahle naladovosti ale uz to trva dlouho. Uz pritele nemiluju ale citim k nemu hrozne moc velke pouto, hodne jsme si toho spolu prozili (kdyz jsme spolu zacinali chodit tak jsem trpela silnyma depresema a sebeposkozovanim - dalo by se rict ze kdyz jsem byla s nim tak me to vsechno preslo) - byla jsem hrozne stastna, ale ted je to zas vsechno jinak. Pred dvema dny jsem mu rekla ze je mezi nami definitivni konec, nasledovalo jeho nepochopeni - vubec si za ty posledni 2-3 mesice nevsiml ze laska vuci nemu z me strany vyprchala, a potom slzy a obvinovani ze do naseho vztahu daval vse co mohl a ja pry ne, pritom to neni pravda, ale nevim co se se mnou stalo... kdyz jsme spolu bydleli tak nam to klapalo, tak se ptam sama sebe kde se co stalo, mozna jsem dost mlada na to abych se vazala - je mi 22, priteli 29. Taky je problem v tom,ze on dal do naseho bytu velke penize a moji rodice ani ja nejsme schopni mu to vse splatit, aby si mohl najit vlastni bydleni, proto spolu nadale zijeme, oba nas to ubiji, ale chtela bych mu pomoci to prekonat. Sama jsem na tom take dost spatne, zase jsem zacala brat prasky a zacala si vsemozne fyzicky ublizovat - i pres to ze se lecim... poradte co mam delat. Nevim jestli jsem udelala dobre ze jsem se s nim rozesla, dekuji moc za odpoved, s pozdravem Anička
Anička
ODPOVĚĎ:
Aničko, to by chtělo individuální konzultaci s vaším terapeutem, v jehož jste péči, a od něhož jste nyní opět medikována. Nevím, co se stalo mezi vámi a přítelem, nevím nic o vás.To mi schází v tom, abych vám mohla kvalifikovaně a se vší zodpovědností poradit. Možná jste se s rozchodem unáhlila, nevím, jaké máte nároky na intenzitu milostného vztahu. Možná je to prostě jen únava ze společného bydlení, možná je to adekvátní vzhledem k vašemu věku a délce vztahu. Fakt nevím.Nezanedbejte nic, pokud chodíte "jen" k psychiatrovi, v jehož kompetenci je primárně optimální volba psychofarmak, požádejte jej opravdu o doporučení k psychoterapeutovi, s nímž byste vše dopodrobna probrala.Držím palce Jitka Douchová:-)
11.12.2005 15:01
OTÁZKA:
Dobry den,
před pár dny jsme se rozešli s partnerkou. Je mi 24 ona je o 2 roky mladší. Byli jsme spolu zhruba 14 měsíců. Neměli jsme spolu a nemáme žádné problémy tím myslím, že spolu vycházíme dobře, nikdy jsme se nepohádali, naprosto si důvěřujeme, máme se rádi.
Moc jsme spolu ale nespali (pouze přiležitostně, cca jednou asi za &188; roku). První styky mi přišli takový normální, ona při tom moc aktivní nebyla, ale zásadně se nebránila. Moc náruživá a vášnivá, ale též nebyla. Ani orálnímu sexu (já ji) se nebránila. Nevím jestli to tak bylo od začátku, nebo to začlo až později, ale držela si mě dál od těla (domů mě nepozvala, pokud tam byli její rodiče,… k nám moc nechtěla chodit; vlastní rodiče mi nikdy nepředstavila). Každopádně ale o loňských Vánocích mě k nim večer pozvala, ale to jsem nechtěl já jít (seznamovat se s přitelčinčinýma rodičema v předvečer Štědrého dne v asi 23 hodin se mi tedy nechtělo; za “normálnější“ situace bych byl rád). V létě na společné dovolené jsme se večer často líbali,… ale když to vypadalo, že by mohl být sex, tak se najednou „zasekla“ a už nic nebylo (kromě jednou, kdy jsem jí tak nějak asi přemluvil). Ke konci dovolené mi po podobném průběhu na můj dotaz, sdělila, že nemá ráda sex. Ta noc byla asi naše nejkrásnější společná noc (žádný sex, ale -dle mého- obrovská důvěra, pochopení, spali jsme spolu, hladil jsem ji, hřál ji, pusinkovali jsme se,…) Bylo mi jasné, že to budeme muset nějak vyřešit. Ale začalo mi vadit i to držení si dále od těla. Takže jsem chtěl vyřešit nejdřív to, že bych s ní byl radši častějc, „intenzivnějš“ a pak až ten sex. (To byla asi chyba). K sexuálním projevům je třeba ještě podotknout, že nějaké poplácání po zadku ji nic neříkalo (reagovala podrážděně), hlazení, (o dovče v noci) ji prý lechtalo, takže jsem byl taky nešťastný, že se ji nemůžu snad nikde dotknout. Já sám nejsem moc sexuálně zkušený (dřív jedna cca 3 letá známost; sex zřídka) a ona je ještě míň (snad téměř vůbec). O tom jsme se nikdy nebavili. Sebekriticky musím říci, že jsem ji ani tu předchozí pravděpodobně nikdy zcela neuspokojil (já bych rád, ale myslel jsem, že to přijde prostě samo, nebo že to probereme příště, jenže to bylo třeba za 4 měsíce L(
Začátkem října mi řekla, že bychom se asi měli rozejít, že jí připadám spíš jako kamarád, než přítel. (Od dovolené jsme spolu nespali). Nevěděl jsem, zda to není pouze krátkodobější krize, takže jsme spolu pak ještě dva měsíce, na muj popud, chodili. Žádné výrazné zlepšení – taková sinusovka. A pak následoval rozchod (minulý týden). Už když mi poprvé řekla, že se chce rozejít, tak jsme pak, když jsme se loučili, stáli v objetí na tramvajový zastávce, plni důvěry. Teďka, při rozchodu, to bylo ještě intenzivnější, i líbat jsme se začali (ale zarazili jsme to; od září jsme se předtím nelíbali).
Shodli jsme se ža za náč rozchod může její odměřenost ke mně, všechny ostatní důvody z toho pramení. Myslí, že je asi pro ni lepší, když bude sama, nikoho nepotřebuje. V tom jak je to teď mezí námi, tak s tím souhlasím. Ale musí tomu tak být? Asi zde existuje spojení mezi tímto jejím vztahem ke mně a sexem – že se jí nelíbí (ale třeba tomu tak nebylo vždy) (aspoň si to myslím). Myslíte si to též? Oběma nám připadá škoda to opustit, když jinak jsme se nehádali, důvěřovali si a máme se rádi, rozuměli si… Myslíte, že by tento problém nevzniknul, kdybychom se začali bavit o sexu dříve (cca na jaře), že by to šlo nějak řešit? Třeba i ještě teďka (myslím, že by nebyl problém se k sobě vrátit), třeba návštěva psychologa, sexuologa, promluvit si o tom, větší pochopení při sexu (to bych chtěl – ji ukazat, jak ji podporuju,.., kdyby to bylo umožněno; asi jsem při sexu byl nešikovný, ale jak se v tom zlepšit, když jsme se k tomu těměř nedostali). Nevadilo by mi pro to (pro ni, pro nás) něco udělat, to bych moc rád, ale nevím co, jak,….
Nebo mam být rád za kultivovaný a slušný rozchod?
Tohle píšu i pro klid své duše, neb jsem to chtěl udělat už dávno (viz výše), ale neud
[tato otázka byla zkrácena]
Daniel
ODPOVĚĎ:
Milý Danieli,přemýšlím společně s vámi, co by bylo mohlo být jinak, co nemohlo, ale mohu jen fantazijně hypotetizovat, nic víc.Napadají mě jako první, 3 varianty: 1/otazníky nad sexuální orientací vaší přítelkyně,2/úvahy o tom, zda nebyla v dětství sexuálně zneužívána, a až 3/ vaši případnou "nešikovnost" ve způsobech intimního kontaktu. Nevím, asi ano, měli jste o sexu začít mluvit dříve, ale začít mohla i vaše přítelkyně, to není přeci jen vaše chyba.Asi bude vaše přítelkyně mít nějaký psychický blok v tomto směru,ona sama příčinu nejspíše zná, proto sama ani neiciniovala rozhovory na téma sex, fyzické doteky. Doteky, jejich příjemnost,to, zda působí vzrušení, jsou ale pro ženu vždy hodně podmíněny vztahem k člověku, od něhož je dostává. Jestliže i hlazení na těle pro ni bylo více lechtáním, asi se opravdu něco u ní ve vztahu k vám změnilo. Měl byste to respektovat, asi o tom už ani nemluvit, nevím. Až vás rozchod přebolí, můžete zůstat spolu s ní velmi dobrými kamarády, vy potkáte novou partnerku. Důležité je, abyste si toto nenesl jako trauma, svou vinu, do dalšího vztahu!A věřte, na milování zase není až tak důležitá šikovnost technická, tu najdete spolu s další partnerkou sami, podstatnější je vzájemná sex. přitažlivost a touha - alespoň pro začátek:-)
17.12.2005 11:24
OTÁZKA:
Dobrý den paní Douchová,chtěla bych znát váš názor na to co mě dost trápí.Nevyznám se ve svých citech,nevim jestli to co k partnerovi citím je opravdové, láska.Někdy když říká miluju tě,nedokážu to taky říct.Je možné abych měla potřebu říct miluju tě a skutečně to cítila jindy než on?Musím to cítit pořád, nebo je to tak, že jsme s někým rádi a občas si uvědomíme, že tohohle člověku opravdu miluju?Mě to nepřijde moc v pořádku a trápí mě to.Asi před měsícem se se mnou partner rozešel, protože si taky nebyl jistý a nedokázal to vyřešit jinak než rozchodem.Teď jsme znovu spolu,ale asi jsem ztratila důvěru v to, co mi říká, v tenhle vztah.Ale i dřív jsem pochybovala.Vlastně nejdřív já,pak partner.Jsme spolu pár měsíců,tak by to asi mělo být jiný.Asi moc chci aby mi konečně vztah vyšel,mám kolem sebe dost "vzorů",kterým to klape, je mi 24 a už asi potřebuju nějakou jistotu.Ale tu asi nejdřív musim najít sama v sobě, jenže jak?Partnerovi dokážu říct věci,o kterých jsem nikdy předtím s nikým mluvit nedokázala, ani s kamarádkou.Myslím, že to je hrozně důležitý i do budoucna, i proto to nechci vzdávat.Jen asi potřebuju slyšet, že to má smysl, prostě nějakou tu jistotu.Nevim jak se od toho odpoutat a nemyslet na to.To by asi taky pomohlo.Moc vám děkuji za odpověď a přeji krásné a hlavně pohodové svátky
jana
ODPOVĚĎ:
Milá Jano.Pokud je člověk zamilovaný, nemusí nad tím přemýšlet, cítí to, a velmi intenzivně. U vás se asi o velkou zamilovanost nejedná, ale to bych neviděla jako hlavní problém. Máte kvalitní vztah s člověkem, s nímž si rozumíte, cítíte se s ním v bezpečí, má vaši důvěru.To je přeci strašně důležité! Buď se z tohoto vztahu časem vyvine hluboká láska, nebo přejde do přátelství. Je vám 24, nejste ve věku, kdy byste musela panikařit, že jste ještě nepotkala toho pravého.Čekají vás další partnerské vztahy, na poznání více mužů se pak teprve můžete rozhodovat, co potřebujete nejvíce do manželství. Větší problém je vaše vnitřní nejistota a stálé pochybování,srovnávání se s druhými. Nechci nic zlehčovat, jen vám chci říct, že se na sebe můžete dívat i z druhé strany. Je mnoho žen, kterým je hodně přes 30 a neněly třeba dosud žádného partnera, nikoho prostě nepotkaly. Ale vy si když tak zajděte i popovídat s psychologem, to vám určitě pomůže:-)
18.12.2005 9:53
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,jsem moc rada, ze sem muzu napsat.Rozesli jsme se s pritelem po necelych dvou letech.Je mi 25 let.Bylo to na muj popud a on to prijal.Je mi ted hrozne,protoze ho mam porad rada a nejde to vratit.Je mi strasne smutno.Vim,ze mi na nem vadili veci,navic neplanoval spol.budoucnost,protoze bral veci,jak prichazely, nechtel nic planovat,hodne jsem plakala.Takze ted rika,ze mi nemuze dat to,co chci a ze bude lepsi to na rozchodu nechat.Mne je to tak lito,myslela jsem,že mu na me zalezi a vzdycky to tvrdil,ale pritim nedokaze pro me nic udelat a nechal me odejit s tim, že by to stejně přišlo a kdybysme to vratili,tak to bude to same. Asi ma pravdu,ale ja ho miluju,porad brecim,nejim a jsou to teprve ctyri dny,nevim,jak to zvladnu.Mam za sebou pouze jeden tezky rozchod a vim,ze me cekaji mesice silene bolesti.Bydlim sama a je mi smutno o to vic,nechci litovat,ze jsem ten popud dala,ale proc on nebojuje?proc nezmeni trochu svuj postoj,doted jsem se snazila jenom ja,proc ted ne on?Tak malo mu na me zalezelo??Moc dekuji za odpoved.
Radka
ODPOVĚĎ:
Milá Radko, vy jste se s přítelem nerozešla, vy jste udělala strategický tah pro záchranu vašeho vztahu, jeho zlepšení, chtěla jste takto zajistit, že o vás přítel bude stát více. To muselo být ale vámi bráno dopředu i jako riziko. Asi jste si opravdu nevyhovovali úplně, asi jste opravdu moc tlačila na pilu ve smyslu společné perspektivy, asi jste se k sobě prostě tak úplně nehodili.Z ničeho se neobviňujte, jděte životem dál, v příštím roce potkáte někoho dalšího. Na to, abyste se mohla vnitřně otevřít pro přijetí jiného muže, by bylo ale dobré, abyste z tohoto vztahu byla venku.Jestliže máte se sebou zkušenosti, že to bolí hodně a ještě navíc hodně dlouho, doporučila bych vám jak návštěvu psychologa, abyste si o tom všem, o sobě, mohla s někým povídat, tak psychiatra, aby vám pomohl ulevit léky na "bolesti duše".Přeji vám, ať zpracování ztráty není ani tak bolestné, ani tak dlouhé:-)
18.12.2005 10:03
OTÁZKA:
Srdečně Vás zdravím, paní doktorko a děkuji za jednu odpověď z dávnější minulosti. K dnešku: žijeme se ženou sedmý rok ve společné domácnosti , 6 let jsme manželé. Máme dvě děti (3 a 5). Byl jsem dvakrát bez zaměstnání; jednou půlrok 2001 a poté od srpna 2003 do dubna 2005. Absolvoval jsem počítačovou víceměsíční rekvalifikaci a upřímně jsem střídavě aktivně hledal a zdeptán nehledal práci. manželka je na mateřské dovolené od r. 2001 dodnes a vyhlídka na její nástup do zaměstnání je nejdříve jaro-léto 2006. Ale tolik jen na vysvětlenou. S ženou máme problémy v intimní oblasti - chápu, že příčin je mnoho a také docházíme na návštěvy k psychologovi, se kterým řešíme nedořešené věci svých minulostí a také současnou situaci našeho vztahu. Manželka se podle svých slov snažila vztah mezi námi zlepšit, před rokem, kdy tato napjatá situace začala, mi tvrdila, že si sebou nese dlouhodobý problém z dětství, který ovlivnil všechny její dosavadní intimní vztahy k partnerům vč. mně. Nyní, po roce, mi tvrdí, že "se mění" a že ke mně celou dobu nic necítila a vazbu na dlouhodobý problém vylučuje. Konzultace s psychologem bereme jako "poslední možnost", protože já ji pořád miluju a snažím se nebýt sobecký, ale ona ke mně v intimní oblasti vztah necítí a tvrdí mi, že ji nepřitahuju. Ona mi tvrdík že mne nedokáže milovat, když v intimní oblasti se ke mně "necítí být přitahována". Chápu, že jsem v dobách, kdy jsem nepracoval a nedokázal uživit rodinu bez podpory příbuzných z mé strany, došlo ke změně v mé sebeúctě i v pohledu ženy na mne jako živitele rodiny atd. Předpokládal jsem však, že v okamžiku, kdy začnu pracovat (a mám opravdu dobré zaměstnání se slučným příjmem..), se naše situace zlepší a postupem času se dostaneme do původních kolejí. V minulosti Vám žena o našem problému psala také a dovolila mi přečíst si Vaši odpověď, rozumím, že příčiny a vývoj našeho řekněme "nesouladu" jsou složitější.. Chtěl bych se v intencích výšeuvedeného zeptat, zda-li je možné, aby nás naše starosti (ještě jsem zapomněl na "ponorku", když jsem byl "doma" necelý rok) rozdělily natolik, že bychom neměli být schopni na zlepšení našeho vztahu zapracovat a zpočátku v prvé řadě pro děti udržet rodinu pohromadě? Mám stále totiž naději, že se náš vztah zlepšit může a postupem (delšího) času se může napravit i situace v intimní sféře, když by mohla žena vidět, že se chci změnit a měním na odpovědnějšího a obětavějšího tátu a partnera? Mnohokrát děkuji aspoň za pár slov a přeji Vám krásný den.
Martin (36)
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Martine.Šance na zlepšení vztahu jsou vždy.Ale já nedokážu odhadnout, jak moc je vše u vás ,respektive nyní ve vaší ženě, nabouráno,jaký je podíl toho plusového,jaký toho mínusového.Důležité je, aby vaše žena postupně objevovala vás zase jinak, nově.Na to bude potřebovagt dost času.V oblasti sexuálního života netlačte na nic.Chodíte ke svému psychologovi, který vás již dobře zná, předpokládám, že máte jak společné, tak individuální konzultace, ten tedy bude nejvíce vaším průvodcem. Vy sami buďte teď hlavně asi rodiči a přáteli, nic si nevyčítejte navzájem, ani vy nic sobě. V životě jsou údobí, kdy se daří a naopak.Málokomu vše průběžně vychází jen dobře. Vezměte tuto dobu jako šanci k tomu, poznat sebe sama více,a zároveň rozkrýt pravou podstatu vašeho vztahu. Přeji vám, ať se vám i dětem vánoce vydaří, a ať je r.06 již lepší.
18.12.2005 10:23
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, obracím se na Vás s tímto problémem. S partnerem jsme spolu již sedm let a rok co spolu žijeme ve společné domácnosti. Když jsem se snažila navrhnou uzavření manželství, jak mě docela zaskočila jeho reakce. Že mě má rád, ale ženit se nebude, nic v tom nevidí a papír nic neznamená. Prý nám to přece bude klapat i bez manželství. Avšak v současné době čekáme miminko a mě teda příjde docela důležité v tomto okamžiku se vzít. Na důvod proč si mě nechce vzít prostě řekne: "No, nechci" a tím je to pro něj uzavřené. Hodně mě v tomto zklamal. Stále se tím trápím a je mi z toho smutno. Nevím, čeho se bojí. V současné době prožíváme krizi, nevím jestli je to i z toho důvodu, ale podle mě to neměl v plánu nikdy. A když jsem zmiňovala tu krizi, tak myslíte, že je normální, když upředňosťnuje své zájmy přede mnou? V poslední době se hrozně málo vidíváme, a to zejména kvůli jeho koníčkům. Nechci mu nic zakazovat, pouze bych chtěla, aby to omezil. Když se snažím s ním na toto téma popovídat tak mě sice vyslechne, tak že si myslím, že si to vzal k srdci, ale opak je pravdou. Druhý den jako bych nic neřekla a udělá to opět znova a znova. Pro něj nejsou moje slova nějak důležité. Jednoduše vše co řeknu tak ignoruje. On snad ani nemá srdce. Kdyby se věnoval pouze svým koníčkům tak bych to snad ještě nějak vydržela (ikdyž to doopravy přehání), ale pak musí jít samozřejmě s klukama na pivo, takže se za celý den vidíme jenom večer před spaním. Neříkám, že je to každý den, ale je to často. On je prostě pan Dokonalý, on v tom nevidí žádný problém a co si myslím já, je to můj problém. Celý dny pořád někde je, až mám podezření, že svůj čas někde obětovává jiné osobě. A nyní co čekáme rodinu tak je to snad ještě horší, podle mého názoru, je si se mnou teď velice jistý, jak se říká - má mě pojištěnou - a tak si s nějakýma mýma podle něho hysterickýma výstupama nedělá starosti. Mám strach jak toto všechno skončí. On byl teda vždycky takový, ale pak se to zase na nějakou dobu vyřešilo a měli jsme zase pěkně období. Ale poslední dobou už to psichycké vypětí nějak nezvládám. Hrozně mě ubíjí ta jeho bezohlednost. Nechápu celé to jeho myšlení, ignoraci, neuzná svoji chybu a vždycky jsem ten, kdo příjde jako první. Vím, že jsem v tomto směru hloupá, ale vždycky přece na to doplatí ten kdo má rád víc. To je tak, když jsem měla celé ty roky nasazené růžové brýle a nic jsem neviděla. Jenže ted už s ním asi nic něudělám, když nechce on sám. Teď už ho ani nezastraším rozchodem, protože bych na to stejně při jeho bezohlednosti doplatila já sama. Před tím měl alespoň strach, že ho můžu opustit, ale ted si je mnou hrozne moc jistý a taky to tak podle toho vypadá. Vím, že se nemám stresovat, ale copak to jde???? Nechci ho nějak hanit, myslím si, že mě má rád a dělá pro mě i jiné věci, ale v tomto směru je neskutečný bezcharakterní ignorant. Vše tak jak chce on a já mu v tom prostě nezabráním. Prosím o Vás o radu, jak se mám k této situaci postavit, aby to mělo alespoň nějaký pozitivní účinek. Doufám, že nejsem beznadějný případ. Opravdu už to takto dál nejde. To mu na mě nezáleží, to jsem mu úplně jedno? Když se ho zeptám, jestli chce se mnou ještě vůbec žít, tak mě řekne, že kdyby nechtěl tak tady se mnou už dávno není. Tak co teda chce? Děkuji moc za obětování vašeho času nad tímto mím problémem. Snad najdete pro mě nějaké přijatelné řešení. Děkuje mnohokrát a přeji příjemné prožití svátků a mnoho pracovních i osobních úspěchů v novém roce.
Martina
ODPOVĚĎ:
Hezký den, Martino:-) Nezoufejte,nepropadejte beznaději. Máte vedle sebe člověka, který je velmi svobodomyslný.Má vás rád, ale nejste středobodem jeho života. Kromě vás má rád své zájmy, své kamarády.Máte odlišný životní styl, odlišný hodnotový systém. To, co je důležité pro vás, pro něj tak důležité není, a naopak.Ale máte se rádi. Myslím, že byste si měli udělat spolu jasno v tom, co je důležité pro spokojenost obou, a co je druhotné. Buď to zvládnete sami, nebo za pomoci psychologa.
Ale, Martino, zkuste se chovat více nezávisle, více ohraničeně ,sama za sebe. Váš přítel si své hranice okolo sebe staví, tj., hájí si svá teritoria, možná je donucený k tomu, hájit si je proti vám. Takže, mluvit byste spolu měli v klidu, v příjemné atmosféře, on by neměl dopředu vědět, že chcete zavést rozhovor na zásadní téma. Vysvětlete mu své argumenty, chtějte, abyste se dostali dále, než k jeho odpovědím v kategorii "nechci".Mají-li spolu 2 lidé žít, ve vašem případě brzy 3 lidé, musí si umět vytvořit společný konsensus,o věcech diskutovat, buď něco obhájit, nebo jít do kompromisu. Vztah je o polemice, v rámci dobré komunikace, o vzájemné úctě a respektu...
18.12.2005 14:45
OTÁZKA:
je nam 35let, mame 2 deti, jsme spolu s manzelem pres 15 let, manzel si neni jisty, zda jsem pro nej ta prava partnerka, protoze nas vztah byl prvni laska.Nepoznali jsme jine partnery.On si mysli, ze se musi ujistit, zda si vybral dobre, protoze mu utikaji leta a navrhuje dat si pauzu.Detem je kolem 10let a ja se obavam, aby se tyto nase vykyvy na ne nejak psychicky nepodepsaly, ale drzet rodinu pohromade proti jeho vuli nemuzu.Rekl mi, ze ke mne nikdy nic necitil, vzyl si mne protoze jsem byla s nim tehotna.Mne to urazi, po tolika letech souziti.
nevim, zda mam na hru PAUZY pristoupit.
dekuji za radu.
Vcelku si rozumime a chovame se k sobe slusne.
olga
ODPOVĚĎ:
Olgo, dobrý den. Vaše manželství evidentně prochází krizí díky tomu, že krizí středního věku prochází váš muž.Sice je mu fyzicky 35 let, ale mentálně je věkově posunutý o 7-10 let později. Vlastně se chová i zodpovědně, pokud deklaruje svou nejistotu v rámci vašeho 15letého vztahu.Mohl by své pochybnosti řešit nevěrou a jednoho dne prostě oznámit, že odchází k jiné ženě založit novou rodinu.Neobhajuji ho, jen tomu rozumím. Vy jste nezažila v průběhu těch 15 let pochyby o tom, zda jste si nemohla zařídit život jinak, s někým jiným? Na vaší straně je ale navíc fakt, že jste matkou dětí, nemůžete přemýšlet o svém životě bez zodpovědnosti za ně. To byl můj pocitový úvod, nyní k vašim otázkám.Bez toho, aniž bych vás dva znala, mohu těžko posoudit, zda p a u z a je, či není smysluplná. Velice chápu, že vás to vše uráží a že se vás jeho slova i chování dotýká. Neunáhlovala bych se, být vámi (ad - "...nevím, zda mám na hru pauzy přistoupit"), zkusila bych to. Souběžně s tím bych vám radila vyhledat psychologa, specializovaného na partnerské vztahy.Neodkládejte to. Přeji moc štěstí:-)
18.12.2005 15:01
OTÁZKA:
Dobrý den. Chtěla bych znát Váš názor. Před rokem jsme se s manželem dohodli na rozvodu. Do dnešního dne nemáme podaný návrh. Celá věc vázne na manželovi. Během roku vyšla najevo manželova nevěra. Když se ho zeptám jestli se chce vrátit, odpoví ne. Co ho vede k tomu, že žádost o rozvod ještě nepodal? Děkuji.
Denisa
ODPOVĚĎ:
Milá Deniso, těžko mohu mluvit za vašeho manžela.Asi si není jist, drží si zadní vrátka. Můžete to být přeci ale vy, která žádost o rozvod u soudu podá, ani vám se do toho nechce. Píšete, že jste se s manželem r o z h o d l i , tedy je tam obsažená společná dohoda. Asi je to do nějaké míry hra, vyčkávání. Pokud vás nic k rozvodu netlačí, nestarejte se o to, žijte svůj život ve smyslu : jakoby rozvedená, i když nerozvedená. Tento stav oprávňuje každého z vás k tomu, aby si dělal, co chce. Měl svého partnera, cokoliv. To je psychologicky velmi významné...Vše je dovoleno, ale...mantinely jsou.Nemáte vyřešený majetek - to bych viděla jako nevýhodu. Deniso, z vašeho dotazu vyznívá, že o uchování manželství stojíte. Nechcete tedy navšívit psychologa specialistu a řešit konkrétní věci s ním?
18.12.2005 15:10
OTÁZKA:
Dobrý den, poctivě jsem pročítala dotazy a odpovědi a možná v každém z nich je kousek, který by mi mohl pomoci, ale přesto jsem se rozhodla Vám napsat sama za sebe. Začátek je stejný jako u všech - spokojené jedenáctileté manželství, dvě skvělé děti...ALE.. Je pravdou, že jsme se s mužem brali oba dost nezkušení, byla jsem dokonce jeho první sexuální partnerka (ve 29 letech) a snad od začátku byly v našem milování jisté slabiny. Nevěnovala jsem tomu velkou pozornost - přišly těhotenství, spousta práce a radosti s dětmi a tak jsem se starala o rodinu, aby byli všichni spokojení a usměvaví, že jsem vůbec nepomyslela na sebe. Na to, že ani po cca 8 letech jsem nikdy neměla orgasmus. S manželem si rozumíme, nemáme zábrany si povídat o problémech, ale tohle jsme nevyřešili. Míval už dávno problémy s erekcí, což se stále zhoršovalo...z milování se pro mně stalo trauma. Snažila jsem se muže podporovat, byla jsem trpělivá, sváděla ho, navrhovala sledování erotických filmů, prosila ho, aby navštívil lékaře, ale nic nepomáhalo. V tomhle byl jako hluchý a slepý. Z pěti pokusů o milování vycházel vždy jen tak jeden, kdy dosáhl erekce, vydržel pár vteřin, ale jemu to k uspokjení stačilo a já jen brečívala, by mě neslyšel. Břečela jsem nenaplněnou touhou, zahanbením... Po pár letech tohoto trápení jsem si našla tajného milence, se kterým jsem zjistila, že jsem naprosto vpořádku, že mi stačí k uspokojení naprosto obyčejné věci - jen se snad můj milenec více snažil mi vyhovět. Bohužel mě přemohlo svědomí a vztah s milencem jsem ukončila a snažila se všechno hezké přinést do vztahu s manželem - opět zbytečně. On mě opravdu miluje, ale prostě si myslím, že nemá k milování a všem těm maličkostem, pro ženy tak důležitým, vztah nebo nadání. Já ho mám ráda, vážím si našeho vztahu a štěstí dětí, ale jsem opravdu neštastná. K manželovi jsem si za tu dobu vypěstovala tělesný odpor - nechci aby se mně dotýkal, nemilujeme se...je to hrozné, nesnesu ho. Jsem optimistka, plná života, zdravá, je mi 32 let...a nedokážu si představit, že můj milostný život skončil. Dá se tak žít? Najít si milence pro mně není problém, ale nedokážu muži lhát a o nějakém pochopení, kdy by mi milence tolerval ani nechce slyšet... Po letech přemlouvání zašel už i ke specialistům, ti zjistili, že je zdravý, že ve 42 letech je naprosto zdráv, ale já už nemám sílu dál zkoušet, už ho jako milence nechci... Zdá se mi, že pro mně není východisko - neumím ubížovat manželovi a dětem nevěrami, neumím ho opustit, ale...já vím, je to bludný kruh. Prosím, pomozte mi. Děkuji.
Janka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Janko.Je to těžké, nalézt nějaké řešení.Manžela už jako milence odmítáte.Nemáte svědomí na jiný sexuální vztah.Ve svých 32 letech nechcete rezignovat na plnohodnotný sexuální život.Opravdu jste se nyní ocitla v bludném kruhu - cestu z něj budete muset najít vy sama,nebo v přímé osobní spolupráci s psychologem.Měli byste jej ale vyhledat oba dva. Píšete, že jinak jste spokojené 11leté manželství s dvěma skvělými dětmi.Vytvořenou rodinu nemá smysl bourat, na sex nemá smysl rezignovat,obrátilo by se to proti manželovi ještě v hlubší podobě.
Myslím, že nyní je pro vás nejdůležitější věřit tomu, že je tu řešení.Určitě tu je:-)
18.12.2005 16:10
OTÁZKA:
Dobry den,nevim jestli muj dotaz neni spise na doktora Uzla,ale zkusim.V zivote jsem mela jiz 6 partneru.Je mi 29.Zacatky jsou krasne,zamilovanost,hlava v oblacich, vzrusujici milovani.Ale temer vzdy cca do 6 mesicu me sex s partnery prestal bavit a ja se mu vyhybala,partner me pokazde prestal uplne vzrusovat.Pritom jsem se uspokojovala denne sama.Vsechny vztahy skoncily z ruznych duvodu rozchodem(nikdy z zadne strany nevera).Je problem na me strane,ze nedokazu nikoho milovat nebo jsem jen nemela stesti na partnery?Pripadne kazdy vztah by potreboval dukladnou analyzu?Prijde mi totiz ze se velmi rychle dokazi zamilovat do temer "koholiv" a pak to konci nezdarem :-(Je toto pricinou meho opetovneho klesajiciho zajmu o sex nebo jen nedokazu byt normalne (a tim tedy i sexualne) stastna s jednim naporad?Dekuji za odpoved.
Petra
ODPOVĚĎ:
Hezký den, Petro:-)Pokud se velmi rychle dokážete zamilovat téměř do "kohokoliv", pak vše končí, stejně jako začíná, tj. na povrchu.Co se sexu týče, půl roku je doba akorát na to, abyste vyzkoušeli s partnerem vše, aby to prvotní vzrušení a touha již vymizely, chybí-li láska.Potřebovalo by to více analýzu vás, vašich potřeb v partnerském vztahu, pak teprve analýzu jednotlivých absolvovaných vztahů.Byla jste vždy jen zamilovaná, nebo jste někdy někoho opravdu milovala?:-).Nechcete si o tom s někým popovídat víc do hloubky?
19.12.2005 9:44
OTÁZKA:
Mila pani doktorka,chtela jsem se vam sverit s problem v partnerskem vztahu..s pritelem jsme spolu pres 6 let...K problemu:pritel neni tolik romanticky jako ja, respektive z jeho strany se romantika uplne vytraci..ze zacatku / ja vim,ze to nikdy nemuze asi byt jako na zacatku,to si preji jenom zeny/ to bylo vse krasne, milovani s predehrou, libani atd. Postupne on se se mnou nechce vubec libat..francouzsky polibek mezi nami naposledy probehl pred rokem na Silvestra!!!Nas sexualni zivot je pravidelny, ale jen uz ciste stereotypni, bez predehry, za par minut po vsem. Snazila jsem se a snazim s nim o tom mluvit,ale on me tvrdi,ze me miluji, je se mnou stastny.. Proc muzum staci jen ten stereotyp, proc nechteji vztah plny vasne?? Ja jsem uplne jina, mam strach, ze z toho duvodu zklouznu k neveri, ci k nejakemu romantickemu ulety...Nehlede na to,ze me pritel skoro nikam nevodi na tancovani atd...Nas vztah je po vsem strankach ostatnich stastny, v poradku, mame spolecneho pejska, travime spoustu casu spolu a jsme stastni. Ale on k tomu zrejme nepotrebuje vasen, romantiku.. Prosim poradte jak ho primet k nejakemu akcnimu chovani? Stasne me je to lito, kdyz vidim kamaradky s priteli na diskotece pri romantickych plouzacich..nebo treba pri romanticke pisni v restauraci..Je mozne, ze by se s z nejakeho duvodu nechtel libat? Nedokazu si to nicim oduvodnit...prece me miluje...a treba pri milovani me polibky strasne chybi...
Dekuji za odpoved.
Denisa
Denisa,22 let
ODPOVĚĎ:
Milá Deniso.Já nevím, zda nechuť k "přílišným" intimitám, např. francouzské líbání, se týká více mužů, či žen. Myslím, že příslušnost k pohlaví nehraje až takovou roli. Ale nevím, to by možná spíše zodpověděl muž - psycholog. Já se jen u svých klientů často setkávám se stejnými stížnostmi od mužů - jejich partnerka se při milování i jinak odmítá líbat. Fakt je, že po určité době se většinou milostný život stává více rutinou, pro muže častěji platformou pro uspokojení své fyzické potřeby, k níž již nepotřebuje příliš dlouhé mazlení a něžnosti. Ale záleží to vždy i na kvalitě vašeho vztahu. Jestliže vy jste plná potřeby romantiky a vášně, nevyčítejte mu, že je to jinak, tím byste jej jen odradila, zkuste převzít iniciativu a kreativitu v tomto směru vy.Vymýšlejte nové situace, nové příležitosti...
19.12.2005 9:57
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, možná můj dotaz nespadá přímo do této rubriky, ale ráda bych dostala vaši odpověď, jelikož se potýkám s problémem, se kterým si již nevím rady. Nastoupila jsem do zaměstnání, kde mě přímo doslova uhranul jeden kolega, jsem vdaná žena s dětmi, bude mi 39, mé manželství postrádá to, čemu já říkám jiskra či náboj, ale žiju s mužem, který je zodpovědný a přes různé krize na tomto nic nechci měnit. S tímto mužem nejsem v každodenním kontaktu, jelikož pracuje na útvaru, který sídlí jinde, ale občas se potkáme. V jeho přítomnosti mi tluče srdce, nejsem schopna žádné přirozené komunikace, jelikož mám pocit, že se mi snad bude chvět hlas a bude poznat, že jsem mimo. Vlastně se jakékoliv komunikace s tímto mužem snažím vyhýbat. Přitom si myslím, že by si i sem tam ke mně přišel na kafe a třeba i trochu popovídal, párkrát jsem takový pocit měla, začali jsme si i tykat - bylo to z jeho iniciativy, což mě překvapilo, ale navedí mi to, snad o to víc mi ale přijde divné, že ho potkám, řeknu jen ahoj, a mažu pryč. Nevím, zda něco vycítil, nebo co si myslí, ale pro mně je to problém tak velký, že jsem přemýšlela i o změně místa. Vím, že jistou komunikací by ze mně toto částečně mohlo spadnout, ale vidím ho zdaleka ne každý den, a vím, že se nikdy na žádnou normální rozpravu nezmůžu, protože bych snad i rudla a bledla a koktala, a již ty nervy , které mám předem mě od tohoto odrazují. Přijde mi to z mé strany jako osudová přitažlivost a mnohdy si sním o noci strávení s tímto mužem. Říkám si aspoň jednou a pak na vše zapomenout, ale takto to nefunguje. Jak zde mám dál pracovat, jak se chovat, stále se bát, že s ním budu muset něci služebně řešit a psychicky to nezvládnu? Nebo třeba zvládnu, ale se strašnými nervy a s obrovským vyčerpáním, které vlastně cítím stále, tlukot srdce, tréma, sevřené hrdlo. Prosím budu vděčna za váš pohled na tuto věc, poradíte, co podniknout, jak se toho zbavit a jde to vůbec? velmi děkuji
M. Novotná
ODPOVĚĎ:
Zdravím vás, M.N.Váš dotaz do této rubriky spadá , jen já nevím, jak moc vám mohu pomoci. Zrekapituluji-li to hlavní, co jsem vyčetla z vašeho dotazu, pak: vaše manželství již dávno postrádá jiskru, touhu po sobě navzájem. Jste společenstvím lidí, kteří jsou rodina, jako rodiče cítíte zodpovědnost ke svým dětem.Partnerství s touhou po sobě navzájem se postupně vytrácelo.Naprosto něco nového - jiskru, impulz, jste poznala nově s kolegou.Ale bojíte se. Bojíte se všeho možného, ale hlavně lásky. Zatím vás zasáhla platonická zamilovanost, touha.To oboje ale nemusí být dáno jen charismatem vašeho kolegy.Může to být i důsledkem dlouhodobějšího emočního i sexuálního neuspokojení, nenaplnění vašich potřeb, v rámci vztahu s manželem.No, a nyní zpět k vašemu dotazu.Myslím si, že jste zralá k tomu, zhodnotit si, na čem je postavený váš vztah s manželem,v čem je dobrý, co mu schází. Na základě toho si můžete sama v sobě probrat i to, na čem je postavený váš vztah ke kolegovi. Pak si udělejte svůj vlastní partnerský hodnotový žebříček. A pak si zapřemýšlejte sama nad sebou:-).Máte na to, prožít mimomanželský flirt? Pomůže vám k něčemu?K čemu, pokud ano?
20.12.2005 23:08
OTÁZKA:
Omlouvám se, ale jenom přídavek k mému dopisu. V tomto zaměstnání jsem necelé dva roky, nevím, zda je to pro vás důležitá informace, a popisované stavy stále trvají, je fakt, že malinko s tím umím pracovat, ale není to žádná výrazná změna. Děkuji
M. Novotná
ODPOVĚĎ:
O co déle to trvá, o to více se prohlubuje intenzita vaší touhy po kolegovi a nejistota ve vztahu k manželovi. Nechcete si o tom popovídat konkrétněji s psychologem?
Kdybyste si chtěla povídat se mnou, můžete se objednat na tel. 603454954
20.12.2005 23:12
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,jsem 4 roky rozvedená.Vadí mi,že exmanžel se mnou po rozvodu vůbec nekomunikuje.Máme 2 kluky.Odmítá se mnou mluvit,ale umí mému příteli posílat SMS "proč pro mě něco dělá,že to nemá význam".A občas po celou dobu od rozvodu reaguje anonymními SMS na různé věci,co dělám.Myslela jsem si,že má o mě zájem.Poslala jsem mu dopis a navrhla schůzku.Nepřišel.Ráda bych si vše vyříkala,abychom mohli normálně komunikovat a udělali si jasno.Někdy mám pocit,že jsem naše manželství špatně pochopila.Hodně jsme se milovali a ze žárlivosti si nadělali problémy.Mám se ještě pokusit ho vyhledat a promluvit si?,připadá mi to už jako dolézání.Myslím,že ho neustále zajímá,co dělám.Nebo mě má pořád rád? Ráda bych s ním byla v přátelském kontaktu.Také mi není lhostejný.A vše by se neřešilo přes děti.Poraďte prosím,jak to mám vyřešit.
Helena 38 let
ODPOVĚĎ:
Milá Heleno, z toho, jak se exmanžel chová, je zjevné, že opravdu rozvod nemá vnitřně zpracovaný, není smířený se ztrátou vás jako partnerky.Ale asi jste spolu neuměli komunikovat ani dříve, v době fungujícího manželství, natož aby mu to šlo teď. Dává vám signály o sobě přes přítele, je ukřivděný, pořád vás má opravdu rád, ale možná už nějak jinak, než jak vy si představujete. Ztráta majetnictví, strach z odmítnutí, pocity bolesti i křivdy, bezmoc a potřeba naoopak svou moc ukázat,...To jsou vše věci, které mě k němu napadají.Myslím, že by potřeboval psychoterapeutickou pomoc, ale není ve vaší moci, aby ji sám vyhledal. On se vlastně týrá a má potřebu za to trestat i vás. Nevím, co můžete dělat jiného, než mu opakovaně nabídnout rozhovor ve dvou. Předpokládám, že jej ale bude odmítat, protože se tam nedozví to, co by chtěl.... Můžete rezignovat na možnost pokračování přátelského vztahu s ním, ale nemůžete rezignovat na dobrý kontakt mezi ním a vašimi syny. Takže - pokoušejte se a uvidíte...
21.12.2005 9:48
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, je mi 31 let a mám o 5let mladšího partnera. Jsme spolu dva roky. Jak to bývá ze začátku tak třičtvrtě roku to byl krásný bezproblémový vztah, nebydleli jsme spolu. Pak jsme spolu začali bydlet,přítel si to moc přál. Někdy musím zůstat na noc u rodičů, tak den dva v týdnu.Přítel si moc rád povídá a hned řeší důkladně všechno pro co se nadchne. Já jsem uzavřenější a dřív než něco začnu řešit dobře si to promyslím, ale jen uvnitř.Neumím tak otevřeně projevovat city jako partner. Ale snažím se na všem pracovat, protože vím, že je to důležité. Přítel mi ale často říká, že projevy z mé strany nejsou dost výrazné, že mě musí nutit do rozhovorů, že žádný nezačnu sama. To mě trápí. Jsem na tom opravdu tak špatně? V létě mě požádal o ruku a já souhlasila, nedohodli jsme konkrétní termín svatby, ale prý nemusíme spěchat. Před měsícem se urazil, když jsem mu řekla, že chci ještě rok počkat a ne se brát příští rok v létě jak chtěl partner.
Nedávno jsme zjistila, že přítel uprostřed noci píše SMS ,nevím komu. V mobilu má zprávy od ženy, od které dřív nechodily. V poslední době telefon předemnou schovává, dřív jsem mu předčítala zprávy zcela automaticky, po dohodě. Nevím jak mám tento problém řešit. Mám se na rovinu zeptat nebo vyčkat co bude dál. Až do teď jsme vážnější neshody neměli a nepozorovala jsem žádné změny v jeho chování. Děkuji za pomoc.
Lada
ODPOVĚĎ:
Přeji hezký den, Lado.Těžko říct, zda s vámi přítel hraje strategickou hru s cílem vzbudit vaši žárlivost a popohnat vás více jak k termínu svatby, tak k větší míře manifestního zájmu o sebe, nebo zda opravdu nový vztah začíná. Zeptáte-li se jej otevřeně na změnu v jeho chování, nejsem si úplně jistá, co se dozvíte. Začíná-li si s někým něco, bude "zatloukat", hraje-li s vámi hru, bude též"zatloukat", protože to přeci do této hry patří.Asi bych se jej přímo neptala, spíš bych konstatovala, že se něco změnilo, že vás to znepokojuje.Odpověď bych prvoplánově nečekala, ale více bych se snažila o projevy lásky, něžností, i povídání si s ním. Po určité době uvidíte.
21.12.2005 9:59
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Ráda bych ještě navázala na Vaši odpověď z 18.12. K rozvodu mě nic netlačí, ale zdrcující je pro mě ta nejistota. Po psych. stránce to nezvládám moc dobře. Nechtěla bych o manžela přijít, ale zdá se mi, že když žijeme každý jinde, musíme se přece odcizit, nebo mám čekat jestli mu to jinde vyjde nebo ne. Odešel po nevyřešených problémech (kvůli jeho rodičům) a nechce o nich mluvit. Je správné, aby šly doztracena, nezůstanou mezi námi? Kde jsou ty mantinely? Jak se k němu mám chovat? Myslím, že po roce by mohl vědět co chce a co ke mě cítí nebo necítí, nebo je to ještě pořád krátká doba? A je vůbec možné, aby náš vztah, po jeho případném návratu vůbec, mohl normálně fungovat? Děkuji
Denisa
ODPOVĚĎ:
Deniso, myslím si, že je možné, aby váš vztah fungoval dále i třeba po 2 letech odděleného soužití, i když by to bylo kvalitativně jiné.Mohlo by to být i lepší.Teď však jde spíš o to, že vy byste stála o zachránění vašeho vztahu, máte v sobě spoustu nedořešených věcí z doby společného života.Toužíte po jejich vyřešení, nebo alespoň komunikaci na toto téma.Nevím ale, jak to má v sobě váš manžel. Zda by též rád zachránil vaše manželství, nebo zda zkouší nový životní směr a vás si nechává jako rezervu.Vím, zní to hodně tvrdě, jen přímočařu uvažuji nahlas. Buďte vy tím, kdo staví mantinely - časové, nebo se alespoň na ně zeptejte. Víc vám bez znalosti podrobností říct nemůžu, kdybyste chtěla a jste-li z Prahy, můžete se ke mně objednat na tel.603454953
21.12.2005 10:28
OTÁZKA:
Dobrý den pí. doktorko, mám taky dotaz :-) je mi 22 let a uz 4 roky mám přítele (32), žijeme spolu prakticky už od začátku. Poslední tak 2 roky náš sexuální život nestojí za nic. A poslední rok spolu spíme tak jednou za měsíc. veškeré moje pokusy a signály nějak nedopadly. dokonce sem byla dosti nevybíravým způsobem odstrkována. přítel se neustále vymlouval na únavu atd. Další z věcí byla, že na mě nějaky čas uplně kašlal. ( v tomto období).Mě něco slíbil, ale radši šel s kamarady do hospody.byl furt pryc. Podotýkám, že můj přítel je abstinent. Strashně dlouho sem se trápila, ale nakonec sem si rekla, že na to kašlu sem mladá a budu si užívat s kamaradama. Jak jsem rekla, delam. Užívám si a jezdim na víkendy s partou. To se ale memu priteli nelibi, najednou jakoby prozrel a muzu rict, ze se snazi, ale spise je otraveny z toho ze furt jezdim pryc.A chce byt se mnou. Ale....me se nechce a taky ja se v lete zapletla s o rok starshim klukem a pokracuje to do ted..chci ho, sex s nim je neskutecnej, jeho pritomnost, usmew a hlawne je spolehlivej :-) on ví, že mám přítele, nevadím mu to, on mel taky holku, ale rozesel se s ni, ale prej ne kvuli me. Asi se do nej zamilovavam a myslim si, ze on do me taky, ale jena vec mi vadí.on je z wesnice a je vychovany stylem ja chlap - pan, žena - víte co. Na mě to zkoušel, ale pohořel, ja tohle totiž nesnašim. jinak je super, ale nema uctu k zenskejm. i gdyz ze srandy...Tak newim, co mám delat, jestli mám bejt chvíli sama, nebo si vybrat jednoho z nich. Problém je, že i presto, ze svému příteli newerim, stwe me, mam ho furt svym zpusobem rada a zatim nejsem schopna ho opustit.
marta
ODPOVĚĎ:
Milá Marto, máte to pěkně zapeklité.Začněme vaším oficiálním přítelem.Žijete spolu od vašich 18 let.Předpokládám, že je to 1.společné soužití s partnerem. Ale vy jste ještě hodně mladá na to, abyste se vázala na 1.vážnou známost.Vy sama si musíte zhodnotit, co vám vztah s ním dává, zda si ho dovedete představit jako otce vašich dětí, zda s ním chcete sdílet vše až do konce života. Už teď máte problémy ve vztahu -nejen co se týče sexu...I on se přeci chová jako muž=hlava rodiny, ne? On si určuje sám, kdy bude chodit za kamarády do hospody, vám ale neumožní totéž - abyste si sama o sobě a způsobu trávení volného času rozhodovala sama.Není to tedy rovnocenný vztah. Jestliže se 32letý muž v sexu vymlouvá na únavu a bolesti hlavy, to bych též viděla jako varovné. Příčin může být samozřejmě více...Zhodnoťte si, co na něm máte ráda.Píšete-li, že ho máte "svým způsobem ještě ráda",pak nevím, do jaké míry tam hraje roli zvyk, a do jaké míry opravdový cit k tomuto konkrétnímu muži.A k tomu druhému příteli - berete jej jako kompenzaci (náhradu) za to, co vám schází v 1. vztahu.Nevím, jestli je on ten pravý. Vy se,Marto ,bojíte rozhodnutí, bojíte se být sama.Doporučila bych vám návštěvu psychologa, kde byste to mohli spolu rozebrat více, to touto formou nejde. Nevím, odkud jste, ale v každém okresním městě funguje manželská poradna, jinak ve větších městech provozují privátní praxi psychologové se specializací na partnerské vztahy.
21.12.2005 10:52
OTÁZKA:
Ještě bych se chtela omluvit, za nezdvorilost....prosím Vás tímto a radu a děkuji za případnou odpoved. :-)
marta
ODPOVĚĎ:
Držínm palce, ať to vymyslíte pro sebe co nejlépe!:-)
21.12.2005 10:53
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, měla bych menší problém..:-)Se svým přítelem (28) si úplně rozumíme.
Ve všem se podporujeme a než abychom se hádali tak si o všem otevřeně povídáme, takže na hádky větších rozměrů zatím nedošlo. Jediným problémem je sex..Sex s ním je krásnej, hezky se se mnou hraje a mazlí, se stopořením penisu nemá nejmenší problém, ale jakmile má dojít k tomu tak je během minuty hotový a pak už tak nějak nemůže..:-(
až za delší chvilku, což se moc nestává. Proto bych vás ráda poprosila o radu, jestli náhodou neexistuje nějaký přípravek.Zatím jsem viděla vždy jen reklamy na okamžité erekce, viagru ale existuje vůbec něco co by tu jeho okamžitou erekci oddálilo??Nemám na mysli nějaké škrtítka které stejně nepomáhají, a už když tak to oddálí o pár vteřin. Můžete mi pomoct?Prosím vás tímto o radu a děkuji vám za vaší odpověď. :-))
Jana (21 let)
ODPOVĚĎ:
Jano, dobrý den.V tomto směru vám já jako psycholog asi nepomůžu, ale pošlete svůj dotaz dr.Radimovi Uzlovi:-)
25.12.2005 9:33
OTÁZKA:
Děkuji za Vaši o dpověď, připomenu Vám můj dotaz, jednal se o platonické poblouznění mým kolegou.Ráda bych vše s někým probrala, ale předpokládám, že jste z Prahy, a to je trochu problém, nemůžete mi doporučit někoho na jižní Moravě? Ještě další věc k mému problému. Jeden mimomanželský vztah právě prožívám, chtěla jsem si někoho najít a udělala jsem to, jedná se o muže, který je mi sympatický, a když jsem s ním užiju si to a je mi dobře. V manželství s tím problém nemám, nijak mě to neovlivňuje v chování k manželovi, což bude tím, že tohoto muže nemiluji, i když je mi s ním fajn a na společné chvilky se těším. Co se týče mého kolegy už ani neuvažuji, že bych s ním chtěla prožít nějaký románek, i když si o tom občas sním, ale jde mi o to, že nezvládám chování ve společnosti tohoto člověka, a proto se mu vyhýbám, a tím vzniká jistý začarovaný kruh, jak jsem psala, bušení srdce a těžký dech atd, myslíte si, že toto můžu nějak změnit, nebo co mám podniknout, abych to ze sebe setřepala? Dostávám se do stavu, že tohoto muže vlastně začínám nenávidět, protože mi "toto" způsobuje, mám vlastně vztek na sebe a přenáším si to na něj, přitom se ke mně chová slušně a taky si to nějak nechci celkově pokazit svým velmi rezervovyným chování, místy třeba i nevhodným. Je mi jasné, že v mých myšlenkách číst neumí a mohl by si to vysvětlit jinak. Myslím mu jsem sympatická a byla by škoda, aby si začal myslet něco jiného. Lze vůbec ovládnout tyto stavy či co pro to můžu udělat, chtěla bych dokázat s ním normálně komunikovat, ale tréma a obavy jsou tak silné, že před tím utíkám a bojím se nějakých nutných služebních jednání, které zatím byly omezené, ale mohou přijít..Velmi děkuji
M.Novotná
ODPOVĚĎ:
Milá M.N.:-)Minule jste psala o osudové přitažlivosti k tomuto muži, nyní svůj vztah k němu pojmenováváte jako platonické poblouznění.Když se podíváte na vaše formulace vedle sebe, cítíte mezi nimi rozdíl, nebo je to totéž, jen jinými slovy? Nevím, zda by vám pomohlo hrát si s různými způsoby výrazů, které by mohly samy o sobě sugestivně pozměňovat váš vztah k němu. Ale -on je pro vás již ztělesněním něčeho, čím asi ve skutečnosti vůbec není,vy si ve svém snění do něj vkládáte všechny své tužby.Téměř každý z nás po něčem,po někom, touží,a proto si sní. Pokud jsou sny o lásce vloženy do někoho fiktivního, virtuálního, nemusí to škodit. Vy máte ale své sny zhmotněny do konkrétního člověka, proto je pro vás tak nebezpečný.Bezpochyby hraje dominantní roli "chemie", která zde u něj funguje, pak je těžké se toho všeho zbavit. Kdybych s vámi pracovala, zkoušely bychom 2 cesty - nejprve r a c i o n á l n í: rozbor vašich pocitů a jejich příčin, na základě toho hledání východiska.A nebo bychom zkusily hypnozu.Jsem ale opravdu z Prahy.Zkuste si zavolat na linku důvěry v místě vašeho bydliště, dnes je snad již v každém okresním městě, tam by vám doporučili na základě jejich databáze psychologa, který by byl pro vás vhodný.Mějte se hezky a držím palce, ať to zvládnete brzy:-)
25.12.2005 10:10
OTÁZKA:
Vážená paní Douchová, přečetla jsem si mnoho z Vašich odpovědí na starosti čtenářek a protože jste ve mně vzbudila důvěru ve Vaši laskavost a profesionalitu, také Vás poprosím o radu a zhodnocení situace. Je mi 38 let, jsem svobodná, VŠ, žiji v Praze a dá se říci, že jsem klidný, vyrovnaný, i když hodně citlivý a introvertní člověk. Mým problémem je, že se cítím nejlépe a nejbezpečněji sama, neumím najít v sobě odvahu a pustit se do partnerského vztahu a pokud jsem tak udělala, zase jsem z něj brzy utekla. Mým nejdelším a nejsilnějším vztahem byl milenecký vztah s mladším mužem, který však za tím neviděl víc než jen sex, ačkoliv mne má velmi rád a zůstali jsme výbornými přáteli. Vztah milenecký trval 5 let. Nyní jsme to již ukončili, kamarád si našel přítelkyni, já asi rok žárlila, ale teď jsem se s tím naprosto vyrovnala a hledám cestu jak dál (stýkám se s oběma, není zde již žádný problém, jsem vděčná za to, co jsem s tímto mužem prostě zažila a nechci víc).. Jsem zvyklá žít v podstatě sama a jsem soběstačná, nejsem nešťastná, naopak mám spoustu radosti ze života, z maličkostí, mám krásné vztahy v rodině (mám už jen maminku a jejího přítele), tatínek a prarodiče už zemřeli a jsem jedináček) a se svými přáteli. Tvořím si dlouhodobé a skvělé přátelské vztahy. Ale zakopaný pes je samozřejmě v tom, že bych chtěla mít dítě, naplnit svůj život přirozenou cestou. Mám děti hrozně ráda, chci dávat svou lásku a také bych jí měla hodně pro svého partnera, ale zjišťuji že mám nejen strach, vysoké nároky a obavy se s někým svázat, ale že jsem si již dosti přivykla samostanému životu a zabydlela se v něm. Teď jsem jakoby ve slepé uličce - je přede mnou riziko vykročit do vztahu s nějakým mužem např. ze seznamky, ale jak nejsem zamilovaná, je to vše moc racionální a nejraději bych měla dítě bez partnera, což ovšem stejně neudělám - jsem moc zodpovědná a nechci trápit všechny strany. Je mi dobře samotné ale bojím se, že až nebudu mít šanci to změnit a vzpomenu si za pár let, budu litovat, že jsem nebyla aktivní teď. Poraďte mi prosím, jak to vidíte, moc děkuji. Kateřina
Kateřina
ODPOVĚĎ:
Milá Kateřino.Děkuji vám za vaši důvěru, jen nevím, zda vám budu moci poradit...Hovoříte o své introverzi, o pevných stabilních vztazích mimo partnerský kontext, hovoříte o svém s t r a c h u z partnerství a zároveň touze po dítěti.Jaké je východisko? Začněme hledáním příčin strachu z partnerství. Introverze není kontraindikací pro nalezení lásky.Nevím, byla jste opakovaně zklamaná ve vztahu? Chápu,že máte vysoké nároky na muže, s nímž byste chtěla žít celý život.Bohužel (i bohudík), čím jsme starší, naše nároky se zvyšují - máme své zkušenosti, jsme osobnostně zralejší.Někdy se stane, že nemáme šanci potkat t o h o člověka...Nebo jej potkáme v "nesprávnou" dobu.Buď příliš brzy, a ještě nejsme schopni rozpoznat, že to je on, nebo naopak příliš pozdě.Potkala jste ve svém životě toho svého?Nemůžeme spolu vést dialog, takže vám mohu jen klást otázky, které jste si asi mnohokrát sama zodpovídala. Napadá mě jen, že jste v pasti svého strachu.Zalézáte si do své ulity toho, co jste si vybudovala, v čem se cítíte bezpečně, a bojíte se vstupovat do neznáma. Proč? To zase budete vědět vy sama nejlépe.Čas je váš nepřítel, co se touhy po dítěti týká, ale to byste si neměla příliš připouštět, pořád to není tak hrozné. Pokud nebudete sama aktivní, těžko někoho potkáte. Neexistují jen seznamky...Ale ani k seznamkám si nenmusíte v sobě pěstovat despekt.V dnešní době je stále častější způsob, potkat se s někým na internetu, je to už součástí přirozeného způsobu seznamování.Nechcete si vzít začátek budoucího roku jako šanci? Je to jen na vás:-)
25.12.2005 10:47
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,
jsem zoufalá a prosím o radu. Je mi 27 a s mým manželem se známe 10 let, 3 roky jsme spolu chodili a letos jsme se vzali. O mně se dá říct, že jsem člověk velice zaměřený na rodinu a děti, posledních pár let mi mateřský pud už pěkně "leze" na mozek. Manžel vždycky tvrdil, že děti ještě mít nechce (je mu 29), že k tomu musí sám dozrát. Teď jsme měli diskuzi, kde začal tvrdit, že možná k tomu nedozraje nikdy, že si život bez dětí klidně dovede představit, že neví, jestli by byl dobrej otec a že si sice uvědomuje, co to znamená pro mě, ale že nebude dělat něco, o čem není přesvědčený, že je správný. Nevím co mám dělat, říkala jsem si, že kdyby navštívil nějakýho odborníka, že by to mohlo pomoct, ale bojím se aby to nemělo opačný efekt. Manžela moc miluju, ale kdybychom neměli děti, nevím jestli bych se s tím dokázala vyrovnat.
Moc děkuji za radu a přeju krásné a poklidné Vánoce.
Barča
ODPOVĚĎ:
Milá Barčo,krásné a poklidné vánoce přeji i já vám:-)Nebojte se, já si myslím, že manžel k touze po dítěti také dozraje, ale ještě ji nemá v sobě teď. Pokud se to stává častým tématem vašich rozhovorů, může to oddalovat jeho chuť se tím vůbec ve svých myšlenkách zabývat. Prostě se ještě necítí na otcovskou roli, ta v něm musí vzniknout spontánně.K návštěvě odborníka jej rozhodně nenuťte, nechte vše volně plynout, vy si zatím užívejte svobodný život bez rodičovských povinností, zkuste hledat to, co vás naplňuje, v čem se budete realizovat a v čem budete šťastná.Čím více se totiž nyní budete upínat na představu nutnosti rodiny a dětí, tím více se můžete sobě vy dva začít odcizovat. Dejte si čas.Kdyby to nešlo, můžete si o tom povídat s psychologem:-)
25.12.2005 11:01
OTÁZKA:
Dobrý den,je mi 21 let a studuji, je to asi rok co jsem se seznámila na kolejích s jedním klukem(v té době zadaný už 6 let). Říkal, že mají nějaké problémy v posteli a taky ona už je pracující. Náš vztah se začal trochu více rozvíjet i přes to, že měl ji. Začali jsme se vídat častěji, protože máme společné zájmy a prostě jsme si rozumněli. Dopadlo to tak, že jsme se spolu vyspali a on se na to rozešel se svojí přítelkyní. Nikdy jsme si nic neslibovali a on mě pořád dokola říkal jak si nemám od našeho "vztahu" nic slibovat, že se nechce teď na nikoho vázat a já si to vlastně taky tak myslela, jenže jsem se do něj zamilovala. Snažila jsem se mu to dávat pomalu najevo, ale vždycky jsem narazila. Vpodstatě jsme trávili svůj volný čas našimi společnými koníčky a v posteli a hlavně jen s mými přáteli. "Jejich" přátelé se mě nějak vyhýbali,obviňovali mě, že jsem já rozbila fungující vztah, kterého si všichni kolem vážili. Po měsíci se k ní vrátil, mě tehdy řekl, že mi nechce ubližovat, že prostě potřebuje vedle sebe někoho už dospělého a nedětinského, ale mě ještě asi půl roku lhal o tom, že je sám, že se spolu jen vídají, jako se vídali i po tom co se rozešli. Já jsem teď v koncích, hodně mě zklamal, ale pořád k němu cítím něco moc silného, ale on se o tom nechce bavit, vždycky mě odbyde tím, že mi nic nesliboval a že já to tak taky brala a říkala(ano říkala, co jsem měla dělat když mi s ním bylo fajn a tohle asi chtěl tehdy slyšet).
Teď už je to mezi nimi asi vpořádku, i když ona je na mě silně alergická a vyvádí při každé mojí smsce nebo telefonátu, nebo aspoň on to tvrdí. Plánují teď koupi společného bytu a po dokončení školy se chtějí k sobě nastěhovat. Já si pořád myslela, že mám šanci, neboť kdykoli jsem napadla jeho vztah jak je skvělý a že já jsem sama a jak to není fér atd tak mě říkal, že to tak není, že si myslím věci které ani nemusejí být, pak mě pozve na kafe, nebo hnedka ráno probudí smskou jak jsem se vyspinkala. Už nevím co si mám myslet, pořád ho mám v hlavě kudy chodím tak na něj myslím, vzpomínám jak nám bvylo fajn. Jenže na druhou stranu začínám mít pocit, že jsem byla jen objekt díky němuž si uvědomil kam vlastně patří. Děkuji za jakoukoli radu.
Petra 21
ODPOVĚĎ:
Milá Petro.Nevím, jestli máte pravdu v té poslední větě. I kdyby ale ano - tak to holt v životě chodí, že hledáme sebe sama, to, co potřebujeme, skrze druhé lidi. Nevím, jestli jste byla jen jedním "kamínkem do jeho mozaiky", nebo jestli v budoucnu máte být velmi důležitým "kamenem". Ale zdá se mi, že váš "přítel" není vyrovnaný, stabilní, že se hledá.Je snadno ovlivnitelný jinými, sám ještě neví, co chce. Neví ale ani, co nechce.Má vás v sobě pořád, ale asi více vaše milování, než silný citový vztah k vám. Drží si vás pořád v rezervě,tj. - není k vám zodpovědný, myslí na sebe, ne na to, jak je vám. Tak si to v sobě nějak rozeberte a rozhodněte se, zda se máte pořád trápit láskou k němu. On vás hned tak nepustí...Ale jestliže vy budete žít s nadějí, nepustíte k sobě nikoho jiného. To by bylo škoda. Máte to v sobě prostě každý z vás jinak.Vy ho milujete, on vás asi ne...
25.12.2005 11:19
OTÁZKA:
dobrý den. je mi 32 let a trapim se. byla jsem 6 let vdana a pred rokem jsem poznala muze, se kterym se zdalo, ze konecne vyjde to, co si preju - rodina, deti, bydlela jsem v dome, o ktery jsme se chteli starat. jsem vs, mam dobre placene misto, bydleni bez hypoteky. manzelstvi nebylo v poradku, muj muz mel jen karieru, o nic se nestaral a i pres vek 30let byl impotentni. rozvedla jsem se, cehoz nelituji. ze slibu se ale nestaly skutky a ja jsem se pred 6 tydny s pritelem rozesla. jeho chovani se zmenilo na manipulatora, vse jsem delala spatne. Ze vsech stran posloucham, at si ted dam pauzu, jsem sama, dozaridim si bydleni, pracuju na sobe a ja vim, ze je to pravda. Ale hlavou se mi honi cislovka meho veku, strach, ze nikdy nebudu mit deti (v kancelari sedim se dvema spokojenymi otci v mem veku) a i kdyz vim, ze uzirani se strachem stejne nic nezmeni, hlava mi srotuje. Co vy na to? Mohu se k vam objednat nebo mi poradite kontakt na nejakeho kolegu? dekuji
Petra
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Petro. Co kdybyste vše nechala náhodě? Nedávejte si ani zákaz vztahu s někým novým, ani se do ničeho nenuťte (díky "číslovce vašeho věku":-) ).Potřebujete se určitě vyrovnat se ztrátou potenciálně - perspektivního partnerského vztahu, to ano, ale neberte to vážněji a kritičtěji, než jaké to je. Vy jste přišla o perspektivu rodiny,dětí,ne o milovaného člověka. Alespoň takový mám pocit z vašeho psaní. Zkuste se uklidnit, budujte si profesní kariéru, věnujte se svým zájmům, přátelům. Panika ve vašem věku? Proč? To další by již patřilo do osobního dialogu. Objednat se ke mně můžete, jste-li z Prahy, na tel.603454953:-)
25.12.2005 12:07
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, chtěla bych vás poprosit o radu. Jsem s partnerem již pět let a dva roky co spolu žijeme ve společné domácnosti. Ale můj problém spočívá v tom, že jsem hrozně žárlivá, až se s tím sama trápím. V lednu totiž pojede můj partner s partou na hory, kde jistě budou nezadané holky. A z toho mám hrozný strach. Já jsem těhotná, takže na ty hory nepojedu, protože ani nevím co bych tam dělala.
Kdybych jela tak budu celý den sedět sama v chatě, lyžovat jistě nebudu a sjezdovka je 10min autem a ikdyž bych se chtěla na ně dívat jak lyžují, tak bych tam musela někde sedět celých 6 h. než skončí s lyžovačkou a to bych se asi zbláznila a v té chatě jsou prý jen dva pokoje, které jsou obsazený již od jiných lidí a pak je tam jeden velký, kde se současně kouří, pije a tam by jsme i údajně měli spát. Tak si myslím, že pro mě je nejlepší řešení zůstat doma. Jenže... to bych nemohla být taková žárlivka. Už teď se mě honí hlavou co tam všechno bude dělat, protože jak se říká co oči nevidí to srdce nebolí. Nevím, co mám dělat. Rozum mě říká, abych zůstala doma, ale srdce to chce jinak. Mám prostě strach, že když tam bude ta příležitost a já tam nebudu tak bude mít všechno snažší. A ještě k tomu teď máme nějakou krizi ve vztahu tak to mu jeětě určitě dodá kuráž. Pora%dte mě´, paní doktorko, co mám dělat? Když budu sedět doma, tak budu pořád na něj myslet, co tam asi vyvádí a budu se těma míma představama jenom úžírat nebo mám jet s ním a tak bych to měla pod kontrolou a budu se tam nudit a pak se večer na ně dívat jak tam chlastají a kouří. Jsem z toho velice zoufalá, vím, že když čekáme rodinu tak bych měla být v klidu, ale copak to s tou mou žárlivou povahou jde? Partner na ty hory pojede, ikdyž jsem těhotná, takže se pak opravdu budu jenom stresovat. Jsem zoufalá, nevím jak se k tomu mám postavit, věřím mu, ale nikdy člověk neví..... Vím, že budud celý týden ve stresu a myslet na něj a představovat si hrozný věci. Paní doktorko, vím, že jsem asi blázen, ale já už jiná nebudu a prosím Vás alespoň o Váš názor jak se mám k tomu postavit. Zase si říkám, že pokud to udělá, tak mě za to nestojí, ale třeba bych tomu mohla mou přítomností zabránit, nemyslíte? Děkuji mockrát za Váš názor, budu Vám za to velice vděčná a třeba mě i uklidníte. Přeji pohodové svátky a mnoho osovních i pracovních úspěchů do nového roku.
lucka
ODPOVĚĎ:
Milá Lucko:-)))Byla jste žárlivá vždycky, nebo až teď, když jste těhulka? V těhotenství je žena handicapována v několika směrech. Jednak hormonální disbalance a psychické změny, s tím související, jednak i nemožnost žít plnohodnotným životem s užíváním si. Přemýšlím nad tím, jak vás můžu uklidnit:-) První, co mě napadá: ve své psychoterapeutické praxi partnerského psychologa se setkávám s řešením nevěry poměrně často... Ale - i pokud je nějaký chlap typem "Casanovy" a sexuální flirty jsou pro něj častou záležitostí, v době, kdy je jeho partnerka gravidní, to nedělá, protože to prostě není fér. Vy se dopředu mučíte představami, které jsou jen minimálně pravděpodobné (společný pokoj pro celou partu není žádné separé..., atd.).Nevím, co všechno vám běží hlavou - váš "handicap" samozřejmě spočívá mj. i v tom, že přítel se asi nemusí bát o nevěru z vaší strany.Žena, která čeká dítě, ale má své úžasné kouzlo, nějakou jiskru, kterou nemůže mít nikdo jiný.Buďte si svého kouzla vědomá, využijte čas, kdy se on bude bavit na horách s partou, kterou asi stejně skoro komplet znáte, pro sebe, a hlavně si věřte.Vaše kontrola, jak píšete, by byl nesmysl. Věřte sobě, jemu, vám dvěma, vám třem. Kdyby vám to fakt nešlo, jsou tu linky důvěry, krizová centra atd. Ale vy byste se na to mohla opravdu připravit tak, že se na ten týden bez něj budete těšit.Najděte si na něm to fajn, výhody, a toho se držte. Budete-li mít nabitý program, nebudete mít čas nad ničím přemýšlet, ne?:-)
25.12.2005 13:05
OTÁZKA:
Dobrý den.Jsme s manželem 10 let. Jemu je 40, mě 32. Máme jedno 10leté dítě. Manžel chce hypotéku na velký byt (nyní máme 2+1) a další dítě. Já jsem trpím chronickým únavovým syndromem a na velké půjčky a další dítě si netroufám. Před 2 lety jsem samovolně potratila a další dítě ke svému zdr. stavu nechci. I když jsem byla doma s 1. dítětem, manžel chodil pozdě z práce, téměř s ničím mi nepomohl, naštěstí mi pomáhali rodiče.Pak matka vážně onemocněla a já musela být oporou jí.Nyní máme asi krizi.Manžel nedělá doma již vůbec nic, z práce chodí večer okolo 20.hodiny, víkendy tráví jen odpočinkem a u televize, téměř se mnou nekomunikuje.Chtěla jsem naši sutuace řešit a navštívala manželskou poradnu. Manžel návštěvu odmítl.Ptala jsem se ho, jak si představuje naši budoucnost a řekl mi, že je se mnou jen kvůli dceři.V manželské poradně jsem se dozvěděla, že pokud se tak rozhodl nemám šanci s tím nic dělat.Takže se nyní s manželem nebavíme, já dřu v práci, doma, okolo dítětě ve všední dny i o víkendu, je u nás stále ticho, dusná a napjatá atmosféra.Když se snažím nějak nějak naši situaci urovnat, mluvit o problémech, manžel mě vždy odmítne. V poslední době mi říká, že se mu nelíbí má výchova dcery - návštěva u kamarádek, její kamarádky u nás,její návštěva filmů Harry Potter a jím podobných. Řekl mi, že na dceru žárlí, že se nevěnuje jemu-svému otci, ale svým, kamarádkám, které jí já dovolím.A tak bych mohla pokračovat.Nevím, co s touto situací dělat.Dá se vůbec něco dělat?
Jana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Jano.Na první pohled to vše jakoby nedávalo logiku. Proděláváte manželskou krizi, v podstatě spolu nekomunikujete, neřešíte problémy, manžel tvrdí, že je s vámi jen kvůli dceři, odmítá návštěvu manželské poradny. Ale c h c e s v á m i d í t ě, větší byt.Zdá se mi, že se manžel cítí dlouhodobě nedoceněný, volá o pozornost, uznání své důležitosti.Bojuje za sebe svými dostupnými prostředky... Vy se staráte o dceru, pracujete, měla jste na starosti vážně nemocnou maminku,sama trpíte chronickým únavovým syndromem.Jak často vám zbývala kapacita na něj? On žárlí na vše, co nemůže ovlivnit.Nedělá to bohužel konstruktivně, místo snahy o domluvu vás bojkotuje.Určitě se dá něco dělat - manžel o vás stojí. Ale v této fázi to asi bez pomoci psychologa moc nepůjde. Potřebujete někoho nezávislého, kdo se na vás bude dívat zvenčí a upozorňovat na to, co děláte oba dobře, a co nikoli. Pokud nebude chtít manžel poradnu navštěvovat, vy to nevzdávejte, choďte alespoň vy sama. I tak získáte názor odborníka na to, co se děje mezi vámi dvěma, co byste mohla případně změnit a vylepšit vy:-)
25.12.2005 13:34
OTÁZKA:
Dobry den,mam pritele 1,5 roku, chova se ke me moc pekne,dela co mi na ocich vidi a myslim si, ze me ma i dost rad. Problem je v tom,ze netravime spolu vikendy (obcasne ano,kdyz mame program mimo domov) a to proto, ze jezdi na vikendy za rodinou do jineho mesta a za svymi kamarady, kterych se nehodla vzdat.Myslite si,ze se to nekdy otoci a pro partnera budu prioritou ja?dekuji moc za odpoved.
Petra
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Petro.Máte pocit, že teď prioritou nejste kvůli tomu, že chce mít váš přítel vedle vás i svůj vlastní svět?Nechte mu ho,hlavně mu nic nevyčítejte. Je to i pro vás šance, mít svou vlastní svobodu.Když se mají dva lidi rádi, nemusí to pro každého nutně znamenat, že musejí být pořád spolu.On svou rodinu a své kamarády má asi i jako "rovnováhu".Nikdo není priorita, vše je pro něj ve vyváženém poměru (mám ten dojem:-) )Ale časem se to určitě změní. Pokud byste chtěla nějakou strategii, pak můžete zkusit vzbuzovat jeho nejistotu, co, a s kým, vlastně děláte o víkendech vy...
25.12.2005 13:44
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko...
Dnes je Štědrý večer, ale já ho místo s přítelem trávím s počítačem. Je mi 20 let a přítelovi o 5 více. Jsme spolu 3 a půl roku. Trošku ale začínám mít pocit, že náš vztah není úplně takový jaký by měl. Ze začátku bylo vše krásné...drobné dárečky, slova lásky, psaníčka, básničky...To ale vydrželo jen asi 1 rok. Mám přítele moc ráda, ráda s ním trávím volné chvíle, plánuji s ním budoucnost a děti, vyznávám mu lásku všemožnými způsoby. Vidíme se téměř každý den, přespává u nás, nebo já u jeho rodičů doma, takže se dá říci,že spolu "bydlíme". No zdánlivě idyla. Ovšem já nejsem až moc šťastná. Přítel mě málokdy pochválí, vyzná lásku či řekne nějaký kompliment, sice se držíme za ruku, sem tam "pusinkujeme", ale není to ono. Ženit se ani mít děti nikdy nechce. Nechce chodit do společnosti, jezdit na dovolenou nebo na výlety, ať navrhnu cokoliv. V sexu nám to také moc neklape, on se snaží, ale já se málokdy dokážu soustředit tak, aby se nám to oběma líbilo. Snažím se o našem vztahu s ním mluvit, ptám se ho, jestli vidí nějakou perspektivu, ale většinou to vždy skončí tím, že já pláču(protože jsem zřejmě přecitlivělá a nic bohužel nedokážu podat bez emocí) a on je naštvaný. V lepším případě si on hraje na počítači a já mu něco povídám, což jde jistě jeho druhým uchem ven. Nevím, jak ho mám přesvědčit, aby trošku vytvářel náš vztah. Příjde mi, že já jsem možná dospělejší než on, že on ještě nemá potřebu se nějak více vázat, trávit se mnou večery i jinak než u televize...vážně tedy nechápu proč se mnou je. Já jsem s ním, protože ho moc miluji a to on dobře ví...
Helča
ODPOVĚĎ:
Hezký den, Helčo.A kde jste trávila včerejší Štědrý večer? Mám pocit, že na přítele moc spěcháte, tlačíte, že jste na něm příliš závislá.Zkuste se na vše kouknout i jinak, mít možná méně "dospělé" oči. S přítelem jste od vašich 16,5 let - předpokládám tedy, že je to vaše první láska. Málokdy nám první lásky vydrží na celý život. Užívejte si s ním současnosti, nebuďte spolu tak často, měla byste trávit svůj volný čas i s jinými lidmi, měla byste umět jej trávit i sama se sebou.Jestli vám to nyní příliš "neklape" i v sexuálním životě, měli byste si dát nějakou pauzu, vídat se méně často, abyste si byli vzácnější.Jen tak vám bude zase moci dávat komplimenty, bude vám chtít spontánně vyznat lásku, atd.:-)
25.12.2005 14:01
OTÁZKA:
Omlouvám se za prázdný dotaz :-)
Přeji dobrý den, paní doktorko, a děkuji za Vaši odpověď z 18.12.2005; navážu na to a pozeptám se přesněji. Katka (manželka, 30 let) se chová ke mně dvojím způsobem: 1) je vstřícná, snaží se, chová se ke mně hezky a k holkám taky, a 2) odbojně, kdy mi naznačuje dvojsmyslnými narážkami, že "se mám ohlížet nejprve na sebe, a potom na ostatní" a že má vlastně jasno a jen čeká na naše další sezení a jedním dechem mi říká, že "se jí za chvíli bude líbit každý chlap, jak jí chybí sex" a mezi řádky cítím, že mě obviňuje z toho, jaký dosud vedla život. Nerozumím tomu, jestli se jí nálady tak mění a chci se jen zeptat, jestli je takový vývoj normální, když si vlastně uvědomuje, čím jsme prošli a co by chtěla (příčiny a řešení apod.), a nebo by to mohl být vážnější signál o tom, že by byla schopná rozbít rodinu a nedat našemu vztahu už šanci? Možná dělám paniku, ale na jednu stranu její pozitivní snaha je v oblasti porozumění a řekl bych zdvořilosti, a ty negativní věci jsou hodně ostré. Psal jsem také, že řešíme tuto situaci s psychologem, ale nechci porušit "moratorium", že do 11.1.2006 nebudeme záležitosti okolo našeho vztahu spolu řešit. Mám pocit, že se zaměřuje jen na některé věci a zatím nebere v úvahu, jaký by měly s holkama těžký život nemluvě o tom, že děti potřebují rodiče oba. Nechci myslet JEN na sebe, ale snažím se zachraňovat dvě věci současně: rodinu a náš vztah (jde-li to vůbec oddělit). Děkuji a příjemné Vánoční svátky a do Nového roku vše nejlepší. Martin.
Martin (36)
ODPOVĚĎ:
Hezký poslední den tohoto roku, Martine. Ráda bych vám popřála, aby r.následující byl klíčovým pro zlepšení vztahu mezi vámi a Katkou, ale to opravdu ukáže čas.Do Katky nevidím, nevím, co vše ji trápí, co se může týkat opravdu jen jí, nezávisle na vás.Nevím také, co vše v ní zůstává dál negativního ve vztahu k vám z předchozího období.Řekla bych, z toho, co píšete, že má v sobě dost nejasno, zmatek, který bude nějakou dobu trvat.Nemůžete na ní asi chtít, aby něco, co se v ní dlouhodobě střádalo,zvládla tak rychle přehodnotit. Racionálně jde leccos, citově si však poručit nelze. Vycházejte z toho lepšího - snaží se být milá, zdvořilá, vychází vám vstříc. To je důležité, to oceňujte.To další je o jejích vnitřních emocích, pokuste se na to nereagovat. Všechno bude chtít čas, vy opravdu nepropadejte panice.
31.12.2005 10:10
OTÁZKA:
Dobrý den,
mam přítele, jsme spolu zatim kratce, ale tento dotaz se netyka jen meho nynejsiho pritele, ale vlastne vsech partneru , s kterymi jsem doposavad byla. Vzdy mi vztah vydrzel jen velmi kratkou dobu=max.pul roku= ze zacatku je vzdy vse v poradku, ale pozdeji zacina propukat moje nesnesitelna zarlivost, a nevim co s tim delat,proste si nemůžu pomoc. Nedokážu partnerovi důvěřovat, nedokážu si připustit, že mě může parter milovat...a vzdycky diky tomuto zacinaj hadky, a zacina se tim vztah kazit.Mam pocit, ze nynejsi pritel je v tomhle ,,tolerantnejsi,, nez ti predesli, a mozna mu i duveruji vice, nez tim predeslim, ale stale si nedokazu pripustit, ze by me mohl mit rad, nebo ze nema potrebu me podvadet s nekym jinym...
...jsem jen zvedava na Vasi odpoved, protoze vazne uz nevim co s tou zarlivosti, a proc si nedokazu verit.Dekuji a preji pekny den.
Vendula
ODPOVĚĎ:
Milá Vendulo.Těžko přijdu sama na to, proč si nedokážete věřit. Přemýšlím jen, proč je to vždy až zhruba po půl roce.Pustím-li si vlastní fantazii - bez ohledu na objektivní realitu, již neznám -pak si říkám, že to může souviset s mírou intenzity vztahu. Prvního půl roku nejdéle trvá první zamilovanost.Nemusím popisovat, jak to vypadá:-).V tomto období asi nemusíte pochybovat o tom, že by vás partner neměl dost rád. Ale pak se již tempo zvolní, míra projevů lásky, potřeba být stále spolu, taktéž. V té době vy můžete začít pochybovat o sobě, svých hodnotách(?), přestáváte si věřit,ztrácíte půdu pod nohami?Pokud máte romantickou potřebu neustálé zamilovanosti, musíte být zákonitě vždy po nějaké době zklamaná.A snížená míra zájmu partnera jen o vás může být živnou půdou pro vaši žárlivost.Žárlivost je vždy důsledkem nedostatku vlastního sebevědomí.Zároveň je dlouhodobě neudržitelná ve vztahu, ten musí tímto skončit. Pokuste se tentokrát ovládat před partnerem a navštivte psychologa, s ním vše budete probírat v přímém dialogu.Přeji hodně štěstí na cestě ke své sebedůvěře! Než se stačíte někde objednat, udělejte si sama vlastní bilanci toho, co na sobě máte ráda vy sama, ať už jako člověk, nebo jako žena.Co se vám na sobě líbí. Nezacházejte do toho, co se vám naopak nelíbí. Pak si pořiďte nezávisle na tom další seznam, co se na vás asi zprvu líbí (líbilo) vašim partnerům, čím jste je přitahovala.Nemyslím, že byste si měla dělat zpětnou anketu, ale zkuste se na sebe dívat jejich očima. Budete mít pro sebe první mozaiku, která by vás měla pozitivně podpořit!:-)
31.12.2005 10:27
OTÁZKA:
Dobrý den, potřebovala bych poradit jak mám jednat se svým partnerem. Jsme spolu 4 roky, mám přítele moc ráda a snažím se do našeho vztahu všemožně investovat. Vím, že jsem pro něj velmi důležitý člověk v jeho životě, ale nedokáže, možná neumí mi dát na jevo svoje city, pocity, nedokáže se se mnou bavit o důležitých věcech, které bychom spolu měli řešit. Při každé debatě vedu monolog kde se na konci vždy dozvím "Ano, máš pravdu." a tím celá diskuze končí. Vždy se dokáže bavit s každým okolo, ale bavit se mnou se normalně nedokáže. Sám řekne, že se se mnou nedokáže bavit o vážných věcech, ale že neví proč. Jsou dny, kdy se chová naprosto normálně, všímá si mě a je veselý a druhý den je jakoby vyměněný, s nikým se nebaví, stojí stranou a při dotazu, co se děje, řekne, že nic. Jsem člověk, který potřebuje svoje problémy řešit a mluvit o nich, ale tady jsem naprosto bezmocná. Plánujeme rodinu, ale já nevím jestli bych takhle dokázala žít každý den, vlastně každý den vedle někoho jiného. Nevím jestli mají tyto stavy prapočátek někde v rodině a nebo má někde nějaký blok. Nevím jak to řešit a moc se tím trápím, ale sami to asi nedokážeme vyřešit...děkuji za váš názor či radu a přeji Vám šťastný Nový rok.
Marta
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Marto.Těžko říct, co je hlavní problém. Napadá mě pár možných vysvětlení, ale je to v rovině hypotetických úvah...1/můžete mít rozdílný pohled na to, co je důležité k řešení, co je to podstatné, a co je detail, který se může ponechat být, neboť důkladné a dlouhé řešení VŠEHO je vyčerpávající,2/vedete-li monolog, jste zapálená potřebou problém vyřešit hned, může to být tak, že přítel možnost dialogu vzdá, po určité době vás asi i přestane vnímat, a až to všechno skončí, řekne jen, že máte ve všem pravdu - v zájmu klidu vám odsouhlasí vše, i to, co nevnímal, hlavně aby už to měl za sebou, 3/nevím, jak umíte naslouchat, nechávat prostor pro vyjádření toho druhého, 4/přítel může být introvert, 5/může být psychicky labilnější (přítel), s kolísáním nálad a vlastní psychické kapacity, proto střídání nálad a ruku v ruce s tím jdoucí jeho vstřícnost či naopak. Může být spousta dalších variant.
Co z toho všeho vyplývá, je to, že máte problémy s partnerskou komunikací - nejen vy, vy oba. Zkuste tedy respektovat nějaká zásadní pravidla: a/řešení nějakého problému musí být dobře načasováno - mělo by být v době, kdy k tomu máte oba chuť, jste na to nastaveni, jste oba motivováni k nalezení vyřešení
b/ s řešením problémových situací by se mělo šetřit, nemělo by to být téměř na denním pořádku
c/nechávejte prostor k vyjádření hlavně partnerovi, při vyjadřovánmí a formulování svého problému se snažte o věcnost a stručnost (on se v tom jinak ztratí a "vypne se" ),atd
Pravidel je hodně, další byste mohli probírat oba společně s psychologem, který by vám vaše konfrontace zpočátku mohl "moderovat", zároveň vás upozornit na základě příkladů na konkrétní chyby.
Poslední věc ode mne na závěr - píšete, že se snažíte do vašeho vztahu všemožně investovat... on se lépe a uvolněněji baví s jinými lidmi... :-) Neinvestujte tolik skrze řešení problémů, buďte také uvolněnější a zkuste do všeho zapojit i humor
31.12.2005 10:54
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, jestli můžete, poraďte mi, co dělat. Jsem podruhé vdaná a to čtyři roky, ale teprve nyní jsem se mohla sestěhovat s manželem do jedné domácnosti. K tomu bylo potřeba udělat nějaké stavební úpravy a dřív na to nebyly ani podmínky, ani peníze. Během loňského roku se to uskutečnilo a já se přistěhovala v půlce listopadu k manželovi . Se mnou moje dcera, která dosud se mnou bydlela ( náš malý byt jsme prodali a já zpětně z výtěžku přispěla manželovi na tu rekonstrukci), s manželem zase bydlí jeho dvě velké děti, jedno již dospělé, druhé 17 let.Původně jsme bydleli s manželem nedaleko sebe, takže byl u nás velice často, ale domácnost jsem měla vlastně dvou , s ním tříčlennou. Nyní je nás pět. Doma jsem děti ( mám ještě druhou dceru, ale ta již bydlí samostatně)vždy vedla k pomoci v domácnosti podle jejich věku a možností už od malička, u manžela se razila teorie, že děti nemusí dělat nic. Teď narazila kosa na kámen, protože já mám na krku najednou pětičlennou domácnost a k tomu chodím samozřejmě do práce a vadí mi, abych já po příchodu běhala až do osmi nebo devíti hodin , zatímco děti sedí u počítače nebo před televizí. Moje dcera mi pomůže, ale už taky kouká kolem sebe a rozčiluje se, proč když ona jo, tak ty druhé dvě ne.Věděla jsem o té situaci předem a stále jsem se snažila to nějak změnit, ale manžel říkal, že dokud ta situace nenastala, nebude dělat doma revoluci,že se to bude řešit až tam budeme, ale teď se mu do ničeho nechce, na mě se kouká jako na toho, kdo dělá konflikty a o sobě říká, že má rád pohodu a ne dohadování a je naštvaný, když ho do toho zatahuji.Snažila jsem se s dětmi dohodnout sama, to oni všechno odkývají jako že ano, že to je jasné, že musí taky pomoci, ale neděje se nic. Zkusila jsem to tedy podruhé, potřetí, koukají na mě jako co pořád chci, vždyť už jsme o tom mluvili a oni souhlasí, že by měli k pracem v domácnosti přispět všichni, ale nedělají pořád nic. Manželův syn řekl, že jednou za týden uklidí koupelnu, dcera že jednou za týden vytře a nic. Co s tím mám dělat, hochovi je 23 let, dceři 17, přece nemůžu za tak velkými lidmi chodit jako dráb a zakazovat jim Večerníček, když neudělají, k čemu se uvolili. Velmi mě to vyčerpává, manžel dělá jako že nic. Celá léta ( zůstal s dětmi sám jako s hodně malými) jim kompletní servis dělala jeho maminka, která předloni zemřela. Všichni si zvykli, všem to vyhovovalo,babičce prý to vůbec nevadilo, ona to pro ně dělala ráda, protože je měla ráda . V mezidobí to nějak patlali sami, podle toho to u nich vypadalo a jak jsem přišla já, vrátili se všichni do zajetých kolejí sliby nesliby. Jsem z toho velice unavená a rozčarovaná a vím, že to trvale takhle nesnesu. Nerada bych kvůli tomu ve finále odešla z manželství, ale neumím si poradit, co dělat. Proti mě je jenom hradba mlčení a nezájmu . Ve svých skoro padesáti letech nemám kapacity na vedení nějaké zákopové války jako že taky nic nebudu dělat, protože v tom binci, který by během pár dní nastal, se taky musí žít a já nedokážu neomezeně dlouho chodit kolem hor neumytého nádobí a nevypraného prádla s tím, kdo to déle vydrží.Všechny děti mojí dceru nevyjímaje, se nechystají opustit společnou domácnost, bydlí s námi rádi, syn pravil, že by byl blbej, aby se někam stěhoval, protože za to, co přispívá tátovi, by nikde bydlení se stravou nepořídil , že by musel dát tak dvě třetiny svojí výplaty ,aby zaplatil pronájem nějaké garsonky a z čeho by žil .Všichni vydělávající se dělíme o náklady společně a samozřejmě že nás to všechny vychází levněji než se sebrat a jít někam do pronájmu,z ekonomického hlediska se dají názory našich dětí docela pochopit, protože pokud nemají sami touhu být zcela samostatní,nic a nikdo je nedonutí manželův domek opustit. A jejich táta bude ten poslední, kdo by je vyhazoval. Opravdu si nevím rady a děkuji za jakoukoliv radu .
Karolína
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Karolíno.Přemýšlím, společně s vámi, jaké to má řešení. chápu, že potřebujete mít opru v manželovi, který by vás měl podpořit. Ale jeho děti byly zvyklé na úplně jiný model, on sám též. Když jeho matka zemřela, taky to museli všichni nějak zvládnout,a i zvládli, ale dělalí to podle sebe, svých možností. Všem to víceméně vyhovovalo. Příchod nové ženy do domu měl být v jejich pojetí zákonitě návratem do doby, kdy babička žila a vše dělala. Oni si asi neuvědomují, že babička již nepracovala a byla prostě duší domu v tom hospodyňském slova smyslu. Píšete, že společně žijete teprve od pol. listopadu.To je krátká doba na vytvoření společných pravidel.Myslím, že to základní by mělo spočívat v tom, že se k sobě budete všichni chvoat jako dospělí. Vy se k nim nevztahujte jako k dětem, kdy vy z pozice rodiče něco určujete. Pokuste si někdy ve společně v pohodě sednout u jednoho stolu a zkuste si vytvořit pravidla kooperace.Každý by měl vnést svou ideu, představu o tom, jak by to mělo vypadat, včetně vás. Každý za sebe. Vyplatilo by se i - po vzájemné diskusi - to dát na papír, každý za sebe. Ale mělo by to být v přátelském duchu, bez výčitek. Jen tak si o tom všem nejdřív povídejte, pak se teprve pokuste o vytvoření pravidel.To by mělo vyjít:-)
31.12.2005 11:23
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, už delší dobu uvažuji o návštěvě psychologa. Přesto se zkusím nejdříve svěřit se svým problémem Vám. Jsem s přítelem přes 2roky. Vše klapalo perfektně, bohužel můj velký problém je žárlivost. Zpočatku našeho vztahu to bylo v mezích normy. Bohužel zhruba před půl rokem se to vystupňovalo do takové velikosti, že nevím jak dál. Příteli neustále chodí sms od různých kamarádek. Mimo jiné přítel je hodně společenský člověk a rád se baví. Což se samozřejmě ženám líbí. To že se někdě s nějakou baví to mi nevadí. Ale že ho neustále bombardují sms a volají a on občas jim taky napíše, to už má žárlivá povaha nezvládá. Vyústilo to tak daleko, že sám náš problém řeší s jinou ženou. Tvrdí, že to je hlavně jeho problém, že on je přičinou, tak proto ho on musí vyřešit. Já se však domnívám, že problémy se mají řešit mezi lidma, kterých se to týká. Vím, že se na něho můžu 100%spolehnout, že je mi věrný - sám nevěru odsuzuje. Pouze má mnoho kamarádek. Nechci mu zakazovat se s nimi kamarádit, ale jak to mám překousnout se svou žárlivostí, když není den ani noc abych neviděla přicházet zprávy. Jediný co přítel udělal (na jednu stranu-aby mě ušetřil trápení)tak vypíná telefon a nebo využívá chvíle, když s ním nejsem. To ale bohužel pomalu upadá má důvěru vůči jemu. Přitom vím, že se snaží, abych se netrápila. Neustále mi říká, abych se tím nezabývala, že je to nesmysl, kdyby o něco šlo, kdyby něco prováděl, tak ano, ale pokud si opravdu jen píše a občas zavolá?!Poslední dobou toho má moc, proto ho nechci ještě zatěžovat takovým problémem, jako je telefon - občas si říkám, že to je taková blbost. Bohužel mé žárlivé povaze se to nedá lehce vysvětlit. Moc ho miluji a nechci ho ztratit, ale také vím, že tímto chováním našemu vztahu neprospívám. Můžete mi proto prosím poradit, jak tento problém a celou mou žárlivost vyřešit? Předem moc děkuji.
Lucka
ODPOVĚĎ:
Milá Lucko. V předchozích vztazích jste žárlivá nebyla?Zkuste si nejdříve zanalyzovat sebe samu v průběhu času. Jinak -co se změnilo před půl rokem? Do té doby to šlo, pak to začalo kulminovat.To, že to přítel bere na sebe, jako svůj problém, a řeší to s jinou ženou, má svá + i -. Možná je to opravdu problém vás dvou, ale až ve svém důsledku. Každý jste jiná osobnost, máte jiná očekávání a nároky na soužití, jeho těsnost, nebo naopak rozvolněnost. On jednoznačně dává najevo, že vy jste pro něj jednička, jeho ženská, ale nemíní se vzdát i jiných kamarádek, s nimž se bude společensky stýkat.To by bylo v pořádku, kdybyste to vy zvládala tak, jak on by si přál.Nevím, čím vás to znejisťuje.Buď nevěříte jemu, nebo nevěříte sobě. Asi jste byla v předešlých vztazích zvyklá na jiné "normy". Vy dva se ale nemůžete dohodnout, budete-li se o tomto tématu dohadovat, budou-li okolo toho scény, výčitky.Pak vás to bude spíš rozdělovat. Napadá mě teď jen jedna otázka. Jak jste na tom vy s množstvím kamarádů? Jak často vy od nich dostáváte SMS?Telefonujete s nimi v noci, chodíte s nimi sama na vdečeři apod.?A jak by na to reagoval přítel? Bylo by to z jeho hlediska OK? Zeptejte se jej na to. Ale jinak - chtělo by to opravdu návštěvu psychoploga, s nímž byste vše více probrala - sebec samu, i váš vztah. Přeji vám, ať r.O6 je v tomto směru lepší:-)
31.12.2005 11:45
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, s manželem jsem žila 6 let ve společné domácnosti a před dvěma lety jsme se vzali. Většinu doby má manžel větší či menší problémy s alkoholem, které samozřejmě striktně odmítá přiznat. V současné době denně vypije cca 2 "panáky" tvrdého alkoholu, 1-2 piva a 0,5-0,7 l vína. Pije večer doma. Jakým způsobem (pokud vůbec) lze člověka přesvědčit, že to už je skutečně trochu moc? Ostatní funguje jak má, "jenom" alkohol řešíme stále dokola. Omlouvám se za dotaz, ale nepodařilo se mi vypátrat adekvátní typ poradny. Děkuji.
Soňa
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Soňo.Podle objemu konzumu má manžel opravdu s alkoholem problémy. Já vám v tomto příliš neporadím, nejsem specialista na závislosti. Vy byste se měla chovat v podstatě ultimativně a žádat návštěvu AT poradny, která je v každém okresním městě. Nemůžete mu to ani tolerovat, ani okolo toho dělat stálé scény. Ty by nikam nevedly. ¨Každý, u něhož ještě důsledky pití nezasahují zásadněji do společenského a hlavně profesního života, své pití bagatelizuje, popírá.Pokud manžel bude návštěvu poradny odmítat, můžete ji zatím navštívit i vy sama a probrat s příslušným odborníkem - specialistou, jaký by měl být váš další postup, a jak moc je manžel ohrožen.
31.12.2005 11:53
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, rád bych se Vám svěřil se svým problémem. Je mi 20 a 3 roky sem chodil s o 2 roky mladší přítelkyní. Byly sme spolu velmi šťastní, ale před půl rokem přišla krize. Přestal sem ji zničehonic zajímat. Vždy když sem došel k nim domů, tak si jen sedla k televizi a nevnímala mě. Takto sme trávili skoro celé prázdniny. Mimoto pořád jezdila na nějaké tábory. Chtěl sem se s ní rozejít, ale pak začal školní rok a trochu se to zlepšilo. Sice přestala mít úplně chť na sex, ale občas sme chodili ven dobře sme se bavili. Občas ale dostávala ty svoje nálady a chodila ven spíš jen tak z donucení. Před týdnem a něco sme se nakonec rozešli. Říkala že mě má ráda, ale prostě nemá náladu na vztah a nedokáže nikoho teď milovat. Rozešla se protože neche abych se kvůli ní trápil. Její minulý vztaj prý dopadl podobně.
Má spoustu kamárádů a je s nima šťastná. Teď když sme se rozešli tak jezdí na diskotéky a tak a je tam dlouho do noci. To před tím nikdy nedělala. Vím že je konec, ale chtěl bych vědět proč vlastně. Co sem udělěl špatně. Asi je to tím, že se nechce vázat a chce si užívat, ale potom nechápu proč nemá chuť na sex... Před tím sme byli pořád spolu, nikdy sme se nehádali..
No snad sem ten problém popsal dostatečně. Budu rád když mi napíšete svůj názor. Předem děkuji.
David
David
ODPOVĚĎ:
Milý Davide. Z toho, co píšete, je jasné, že se budete muset s rozchodem, smířit. Byli jste spolu od vašich 17 a jejích 15 let. 3 roky mně přijde jako úžasná doba trvání vztahu v tomto věku, kdy ne všichni mají potřebu se více a dlouhodobě vázat. Vy jste byl její jistota, někdo, koho má opravdu ráda, ale pak jste se již více stával kamarádem, než partnerem se vším všudy. Asi se vám to bála říct. Píšete, že jste jí "zničehonic přestal zajímat" před půl rokem. Asi se v té době něco událo, zamilovala se do někoho jiného, krátkodobě, nevím.Ale asi s někým sexuálně byla, i proto odmítala sex s vámi. Ale nechtěla o vás přijít jako o člověka.Myslím, že zažila nějaké zklamání, Vy jste určitě neudělal žádnou chybu, tím se netrapte.Davide, zkuste to brát se vším všudy.Něco krásnýho jste spolu zažili, skončilo to, život jde dál.Na ni nikdy nezapomenete, předpokládám, že byla vaše první láska, ale budete potkávat další, nové vztahy. Nevím, kdy budete moc být spolu vy dva kamarádi. Asi, až to přebolí vás. Ale třeba nebudete ani chtít. Myslím, že vaše dívka ale k vám byla fér!
31.12.2005 12:24
OTÁZKA:
Jaký máte názor na případné mateřství u 48 leté ženy? Mám již dva dospělé syny a manžel by do toho klidně šel (resp. s tím nápadem přišel on).
Marie
ODPOVĚĎ:
Milá Marie. Důležitý je zde jak pohled medicínský, tak pohled psychologický. K tomu, abych mohla zodpovědněji odpovědět, bych musela mít mnohem více informací. Obecně by byl můj pohled spíše skeptický, ale každý jsme originál - osobnost, vztah, životní příběh. Třeba by to mohlo mít u vás svůj smysl.Ale takto na dálku vám nemohu odpovědět jednozačně ani tak, ani tak...
31.12.2005 12:29
OTÁZKA:
Jaký máte názor na případné mateřství 48leté ženy? Mám již dva dospělé syny a manžel by do toho klidně šel (resp. s tím nápadem přišel překvapivě on!). Já mám sice trochu obavy, ale možná bych to chtěla také. Jsme oba VŠ, žijeme v domku se syny i se starou matkou. Je to bláznivý nápad? Nenašla jsem žádnou statistiku ohledně věku matek a nechtěla bych být soustem pro novináře...
Marie
ODPOVĚĎ:
Marie, první krok zodpovězení vašeho dotazu bude určitě patřit lékaři.Rizika z medicínského hlediska jsou v tomto věku vysoká. Druhá věc je váš motiv, a to již spadá do sféry psychologické. Napadá mě mnoho věcí, otázek.Budu vám je jen klást za sebou tak, jak mě napadají.Zodpovědět si je musíte vy sama...,respektive s manželem(?)
1/co znamenají děti, péče o ně, pro váš partnerský vztah?
2/vaše partnerství bylo založeno více na rodičovských rolích, nebo nikoli?
3/co pro vaše manželství znamená fakt, že vaši synové jsou již dospělí a tolik vás nepotřebují?
4/jaké bylo pro vás dva pocitově "vyprázdnění hnízda", když jste dlouho fungovali jakožto 4členná rodina?
5/Kdo by v případě narození dítěte získal nejvíc? - vy, manžel, váš vztah, dítě?
6/jak to máte ve svých úvahách v tom, co byste mohli dát vy na sklonku padesátky malému dítěti, které potřebuje svou rodinu docela dlouho?
Shrnu-li to celé, pak nejdůležitější ze všeho je,porozumět MOTIVU touhy po dítěti ve vašem věku, kdy patrně za chvíli můžete přejít do role prarodičů, která má též své velké kouzlo.
31.12.2005 12:47
OTÁZKA:
Paní doktorko, přečetla jsem již mnoho knih o vztazích muže a ženy. Nechtěla jsem již chybovat.Ale mám pocit, že jsem se z nich moc nenaučila, protože především neumím změnit sama sebe.Jsem 10 let rozvedená a mám děti ve věku 16 a 15 let. Žiji 3 roky s přítelem,také rozvedeným, který má syna - 12 let/ syn nežije s námi ve spol. domácnosti, ale navštěvuje nás/.Je mi 40 let/příteli 42/ a přesto, že bych již o mužích měla něco vědět zjišťuji, že jsem naprosto bezradná, pokud potřebuji mužům sdělit nějaký svůj negativní názor.Pokud chválím a souhlasím, je vše v pořádku. Ale nedej bože, když mám na něco vlastní a odlišný názor. Cítím potřebu zastátávat své stanovisko. Nedokážu pořád jenom kývat, když si myslím, že udělal chybu nebo, že se ke mně nechová dobře.Jsme Kozoroh a Beran a naše střety jsou časté a ohnivé.Mám ho sice ráda, ale začínám mít i zdravotní potíže a cítím, že něco není v pořádku. Přestávám to být já.Nesnáším hádky a zvýšené hlasy a on jako by si v tom liboval, a nutí mě přistupovat na jeho hru.Za pět minut dokáže klidně přijít a popřát mi dobrou noc, zatímco já se na něj jěště nedokážu ani podívat.Má vlastnosti, pro které ho mám ráda, ale mám pocit, že mě utrápí.Někdy se chová jako děcko. Mám pocit, že se musím starat i o něj a jěště krotit děti aby mu nezavdávaly příčiny ke střetům.Vím, že hádkami trpí i děti, což mě trápí o to víc.Nedokážu ukončit soužití, protože jinak není špatný a já jednou nechci viset dětem na krku,ale nevím jak s ním zacházet,aby byl doma klid.Když na mě včera zvedl hlas odešla jsem ven a nebavím se s ním. Jsem žena a jsem přesvědčena, že se musím zastat sama sebe, aby si uvědomil, jakse ke mně má chovat.Vždyť odlišné názory např. na výchovu dětí se mohou prodiskutovat i bez řvaní.Aspoň já jsem tak zvyklá ze svého domova/tak žila dobře moje maminka se svým druhým mužem/. Jak kritizovat muže, aby to vzal a probral se mnou v klidu určitý postoj k nějakému problému a nebyl to pro něj pokyn k útoku? S mým prvním mužem jsem se za 10 let nepohádala vůbec a taky to nebylo k ničemu, protože se zase doma hromadilo dusno a nic se neřešilo,až to vypuklo v rozchod.Bojím se opakovat staré chyby, bojím se a nechci pořád začínat znova,není zaručeno, že bych si nenašla ještě horšího a ani dětem "výměny manželů" nedělají moc dobře, maslím že už si svým způsobem taky zvykly.Cítím se už unavená životem na hledání dalšího partnera, ale nevím co dělat,abychom žili v klidu.Přece nebudu dělat kývačku a souhlasit se vším jen proto,aby on měl dobrý pocit sám ze sebe.Svoji osobnost přece mohu popřít jen do určité míry.Ve většině případů jsou naše hádky dětinské a kvůli hloupostem.A já se nechci hádatkvůli hloupostem, stašně mi to ubírá sílu a úctu k němu a o to je to pak horší.Už mě
ji i tak berou moji puberťáci, starost o rodinu a práce. Nevím jestli jsem dost dobře popsala o co kráčí,ale pokud trošku pochopíte a poradíte aspoň něco na zychování duševního zdraví budu Vám vděčná.Velmi mě to trápí. Po takových střetech břečím celou noc, nemůžu se uklidnit,nemůžu spát a rovnám si celý svůj život před očima/co jsem kdy měla udělat a neudělala, jestli jsem si ho vůbec kdy měla stěhovat domů, jak ten příklad náš působí na děcka -sama pocházím z rozvedené rodiny a svým dětem jsem to nikdy nechtěla udělat/ mám kvůli tomu jak žiju výčitky svědomí, nechtěla jsem jim dávat takový příklad, snažím se to před nimi někdy skrývat, ale oni to jakoby vycítily, že se zase něco děje a o to víc nás sledují. Druhý den v práci mi ještě ukápnou slzy a pobrekávám a jedině práce mě často dovede odpoutat od myšlenek na domov. A pak když se vracím domů a představím si, že tam je,nejradši bych tam nešla,ale vím že musím kvůli dětem.On je sice většinou ten kdo přijde a dá se znova do řeči,odpustím mu, ale ta bolest zůstává ve mně a už si ho vážím míň a míň.Roste mezi námi stěna a už to není jako dřív.V tomto vztahu jem již použila výrazy, které bych sama nikdy v životě nepustila z pusy.Pak si řeknu holka, kašli na to, vždyť je to jenom chla
[tato otázka byla zkrácena]
Alena,29. 12. 2005, 9.29
ODPOVĚĎ:
Milá Aleno, vaše otázka je velmi dlouhá, program idnesu ji musel i zkrátit.Ale už jen tím, jak jste vše psala, jste určitě mohla pocítit sílu a smysl toho, když máme možnost své pocity a trápení zformulovat do slov, dát jim tvar, který poté, co vše máte černé na bílém před sebou, již dává nějakou odpověď.Vy píšete vlastně hlavně o sobě, o svých pochybnostech o tomto vztahu, o hledání té správné partnerské polohy z vaší strany. Na základě knížek a vlastních zkušeností jste si vzala jakožto leitmotiv uchování manželství to, že musíte muži neustále "podkuřovat", tj. poskytovat mu ocenění kdykoli, hlavně ať je příjemcem komplimentů.Vnímáte jako to nejpodstatnější ve fungování mezi mužem a ženou "hrát" na mužskou ješitnost. Problém je v tom, že tím velmi často popíráte sebe samu a tím se prohlubuje váš vztahový odpor.Vy jste na něj čím dál tím víc alergická, on tomu všemu asi ani moc nerozumí.To je můj pocit, třeba se mýlím...To, co vám asi schází, je autenticky prožívaná žensklá diplomacie, s níž se budete identifikovat, budete to brát jako hru, která nikomu z vás neublíží, vám oběma pomůže.Víte,Aleno.Těžko posoudím, zda je to vše i prostě jen důsledek špatné partnerské volby,tj., zda jste jako osobnosti nekompatibilní a vy se třeba trápíte zbytečně, vyčítáte si nějaké věci, přitom vaše manželství nemá smysl. Měla byste určitě co nejdříve navštívit specializované psychologické pracoviště a vše důkladně, s konkrétními příklady z vašeho života, s psychologem probrat. Zatím se až tak moc netrapte, buďte sama sebou a sama sobě věřte!
31.12.2005 13:59
OTÁZKA:
Preji hezky den, pani doktorko! Mam jeden takovy problem, spise se chci zeptat na Vas nazor. Seznamila jsem se v nasi firme s muzem, se kterym nyni chodim. Mezi nami je 18 let vekoveho rozdilu. Jemu je 41 a mne 23. Rozumime si a milujeme se ve vsech smerech. Jeste chci dodat, ze me starsi muzi vzdycky pritahovali, protoze jsem nepoznala pravou otcovskou lasku. Dalo by se to take vysvetlit tim, ze mam otcovsky komplex? Me matce jsem rekla, ze partnerovi je 28 let, ale jak dlouho jeste muzeme lhat? Moc ne...Partner me fascinuje svymi znalostmi, ktere mi take predava, at uz jsou to dejiny, umeni, hudba, nebo zivotni zkusenosti. Je hloupe se ptat, jestli vekovy rozdil tak velky vadi/nevadi. Je to otazka vzajemneho porozumeni, ale jak to mam mamce vysvetlit? S pozdravem Petra T. Dekuji za odpoved
Petra T.
ODPOVĚĎ:
Milá Petro, můj názor je takový, že máte právo na svou volbu.Je vám 23 let, jste za sebe zodpovědná.Víte, co na svém příteli milujete.Máte to v sobě tak, že vás vždy přitashovali zralejší muži.Tím, že se snažíte před matkou informace o svém vztahu odlehčovat, se dostáváte do pozice nejisté mladé dívky, která je závislá na rodičovském souhlasu.Jestli to tak je, pak budete mít problém ve vztahu s přítelem - v delším časovém horizontu.Čeho se bojíte? Samozřejmě, že asi maminka nebude nadšená, ale vy o tom spolu můžete diskutovat. S tím, že výhradní právo na svou volbu máte vy. Je to váš život.
31.12.2005 14:24
OTÁZKA:
Dobry den, pani doktroko, potrebovala bych radu ohledne meho vztahu. Studuji VS (a jeste 2 roky budu), pritel pracuje (nadprumerny plat), jsme spolu 2,5 roku, z toho 4 mesice bydlim u nich v byte. S rodici vychazim v pohode, problem je jen ten, ze pritel je zvykly, ze odjakziva vsechny domaci prace (uklid, nadobi, prani, kazdy den vecere atd.) delala jeho matka. Snazim se ji alespon trochu pomoci, ale uz me pomalu prestava bavit delat sluzku. Jakoukoliv cinnost neoceni, pro nej to vzdy byla samozrejmost (ciste obleceni se "lihne" ve skrini, jidlo v lednici, ..) Pokud mu reknu, ze by mohl aspon vyluxovat pokoj, odpovi, ze to neni potreba, a at taky delam, co me bavi.. (skonci to pochopitelne tak, ze to nakonec udelam ja nebo jeho matka). Jeho chovani by se mozna dalo omluvit kdyby byl "zivitel" rodiny, bohuzel i v tomto smeru jsem temer sobestacna (obcas za me zaplati v restauraci), na zakladni potreby si vydelam na brigade a jinak ziju velmi skromne. Co mam v teto situaci delat? Pristehovala jsem se k nim na prazdniny jako provizorni reseni sve situace s tim, ze si po prazdninych najdem spolecny podnajem, ale pomalu zjistuji, ze mu to takhle vyhovuje. Penize, co vydela, (sam) utrati, doma ma servis, takze je spokojeny. Da se to zmenit? Jak? Nebo od nej co nejrychleji prchnout? Obavam se totiz, ze dva roky (nez dodelam skolu a najdu si praci a budu moci platit vse napul) to uz nevydrzim.
Petra,24let
ODPOVĚĎ:
Milá Petro.To je otázka více věcí najednou. Máte velkou příležitost, nakouknout do "kuchyně" modelu původní rodiny přítele. Vidíte jasně, jakou roli tam má žena.Je jasné, že tento model si ponese vás přítel i do svého budoucího rodinného života-alespoń já to tak vidím, pokud jemu takovýto servis vyhovuje a vnímá jej jako samozřejmost. Myslím, ,že by bylo užitečné opravdu přejít do společného podnájmu, dopředu se dohodnout na fiannčním podílu na vedení domácnosti každého z vás, a k tomu rozdělení povinností okolo péče o domácnost. Pokud to opravdu nepůjde a vy nechcete být "služkou", pak bych,být vámi, tento vztah opustila. Ale - pozor! Při samostatném společném bydlení vás dvou to může vypadat úplně jinak.Třeba se na kooperaci v klidu domluvíte:-)
31.12.2005 14:33
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko; prosím - jsme jako manželé již ztracený případ?
Jsme manželé 15 let, máme 9tileté dítě. Jenže - takřka polovinu manželství jsme vlasně promlčeli. Jde o to, že oba jsme velmi tvrdohlaví. Manžel má občas ve zvyku něco vyvést (přijít hodně pozdě, ač slíbil opak; opít se /občas...). Pak ale chce dělat, jakože se vlastně nic nestalo, neslyší na to, že si chci promluvit, alespoň se dohodnout na určitých pravidlech; že by měl alepoň sklopit hlavu (tím však nemyslím lozit po kolenou a odprošovat...). On však zpravidla otočí úplně obráceně, začne mi nadávat, i nějaký ten fyzický útok už byl - a že co bych chtěla, ať se na sebe podívám, jsem hrozná hrozná hrozná. Já se urazím, a následně mlčíme. Měsíce! Taky ty měsíce se nemilujeme. Např. teď je to kvůli opět nějaké malicherné záležitosti již skoro půl roku. On by totiž rád, aby měl naprostou volnost, abych po nějakém tom jeho extempore dělala, že se vlastně nic neděje, usmívala se, fungovala tak nějak normálně - ale to já nedokážu. Hrozně mě to ubíjí.
Další věc, která s tím souvisí - navenek stále děláme, že jsme naprosto bezvadně fungující pár. Nikdo, ani naši rodiče, netuší, že se u nás něco děje. Všichni se domnívají, jak nám to klape, jak mámn skvělého manžela - ano, mám, ale v těch světlých dobách, ne, když je TEMNO (a že to bývá sakra dlouho). Ubíjí mě však hrát stále toto divadlo.
Když je vše OK, tak je opravdu suprový partner i táta, ale nedej bože... Vždy to pak po nějaké době vyšumí doztracena. Já už za ním kolikrát přišla, slibovali jsme si 100x, že to už nikdy takto nesmí sklouznout do naprosté ignorace se navzájem, do nezájmu, nelásky... Nehledám si jiný vztah, i když i to milování mi moc chybí. Jsem si jista, že ani u něj v tom není žádná žena..., jen ty naše povahy. Mám ho pořád ještě ráda, ale je mi líto ztracených let v nelásce! Co si o nás myslíte?
Děkuji. AZ
AZ
ODPOVĚĎ:
Hezký večer, AZ."Ztracený případ" určitě nejste. Nevím, kdo z vás je víc tvrdohlavý - hrdý.Nekomunikujete-li spolu (slovně ani sexuálně) měsíce, to je opravdu napováženou.Ale říkáte, že jste to vy, která se urazí, nedodrží-li manžel nějaká pravidla.Ale na žádných jste se vlastně úplně nedohodli. Každý z vás má jiné očekávání od toho, co rodinný a partnerský život obnáší. Váš život je docela složitý - i tehdy, kdy je vše špatně, hrajete divadlo pro druhé o ideálnosti vztahu. Mám pocit, že už nevíte vůbec, co byste opravdu chtěli, oscilujete mezi dvěma prazvláštními extrémy, i když byste chtěli nějaký "zlatý střed"?. Jak se v tom všem cítí vaše 9leté dítě?.Já nemám šanci něco odhadovat dále, chtělo by to konkrétní analýzu. Nemohu vám doporučit nic jiného, než co nejdřívější návštěvu specializovaného psychologa.Nepromarněte svůj čas, mohlo by také být pozdě...
4.1.2006 22:30
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Již 5 let mám vztah se stejně starou ženou, žijeme ve společné domácnosti. Vztah je pohodový, rozumíme si spolu. V čem je problém? Již více něž rok mám vztah s jinou dívkou (21 let) ze zaměstnání. Velmi nás to s ní k sobě přitahuje a několikrát jsme se spolu během té doby vyspali. Jsme spolu v podstatě v denním kontaktu. Já k ní pociťuji lásku a všechno to, co mi ve vztahu chybí. Vzrušení, jiskření, stýská se mi když s ní nejsem, musím na ní pořád myslet. Takové pocity jsem k mé přítelkyni nikdy neměl, ani při odloučení z důvodu pracovních povinností. Myslel jsem, že to vyřeším, ale už se v tom plácám příliš dlouho. Mám výčitky z toho, že podvádím přítelkyni, ale stejně to nejsem schopný utnout, ani nechci. Připadám si jako největší h...l a nikdy bych nevěřil, že se tak budu chovat, ale opravdu si nemůžu pomoct a neumím se rozhodnout. Milence jsem schopen dávad něhu, říkat jí, že ji miluji, hrozně rád se s ní líbám. Tyhle něžnosti ze mně doma nějak nejdou a vím, že to mé přítelkyni chybí. S přítelkyní spolu normálně spíme, i když né tak často jako dřív a až na tu zamilovanost z mé strany žijeme opravdu v pohodě a rozumíme si. Myslím, že je to zlatá ženská. Nechci zahodit ty roky, lásku kterou mi dává přítelkyně a to co jsme si doteď vybudovali, ale chybí mi ta zamilovanost, kterou prožívám s milenkou a taky si sní rozumím. Otázka zní: Vyměnit pohodovou, příjemnou "jistotu" bez zamilovanosti,za krásnou poblázněnost s nejistou budoucností? Vím, že za mně těžko rozhodnete a nakonec to zbyde na mně, ale chtěl bych znát Váš názor. Předem děkuji.
Milan,30 let
ODPOVĚĎ:
Milane:-) Rozhodnutí je opravdu na vás.Je vám 30, nevím, kolik máte za sebou takových vztahů, kdy jste byl zamilovaný.Kolikrát ve vás byla ve vztahu autentická něha, láska, touha.Nevím ani, jak dlouho vám něco takového ve vztahu trvá. Jste více racionální, nebo citový člověk? Jaké máte očekávání od svého budoucího stabilního partnerského, tj. asi i rodinného života? Chcete jít na jistotu, na prověřené hodnoty, nebo potřebujete mít neustálé jiskřivé napětí? Věříte, že jiskřivé napětí bude trvat dlouho? I tehdy, kdy by vaše partnerka byla doma s vaším dítětem,bez chuti na sex, ekonomicky i jinak na vás závislá? Možná mé otázky nejsou ty úplně správné, ale napadají mě v souvislosti s vaší otázkou. Ale, napadá mě i to, že se bojíte ublížit své přítelkyni, která vám lásku dává, která vztahu vás dvou věří, nikdy vám neublížila, je na vás citově závislá. Milane, nechcete si o tom popovídat více s psychologem? Není nad dialog. Kdybyste chtěl, můžete se objednat i u mne - můj. tel. je 603454953.
4.1.2006 22:55
OTÁZKA:
Ještě doplněk k mé otázce, už několikrát jsme se dohodli s milenkou, že to takhle dál nejde a že to raději ukončíme, ale nikdy nám to nevydrželo déle než 14 dní. Je to oboustranně příliš silné.
Milan, 30let
ODPOVĚĎ:
Aha. A kdo byl většinou iniciátorem pokračování vztahu?:-)
4.1.2006 22:56
OTÁZKA:
jsem vdana 28 let muj manžel se již před 3lety rozhodl spat v jiném pokoji sám odděleně a zamyká se.mockrát jsem zkoušela požádatojeho návrat, ale marně.Řekl mi že se chce odemě definitivně odpoutat a žít si svůj život-kolo, kamarádi, alkohol a lyže.Celý život pouze sám o všem rozhodoval co se bude v rodině dělat.Penize mi nikdy na domácnost nedával vše jsem zpočátku platila sama, on jen benzín a flámy.Společné peníze byly pouze z pronájmu a ty se vždy velice rychle rozházely.6let již jsme v domě sami bez příjmu z pronájmu a to je asi zdrojem nenávisti vůči mně. on sice pracuje, ale peníze mi nastavu ani na bydlení nechce dát.Raději se se mnou rozvede a já jeho peníze nikdy neuvidím ani po smrti.Na leasing si vloni pořídil auto, chtěl parkovat na zahradě ovšem chyběl vjezd, ja navrhla, že zaplatím vrata, aby se dalo vjíždět.To odmítl, postavil však přístřešek a chtěl na mně 10 000kč, řekla jsem, že si to rozhodl sám, ja chtěla platit vrata a ted´jede na hory se synem a mně řekne, že si do jeho auta v životě nesednu protože jsem řekla, že mě nezajímá a nedala jsem alespoń na přístřešek.Jedná se mnou jako s kusem hadru.KdYkoliv přijde domů vždy si něco proti mně najde, špičkuje, psychycky týrá, finančně vydírá. 10 měsíců mě odmítá v sexu.Když ho pohladím,řekne nesahej na mě, jdi pryč. Je mu 53let min.25 let pil, jeho otec má alzheimera,on si stále míń pamatuje a tvrdí opak.Cítím veliké neustálé napětí mezi námi.Promluvit si odmítá, uteče bud´na kolo nebo se zamkne v pokoji.K cizím lidem se chová mile, ohleduplně, laskavě ovšem vůči mně jako tyran, nezná ani soucit,pohlazení.Má vůči mně stále odmítavý postoj.Už si nevím rady nejde s ním vyjít v dobrém ani rázně.Je jako zabedněný.Mám pocit,že je v přechodu,dlouho přerušovaně močí, lépe mu to jde asi po pivu, proto ho vyhledává.S ničím se mi nechce svěřit.Moje jídlo odmítá, že mu nechutná, tvrdí, že mně vůbec k ničemu nepotřebuje a dokonce se naučil prát v pračce ovšem jak?Źeny nenávidí, ovšem já určité pochybnosti mám.Vyhrožuje 5xtýdně rozvodem a když řeknu proč to neuděláš prý to teprve poznám jak se mnou zatočí.Vůvec si nevím rady.Moje psycholožka mi radí radaji se ho nevšímat, ale mě to tak strašně bolí a trápí, nejsem schopná si najít přítele, abych mohla někam odejít a nachvíli alespoń zapomenout.Nemám v nikoho důvěru a nedávám si ani naději.Potřebovala bych se s vámi poradit, nebot´je toho víc.Jsem z Prahy.Pod stromečkem jsem od něho nenašla nic a moje dárky dokonce odmítl rozbalit a nakonec se na ně podíval.Jeho přání bylo jen abychom se ve zdraví za rok opět tady mohli sejít. Já už tomu vůbec nerozumím.Prosím, prosím porad´te mi jsem přímo zoufalá a nevím kudy kam. Dokáže mě tak vytočit a ví,že mi tím ubližuje a přeje si abych odešla.Neváží si vůbec ničeho je zcela bezcitný, arogantní.Všude si hraje na frajera a nikdo mi nechce věřit, že je schopen se ke tak chovat.Asi mě nikdy vůbec neměl rád a vybral si mě jen kvůli majetku. Je tak strašně náladový a ničím se mu nezavděčím.PRO CIZÍ BY SE ROZDAL OVŠEM DOMA SKRBLIK A DESPOTA.
jana,47 let
ODPOVĚĎ:
Milá Jano, opravdu je toho "víc" ve vašem psaní.Myslím, že potřebujete pomoci hlavně vy.Jste na manželovi citově závislá, on vás využívá, zneužívá, trestá vás.Ale vy mu k tomu dáváte opakovaně příležitost. Vy se cítíte dlouhodobě odstrčovaná, on dlouhodobě žádaný...Využívá tedy maximálně své mocenské pozice, již mu poskytujete. Z vašeho psaní mám pocit, že vůdčí osobností ve vašem vztahu byl on vždy. Nechcete zkusit navštěvovat psychologa - mám na mysli nikoli párovou, ale individuální psychoterapii, pro vás?Potřebovala byste najít sebe sama, obnovit své sebevědomí.
4.1.2006 23:30
OTÁZKA:
dobrý den paní doktorko,jsem 5 let rozvedený.Před rokem jsem se dal dohromady s moji kamarádkou,rozvádí se,má 5 malých dětí.Jí je 31.Je dosti náruživá a já chci občas klid.Když řeknuspát,ona odpoví,už mě nemáš rád.děkuji za odpověd.
jarda48 30.12
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Jardo.Co vám mám na to říct? Pokud vaše "kamarádka" vnímá partnerský vztah jen jako synonymum sexu, pak to asi není úplně OK.Rozmyslete si, zda s ní a jejími 5 dětmi, s jejími nekompromisními požadavky, chcete opravdu žít:-)
4.1.2006 23:35
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,před pár lety jsem se rozvedl a s bývalou manželkou máme 2 kluky-dnes ve věku 12 a 14 let.K rozvodu došlo na moji žádost,když jsem se se ujistil manželčinou dlouhodobou nevěrou.Děti byly svěřeny do péče matky(jak to v našich krajích bývá)a vztah vychladnul.Dohodli jsme si víkendy,kdo z nás bude s dětmi a vše bylo téměř bez problémů.Já si po čase našel známost,která přerostla do velké lásky a současně jsme spolu přes 3 roky a plánujeme dítě.S klukama i s mojí přítelkyní si velice rozumíme trávíme společné chvíle,jezdíme na výlety v zimě v létě a užíváme si ... ovšem tuto pohodu stále častěji narušuje moje "ex" obzlášť,když se dozvěděla o mé přítelkyni a že všichni dobře vycházíme.Snaží se měnit dohody,aby narušila pohodu,ale způsobem příkazování klukům i když oni se k tomu nepřiznávají:-(Starší syn je úplně na měkko nebo dokonce pobrekuje,protože je tlačen příkazem matky k něčemu co nechce(chce být poslušný),ale na druhé straně se chce třeba bavit s otcem.Je mi ho strašně líto,je citlivý a velice zodpovědný.Já se několikrát snažil kontaktovat jejich matku(moji ex),ale dohoda je pro mne velice těžká(mám na ni nějakou averzi:-)a ona má pořád pocit,že nás bude všechny řídit.Poraďte mi prosím jak ochránit syna nebo "fintu" jak na jejich matku???Předem děkuji a těším se na Vaši odpověď
Libor, 37let
ODPOVĚĎ:
Milý Libore,musím vás zklamat, žádnou fintu asi bez hlubší znalosti podstaty problému nevymyslím.Moc nerozumím tomu, proč rodičovská kooperace šla dlouho dobře, s exmanželkou jste byli schopni se normálně domluvit, a najednou se to zvrtlo do jejích protestních akcí.Ona sama nemá svůj soukromý život? Pokud si dělala stále naděje na to, že byste se k sobě mohli vrátit, které nyní již definitivně ztratila s vaším plánováním nové rodiny, pak bych tomu rozuměla.Žárlivost a pocit prohry by ji mohl vést i takovémuto způsobu pomsty. Bohužel to vídám ve své praxi často, že děti bývají rukojmím pro vyřizování si účtů znesvářených partnerů. Ale nezdá se mi, že toto by byl motiv u vaší "ex", neboť vztah s přítelkyní máte již 3 roky. Abyste to mohli vyřešit - v zájmu dětí - budete se muset přátelsky spolu sejít a vše probrat.Nic jiného nevidím jako možné (i přes vaši averzi).Můžete si též dojednat schůzku u psychologa či u mediátora, aby při tvorbě vaší umluvy byl 3. nezávislý člověk, který odcloní vaši averzi a dovedl by vás k nějakému konsensu.Držím palce.
7.1.2006 10:45
OTÁZKA:
Se svým přítelem chodím už přes tři roky( partner 27let první dlouhodobý vztah, jinak před tím krátkodobé i pouze sexuální) a moc ho miluji a opravdu uvažuji o svadbě a otevřeně o ní mluvíme, ale problém je ten, že vždy když se více napiji alkoholu, tak mě přitahují moc jiní muži a 2krát už nezůstalo pouze u pouhé přitažlivosti, moc si to vyčítam, ale neumím si pomoct. možná může být příčina i v tom, že i když po psychické stránce je vše ok tak mě sex s přítelem moc nevzrušuje, opravdu nevím co dělat, jiní miži mě moc přitahují , ale jen po sexuální stránce, na jedné straně vím, že tak dobrého partnera jako je ten můj, budu už těžko hledat a vím, že ho nechci ztratit, byl by to můj konec, na druhé straně si uvědomuji můj problém a nevím co s tím, nechci nikomu ublížit. Děkuji za jakoukoliv radu
Linda, 23 let
ODPOVĚĎ:
No, milá Lindo, to je opravdu problém, s nímž se budete muset poprat sama, nikdo ho za vás nevyřeší.Píšete, že přítele moc milujete.To znamená, že manželství s ním by nebylo jen z rozumu.Kde je láska, mohlo by být i krásné milování, i když "chemie" je holt "chemie". Buďto se pokusíte spolu s přítelem pracovat na zkvalitnění vašeho sexuálního života, nebo se smíříte s tím, že prostě občas budete mít sex s někým jiným. Pokud by to citově nezasahovalo do vašeho zásadního vztahu, nemuselo by to nikomu ubližovat. Ale to je na vás.Úplně jsem nepochopila, zda je zádrhel více ve způsobu milování, nebo v tom, že on vás jako muž prostě absolutně nepřitahuje. Jestli je to ta druhá varianta, pak byste asi měla přeci jen s uzavíráním manželství počkat...
7.1.2006 10:58
OTÁZKA:
Dobry den paní doktorko...nevim jestli jsem si vybrala vhodne misto pro sdeleni sveho trapeni,ale budu rada za kazdy vas nazor...Mam dlouhodoby 7 lety vztah s pritelem, zname se od SS,nas vztah prekonal vsechna mozna uskali...Nedavno jsme prosli krizi, kdy jsme spolu prestali na cas cca tyden uplne komunikovat..problemem byla partnerova prace,ktera se stale pro neho asi prednejsi nez ja, zacal pracovat v jinem zamestnani, celkove docela narocnem psychicky i casove.. V zacatku potreboval asi vlozit max.usili,takze domu chodil vecne otraveny, unaveny,nemel na nic naladu. Jen chci rici,ze zatim spolu nezijeme ve spolecne domacnosti,ale jsem u neho temer kazdy den, kdyz nemam skolu /studuji dalkove/nebo nejsem v zamestnani..A pomalu se dostav k jadru veci:) jde o to,ze v prubehu krize jsem se ocitla bliz jednomu kolegovi z prace..On ma take dlouhodoby vztah...po jedne akci v praci jsme se zapovidali a zjistila jsem,ze me je s nim dobre,ze me ma kdo vyslechnout atd..On ke me choval sympatie jiz od zacatku meho nastupu do prace.Velice jsme se sblizili,doslo i na mazleni /z cehoz mam silene vycitky, nikdy jsem timto zpusobem pritele nepodvedla a ani jsem nemela styk s jinym muzem/..Nasla jsem v kolegovi kamarada..Jenze problem je v tom,ze kolega se do me mozna zamiloval..pise mi emaily, ze by byl schopny kvuli me opustit pritelkyni atd..Pro me byl ale nas ulet pouze omyl, ktereho do ted lituju, beru ho jen jako kamarada...Vim,ze k te udalosti mezi nami nemelo dojit..Vim to. Stalo se a tedka nevim jak z toho ven, s pritelem jsme si vyrikali nase neshody, planujeme budoucnost, moc se me omlouval,ze to bylo zpusobeno vse stresem z noveho zamestnani..Ocitam se v tezke situaci, nechci se rozejit s pritelem, stale odmitam kolegu z prace nekdy me prijde,ze proste to nechce vubec pochopit. Mam strasne vycitky, aby se o ulety nedozvedel muj pritel, strasne by ho to zklamalo...Nevim jak to prejit..kdyz kolegu denne vidam v praci,ale neni pro me nicim vic, nez dobrym pritelem...Nezastiram, ze v tak dlouhem vztahu se vytraceji ty vsechny veci, ktere splanuly prave proto mezi mnou a kolegou..Ale ja bych na to nejradeji zapomnela, pritele miluji. Poradte prosim...Dekuji. Linda.
Linda /25let/
ODPOVĚĎ:
Milá Lindo.Nevím, co můžete dělat jiného, než jen kolegovi z práce opakovat stále totéž - máte ho ráda jako kamaráda, ale milujete svého přítele, chcete s ním žít. Nesmíte se ke kolegovi chovat nikdy důvěrněji, nevzbuzovat v něm naděje. Že se zamiloval je jasné, asi jeho dlouholetý vztah spěje k zániku a vy jste mohla být jen dalším důkazem pro kolegu, že to s jeho přítelkyní nemá smysl. Pokud ale nechce slyšet na to, že to, co se mezi vámi stalo, bylo dáno vyjímečností situace, aktuální konstelací, a stíhá vás, pak je docela nebezpečný. A pak bych asi ukončila i přátelský vztah k němu,a vrátila se ke vztahu ryze kolegiálnímu. Ještě - ad vaše výčitky:-) Nic si nevyčítejte, to se může stát každému, je to celkem pochopitelné - partnerská krize svede k sobě dva lidi, pokud ji prožívají oba, velmi často.Není to vaše vina. Navíc, říkáte, že kolegu jste přitahovala od začátku...
7.1.2006 11:18
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, odpovídala jste mi na dotaz, jak vpraxi vést soužití v nové vytvořené 5ti členné domácnosti, kde se očekává, že veškeré domácí práce dělá žena. To, co jste mi poradila, to jest pohovořit společně, každý říct své představy , to vše se událo, pouze se to nedalo na papír. Výsledek jsem popsala, manžel a jeho děti si představují, že budu dělat vše jak dělala za života babička, moje dcera ( je jí 23 let) až podle toho, co budou dělat manželovy děti, které zatím nedělají nic a já mám představu, že udělám hlavní část prací, ale ne všechno, o určitou menší část že se podělí zejména všechny tři děti, protože manžel se zase zabývá pracemi okolo domu a zahrady. Můj problém je v tom, že oni souhlasí s mou představou, ale praktikují svou. A tam já nevím co konkrétního udělat dál. Apelujete na mě, abych brala dvě 23leté a jedno 17leté dítě jako dospělé,takže očekávám, že když se takto v klidu u stolu dohovoříme ( oni si sami vybrali činnosti ), že ten udělá 1x za týden to, druhý ono a třetí tamto, že to jako dospělí lidé také udělají, ale oni prostě tuto věcnou a klidnou dohodu zcela ignorují a když bych ráda, aby jí dodržovaly, tak jsem já ten potížista. To je jako by vám v zaměstnání řekli, že budete dostávat každého desátého výplatu a když se přijdete patnáctého zeptat, kde jsou peníze, tak vám odpovědí co vlastně chcete, vždyť přece vám řekli, že je každého desátého dostanete.Připadá mi to od dětí jako neuvěřitelně sprostá taktika,naprosto nehodná dospělých lidí, ale pro ně zatím velice účinná. Nedělají totiž nic a mají veškerou péči . Věřte, že když se domáháte tak potřetí nebo počtvrté dalšího hovoru a všichni na vás koukají jako na blázna, tak opravdu už si nejsem jistá, jestli do příslušného zařízení nebudu za nějakou dobu směřovat.
Karolína, 47 let
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Karolíno. Pak nezbývá nic jiného, než že vy si budete plnit své věci, které vy uznáte za vhodné a nebudete důsledně dělat nic z toho, co mají na zodpovědnost oni. Hlavně si tím nenechte otrávit život a vztah k manželovi, to by byla škoda.
7.1.2006 11:23
OTÁZKA:
Dobrý den. Nevím si rady a přestože je mi jasné, že se musím rozhodnout sám,moc rád bych znal váš názor. Je mi 40 let,jsem 17 let ženatý a máme 3 děti (od 11ti do 15ti let). Miluji svou ženu, jenže před půl rokem jsem náhodou objevil v počítači její milostnou korespondenci. Několik měsíců mi tvrdila, že je to nesmysl a nabízela mi různá krkolomná vysvětlení, kterým jsem se snažil srdcem věřit ale rozum mi říkal, že to tak není možné. Nakonec přiznala, že má poměr.
ALE nechce rozbít a ztratit rodinu, nechce se rozvádět ALE nechce se vzdát ani svého milence.
Chce prostě mít všechno.
A já si připadám jako v pasti a nevím co dál. Ona odejít nechce, když odejdu já, ztratím děti. Nechci to hnát tak daleko, aby se děti musely rozhodovat, s kým chtějí dál žít.
Žena je schopná dál žít se mnou, jakoby se nachumelilo, starat se o rodinu i se se mnou milovat, jenže mně ničí, ubíjí a ponižuje to vědomí, že miluje někoho jiného, schází se s ním, touží po něm, miluje se s ním.
Je normální a snesitelné žít v takovém vztahu? Musí člověk kvůli dětem a zachování rodiny vydržet všechno? Opravdu si nevím rady a všechna řešení mi připadají špatná.
Jiří
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jiří.Pokud byste strpěl dále žít v již nyní oficiálním trojúhelníku, pak byste byl vy tím, kdo jej legalizuje.Choval byste se jako slabá,závislá osobnost.Promiňte mi tvrdost mého pohledu,vím, že je to vše mnohem složitější.Nevím, zda manželčin mimomanželský vztah je důsledkem její dlouhodobější nespokojenosti ve vašem manželství, nebo prostě po 16-17 letech manželství někoho potkala a stalo se jí, že se zamilovala.17 let žití spolu, od vašich 23 let, 3 děti, povinnosti, domácnost - to je spojeno i se stereotypem v životě, který se dá nahradit nějakým oživením... U vás je ale stav vážný.Většinou, při odhalení nevěry, dojde k nějakému předělu.Buď se mimomanželský vztah ukončí, nebo ten, kdo má někoho jiného, nakonec odejde. Ale-z jeho odhalení vyplývá nějaké rozhodnutí.Vy se však rozhodnutí bojíte, manželka pak nemá moc důvod něco řešit, něco měnit.Měl byste jí dát najevo, že tento stav je dlouhodobě neúnosný.Můžete jí dát nějaký čas, na němž byste se spolu dohodli, ale ona by měla mít jasno: buď vy, nebo on! Myslím, že je toho na vás docela dost, nechcete navštívit psychologa? Kdybyste chtěl vše více prokonzultovat se mnou, můžete.Tel. na mne je 603454953.
7.1.2006 13:04
OTÁZKA:
Preji pekny den! Psala jsem 29/12/05 ohledne vztahu s muzem /41/ v nasi firme...Jde o to ze ma ted opravdu moc prace-byl konec roku a zacatek noveho-pracuje jako it manager-takze musi predelat kompletne cely pocitacovy system, k tomu ma "pochuchane" zdravi (pred rokem operace zaludku kvuli vredum a dvanacterniku), dale ma matku v depresi...a ja jsem mu udelala na Silvestra po sms scenu...do e-mailu mi napsal ze ho s prominutim s..u neustalym fnukanim a tou sms na Silvestra...omluvila jsem se mu a nabidla usmireni, prijal ho...trapi me ze na me nema cas, a mam pocit ze ho ztracim...take od noveho roku zacina odvykat s kourenim, a pitim piva, coz mu na psychice neprida. Po "Silvestrovske sms" mi, pravda, v nedeli odpoledne volal, ale vytykal mi me neustale fnukani a bolest bricha, kterou trpim...ze pry se nedokazu zabavit a jenom sedim a narikam. Je mi toho hrozne lito a mam strach, ze to timto mezi nami "zaskripe"...a treba to poznamena nas vztah, coz nechci. Nechci se mu vnucovat ani ho unahet, proto ho nechavam byt, ale bojim, se ze se treba neozve...Jak toho ma ted hodne, jakoby me neznal, na mejly, pravda, vzdy odpovi...Jsem hrozne vztahovacna...a vse si moc beru...Vim, ze ma spoustu starosti a "do toho jeste ja" ...Mam ho nechat "dychat" a vyckat az se ozve sam? Dekuji mnohokrat za odpoved. S pozdravem PT
Petra Tůmová
ODPOVĚĎ:
Ano, máte:-)
7.1.2006 13:06
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, rád bych Vás poprosil o radu s následujícím problémem. Před 6 týdny jsem začal chodit s dívkou, kterou znám už asi rok. Ona byla ta, která udělala první krok a naznačila zájem. Mě se líbila vždycky, ale pracujeme ve stejné firmě a nechtěl jsem mísit vztah a zaměstnání. Pravdou je, že tohle je nejlepší cesta, jak si přidělat další problémy. Už docela dlouho mám problém najít partnerku. Není to snad ani o tom, že by o mě ženy nestály, ale prostě ta pověstná jiskra přeskočí jenom málokdy a já sám nemám moc šancí někoho potkat. Nakonec jsme se dali dohromady a vše vypadalo naprosto skvěle. Asi týden po tom, co jsme spolu začali chodit jsme večer skončili u mě doma. Zjevně ani jeden z nás to neplánoval a bylo to uspěchané, navíc nepřipravené. Nikdo z toho neměl dobrý pocit. Od té doby jsem začal pozorovat docela markantní změnu v jejím chování. Vídali jsme se čím dál míň, až to dospělo do stavu, kdy jsem se potkali 1x týdně a párkrát spolu v práci zašli na oběd, kde jsem zůstávali nadále "kolegové". Má za sebou 2 a půl roku trvající vztah, který pro ni skončil hodně šokujícím zjištěním o jejím partnerovi. Prosím nechtějte abych ty důvody uváděl. Ten vztah skončil někdy v létě. Hned potom následoval další (řekněme léčebný, který člověku pomáhá na všechno zapomenout a pomocí kterého se snaží před problémy utéct). Ten skončil záhy. její partner byl v podobné situaci a prostě se zrovna potkali. Jak ona říká jeho chování se po nějaké době změnilo a ona zjistila, že to byl omyl a narovinu mu to řekla. Potom následoval vztah se mnou. Jsem člověk, který v sobě věci nedokáže dusit a cítím potřebu problémy řešit. Několikrát jsme se o tom bavili, ale nemyslím si, že to věci pomohlo. Navíc na ni vše začalo padat v práci a dostavily se i zdravotní problémy, které nejsou také zcela zanedbatelné. Zkrátka poslední dobou se toho nahromadilo opravdu hodně. Vždy, když jsem se jí zeptal na důvody proč se chová tak jak se chová, proč spolu nejsme víc, řekla mi, že jí je se mnou moc dobře, ale že poslední dobou je toho na ni hrozně moc, navíc po tom ukvapeném začátku jí došlo, že má problém hned někomu věřit, že se v předešlých dvou vztazích spálila a že doufala, že ten náš vztah vybudujeme postupně. Hodně přemýšlí nad svým životem, co bylo co bude. Já jsem se tohle snažil respektovat, ale nejsem schopný žít takhle na půl. Po měsíci to dospělo tak daleko, že už jsem nevěděl kudy kam a tak jsem si promluvil s její kamarádkou. Ta sama mi řekla, že vidí jak se trápím a netuší co se stalo. Spolu o tom nemluvily. Nabídla mi, že to udělá. To se také stalo a na další schůzce následoval rozchod. Sám sobě nějak namlouvám, že to rozchod nebyl, ale to jsou moje doměnky. Řekla mi, že o tom všem hodně přemýšlela a nechce mi ubližovat, což momentálně ví, že dělá. Potřebuje čas aby si vyřešila všechny své problémy, zdravotní i jiné. Jak ona to nazývá "není zdravá na duši". Ráda by se se mnou vídala a neztratila kontakt. Po pár měsících můžeme prý začít s "čistým štítem". V následujícím týdnu jsem se jí 2x zeptal jestli jsou ty důvody které uvedla opravdu jediné a pravdivé a zárověň jsem ji poprosil o upřímnost. Upřímná být umí a myslím, že věci říká tak jak jsou, ale někdy je to těžké. Ona mi řekla ano je to tak. Promiň chyba je na mé straně. (konec citátu) Mě na tom vztahu začalo hodně záležet a nechci to jenom tak vzdát. pokud to jde zachránit, rád bych se o to pokusil. Vánoce byly pro mě utrpením a celkově se to všechno na mém životě dost odráží. Má cenu čekat? Zabývat se tím? Dát tomu volný průběh? Můžou být důvody které uvadí pravdivě? Já osobně bych v takovém případě hledal oporu v partnerce. Omlouvám se za dlouhý dotaz a mnohokrát děkuji za odpověď.
Aleš. 27
ODPOVĚĎ:
Milý Aleši.Vy naznačujete, že vaše přítelkyně zažila v létě rozpad dlouhodobého partnerského vztahu za dramatických okolností.Z vašeho popisu dalšího průběhu jejího života vyplývá, že s tím vším opravdu není srovnaná.Snaží se o vztahy, které jsou ale zatím pořád "náhradní", neboli, jak to vy sám pojmenováváte, léčebné.Ale ona se opravdu musí nejdříve vyléčit ze zklamání a bolesti, kterou v létě prožila.Ještě patří někam jinam, i když by ráda patřila již někam do "budoucí perspektivy". Myslím, že si to opět více uvědomila při milování s vámi.Nechte jí, ať se vysvobodí z toho, co zažila dobrého i zlého v rámci tohoto vztahu a věřte jí.Říká vám to moc hezky, je fér.Vy můžete jen dát najevo, že tu jste, ale jinak nechat vše na ní.Nebojte, vy určitě vinu na ničem nemáte!
7.1.2006 13:39
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,
Rád bych se Vás zeptal na radu – před více než deseti lety jsem měl velmi krátký sexuální vztah s manželkou našeho tehdejšího souseda. Před nějakým časem se to dozvěděla moje manželka, která nyní, mimo jiné, používá tuto starou a dávno překonanou záležitost jako „univerzální klacek“, který lze vytáhnou kdykoliv se jí to hodí a použít jako argument typu „… však počkej až mu to řeknu!“. Jak bych se měl zachovat k manželce a ev. i bývalému sousedovi, s kterým do dneška kamarádím? Zajít s ním na pivo a říct mu to první, nebo vytrvale hrát Plzáka? Děkuji za Vaši odpověď. Dan
Dan
ODPOVĚĎ:
Dane, je těžké hrát Plzáka, když se to dozvěděla vaše žena. Jak? Proč jste nehrál Plzáka hlavně před ní?!!Rozhodně za sousedem - kamarádem nechoďte první, to by byla totální blbost:-)Možná by o všem měla vědět především ona (manželka souseda) a měli byste se dohodnout na verzi, kterou byste vypustili vy dva jednotně v případě, kdyby vaše žena své výhrůžky splnila.Cílem je nikomu a ničemu neublížit, tj. vše zcela zlehčit. Spíš bych ale přemýšlela nad vaším manželstvím a nad tím, proč má manželka potřebu vás vydírat.Zkuste se zaměřit spíš na váš vztah s ní,co změnit, vylepšit:-)
7.1.2006 13:47
OTÁZKA:
OTÁZKA: ( David ) Vážená paní doktorko, rád bych se Vám svěřil se svým problémem. Je mi 20 a 3 roky sem chodil s o 2 roky mladší přítelkyní. Byly sme spolu velmi šťastní, ale před půl rokem přišla krize. Přestal sem ji zničehonic zajímat. Vždy když sem došel k nim domů, tak si jen sedla k televizi a nevnímala mě. Takto sme trávili skoro celé prázdniny. Mimoto pořád jezdila na nějaké tábory. Chtěl sem se s ní rozejít, ale pak začal školní rok a trochu se to zlepšilo. Sice přestala mít úplně chuť na sex, ale občas sme chodili ven dobře sme se bavili. Občas ale dostávala ty svoje nálady a chodila ven spíš jen tak z donucení. Před týdnem a něco sme se nakonec rozešli. Říkala že mě má ráda, ale prostě nemá náladu na vztah a nedokáže nikoho teď milovat. Rozešla se protože nechce abych se kvůli ní trápil. Její minulý vztaj prý dopadl podobně. Má spoustu kamárádů a je s nima šťastná. Teď když sme se rozešli tak jezdí na diskotéky a tak a je tam dlouho do noci. To před tím nikdy nedělala. Vím že je konec, ale chtěl bych vědět proč vlastně. Co sem udělěl špatně. Asi je to tím, že se nechce vázat a chce si užívat, ale potom nechápu proč nemá chuť na sex... Před tím sme byli pořád spolu, nikdy sme se nehádali.. No snad sem ten problém popsal dostatečně. Budu rád když mi napíšete svůj názor. Předem děkuji. David
ODPOVĚĎ: ( 31.12.2005 12:24 ) Milý Davide. Z toho, co píšete, je jasné, že se budete muset s rozchodem, smířit. Byli jste spolu od vašich 17 a jejích 15 let. 3 roky mně přijde jako úžasná doba trvání vztahu v tomto věku, kdy ne všichni mají potřebu se více a dlouhodobě vázat. Vy jste byl její jistota, někdo, koho má opravdu ráda, ale pak jste se již více stával kamarádem, než partnerem se vším všudy. Asi se vám to bála říct. Píšete, že jste jí "zničehonic přestal zajímat" před půl rokem. Asi se v té době něco událo, zamilovala se do někoho jiného, krátkodobě, nevím.Ale asi s někým sexuálně byla, i proto odmítala sex s vámi. Ale nechtěla o vás přijít jako o člověka.Myslím, že zažila nějaké zklamání, Vy jste určitě neudělal žádnou chybu, tím se netrapte.Davide, zkuste to brát se vším všudy.Něco krásnýho jste spolu zažili, skončilo to, život jde dál.Na ni nikdy nezapomenete, předpokládám, že byla vaše první láska, ale budete potkávat další, nové vztahy. Nevím, kdy budete moc být spolu vy dva kamarádi. Asi, až to přebolí vás. Ale třeba nebudete ani chtít. Myslím, že vaše dívka ale k vám byla fér!
Moc Vám děkuju za odpověď. Přece jen jsem to ale nějak nepochopil s tím sexem. Píšete že asi s někým byla a kvůli tomu odmítala sex se mnou. Možná sem zapomněl dodat, že já jsem pořád ještě panic a ona panna (oba sme věřící). A nemyslím že by něco takového udělala. Ale nechci vám vyvracet Vaši odpověď, vy jste odborník. Navíc ani nevypadá na to že by zase chtěla s někým chodit. Jinak jsme pořád kamarádi jako před tím. To je asi všechno. Děkuju.
David
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Davide.Když si znovu přečtete svou původní otázku, je tam 2x otazník nad tím, že vaše dívka přestala mít chuť na sex, že už se v létě vašemu vztahu příliš nevěnovala. Z toho, co jsem měla od vás jako informace k dispozici, jsem mohla usuzovat...Vždy je to hypotetická fantazie, tak to asi bez ústního rozhovoru ani jinak nejde.Tedy - píšete-li o sexu,a ztrátě zájmu o vás, o jejích náladách, celkové ztrátě chuti o vídání se s vámi, já přemýšlím o sexu a vztahu. Je zde samozřejmě mnohem více variant,které by mohly stát za rozchodem - třeba její deprese,cokoli jiného.Nevím:-)
7.1.2006 13:59
OTÁZKA:
Vazena pani doktorko.Rad bych se s Vami poradil.
Je to asi pul roku co me opustila ma o rok starsi pritelkyne.Kdyz jsme se poznali, mela teprve dvouleteho syna.Byli jsme spolu skoro pet let moc stastni.Mela dobrou praci a tak jsme se domluvili ze se o chlapce budu starat ja.Po nocich sem pracoval a pres den se o nejstaral.Zacali jsme se mijet.Myslim ze jako muz jsem v jejich ocich upadl.Pri tolika povinnostech a unave jsem prehledl, ze zacina byt nestastna.Vse vyustilo v to, ze si nasla starsiho zajisteneho muze.Ihned jsem si nasel byt a dobrou praci, abych ji dokazal ze nejsem k nicemu, ale bylo uz pozde.Ted jsem moc nestastny.Ztratil jsem cloveka co jsem doopravdy miloval, ale take syna ktereho jsem vychoval. Prichazim do styku s mnoha zenami, ale nedovedu si predstavit, ze bych mohl nekdy byt s nekym jinym.Nedovedu se k ni chovat jako pritel, protoze ji moc miluji.Vlastne jsme se od naseho rozchodu nevideli,jen si obcas piseme.Nedovedu si predstavit ze ji zase uvidim a vsechno bude jinak. Nemohu se vyrovnat s faktem, ze je uz s nekym jinym.Hrozne mi chybi nas syn.Nasli jsme si k sobe nadherny vztah.Pripada mi to jako zly sen.Citim se docela zneuzity a nevim jak dal.Dekuji za pochopeni a za odpoved.
Tomas26
ODPOVĚĎ:
Milý Tomáši.Ve vaší situaci vám nemohu poradit nic, co by se mohlo týkat obnovení vztahu k ženě, již stále milujete.Ona odešla, vy se s tím budete srovnávat.Nejhorší na všem je, že je před vámi nejen cesta k přijetí a zpracování ztráty partnerky, ale i dítěte, které cítíte jako své, ale úředně vaše není.Nemáte tedy ani ze zákona žádný nárok na pokračování vztahu se synem, jemuž jste se tolik věnoval, s nímž jste si byli vzájemně tak moc blízcí. Ona nechce dovolit vaše vzájemné kontakty, nebo jste to vy, který se jich bojíte? Tome, cokoliv napíšu, bude pro vás znít banálně.Napadá mě k tomu totiž jen to, že takový holt ten náš život je.Štěstí, láska, ztráty, osamění, trápení, budování něčeho stále dál.V různém sledu a poměru.Kdyby jste to nezvládal dlouhodoběji, zkuste vyhledat nejen psychoterapeutickou péči, ale třeba by vám mohly pomoci na zvládnutí smutku i léky!Ale jinak - chápu, že se cítíte zneužitý.Cestu k synovi ,jemuž jste se intenzivně věnoval od jeho 2 do jeho 7 let,ale máte určitě pořád otevřenou, ne?
7.1.2006 14:19
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,ráda bych se Vám svěřila se svým trápením.Mám přítele 2 roky a poslední dobou mám občas strach z naší budoucnosti.Žiju sama a mám pro sebe svůj byt.Přítel není z Prahy a dojíždí do zaměstnání do Prahy.Myslela jsem,že spolu budeme bylet a taky jsem mu to nabídla.On nejprve souhlasil,ale když se blížil termín nastěhování,tak se vždy vymlouvat a skončilo to tím,že nakonec společné bydlení odmítl.Na druhou stranu je pravda,že u mě zůstává asi 3x týdně a většinou spolu trávíme i víkend u jeho rodičů.Já jsem už ve věku,kdy bych chtěla mít nějakou jistotu a časem bych chtěla i rodinu,ale přítel o společném bydlení nechce ani slyšet.Nedávno jsem se ho ptala,zda se mnou do budoucna počítá a on řekl,že ano,ale mám strach,že když budu chtít za 2-3 roky rodinu,tak že odmítne.Moc ho miluju a chci být s ním,ale on zatím nechce nic plánovat a řešit.Možná je to tím,že jsem moc tlačila "na pilu".Prosím podaďte,jak se mám chovat,aby vše dobře dopadlo.Děkuji za odpověď.
Anička 25
ODPOVĚĎ:
Milá Aničko.Nevím.A není to tím, že opravdu moc tlačíte na pilu?:-)Asi se bojí ztráty svobody, vaší kontroly. Chce si věci určovat sám, chce si sám určovat svůj režim.Pokud mu to je splněno, je s vámi rád. Kdybyste mu do toho povídala, něco by se zkazilo. Berte to tak, jak to asi je.Ještě není zralý na to, aby se vázal, cítil větší zodpovědnost vůči nějakému většímu celku. To neznamená, že vás nemá rád a že s vámi nepočítá.
7.1.2006 14:25
OTÁZKA:
Pani doktorka, prosim o radu.Uz ctyri a pul roku ziji s pritelem.Tri roky spolu bydlime.Zacatek vztahu byl krusny,s nikym prede mnou nebydlel, musel se hodne zmenit,nebyl zvykly myslet na oba, pomahat s pracemi, prizpusobovat se.Nyni to vypada velice dobre,jsem s nim vicemene stastna,jedina vec mi hodne vadi a nemuzu se s ni vyrovnat.Pritel chodi kazdy patek s kamarady do hospody.Vraci se kolem treti a vetsinou naprosto v pohode.To mi nevadi a absolutne to toleruji.Ale obcas (neni to malokdy) na spolecnych oslavach narozenin nebo Silvestru (ted se to treba stalo zae) se silene opiji,a neprestane,ani kdyz uz ma fakt dost a nohy ho nenesou.Vetsinou se mu pak nohy pekne motaj,vsichni se jim bavi (je fakt,ze jeho kamaradum to opravdu prijde vtipne) a nakonec ho musej dotahnout polomrtveho do postele.Opravdu nejsem pruderni,ale vadi mi,ze je se neovladne,ze nedokaze v pravou chvili prestat,boura pak do veci, je trochu sprosty a vypada fakt hrozne.Stava se to tak cca 5 do roka,obvykle se treba i zrani (minule si na grilovacce oprel o rozhaveny gril a ma deset cm dlouhou jizvu).Nedokazu to ignorovat.Kdyz se o tom snazim bavit,tak mi odveti:"no,co tak jsem se krapitek opil,no?" A tim ta zalezitost konci.Dekuji za Vasi odpoved.Jinak je velice mily,hodny, tolerantni,pomaha mi doma, je pozorny
Barča 28
ODPOVĚĎ:
Milá Barčo.Je to na vás.Buď to budete příteli 5x do roka tolerovat, nebo to pro vás není přijatelné a budete se muset rozejít. Důležité je, jestli za ty více než 4 roky pozorujete nějakou progresi - neboli stupňující se frekvenci těchto alkoholových epizod včetně zhoršujícího se stavu pod vlivem alkoholu. Nebo- zda se jedná o setrvalý stav.Kdyby se to zhoršovalo, hrozilo by riziko závislosti na alkoholu (pozor, závislost na alkoholu může být i tzv.kvartální, to znamená, že člověk nemusí pít denně,ale kvartální pitky se protahují do několikadenních tahů).Chápu, že vám přítelův stav v podobě, jakou popisujete, vadí.Musí se tím asi ve vašich očích degradovat, to zase může mít negativní dopad na váš vztah k němu. Nemá cenu mu domlouvat, on odpoví vždy stejně. Pokud byste měla pochybnosti, můžete navštívit AT poradnu, která je v každém krajském městě, a tam se poradit s odborníkem, zda se jedná o závislost, či nikoli.
7.1.2006 14:47
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Chtěla bych znát názor odborníka na moji situaci, a proto Vám také píšu.
Hanina(23
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Hanino.Pokud mi svoji situaci popíšete, ráda vám odpovím:-)
7.1.2006 14:48
OTÁZKA:
Dobrý den, ráda bych se vás zeptala, jestli se zabýváte taky individuální poradenstvím či terapií. Mám už dost dlouho problémy, které mi ničí život a vztahy s lidmi, včetně toho s mým novým přítelem, o kterého velmi stojím. Nevím, na koho se obrátit. Můžete mi prosím pomoci? Děkuji a přeji hezký den.
Karolína, 23
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Karolíno. Psychoterapie je má profese.Pokud byste se na mě chtěla obrátit, můžete mě kontaktovat na tel.603454953
7.1.2006 14:50
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko měla bych dotaz, nevím jak dál, jsem 17 let vdaná, je mi 37 let a manželovi 43 let, dvě děti 16 a 13 let, manželství nebylo celou dobu idylické, bylo tam i fyzické napadání ze strany manžela i psychický teror, přesto jsem chtěla zůstat až do doby než budou děti velké-18 a více let, některé špatné situace jsem podvědomě zapomínala, prostě jsem to chtěla vydržet, manžel se mnou manipuloval, ale to vím až dnes, když jsem projevila vlastní názor, byla jsem blbá, nic neumím, všechno snižoval atd., izolace od rodiny a přátel, vždy to navlékl tak, že jsem to já kdo zpřetrhává svazky, na veřejnosti samý úsměv, ale doma boj, asi před rokem, možná to trvá déle, to nepřiznal, se stalo, že potkal nějakou ženu, prý je mu s ní velmi dobře, má tam klid a rozumí si spolu, já jsem ta špatná a pořád ho otravuju a něco chci, musím říci, ale že před půl rokem za mnou přišel s tím, že pro něho nejsem dost dobrá, a že si najde byt a odstěhuje se, byl to pro mě šok, pořád říká, že děti neopouští jen mě, protože 17 let trpěl a už to dál nemůže vydržet, po dvou měsících jsem přišla na to, že má tu pani, problém však je v tom, že je to už přes půl roku a stále je se mnou ve společné domácnosti, a přichází a odchází od ní k ní, to je hrozné, nemohu se s tím vyrovnat, že po všech těch letech a po tom všem co jsem s ním vytrpěla, mě takto odkopne, navíc se se mnou nechce spravedlivě podělit o majetek ale to je věc jiná, navštívila jsem i psycholožku, řekla, že jeho reakce nejsou normální, moje ano, ale jak ho mám dostat z hlavy a tu ženskou také? Máma říká, že musím v sobě najít vnitřní sílu a pud sebezáchovy, aby mě nezničil úplně, ale nějak to neumím, schválně mě provokuje, a já mu na to skočím, našla jsem si na netu, že on je prostě manipulátor a že mě ovládal a teď když nemůže... nebo našel někoho koho ovládá lépe, poraďte mi jak se s tím mám vyrovnat? Děkuji
SylvaZ.
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Sylvo.Vaše maminka má pravdu v tom, že byste se měla postavit na své vlastní nohy. Z vašeho popisu nemám pocit, že by vaše manželství bylo šťastné, přesto jste se chovala jako závislý partner, s nímž se - tím pádem - dalo manipulovat. Neboli - každý "manipulátor" musí mít k dispozici toho, kdo je manipulovatelný...Sylvo, ve 37 letech si můžete nalézt svůj vlastní nový život, ale až tehdy, kdy se dostanete ze začarovaného kruhu pocitů křivdy a nutnosti vděku.Vy už svého muže nemilujete, nestrádáte ztrátou lásky milovaného člověka.Vy trpíte nespravedlností, jíž se on na vás setrvale dopouští.Naprosto tomu rozumím, ale musíte něco změnit vy.Na sobě. On vám nepomůže, musíte pomoci vy sama sobě. K tomu ale opravdu budete podle mě potřebovat psychologa a déledobější individuální psychoterapii.Nebojte, a jděte do toho co nejdříve.
8.1.2006 13:32
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, je normální, že moje vlastní matka nadržuje při rozvodu s mým mužem jemu? Dokonce ho pozvala i s dětmi na vánoce na oběd ke tchyni, občas něco pro něj uvaří - z čehož nedá dětem nic - a telefonují si. Díky za odpověď.
Alice
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Alice. Nemohu posoudit, zda je to normální, či ne, protože o vás nic nevím. Vaše matka má prostě svůj hodnotící postoj a dává za pravdu manželovi proti vám.Manifestně to dává najevo, možná i proto, že se takto snaží o udržení vaší kompletní rodiny.
8.1.2006 13:34
OTÁZKA:
Dobrý den,
jen ve stručnosti: před několika týdny jsem prožil románek s kolegyní (přesněji podřízenou) v práci. Jsem svobodný, ona také, docela nám to klapalo, přestože mě upozorňovala na to, že se zatím nechce vázat (je jí třiadvacet), a že má v srdci ještě minulý vztah.
Donedávna měla totiž poměr s ženatým mužem a tvrdí, že ho stále miluje. Po dvou či třech měsících navíc stále odmítala dát kolegům v práci najevo, že spolu něco máme, protože "se to nehodí". Nemyslím, že by v tom byl problém (ve smyslu směrem k našemu společnému zaměstnavateli), a protože mě to mrzelo, několikrát jsme se pohádali.
Momentálně jsme se dohodli na tom, že spolu nebudeme oficiálně chodit ani spát (více méně kvůli ní, ale navrhl jsem to já, protože mi situace vadila). Ona souhlasila, ale přesto mi stále naznačuje, že jí nejsem lhostejný: je smutná, když jí nevyhovím v tom nebo onom, nedoprovodím domů a podobně. Jenže na druhé straně mi hned řekne: na mě se nevaž, já ti teď lásku dát nemůžu...
Několikrát jsem jí naznačil, že bych se rád "usadil", to jest založil rodinu: finančně zajištěný jsem, ale ona tvrdí, že je na to ještě mladá.
Zdá se, že se k sobě nehodíme, ale na druhé straně, myslím, že se máme rádi. Já ji určitě a ona ke mě taky něco silného cítí.
Myslíte, že má smysl čekat a držet status quo (vidíme se denně v práci)? Jak dlouho může čerstvě vystudované vysokoškolačce trvat, než vystřízliví z naděje, že se kvůli ní ženatý rozvede a bude jí věrný až do smrti?
Trápí mě to a nevím, jestli se raději nemám vzdát nadějí a hledat štěstí někde jinde...
Předem díky za váš názor a hodně úspěchů do Nového roku... .-)
pan L., 28
ODPOVĚĎ:
Dobrý den i vám, pane L.Myslím, že problém nebude v tom, zda se k sobě hodíte jako osobnosti a zda byste měli někdy v budoucnu šanci na vytvoření pevného a stabilního svazku.Problém je v nedostatečné synchronizaci očekávání od partnerství. Nesešli jste se prostě ve správnou dobu.Vy chcete mnohem více, než vaše přítelkyně - podřízená.Chcete závaznost, rodinu.Ona si "líže rány" z předchozího vztahu, zároveň potkala vás, který jste jí byl blízký.Mám, pocit, že jste jí nedal dost času na to, aby rozhodovala i ona, co se kdy jak bude rozvíjet.Důležité pro vás bylo více to, jaké potřeby máte vy.Víte, musíte vědět vy, zda váš cit k ní je natolik silný, že vám bude stát za to čekat a nevzdávat své naděje...
10.1.2006 17:17
OTÁZKA:
Dobrý den, již půl roku jsem v mileneckém vztahu. Jsem vdaná 3 roky. On 6 let. On jedno dítě, já žádné. S manželem mám výborný vztah, vyhovujeme si navzájem, je tolerantní, pracovitý, vše si jen můžu přát. Je velice sexu chtivý. Takže bych si vlastně neměla na nic stěžovat a neměla bych mít žádný důvod k nevěře. Ale milenec mi prostě "voní" mnohem více.Doma po sexu nějak netoužím, ale jakmile jsem s milencem a je možnost, jsem aktivní tak, že se absolutně nepoznávám. Nevím, jestli je to tím¨, že je to zakázané, něco nového, trošku asi zamilovaná jsem, ale kočíruju to celkem solidně. Manžel nemá ani tušení. Nemám sílu to ukončit s milencem. Milenec také ne. Je na tom podobně. Oba víme, že spolu nemůžeme být, nechceme své partnery opustit. Někdy to neřešim, někdy s v tom plácám a ubíjím se výčitkami, někdy prostě mi to je absolutně jedno. Vím,že to jednou skončí, pravděpodobně mým těhotenstvím, protože ani jeden nemáme sílu to ukončit. Už jsme se 2x rozešli, ale spíš jsem ho donutila, aby to ukončil. Já jsem na to slaboch. Bojím se, že doma mi to bude chutnat čím dál tím méně. Chtěla bych zažít sex s manželem jako s mým milencem. Co s tím?? Předem děkuji za odpověď....
Lena 26
ODPOVĚĎ:
Milá Leno:-)Vždycky je to hazard - i se sebou samotnou a s našimi city. Mimomanželský vztah má svá pro i proti.Vy si zatím namlouváte, že v tom vašem půlročním vedlejším vztahu je prioritou skvělý sex, jinak máte racionálně i hodnotově jasno v tom, že prioritní je váš manželský vztah...Ale tenhle rozpor je přesně bariérou v tom, abyste mohla toužit po manželovi stejně, jako po milenci.Čím více si užíváte sexuálně s přítelem, čím více si ho zakazujete, tím méně pro vás může být přitažlivý v tomto ohledu manžel, který je tak náruživý,"sexuchtivý".Je to mj. i otázka poměru mezi nabídkou a poptávkou.Nevím, jak vám poradit.Chtělo by to asi spíše osobní rozbor. Základním problémem bude ale asi přesně to, co píšete sama: rozdíl ve "vůni" obou dvou, zároveň větší vzrušení již z toho, že děláte něco "zakázaného"...
10.1.2006 17:31
OTÁZKA:
Dobrý den,ráda bych Vás poprosila o radu.Ani nevím jak začít.Je mi 25 let,mému příteli 29 a žijeme spolu.Přítel je rozvedený,já sama měla 2 vážné dlouhodobé nevydařené vztahy.Přítele mám velmi ráda,problém je v tom,že spolu žijeme krátce a možná i proto se často hádáme.Přitom je to kvůli maličkostem,partner je od rána do večera v práci,domů přichází unavený,vyčerpaný,chápu ho.Vyžaduje ode mě veškerou podporu,když přijde domů,jsem to já,která ho musí obejmout,věnovat se mu.Často mi vyčítá,že ho nemám ráda,tak jako dříve,pořád chce dokazovat mou lásku.Pokud se k němu nepřitulím první,je zle.Je na mě hodný,ale mám pocit,že vše musím udělat podle toho jak si přeje on,pak je spokojený.Jakmile se mi něco nelíbí,chtěla bych si s ním o tom v klidu promluvit,rozzlobí se,že mu něco pořád vyčítám.Když se pohádáme a on ví,že to byla jeho chyba,musím to být já,která přijde ,nestečí ode mě omluva,ikdyž chybu udělal on.Musím ho přímo rozmazlovat(nevím,jak to nazvat)aby se uklidnil.Moc mě to trápí.Cítím,že je to muj životní partner,jinak,je moc hodný,koupil by mi na co bych si ukázala,pokud potřebuju pomoc,pomůže.Jen kdyby někdy ustoupil,abych si nepřipadala vedle něj méněcenná.Je strašně tvrdohlavý a hádky jdou do extrému.Prostě někdy nevím co udělat,jak to udělat správně,aby byl spokojený.Moc mi na něm záleží,vím,že je jinak moc hodný a citlivý.Možná citlivý až moc a pak se to projevuje v hádkách.Vztah ukončit nechci,v tom mám jasno,jen nevím jak to řešit.Prosím poraďte.Děkuji
Libuše
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, milá Líbo. Z vašeho psaní mám na 1.dojem pocit, že váš přítel byl dlouhodobě poškozován a degradován v mužské roli - ať již partnerské, nebo synovské.Asi nedostával příliš ocenění,uznání, satisfakce od ženy, což je pro něj velmi důležité. Nevím, jaký vztah k němu měla v dětství jeho matka, jaký jeho exmanželka, ale je evidentně nenasycený proklamativní evidentní láskou.On sám - díky své vyprahlosti - neumí totéž dávat, vše bere jako výčitky a kritiku. Bude to velmi křehká, psychicky labilnější osobnost.Ano, hodný,citlivý, ale neschopný asi být oporou, pokud budete v krizi vy. Nevím, co vám mohu poradit, jen vám takto mohu zprostředkovat svůj první dojem. Další si musíte zvážit do svého budoucího života vy sama:-)...
10.1.2006 17:40
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko! Budu se snažit vylíčit co nejlépe svůj problém.Se svým partnerem chodím skoro 3 roky.Po dokončení VŠ jsem začala pracovat,bydlim s nim a s jeho maminkou.Původně jsme planovali cestu do zahranici, z toho nakonec seslo-diky nemu (konicky, kamaradi a rodina).Nasel si praci, se kterou vsak není spokojen.Problém nastal na začátku u mě-začalo mi vadit, ze nemame zadne soukromi a také jsem se obávala aby nakonec nechtel zůstat u maminky a také jsem mu přestala věřit že mě miluje.Díky tomu jsem začala být protivná, ztratila jsem chut něco dělat. Jenže díky těmto mým náladám začal partner přemýšlet o našem vztahu.Začal pociťovat že ještě není připravený na vážny vztah, že by si chtel uzivat a přemýšlet,zda jsem vubec ta prava a ze neví jestli mě jeste miluje. Po tomto me napadlo jediné a to - se rozejít.Jenze na to partner mi odpověděl ze to není řešení, že mě ma rád, a že si nepředstavuje ze by strávil zivot s někým jiným a kdyby jsme se rozesli, tak by toho do konce života litoval.Už vubec nevim co si myslet a delat.Myslím si ze nejlepší by bylo kdyz budem chvili odděleně a ujasníme si oba co chceme.Partner je moc hodný, možná až moc a tohle chování mě k němu vůbec nesedí. Nic jsme si neudělali, všechno bylo v pohodě. Prosím Vás tedy o radu.Partnera opravdu moc miluju. Takového člověka jsem celý život hledala.
Mafinka
ODPOVĚĎ:
Mafinko,3 roky chození, rozdílné životní zkušenosti, rozdílné rodinné zázemí u vás obou, rozdílná očekávání od podoby vztahu.To samo o sobě je důvodem ke krizi-Nenaučili jste se spolu evidentně otevřeně komunikovat o problémech. Nedokážete řešit věci jen vy dva spolu. Jakoby mezi vás pořád někdo, nebo něco, vstupuje, jakožto rušivý faktor. Nejsem si jistá, zda by to vyřešilo zrovna oddělené bydlení každého z vás.Spíš byste se měli naučit být zkušebně více spolu, bez jeho maminky.Ale s rezervou v zády - kdykoli je možnost se vrátit do stejných podmínek. Jinak - nechcete vyhledat psychologa k ústním povídáním?:-)
10.1.2006 20:12
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, prosím o radu.
Nevím jak stručně jasně popsat svou situaci.10let znám a 6let jsem chodila s přítelem (30), vše bylo nádherné přímo pohádkové, bez hádek, 3roky jsme spolu stastne bydleli, v současné době jsme se nastehovali do noveho (jeho)bytu,v sexu jsem citila, ze je vse OK. Studuji VS, pritel jiz 3roky pracuje.Utvrzoval me v tom, ze je ideální parner se vsím vsudy, budoucí otec mych detí..V ničem jsme jeden druhého neomezovali, tolerance, ...Jenže zničeho nic přítel řekl: "je v tom někdo jiný", "konec".Tvrdí mi, že s ní nechodí, nespí jen že se párkrát viděli(14dní). Znam ho a vím, že by mi v tomhle nelhal (aspoň doufám?).Ze ona byla jen impulsem k tomu, abychom se rozesli. Ze pry o tom premyslel delsi dobu.To se celou tu dobu dokázal pretvarovat, delat ze nic? Nemuzu uverit! Nechal me nastehovat, vse zaridit v novem byte a najednou staci 14dni k tomu, aby vse skoncilo? Nechce se mnou o tom moc mluvit, neozývá se. Nabízí mi bydlení jak dlouho budu potřebovat, tvrdí mi že me má strasně rád, že si zasloužím někoho lepšího, ze jsem pry moc hodna....citim se hrozne, nevim co delat. Prece jen tak nedokaze ukončit 6 let společneho zivota? Nikdo neveri, jeho rodina, pratele....hrozne to boli!!!
pida22
ODPOVĚĎ:
Milá Píďo.Moc si nejsem jistá, jak vám mohu poradit.Jste spolu od vašich 16 let.Znáte se hodně dlouho, máte dlouhou společnou životní historii.Všichni si zvykli jako na samozřejmost, že k sobě patříte.Cítila jste to tak vy, vaše rodiny, vaši přátelé.Nevím, zda váš přítel, který je s vámi od jeho 24 let, měl po celou dobu vašeho vztahu stejný pocit, ale nejspíš ano.Poznal vás ve věku, když už měl něco za sebou - myslím nejen v lidském, ale i opravdu jen v partnerském kontextu.Ale možná měl někde vzadu i nějaké otazníky, touhu potkat někoho nového, poznat ve srovnání s někým dalším, zda jste vy ta pravá. Mužovy pochybnosti se v intimním životě nemusejí markantněji projevovat... Jenže - je rozdíl mít podvědomě pochybnosti, ale nemít reálný důvod k rozchodu.Je možné, že tím je právě ta dívka, která se v jeho životě objevila. Ona nebude sama o sobě příčinou, spíš jen novým impulzem a potvrzením jeho potřeby jít dál. Je možné, že se bál budoucnosti v podobě rodiny, dětí. Pro muže je perspektiva rodiny často dost obtížně představitelná , spojená s pocitem ztráty svobody. Píďo, nevíte, co z toho vzejde.Vy můžete nyní udělat jen to, že mu dáte jasně najevo, že jej milujete a chtěla byste s ním být. Jinak ho ale příliš často nekontaktujte, respektujte jej.Nejen vy, i on to má strašně těžké, protože vás má jednoznačně pořád velmi rád, jak říká.Jen tam ale prostě je nějaké ale.Vím, že to bolí, a bolet bude.Ale já vždy věřím na to, že jestli k sobě patříte, oba to pocítíte a vrátíte se k sobě, budete spolu žít.
11.1.2006 16:02
OTÁZKA:
Dobrý den,pracuju ve firmě,která má pobočky po celé ČR,před nějakou dobou jsem potřebovala radu(pracovní) a zatelefonovala jsem kolegovi z jiné pobočky.Od té doby si píšeme sms,voláme si a tak.Trvá to asi půl roku,domlouváme se na schuzce,ale zatím z toho vždy sešlo(obavy? jeho i moje)také mám přítele(5 let) a měli jsme problémy a asi ještě máme(ale o tom psát nechci)můj "přítel na telefon"to ví on mometálně bez přítelkyně.Víte moc hezky se mi s ním psalo a tak,ale už se asi tak týden neozval.Já vím,že nejste a a ni nemůžete byt vědma,ale nevím mám mu napsat nemám?nechce vypadat jako otravování.Děkuji za radu.I když vím,že tady asi každá rada drahá:)
Kristýna 23
ODPOVĚĎ:
Kristýno, ve vašem případě byste rozhodně mohla být vědmou spíše vy sama:-)Já neznám intervaly vašich SMS, ani to, kdo býval většinou iniciátorem kontaktu.Psali jste si, nebo telefonovali, denně?Začínalo to přáním dobrého rána?Začínal to on?Na základě zkušeností z předchozího půlroku vy musíte sama nejlépe vycítit, zda se děje něco mimořádného. Kdo vaše setkání zdržoval a oddaloval?Nevím, jestli jeho odmlčení je strach z osobního setkání, nebo to, že potkal někoho nového. Právě proto, že nic moc nevíte, počkala bych asi,být vámi, ještě do příštího týdne, a pak bych poslala nezávaznou, ale milou zprávu jako laso.A uvidíte, jaká bude jeho reakce...
11.1.2006 16:12
OTÁZKA:
Dobrý den, měla bych dotaz ohledně svých rodičů. Oni dva nejsou nejspíš tím "ideálním" párem, když jsem byla malá často mezi nimi byly neshody, ovšem jak šel čas, neshody se pomalu začaly uklidňovat. Je pravda, že občas stále docházelo k menším hádkám, ale ty větší ustaly. Ale najednou se u nás trochu změnila situace, začaly se projevovat okolní problémy (nemoc a stáří prarodičů, smrt blízkého příbuzného) a najednou je toho na nás všechny asi moc a staré problémy vyvstávají na povrch. Já (společně se svým manželem) bydlím blízko rodičům, takže toho často nejsem ušetřena, ba někdy do toho bývám vtažena. Před manželem se to snažím zamluvit, aby si neudělal na mé rodiče nějaký špatný názor. Mám pocit, že to nejsou jeho problémy a nechci mu tím zatěžovat hlavu. Dnes jsem ovšem dospěla k názoru, že už to asi rodiče samotní nezvládají. Určitě je to také kvůli tomu, že bydlí dohromady s nemocnými prarodiči a toto soužití generací je opravdu složité (i když vlastně tak žijí dohromady celý život, ale stáří a nemoci to vše mění). Můj konkrétní dotaz je tento. Cítím, že nejvíce pomohu, zařídím-li rodičům nějaké posezení u psychologa. Nejsem si ovšem jistá, jestli je "donutím". Nevím, jak to mám zaobalit. Jestli tam pozvat nejdříve každého zvlášť nebo oba dohromady. Také mě napadá, že bych možná mohla jít na návštěvu k tomuto odborníkovi já a možná až s ním zvážit vhodný postup. Vážím si vašich názorů, tak předem děkuji za jakoukoliv radu. Bohužel nejsme z Prahy, takže se budeme muset obrátit na nějakého Vašeho kolegu. S přáním všeho nejlepšího do nového roku, Tereza.
Tereza, 25
ODPOVĚĎ:
Moc vás zdravím, Terezo.Z vašeho psaní je vidět, jak je toho na vás opravdu moc.Jste člověk, který má zodpovědnost vůči všem vašim blízkým, nevím, jak moc umíte myslet i jen sama na sebe.I to je někdy moc důležité!:-) Na vašem místě bych rozhodně zvolila 3.variantu - tj. zprvu vaše individuální návštěva u psychologa, kterého si vyberete.Poznáte jej nejen jako odborníka, ale vycítíte i to, jaký je člověk. Uvidíte způsob jeho práce, budete se spolu moci domluvit na následujícím aranžmá. A pokud budete nabízet (navrhovat) rodičům návštěvu u něj, budete vědět, ke komu je posíláte. Ať se to povede:-)
11.1.2006 16:26
OTÁZKA:
Dobrý den,pani doktorko, jsem lesbička,mám přítelkyni o 6let mladši(mě 29,jí 23)Moc se milujeme,ale bohužel jsme obě tvrdohlavé,takže u nás často dochází k hádkám, které jsou také způsobeny její chorobnou žárlivostí..Jedna hádka skončila tak,že jsme se servaly jak psy,zatmělo se mi před očima a bylo to..Obě toho litujeme,ale nejde to vrátit,myslíte,že bysme měly navštívit obě psychologa?Nedá se tu přesně popsat jak je to mezi náma..Díky za odpověď.
Lucie
ODPOVĚĎ:
A co myslíte vy, Lucko? Já nevím, jak vaše rvačka vypadala a jaké má důsledky do vašeho vztahu dál.Mohlo to být varování v tom, že byste spolu měly více komunikovat.Ale žárlivost, to je složitější věc, ve vztahu dost velký problém! Jo, myslím, že byste psychologa rozhodně navštívit měly. Můžete oslovit jakéhokoli psychologa se specializací na partnerské vztahy. Držím palce:-)
11.1.2006 16:30
OTÁZKA:
Vazena pani doktorko,
ziji v cizine s pritelem priblizne jiz pul roku a letos na novy rok mne pozadal o ruku. Ja jsi ale nejsem zcela jista jestli je to ten pravy a proto jsem si Vam dovolila napsat. Na jednu stranu s nim mohu mit tzv. beztarostny zivot, prave koupil krasny dum, pristi tyden dostanu auto, nepracuji a vse co potrebuji mi bez problemu obstara, zaridi atd. Na druhou stranu ode mne ocekava ze ja zase obstaram veskerou domacnost a budu vzdy pripravena ho repezentovat ve spolecnosti, kdyz je potreba. Ovsem rprezentovat tim zpusobem, ze se budu usmivat na vsechny strany, rikat jak je vse skvele a hlavne si nikdy na nic nestezovat atp. Vite - takova ta funkce krasneho doplnku. Jiste, ze i to by se dalo obcas vydrzet, ovsem hlavni problem je to, ze muj snoubenec je vetsinu casu mimo domov a to predevsim vecer, kdy ma ruzna jednani, vecere atd. a ja tak travim pet ze sedmi veceru sama doma; cekam az on se vrati (vetsinou v lehce podnapilem stavu) domu a tim veskere me aktivity konci. A kdyz jsi stezuji; ze si pripadam sama atd., tak se mi dostane odpovedi, ze on je ten ktery plati ucty atd. a ze se bud smirim s tim, ze on ma sve povnnosti atd. nebo at si tahnu odkud jsem prisla.. Muj probem, na ktery bohuzel neumim nalezt odpoved je ten, jestli ma smysl zustat s clovekem, o kterem vim, ze se mnou chce mit rodinu (strasne touzi po detech) a ze ji zabezpeci, ale na druhou stranu vim, ze budeme zit ne spolu ale vedle sebe... Ja vim, ze casem si tu najdu pratele a ze az budu mit automobil, tak si budu moci najit sve konicky, chodit do posilovny, do skoly naucit se radne jazyk atd. a ze se to vse treba zlepsi, ale treba taky ne. Jsem ted opravdu velmi bezradna a nevim si rady...
Barbara
ODPOVĚĎ:
Milá Barbaro.Schází mi více informací.Např.v jaké zemi (světadílu) žijete, kolik je vám přibližně let, jak dlouho jste se s přítelem znali, než jste se rozhodli pro společný život v jeho domově, co jste dělala předtím, jak moc jste zvyklá žít s přáteli, nebo jste spíš uzavřenější typ, který potřebuje především úzký partnerský život, atd atd. Bez toho vám mohu těžko cokoliv poradit.Z vašeho psaní je jasné, že se nyní cítíte osamělá, nejistá, nerozhodná, že nejste ,ač obklopená maximálními materiálními hodnotami, šťastná.Víte, záleží opravdu hodně na typu vaší osobnosti i na jeho, na společnosti a jejích konvencích, v níž žijete.Zažila jsem jako psycholog u svých klientek mnoho zklamání z toho, když opustila domov, kde má zázemí( nejen rodinu, ale i své přátele), šal za láskou, a pak zjistila, že v cizím prostředí žít nemůže, že tam strádá.Ale zažila jsem i krásné vztahy,které takto vznikly. Vaše nevýhody jsou jasné: absolutní ekonomická závislost na partnerovi, ale i závislost společenská.Jazyková bariéra, absence zázemí kromě něj, který ...Zkuste si to vše v sobě srovnat a zvážit poměr zisků i ztrát. Závisí to jak na vašem hodnotovém žebříčku, tak na tom, jak moc jej milujete, jak moc jste ochotna se pro život s ním obětovat. A on by měl vědět, že něco obětujete.Jinak si vás jen kupuje...a bude se k vám chovat ponižujícím způsobem.
11.1.2006 16:48
OTÁZKA:
Dobrý den, je mi 29 let,jsem 4 roky vdaná, ale s mým mužem jsme už 9 let, máme tříletou dceru.Náš vztah byl od začátku nádherný, klidný, vyrovnaný.To, co jsme si naplánovali (bydlení, dítě, dovolené...)se splnilo.Můj muž je velmi hodný, zodpovědný..Bohužel tot ideálno bylo zničeno. Před rokem jsme koupili domek a začali s jeho rekonstrukcí-velmi duševně náročné. postupem doby se muž začal odcizovat(psychicky i fyzicky). Před měsícem jsem zjistila to, čeho jsem se bála-má jinou, navíc z práce.On neodešel, já jej nevyhnala.Oba jsme velice zodpovědní, navíc se máme rádi.Ale on se stal dle p. Plzáka "kyvadlem".Ze vztahu neumí vycouvat,svou rodinu opustit nechce.Jak to mám dlouho vydržet?Četla jsem radu p. Plzáka-dejte rok, většina mužů se vrátí, ale doma nedělejte dusno, chovejte se "normálně".Souhlasíte? Mám čekat a zároveň se trýznit, co , kde s ní dělá či nedělá?Na druhou stranu nechci, aby udělal něco, čeho by litoval a pak už nebylo cesty zpět. Moc děkuji za odpověď
Tereza T.
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Terezo.Dr.Plzák je velmi moudrý muž, ale nelze vše aplikovat z jeho obecných rad doslovně.
Jeho rady jsou napovězením nějakého trendu, linie, bez ohledu na to, co , vy jako konkrétní bytost, konkrétní manželský pár, jste schopni zvládnout. Podle mě to chce poradu s psychologem, který by si promluvil s každým z vás i společně s oběma.Každý z vás - manžel i vy, jste v této situaci specifickým psychologickým klientem. Není to tak, že vy byste byla zoufalá a on šťastný z toho, že žijete ve trojúhelníku. I on se bezpochyby velmi trápí a neví, kudy kam.Kyvadlo je výstižné označení.Ale jak to máte vy oba zvládnout, to už je složitější. Jedna věc je vaše diplomacie a taktická strategie, jak manžela neztratit, druhá věc je to, jak vy to máte v sobě psychicky zvládnout.Rozhodně byste se neměla tvářit jenom spokojeně a že vše vydržíte do té doby, než se on rozhodne. Můžete si domluvit oba nějaký časový horizont, do něhož by platilo embargo na vaše dotazy na 2.ženu. Ano, v té době byste neměla dělat scény,neměla byste nic vyčítat, neměla byste mluvit negativně o té druhé - to se zvlášť nevyplácí!Měla byste být příjemná a vytvářet pro něj domácí příjemno. Ale neznamená to, že by vás manžel neměl vidět smutnou. Měli byste rozvíjet to, co máte stále společné. To jsou mé obecné rady, další, týkající se např. i toho, zda sex ano, či jej odpírat, bych řešila přímo s vámi na základě konkrétních znalostí.Terezo, mezitím můžete i vyhledat někoho jen pro sebe, komu můžete vše svěřovat, abyste na to nebyla sama. Kdybyste chtěla mluvit se mnou a jste z Prahy, můžete se u mne obj. na tel.603454953
11.1.2006 17:23
OTÁZKA:
dobry den je mi 27, muj pritel je o rok starsi a jsme spolu skoro 5 let. Problem je v tom, ze pritele podle neho neustale vytacim prootze ho neposloucham. Napr 3x mi rikal, ze si nemam utirat make-up do rucniku ja vim ze to neni ok ale je to muj zkozvyk, ale co me spise zarazi je, ze kdyz si toho vsiml tak prisel a zacal mi nadavat, ze jsem "blba" ze se mnou nemuze zit, protoze jsem uplne neschopna a ze jsem "pi.." je to jeden z prikladu dalsi je napr. vzdycky kdyz vytahnu ze zasuvky vuni, prootze potrebuju zapojit kulmu na vlasy..zapomenu vuni vratit zpatky, obvykle ji necham lezet na zemi na koberci a kdyz si toho vsimne..tak mi zase zacne nadavat jak jsem blba a neschopna..dotaz je jestli si zaslouzim za tyhle veci takova slova a zdalipak si to partner ke me muze dovolit nebo je to normalni. Jsou to malickosti ale on to nazyva jako neschopnost, ze se na me nemuze spolehnout. dekuji za odpoved
monika
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Moniko.Asi jste vy velkorysý bohém a on puntičkář.
jste spolu 5 let. Začaly mu vaše "zlozvyky" vadit až v poslední době, nebo mu to vadilo vždy?To jsou otázky, na které si odpovězte sama a podle toho zkoumejte, jestli se ve vašem vztahu děje něco významnějšího.Jinak si myslím, že si necháváte od něj hodně věcí líbit zbytečně, protože on určitě též nebude bezchybný.Nebo je?:-)
11.1.2006 17:43
OTÁZKA:
Dobrý den, pani doktorko, prosím o radu a váš názor. Již nevím jak dál, cítím v sobě zmatek, strach, úzkost... Naše manželství trvá 20 let, máme dvě dcery - 20 a 16 let, manželství trvá, ale nefunguje. Vztah se zhoršil asi před rokem. Manžel začal být velice nervózní, popudlivý, hádavý, nic se neřešilo v klidu a nebo vůbec. Vázla komunikace a společné trávení volného času. Měla jsem zájem s ním o tom mluvit, odmítal, říkal že se nic neděje, spíše jej to obtěžovalo, byl hrubý. Byla velká nervozita, hádky,holkám jsme ubližovali. čím dál více jsme se odcizovali, nezájem se projevil i v sexu, nechtěl on a po všech těch hrubostech ani já. Více času trávil u počítače-hry,s partou v hospodě, žádné jiné koníčky nemá, já mám ráda kolo,fotky, občas kino a přírodu - uměla jsem se zabavit. Zlom přišel před půl rokem - náhodně objevené sms a volání s jinou ženou. Tehdy mi na přímou otázku řekl, že jinou ženskou nemá, domluva byla, udělat za vším tlustou čáru a zkusit to zlepšit. Nebylo to lehké, řekl, že se doma dusí a musí vypadnout. Snažili jsme se oba, bylo to dobré, zábava i sex (nikdy si nestěžoval). Asi po třech měsících začal být opět nervozní, vyhýbal se komunikaci, pohledům, odcházel ke kamarádům, pozdě se vracel domů. Nevyčítala jsem, spíše mu říkala jak to cítím a jak bych si to představovala - nějaký návrh, a že když nebudeme mluvit, jenom se to zhořši.Chovala jsem se hezky, tvořila domov a dřívější domluvu brala dost vážně, musel to cítit.Nervozita stoupala, nic se neřešilo a jej začalo podezírat z nevěry. Potaji se holil, jezdil do práce autem (jindy ne), bral si jednodenní dovolenou, našla jsem nějaké letáky - typu viagra. Nabídla jsem mu vážný rozhovor mimo domov (před holkama už ne), čekala tam na něj, razantním a hrubým způsobem to odmítl.Řekla jsem, až bude chtít-budeme mluvit, nikdy sám nepřišel. Stupňovalo se to, přibylo dohadování okolo peněz, řekl že nemá pro holky na vánoční dárky,že to budu muset zafincovat sama, přitom vím, že peníze má.Byla hádka okolo peňez na stavební spoření, myslela jsem, ze je to pro rodinu. Reagovala jsem, že buď to budeme vše řešit v klidu a nebo je lepší rozvod. Už toho bylo moc, trápila jsem se, měsíc brala léky na uklidnění. Na Silvestra jsme zůstali sami, manžel šel v deset hodin spát. Před 5 dny se stalo, že manžel mi oznámil, že z domu odchází.Jako důvod uvedl, že takto to chce řešit, jiná žena v tom není, obešlo se to bez křiku. Paní doktorko, můj názor je, že k tomuto nemuselo dojít, kdyby jsme o problémech mluvili. Mám v hlavě zmatek, podezřívala jsem oprávněně, nebo jsem "usurpátor", nebo - někdo říká až moc hodná. Je mi to všechno líto, mám jej pořád ráda,intuitivně cítím, že jsem jednala správně. Prosím, poraďte - CO DÁL?
Magda
ODPOVĚĎ:
Magdo, dobrý den.Víte, já takto asi neposoudím, kde se stala chyba, a čím se pak ta chyba jen prohlubovala, nebo k ní přistupovaly chyby další.Píšete o krizi, již vnímáte zhruba rok, o hádkách před dcerami, o odhalení komunikace s jinou ženou přes SMS, o vzájemné 3měsíční snaze něco zlepšit.Možná toto období snahy může být podstatné. Pokud jste byli dosud zvyklí příliš nic neprobírat, každý si žít po svém, byl to již nějaký životní styl, který se mezi vámi zajel, byl vnímán jako norma, jako samozřejmost. Více na manželově straně. Vaše snaha o komunikaci skrze rozbory, analýzy řešení, mohla být jím brána jako úporná a jeho obtěžující. Chybovali jste v průběhu manželství oba, jinak to ani nejde,nikdy není vina jen na jednom.Možná byla vaše chyba v této době v tom, že jste byla velmi iniciativní a nenaslouchala jste tomu, co by chtěl změnit manžel.A zda vůbec něco měnit chtěl. On se pak cítil doma jako v kleci a potřeboval již vylétnout, ať již v tom jiná žena prsty má, či nikoli.Po tom nepátrejte, to nemá žádný význam. Spíš se snažte spolu domluvit o tom, že ano, dáváte si pauzu a po nějaké době, na níž se shodnete, se sejdete a řeknete si, jestli spolu máte dál žít jako partneři, či nikoli. Musíte si dohodnout jednoznačná pravidla takovéhoto soužití - financování bytu, peníze pro dcery atd!
11.1.2006 18:05
OTÁZKA:
Děkuji Vám za odpověď (7.1.) na můj dotaz o životě v manželském trojúhelníku. Taky už jsem dospěl do stavu, že je nutné učinit nějaké rozhodnutí. Jenže v každém rozhovoru s manželkou jsem tlačen do pozice, že jsem to já, kdo chce rozbít rodinu a způsobit trauma dětem. Že vlastně všechno v rodině docela normálně funguje a záleží to jenom na mně abych se smířil s tím, že kromě rodiny má ještě jiný vztah, kterého se nehodlá vzdát. Když ji vyzvu, ať se rozhodne, odpoví, že od rodiny neodejde ale vztahu nenechá.
Je pravda, že jinak rodinu nezanedbává a víceméně se chová diskrétně. Takže když se s tím nesmířím a odejdu - jsem to já kdo opouští děti. Když požádám o rozvod a budu o děti usilovat - jsem to podle ní zase já, kdo ničí dětem život.
Tak do takové situace jsem vmanipulovaný a nevím jak ji vyřešit abych co nejmíň ublížil dětem ale přitom abych si zachoval vlastní důstojnost a tvář.??Díky za odpověď. Jiří
Jiří
ODPOVĚĎ:
To je opravdu velmi těžká situace, Jirko.Musela jsem se vrátit k vašemu dotazu i mé odpovědi, abych si vše dala do souvislostí.Vaše žena se vždy projevovala jako ten, kdo má větší moc, je ve vůdčí pozici?Předpokládám, že ano, a vás bere jako toho slabšího, který se podřídí jejímu scénáři, jejím přáním. Může to mít samozřejmě také jiné kořeny - třeba se dříve, když byla na mateřské, cítila příliš podřízená vám, a je to revanš? Nevím.Mohu se jen domnívat,fabulovat,fantazírovat si, ale co z toho je realita?Každopádně si je jista svým vítězstvím, má vás v koutě.Nebere vás jako "chlapa, který si umí bouchnout do stolu".Ne před dětmi, ale interně, mezi vámi dvěma. Přesila ale teď asi nemá smysl,je citově zaangažovaná jinde a nedopouští se chyb, jak říkáte. Jiří, budete si muset na to na nějakou dobu zvyknout a podřídit se tomu,chcete-li zůstat s rodinou.Ale měla by vědět, že tedy dobře, na nějakou dobu budete mít oba svůj život,do něhož druhému nic není, pod podmínkou diskrétnosti pro děti.Zkuste si opravdu začít žít více podle svého,domluvte si pravidla a povinnosti, na nichž budete oba stát. Když člověk zjistí, že je v nějaké životní pasti, musí se přizpůsobit, nebo ji ukončit, ale nic nevzdávat.Ať již je to rozpad manželství, rodiny, závažná nemoc.Vše nás potká většinou velmi náhle a nečekaně a my musíme umět po nějaké době reagovat a zvládnout to. Zvládněte to i vy:-)Držím palce, a zkuste kontaktovat přeci jen psychologa ve vašem regionu, jak jsme spolu o tom hovořili po telefonu
11.1.2006 18:33
OTÁZKA:
Preji moc hezky slunickovy den, pani doktorko. (tedy pokud i u vas v Praze sviti slunicko? Ja jsem z Frydku-Mistku) Ted uz ale proc Vam pisi. Uz jednou jste mi rozumne a spravne poradila, proto Vas prosim o radu i ted. Je to pres mesic, co jsme se rozesli s pritelem, s kterym jsme byli spolu skoro 2 roky. Myslim,ze jsem se z toho celkem obstojne dostala (ovsem s pomoci antidepresiv......) Je mi 19, mu 20 a i kdyz vim ze jsme oba jeste mladi, planovali jsme spolu zivot.. Uz nejakou dobu to ale mezi nami skripalo,priznam ze hodne i moji vinou-zbytecne hadky,urazeni,vynucovani si pozornosti a lasky....Ale nejvetsi problem vidim v tom,ze jsme spolu nedokazali komunikovat-lepe receno-ON.Odmital resit problemy, nechtel se hadat...Az postupem casu si uvedomuju,ze si vsechno dusil a dale dusi v sobe. S nikym nemluvi o tom jak mu je, co citi...ja vim-chlapi jsou uz takovi, jenze on byl po nasem rozchodu hodne na dne-porad pil,flamoval...To byl tak nejak i duvod,ktery mi udal k rozchodu-ze ma v hlave zmatek,nevi co chce,ma mne rad,ale nevi jestli mne miluje,ze si ted chce uzivat,pit,..sahnout si na dno...Ted uz je na tom lepe.Celkem casto se vidame-mame spolecne kamarady,ja mam moc hezky vztah s jeho matkou (je jako ma kamaradka). Problem je,ze se v nem nevyznam. Nedokazu to brat jako ozavrenou kapitolu....porad verim a doufaam,ze se bude chtit vratit, ze si uvedomi...On ma ale tzv. obranou masku, za kterou se schovava (sve city, pocity). Nekdy se chova hezky,pohladi mne,je hodny,v pohode spolu mluvime, jindy spolu skoro nemluvime, a mam pocit ze jsem mu "jedno"... Opravdu nevim. Vim-vy mu do hlavy nevidite, ja take ne, ale zblaznim se z toho!!! Ani nevim, co byste mi na to mohla poradit :-( Ale jste sikovna, snad vas neco napadne. A omlouvam se za rozsah-jenze i ted je tu toho malo :-) Zatim nashle, tesim se na odpoved
PEŤKA ...
ODPOVĚĎ:
Peťko, krásný večer s hvězdným nebem?:-)To bylo mé přání pro vás poté, co jsem usedla k počítači s vaším přáním sluníčkového dne,ale já mám za okny tmu a rozsvícená okna okolních domů...Víte, opravdu moc nevím, co bych vám mohla poradit. Nevím, kdy jsme spolu touto cestou řešily váš problém, takže jsem ho nemohla dohledat,abych se v tom více zorientovala.Hodně píšete o tom, jak si každý z vás sáhl na dno.Váš přítel ale asi ví, že kdyby mu bylo ve vašem vztahu jasno, má to jednoduché.Vy tu jste, přátelíte se s jeho matkou, čekáte na něj. On ale je asi na nějaké křižovatce, kdy jej něco přitahuje nazpět k vám, něco jej táhne dál, do neznáma, ale i do budoucna.Myslím, že vy toho moc udělat nemůžete.Oba to máte jako "neuzavřenou kapitolu", ale zatímco vy víte, že ji chcete otevřít a vrátit na nějakou stránku,on si není jist.Možná se chce začíst do jiné knihy.Hledá se. Zkuste i vy, Peťko, začít přemýšlet nad tím, jestli nová knížka by mohla v r.06 být...:-)
12.1.2006 18:14
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko,ani nevím jak mám začít a zda mi dokážete pomoci,ale mým problémem je že jsem udržovala vztah se ženatým mužem.Ze začátku to pro mě bylo vysvobození ze vztahu který nefungoval,partner pil a byl agresivní.Já i on jsme si to užívali.Asi po 3 letech jsem si koupila svůj byt a tím začalo mé trápení,které se stupňuje.Jsem to já kdo chtěl tento vztah několikrát ukončit a začít nový,ale on začal slibovat.Vím měla jsem to ukončit,ale mě to nikdy nešlo sama nevím proč,asi z obavy ze samoty.Vždy mě "ukecal",ale vždy to dopadne stejně dáme se dohromady a když už se blíží termín který on dá začne hledat chyby aby nic řešit nemusel.Momentálně spolu nejsme asi 2 měsíce,ale on mi pořád píše volá a já se bojím že znova moje odhodlání selže.Když ho slyším vždy se mi zalijí oči,on mi píše jak nemůže být bez ženy.Asi je to dost zmateně napsané,prosím o radu jak to překonat a být nad věcí.Děkuji
Romana (28)
ODPOVĚĎ:
Milá Romano, jestli tomu dobře rozumím, ráda byste začala žít nový život s partnerem, který bude "jen pro vás", tj., nechcete být součástí žádného trojúhelníku. Racionálně to máte srovnané, ale citově jste i vy stále velmi vázána k vašemu ženatému příteli.Přítel nemá sílu se rozvést ani vás opustit.Doufám, že jsem to pochopila dobře.Otázka je, co je ve vás silnější.Zda touha po normálním plnohodnotném partnerském životě,partnera zatím nemáte, nebo naplnění vašich citů, byť jen napůl.Vy se s n a ž í t e o rozchod, to je něco jiného, než se rozejít opravdu.Chcete-li to přeci jen dotáhnout do konce, musela byste přestat brát telefony, mazat SMS nepřečtené - s tím, že byste přítele naposledy požádala, aby respektoval vaše přání - buď rozvod nebo konec vztahu s vámi.Nic jiného udělat nemůžete,nebo mě alespoň nic nenapadá.I vy se ale spolu s obranou vnější musíte "pochlapit" a udělat konec i v sobě....Definitivně.
13.1.2006 10:51
OTÁZKA:
dobrý a krásný den. Jsem vdaná 25let.Máme dvě děti-dceru a syna. Minulý rok jsem si sáhla skutečně opravdu až na dno.Maminka leží po mrtvici a infarktu už se nikdy nebude pohybovat,je ochrnutá.Zemřel mi táta na rakovinu....a manžel si našel milenku.Ten rok oslavil své 50-té narozeniny. Kdybych neměla tolik starostí, asi bych na to (možná) přišla dřív. Najednou se choval jaksi odtažitě, moc se s námi(rodinou) nebavil,schovával si mobil, za půl roku jsme měli sex pětkrát, z toho dvakrát neměl erekci vůbec, a nebo i s obtížemi.Přičítala jsem to pracovnímu vypětí a nervozitě. Chodil pozdě domů, že prý byl s kamarády na pivě. Pak odjel na služební cestu do zahraničí,na moje maily odpovídal dost povrchně. Když se po víc jak měsíci vrátil, těšila jsem se na něj, a doufala jsem,že tím odloučením se náš vztah trochu upravil a těší se a touží po mě tak jako já po něm. Nepodařilo se nám ten den v posteli nic, a mě došlo, že se můj čestný a důvěryhodný manžel, se kterým jsme si perfektně po všech stránkách celé ty roky rozuměli a vycházeli, měli se tak rádi.... zapletl do nevěry.Když jsem začala brečet, sám se mi k tomu přiznal a byl z toho také příšerně zdrcený a brečel. Prý má výčitky svědomí z toho, co mi udělal a proto se nedokáže vzrušit.Dostala jsem z toho takový šok...nedovedu to popsat,jak mi v tu chvíli bylo. Manželovi jsem řekla, ať okamžitě ten vztah ukončí, nebo ať jde za tou osobou a zůstane s ní, ale že se musí rozhodnout.... ten den jsem chtěla nebýt, nebo vrátit čas zpět a nevědět vůbec nic. Manžel skutečně vztah ukončil, ale dotyčná si to po měsíci rozmyslela, a začala mě i muže bombardovat telefonáty, manžela smskami, začala ho vydírat,že se zabije,otráví prášky, vrazí někam s autem, že teprve teď ví,jak ho miluje, nemůže bez něho žít atp.Mě navykládala spousty věcí,které ať už byly pravda nebo ne,jsem se snažila vyslechnout, tak abych nebyla zraněná ještě víc, než už jsem byla. Hrdina jsem ale byla jen navenek,ale uvnitř pouhý uzlíček nervů. Manžel přede mnou několikrát vzal telefon od ní, a řekl jí pokaždé to stejné.Že to byl úlet z jeho strany, že se omlouvá,ale že zjistil, že má rád svou rodinu, a uvědomil si teprve kdyby nás ztratil, jak má rád i mě a jak mi moc ublížil. Byla jako nepříčetná a pořád to pokračovalo. Zavolala jsem její matce, které jsem nakonec řekla, že ještě jeden telefonát její dcery a volám nejen policii, že mi volala osoba, která chce spáchat sebevraždu, ale i na psychiatrii, aby vyšetřili, v jakém je skutečně stavu.Paní mě prosila, abych to nedělala, že by to byla ostuda nejen pro ní.Nebyl to prý totiž první případ s nějakým mužem, a vždycky to prý takhle její dcera řešila. Mě jenom zkazila ona i můj manžel iluzi o cti, poctivosti, lásce... nakonec mi po dlouhé době muž dokázal říct,proč? Cítil,že mu prý ujíždí vlak(oslavil 50tiny),že všichni chlapi kolem něho to zkusili, a běžně "zahýbali", že to bylo také pocitem, že už nic nového, jiného v životě nezažije, že si vůbec v ten moment neuvědomil, co s tím všechno zničí. Následek toho je ale takový, že jsme se sice jaksi usmířili, ale já už nevěřím...a nevím co mám dělat dál, i když svého muže přes jeho chyby miluji, protože je jinak velice hodný člověk, nevěřím a pořád je ve mě jakýsi strach.
Martina
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Martino.Je vidět, že jste člověk, který si věcně a prakticky umí poradit se všemi životními ránami.Ten loňský rok jste měla opravdu krutý a nesmírně náročný.Neboli - navenek věci zvládnete,dokážete reagovat pohotově a rasantně, zároveň konstruktivně. Jste typ člověka, který v případě okamžité krize nezpanikaří, ale jedná, zmobilizuje všechny své síly.Ale takový energetický výdej se musí potom někde zase doplnit. U vás bylo vše protrahované tím, co vyváděla manželova "milenka".Na jednu stranu to bylo úporné, vlekoucí se, na druhou stranu by to pro vás ale měla být výhoda...(nebylo co řešit,byl to jen manželův úlet, za který byl také potrestán).Myslím, že manžela už po této zkušenosti nikdy v životě nenapadne si něco začínat s někým jiným. Víte,Martino, vy jste teď tím vším velmi oslabená,obnovení důvěry bude dlouhodobější proces, v němž vám asi ale nic nepomůže.Berte to tak, že jste prožili s manželem krizi, která mu pomohla objevit zpět hloubku a podstatu vašeho vztahu.Vaše manželství by teď mohlo být mnohem lepší, než v posledních letech, ale vy potřebujete ČAS.Kdyby vám vše trvalo hodně dlouho, můžete si o všem povídat s psychologem, v přímém dialogu s někým, kdo je v tomto oboru profesionál, si člověk v sobě věci lépe třídí a srovnává.Přeji hodně štěstí.
13.1.2006 11:13
OTÁZKA:
Dobrý den, paní Jitko. Nemáte nějakou radu, jak se zbavit silné fyzické přitažlivosti k někomu, koho nemůžu mít a rozumem ani nechci? Jedná se o bratra mého přítele, který je momentálně bez partnerky. S přítelem jsem velmi spokojená po všech stránkách (i pro mně vždycky byl také velmi přitažlivý, ačkoli samozřejmě po čase vše malinko zevšední) a už jsme společně "usazení", ale od té doby, co jsem se seznámila s jeho bratrem, mi to bratr trochu kazí. Fyzicky po něm opravdu moc toužím, což se mi stává tak "jednou za sto let". Nejhorší je, že se v rámci rodiny občas vídáme a mám strach, že budou příležitosti, abych "ulítla". Předpokládám, že on by se moc nebránil. Naštěstí my bydlíme v Brně a on v Břeclavi, takže aspoň ho nemám úplně při ruce. Mám celkem jasno, že výměnu jednoho bratra za druhého nechci. Dala by se ta přitažlivost k němu nějak potlačit? (samozřejmě vždycky funguje zamilovat se do někoho jiného, ale to není v tomhle případě relevantní). Ideální by bylo vytvořit oficiální trojici, ale to by asi neprošlo :o). Děkuji mockrát za odpověď
Simona
ODPOVĚĎ:
Milá Simono, obávám se, že fyzická přitažlivost a fyzická touha se potlačit v podstatě nedá, zvlášť, když vás něco takového "potká jednou za 100let"...:-).Asi je to prostě přesně ten typ,kde jste a budete vždy, pokud takový typ potkáte i za 45 let, bezmocná.Zajímalo by mě, zda si jsou přítel se svým bratrem podobní, či nikoli.Někdy to bývá tak, že nás přitahuje člověk, podobný tomu, koho milujeme, a to se pak může v životě střídat...:-)Ale některé rysy jsou jakoby osudové a lásku vybíráme podle nich, než naopak. Prostě, "chemie" se obelstít nedá, vy se můžete bránit jen svým rozumem:-)
13.1.2006 13:11
OTÁZKA:
Dobry den, chtela bych se zeptat jak se na muj "problem" diva psychologie :o) Jsem s pritelem (31) tri roky, bydlime spolu prakticky od zacatku naseho vztahu, pritel je rozvedeny. Nas problem je v tom, ze ja jsem clovek, ktery potrebuje nehu, cit a vasen ve vztahu, pritel je spise realisiticky typ, nekolikrat mi rekl, ze vi proc se mnou je, ze to ma v hlave srovnane, ale ja necitim to co od vztahu ocekavam. Mohou takto dve odlisne osobnosti byt vubec spolu.Mam ho rada ale dost casto se trapim. Mam pocit, ze me opomina. O zavazkach take nechce nic slyset.
Lizet
ODPOVĚĎ:
Milá Lizet, vy nemáte problém v uvozovkách, myslím, že máte opravdový problém. Jste s přítelem odlišné osobnostní typy - on je racionální, vy emocionální.Jemu vaše citovost a temperament, vášnivost, určitě vyhovuje, přitahuje jej to, ale vy jste frustrovaná.Na 2. stranu jste spolu 3 roky, asi i máte v hlavě srovnané, proč jste spolu, v čem vám to stojí za to spolu žít i tak, že nedostáváte všechno,co potřebujete.Víte,Lizet, vy jeho asi nezměníte, on prostě v sobě vášeň asi nemá, ale to neznamená, že nemá touhu a lásku.Má to vše hluboko uložené vevnitř.Je jen na vás, jak si to v sobě srovnáte.Možná si udělejte seznam svých požadavků na ideálního partnera pro vás, napište si to heslovitě, pod sebe, tak, jak vás to bude napadat.Až bude seznam hotový, pak teprve dejte jednotlivým očekáváním a požadavkům vaše pořadí důležitosti. A pak si "oznámkujte" svého přítele v každém požadavku zvlášť, jak moc se blíží, či nikoli, vašim potřebám.Jestli najdete na předních místech projevy něhy, citu, vášně, pak to bude na pováženou, protože se budete ve vztahu trápit stále a své trápení se budete snažit dohnat rozumem. Ale bude tu stále velké riziko nevěry či opakovaných nevěr z vaší strany.
13.1.2006 13:32
OTÁZKA:
Zdravim,
chtela bych se vas zeptat jak pomoci workoholikovi? S partnerem jsem teprve 2 roky. Kdybych mela licit vsechna dramata a napeti kterymi jsme museli zatim projit, bylo by to na roman. Zijeme v zahranici, mame svuj vlastni dum, dve auta, ja pracuji momentalne na zkraceny pracovni uvazek. Na rozdil od partnera (30) mam vice casu, staram se vsak take o veci spojene s kazdodennim provozem domacnosti. Vim, ze by mi pomohl, ale opravdu nema kdy. A kdyz uz se mi podari zorganizovat nejaky vylet, tak na nem vidim ze je duchem jinde. Chapu jeho pohled na svet, vsechno si musel vydrit sam, nikdy mu nic nikdo nedal zadarmo. Vsechno co se muze udelat zitra, dela dnes... Ja sama nejsem s timto zivotnim stylem spokojena, jsem odtrhnuta od domova, pratel, veci co jsem mela rada. Momentalne jsem zacala resit svoje problemy s mistnim doktorem, mam predepsany Loval 20mg, po castech resime moje problemy a ja vim, ze za chvili dojdeme k tomuto tematu.
Janina (24)
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Janino.Loval je antidepresivum? Obávám se, že vám příliš rad pro to, jak zbavit svého přítele workholismu, nedám. Je to závislost,jako každá jiná, byť naštěstí ne podmíněna chemicky.Její dopad na život jeho i jeho okolí, je ale stejný.Pokud on sám nebude motivován ke změně, neuskuteční ji.Neboli, jediné, co můžete udělat vy, je zdůraznit to, že vy máte problém sama se sebou, se vztahem, na němž se výraznou měrou podílí jeho nedostatek času pro vás dva.Je dobře, že jste začala řešit své problémy s lékařem tam, kde žijete (předpokládám, že se jedná o psychiatra), doufám, že máte - vzhledem k vašim ekonomickým podmínkám - i možnost něvštěvovat psychoterapeuta.Čím více budete moci být svou vlastní paní, tím lépe vám bude, nebudete tolik závislá na svém partnerovi. Ale, pokud jste více orientovaná na úzkou rodinu a partnerský vztah jakožto prioritu, budete se asi vzájemně odcizovat. I to by měl váš přítel vědět.Držte se!
13.1.2006 14:05
OTÁZKA:
Dobry den, rada bych se s Vami poradila o svem problemu. S pritelem (rovnez 28) jsme byli spolu dva roky, skoro hned od pocatku jsme spolu bydleli. Behem celeho naseho vztahu jsme nemeli zadne problemy nebo hadky, meli jsme uplne idealni vztah. Partner byl do me zamilovany hned od pocatku, coz nejen ze hlasal ale bylo to na nem i videt,ja po zkusenostech z minulych vztahu byla trochu ostrazitejsi, ale za cas to preslo a on me presvedcil ze je opravdu "nejdokonalejsim muzem na svete" a tak jsem se do nej nakonec uplne zamilovala. Meli jsme spolecne vsechny zajmy, stejne zivotni cile, postoje a priority - proste jako bychom byli jeden clovek. Vzdy jsme vedeli presne co ten druhy chce nebo za sebe dokoncovali vetu.. Posledni dobu jsme spolu zacali objizdet pozemky a chteli zacit stavet. Oba jsme vedeli ze nas vztah je na cely zivot. Po dvou letech opravdu nadherneho vztahu mi partner zcista jasna bez jakehokoli predchoziho nedorozumeni rekl, ze se chce odstehovat a byt sam. Samozrejme to nebylo jen tak samo sebou, potkal jinou divku do ktere se zamiloval. A me najednou vubec neresil a byl schopen se jen tak otocit zady a odejit. Ted jiz treti mesic tak nejak zkousim bojovat s faktem, ze me opustil clovek ktereho stale hluboce miluji a bohuzel neuspesne. Nedokazu pochopit proc to udelal, on nebyl schopen mi cokoliv rict nebo vysvetlit (videli jsme se docela casto, nebot si musel odvest vsechny sve veci z meho bytu), ted uz asi mesic v kontaktu nejsme. Moc me to vse trapi, neuveritelne mi chybi a nedokazu se s tim srovnat. Ted se mi navic omylem dostaly do rukou jejich fotky z oslavy Silvestra (mame spoustu spolecnych kamaradu, takze tam omylem jedna, dve byla) a jeho soucasna partnerka vypada vzhledove i typove uplne stejne jako ja. Takze v tomto to take neni. Myslela jsem si, ze muj hrozny pocit bude casem lepsi, ale stale to neprichazi. Co se vlastne stalo asi nikdy nepochopim, muzete mi prosim poradit jestli muzu udelat neco abych se vsim prestala tak hrozne trapit a bylo lip?? Dekuji za odpoved
Alena (28)
ODPOVĚĎ:
Milá Aleno.Je to strašně moc krátká doba na to, abyste to byla schopná zvládnout, aby vám bylo líp.Omšelá věta o hodnotě času je pravdivá...Je mi jasné, jak moc to bolí - po 2 letech, bez problémů, s vašim přesvědčením, že jste pro sebe ti praví. Ale on asi ten "pravý" nebyl, když mohl tak rychle jakoby zahodit to,co bylo mezi vámi.Na 2. stranu - pro hodně mužů je velice těžké obhajovat své rozhodnutí, něco vysvětlovat, omlouvat se.Neumějí to říct nahlas, bojí se diskuse, raději udělají radikální krok bez šance na diskusi, přitom vevnitř sebe si to řeší taky. Věřím tomu, že váš přítel vás nemá v sobě dovyřešenou, že se mu stýská.Ale - rozhodl se... Aleno, nezbývá vám nic jiného, než to akceptovat a pomalu si zvykat, že to byl krásný kus vašeho života, ale že se váš partnerský život bude dál ubírat jiným směrem.Ty nádherný 2 roky vám nikdo nevezme, jsou vaší součástí, jeho taky. Vy máte jen - za sebou jeden konec, před sebou nový začátek. Přeji vám, ať to zvládáte co nejlépe, ale připravte se na to, že bolest ve vás bude asi delší dobu, jen bude postupně mírnější a mírnější.
13.1.2006 14:31
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko.chtěla bych vám jen říct,že je moc fajn,že existuje rubrika jako tahle.Nedávno jste mi dobře poradila,ale jen proto nepíšu.Mám moc dobrou náladu a chuť předat ji kousek dál,tak proto.Jěště jednou jste moooc fajn,přeju vám jen to nej a doufám,že vaše rady budou pomáhat i v dalších letech.PS už asi týden mám naprosto fajn,skvělou uvolněnou náladu,mám za sebou ne těžký rok ale ROKY(táta těžký alkoholik,upil se).ale já jsem si všechno vyřešila,mám fajn práci a lidi kolem sebe a je mi skvěle(ani jsem nevěděla,že taková pohoda v duši vůbec může existovat).Mějte se Nádherně:-))
Kristýna 23
ODPOVĚĎ:
Milá Kristýno,díky moc:-)))! Ať vám pohoda dlouho vydrží.Jitka:-)
15.1.2006 17:31
OTÁZKA:
Dobrý den, moc prosím o Vaši radu. Mám druhého manžela, jsme spolu přes pět let, je to velmi hodný a slušný člověk, ale má jednu problematickou vlastnost, která si myslím, mu celoživotně dělá komplikace a mě stále více rozčiluje. On si neumí obhájit svoje oprávněné nároky , je to člověk, o kterém by se řeklo, že na sobě nechá štípat dříví. Důsledky se obvykle nedotýkají jen jeho samotného, ale tzv. je vyžeru s ním i já a tak mě to hrozně štve . Manžel třeba dělá ve firmě, kde na něj byly kladeny nepřiměřeně vysoké nároky , ale on se dokud to bylo v začátcích neozval, tak mu přikládali stále víc, pořád se neozval až se zhroutil a je už půl roku doma na antidepresivech , sama asi víte, co je to za nápor starat se o člověka s depresí , o patřičném finančním dopadu při dlouhodobé nemoci ani nemluvím. Kdybych si jak se říká hubu umluvila, nebylo síly, která by ho přiměla se v té práci trochu bránit dokud byl čas. Totéž třeba i v rodině. Bydlíme společně v rodinném domku i s jeho dětmi, teď konkrétně se řeší problém, že jeho syn se nepřiměřeně dlouho oproti nám všem ostatním koupe. Všichni jsou ve sprše do 5ti minut, na něj teče voda kolem 20ti minut. Táta nedokáže toho kluka trochu zpacifikovat, když přišla faktura na vodu s příšerným nedoplatkem ,řekla jsem,že podle spotřeby by si měl syn zaplatit minimálně polovinu toho nedoplatku a my ostatní se podělíme o tu druhou. Nic prostě manžel synovi neřekl, jenom mě fňuká, že snad ho v tom nenechám samotnýho aby tu půlku platil za něj, že bych se s ním měla podělit . Byla z toho hádka, ale já fakt si připadám zneužívaná. Já jsem tu vodu nevypotřebovala, nalil si jí na sebe dospělý pětadvacetiletý kluk, který má plat vyšší než já, tak za něj nebudu doplácet jenom proto, že táta si nerad dělá "zlou krev". Připadá mi to hrozné, dospělý chlap a nechá se sebou každého jak se říká vorat a pak kňučí manželce, jak je na tom špatně. Úplně si ho přestávám vážit. On říká, že prostě má takovou povahu, když mu navrhuji nějaká řešení, například jsem mu koupila knížku o asertivitě, jestli by si ji nechtěl alespoň prolistovat, tak se urazí. Ale tohle ho zničí a mě to stahuje sebou, já když se tomu nechci přizpůsobovat,tak musím vždycky do konfliktu a
manžel mi vyčítá, že nejsem dost dobrá manželka, protože s ním nesnáším všechno dobré i zlé a nepodržím ho v jeho těžkých situacích , které si ale zaviňuje sám a že on nemá rád konflikty a má rád klid a pohodu. Fakt mám taky ráda klid a pohodu, ale ne za cenu, že mě kdokoliv využívá. Stejně jako syna vychovává , to jest vlastně nevychovává manžel i dceru, té je 17 let, táta protože má rád klid, jí nikdy nic nezakazoval, takže ona průběžně stále propadá v učňáku, chodí do hospody, měla už asi čtyři známosti, všechno kluci, kteří s ní chtěli jenom spát a jinak na ní kašlali, prostě sune se podle mě špatným směrem, mám z její budoucnosti strach, protože z té tatínkovy nevýchovy budou velké průšvihy a zas to spadne na nás a manžel zas se posadí , bude lamentovat, jaký má špatný osud a po mě chtít, abych to s ním vydržela. Mám z toho opravdu strašný strach, o to víc mě štve, že jinak fakt je to dobrý člověk, ale nechci se nechat s dobrým člověkem společně zničit. Je nějaká naděje, že by se mohla tahle jeho vlastnost alespoň zmírnit nebo co byste mi poradila ? Děkuji za pomoc.
Pavla Č., 50 let
ODPOVĚĎ:
Pavlo, dobrý den.Mám z vašeho psaní několik pocitů.Ten dominantní, od něhož se odvíjí vše ostatní, je, že jste ZTRATILA pocit ÚCTY ke svému muži.To je velmi na pováženou.Já vnímám tento aspekt jako to nejdůležitější ve vztahu dvou lidí. Při ztrátě úcty se pak nemůžete, a ani nechcete, vcítit do jeho problémů, a pokud se na jejich řešení podílíte, cítíte se zneužívaná.Je to začarovaný kruh: vy nesoucítíte se svým slabším manželem, nejste ochotná mu pomoct, on se odkazuje na to, že by si manželé měli pomáhat a být spolu v dobrém i zlém.Chápu velmi dobře, že v koncích a zoufalí jste oba. Vy jste bezpochyby mnohem silnější osobnost, než on, jdete na něj silou. On očekává vaši lidskou podporu, ale vy mu podstrkujete příručky o asertivitě. To musí brát ve své současné situaci jen jako podraz, prohlubuje to jeho pocity viny, selhání, a mobilizuje jeho potřebu sebeobhajoby...Vyčítáte mu jeho výchovné praktiky i jejich důsledek. Určitě máte pravdu, ale kritikou nic nezmůžete, bude-li ji vnímat on nepřátelsky. Zkuste na to jít opačně (jestli se vám chce...).Oceňujte jej za maličkosti, kritiku podávejte přátelsky, dávejte si velký pozor na její formu!Ale, víte, Pavlo, nejsem si jistá, co moc se vám teď opravdu s manželem chce.Možná by vám pomohlo, kdybyste si našla jeho plusy pro vás na začátku vztahu a snažila se je znovu nalézt.A pak, berte v úvahu, že trpí depresemi, není to nyní úplně on za sebe, pomoc rodiny potřebuje:-)Hodně sil!
16.1.2006 22:33
OTÁZKA:
Dobrý den,
já jsem se Vás chtěl zeptat, jestli je normální nemít 4roky partnerku i přesto, že jsem u dívek velmi oblíbený. Nemám žádný problém komunikovat s osobou opačného pohlaví.
Jedinou věc, co mi dívky vyčítají je to, že prý jsme moc hodný.
Mám se změnit? Nebo jaký je důvod toho, že nemám partnerku takovou dobu?
Předem díky za odpověd, přeji hezký den a nashledanou Santi
Santi (19)
ODPOVĚĎ:
Hezký večer,Santi:-)To by asi chtělo víc rozebrat v osobním rozhovoru.Moc hodný kluk je žádaný více jako kamarád, ne tak často jako partner.Asi jste brán jako příliš slabý?Podřídivý?Jako ten, co udělá první poslední?Holky ve vašem věku hledají více "macha", toho, kdo má převahu, dokáže ji předvést,zároveň být citlivý a něžný.4 roky je dlouhá doba.Já to takhle na dálku fakt těžko rozeberu. Zašla bych si, být vámi, určitě za psychologem a hledala příčiny i cesty ven s ním:-)
16.1.2006 22:53
OTÁZKA:
Dbrý den paní doktorko.
Můj problém se týká, toho, že tak nějak začínám mít otpor k sexu. S mým přítelm chodím skoro 5 let a bydlíme spolu 3 roky. Je mi 23 let a přítelovi je 35 let. Ani nevím kde se stal ten zlom. Můj přítel by si sex přál skoro každý den, ale ať já s tím bojuji prostě "nemám chuť". Většinou bych chtěla tak 1-2 do měsíce, což chápu, že je příšerně málo. Jak s tím bojuji a přemáhám se, začínám mít k tomu opravdu odpor. Často to s přítelem řešíme, ale k žádnému řešení jsme dosud nedošli. Přítel se ptá co dělá špatně, ale já na to nedokáži odpovědět. Žádného jiného sexuálního partnera jsem neměla, abych "to mohla srovnat".Já prostě nevím. Mě se "to "líbí, ale né tak často. S tímto problémem bojujeme asi dva-tři roky, ale zatim bezvísledně.(ale nevim přesně) Přítel tomu dává velkou váhu (což někdy chápu).Budu ráda, když mi poradíte a nějak pomůžete. Děkuji mnohokrát a přeji krásný den.
Lenka
ODPOVĚĎ:
No,milá Lenko.Základní problém je již v tom, že s "tím bojujete".Jakmile budete bojovat s chutí na milování,tak se ve vás vše bude prohlubovat ve stále větší odpor. Ani já nevím, v čem je chyba.Sexuální život je většinou pro ženu dovršením lásky a touhy.Toužíte po svém příteli? On vám podle mne nedává možnost.Měli byste si svůj milostný život možná nějak zpestřit - experimentováním s místy, kde se budete milovat apod.,ale přítel musí počkat na vás, nesmí na vás tlačit.Řekněte mu to.
16.1.2006 23:17
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, děkuji za odpověď. Přesto bych se chtěla ještě na něco zeptat,k psychoterapeutovi už chodím a můj stav se postupně, i když velmi pomalu zlepšuje, už nejsem tak ušlápnutá a mám více sebevědomí, tím víc mě můj stále ještě manžel nenávidí, v klidu spolu vyjdeme jen když oba mlčíme, zdá se že mezi námi je dnes už jen velká nenávist, je to divné přece jenom po tolika letech (17) manželství, nebo právě proto,jsem z reakcí mého manžela zmatená, jeho chování je nepředvídatelné,když za mnou před 7 měsíci přišel, že se odstěhuje, protože už to nemůže se mnou vydržet, bylo to hrozné, řekla jsem ať tedy jde hned, ať to trápení neprodlužuje, řekl, že teď hned ne, až on bude chtít, když se provalilo, že má tu ženu, řekl, že je to pouze shoda okolností, že on odchází kvůli mě, víte on hrozně lže, jsem z něho zmatená, protože stále ještě neodešel, pořád mě s ní srovnává, a to jak po fyzické tak i psychické stránce, ona je samozřejmě lepší, přesto se pořád drží doma, tohle jednání nechápu, ze začátku ani nevěděl jestli chce rozvod, pak chvíli tvrdil, že ho nepotřebuje, když jsem se já rozhodla a rozvod rozjela, tak se zase vymlouvá, že si nemůže najít odpovídající bydlení, protože neví kolik mu zbude po majetkovém vyrovnání peněz, víte skoro všechny jeho argumenty a to po celý život vypadají logicky, ale po hlubším prozkoumání jsou demagogické, nyní jsme v situaci, kdy je podán rozvod dětí, a bude muset následovat dohoda,také každému říká něco jiného, svým rodičům, a zcela určitě i té ženě, jejich jednání nechápu, ona bydlí hned vedle nás v paneláku, když se třeba pohádáme, okamžitě jí píše sms, jak já jsem zlá, ale přesto k ní nejde, chodí často sportovat a potom do hospody a to k ní také nejde, aby ho znala jenom v tom dobrém světle, bojí se k ní jít, když z něho táhne pivo, ale tohle přece není žádný vztah?, to jsem mu dobrá já, někdy mám pocit, že se z něho zblázním, úplně se třepu bezmocností a vztekem, ale vyhodit ho nemohu, už to s ní táhne rok a více, nyní se už ani neschovávají, takže i naše děti je vídají, pro mě to je hrozné, kdyby se už odstěhoval, třeba od ní přijde, a protože paní drží dietu, tak nevaří, a on se vždycky žene k hrncům a přátelsky se mě ptá, co vaříš? No nezabila byste ho? Já opravdu nechápu morálku obou dvou milenců,´když chtějí být spolu proč to neřeší? Někdy mě připadá, že to té ženě náramně vyhovuje, ona má to hezké a pak ho odešle domů k manželce, ať mu udělá běžný servis,já vím, že se musím obrnit trpělivostí, ale musím říci, že až opravdu odejde,že se na to těším, že se mi snad uleví, víte on je podnikatel, a s ním odejde i větší část financí, toho jsem se ze začátku hrozně bála, děti jsou zvyklé na určitý standard, ale nyní jsem v takovém stavu, že i kdybych měla do konce života jíst suchý chleba, tak jdu od toho, víte psala jste, že manipulátor musí mít někoho koho může manipulovat, to je pravda, když to víte, ale přichází to pomalu a plíživě a když jsem byla zamilovaná, některé věci jsem prostě něchtěla vidět a některé jsem přecházela, byla to velká chyba, také musím říci, že jsem od něho chtěla asi tak3x odejít, poprvé asi po roce, a to když mě hodně uhodil, ale on se omluvil že už to nikdy neudělá atd, dostal mě na soucit, později asi po 6letech to mě ovšem už hodně zmlátil, takže mě přešla chuť cokoliv řešit, potom asi po 10letech opět jsem dostala, nechtěl mě nechat prostě jít, až teď když je to jeho volba a on má jinou, přesto mě přijde, že nerad přichází o svou vychovanou oběť, já vím že mi do toho nic není, a paní by mi určitě nevěřila, ale psycholožka říkala, že to bude dělat dál, a myslím, že ona na tom bude mnohem hůře, bude muset držet ústa, jinak bude zle, víte můj manžel mě také dlouho držel v šachu tím, že mi vezme děti, a on vydělává více, takže já musím všechno ostatní doma dělat sama, typická demagogie, takže když bylo po nějakém výbuchu, přišel se spoustou darů a najednou z něho byl milý pozorný a štědrý manžel, bylo to k zbláznění.Kdybyste mi mohla poradit, jak
[tato otázka byla zkrácena]
SylvaZ.
ODPOVĚĎ:
Milá Sylvo, vaše otázka byla programem idnes zkrácena, takže neznám přesné znění vaší "zakázky" na mě.Ale mám pocit, že již máte velmi dobrý vhled do toho, jak, a na jakém základě, vaše manželství fungovalo, v čem jste se dopouštěli chyb - vy oba.Máte "jen" problém v tom, udělat ten první rasantní krok VY.Manželovi to takto vyhovuje, má všechny výhody, které mu oba vztahy dávají, ale to opět proto, že ani jedna z vás nezasáhne radikálně.Čeho se bojíte v současnosti, když je vše na očích již i vašim dětem, sousedům,...?Myslím si, že byste to měla být vy, která udělá konec.Ale zachovejte si při tom eleganci a důstojnou formu._
18.1.2006 21:47
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorku,potrebovala bych radu,zacnu od zacatku,muj manzel je american,vdala jsem se ve statech.Uz tam jsme se celkem hadali,ale vzdycky udobrili.Museli jsme se ale vratit do CR,kde se mi narodil syn.To uz jsme s manzelem nebyli.Hodne jsme se hadali,nemohl najit praci,protoze neumi cesky,doslo i k nasili,z obou stran,manzel se odstehoval do Prahy,rozesel se se mnou. Byla jsem z toho hodne spatna,sama s novorozencem. Ani tam to s praci nebylo moc slavne. Kdyz jsem po roce nalehala na rozvod,mimochodem,na dite se nebyl ani jednou podivat, tak se k nam vratil a rikal,ze chce rodinu. Byla jsem stastna i on.Nevydrzelo to dlouho,zacali kazdodenni starosti,a ja mela namitky na jeho zpusob uklizeni,a delani jinych veci,proste jina mentalita, american. Ja vim,ze nekdy hodne zbytecne stresuji. Praci za 2mesice zde zase nenasel,coz je asi uz beznadejne. Jednou za mesic jezdil do armady do Nemecka,kde take hledal praci. Asi po 2 tydnech jsme spolu prestali spat,coz mi velmi vadilo,a davala jsem to porad najevo,napred se snazila svadet,ale nic s nim nepohlo. Rikal,ze kdyz se hadame,tak ho to pak drzi,a neciti intimitu,ale ze pry me miluje. I kdyz to nektere dny bylo dobre,stejne se o nic nepokusil a bylo to takhle 3mesice. Ja se citila jako pouzity hadr,kdyz me nechce,a tak jsem se zacala taky chovat chladne,byla jsem z toho podrazdena,smutna, nastvana,coz zase vyustovalo v konflikty. Uz jsem i zacala mluvit o rozvodu,napred nesouhlasil,ale pote ano.To zase kdyz jsem se ja snazila zase vse urovnavat. Ja vim,ze ho miluji,ale je tezke s nim zit uplne bez hadek, ale kdyz jsou ty hadky,tim ho nevzrusuji. Zda se mi divne,ze za celou dobu nemel chut. Nakonec byl povolan do armady do Nemecka na cely tyden a rekl,ze uz tam zustane a najde si tam praci,protoze tady praci nenajde.Vzal si vsechny veci. Rozlouceni bylo chladne,protoze me zase rano odmital,rekl,ze kdyz se ho dotykam,tak ho tim lechtam,ale ja se ho dotykam porad stejne,ale on to tak nevdidi.Rikal,ze by prijel tak za 3mesice,tak nevim,jestli to znamena konec,myslite,ze nas vztah ma sanci? dekuji za odpoved
Lucie,26
ODPOVĚĎ:
Milá Lucie, úplně se v tom nevyznám, nevím, jak dlouho trvaly jednotlivé, vámi popisované fáze ve vztahu. Každopádně mi to připadá, že spolu "hrajete hru", v níž jde hla´vně o to, být dobýván, ale v jakési netransparentní podobě pro toho druhého:impulzem pro dobývání je okamžik, kdy je jeden z vás tím druhým odmítán...Zdá se mi také, že jste na sobě oba dva závislí, aniž byste si to uvědomovali. Manžel podvědomě používá trestání vás přes odpírání sexu - jsou to více ženské strategické manévry. Nevím, myslím si, že váš muž se velmi těžce adptuje na naše prostředí a potřebuje vaši podporu. Vy naopak potřebujete podporu svého muže, zároveň vyžadujete jako důkaz jeho lásky sex, kterého on ve stresu asi opravdu není schopen. Jste v jakémsi začarovaném kruhu a já myslím, že nejlépe by vám poradil psycholog, který by s vámi vše probral ústně. Ale jinak - manželův odchod do Německa na 3 měsíce neberte jako konec, spíš jako útěk od problémů a jeho potřebu zregenerovat se.
18.1.2006 22:06
OTÁZKA:
Dobry den preji,potrebuji radu,jak vyresit nas problem.Je mi 34 let ,partnerce 33 a jsme spolu v manzelstvi jiz 15 let.Mame dva syny 14 a 10 a zili jsme si velice spokojene.Podnikam , mam konicka muziku a dost aktivne hraju,takze jsem velice casto pryc.Manzelka mi velice fandila a podporovala mne.Ona ma zase rada tvorivou rucni praci,cviceni a praci ma jako konicka.S moji podporou to bylo jiz horsi.Kazdy jsme si zili po svem a vzajemne jsme se respektovali a uzivali si zivota.Rodinu jsem zajistil hlavne financne ,vse skoro idealni,spousta pratel,vylety,spolecny dovoleny,atd.jenze...Na silvestra mi manzelka oznamila,ze ma jiz tri roky pritele a ze uz to bez nej nemuze vydrzet a chtela odejit.cekala ze probehne hadka,ze si zabali a odejde k nemu.podotykam,ze on je svobodny,mladsi(29)a ze dodava k me zene zbozi,takze se casto vidi.pry si strasne rozumi a mi dva vubec.zapomnel jsem zduraznit,ze ma zena je velice krasna a atraktivni a ze mi nikdy nerekla , ze je moc se mnou nespokojena.puvodne to byla jen nevera,ale postupem casu se do sebe zamilovali.mne tato zprava uplne zlomila a zenu to prekvapilo,protoze myslela,ze nas vztah jiz vychladl a ze beztak taky nekoho mam.Ja jsem nic netusil,protoze posledni roky zene zemrel otec a jeji maminka je tezce nemocna.takze ,kdyz byla divna,oduvodnila to strachem o rodice a ja jsem cekal a lital v tom pracovnim kolotoci.je to daleko slozitejsi,ale na to tu neni prostor..Chci se zeptat,jestli mame vubec sanci to dat jeste dohromady.Zena videla jak mne to zlomilo a rekla,ze to teda zkusime urovnat.Ja jsem odesel z kapely,abych byl vice doma a chci to vse napravit,jelikoz zenu moc miluji a nechci ji ztratit. deti zatim nic nevedi,jenze ja brecim kvuli zene a ona place kvuli nemu ... on ji rekl , ze na ni pocka klidne deset let.poradte prosim
Tomáš
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Tomáši.Myslím si, že šanci máte. Mimomanželský vztah vaší ženy vznikl jako důsledek dlouhodobého citového strádání ve vašem manželství. Necítila váš zájem o sebe, jako o ženu, jen jako o matku a vaši snahu ekonomicky dobře rodinu zabezpečit. Není divu, že se potkala s někým, kdo zaplnil to prázdné místo... 3 roky vztahu jsou dlouhá doba.To, že vám to řekla na Silvestra, je také symbolické datum - chtěla začít žít nově od nového roku.Ale, jak píšete, vůbec nepočítala s vaším odporem, neboli s vaší láskou, kterou jste neuměl po těch létech dávat najevo, nevím, zda jste si ji uvědomoval. Nyní se vy dva můžete zkoušet k sobě vracet, hledat základy vašeho vztahu.Bude to těžké, vy budete v pozici toho závislejšího, ale těžší to bude možná pro vaši ženu.Ta si budovala postupně zázemí jinde, aby se vysvobodila z citové prázdnoty. Nyní o ni bojují dva muži. S přítelem ji pojí láska a perspektiva dalšího trvání milostného vztahu, s vámi ji pojí minulost, děti, společný majetek, rodiny, společní přátelé,... Věřte si, a pokuste se renovovat váš vztah znovu nejen tím, že opustíte vše to, co jste měl rád. v tom to není. Jen se pokuste se do ní více vcítit, zajímat se o ni,o její duševní život, její vnitřní potřeby.Ale - zůstaňte přitom sám sebou.
18.1.2006 22:29
OTÁZKA:
Já se připojuji k mnoha uznáním, a současně k velkému díku Vážená paní doktorko,a to opravdu ze srdce. Za Vaši odpověď (z 13.1.2006) vám opravdu moc děkuji, pomohla mi, i když ten den vznikl další nepříjemný moment. Volala mi do nějaká žena, která mě napadala, a mimo jiné mi sdělila, že prý manžel ve známosti pokračuje, což ale podle mě nemůže být vůbec pravda, protože nevím, kdy by to stihnul. Zdá se mi, že se jedná o to, kdo víc a déle vydrží, je to zřejmě boj o lepší psychiku, a nebo kdo z koho nevím. Manžel mi tvrdil, že jí jen ze slušnosti pozdravil, protože mu bylo trapně. Tak jsem muži doporučila, ať si uvědomí, co tato situace dělá tak asi pořád ještě se mnou, a jestli ví, jak mi to všechno okolo ještě pořád ubližuje. Řekla jsem mu také, že nevím, proč bych to měla trpět, když jsem nic neudělala? Myslím teď na Vaše slova povzbuzení a budu se snažit.....Vám přeji maní doktorko, v novém roce hodně zdraví,štěstí a pevné nervy, ale také pohodu a v životě všechno nejlepší. Martina - DĚKUJI!!! :o))))
Martina
ODPOVĚĎ:
Milá Martino, moc vám děkuji - hodně štěstí:-)Jitka Douchová
18.1.2006 22:32
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jak probíhá psychologické vyšetření na 12-ti letých dětí. Dcera dostala doporučení od obvodního lékaře pro opakované ranní nevolnosti pravděpodobně od stresů. Má čekat nějaké testy či jen pohovor?Děkuji. M.
Marcela
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Marcelo.Záleží na tom, k jakému psychologovi se s dcerou dostanete.V optimálním případě by se mělo jednat více o psychoterapeutický rozhovor, v nichž by byl kladen důraz ze strany psychologa na příčiny stresů, ale nedílnou součástí musí být samozřejmě i psychodiagnostické vyšetření, tzn. testy jak formou dotazníku, tak formou tzv. projektivních technik.Určitě byste měla očekávat i rozhovor s vámi jako s matkou, která bude objektivizovat sdělení dcery a zároveň popisovat zdroje jejích stresů. Nejspíše se u ní jedná o psychosomatizaci, tzn. transformaci psychických, pro ni neřešitelných problémů, do tělesných obtíží. Oblast žaludku bývá tou nejčastější oblastí.Bylo by dobré, kdybyste počítala s tím, že se nebude jednat o jednorázové vyšetření dcery, ale spíše o potřebu déledobější spolupráce s celou rodinou.
18.1.2006 22:42
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,
mám těch témat víc,a na jejich sdělení by mě vyhovoval osobní kontakt. Jak se mohu objednat ?
Děkuji
Linda
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Lindo.Objednat se u mne můžete na tel. 603454953."Ordinuji" v odpoledních a večerních hodinách na Praze 1.
18.1.2006 22:44
ODPOVĚĎ:
Lucie, mohu vás jen pozdravit:-)Pokud budete potřebovat poradit, napište.Zdravím, Jitka Douchová
18.1.2006 22:47
OTÁZKA:
Dobrý den,chtěla bych moc pozdravit Lizet a Alenu /28/,naprosto vím,co obě dvě cítí, prožila jsem si něco podobného a taky se z toho teprve dostávám:( tak hlavu vzhůru,i když je to moc těžké:(
jinak jsem chtěla moc poděkovat za Vaše odpovědi,často si je čtu a pomáhají mi překonat těžká období:)))
Nashle Lenka
Lenka
ODPOVĚĎ:
Milá Lenko, když budete chtít, napište o sobě víc.Snažím se, pokud to jde, o rady šité na míru:-)Jitka D.
18.1.2006 22:58
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, chtěla bych znát váš názor na mou současnou situaci. Manžel (33let)se ode mě a od našeho syna po 13 letém manželství odstěhoval (v říjnu 2005) - našel si 20-letou milenku (byl s ní od června). Bydlí teď sám v pronajatém bytě, protože ona je z jiného města kde bydlí a studuje. Náš syn za manželem nechodí a ani se s ním pokud nemusí nebaví, protože měl svého tátu vždy za vzor, ví že táta udělal hroznou věc a já jsem byla ta, která ho přesvědčovala ať neodchází, ať to nedělá. Manžel k nám může kdykoliv přijít, ale vždy je u nás jen chvíli, protože je tam napjatá atmosféra - já s ním proberu provozní záležitosti, syn o jeho návštěvu nestojí a tak ho u nás pak nic nedrží. Celou dobu jsme se synem doufali, že se k nám vrátí. No a teď jsem se od našeho kamaráda dověděla, že by se rád vrátil, ale neví jak na to, neví jestli ho vezmu ještě zpátky. Moje odmítnutí by pro něho znamenalo, že přijde jak o mě tak i o milenku a že to raději nebude riskovat a než aby zůstal sám radši bude s milenkou i když chce zpátky k rodině. Jeho milenka samozřejmě o tomto nemá tušení.
Prosím o radu co bych měla podniknout (vzkaz přes kamaráda, naznačit mu ..., přímý rozhovor) nebo radši nepodnikat nic a nechat mu ještě nějaký čas, aby dospěl k tomu, že rodinu potřebuje a za risk mu to přece stojí. Manželství jsme měli podle mě spokojené, jenže se k nám vkradl stereotyp a pak už bylo příliš pozdě. Víte ze začátku jsem manžela vůbec nepoznávala, byl zamilovaný až po uši a jak se říká neviděl a neslyšel, ale mě bylo jasné, že z tohoto jednou "vystřízliví" a že si k tomu jakou udělal chybu musí dospět sám.
Nevím jestli není ještě příliš brzy na to aby se k nám vrátil (aby potom nechtěl být zase s ní - už se k ní jednou po měsíci vrátil), na druhou stranu mám strach z toho, že jestli to všechno bude trvat ještě delší čas odcizí se mi manžel natolik, že už ho pak zpátky nebudu chtít. Nevím jestli je teď ten pravý čas na důležité kroky a rozhodnutí... Děkuji za odpověď. Fandím Vám a přeji dostatek času k zodpovídání dotazů!
Hanka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Hanko.Myslím si, že vy nemusíte manželovi nic proklamativně avízovat - ani přes kamaráda, ani jinak. Jen se snažte být milejší, příjemná, při jeho návštěvách doma, ne jen věcně provozní.Když uvidí syn vaši větší vstřícnost, najde si i on jiný přístup k tátovi. Nyní je to tak, že vy se synem jste spojenci - proti manželovi.Syn byl svědkem toho, že jeho velký vzor - táta, vám ublížil. To v něm zmobilizovalo síly muže gentlemana, který má potřebu vás, jako opuštěnou, oslabenou ženu, chránit. Sám má v sobě bezpochyby veliký zmatek. Je ve velmi citlivém věku, otce by potřeboval.Aby se s ním mohl vídat, potřebuje cítit odpuštění. Manžel se určitě cítí vinen, určitě se mu stýská po rodině. Zase má ale při návštěvách doma před očima dva spojence proti němu, kteří prohlubují jeho pocit viny. Proto se bojí udělat cokoli a využívá poselství kamaráda. Všichni zúčastnění jste v pasti, kterou musí někdo z vás, dospělých, prolomit.Takže - resume: nechte otázku návratu na manželovi, jen mu případnou cestu k němu svým vstřícnějším chováním umožněte:-)
20.1.2006 19:19
OTÁZKA:
Zdravím Vás a doplňuji: moje matka udržuje styky s mým bývalým mužem a dětmi po rozvodu i přesto, že já mám nyní 8týdenní mimimko s jiným mužem a jsem konečně po letitém utrpení šťastná. Byla jsem zboxována svým bývalým mužem do hlavy s následkem fraktury lebeční kosti a poškození oka při sporu o tom, zda syn - 4,5 letý - půjde či nepůjde do školky, držela jsem ho při tom za ruku... Moje matka se poté, co se to dozvěděla, nechala slyšet, že by mě praštila také... Manželství bylo uzavřeno po 13-leté známosti, po celou dobu - dceři je 10 let - se sexem 1x za měsíc, manžel o 10 let starší, já ho poznala v 19letech, fackami řešil spory už dříve, toto se stalo po 23letech společného soužití. Před rodinou jsem to tajila, až můj pobyt v nemocnici vše odhalil. I přesto moje máma má jeho za nejlepšího pod sluncem, ani do porodnice se nepřišla podívat, mého přítele ještě ani neviděla. Odmítám přijet na návštěvu sama s dětmi, jsme teď nová rodina a ona by nás tak měla brát. Co s tím? Mám pocit, že konečně stojím na vlastních nohou a nenechám si do svého nového vztahu od nikoho mluvit. Můj bývalý manžel si často stěžoval mojí matce na mě a společně mě pomlouvali. Myslím si, že ona může tímto svým postojem také za rozpad našeho letitého vztahu. Děkuji za odpověď.
Alice
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Alice.Rozumím tomu, že postoj vaší matky vnímáte jako vůči vám nespravedlivý, možná jako zradu na vás, a že je vám to velmi líto. Ona si prostě vytvořila natolik silný vztah k vašemu bývalému manželovi, že svou vizi o tom, že se hodíte k sobě vy dva, nedokáže opustit. Chcete-li si obhájit svůj nynější život, bude se to muset obejít bez ní.Na 2.stranu by byla škoda, kdyby vaše děti přišly o babičku.Nemohou se tedy navštěvovat bez vaší spoluúčasti na setkání?
21.1.2006 9:22
OTÁZKA:
Dobrý den,
Mám velmi komplikovaný dotaz, ale protože si neumím sama poradit, prosím Vás o nestranný názor a pomoc. Se svým mužem žiji 7 let, pro oba to je druhé manželství. Seznámila nás náhoda. Můj muž je zajímavý a úspěšný podnikatel, ale také asi dost velký manipulátor. Než jsem se nadála, začali jsme spolu žít a od té doby mívám pocit, že nedělám věci tak, jak bych chtěla, ale tak, jak chce on s tím, že přece právě já mám vytvářet ten poklidný, přívětivý a obdivující domov. Asi to neumím, jsem dost svoje. Největší problém je, že s námi žijí i moje děti (dcera a syn), což s sebou postupně přineslo nemálo problémů. Povaha mých dětí neodpovídá představám mého muže (úspěšný podnikatel, workholik a oni normální, líní puberťáci). Celých 7 let jsem žila v určitém přepychu, který zajistil můj muž a je mi to stále připomínáno. Také je mi vyčítáno, že jsem nezajistila manželův „kredit“ u mých dětí a přesná pravidla soužití. Vztah mezi námi fungoval do určité míry, jen pokud jsme byli sami a můj muž mě mohl mít jen pro sebe. V těchto chvílích byl velmi pozorný a milý.
Pře a hádky se později staly každotýdenní součástí našeho života. Manžel nekomunikoval s dětmi, oni se po jeho příchodu domů zvírali do svých pokojů, aby se nemuseli potkat. Naše domácnost fungovala ve dvou kolejích, já a moje děti nebo já a můj muž. Celé tohle nervózní ovzduší mi způsobilo zdravotní problémy a můj muž se snažil raději nechodit domů, aby se vyhnul dětem a konfliktům.
Problémy vyústily, když už ani on napětí nemohl vydržet a začali jsme přemýšlet o mém odchodu s tím, že se nerozvedeme, ale odpočineme si od sebe. Což se také stalo, vypořádali jsme majetek (téměř vše zůstalo mému muži, abych nemusela už nikdy slyšet, že jsem si ho brala pro peníze), odstěhovala jsem se s dětmi a začala žít normálně. S manželem se občas vídáme, jezdím za ním, ale můj osobní pocit vztahového vyhoření už je veliký. Manžel na mě začal naléhat, abych se vrátila, protože chorobně nedokáže být sám. Neustále říká, jak mě miluje. Začal brát antidepresiva, pít a vyhrožuje sebevraždou. Myslí si, že je možné za vším udělat čáru a začít znovu. Já se v této chvíli neumím rozhodnout, co bych měla dělat. Mám o něj strach, aby si něco neudělal, ale celé to trochu cítím jako určité vydírání. Prosím o radu. Děkuji
Jiřina
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Jiřino.Nejdříve ze všeho musíte zvážit motivaci k návratu u sebe a u vašich dětí.Jestliže se shodnete na tom, že byste se pokusili rádi o obnovení společného života, pak by měla následovat spolupráce s vaším mužem.Měli byste spolu nejdříve rozebrat příčiny problémů, shodnout se na tom, kdo v čem chyboval, co se dalo dělatjinak, a co naopak bylo jedinečné v tom dobrém slova smyslu.Na základě toho můžete vytvořit návrh modelu na funkčnější a příjemnější soužití. Je zřejmé, že jste prvně na společný život nebyli připraveni, manžel neočekával naivně problémy, které s příchodem ne vlastních dětí, zákonitě přicházejí.Myslím si, že nejlepší by bylo vše, co navrhuji, probírat společně s psychologem, který by vám jak pomohl v komunikaci, tak by mohl vyslovovat ze své pozice profesionála i své postoje.Manžel by měl být k tomuto rozumnému kroku dle mě motivovaný.Navrhněte mu to.
21.1.2006 9:33
OTÁZKA:
Dobrý den. Můj problém s přítelem je takový, že ty problémy které máme, bych já chtěla třeba probrat s někým jiným, ale on si to vysloveně nepřeje. Asi proto, že chce v očích mých přátel vypadat bezchybně? Ale já mám vysloveně potřebu si o něm popovídat s někým jiným, poslechnout si názor člověka, který na daný problém kouká s chladnou hlavou... Když se dozví, že jsem se o nějakém našem soukromém problému bavila s někým jiným, nelíbí se mu to, ať je mojí "zpovědnicí" kdokoli.
Taky bych se chtěla zeptat, jestli je možné s Vámi hovořit osobně.
Děkuji a díky za Vaše odpovědi.. :)))
Eva
ODPOVĚĎ:
Hezký den, Evo:-)Víte, my ženský potřebujeme probírat problémy v rámci mezilidských vztahů, ať už se jedná o partnerství, nebo o přátelství, s někým jiným podstatně více, než chlapi.Ti to považují za své výsostné soukromí, které si máte řešit vy dva spolu. Váš přítel se tedy chová typicky mužsky, vy typicky žensky.Samozřejmě, že jej to i ohrožuje... Spíš by mě zajímalo, jak se obsah vašich povídání dostane vždy k němu? Prostě by to jen neměl vědět:-) Jinak - samozřejmě se můžete objednat ke mně na konzultaci.Mám tel.603454953.
21.1.2006 9:46
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla bych něco vzkázat paní Jiřině. Také už jsem do této rubriky psala a žádala jsem o radu. Můj problém byl jiný, ale v konečné fázi vyzněl stejně. Chtěla jsem odejít od manžela, který mě citově vydíral a vyhrožoval sebevraždou. Vy už jste ten krok dokázala udělat a pokud už k němu nic necítíte, nevracejte se. Bude to stále stejné a budete trpět dál. Já jsem to udělat nedokázala a žiju s ním jen ze soucitu a bez lásky. Sice jsem si to trochu vykompenzovala hezkým mimomanželským vztahem a dnes už jsem ve věku, kdy už o žádný pevný vztah ani nestojím. P. doktorka mi tenkrát poradila, abych sebrala odvahu a odešla, ale chtěla bych se zeptat i za vás, jestli vůbec existuje nějaká jistota, že člověk, který takto vyhrožuje a nechce navštívit manželskou poradnu ani psychologa, že něco takového opravdu neudělá. Já nevím, jak bych s tím dokázala žít. A ze svého okolí znám 2 případy, kdy to ti dotyční opravdu udělali, když je jejich manželky opustily. Omlouvám se p. doktorce, že jí tu trochu fušuji do "řemesla", ale ráda bych vědala, jak to udělat ... i za Vás, paní Jiřino. A děkuji paní doktorce, moc si vážím jejích rad a tuhle rubriku pravidelně navštěvuji. Z jejích rad někdy čerpám mnohé i pro sebe. Děkuji.
Janka
ODPOVĚĎ:
Milá Janko.Začnu zeširoka.Jsem moc ráda,že se takto stává z této poradny i něco jako širší diskusní fórum, a moc mě těší, když slyším, že má moje poradna smysl a pomáhá nejen tomu,kdo řeší právě svůj vlastní problém:-)...Takže za váš dík děkuji i já vám.K vaší otázce,Janko.Za těch mnoho let praxe v oblasti partnerských vztahů jsem se setkala jednou s tím, že vyhrožování sebevraždou ze strany muže bylo realizováno, a to tak, že ne demonstrativně. Častější je naplnění této hrozby u ženy, ale ani to není typické.Vyhrožují takto spíše lidé labilní, kteří si chtějí násilím vynutit něco, co nedokáží zajistit jinou, než "patologickou" cestou tohoto charakteru. Ten, kdo je hluboce depresivní a uvažuje o odchodu ze života kvůli partnerské krizi, nevyhrožuje.Ten to udělá.Ale nelze generalizovat, vždy je zapotřebí mít se na pozoru, to ano. Každý takovýto případ je individuální příběh, musí se vycházet z rozboru osobnosti toho, kdo přikročí k této :buď "slabošské strategii", nebo reálné úvaze, v níž je obsaženo volání o pomoc. Je to moc složité ,nelze jednoznačně odpovědět ani tak, ani tak. Ale - vy nemáte zodpovědnost za druhého člověka zcela úplně...
21.1.2006 10:13
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,
mám problém, který by se dal stručně shrnout: dlouhodobě se mi nedaří najít partnerku, prostě žádná holka mě nechce, maximálně tak za kamaráda, ale nic víc se mnou nikdo mít nechce, nikoho nepřitahuju. Za celý život (je mi 31 let) se mi podařily pouze dva půlroční vztahy. Zbytek se opakuje stejný scénář - já někoho chci a ona mě ne. Prostě pořád narážím ze strany holek na totální nezájem. Přitom jsem docela vysoký, nejsem ošklivý, mám vysokou školu, snažím se chovat k holkám co nejlépe, ale je to k ničemu. Nevím, co dělám špatně, co bych měl změnit. Zkouším seznamování v práci i mimo, inzeráty, různé seznamky, ale je to pořád stejné. Chápu, že člověk musí být v tomhle trpělivý, ale když se podívám kolem sebe, jsou všichni zadaní nebo po několika vztazích, jen já nic. Čím déle to trvá, tím větší deprese z té věčné samoty mám. Myslím, že tohle už jenom smůla být nemůže, když to trvá tolik roků. Myslíte, že bych měl jít do nějaké poradny? Nebo mi něco poradíte i takhle přes internet? Děkuji.
Miloš
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Miloši.Myslím, že by to chtělo určitě osobní rozbor příčin toho, proč se vám nedaří navázat pasrtnerský vztah.To z vašeho dotazu nepoznám, museli bychom si o tom povídat více.Jestli se již cítíte dlouhou dobu sám, zároveň se cítíte vlastně v tomto ohledu neúspěšný, musí se to určitě odrazit i v míře vašeho sebevědomí jako muže a to se patrně opět transformuje i do způsobů, jimiž se snažíte o navázání kontaktu...Může se z toho pomalu stávat bludný kruh. Dlouho neváhejte a objednejte se u psychologa.Pokud jste z Prahy, můžete se obrátit i na mne - můj. tel. je 603454953. Přeji vám každopádně v tomto roce hodně štěstí:-)
21.1.2006 10:35
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko. Je mi 20 let, stejně jako mému příteli. Jsme spolu téměř 3,5 roku. Přítele velmi miluji a jsem si jistá, že i on mě. Problém ale vidím v jeho postupně se měnícímu chování ke mě. Poslední dobou si ve vztahu připadám jako ve vězení. Partner mi zakazuje stýkat se s kamarády, nemohu nikam vyrazit bez něj, vadí mu čtení ženských časopisů, líčení... Dříve, když jsme se pohádali, za vše se omlouval, byl pozorný, hodný. Dnes je tomu naopak. Při hádce, i když není závažná, na mě křičí, uráží mě, sprostě nadává a poslední dobou se u něho projevují známky násilí. Ne, že by mě přímo uhodil (i když jednou se to už stalo), ale jeho hrubé dotyky bolí. Nevím, kam se poděl ten milující člověk a proč se tak změnil. Zkoušela jsem to s ním řešit, ale marně. Nechci ho ztratit, opravdu ho miluji. Dokáže být i nesmírně hodný. Co mám dělat? Děkuji.
Eliška
ODPOVĚĎ:
Milá Eliško.Váš přítel ani neví, co ve vás má, když jej i přesto stále milujete. Nechci vás děsit, nevím, co předcházelo tomu, co názýváte poslední dobou, a jak je ta "poslední doba" dlouhá, ale zdá se mi, podle vašeho popisu, že se postupně stává z vašeho přítele člověk, trpějící žárlivostí již mimo normu. O tom svědčí to, že vás nikam nepouští, nepřeje si, abyste se líčila, četla ženské časopisy. Vše jej jakoby ohrožuje. A k tomu jeho nezvládání konfliktních situací, násilí. Mohlo by to svědčit i o rozvíjející se poruše osobnosti, ale to už jen tak uvažuji nahlas bez znalosti toho, co vše proběhlo, jaký byl vztah dříve.Nemá smysl asi s ním něco řešit vy sama.Vy si musíte stanovit jasné hranice, tj.pravidla ve vztahu.Vy jste svobodný samostatný člověk se svými potřebami a právy, tak, jako i on.To on musí respektovat, vy si je musíte prosadit.Neprosadíte si to tím, že o tom s ním budete smířlivě diskutovat, ale tím, že na nich budete trvat.
21.1.2006 10:46
OTÁZKA:
Dobý den. Mám velký problém a nevím jak dál. Je mi 21 let, přitel je o rok starší. Jsme spolu 2 roky. Na počátku byl náš vztah perfektní, ale posledního půl roku se nepoznávám. Začala jsem strašně žárlit. Partner je hodný, nechová se tak, abych mu měla co vyčítat. Přesto si vždy nějaký důvod vymyslím a spustím na něj. Pak je mi to líto a i když se zařeknu, že to nebudu víckrát dělat, nevyjde to. Chci se toho zbavit, ale je to čím dál horší. Vadí mi snad úplně všechno. Žárlím na všechny ženy, obzvlášť na ty krásné. Stačí, když jdeme po ulici a potkáváme je, ve mě to už vře. V televizi přepínám programy, jen aby je neviděl, nedokážu si představit pustit si společně nějaký erotický film, mám strach jet k mori-vsude kolem ty holky!Vím, že tím kazím náš vztah, mám pocit, že přítel se přede mnou začíná přetvařovat.Děkuji za odpověď.
Marta
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Marto.Pro mě je teď těžké najít nějakou radu, nevím -li, např., co se stalo před půl rokem. To je asi nějaký významný mezník? Jestliže jste před tím byli pár dvou rovnocenných partnerů...Žárlivost bývá většinou spojena se sníženou mírou sebevědomí, sebejistoty, která může být zapřičiněna mnoha důvody.Vy si zkuste pro sebe rozebrat, v čem jste pro svého přítele jedinečná a nenahraditelná a za tím si stůjte ve chvílích, kdy se cítíte ohrožená. Ale - Marto, u vás to již přesahuje míru normality, možná vám pomůže více navštívit psychologa a více s ním vše rozebrat, hledat společně řešení.Nebojte se toho, a objednejte se co nejdříve, byla by škoda, kdybyste tím váš hezký vztah zničila, ne?:-)
21.1.2006 11:13
OTÁZKA:
Dobrý den, mám velký problém. Vždycky jsem byl toho zastání, že ženu ani květinou neuhodíš, ale včera se stalo něco, co si do smrti neodpustím. Po hádce a poté po urážkách od mé partnerky se mi zatmělo před očima a moc si toho nepamatuju, snad jen to, že jsem přítelkyni uhodil. Dal jsem jí facku na tvář. Je to věc, kterou mi zřejmě nikdy neodpustí a znamená to konec našeho vztahu. Přitom si jsem naprosto jistý svou láskou k ní a vždy jsem si říkal, že jí bych nikdy nebyl schopen ublížit. Prosím o radu, jak se nyní zachovat. Děkuji.
Petr
ODPOVĚĎ:
Milý Petře, neberte to až tak tragicky. Nejsme bezchybní, a to, co se stalo, se stalo ve velké hádce, kdy vás ovládly emoce natolik, že jste na chvíli přestal mít kontrolu nad svými zásadami. Jistěže se to nedá vzít zpět a asi na to hned tak nezapomenete ani jeden z vás,ale není to snad důvod k rozchodu.Důležité je nyní to, jak se k tomu budete stavět, jak jste se omluvil a vše vysvětlil.A ještě mě napadá, abyste to nepřeháněl se svými pocity viny, začal byste se ve vztahu k přítelkyni chovat jinak, to by možná rozhodilo předchozí rovnováhu ve vztahu víc,než ta "osudná" facka.
22.1.2006 9:39
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, prosím o radu. Jsem 4 roky vdaná mám 1 dítě. Manžel 28 let se od nás před měsícem odstěhoval se slovy je celou dobu nešťastný. Má spoustu nezadaných přátel a rád si užívá volného času beze mě. Se mnou trávit volný čas nechce nebaví ho to. Rád flirtuje a okouzluje jiné ženy, jedna si dokonce myslí, že opouští svou rodinu kvůli ní. několikrát denně si s ní píše a často se s ní i schází. Na veřejnosti se manžel opravdu chová neodolatelně, ale ve skutečnosti je sním život velmi složitý. Bohužel to si ta dívka neuvědomuje, proto ho chce odést od rodiny. Jinak je manžel ve vstahu k dítěti velmi zodpovědný a starostlivý i po odchodu se sním skoro každý den vídá. Tvrdí, že žít nemůže hlavně se mnou a samozřejmě, že neodchází kvůli ní, ale mě. Spouta jeho nezadaných známích mu jeho rozhodnutí schvaluje, vždyť on přece v manželství trpí. Myslíte, že existuje naděje, že si uvědomí jakou chybu dělá, tím, že ničí fungující rodinu? když jsme spolu tak se nehádáme, máme na spoustu věcí stejný nebo podobný názor, na všem se dokážeme domluvit. Jediné co nás rozděluje je jeho touha po svobodě, touha okouzlovat jiné ženy, touha jít na pivo a nikomu to nezdělovat. Prostě svobodný život. V mém pohledu na něj se toho od jeho odchodu také dost změnilo. Chci s ním pořád žít, milovat ho, ale již nevím zda dokáži odpostit to věčné lhaní, podvádění a nezájem o mou osobu. Žít sama se také dá.
děkuji za odpověď
Petra 28
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Petro.Je jasné, že jste měli s manželem odlišné představy o manželském soužití, že máte odlišný životní styl, byť hodnoty, zájmy sdílíte společné.Pro vás znamenal asi rodinný život úzkou vazbu na sebe- být především spolu, manžel se však vedle rodiny nemínil vzdát svého předchozího života.Nedokážu takto posoudit, zda je vše dáno spíš manželovou nezralostí pro rodinný život, nebo velkou rozdílností vašich představ, nebo tím, že jeho trávení volného času bylo na úkor vaší možnosti seberealizace a společenského života mimo domov.To vše je asi důležité zvážit předtím, než budete zvažovat, zda chcete žít raději sama, nebo se snažit zabojovat.( Člověk lže většinou proto, že nemůže obhájit před druhým své činy.Jestli mu bylo doma vyčítáno a zakazováno chodit na pivo nebo s kamarády, byl donucen lhát.)Zkuste si domluvit spolu to, že teď budete chvíli bez sebe a pokusíte si na jasně časově vymezenou dobu zhodnotit, zda by nebylo škoda se rozejít definitivně nejen pro dceru, ale i pro vás oba. Znamenalo by to, že byste si po vypršení této lhůty museli vše vyříkat a pokusit se o vytvoření modelu, který by byl přijatelný pro oba - bezpochyby by to znamenalo kompromisy na obou stranách:-)
22.1.2006 10:22
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko. Chtěla bych se Vám svěřit se svým trápením a požádat o radu. S přítelem spolu chodíme 2 a 1/4 roku a náš vztah byl skvělý, navzájem jsem si byli oporou, kamarády a milenci. O všech věcech jsme si spolu otevřeně dokázali promluvit a případné problémy vyřešit. V otázkách sexu jsme si také otevřeně dokázali o svých přáním popovídat a náš sexuální život byl zajímavý a bezproblémový. Bohužel před nějakým časem jsem náhodou objevila v e-mailu svého přítele e-mail, ve kterém si psal velice intimně o sexu se svojí kolegyní v práci. Hrozně mě to ranilo a nedokážu pochopit proč to udělal. Samozřejmě, že jsme si o tom promluvili,s tím, že mi řekl, že si nějakou dobu takhle psali, že mu dělalo dobře, že o něj má zájem i jiná žena.Komunikaci ukončil on s tím, že po něm chtěla něco víc. O to víc mě překvapilo, že napsal tenhle další e-mail. Omluvil se mi, slíbil, že si s ní již nebude psát.... Odpustila jsem mu, ale nemůžu zapomenout. Je to o to těší, že znám i ostatní kolegy z práce se kterými jsem si rozuměla a chodila společně s přítelem na různé společné akce a neumím si představit jít na další společnou akci, když tam bude „ona“. Pořád to hodně bolí a zžírá mě pocit, že jsem hloupá, že mu tohle věřím. No a právě o důvěru jde...nevím jestli už mu dokážu věřit tak, jak do teď. Chystáme se na společné bydlení, je to velká investice a najednou mám strach se do toho pouštět. Vím, že ho miluji...ale ... Děkuji za odpověď. Martina
Martina
ODPOVĚĎ:
Milá Martino, chápu, že vás to zasáhlo, byť nevím, jakou formou si přítel s kolegyní o sexu psali.Byl to jejich virtuální sex?Pokud ano, je to pro vás snad mnohem horší, než kdybyste se dozvěděla o jeho nevěře, jíž byste ale nikdy nebyla svědkem.Víte, těžko vám mohu poradit, jak v sobě obnovit důvěru v něj, tu budete muset vy sama cítit, snad to přijde časem, pokud si budete jistá jeho láskou i touhou po vás. Ono to může být opravdu nevinné,podobně, jako když si muž pro inspiraci prohlíží pornostránky na internetu apod. Tady je hloupé to, že to máte jasně personifikováno do konkrétní osoby. Zkuste ale chodit do společnosti přítele dál, s hlavou vztyčenou. Žijete spolu, patříte k sobě,ne?
22.1.2006 10:32
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, zajímalo by mne, zda existuje nějaký sociologický výzkum o množství nezadaných lidí, a zda a jak se toto číslo měnilo v čase (např. před 5, 10, 20 í více lety). Děkuji
Blanka Nováková
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Blanko.To je zajímavá otázka, ale ne pro mě:-)Statistiky -jakožto psychoterapeut praktik- bohužel neznám.Je jen jasné, že nezadaných lidí stále přibývá v souvislosti se společenkými změnami.Čím dále více lidí už není svázáno společenskými normami, k nimž patřilo mít rodinu, a mohou zcela volně uplatnit i jiný způsob života ,k němuž patří potřeba nezávaznosti, vnitřní i vnější svobody.Znám ze své praxe mnoho žen, které programově věnují svůj život kariéře a možnosti realizace svých zájmů, a trvalý partnerský svazek vnímají jako jejich omezení. Muži, kteří se věnují témuž, a nechávají o sebe případně pečovat matku, je též více, než dost. Na druhou stranu přibývá i více lidí, kteří by sice rádi žili rodinným životem, ale vzhledem ke svým nárokům na partnera, z nichž nechtějí slevit, se jim nepodaří potkat někoho takového, kdo by jejich nároky splnil.I proto jsou raději sami a mají nezávazné sexuální vztahy...
22.1.2006 11:15
OTÁZKA:
Vazena pani doktorko, je mi 24 let. Do lonskeho leta jsem mela pouze platonicke vztahy a ani me tato skutecnost nijak netrapila. Pro vztah se musim zamilovat a oni dotycni proste vetsinou k me smule nebyli k mani...Cca pred tremi lety jsem se zamilovala do sveho vrstevnika (cizince). Byli jsme celou dobu pouze znami, poprve jsem mu svoje city projevila - kdyz jsem ho videla po delsi dobe - prave pred pul rokem. Byl docela prekvapeny a me velmi mi zvedlo sebevedomi, ze i jemu se libim. Ackoli jsem nemela v planu v zahranici zustat, kvuli nemu jsem to udelala. Je pro me neco jako magnet. Prijela jsem tedy za nim po trech mesicich. Zacali jsme spolu chodit. Nicmene po mesici a pul - se se mnou rozesel. V oblasti sexu jsme se nijak zvlast daleko nedostali. Jeho duvody byly, ze se boji zamilovat, ze nema doresen vztah s ex- pritelkyni apod. Mozna se jen bal rict, ze se do me nezamiloval...Nastalo obdobi kamaradstvi - a stale z me strany pokusy vztah obnovit. Bylo mezi nami paradoxne vic sexualniho napeti, on nebyl proti, takze zhruba po dalsim mesici se z nas stali sexualni partneri. Ale vim, ze laska v tom neni. Jsem v tom vztahu nestastna, ale nemam silu to skoncit. Mam pocit, ze ho alespon nejakym zpusobem mam k sobe pripoutaneho. Skoncily uprimne hovory, poznavani se, tak jako tomu bylo v dobe chozeni... nebo spise trochu vetsiho kamaradstvi. Chtela bych oboji - kamarada i milence. Co byste mi radila? Co delam spatne? Je mozne, ze se tenhle vztah stane jeste normalnim? Nechapu postoj muze, ktery si s nekym neco zacne a pak se stahne. Ja napriklad tohle resim hned na zacatku. Neexistuje, abych zacala s nekym chodit pro to, ze se mu hodne libim, ale on me az tak moc zas ne... To jsem to radeji stopla hned, pred tim, nez se cokoli stalo. ...Dekuji Vas nazor.
Marika
ODPOVĚĎ:
Mariko, dobrý den. Těžko mohu soudit, jak to vše bylo na straně muže, po němž jste prvně v životě zatoužila a díky tomu jste měla odvahu být aktivní, iniciativní.Myslím, že jste narazila na to, že muži většinou reagují spontánněji, pudověji, než ženy.Vy jste se mu líbila, lichotil mu váš zájem.Možná se tak snažil řešit i vnitřně neukončený vztah s bývalou přítelkyní, jak naznačujete.Víte, Mariko, na to, aby se muž zajímal o ženu, nepotřebuje mít pocit zamilování.Sexuální napětí je jedna věc, sdílený cit druhá věc. Mám pocit, že jste se příliš nestřetli v tomtéž, ale mohu se samozřejmě mýlit.Říkáte, že chcete obojí - kamaráda i milence,je otázka, zda je on schopný vám oboje dát. Pakliže ne, nebudete se trápit? Neumím vám poradit žádnou taktiku,protože vás neznám.Ale mám pocit, že byste se měla odpoutat od citové závislosti na něm, která by vám mohla více ublížit, než prospět...
27.1.2006 17:38
OTÁZKA:
Dobry vecer pani doktorko, moc Vas´prosim o radu, co mam delat. Je mi 30let, manzelovi 31, mame 9mesicni mimco, jsme spolu 9 let,nez se narodilo dite, bylo z meho pohledu vse OK, po mem prichodu z porodnice se manzel zacal chovat jinak,brala jsem to ze zarli, a ze se to upravi,ze si oba musime zvyknout na novou situaci, ale manzelovo chovani(nechodil domu a nedal o sobe vedet, nebral mi telefony, nebo prisel v pet rano a budil nas, mluvil o odchodu, ze se na nej nemam citove vazat, ze uz me nema rad, ze nevi jak to dlouho vydrzi atd.) a me poporodni hormony (kdy jsem porad brecela, jen co mi neco takoveho rekl)udelaly sve a muj otec se na me uz nemohl divat a vyhodil ho, vim mela jsem to udelat ja, ale pokud jsem neco takoveho rekla nebral to vazne,vzhledem k tomu, ze v nasem 9letem vztahu jsem to rikala nekolikrat, ma narocne zamestnani a sve konicky a se mnou nehodlal nic podnikat, tak proto jsem se nekdy nechovala nejlip,ale zvykla jsem si, nasla svoje konicky, sve pratele a byla jsem rada, ze se doma sejdeme a mame se radi,po jeho odchodu jsme prosli nekolika etapamy,nejdriv jsem nemohla s nim vubec komunikovat, pak to pozvolna slo,ale v jeho komunikaci mi prislo, ze si se mnou hraje jako kocka s mysi, rikal mam vas oba rad, nechci vas ztratit, ale nemuzu s vami byt, pripadala jsem si hrozne,cely den s ditetem,pak vanoce a Silvestr,a kdykoliv prisel, tak mi rekl, ze jsem porad stejna, ze se nezmenim a odesel,snazila jsem se zaridit podle sveho, po dvou mesicich, mi psal SMS, ze vi ze mi ublizil a ze nas ma rad, ze pokud mu dam sanci tak bude moc rad, rekla jsem si,ze kazdy si sanci zaslouzi, ze ho mam rada a mame dite a rekla jsem ano s tim, ze udelam tlustou carou, po jeho navratu (21dnu) to vypada tak, ze chodi domu k ranu, bud kamaradi, nebo jeho narocne zamestnani, rekl mi ze neni stastny (na to proc se vracel, mi rekl, ze jedna v momente,a ze kdyz to nezkusi tak nevi, jestli to bude fungovat a ze nema kde bydlet a jestli si ma vybrat jestli po kamaradech nebo s nami, tak s nami to je pohodlnejsi), ze to nefunguje, kdyz se zeptam, proc si to mysli, rekne ze je to pocitove, nebavi ho si hrat s ditetem, ani s nim cokoliv podnikat, ja ho mam rada a chtela bych, aby vse fungovalo, ale prijde mi ze se musim snazit ja, vubec nevim jak si to srovnat, snazim se komunikovat, ale manzel mi odpovida podle momentalni nalady, takze druhy den je to jinak,prosim Vas moc jestli by jste mi nepomohla moji situaci nejak rozmotat a poradit, nechci udelat chybu, jednat impulzivne, ma tenhle vztah budoucnost? jiste ze sve praxe mate sve zkusenosti, jen me prozatim prosim neposilejte k psychologovi, manzel ho odmita,dekuji moc a preji hezky den.
Alice
ODPOVĚĎ:
Dobrý večer,Alice.K psychologovi můžete zajít i sama, podmínkou nemusí být manželova motivace...To jen na okraj, protože já vám bez konkrétnější znalosti průběhu vašeho manželství těžko mohu poradit něco, co bude šité na míru.Nevím, na čem bylo vaše manželství postavené, co patřilo k jeho základním stavebním kamenům, co jste měli jeden na druhém rádi, jak jste řešili problémy, které při delším soužití musejí vždy zákonitě nastat. Jak často jste vyjadřovala svou nespokojenost,a jakou formou (hádky, výčitky, obviňování, nebo snaha o domluvení se...). Mám pocit, že manžel vždy potřeboval více volnosti ,svobody k realizaci jak svých zájmů, tak společenských kontaktů - rozhodně asi více, než vy. Mám též pocit, že vy jste ještě před narozením dítěte byla tím více závislým partnerem. Poté jste za sebe nechala jednat otce - to není příliš dospělé a zralé.Ale ani manžel se nechová dospěle a zrale.Těžko říct, zda vás nyní zneužívá, nebo sám tápe v tom, co chce.Pakliže si vy sama v sobě ujasníte, že stojíte opravdu o to, abyste to zkusili znovu, měla byste to být vy, kdo bude klást podmínky dalšího společného života.Zatím si je klade manžel,to není platforma pro rovnocennost vztahu.
27.1.2006 20:29
OTÁZKA:
P.S:jeste k memu dotazu,jde po 21 dnech poznat, ze to nepujde? myslim, ze to chce cas............. co vy na to? nechci nic uspechat. DIK Alice
Alice
ODPOVĚĎ:
Máte pravdu, ale jen čas sám o sobě vám nepomůže.Zkuste něco změnit u sebe - měla byste si sebe víc vážit a dát to najevo i manželovi...
27.1.2006 20:31
OTÁZKA:
Dobrý den,paní doktorko prosím o radu jak dál se svojí přítelkyní.Je mi 40 a jí 36 let a je bezdětná.V roce 2001 mi zemřela manželka a já zůstal jsem s dcerou(15)sám.Asi po 4 měsících jsem se seznámil s přítelkyní a protože bydlela v podnájmu a já mám svůj byt po dvou měsících se přestěhovala ke mě.Bydlíme spolu všichni už čtyři roky.První dva roky kdy moje přítelkyně měla dobré zaměstnání přispívala do rodinného rozpočtu částkou 2000kč.Poslední dva roky nepřispívá nic protože opustila lukrativní zaměstnání a vydělá si 6000kč čistého.Z toho platí různé splátky které měla ještě před tím než jsme se poznali takže jí zbývá je pár stovek na měsíc.Já jsem chopen z mojeho platu uživit mě a dceru a vedu celou domácnost se vším všudy ale třetí osobu už ne.Nastoupila do dvou zaměstnání kde lépe platili ale po několika měsících skočila a přešla na méně placené místo.Otázka zní:má takový to vztah perspektivu?Mluvili jsme o tom všem s přítelkyní a ta mi zdělila že víc nemá a nemůže dát.Dost mě to štve,už to trvá dost dlouho a vím že už to dlouho neutáhnu finančně.Ve vztahu ke mě je laxní(no když teda chceš tak teda jo)Pomýšlím na rozchod.Myslím si že je se mnou jenom z materiálního hlediska.Co myslíte?Myslím si také že jí tento způsob života vyhovuje.Přeji příjemný den.
Roman
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, Romane.Přemýšlím nad tím, jak by se vaše přítelkyně živ¨ila, kdyby žila sama...Ale to je jen první otazník, ty další, které mě napadají, jsou více vztahové.Pokud je partnerský vztah fungující, partneři se mohou i ekonomicky podle aktuálních možností vzájemně podporovat. Vy ale máte pocit, že na vás přítelkyně parazituje, řeknu-li to natvrdo, a rozumím -li tomu dobře.Nevím, jaký má váš vztah perspektivu, nevím, jaký máte každý z vás hodnotový systém, co vás spojuje.Odděluje vás jen finanční disproporce? Jak moc spolu o tom hovoříte?Jakou mají vaše rozhovory na toto téma podobu?Jaký vztah k ní má vaše dcera?Mám více otázek, než odpovědi. Tu si asi budete muset dát opravdu vy sám...
27.1.2006 20:43
OTÁZKA:
Marika, 18.01.2006 13:37
OTÁZKA: Vazena pani doktorko, nevim, zda omylem nebo nahodou jste mi neodpovedela na muj dotaz. Dovoluji si ho tedy polozit jeste jednou a predem dekuji za Vas byt jen strucny nazor. Je mi 24 let. Do lonskeho leta jsem mela pouze platonicke vztahy a ani me tato skutecnost nijak netrapila. Pro vztah se musim zamilovat a oni dotycni proste vetsinou k me smule nebyli k mani...Cca pred tremi lety jsem se zamilovala do sveho vrstevnika (cizince). Byli jsme celou dobu pouze znami, poprve jsem mu svoje city projevila - kdyz jsem ho videla po delsi dobe - prave pred pul rokem. Byl docela prekvapeny a me velmi mi zvedlo sebevedomi, ze i jemu se libim. Ackoli jsem nemela v planu v zahranici zustat, kvuli nemu jsem to udelala. Je pro me neco jako magnet. Prijela jsem tedy za nim po trech mesicich. Zacali jsme spolu chodit. Nicmene po mesici a pul - se se mnou rozesel. V oblasti sexu jsme se nijak zvlast daleko nedostali. Jeho duvody byly, ze se boji zamilovat, ze nema doresen vztah s ex- pritelkyni apod. Mozna se jen bal rict, ze se do me nezamiloval...Nastalo obdobi kamaradstvi - a stale z me strany pokusy vztah obnovit. Bylo mezi nami paradoxne vic sexualniho napeti, on nebyl proti, takze zhruba po dalsim mesici se z nas stali sexualni partneri. Ale vim, ze laska v tom neni. Jsem v tom vztahu nestastna, ale nemam silu to skoncit. Mam pocit, ze ho alespon nejakym zpusobem mam k sobe pripoutaneho. Skoncily uprimne hovory, poznavani se, tak jako tomu bylo v dobe chozeni... nebo spise trochu vetsiho kamaradstvi. Chtela bych oboji - kamarada i milence. Co byste mi radila? Co delam spatne? Je mozne, ze se tenhle vztah stane jeste normalnim? Nechapu postoj muze, ktery si s nekym neco zacne a pak se stahne. Ja napriklad tohle resim hned na zacatku. Neexistuje, abych zacala s nekym chodit pro to, ze se mu hodne libim, ale on me az tak moc zas ne... To jsem to radeji stopla hned, pred tim, nez se cokoli stalo. ...Dekuji Vas nazor.
Anonym
ODPOVĚĎ:
Dobrý večer, Mariko, omlouvám se, opravdu jsem nějak váš dotaz přeskočila, ale dnes jsem to již snad napravila...
27.1.2006 20:46
OTÁZKA:
Dobrý den,
se svým partnerem bydlíme už skoro rok v domě který je po totální rekonstrukci takže tam nemáme žádné zařízení vč. kuchyně atd. Vztah mezi náma je dokonalý. Za celou tu dobu co jsme spolu si hodně povídáme a máme pocit že jsme našli jeden druhého.Ten pocit, že on i já jsme jeden pro druhého tím pravým. Úplně ve všem se shodnem, děláme kompromisy, nehádáme se, myslíme jeden jako druhej..prostě je to skvělé a já si ho nesmírně moc vážim. Včera se mi ale přiznal (protože si vždy úpřimně řekneme vše)že ještě nikdy v životě nemiloval a strašně moc by si přál ten pocit lásky zažít. Dost mně to zarazilo...protože jsem si myslela že on mně miluje, ale on tím že mi to říkal si myslel že v sobě ten pocit vyvolá. Ale...bohužel. Prosím Vás tedy o radu..má mě rád a chce se mnou žít dál (až do stáří - jak říká)..myslíte že zamilovanost, ten pocit se dá najednou nějak vyvolat?Máme navštívit nějakého psychologa? (I když on sám studuje psychologii)Nebo nějakou poradnu?Vše je opravdu dokonalé..máme dokonalý vztah až na to že on prostě nemiluje:-(
Moc Vás prosím o nějakou radu, nechci o něj příjít ale nebýt milována ve vztahu je dost těžké. Děkuji Vám.
Jana, 21 let
ODPOVĚĎ:
Milá Jano, dobrý den. Nebýt milována ve vztahu je těžké, žít s pocitem, že jsem v životě nepoznal zamilovanost, taktéž. Teď jde o to, co váš přítel pod pojmem láska, zamilovanost míní.To, jak vám vztah funguje nyní, je ideální deviza do manželství a společného života s dětmi. Ale pocit, že jsem něco v životě nepoznal je na druhé straně velmi rizikový faktor, vedoucí k možnostem nevěry v budoucnu. Nevím, nepoznal ve vztahu s vámi touhu, vášeň?Těžko mohu já od stolu poznat, co by váš přítel potřeboval.Když si o tom budete povídat, budete to možná více rozumově analyzovat, tím se v něm láska těžko objeví.Zvlášť, jestli studuje psychologii, bude mít možná ještě více tendenci vše rozebírat. Možností, jak se zamilovat i do své stávající partnerky, je více, ale já neznám jeho východisko, předchozí partnerské zkušenosti, rodinný model jeho původní rodiny. Vy můžete jen zkusit být vzácnější, více mu unikat, možná vyvolat jeho žárlivost, nevím. Jano, to, že studuje psychologii, neznamená, že umí pomoci sám sobě.U sebe jsme většinou slepí, protože nemáme od sebe odstup.jsme schopni introspekce (vnitřní analýzy), ale stejně se do určité míry točíme v kruhu. Vždy je nejužitečnější chy\trý a inspirující dialog s někým nezávislým.Takže - návštěva u psychoterapeuta by určitě nebyla od věci, ale měl by ji asi absolvovat váš přítel.A to je na něm, na jeho vůli, jeho rozhodnutí.
28.1.2006 9:46
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla jsem se Vás zeptat.Bydlim s přítelem v Praze. Ale trvalé bydliště mám stále v Ustí. Rodiče nám před nedávnem zemřeli a Bratr zůstal v Ustí v bytě 3+1 bydlet sám. Občas za ním přijde jeho přítelkyně. Já jezdim jednou za 14 dni do Ustí na víkend. Bratrovi přispívám na nájem, to se ale nelíbí mému příteli, věčně se kvůli tomu hádáme. Chce, abych bratrovi přestala přispívat. Že nás tím obírám o peníze. Každý druhý den o tom mluví. Např.Potřebujeme novou lednici,vyhrožuje mi, že dokud bratrovi budu přispívat na nájem, žádnou lednici nekoupí. Nebo nevezmu si Tě, dokud budeš přispívat bratrovi. Apod.. Přítel má mnohem větší výplatu než ja, asi o deset tisíc. Chce, aby jsme vše platili napůl. V Usteckém bytě mám stále svoje věci, svůj pokoj. Výplaty máme s bratrem podobné. Několikrát jsem příteli řekla, že jestli mu to vadí, tak ať se se mnou rozejde. Ale on se prý nechce rozejít, jen mu vadí to přispívání. Nevím, co mám dělat. Změnit přítele? Přestat přispívat? Děkuji za odpověď.
Eva, Ustí nad Labem
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Evo. To se asi budete muset rozhodnout vy sama, zda je pro vás takováto podoba vztahu únosná, nebo vnímáte přítelův postoj jako sobecký, obtížně přijatelný.Každopádně, jak to popisujete, je nevyváženost vašeho společného finančního hospodaření dominantním kontroverzním bodem vašeho soužití.Pokud se nedohodnete na oboustranně uspokojivém modelu nyní, nedohodnete se asi ani v budoucnosti.Myslím,že vám chybí schopnost komunikace o problému - vám oběma. Oba byste se měli snažit podívat se na jádro sporu očima toho druhého - zkusil se někdy vžít přítel do vaší situace, a vy naopak do jeho? Zkuste si o tom přemýšlet, více o tom mluvit konstruktivně, v klidu, hádky na toto téma nemají smysl a ještě více narušují váš vztah. Více vám k tomu říct nemohu, rozhodnutí je na vás:-)
28.1.2006 10:23
OTÁZKA:
strašně moc bych Vás chtěla poprosit o Váš názor na můj vztah. Potkali jsme
se v cizině, kde jsme oba pracovali, On je Čech, já Slovenka. Hodně
jsme v té době pařili, pili, a byly tam i lehce drogy.Pracovali jsme v té
samé realitní kanceláři, já byla s ním v týmu. Španělsko je velmi
zábavmá země, ostrov byl malý a já jsem byla velmi frustrovaná z toho, že
tam už dlouhou dobu žiju. Měl milion plánů, jak vyděláme moře peněz,
vrátíme se do Prahy, zrekonstruujeme jeho byt tady, koupime si auto a
budeme krásně spolu žít,protože jsme se do sebe velmi intenzivně
zamilovali. Jak jsem už ale psala, toto všechno jsme rozebírali u skleničky
a nebo s jointem v ruce. Po měsíci jsme veškerý, pracovní i volný čas
trávili spolu a přišel první konflikt, u kterého mě můj přítel surově napadl.
Já jsem byla zhrozena, vůbec jsem to nechápala, nikdy se i to jěště nestalo
byla jsem velmi paralyzovná. Samozřejmě brečel a já odpustila.On
prožil velmi velký šok když byl malý, jeho vlastní táta jeho matku bil a
vyhrožoval sebevraždou, on to videl a přestal na rok mluvit, do dneška
koktá ve vypjatých situacích. Je to lhář, byl sukničkář a hodně rád se
baví. Když Vám to píšu, sama vidím, že je bláznovství vůbec snad to ještě
řešit, ale něco mě prostě u toho kluka drží.
Nicméně po prvním konfliktu přišel další, já se rozhodla vše ukončit,
odletět sama domů a začít nový život tady.On mě ukecal podruhé, tvrdil,
že doma bude vše jine...znáte to. Odletěli jsme spolu a pitky pokračovali
dál.Udělal mi to znovu, sbalila jsem si věci a začala bydlet u známých.
Šel na léčení,kde zůstal pár týdnů, dál se léčil ambulatně, já po
třech urputných týdnech za ním přijela s pláčem, hledala jsem v něm
pochopení proč pořád utíkám a vracím se k němu, nevím zda-li to můžu nazvat
láskou....On vté době nepi, začali jsme spolu chodit znovu a já byla ten
kdo doma seděl se sklenkou vína každý večer.Během našeho vztahu jsem se o
sama sobě dověděla strašně moc věcí, přiznala jsem si konečně, že mě
zneužíval strýc mého otce jako dítě, a že tátu za to vlastně viním, mluvila
jsem s ním(s tátou) o tom po dvadceti letech mého života, bylo to moc těžké
a hodně se mi po vnitřních velkých bojech ulevilo. Navštívila jsem
homeopata, který mi v minulých životech našel mrtvé děti a proto jsem prý
tak velmi procitlivělá.Tak jsem na sobě postupně pracovala a dnes se cítím
o moc lépe. On dokáže být nejpozornější, nejobětavější kluk na světě,
je to jedináček a maminka mu příliš vstupuje do života. Neviděli jsme se
teď tři měsíce, už do toho vstoupili i moji rodiče, i jeho, moji kamarádi i
jeho..Teď po třech měsících, emoce tak nějak opadli a on odjíždí z Česka,
prosí mě o setkání, já byla celou tu dobu úplně sama,jenom práce,
fitko,spanek,víno...A přemýšlení..Ráda bych ho viděla, mluví velmi
rozumně,ale já samozřejmě vím, že mě svojí sílou zase trošku manipuluje,
ale také vím proč mě chce vidět. Víte já také ve vztazích s mužmi nebyla
nikdy svatá, chovala jsem se jako fracek a vyčetla jsem všechno co se dalo.
Jednak si cestu ke chlapům díky mé minulosti hledám, jednak mám hodně
nervní maminku..Ale spíš bych chtěla vědět,agrese je velmi zlá věc, změní
se někdy takový člověk vůbec, mohla jsem to vyvolat já?Když změním své
chování k mužům, potažmo jemu, mohl by on být lepší, mohla jsem to
vyprovokovat? Jemu to take ubližilo, po poslední naší hádce se pozvracel
šokem, ale byly to opravdu ošklivé hádky..i z mé strany..Ale dá se to
odpustit? Milovla jsem ho velmi, toho zabávného, starostivého,
romantického, ochraňujíciho člověka v něm.Ale toho druhého jsem nenáviděla
a tak to u nás bylo pořád.Dokázal být jako démon, měla jsem z něho někdy
obrovský strach. Nevím, něco mi otevřel v životě, měla bych asi dál, ale
mám ho moc ráda. Teď je to rok co jsme se poznali, napište prosím ,
co si o tom myslíte. Moc mě potěší Váš názor a nebo Vaše rada. Děkuji Vám
Libuše,29 let
ODPOVĚĎ:
Milá Libuše, četla jsem váš příběh se zatajeným dechem:-)Nevím, co chcete slyšet?:-)))ANO, nebo NE, z úst profesionála? Víte, samozřejmě nevím, jak vypadala podoba "fracka" ve vás, zda jste mohla být vy tím, kdo primárně vyprovokoval přítelovu, latentně uloženou agresi v sobě. Oba máte za sebou složité osudy, problematické dětství, oba se z toho nějakým způsobem dostáváte.Chápu, že je pro vás on magnet, který vás přitahuje i naopak, podle toho.Oba jste komplikované osobnosti, něco, co je skryté vevnitř, nepojmenovatelné, vás k sobě pojí. Záleží teď více na tom, zda hlavním rozhodujícím faktorem bude u vás rozum, nebo cit...Z rozumového hlediska bych to já za sebe viděla tak, že byste měla ten vztah s ním v sobě ukončit a opravdu jít dál.I s tím, že to byl možná osudový vztah.Možná (ještě mě napadá), byste si pro sebe mohla pojmenovat, čeho se bojíte v případě, že se zase necháte unést jeho silou.Co vám vlastně může hrozit, mimo fyzické agrese z jeho strany v případě nevyřešené hádky? I podle toho byste se mohla zařídit.Ať tak, či tak, přeji vám hodně štěstí:-)
28.1.2006 11:03
OTÁZKA:
Milá paní doktorko,všimla jsem si vaší poradny na internetu,a tak mi nedalo,abych vám nenapsala svůj dotaz. S mým klukem chodím 14 dní... Chodíme na stejnou školou,kde jsem si ho také poprvé všimla. Velice se mi líbil,rozhodla jsem se proto,že mu napíši. Po měsíci "dopisování" jsem se do něj zamilovala a jediné mé novoroční přání bylo s ním začít chodit. Když jsme spolu šli ale poprvé ven (v ten den jsme spolu také začli chodit),nějak se mé city změnily...N e snad proto,že by se mi nelíbil poté,co jsem s ním vlastně poprvé mluvila "naostro". Sama důvod neznám. Ale teď jsem si jistá,že ho nemiluji. A to mne trápí... Protže když jsme byli kamarádi,byla jsem zoufalá z toho,že spolu enchodíme a teď je to přesný opak. Je mi to moc líto,připadám si hrozně. Už se mi boužel stalo vícekrát,že jsem chtěla někoho sbalit,protože jsem ho měla ráda a pak jsem to stejně ukončila,protože mě to nebavilo. A tak je to i te´d. Zkrátka se s ním nudím. Kamarádky mi radí,ať se s ním vyspím,ale já nejsem žádná mrcha,co si chce jen užít a čau. Jsem ještě panna (on je mimochodem také ještě panic) a nehodlám to měnit jen proto,že mi náš vztah připadá nezábavný a o ničem... Nevím ani,jestli se s ním chci rozejít,nebo třeba vyčkat,jestli se něco na mých citech nezmění. Prosím poraďte mi,jak se mám zachovat...
Adriana
ODPOVĚĎ:
Milá Adriano.Samozřejmě nevím, jak to všechno je doopravdy, ale když nad tím tak přemýšlím, říkám si, jestli nejste vždy víc zamilovaná do své iluze o někom, s nímž jste v jiném, než bezprostředním osobním kontaktu. Může vás také nejvíc přitahovat fáze dobývání, získávání si toho druhého.Nevím, kolik vám je, mám ale pocit, že to žádný velký problém nebude, že jste prostě zatím nepotkala toho, kde ta jiskra přeskočí hned, při prvním pohledu z očí do očí, při prvním, třeba i letmém, dotyku.Nebo to také může být úplně jinak.Možná máte velké představy o tom, jak zamilovanost vypadá a bohatost vaší fantazie nemůže splnit žádnej kluk, nevím. Ale, je jasné, že sex by to opravdu nespravil, s tím si počkejte na toho, kde po tom budete opravdu toužit. Jinak byste si to ani neužila, mohla byste být zase zklamaná.Ale - nechcete si dát čas s tím klukem, který je teď s vámi? Dejte si čas, nespěchejte u sebe, v lásku se to může teprve vyvinout,ne?:-)
28.1.2006 11:33
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko, je mi 23 let a již 5 let udržuji "pavztah" s o 4 roky starším mužem. Já ho miluji a věřím, že i on se jednou rozhodne být můj partenr pro život. Měli jsem období asi půl roku, kdy náš vztah bral vážně, ale pro jinou slečnu jej ukončil. To mu nevyšlo jako řada dalších pokusů. Stále se spolu vídáme(i během jeho vztahů s jinými dívkami), jezdíme na dovolenou, trávíme spolu volný čas a víkendy a spíme spolu. Já pro něj dělám co mu na očích vidím(domluvila jsem se s kamarádkou, abych mu splnila touhu - sex ve třech, což jsem pochopitelně obrečela), ale bohužel je to jednostranné, i když si uvědomuji, že mě využívá, aby nebyl sám a nenudil se, nedokážu se od něj odprostit. Ztratila jsem pro tento vztah již hodně blízkých přátel, kteří nezvládli mě stále utěšovat a tahat z depresí. Začala jsem chodit k psycholožce, ale ta mi vždy sdělí, že to přejde samo, až se objeví někdo lepší. Faktem je, že já se ani nesnažím navázat jakýkoli vztah s muži. Podle slov mých kolegů v práci jsem aktraktivní, sportuji, mám velmi dobrou práci ve velké zahraniční společnosti, a přesto, že nemám problémy se seznamováním, držím vše v kamarádské rovině. Nevím, jak své trápení a pokusy a pochopení, že tento muž o mě zkrátka nestojí, řešit.Přestěhovala jsem se do hlavního města(300km od něj), získala ještě lepší prac. pozici a on se zde stěhuje také, dokonce po mě chce pomoc, abych ho dostala do firmy, kde pracuji a já to mu opět slepě pomáhám. Kdyby bylo to trápení jen ve mně, asi bych nebyla tak nešťastná, ale jsem v koncích a svou úzkost si vylévám na své nejbližší ve formě špatných nálad a vzteku. Hádám se s rodinou a tohle je opravdu nepříjemné. Připadá mi to jako chronická závislost. Dokonce lžu svému okolí, abych se vyhla "kázání" a radám. Opravdu jsem v koncích a psycholog mi, bohužel, neporadil. Mám obavy, aby se tohle všechno nepromítlo i v pracovním životě a nezpůsobilo mi to ztrátu zaměstnání. Vnitřně jsem se s tím snažila vyrovnat cvičením a hubnutím, které skočilo na prahu anorexie, pokusu o sebevraždu a žaludečními vředy. Myslíte, že je dobrá rada čekat až se objeví někdo lepší? Neumím si pomoci sama, ale na okolí působím velmi energicky a sebevědomě a nikdo tedy nechápe a nevěří mým potížím. Mé náhlé a prudké změny nálad jsou časté a vyčerpávající. Mohla byste mi poradit jak si pomoci, popř. kde pomoc hledat? Moc Vám děkuji
Eliška
ODPOVĚĎ:
Milá Eliško, rady psycholožky, že vše vyřeší čas a potkání někoho lepšího, vám asi opravdu těžko mohou pomoci. Vy jste se vůči potkání jiného muže vnitřně zavřela.Popsala jste vše dobře, jedná se o chronickou závislost, jste s největší pravděpodobností celkově typ závislé osobnosti, zároveň psychicky labilní, se sklonem k depresím. Myslím, že byste potřebovala déledobější individuální psychoterapii, díky níž byste nalezla kořeny vaší závislosti, sklonu nechat se využívat.Zároveň by asi nebyla vůbec od věci i psychiatrická péče ve formě psychofarmaskologické podpory.Ale hlavní je začít se sebou pracovat formou psychoterapetićkých rozhovorů. Pokud byste chtěla, můžete se objednat i u mne,můj. tel. je 603454953.
28.1.2006 11:45
OTÁZKA:
Dobrý den, trápí mě problém s kterým se vám věřím. Mám přítelkyni něco málo přez dva roky(je nám těsně přez dvacet) a vpodstatě vše klapalo. Máme se rádi a je nám spolu fajn, dokud ovšem nedojde na sex.. Já chci, ona ne. Mluvíme o tom, dovídám se, že k "tomu" nemá vztah, nebaví jí to nic jí to neříká a že jí k tomu nebudu tedy nutit. Snažím se, ale zajisté pochopíte, že pro mě není nikterak lechké, když zrovna mě se to líbí a považuji to za log. vyústění našich citů. Pokládám si otázku typu, jestli za to můžu já, jistě nejsem žádný sexuální přeborník, ale za to se snažím a miluji ji, tak bych očekával nějakou reakci, ale v naprosté většině se setkám s něčím jako, já nechci, dnes ne a pod... Poradíte mi něco?
Děkuji
Jáchym
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jáchyme.Samozřejmě chápu, že je to pro vás těžké přijmout...Nevím ale, v čem je na straně vaší přítelkyně problém.Ten nemusí mít nic společného s vámi a s vaším přístupem k ní v intimní oblasti. Může to být něco mnohem hlubšího, o čem třeba nemůže, nebo nedokáže, mluvit.Napadá mě např. -ne tak vzácná varianta v životě dívek, žen -že mohla být v dětství sexuálně zneužita, nebo dlouhodoběji zneužívána. Ale může to být i něco jiného.Jáchyme, nevím, jak vy sám to vyřešíte.Jediné, co vám mohu poradit je, abyste na ni netlačil, spíš abyste se snažili spolu o mazlení, něžné dotyky, povídání si o tom, co pro sebe znamenáte.Vaše přítelkyně má nějaký psychický blok.Ona sama bude muset dojít k tomu, že by potřebovala odbornou psychologickou pomoc.Vy jí můžete pomoct tím, že budete stát při ní a neodmítat ji jako dívku, kterou milujete i přesto, že není schopná sexu.Na 2. stranu nevím, jak to dokážete...Zkuste si s ní někdy, ale velmi volně, povídat.Co by si představovala od vás jak, atd.Držím palce jí i vám.
28.1.2006 14:52
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, měla bych na Vás prosbu - vždycky jsem si myslela, že vím co v životě chci. Ač moje dětství nebylo nejšťastnější dokázala jsem vystudovat dobrou školu, najít se práci, která mě baví. Svého muže jsme poznala před sedmi lety a dva a půl roku jsme manželé (mě je 25 a jemu 29).Stavíme spolu dům a dá se říct, že naše manželství po praktické stránce funguje na výbornou. Problém je v tom, že manžel nikdy nebyl příliš citově založený člověk - zpočátku mi to nevadilo viděla jsem v něm jiné přednosti, ale teď bych někdy potřebovala trošku něhy a pohlazení a nedostává se mi ho. Můj manžel byl teď nedávno na měsíc pryč a já tu zůstala sama a objevil se v mém životě jiný muž. Známe se řadu let po stránce zcela formální... nedávno jsem s ním něco pracovního řešila a bylo mi hodně příjemné si s ním povídat - vše nakonec sklouzlo v to, že jsme si své sympatie vzájemně vyznali (byl pro mě takovou dětskou platonickou láskou). On je o deset let starší než já - nešťastně ženatý (udržují manželství jen kvůli dětem). Za ten měsíc co tu manžel nebyl jsem s ním strávila překrásnou noc a vím, že je to částečně jen iluze něčeho nového.... ale je to přesně to co mi v manželství chybí on mi umí projevit své city... Teď je manžel zpět - a já balancuji.... oba se shodneme na tom, že nebudeme na našich manželstvích nic měnit, ale že nic nebrání tomu abychom pokračovali spolu v mileneckém vztahu. Ale sama nevím, mám manžela ráda, ale vím, že od něj nikdy v citové oblasti nedostanu to co potřebuji..... Myslíte, že si mám milenecký vztah udržet..?? Předem děkuji za odpověď Kamila
Kamila B.
ODPOVĚĎ:
Milá Kamilo.Podle toho, jak vše popisujete, mi ve vašem případě připadá váš případný vedlejší milenecký vztah konkrétně s tímto mužem jako velké riziko, a to především pro vás.Vezměme si to pozpátku - neprožila jste moc šťastné dětství.V 18 letech jste potkala svého nynějšího manžela, v té době mohl být on tím nejlepším únikem od vašeho života předtím.Říkáte, že jste vždy věděla, co chcete, a za tím jste si dokázala jít.Za čím jste šla s vaším mužem? Za jistotou, zázemím, oporou,...? Něha a láska nebyly to úplně nejpodstatnější. Ale jako žena jste se někdy musela propracovat k tomu, že i toto, nebo právě toto, potřebujete.Proto je pro vás vaše bývalá platonická láska tak nebezpečná.Z vašeho popisu jej nevnímám jako možného perspektivního partnera, manželství si chce uchovat. O tom, zda je š´tastné, či nikoli, vy toho zase tolik nevíte.Každopádně by vám podle mě pokračování v mileneckém vztahu značně zkomplikovalo vztah k manželovi a mohla byste přijít o to, co máte jako svou životní jistotu. Mimomanželské vztahy mohou být někdy i velmi konstruktivní a smysluplné, někdy naopak destruktivní...
28.1.2006 15:34
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, je mi 23 let a díky své homosexuální orientaci udržuji vztah s o dva roky mladším přítelem. Jsme spolu teprve druhý měsíc a začínají vyplouvat první problémy. Přítel studuje medicínu na VŠ a studium ho podstatným způsobem zaneprazdňuje. To má za následek, že se třeba i týden nevidíme. Během té doby o mne ale projevuje pramalý zájem a nepodává o sobě žádné informace. Nechci mu jakkoliv kontrolovat život, ale jsem toho názoru, že pokud jeden druhého miluje, tak se sním snaží co nejvíce být a pokud nemůže, alespoň to řeší jinou komunikací, což v dnešní době není problém. Prostě mi velmi chybí zájem z jeho strany, nedá vědět jak se mu daří, co dělá apod. většinou se vše dovídám až hodně opožděně.
Uvedu příklad chování, které mi vůbec nesedlo : V den měsíčního "výročí" se mu nepovedl zápočet z anatomie. Díky tomu se celý den neozval a když jsem mu volal z domluvené schůzky po 20 min zpoždění, sdělil mi že ji nepotvrdil a informoval mne o průběhu dne, jak mu je mizerně a je se studenty, kteří zápočet také neudělali. Dobře věděl co je za den a jaké jsem měl plány (večeře, dárek apod.) a přešel to, jako by zapomněl. Nechtěl jsem nutně oslavovat, dva lidé jsou spolu přece v dobrém i zlém a očekával jsem, že když mu bude mizerně, přijde, svěří se, vybrečí a já ho utěším. Přátelé mi říkají, že mám správný přístup a problém je v něm. Opravdu si ale začínám myslet, že ten problém je ve mně. Kladu si zřejmě vysoké nároky na partnerský vztah, uvažuji o návštěvě psychologa. Vím, že nemůžete dostatečně posoudit situaci z jediného případu, ale rád bych poprosil o Vaši radu. Děkuji a jsem s pozdravem
David
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Davide.Myslím si, že váš problém spočívá v závislosti na příteli, tedy v nerovnovžnosti ve vašem vztahu.Zatímco vy byste rád trávil většinu času s ním, on má své další "světy". Na 2. stranu - seznámili jste se v docela složitém období, ne úplně reprezentativním z hlediska toho, jak to budete mít spolu dál.Mám tím na mysli zkouškové období, navíc 1.semestr na medicíně. Ten je hodně náročný...Myslím si, že až zkouškové pomine, bude to lepší:-),přítel bude mít větší kapacitu na váš vztah.Držím vám palce.
29.1.2006 8:58
OTÁZKA:
dobry den, po telefonickem rozhovoru bych se vam rada pokusila nastinit muj problem a zjistit, zda-li mi muzete pri pripadne osobni konzultaci pomoci.Mam dvouleteho syna, kratce po jeho narozeni jsme se s manzelem odstehovali do noveho bydleni,ktere jsme zakoupili pred jeho narozenim. vzhledem k omezenym financnim prostredkum (a vetsim narokum) jsme zvolili mesto cca 40 km od prahy. Byla jsem presvedcena, ze je to spravne, mam vlastni rodinu a zacina mi novy zivot bez pomoci rodicu, ze ted to holt musim zvladnout vsechno sama. Take prostredi maleho mesta se zdalo byt zprvu pro rodinu idealni (klid, mene lidi,vetsi bezpecnost atd..-). Tesne pred stehovanim(synovi byl rok) jsem zacal mit strach, v praze mam rodice, kteri mi velmi pomahaji, mame vyborny vztah, zacala jsem mit dojem, ze delame chybu. Myslela jsem si ale,ze se to bezne pred stehovanim na nove cizi misto stava a ze to casem prejde. Ale nepreslo, trpela jsem depresemi, snazila se presvedcit, ze je vsechno fajn a deprese v sobe potlacit. Vse vyvrcholilo, kdyz muz zacal studovat dalkove vysokou skolu a tak nejen ze byl do vecera v praci, ale po prichodu domu se potreboval ucit a ja tak byla stale s ditetem, bez pauzy, proste neustale. deprese vyvrcholily asi pred tremi tydny, rekla jsem mu, ze tu nejsem stastna, nejsem schopna se adaptovat, stale se to zhorsuje, nemuzu prijit na chut lidem ve meste, mestu samotnemu(15 let jsem pred tim zila v praze) neni tam absolutne co delat s ditetem(ze zminovaneho klidu ve meste se stala nocni mura) a rodice, kteri by mi radi pomohli, nemohou, protoze bydli jeste navic na opacne strane prahy nez je vypadovka na nase mesto a i kdyz maji oba kratkou pracovni dobu, nemohou jezdit neustale tolik kilometru tam a zpet(ja, protoze jsem na materske, k nim jezdim kazdy tyden na dva az tri dny - to ovsem z casovych duvodu nema budoucnost , nemluve o penezich za naftu). Tak se stalo, ze jsme se po silenych hadkach trvajicich cca 14 dni rozhodli, ze dum prodame a pujdeme bydlet nekam blize k nasim rodicum, aby mi mohli pomahat. Duvodu proc se vratit zpet je strasna spousta, nemluve o praci, ktera je v regionu kde bydlime velmi spatne placena a to tak, ze kdybych sla pracovat na polovicni uvazek(abych stihala vyzvedavat dite ze skolky), tak muzu rovnou zustat na materske, temer v tom neni rozdil. Vim, ze spousta maminek ma sve matky daleko, ale to citim jinak, vim, ze kdyz by moji rodice bydleli opravdu velmi daleko, mimo hlavni mesto, kde muj muz pracuje(on je a vzhledem k tomu, ze bych si casem prala druhe dite jeste dlouho bude zivitelem rodiny), nemohla bych s tim nic delat, v podstate by bylo jedno kde ziju, musela bych se s tim srovnat. Ale ja jsem se bezmyslenkovite odstehovala daleko od rodicu, tak ze nelze jejich pomoci vyuzivat, opustila jsme prahu,ve ktere mame oba s manzelem vybornou praci, sve pratele (mezi nimi mnoho maminek, se kterymi jsem se spratelila po narozeni syna), protoze jsem si myslela, ze to zvladnu, ze ted nejsem dulezita ja, ale deti a rodina(mluvila a rozhodovala jsem tehdy o necem, o cem jsem nemela ani tuseni).Ma predstava o soucasnem zivote byla naprosto odlisna od reality. Ted ale citim, ze take potrebuju zit, neni to jen o tech rodicich, potrebuju praci, ktera me bude naplnovat a bude me zaroven financne uspokojovat, chci a potrebuji si ponechat trochu sveho soukromi, moct jit s prateli ven, v klidu si nakoupit, umyt vlasy....proste veci, ktere jsem delala pred tim, nez jsem mela dite. Nemuzu a nejsem schopna se plne obetovat pro rodinu, potrebuju stale trochu volnosti, nejsem typ, ktery jen rodi deti, stara se o ne a svuj osobni zivot vymaze. Nechci aby to vyznelo spatne, v zadnem pripade nelituji rozhodnuti mit dite, sveho syna miluju a velmi bych si prala druhe dite, ale musim byt uprimna, pokud by to melo byt v miste kde nyni zijeme, bez jakekoli pomoci, s manzelem neustale v praci nebo nad knihami, tak musim rict ne. Nekdy mam pocit, ze uz z toho pomalu silim. Muj muz kyvl na stehovani, ale problem je z
[tato otázka byla zkrácena]
miroslava
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Mirko, přeskočila jsem na chvíli otázky před vámi, abych vám mohla kvalifikovaně odpovědět, zda je možná pomoc z mé strany, jdu číst dál:-)
30.1.2006 9:15
OTÁZKA:
DOKONCENI DOTAZU: Muj muz kyvl na stehovani, ale problem je ze uz jsem se dostala do tak tezkych depresi(nemohla jsem se v nekterych dnech vubec starat ani o dite ani o sebe) , ze ted nemohu snest jeho litovani toho co do naseho bydleni dal, ze mel predstavu, sen, ktery se mu zhroutil, ze je tam spokojeny, ze to co za penize z prodeje poridime bude minimalne o tridu, dve horsi, nez to co mame nyni. Sice rika, ze me problemy chape, ale ja citim, ze uplne presne ne. Chapu, ze je mu to lito, ze si tim musi projit, chce aby byla rodina spokojena, takze se stehovanim souhlasil, ale neni z toho nadseny(i presto, ze prahu miluje, vidi v bydleni v ni spoustu vyhod a take se z ni nikdy ve skutecnosti stehovat nechtel), trapi se, ale jelikoz uz jsem se dostala do tak tezkych depresi, neumime ted spolu vyjit, on potrebuje abych tolerovala to, ze se se stehovanim tezko srovnava a ja zase potrebuju aby byl maximalne v pohode, protoze uz jsem tak plna svych starosti, vycitek, strachu... ze uz proste nemam na jeho problemy silu. Nevim jak se k nemu mam chovat, co by nam pomohlo obdobi nez se prestehujeme preklenout, jsem strasne podrazdena, velmi impulzivni, prchliva, temer po kazde vete co rekne mam sto chuti na nej opet kvuli necemu co rekl zacit kricet, vecer pak usinam se strasnym pocitem, ze me opusti, ze nema doma klid a do toho jeste to stehovani kvuli MYM problemum - rikam si, ze zitra uz musim byt v klidu, ale druhy den se vse opakuje, slova ze me padaji samovolne, nemuzu si pomoct, ani to ovladnout. Ted po tech silenych ctrnacti dnech se nejsem schopna absolutne dat dohromady, zklidnit se, tolik jsme se hadali a rekli spoustu veci v afektu, ktere se nedaji vzit zpet....Mam pocit, ze uz nevim co je spravne, co mam ted delat aby rodina byla stastna - jednou jsem spatne rozhodnuti udelala na zaklade mylnych predstav - co kdyz to ted udelam znovu,rodina bude nestastna, muz me opusti(i v tom zmatku u me vsak stale prevazuje pocit, ze se potrebuji vratit).strasne si preju byt svemu muzi dobrou zenou, oporou, zvladnout stehovani, o vse se postarat a ustat jeho opodstatnene narazky na to, ze pujdeme do mensiho, ze nebude mit krb, zahradku atd..... Ale neumim si pomoct. Vim, ze kdyz zustaneme, rozvede se se mnou, protoze ja se s zitim tam kde nyni jsme pravdepodobne nesrovnam(zijeme tam temer rok a mne je cim dal tim hur), s tim, ze mam pomoc strasne daleko,s tim, ze jsem v podstate velmi fixovana na sve rodice(ne tak, ze bych s nimi musela zit v jednom dome, ale potrebuji je videt, kdyz chci, kdyz mam potrebu - mozna to prameni z meho detstvi - byla jsem jako dite velmi nemocna,tehdy rodice nesmeli na urcitych oddelenich navstevovat sve deti, tak se stalo, ze jsem jako temer ctyr leta stravila kvuli nemoci 4 mesice v nemocnici bez jedineho kontaktu s nimi)- ale mam zaroven strach, ze i kdyz se prestehujeme, manzel to nezvladne, bude po me chtit psychickou satisfakci, nebude chtit problemy a jakekoli stiznosti - on je typ "vsechno je cerne nebo bile- nic mezi" - bude chtit abych za jeho obet byla naprosto v pohode, na nic si nestezovala, stoprocetne mu to svou vnitrni pohodou vratila... a ja mam strach, ze to nezvladnu, zadny vztah neni bez problemu a ani prestehovanim vsechny nezmizi.....uz jsem tak zmatena, ze ani nevim, jestli je tohle jediny problem ktery zpusobuje moji nervozitu a deprese, co kdyz je problem mimo jine i jinde? Muzeme prochazet manzelskou krizi....posledni dobou mam pocit, ze uz nevim vubec nic. Potrebovala bych si uvedomit co je pro me dulezite, najit vnitrni rovnovahu, uklidnit se, prestat byt hystericka a nervozni... dlouho jsem se o to snazila sama, ale evidentne si sama nedokazu pomoci. Jeste bych rada podotkla, ze sveho manzela miluji, mam na svuj vek pomerne dost zkusenosti s muzi(je mi necelych 27 let) a mohu s jistotou rict, ze muj muz je ten nejlepsi, ktereho jsme doposud potkala, je to skvely otec i manzel, velmi mi pomaha - kdyz ovsem muze, coz bohuzel neni posledni dobou prilis casto. Prominte jestli to c
[tato otázka byla zkrácena]
Anonym
ODPOVĚĎ:
Mirko, myslím si, že vám mohu pomoct - vše společně rozebereme, určitě to nebude na jedno sezení.Kromě psychoterapie si ale myslím, že by nebylo od věci podpořit vás ještě antidepresivní léčbou psychofarmaky - doporuzčím vám, pokud s tím budete souhlasit, i dobrou psychiatričku.
30.1.2006 9:18
OTÁZKA:
DOKONCENI DOTAZU:Prominte, ze jsem dotaz nedokazal zkratit, opravdu jsem nevedela jak presne popsat jaky mam problem v par vetach, Mozna zni to co jsem napsala zmatene, ale snazila jsem se nic, pro lepsi pochopeni problemu, nevynechat. Musim se dat doporadku, strasne mi zalezi na mem manzelovi a diteti, nechci prijit o rodinu, ale prijde mi, ze k tomu pomalu, ale jiste speju. Rada bych vedela, jestli mi na zaklade toho co jsem vam napsala muzete pomoci a konzultace ve vasi ordinaci je vhodna. Dekuji moc
Anonym
ODPOVĚĎ:
Takže - pokud se u vás nic nezměnilo, těším se na tuto středu dopoledne, jak jsme byly dohodnuty.Jitka Douchová
30.1.2006 9:20
OTÁZKA:
dobry den chci se zeptat potrebovala bych poradit malinko ve vztahu , chtela bych se zeptat jak mam udelat to aby byl partner spokojeny v lasvce hodne zarlim a nejde s tim prestat a jeho to stve plosim poradte dekuji
Veronika
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Veroniko.Abych vám mohla více poradit, musela bych toho o vás vědět více:-)Žárlivost, pokud je neopodstatněná, je opravdu velmi zátěžový faktor do vztahu, chápu, že to přítele štve, jak píšete, ale neznám okolnosti ani vás.Zkuste to zformulovat do konkrétnější a obsažnější otázky.Jitka Douchová
30.1.2006 9:24
OTÁZKA:
Dobrý den,paní doktorko. Asi je už pozdě vám psát,ale přesto se chci s vámi poradit.Měla jsem přítele,kterého jsem velice milovala a i on mě. Jenže po čase jsme se začali hádat,boužel,kvůli banálním věcem. Nakonec náš vztah ukončil a pro mě skončil svět. Snažila jsem se svoje chyby,které jsem v našem vztahu udělala,napravit,ale pořád mi tvrdil,že neví co chce. Po měsíci jsem si našla "náhražku" za něho,ovšem jsem to nebrala jako vážný vztah. Pro mě byl ten dotyčný pouze náhrada za člověka,o kterého jsem přišla. Boužel,se můj bývalý přítel dozvěděl,že jsem si někoho našla a pohádali jsme se kvůli tomu. Pak se to uklidnilo a řekl mi,když změním určité zkraty svého jednání,tak mi dá šanci. Chtěla jsem té šance využít,ale dopadlo to všechno jinak. Po vánocích odjel na hory s tím,že až se vrátí,tak uvidí,jestli mi dá šanci a vrátí se ke mě. Když se vrátil,tak jsme si šli sednout a čekala jsem,jak se vyjádří. To jsem ovšem netušila,že si na horách našel novou přítelkyni. Nic mi o ní neřekl a vyspali jsme se spolu. Asi po 14 dnech mi napsal,že má přítelkyni. Když jsem se ho zeptala,proč mi to neřekl,tak mi odpověděl,že se bál mé reakce a že už je jen na mě,zda ho chci či nechci ještě někdy vidět. Já ale vím,že pouze kamarádka být nedokážu. To snad nezvládne žádná žena, která miluje muže. A už bych vůbec neunesla pocit,že patří jiné a já bych ji s ním viděla. Teď nevím,jak se mám zachovat. Stále ho miluji,ale samozřejmě vím,že to musí být oboustranné. Na jedné straně o něj nechci po tom všem,co jsme spolu zažili,přijít,ale bojím se,že bych se na něj nedokázala podívat,aniž by mě to nebolelo. Prosím,poraďte mi,co mám dělat. Předem moc děkuji za odpověď
Magda
ODPOVĚĎ:
Milá Magdo.Já těžko posoudím, zda se vám chce váš přítel "revanšovat" tím, že i on se snaží si někoho nalézt a jeho nynější vztah není nijak vážný, či zda je vše jinak.Proto si netroufnu vám nyní něco konkrétního poradit. Každopádně byste se ale měla snažit zbavit se své nynější závislosti na něm, odpoutat se od něj vnitřně s tím, že byste mu dala vědět, že jej stále milujete, kamarád s ním být nemůžete.Pokud se on bude chtít k vám vrátit, zatím je to stále možné.Vy jej nekontaktujte, dejte mu čas.Ale zkoušejte se spíše smiřovat s variantou konce vašeho vztahu.Pokud se on bude chtít vrátit,brzy, nebo po nějaké době, uvidíte sama, zda to budete chtít i vy. Pokud se k vám nevrátí, čím dříve se "vyléčíte" z rozchodu, tím lépe pro vás...
30.1.2006 15:35
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko.S přítelem žijeme ve společné domácnosti dva roky. Jsem v devátém měsíci těhotenství. Miminko si oba moc přejeme a moc se na něj těšíme. V průběhu mého těhotensví se ale přítel začal chovat jinak, než tomu bylo před tím. Vím, že asi žádný muž není nadšený tím, když jeho partnerka přibírá na váze. Můj přítel mě ale začal úplně ignorovat. Celé těhotenství trpím tím, že se mě ani nedotkne. Prý ho sexuálně odpuzuje těhotenské břicho. Z našeho vztahu ale vymizel jakýkoliv fyzický kontakt včetně pohlazení a polibku. Snažila jsem se s ním o tom mnohokrát mluvit ale on nikdy neprojevil zájem cokoliv řešit. Mnohokrát mě i uráží. Snažila jsem se jeho slova neposlouchat, ale je to velmi těžké. Vůbec si neumím vysvětlit, co se stalo. Je velmi podrážděný kvůli každé maličkosti. Často se bojím i na něj promluvit, aby nebyl nepříjemný. Celé těhotenství se o vše starám sama. On se přitom na dítě moc těší, před známými a rodiči se stále chlubí a chová se jako vzorný nastávající otec. To je potom velmi hodný i na mě a chválí mě před nimi i za věci, nad kterými doma jen mávne rukou. Doma je potom vše jinak. Chtěla jsem už i odejít, ale nemám bohužel kam a také se nechci s tímto rozhodnutím unáhlit. On mi říká, že mě odejít nenechá kvůli dítěti. To prý chce a proto nikam nepustí ani mě. Bohužel mě už viděl několikrát kvůli této situaci plakat a myslím, že to vše jen zhoršuje. Řekl mi, že jsem slaboch. Je možné, že všechno vidím moc černě, protože jsem možná doopravdy přecitlivělá. Neumím si jen vysvětlit ten náhlý nezájem o mě. Přece to nemůže být jen proto, že mám o pár kilo víc. Nebo ano? Mám pocit, že mu dělá vyloženě dobře mě trápit v době, kdy se mohu jen velmi těžko bránit. Před těhotenstvím jsem se mužům líbila a teď mám pocit, že asi jen to ho u mě drželo. Prosím o Váš názor.
Moc děkuji předem za odpověď
Martina
ODPOVĚĎ:
Milá Martino.Jsem trochu na rozpacích, co vám mohu poradit.Postoj vašeho přítele není úplně standardní, může svědčit o jeho nezralosti.Nevím, jak moc se změnila v těhotenství nejen vaše postava, ale i vaše emocionalita, reakce, projevy- co vše tedy může ovlivňovat přítelův kontroverzní postoj k vám.Popisujete to tak, že nyní vás má pouze jako budoucí matku "j e h o" (ne vašeho) dítěte.Vím, že to máte těžké, že jste nyní podstatně citlivější.Premiérové období těhotenství, mantinely v běžném životě s tím úzce související,hormonální disbalance atd.Přesto byste si měla zachovávat svou hrdost, neměla byste se nechat "zašlapávat" do kolonky neatraktivních žen. Je pravda, že existují i muži, kteří mají problémy s fyzickým kontaktem s ženou, na níž je těhotenství již zjevné.Ale měli byste spolu o tom mluvit.Důležitá je forma - ne výčitky a pláč, ale rovnocenný rozhovor.Vy jste teď tím nejdůležitějším člověkem ve vašem páru, musíte se hlavně opatrovat a být v klidu, aby všechno proběhlo OK!Držte se:-)
31.1.2006 12:03
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko. Jsem vdana 15 let, máme 2 syny 10 a 11. Manžel se před dvěma měsíci odstěhoval do podnajmu,že potřebuje být sám a najít sám sebe. Důvod byl hl. jeho vyšší potřeba milovaní- sexu než moje, (práce, domacnost, děti,ukoly s detmi, unavena padnout do postele, nálada na něžnosti mnohdy nikde, manžel moc nepomohl, býval do večera v práci). Posledni měsíce se to vyhrotilo (měla jsem nějaký blok)a skončilo jeho odchodem. Chodí k nám, hlavne za dětmi, tak 4x týdně, občas pomůže doma, zajímá se o děti, o byt .... Jestli je tam jiná žena nevím. Vyhovuje mu to takto ("konečně našel svuj klid" a chce v podnajmu bydlet i nadále), nechce absolutně žádny fyzický kontakt se mnou, a já zase naopak bych milování moc chtěla... Má mne i děti prý rád, ale už mne nemiluje a netouží po mně, a chce jít svou cestou. Vím že je asi potřeba dát mu čas a "netlačit na pilu", at už se nakonec rozhodne jakkoli. Miluju ho a chci aby se vrátil -ví to, několikrát jsem mu to řekla, a vim ze i v oblasti sexu bychom se shodli, ale on uz (alespon ted)nechce. Co v takove situaci nejlépe dělat? Je dobré že je u nás tak relativně často? (samozřejmě kluci jsou radi, a není to pro ně tak kruté). Není lepší abychom se my dospělí viděli meně, a on měl tak možnost poznat jestli si chybíme (i když já ho vidím ráda kdykoli je u nás)? Anebo jako doted coby "kamarádi" chodit občas ve čtyřech do kina, na vylet atd, ale on večer odchazi a při každém mém dotyku ucukne a odtáhne se? Předem děkuji za názor.
Aneta
ODPOVĚĎ:
Aneto, váš manžel -a
´t již jedná strategicky, nebo spontánně - dosáhl toho, po čem dlouho toužil, ale marně...
Vzácnost jeho přítomnosti a jeho odmítání ve vás obnovily touhu po něm jakožto po sexuálním partnerovi.Ať již jeho motivace k odchodu byla jakákoliv,určitě není rozhodnutý k definitivnímu rozchodu.Netroufám si říct, co by bylo lepší - zda se vy, "dospělí", vidět minimálně, nebo se stýkat, jak píšete, jako kamarádi. Možná byste mohla zkombinovat obě varianty.Zkuste jej jako žena překvapit, nebo zaskočit svými projevy, jaké u vás již dlouho nepoznal, zároveň buďte kamarád a kooperující rodič.Dejte najevo, že vás jako muž přitahuje, ale tak, aby měl možnost jak to opětovat, tak naopak, aniž by měl pocit, že vás urazil.Nebojte, není to tak těžké.
31.1.2006 22:48
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko.Jsem se svým mužem 3,5 roku.Ve společné domácnosti žijeme něco málo přes rok.Od té doby začal v podstatě můj problém. Od doby,co jsme se nastěhovali do společné domácnosti,náš intimní vztah upadá.Před tím náš sexuální život byl bez problémů.Nyní se v podstatě zúžil na sex dvakrát a třikrát za měsíc,a to převážně ještě vyplývající z mé aktivity.Manžel má navíc takovou povahu,že nedokáže mluvit o citech,pocitech a natož,aby rozebíral nějaké problémy.Podle něj všechno,co on ke mně cítí přeci vím,takže co by mi pořád dokola povídal a co se týče problémů,tak on žádné nemá,vždy je mám jen já a já potřebuji vše rozebírat.Když jsem se pokusila zjistit v čem nastal ten zlom,proč už po mně tolik netouží,nedokázal jako vždy odpovědět.Pak když jsem se opět nespokojena s naší situací k tomuto tématu po čase vrátila,důvodem,proč nemá chuť na sex,řekl,že je to tím,že o tom pořád mluvím a on se pak cítí,že musí.Ptala jsem se i na to,jestli se cítí vyčerpaný z práce,jestli má nějaké starosti,napadla mě i milenka,že se mu už nelíbím apod.Práci připustil,že by to mohlo být i tím,že brzy vstává a večer se cítí unavený.Milenku vyloučil,že kdy by na to našel ča.Myslím,že to může být přetížením z práce.Je to workoholik,chodí do práce od rána do večera a nežije ničím jiným než prací.
Těžko se vyjadřuji písmem,ale snad jsem trochu srozumitelná.Potřebovala bych poradit,jak si tuto situaci můžu vykládat a jak se v ní mám vůbec zachovat? Svého muže miluji a nechtěla bych ho opustit.Děkuji vám předem za váš názor.
Ludmila
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Ludmilo.Přemýšlím nad možnými důvody změny v manželově sexuální apetenci - říkáte, že zvrat nastal od té chvíle, kdy jste začali žít spolu. Možná mu chybí vzácnost okamžiků předtím, kdy jste spolu mohli být.Když se k tomu přidruží únava z práce délka času, kdy jste spolu jako partneři, může to vše vyústit skutečně do snížení frekvence vašeho intimního života. Velice často se také stává, že se partneři prostě v množství potřeby sexu nesejdou. Je možné, že váš muž má prostě celkově tuto potřebu sníženu.Radila bych vám, abyste to s ním opravdu slovně neprobírala, mohl by získat nakonec k sexu odpor, mohl by mít problémy s erekcí. Spíš se pokoušejte ve chvílích, kdy se milujete, být nápaditá ,snažte se, aby bylo manželovi co nejlépe a aby to byl tedy on, kdo bude po sexu postupně toužit více.
1.2.2006 8:47
OTÁZKA:
Dobrý den,vlastně ani přesně nevim na co se chci zeptat. Se svým partnerem(26let) jsme spolu už téměř šest let, a protože ještě studuju bydlíme stále každý u rodičů.Letos školu už končím, a tak se těším, že konečně začnem pořádně spolu, jenže čím více se to blíží, tím divnější názory a chování pozoruji u svého partnera.Mě je jasné, že se asi taky trochu bojí, to beru, jenže on se ke všemu staví spíš flegmaticky, k ničemu se nemá, ačkoliv už bychom si klidně nějaké maličkosti mohly zajišťovat. Jako člověk,který si vydělává dost peněz(asi před rokem začal podnikat,ale pracuje už od 19ti), vůbec nešetří, nic potřebného si nekoupí, jen si nesmyslně utrácí a užívá.A má pocit, že by sám koupi třeba jen hloupé nové postele nezvládl, prý až na to budem dva, bude to o něčem jiném. Taky začíná být nespolehlivý. A já začínám pochybovat, jestli s takovým člověkem jakým je za poslední měsíce chci do tak vážné věci jít. Přitom dříve to bývalo ůplně naopak, už v těch 16ti co jsem ho poznala, jsem měla pocit,že by se o mě dokázal postarat a kdyby na to přišlo tak i s dítětem, což teď o tom začínám pochybovat. Říkám si že čím je starší tím je blbější. Nejhorší na tom je, že on nemá potřebu se mnou o tom mluvit, i když se pohádáme, tak mi to pak prostě neřešíme, protože on se o tom bavit nechce,on totiž žádný problém nemá, to jen mě se stále něco nelíbí. A ůplně stejně je to i co se týká sexu, v posledních více jak dvou letech spolu spíme asi tak jednou týdně, a to můžu být ještě ráda, a když spolu za celý měsíc spíme jednou či dvakrát tak mu to vůbec nepříjde divné. Je to z jeho strany, u nás je to totiž on kdo se vymlouvá na bolest hlavy, únavu a podobně. Ale já už začínám mít pocit, že je spíš líny dělat to, on totiž tak umřít u PC a u TV a DWD, to by mu šlo. Už si pořádně ani nikam nevyrazíme a o prokecaných večerech můžu tak snít,natož tak promilovaných. Už jsem tak zoufalá, že se ponižuju k žárlení, dělám scény a vlastně nemám proč, v tom si jsem jistá a můžu mu věřit. Ale občas si říkám, že by se mi i ulevilo, kdyby někoho měl, aspoň bych pak znala konečně příčinu toho proč se ke mně tak chová, a ne jen ke mně, ale hlavně k našemu vztahu. A nemyslím si, že by to bylo mnou, že bych třeba byla nějak odpudivá. No ne že bych se chtěla vynášet,to není můj styl, jen opakuju co mi lidi říkají, ale dbám o sebe, jsem hezká a inteligentní, pro mého partnera jsem kdysi byla ženou o které ani nedoufal, že by ji mohl získat. Asi si je mnou za ty roky už moc jistý. A já nevim jak zase získat na své ceně a jak z něj zas udělat všímavého, milujícího, spolehlivého a nadšeného přítele a milence. Popravdě i on u mě ztratil na ceně.Ale co dělat?Rozejít se hledat znovu, to mi příjde nesmyslné,(ačkoliv jsem jedna z těch žen o kterých se říká, že můžou mít na koho si ukáží) podle mě jsou totiž všichni chlapi vpodstatě stejní,takže si myslím, že dřív nebo později, by mě to s tím dalším čekalo znova, a mohla bych narazit i na něco horšího a co je hlavní já ho pořád ještě miluju a chci zůsta s ním. Myslim, že vztahy jsou hlavně o tom naučit se s tí druhým žít. Jak mám tedy dosáhnou toho, aby se mnou o problémech mluvil? Když jemu je to cizí i z domácího prostředí, jeho rodiče jsou už šest let pohádaní(kvůli nevěře jeho matky), a jen vedle sebe žijí, a problémy neřeší, jejich konverzace se scvrkla do občasných hádek. Takhle dopadnout nechci.
Budu moc vděčná za jakou koliv radu.Děkuji Vám a musím říct, že se mi trochu ulevilo, když se konečně můžu svěřit někomu, kdo tomu rozumí.
Gabriela(22)
ODPOVĚĎ:
Milá Gábino, z vašeho popisu to vypadá opravdu tak, že přítel je v pohodě, nic neřeší a řešit ani nepotřebuje, problém máte opravdu především vy. Jedním dechem píšete, jak se těšíte na společný život v jedné domácnosti,hlavně konečně spolu, a zároveň i o tom, že selhává v mnoha směrech, ať již je to zájem o intimní život, zařizování bydlení, společné povídání....Dostavil by se pocit úlevy při zjištění, že důvodem jeho apatie je někdo jiný, Ale na závěr vše shrnujete opět do vědomí toho, že jej milujete a nikoho jiného nechcete. Když se na své psaní podíváte, uvidíte sama, že je tam několik vzájemně si protiřečících hodnocení vašeho vztahu. Je to asi především proto, že se cítíte bezmocná, máte v sobě zmatek. Víte, co od vztahu očekáváte, nevíte, jak toho docílit. Aby to bylo pro vás jednodušší, vzdáváte se i při své nespokojenosti se status quo možnosti, tento vztah ukončit a hledat jiného partnera - odůvodňujete to tím, že vlastně všichni chlapi jsou stejní.Gabčo, já si nemyslím, že všichni chlapi jsou stejní a že všechny vztahy musejí mít zákonitě identický průběh, kterému vy chcete vzdorovat.To by bylo docela dost smutný...Proti stereotypu, který ve vašem vztahu nastal, se dá bojovat, ale musíte vědět, zda vám ten boj opravdu stojí za to, a zda je vaše představa partnerství reálná právě s vaším přítelem.Patrně jeho sexuální apetit nebude tak vysoký, patrně ho nebude nikdy bavit propovídat celé večery u svíčky a skleničky s vínem či u krbu. Patrně bude potřebovat více osobní svobody, patrně nebude umět řešit problémy a bude z dlouhých rozmluv, které vnímá na půl ,nebo ještě na míň, a navíc jako výčitky, utíkat.Vyrostl v rodině, kde poznal nějaký model, ten si převádí do svého života dál.On vás má bezpochyby velmi rád, ale spoléhá se na vás, co se týče zařizování bydlení (to mně přijde v pořádku, na utváření vlastního domova se mají podílet oba), je zvyklý na samostatný život a zodpovědnost jen vůči sobě - viz peníze a jeho zacházení s nimi.Gábino, znáte ho, manželstvím se nic moc nezmění. Chcete to takhle?...Nyní máte 2 možnosti.Buď se pokusit o změnu, nebo včas z vašeho vztahu odejít.1.možnost by mohla znamenat experiment s tím, jakých změn je přítel schopen.Zkusíte-li být vzácnější, změnit image, častěji trávit volný čas bez něj, aniž byste jej informovala s kým a kde, zkusíte-li odmítat jeho iniciativu v sexu,neřešit stále věci, které se řešit snažíte, uvidíte, zda jej to probudí k větší iniciativě a zájmu o vás...Držím palce,ať vám váš partnerský život vyjde dobře ať již s přítelemsoučasným, nebo budoucím:-)
4.2.2006 11:45
OTÁZKA:
Dobrý den,vlastně ani přesně nevim na co se chci zeptat. Se svým partnerem(26let) jsme spolu už téměř šest let, a protože ještě studuju bydlíme stále každý u rodičů.Letos školu už končím, a tak se těším, že konečně začnem pořádně spolu, jenže čím více se to blíží, tím divnější názory a chování pozoruji u svého partnera.Mě je jasné, že se asi taky trochu bojí, to beru, jenže on se ke všemu staví spíš flegmaticky, k ničemu se nemá, ačkoliv už bychom si klidně nějaké maličkosti mohly zajišťovat. Jako člověk,který si vydělává dost peněz(asi před rokem začal podnikat,ale pracuje už od 19ti), vůbec nešetří, nic potřebného si nekoupí, jen si nesmyslně utrácí a užívá.A má pocit, že by sám koupi třeba jen hloupé nové postele nezvládl, prý až na to budem dva, bude to o něčem jiném. Taky začíná být nespolehlivý. A já začínám pochybovat, jestli s takovým člověkem jakým je za poslední měsíce chci do tak vážné věci jít. Přitom dříve to bývalo ůplně naopak, už v těch 16ti co jsem ho poznala, jsem měla pocit,že by se o mě dokázal postarat a kdyby na to přišlo tak i s dítětem, což teď o tom začínám pochybovat. Říkám si že čím je starší tím je blbější. Nejhorší na tom je, že on nemá potřebu se mnou o tom mluvit, i když se pohádáme, tak mi to pak prostě neřešíme, protože on se o tom bavit nechce,on totiž žádný problém nemá, to jen mě se stále něco nelíbí. A ůplně stejně je to i co se týká sexu, v posledních více jak dvou letech spolu spíme asi tak jednou týdně, a to můžu být ještě ráda, a když spolu za celý měsíc spíme jednou či dvakrát tak mu to vůbec nepříjde divné. Je to z jeho strany, u nás je to totiž on kdo se vymlouvá na bolest hlavy, únavu a podobně. Ale já už začínám mít pocit, že je spíš líny dělat to, on totiž tak umřít u PC a u TV a DWD, to by mu šlo. Už si pořádně ani nikam nevyrazíme a o prokecaných večerech můžu tak snít,natož tak promilovaných. Už jsem tak zoufalá, že se ponižuju k žárlení, dělám scény a vlastně nemám proč, v tom si jsem jistá a můžu mu věřit. Ale občas si říkám, že by se mi i ulevilo, kdyby někoho měl, aspoň bych pak znala konečně příčinu toho proč se ke mně tak chová, a ne jen ke mně, ale hlavně k našemu vztahu. A nemyslím si, že by to bylo mnou, že bych třeba byla nějak odpudivá. No ne že bych se chtěla vynášet,to není můj styl, jen opakuju co mi lidi říkají, ale dbám o sebe, jsem hezká a inteligentní, pro mého partnera jsem kdysi byla ženou o které ani nedoufal, že by ji mohl získat. Asi si je mnou za ty roky už moc jistý. A já nevim jak zase získat na své ceně a jak z něj zas udělat všímavého, milujícího, spolehlivého a nadšeného přítele a milence. Popravdě i on u mě ztratil na ceně.Ale co dělat?Rozejít se hledat znovu, to mi příjde nesmyslné,(ačkoliv jsem jedna z těch žen o kterých se říká, že můžou mít na koho si ukáží) podle mě jsou totiž všichni chlapi vpodstatě stejní,takže si myslím, že dřív nebo později, by mě to s tím dalším čekalo znova, a mohla bych narazit i na něco horšího a co je hlavní já ho pořád ještě miluju a chci zůsta s ním. Myslim, že vztahy jsou hlavně o tom naučit se s tí druhým žít. Jak mám tedy dosáhnou toho, aby se mnou o problémech mluvil? Když jemu je to cizí i z domácího prostředí, jeho rodiče jsou už šest let pohádaní(kvůli nevěře jeho matky), a jen vedle sebe žijí, a problémy neřeší, jejich konverzace se scvrkla do občasných hádek. Takhle dopadnout nechci.
Budu moc vděčná za jakou koliv radu.Děkuji Vám a musím říct, že se mi trochu ulevilo, když se konečně můžu svěřit někomu, kdo tomu rozumí.
Gabriela(22)
ODPOVĚĎ:
"Naskočila jste mi tu" ještě jednou - tak přemýšlím, jestli mám co přidat. Napadá mě:zkuste možná ještě přemýšlet i nad tím, jestli máte pocit, že je váš přítel opravdu ten pravý. Pokud jste se seznámili ve vašich 16, předpokládám, že moc předchozích partnerských zkušeností v rámci delšího a hlubšího vztahu nemáte.Budete-li přemýšlet v horizontu celého svého života, dovedete si představit, že nikoho jiného ve svém životě již nepoznáte, a že s tímto pocitem budete spokojená a vyrovnaná, i když již teď vidíte problémy?...
4.2.2006 11:53
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko. Co poradit ženám po 25ti letech manželství, kdy je hnízdo takzvaně prázdné a manžel je stále nabručený a konfliktní, na vše negativní reakce, jenom on má pravdu. Chtěla bych mít doma pohodu a klídek. Děkuji za Váš názor. Jitka
Jitka
ODPOVĚĎ:
Milá Jitko, dobrý den.Když je "hnízdo prázdné", začíná prostě zcela nová fáze vašeho manželství.Bývá často spojena s krizí, protože je velký nezvyk nemít se o koho starat,nemít možnost si s dětmi povídat.Vše je zase po mnoha letech jen na vás. Když jste se ale rozhodovali o společném životě, byli jste to vy dva, kdo jste chtěli být spolu a věděli jste, co vás na sobě přitahuje. Určitě jste svůj volný čas věnovali i společným zájmům. Děti zaplnily váš domov až později. Takže - zkuste se vrátit k vašim začátkům, můžete je v jiné podobě - adekvátně k věku - obnovit. Když je manžel bručoun, můžete to být vy, která dodává staronové impulzy?:-) Jinak využívejte ten čas, který pro sebe samu máte tím, že se budete více věnovat tomu, nač jste s kompletní rodinou neměla čas. Najděte si něco nového, na co se budete těšit, v čem se budete seberealizovat.Dokud má člověk stále nějaké cíle, žije plnohodnotně.Vaše pozitivní energie se pak může přenášet i na manžela.
4.2.2006 12:22
OTÁZKA:
Dobrý den!
Je mi 23 let a doposud jsem s nikým nechodila. Ne, že bych nechtěla, ale nějak se s nikým nedokáži seznámit. Já k oslovení cizího muže odvahu nemám a tak čekám, že první krok učiní oni. Jenže to se nestává. Přitom rozhodně nejsem nehezká, hloupá také ne. Možná je i problém v tom, že jsem v kontaktu stále s těmi stejnými lidmi ze školy a nové tváře nepotkávám. Už zkouším i seznamku, ale není to ono. Pravda, sešla jsem se asi jen 3x a zatím jsem to byla já, kdo neprojevil zájem.
Strašně ráda bych už chtěla pocítit důvěru, zamilovanost, ale ještě jsem ty pocity nezažila. Nevím, co mám dělat. Dál zkoušet seznamku? Přijde mi to jako loterie, sebrat odvahu s osovoivat lidi na ulici?! To mi přijde až ujeté...Nesnažím se působit nepřístupně, ale je dost možné, že si to tak většina vyloží a bojí se mě jednoduše oslovit, tak jako já.
Budu letos končit školu a začne mi "dospělý" způsob života a vzhledem k absenci těchto zkušeností si stále připadám hodně nezralá a tím pádem přestárlá.
Salamandra
ODPOVĚĎ:
Milá Salamandro.Oslovovat lidi na ulici asi pro dívku vašeho typu opravdu není to pravé ořechové. Nevím, jak působíte navenek, zda je ve vás úzkost, napětí, které je čitelné, nebo viditelné pro vnější okolí, díky němuž si vás nikdo netroufne oslovit.Dokud chodíte do školy, mohla byste mít spoustu šancí potkávat stále někoho nového, ne? Kamarádi mají své kamarády atd. Jste společenský člověk, nebo se spíše uzavíráte ke knihám a počítači?:-) Jedině kontakty s lidmi nabízejí šanci někoho potkat.Netuším, Salamandro, v čem může vězet váš problém, zdá se mi, že budete mít problémy se svou sebeúctou jako žena.Kde to vzniklo? Zkuste se na sebe někdy podívat nezávislýma očima, s odstupem od sebe ,a zhodnotit vaše přednosti, které byste mohla potom podtrhnout.Jak jste na tom s celkovou uvolněností, schopností očního kontaktu? Umíte se usmát na toho, kdo vás zajímá?Nemohu vám bez hlubších znalostí o vás nic moc jiného poradit.Jediné - být aktivní, ať již venku mezi lidmi, nebo povídáním si na seznamce. Hlavně se nebojte, že zůstanete dál dlouho bez lásky. Na každého z nás někdo někde čeká.Ale musíme někdy muset umět náhodě pomoct.Dneska bývají ženy většinou aktivnější a iniciativnější, než muži. Zkoušejte tedy i přemýšlet nad tím, zda se nepokusit pomalu opustit představu, že tím prvním v kontaktu, musí být vždy muž:-)
4.2.2006 12:47
OTÁZKA:
Pěkný den přeji paní doktorko.
Mám potíž se sexuálním apetitem svého partnera. Žijeme spolu čtyři roky, od začátku to nebylo v intimní oblasti nic moc, ale přisuzovala jsem to nervovému vypětí při těžších začátcích podnikání. Ovšem v tom to nebude. V současné době máme styk tak jednou do měsíce. Přitom mě je 33 a partnerovi 44 let. Vypadáme oba poměrně dobře. Už jsem s ním byla i v sexuologické poradně, kde mu sice dali nějaké hormony, ale přesto nám bylo hned sděleno, že je to asi problém mozku než tělesna.
Partner tvrdí, že milenku žádnou nemá. Ale když s ním mluvím, tak si svůj problém odmítá přiznat, nic řešit nebude, já jsem dle něj nymfomanka když to po něm chci. Odmítá pochopit, že je to důležité pro kvalitní vztah a že pokud mi nevyjde vstříc alespoň trochu, tak se po čase stane, že od něj odejdu- což zase nechce.
Vím, že mě má rád, ale to nestačí.
Ráda bych s Vámi tento problém konzultovala s partnerem ústně - bylo by to možné?
Už pomalu ztrácím trpělivost. Po jiných stránkách je partner naprosto vyhovující.
Děkuji
Martina
broker.service@seznam.cz
Martina
ODPOVĚĎ:
Hezký den, Martino, myslím, že osobní sezení by bylo nejvhodnější, takto bych bez znalosti vás obou i vaší partnerské historie mohla být těžko konkrétní v jakékoli radě. Budete-li chtít, objednat se u mne můžete na tel.603454953.
4.2.2006 12:51
OTÁZKA:
Dobrý den. Je mi 14 let a mému příteli 21 let. Chtěla bych se zeptat, jestli tento věkový rozdíl vadí nebo ne. Předem Děkuji za odpověď
Kristýna
ODPOVĚĎ:
Ahoj Kristýno.Určitě znáš věkovou hranici 15 let - mluvím o sexu a jeho zákonnosti.Jinak musíš vědět ty i tvůj přítel, zda vám váš věkový rozdíl vadí, nebo ne, to se nedá tak obecně říct...
4.2.2006 13:12
OTÁZKA:
Dobrý den, asi před měsícem jsem se podívala maželovi do telefonu a zjistila jsem,že si píše s nějakou ženou.Některé SMS byly o "obyčejných" věcech,ale pak jsem našla i SMS erotického rázu.Kdybych měla citovat slova na která hned tak nezapomenu, jedna zpráva zněla asi takto:"Libal bych tě na krk,na tvoje krásná prsa a pak tam dole, kde bych si dal obzvlášť záležet." Když jsem si to přečetla, zhroutil se mi celý svět.Nebyla jsem schopná rozumně přemýšlet,nic dělat....Manželovi jsem o tom řekla a nastalo pro mě neskutečné peklo.Byl naštvaný, že jsem se mu dívala do mobilu,že nerespektuji jeho soukromí, vyvolal ve mě pocit, že za všechno můžu já.Řekl mi,že s tou ženou nic nemá, že se v té SMS jednalo jen o žert.Slíbil, že už SMS takového typu psát nebude, ale bude si s ní psát i nadále.Prý ho nemohu omezovat,může mít své přátele.Mluvili jsme dokonce i o rozvodu a manžel nebyl proti.Cítil se po celou dobu našeho manželsví omezován, ale to si já rozhodně nemyslím.Když chtěl někam jít s kamarády,nikdy jsem mu to nezakazovala.Prý přede mnou nemohl říct třeba to,že se mu líbí nějaká jiná žena..Ale upřímně, kdo by poslouchal rád to,že se manželovi líbí někdo jiný..?Pořád jen slyším ať to neřeším,že se nic nestalo a že když to budu řešit, tak to bude ještě horší.Nejhorší na tom je to,že mi manžel řekl,že ho ta žena přitahuje a navíc jsem zjistila, že se jedná o jeho kolegyni z práce....Ještě nutno dodat,že před časem si manžel psal s jinou ženou a ta mi pak přiznala, že kdyby chtěla, tak by asi manžel nebyl proti kdyby se víc sblížili, ale to je její domněnka, manžel opět tvrdil,že si jen psali/tenkrát to bylo ještě bez sexuálního podtextu/. Nevím, co mám dělat, prosím o nějakou radu.Děkuji.
Anonym
ODPOVĚĎ:
Dobrý den.Nevím, jak probíhá vaše manželství, co vás spojuje, co máte na sobě rádi, čeho si vážíte jeden na druhém.To je teď asi to nejpodstatnější. Manžel má samozřejmě pravdu v tom, že nahlížení do jeho mobilu je narušování jeho soukromí, stejné by to bylo i naopak.Z vašeho dotazu jsem pochopila, že se mu do mobilu díváte průběžně (víte-li o jeho psaní si SMS s jinou ženou).Nevím, jestli to děláte tehdy, kdy vás trápí- na základě nějakých změn v jeho chování a projevech k vám- pochybnosti , nebo zda to děláte občas preventivně.Pokud je to ta druhá varianta, pak tím škodíte jak sama sobě, tak vašemu vztahu. Manžel se zákonitě brání, zvlášť, necítí-li se nijak vinen. Jeho souhlas s rozvodem asi nemusíte brát příliš vážně, to je jeho nynější reakce a vztek na vás.Mám pocit, že si ve vztahu příliš nevěříte, jinak byste zvládla v pohodě i to, že se mu líbí jiné ženy.To je přeci přirozené a zcela normální,bylo by divné, kdyby to bylo jinak.Ale to, že jej přitahují i jiné ženy, neznamená, že vám s nimi bude zákonitě nevěrný. Vy byste se měla napříště vyhýbat jak prohlížení mobilu, tak scénám a výčitkám.Dejte mu volnost a věřte sobě a svým kvalitám.
4.2.2006 13:46
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,
hledala jsem odpovědi na níže uvedené otázky, ale nenašla jsem. Tak snad odpovíte. Můj dotaz je kombinací téměř všeho níže.
Žiji s přítelem třetím rokem v domácnosti, pátým rokem spolu chodíme. Vždycky jsem si myslela, že máme pohodový vztah, nějak jsme se vždy domluvili. Je tomu již nějaký čas, co jsem zjistila, že přítel dělá podivné věci. Podal si inzerát na internetové seznamce – že prý je sám a někoho hledá. Obratem jsem na to přišla, udělala scénu, a on se začal vymlouvat, že už ten inzerát tam má strašně dlouho, že si ho jen aktualizoval. je tomu již tři roky, co se tohle stalo. Nyní po několika letech z něj vylezlo, že to chtěl zkusit, jestli to „funguje“. Pak po této záležitosti jsem se dostala do jeho e-mailové schránky a zjistila jsem, že posílá svojí fotografii nějaké slečně z Prostějova. Další sedmnáctiletá, že na něj čekala na chatu, až přijde. To byl ale začátek všeho. Loni, jsem chtěla poslat sms z jeho telefonu a měl tam jednu uloženou své bývalé spolužačce z VŠ – „vždyť víš, že mám pro tebe slabost, tak bysme s tím měli něco udělat...“ udělala jsem peklo na zemi a přestala mu téměř věřit. Po čase jsem zapomněla a letos o Vánocích 2005, opět našla v jeho mobilu potvrzení, že si uvedl inzerát na erotickém serveru. Začalo další peklo. Pokaždé jsem ztropila scénu a on se z toho všeho vymlouval. Ten inzerát pak už nebyl zveřejněn, protože to byla potvrzovací sms. A on to nepotvrdil. Vždycky si něco vymyslel, nevím zda mu mám věřit.
Jsme spolu cca 5 let, nemluví vůbec o tom, že by si mě vzal. (dřív kdysi na začátku vztahu to říkal, teď jen, že neví, že si není jistý, že možná až mu bude 30). Mě je 25, jemu 27. Až na tyhle excesy to byl celkem fajn vztah, dokonce jezdíme do poradny pro mezilidské vztahy, ale teď nevím co dál. Nejsem si jistá, co má tohle všechno znamenat, pořád říká, že mě má rád. Že mu na mě záleží atd. Už nevím, co je bílé a co černé, co je lež a co pravda. Chová se ke mě jinak než dřív, asi mne má jistou, tématu svatba se vyhýbá, nevím co dělat, jsem ze všeho nešťastná. Je to kombinace všeho, co tu píší jiní, snad mi pomůžete. Oba chodíme do práce a studujeme VŠ i když on ne moc zaujatě, je mu to celkem jedno. Chodí sám po hospodách, s kamarády, nechce chodit už se mnou, zřejmě se se mnou nebaví. Přijde domu vždy v 3,00 hod ráno, říká jak mě má rád, ale já už nevím. Jsme si strašně podobní, kromě toho, že by nejradši chodil s kamarády po hospodách, domů se vracel do perfektního servisu a pokud možno žádné starosti. Nevím jak dál. Je mi 25, a říkám si, že mám život před sebou, tak co s tím. Děkuji Bára
Konvalinka
ODPOVĚĎ:
Milá Báro - Konvalinko:-)Jste na svém příteli závislá ,tím jej mj. zbavujete nutnosti nad vámi více přemýšlet,více se snažit. Už to nemůže být samozřejmě mezi vámi jako na začátku, kdy jste byli oba zamilovaní, kdy on tenkrát mluvil spíše o svatbě, než teď, kdy naopak o tomto tématu nechce slyšet nic, a odkládá jej na svých 30. Ještě je asi příliš mladý na to, aby se vázal s "definitivou", proto hledá možnosti i jinde, byť třeba jen hypotetické.Ať je to s ním jakkoli, co se týče možnosti nevěry na jeho straně, potřebuje si ověřovat své možnosti jako chlap. To je docela dráždivé a vzrušující samo o sobě, může mu stačit satisfakce i z potvrzení v "přípravné" balící fázi.A nebo taky ne... Dělat mu ale scény podobné "peklu na zemi" nemá příliš velký smysl.Tím shazujete sebe samu.Mnohem údernější by bylo suše a věcně sdělit, že takhle by to nešlo a že si může vybrat, co chce...Ale vy si nabíháte sama, protože mu kontrolujete mobil,mailovou poštu, atd. To se nedělá! Co vás k tomu vede? Zkuste se chovat více tak, abyste jej dovedla opět více k zájmu o sebe samu.Navštěvujete-li Poradnu pro rodinu,partnerství a mezilidské vztahy, určitě jste se s tím své psycholožce (psychologovi) svěřila a řešíte to s ní(m)? Nevím, na čí straně je větší problém, zda více u vás, nebo u přítele,každopádně nevím, proč byste měla být ve svých 25 letech vy tím, kdo mu poskytuje domácí servis.Jste bezdětní,oba pracujete i studujete, měli byste se podílet na práci o domácnost stejným dílem.Mějte hlavu více vzhůru a i vy se věnujte svým koníčkům, svým přátelům.V rámci partnerství je velice důležité uchovat si i svůj vlastní svět,tak, jako to má on.Když se začnete chovat jinak, s větší sebejistotou a graciézností, bude mít zase přítel určitě větší zájem o to, s vámi někam chodit.
4.2.2006 14:51
OTÁZKA:
Dobry den, s pritelem ziji 6let ve spolecne domacnosti.Seznamili jsme se , on mel vztah,ja ne.Chvili jsem o nej "bojovala" a zvitezila jsem. Muj problem spociva v tom, ze mame zrejme odlisni ziv. styl.Ja mam psychicky velmi narocne zamestnani a do toho studuji dalkove dalsi VS.Pritel neni ambiciozni, je flegmatik, nestara se o dum a nejvice mne vadi jeho navstevy hospod a putik.Je to inteligentni clovek,ale nema nad tim odpornym chlastem kontrolu.:Domu se vraci v casnych rannich hodinach,s prestavkami a nekdy lepsim casovym navratem to tak trva celou dobu nasehoi vztahu.Snazim se byt tolerantni,ale nesnasim opilost a jeho celeho,kdyz prijde nameteny. Je to mozna take dane tim, ze v rodine jsem detssvi prozila s matkou,ktera hodne pila (zapijela nelecene deprese MAn.-depr.psychoza).Byl mne take neverny,samozrejme pod vlivem, nasla jsem fotky. Jsme spolu docela dlouho, mam ho rada,ma mnoho vytecnych vlastnosti,ale je nezodpovedny.Je mu 34let,to uz by mohl mit rozum.Vysvetluje mne, ze potrebuije zabavu a odreagovani (a piti), ja zase v patek a v sobotu relaxaci a klid. Nemohu si dovolit chodit po putikach,nekdy se zajdu pobavit,jsem spolecenska,ale s mirou.Dal mne trapi to, ze ma pritel mnoho novych kontaktu a je mne divne, ze chodi domu az tak rano.Stale kouka na mobil, vola si s nejakou slecmnou.Ptala jsem se ho, jestli nekoho ma.Rekl samozrejme, ze ne. Uvazuji o rozchodu.Uz jsem unavena,mame tichou domacnost z me strany,on se snazi komunikovat,ale mne to nejde.Co si o tom myslite, jak bych se mela zachovat.Je rozvod vhodny? Svaatba a dite podle me neni resenim! mozna by to bylo jeste horsi.Dekuji,Kristyna
Kristyna, 28 let
ODPOVĚĎ:
Milá Kristýno, přeji vám hezký den.Vaše otázka má několik částí.Začněme jeho návštěvami hospod a alkoholem přes míru.Je jasné, že musíte mít jiný práh citlivosti vůči projevům blízkého člověka,který pravidelně a ve vyšší míře konzumuje alkohol,jestliže jste zažívala pod vlivem alkoholu svou vlastní matku.Vždy vám to bude vadit, u každého, ať již se bude jednat o příležitostné pití, nebo častější konzumaci alkoholu.Zažila jste si na vlastní kůži u blízkého člověka, od něhož očekáváte oporu, jak jej alkohol změní, jak jej paralyzuje.Ponesete si s sebou po celý život nejen alergii, ale i strach, pocity nejistoty - v souvislosti s těmi,kteří se rádi napijí.Další důležitá věc je vámi zjištěná jeho nevěra pod vlivem alkoholu.Co s tím? Nevím, zda budete schopná to snášet v klidu.Pochybuji.Takže to máme už 1.argument, hovořící proti dobré prognóze vašeho vztahu do budoucna.Další věcí je váš odlišný nejen životní styl, ale i hodnotový systém - on potřebuje vzruchy,společnost,což je pro něj priorita.Vy jste ambiciózní,cílevědomá...Nevím, těžko mohu soudit, zda se k sobě hodíte, protože se např. můžete doplňovat, nebo ne.Spíše mám pocit, že pokud se něco nezmění, neměla byste s rozchodem otálet.Pak je otázka, jak docílíte změny u něj.Asi ne scénami,výčitkami,pláčem.Spíše narovnejte záda a chovejte se více nezávisle.Donuťte jej k tomu,ať se cítí ohrožený on a přemýšlí nad tím, co pro něj znamenáte, a co by dělal bez vás.
4.2.2006 15:21
OTÁZKA:
Dobry den, s pritelem ziji 6let ve spolecne domacnosti.Seznamili jsme se , on mel vztah,ja ne.Chvili jsem o nej "bojovala" a zvitezila jsem. Muj problem spociva v tom, ze mame zrejme odlisni ziv. styl.Ja mam psychicky velmi narocne zamestnani a do toho studuji dalkove dalsi VS.Pritel neni ambiciozni, je flegmatik, nestara se o dum a nejvice mne vadi jeho navstevy hospod a putik.Je to inteligentni clovek,ale nema nad tim odpornym chlastem kontrolu.:Domu se vraci v casnych rannich hodinach,s prestavkami a nekdy lepsim casovym navratem to tak trva celou dobu nasehoi vztahu.Snazim se byt tolerantni,ale nesnasim opilost a jeho celeho,kdyz prijde nameteny. Je to mozna take dane tim, ze v rodine jsem detssvi prozila s matkou,ktera hodne pila (zapijela nelecene deprese MAn.-depr.psychoza).Byl mne take neverny,samozrejme pod vlivem, nasla jsem fotky. Jsme spolu docela dlouho, mam ho rada,ma mnoho vytecnych vlastnosti,ale je nezodpovedny.Je mu 34let,to uz by mohl mit rozum.Vysvetluje mne, ze potrebuije zabavu a odreagovani (a piti), ja zase v patek a v sobotu relaxaci a klid. Nemohu si dovolit chodit po putikach,nekdy se zajdu pobavit,jsem spolecenska,ale s mirou.Dal mne trapi to, ze ma pritel mnoho novych kontaktu a je mne divne, ze chodi domu az tak rano.Stale kouka na mobil, vola si s nejakou slecmnou.Ptala jsem se ho, jestli nekoho ma.Rekl samozrejme, ze ne. Uvazuji o rozchodu.Uz jsem unavena,mame tichou domacnost z me strany,on se snazi komunikovat,ale mne to nejde.Co si o tom myslite, jak bych se mela zachovat.Je rozvod vhodny? Svaatba a dite podle me neni resenim! mozna by to bylo jeste horsi.Dekuji,Kristyna
Kristyna, 28 let
ODPOVĚĎ:
Kristýno, vidím, že vás vše rozrušuje a znejisťuje natolik, že jste svou otázku poslala vícekrát...Zkuste přemýšlet o tom, co jsem vám napsala a zda vám 6 let společného života stojí za to,investovat dále svou energii do riskantního podniku.Nebo zda to bude impulsem k tomu,oddělit se od dlouhé části vašeho života a dát mu nový směr:-)
4.2.2006 15:26
OTÁZKA:
Dobry den, s pritelem ziji 6let ve spolecne domacnosti.Seznamili jsme se , on mel vztah,ja ne.Chvili jsem o nej "bojovala" a zvitezila jsem. Muj problem spociva v tom, ze mame zrejme odlisni ziv. styl.Ja mam psychicky velmi narocne zamestnani a do toho studuji dalkove dalsi VS.Pritel neni ambiciozni, je flegmatik, nestara se o dum a nejvice mne vadi jeho navstevy hospod a putik.Je to inteligentni clovek,ale nema nad tim odpornym chlastem kontrolu.:Domu se vraci v casnych rannich hodinach,s prestavkami a nekdy lepsim casovym navratem to tak trva celou dobu nasehoi vztahu.Snazim se byt tolerantni,ale nesnasim opilost a jeho celeho,kdyz prijde nameteny. Je to mozna take dane tim, ze v rodine jsem detssvi prozila s matkou,ktera hodne pila (zapijela nelecene deprese MAn.-depr.psychoza).Byl mne take neverny,samozrejme pod vlivem, nasla jsem fotky. Jsme spolu docela dlouho, mam ho rada,ma mnoho vytecnych vlastnosti,ale je nezodpovedny.Je mu 34let,to uz by mohl mit rozum.Vysvetluje mne, ze potrebuije zabavu a odreagovani (a piti), ja zase v patek a v sobotu relaxaci a klid. Nemohu si dovolit chodit po putikach,nekdy se zajdu pobavit,jsem spolecenska,ale s mirou.Dal mne trapi to, ze ma pritel mnoho novych kontaktu a je mne divne, ze chodi domu az tak rano.Stale kouka na mobil, vola si s nejakou slecmnou.Ptala jsem se ho, jestli nekoho ma.Rekl samozrejme, ze ne. Uvazuji o rozchodu.Uz jsem unavena,mame tichou domacnost z me strany,on se snazi komunikovat,ale mne to nejde.Co si o tom myslite, jak bych se mela zachovat.Je rozvod vhodny? Svaatba a dite podle me neni resenim! mozna by to bylo jeste horsi.Dekuji,Kristyna
Kristyna, 28 let
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,Je mi 40 let a mám dceru 15let, mé přítelkyni je 36 a je bezdětná,jsem vdovec 5let.Po smrti mé manželky asi po 4 měsících jsem se seznámil se svojí přítelkyní,která pochází z vesnice a její rodiče jsou tzv.jednoduchého myšlení(matka celý život v JZD a otec alkoholik)Přítelkyni její matka celý život ponižovala její sebevědomí (seš neschopná nic nedokážeš)což se podepsalo na jejím způsobu života.(není schopna samostatného rozhodování) bydlíme už 4 roky spolu a mám pocit že se ke mě nastěhovala z existenčních důvodů.V sexu je velice laxní(může si u toho číst noviny)nic moc jí to neříká.Dcera s ní vychází dobře.Poslední dva roky nepřispívá nic na domácnost protože na měsíc ji zbývá jen pár stovek a ostatní platby jí odcházejí na splátky které měla před tím než jsme se poznali.Celou domácnost táhnu sám z jednoho platu a tímto způsobem už to dál nezvládnu.Mluvili jsme spolu o tom a bylo mi řečeno že nemůže finančně přispět protože nemá z čeho.Trvá to dost dlouho a já mám pocit že přítelkyni takovýto způsob života vyhovuje.Už jsem jí řekl že se budeme muset rozejít a ona mi řekla že se domů vrátit nemůže protože tam jsou hrozné podmínky.Můj vztah k přítelkyni je takový že teď už s ní žiju ze soucitu.Nevím jak dál,můžete mi prosím poradit?
Roman
ODPOVĚĎ:
Co vám na to můžu říct,Romane?Soužití, v němž jediným motivem zůstává soucit ,je velmi krátkozraké, protože se nakonec vždy obrátí proti tomu slabšímu.Důležité asi je, abyste se vrátil pocitově do období před 5 lety,kdy vám zemřela žena, matka vaší dcery. Hledal jste novou partnerku, nebo náhradní "matku" pro svou 10letou dceru?Nebo případně i hospodyni pro vaši domácnost?Jak moc jste stačil svou přítelkyni poznat?Vybavíte si ještě, co vás na ní přitahovalo jako na ženě natolik, že byste byl schopen respektovat její finanční problémy? Jak moc jste spolu o dalším společném životě mluvili? To vše a spousta dalších otázek mě při přečtení vašeho dilema napadá. Asi jste nyní na nějaké křižovatce,kterou byste měli řešit vy dva spolu. Dcera má přítelkyni ráda - váš případný rozchod by se velmi dotýkal i jí. Ale přesto - jste to vy, kdo se musí rozhodnout, zda se vám chce další život s přítelkyní,ale za jinak nastavených podmínek, řešit, nebo ne.
4.2.2006 15:51
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko. Mám problém v mém vztahu se sexem. Problém ale není na mé straně, ale na straně přítele (25let). Chodíme spolu skoro dva roky a na začátku bylo všechno ok. Milovali jsme se skoro každý den někdy i vícekrát. Ale postupem času to bylo čím dál míň - to je podle mě normální vývoj vztahu. Ale normální mi nepřipadá, když odmítá téměř každý můj dotyk se slovy "Nech mě, dívám se na televizi..." Tohle mi nepřipadá normální, že se milujeme jednou za měsíc, když se zadaří. A navíc aby odmítal veškeré moje dotyky a snahu k mazlení nebo milování. Vysvětluji si to tak, že jsem od počátku našeho vztahu toršku přibrala, tak už pro něj asi nejsem tak přitažlivá (jsem plnoštíhlá) nebo že si asi užívá jinde, když to doma nechce. Proto Vás prosím o názor a radu, předem mockrát děkuji.
Eva (20let)
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Evo.Co je příčinou přítelovy odtažitosti nedokážu odhadnout.Nemusí to ale být rozhodně jen pár kilo navíc, to u mužů pro chuť na milování nebývá až takovou bariérou.I když - kdo ví, nevím, jaká kritéria váš přítel má.Spíš mne napadá otázka, zda jste se nezměnila vy ve svých projevech.Každopádně musíte udělat stop své iniciativě. On potřebuje být dobyvatel, ne být dobýván.Nedotýkejte se jej,pokud necítíte, že on by to chtěl.Šetřete tím, jako vzácným kořením.Zdá se,že narušujete jeho teritoria...Ale to by nemělo znamenta vaši rezignaci, naopak!
4.2.2006 16:09
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, můj problém spočívá v tom, že jsem se před několika měsíci velice zamilovala do muže, který patří do okruhu mých přátel. Do této doby jsem měla několik vztahů, které rozhodně nebyly vážné a myslím, že jsem žádného z těch mužů nemilovala. Teď cítím něco, co jsem snad v životě nezažila. Do této doby jsem si nedovedla představit, že bych se jednou měla vdát. Ale teď, jakmile si vzpomenu na toho dotyčného, mi svatba připadá jako nejkrásnější věc na světě, cítím, že bych kvůli němu dokázala obětovat kariéru ... atd. Prostě jsem v tom až po uši. Problém je, že on o mě nemá žádná zájem. Já jsem mu své city naznačila, takže o nich ví, ale prostě mě nechce. Myslím, že s tím se vyrovnat dokážu. Prostě to je život a sebeironie mi nikdy nebyla cizí. Co mě ale trápí je to, že nevím, jestli vůbec někdy ještě někoho takového potkám. Někoho, do koho se zamiluji úplně stejně, někoho kdo ve mě probudí takovou vášeň. On je první, kdo to u mě dokázal - za celých mých 25 let. Nabídky mám, ale teď, když jsem poznala takový cit, nedokážu žádnou přijmout, protože prostě necítím to samé...myslíte, že láska k muži může přijít i časem? Že bych měla zkusit začít chodit s mužem, u kterého mi sice rozum říká ano, ale srdce necítí to samé, co cítí když jsem v přítomnosti toho dotyčného pana Božského, a že bych měla doufat, že láska časem přijde?
Barbora, 25
ODPOVĚĎ:
Milá Barboro.Důležité pro vás je, že jste poznala ten pocit,víte jaké to je, být bezhlavě zamilovaná a lítat v tom.Někdo to nepozná za celý život.Tím se vám jen otevřela vrátka k něčemu podobnému dál.Samozřejmě, že se můžeme zamilovat do někoho, s kým nás původně více pojí přátelství, rozum, potřeba sdílené blízkosti atd.Ale láska, která vzniká později,až na základě poznání osobnosti toho druhého, nemusí mít v sobě takovou emoční intenzitu,živelnost, vášeň atd.,jak popisujete svůj prožitek. Je ale naopak stabilnější, s větší perspektivou.Vy popisujete lásku na 1.pohled.Ta je jiná, ale až odezní 1.návaly vášně a touhy, stejně se vše zklidní a stabilizuje.1.fáze a fáze následující se od sebe u takto vzniklého vztahu více extrémně odlišují.Teď záleží vlastně jen na vás, co ve svých 25 chcete.Čekat na tu jiskru,která přijde a nezačínat žádný vztah bez ní, nebo zkusit se s někým poznávat postupně s tím, že buď se to vyvine ,nebo ne? Podle mě by byla škoda se připravit o nějakou šanci, na 2.stranu, měla-li byste být s někým jen proto, abyste nebyla sama, a necítila byste nic, to je taky nesmysl.Víte, co si nedovedu představit? /Co to znamená, když 25letá žena řekne, že má "nabídky":-)Kdyby to mělo být o tom, že vás "balí" muž, který vám ale jako chlap nic neříká,pak to asi nemá smysl,ne? Přeji hodně štěstí:-)
5.2.2006 11:27
OTÁZKA:
Dobry den, mam pritele se kterym ziji ve spolecne domacnosti druhym rokem. Pritel pracuje na smeny a v tom je asi muj nejvetsi problem. Moje pracovní doba je klasika od 8 do 17 a nez se dostanu domu tak on se pomalu bali na nocni. Kdyz ma denni tak od 8 do 20 a doma je do 21. Pracuje soboty i nedele a tedy nas spolecne traveny cas je minimalni. Vi, ze mi to moc vadi, ale jeho prace bavi a menit ji nechce. Miluji ho a nechci o nej prijit, jenze v dobe kdy ma svuj turnus smen, mi zacinaji vadit i malickosti a jsem dost protivna. Bojim se, ze jej svym protivnym, zarlivym a vycitavym chovanim dostavam do situace, ze mu nezbude nic jineho nez odejit, ale to dopravdy nechci. Prala bych si aby pracoval tak jako ja nebo kdyby mel volne vikendy. Taky mi moc vadi, ze kdyz prijde domu po nocni - tedy rano, si da panaka a teprve pak jde spat. Muj prvni manzel byl alkoholik a jeho den zacinal prave tim panakem po ranu. Pritel to vi, ale... neresito. Myslite, ze chci moc? Aby prestal delat na smeny a ranni popijeni. Nebo jsou to jen malickosti a ja se s nima musim smirit
Saskia
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Saskie.Těžko říct, zda chcete moc, nebo ne. Z vašeho psaní jsem se nedozvěděla, co je tím hlavním, co vás k sobě pojí, co máte jeden na druhém rádi.Rozdíly v časovém rytmu obou partnerů a z nich vyplývající menší doba na to,být spolu, zažívá hodně dvojic.Pak je spíš důležité, abyste dokázali společný čas využít podle vašich společných představ, aby vzácnost těch chvil byla pozitivní,než naopak. Nemá smysl se okolo toho dohadovat,vyčítat něco, protože tím si zkazíte i právě ten váš čas,který byste mohli využít jinak.Vezměte si, že existují i partnerské vztahy, manželství, kde muž bývá delší dobu mimo rodinu (a to nemusejí být jen námořníci:-).Mně se zdá,Saskie, že na přítelovu práci žárlíte.Že máte potřebu,abyste pro něj byla vy číslem 1, pak až práce.Ale to máte marné.Pokud jej jeho práce baví, neznamená to, že pokud jí dává na 1.místo, na vás mu nezáleží.Má jen takhle udělaný svůj hodnotový systém, jako to má velká část mužů.Takže - nerivalizujte,respektujte to a najděte si také svou vlastní sféru zájmů.Co se týče panáka před spaním - nevím.Může to být pro něj náhrada za prášky na spaní, pokud má zpřeházený biorytmus, nebo to může svědčit o problému.
5.2.2006 11:45
OTÁZKA:
Dobrý den, vážená paní doktorko, jestli najdete něco, co mi poradit, budu vám vděčná. S druhým manželem ( 3 roky jsme manželé )máme diametrálně odlišné názory na výchovu dětí. Máme celkem 4 děti, všechny dospělé, všechny svobodné, všechny žijí s námi v manželově rodinném domě . Celé tři roky , co zde žijeme, se očekává, že se já přizpůsobím zvyklostem rodiny mého manžela. Pro mě by to znamenalo ustoupit ode všeho, co jsem dětem kdy vštěpovala. Manželovy děti celoživotně doma nepomáhají a nepřispívají finančně. Moje děti od mala podle možností pomáhaly a jak začínaly pracovat, začaly dávat i na živobytí. Manželovi celý život pomáhají finančně jeho dnes 8Oti letí rodiče. Takže provoz platíme tak, že já se svými dětmi polovinu nákladů, manžel se svými rodiči druhou polovinu. Moje děti se vztekají, že dávají peníze a ty druhé děti ne. Z principu jsem proti, aby dospělé děti takto doslova parazitovaly na otci a vlastně i na prarodičích. Vypadá to, že nám na tom zkrachuje manželství a to dle manželovy rodiny ( stejný názor mají i ti staří rodiče, co celý život platí a platí )jednoznačně z mé viny, prý nejsem normální,když dopustím "obohacovat" se na vlastních dětech. Od klidných domluv až k italským hádkám už proběhlo vše a výsledek nula. Manžel nechce ustoupit a tvrdí, že když žijeme u nich, měli bychom se přizpůsobit, já ustoupit taky nechci, protože si připadám, že bych snad zaprodala sama sebe. Děkuji Vám.
Marie, 52 let
ODPOVĚĎ:
Je škoda,Marie, že jste si nedomluvili s manželem provozní záležitosti i vše okolo vedení dětí a ekonomických podmínek předtím, než jste udělali ten zásadní krok, že jste se vy i s dětmi přestěhovala do jeho domu, kde podmínky nekompromisně diktuje on. Ale pokud byste byli jinak vy dva spolu fungující pár, neměl by být problém, abyste si to vše spolu prohovořili i ve stávajícím běhu a nedohodli se na nějakém konsensu, přijatelném pro všechny zúčastňující.Problém tedy bude asi trochu i někde jinde - celkově máte asi každý z vás jinak nastavený hodnotový žebříček,manžel je dominantní osobnost s ambicemi vládnout, být jednoznačná hlava rodiny(?).Viděla bych to spíše na návštěvu manželské poradny, pokud bude manžel ochoten.Pokud ne, zajděte si vše probrat s psychologem i vy sama.Je to jasné - jedná se o střet dvou diametrálně odlišných přístupů,tj. i původních rodinných modelů,původních zvyklostí.Nejde o to, přesvědčovat toho druhého o své pravdě, o to aby ji přijal za svou.To se asi nepovede.Jde jen o to, DOHODNOUT SE,bez pocitů křivdy.A dohoda se týká nejen vás a manžela,ale i vás a dětí.
5.2.2006 12:14
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, mám problém se kterým si už vážně nevím rady. Před rokem a půl jsem se rozvedla. Vdávala jsem se velmi mladá, bylo mi 19. Před svatbou byl náš vztah téměř ideální, vzhledem ke vzdálenosti jsme se vídali jak se dalo, minimálně každý víkend. Bezprostředně po svatbě jsem poznala co je můj muž zač, před svatbou se neuvěřitelně přetvařoval, byla jsem pro něj věc, která má být doma a vychovávat děti (před svatbou mluvil jinak), problémy začali v momentě když jsem začala chodit do práce a pořídila si auto (začala být samostatná). Po dvou letech jsem se rozhodla, že to ukončím a rozvedu se. Našla jsem si nový vztah, bohužel ještě během manželsví. Ale potřebovala jsem někoho kdo mi bude oporou psychickou i fyzickou a to můj milenec byl. Vzhledem k chronické žárlivosti mého manžela bylo jasné že se to nesmí dozvědět. Ale dozvěděl. Za náš rozvod viní jeho, i když jsem mu tisíckrát říkala, že jsem ho měla až poté, co jsem byla pevně rozhodnutá, že se rozvedu, znal důvody proč ho opouštím, jeho chronická žárlivost, nikam jsem nesměla, jeho matka, s kterou jsme žili...atd...Nepřijal to. Myslela jsem si že rozvodem to všechno skončí. Nestalo se. Po rozvodu sms a telefonáty, ať se mu vyhýbáme obloukem, že jestli nás někdy uvidí spolu, tak ho zbije a zabije a já nevím co všechno. Byla jsem rozhodnutá jít na policii, protože už to bylo neúnosný. Nešla jsem, protože to vyřešil můj otec, který mu po té nejhorší scéně, zavolal, řekl mu něco od plic a pak byl asi půl roku pokoj. Žijeme ve stejném městě i když velkoměstě, tak vždycky varianta, že se potkáme, tady je. Bojím se chodit s přítelem nakupovat, pořád mám oči na štopkách, aby jsme se s ním nepotkali. Teď s přítelem stavíme barák. Bohužel osud tomu chtěl tak, že cca 2km od bydliště exmanžela. Místo abych měla radost, že si zařizujeme konečně svoje bydlení, tak žiju ve stresu, kudy budeme jezdit do práce, abysme se nikdy nepotkali. Vím že na mého exmanžela by platil chlap, kterej by byl trochu od rány, aby měl z něj trochu respekt. Jenže můj přítel takovej není, je příliš hodnej na to, aby se s někým pral. Exmanžel to ví (už mu volal i nás sledoval, takže ví, jak vypadá i ho odtypl díky telefonátu) a proto se taky cítí na koni a vyhrožuje. Je to slaboch, kterej má sice svalnatý řeči,který nemusí vždy něco znamenat, ale zároveň je výbušný typ a je schopen v afektu - třeba v momentě, kdy nás potká - v podstatě čehokoliv. Mám strach ne o sebe, ale právě o přítele. Nechci aby mu ublížil, nikdy bych si to neodpustila. Co dál? Vím že řešení by bylo odstěhovat se, ale to kvůli práci a kvůli teď tomu bydlení to nepřipadá v úvahu. Přece nemůžu svůj další život přizpůsobovat exmanželovi....Já fakt nevím, předem děkuji za váš čas..
Hanka
ODPOVĚĎ:
Milá Hanko,poslední věta vašeho vyprávění - dotazu, je do značné míry i odpovědí,a je dobře, že si ji dáváte vy sama. Dokud budete vy slabá,budete mít strach z exmanželovy odvety, do té doby na vás on bude moct, bude vás mít "v hrsti".V ten moment, kdy se přestanete bát a začnete opravdu žít nový život, nebudou mít jeho výhružky již žádnou sílu,on ztratí svou moc.A - druhá věc. Vy jste žena, neměla byste mít zodpovědnost za svého nynějšího partnera.Vaším ochráncem by měl být on.A to asi i je, ne? To nevadí, že se neumí rvát.Ale je s vámi,vydržel už leccost.Svou vnitřní sílu prokázal tím, že je při vás nějakou dobu, aniž by to měl jednoduché...Takže - přestaňte se bát a konečně se znovu nadechněte s tím, že bývalý manžel je BÝVALÝ MANŽEL.
5.2.2006 12:27
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorko,
protoze si uz delsi dobu nevim rady,rada bych znala vas nazor na moji situaci.S partnerem jsme a vlastne i zijeme 6let.V dobe naseho seznameni mi bylo 20 a jemu o pet let vice.Kratce po te jsme odesli do zahranici,kde ted oba pracujeme.Kazdy vyrustal v jinem rodinnem zazemi i pomerech..Nase rodinna byla vzdy(a stale je)zvykla byt pohormade,atmosfera byla pohodova,vesela.Vzhledem k mamincine puvodu mozna i s aristokrat.nadechem.Pritel je z manz.rozvedeneho,tatinek mel problemy s alkoholem a pred 10lety zemrel.I pres jeho veselou a pratelskou povahu se nejak nemuzeme dorozumnet.Jednim z "mych"problemu je ,ze se nedokazu smirit s vecmi pro neho dulezitymi(hospody,pravid.dovolene a vylety s prateli pri kterych je vzdy alkohol).Bohuzel pro mne,asi diky me vychove,je piti alkoholu a sezeni v pivnicich,vec nejnizs.socialnich skupin.A tomuto zivot.stylu se nedokazu prizpusobit.Je nutne,aby si kazdy s partneru udrzel sve konicky a pratele,jen ja budu vzdy davat na prvni misto partnera a rodinu a on sebe a sve pratele.Pro nej je to vec dulezita a normalni.Je pro me take samozrejme se nejdriv poradit s partnerem a pak vykonat rozhodnuti.On se bohuzel stale,i pred nase dlouhe diskuze neni schopen(dle meho nazoru)zit pro mne normalni partnersky zivot.Jeho oduvodneni pak je,ze takovy proste je a ze ho nema smysl menit.Na druhou stranu mame nektere spol.zajmy jako sport vseho druhu,hudbu(u me i klasickou),prirodu,kulturu a diky nasim povah.rozdilum se snad i obohacujeme.Ja jsem spis hloubavy,citlivy,tichy,nespontanni a neduverivy typ on spis vesely,bezstarostny,povrchni,plny optimismu a nadseni.A i kdyz se u nas nikdy nekrici na rozumn.komprosisu nejsme schopni se dohodnout a kdyz,tak partner diky sve bezstarostne povaze sva dobra predsevzeti,sliby a rozhodnuti nedodrzi.(napr.uz me nekolik.zadal o ruku a i kdyz jsem rekla ano,za par dni na to zase zapomnel ;-) ).Mozna ho desi i moje vysoke naroky na sebe samu,partnera i hmotne zajisteni.Nas milostny zivot diky partnerove nechuti a vim,ze ona nechut fyzickou pricinu nema prakticky vymizel.Sam ji nedokaze vysvetlit,jen nekdy unavou spojenou s jeho velkou fyzickou zatezi profes.sportovce.A tak jsme stale (uz od zacatku vztahu)v zacarovanem kruhu z ktereho nemame uniku.Nedokazu posoudit,jestli je chyba ve mne,v nem,ci se proste jen k sobe nehodime a budeme oba stastnejsi po bohu nekoho jineho.Jsem z celkove situace,velice unavena a budu Vam velice vdecna za Vas nazor.Predem dekuji.M
Martina
ODPOVĚĎ:
Milá Martino.Pokud si nyní -s mírným časovým odstupem- přečtete znovu váš popis vašeho 6letého vztahu s přítelem,napadne vás odpověď?Já na jednu stranu přemýšlím nad tím, jak je možné,že jste stále spolu, byť jste skutečně tak odlišní. S odlišným rodinným zázemím, s odlišnými hodnotami a představami o životě, s odlišnou mírou zodpovědnosti jeden vůči druhému,s rozdílným životním stylem,...Na druhou stranu přemýšlím nad tím, jak to máte za těch 6 let, z toho velkou část společného života v zahraničí, mimo svůj domov a své rodinné kotvy, s vzájemnou přitažlivostí, s láskou.Přemýšlím i nad tím, jakou mírou tolerance pro rozdílnost toho druhého disponuje každý z vás. Kladu si dále otázky, kdo z vás dvou je více nespokojený, kdo má větší problém ve vztahu.A kdo je na vztahu více závislý.Závislost znamená ustupování něčemu, s čím nesouhlasíte,ale musíte se podřídit zuby nehty, protože vám nic jiného nezbývá, nechcete-li o toho druhého přijít.Ale trápíte se a vnitřně s mnoha věcmi nesouhlasíte, zpětně svou bezmoc nějakým způsobem musíte dát najevo, byť třeba ne přímo, ale skrytě.Přemýšlím dále také nad tím, do jaké míry je závislost vás na příteli, nebo naopak přítele na vás, podmíněna jen tím faktem, že žijete v zahraničí. Víte,Martino, já vám nedokážu jednoznačně vyjádřit rozhodující stanovisko, zda se k sobě hodíte nebo ne.Proto vám kladu otázky, které jsou inspirací pro vaše přemýšlení dál a realizaci samostatného vlastního rozhodnutí.Vaše nespokojenost může být souhrnem více faktorů souběžně.Jakoby proti vám dvěma hraje více věcí - nejen žití m imo domov, odlišnosti, o nichž se zmiňujete, ale i délka vašeho vztahu - po 5-6 letech nastává ve vztahu velmi často 1.hlubší krize, není li vztah neustále "inovován" faktickými vývojovými proměnami (přestěhování,svatba, dítě,atd).Berte tedy vaši nespokojenost jako impuls k nutnosti změny mezi vámi dvěma, ať již v jakékoliv podobě.
7.2.2006 0:12
OTÁZKA:
Dobry den, nemam zadny vetsi problem, jen mne napadlo zkusit napsat o radu s takovou to veci: Ziji uz rok a pul s pritelem, ktery se uz asi tri roky rozvadi (soudum to trochu trva). Cely ten rok a pul k nam jezdi jednou za 14 dni na vikend jeho 11leta dcerka. Myslim, ze vsichni vychazime dobre. Ale ted posledni dobou ke mne jeho dcerka vedla takove dotazy nebo spis uvahy, ze pry premyslela, kdo je jako lepsi jestli by radsi svoji mamu nebo me, ze je se mnou vic sranda a vic zajimavosti a tak. Ja ji na to rekla, ze mamu mame kazdy jen jednu, takze neni potreba, aby si nejak vybirala, ze ja proste jsem s jejim tatou a doma ma tu svoji mamu. Jen mi to pak vrtalo v hlave co delat nebo ji rict, pokud bude nejak tyto uvahy stupnovat, abych nerekla neco spatne a neudelalo ji to v hlave jeste vetsi zmatek. Je nam vsem jasne, ze z rozvodu rodicu nadsena neni. Dekuji :o) K.
Katka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Katko.Udělala jste dobře a neměla byste to ani v budoucnu nijak měnit.Dcera vašeho přítele hledá lásku, vstřícnost, pohodu.Tu možná nyní nachází více u vás, než u své mámy, která může být z dlouho probíhajícího rozvodu, vlastně ale hlavně rozpadu rodiny,v psychické nepohodě.Možných variant je více.Dcera může být více vázána na tátu a proto může dočasně preferovat i jeho lidi -vás, jeho přátele, atd.Je v křehkém věku, přišla o své rodinné zázemí, nějaké zázemí hledá.Vy se jí můžete v těch 2 víkendech v měsíci věnovat jako kamarádka, ale maminku má opravdu jen jednu.Můžete si spolu o tom povídat, může z vás mít důvěrnici.I to by jí mohlo pomoci, ale určitě ne oddálit od matky.
9.2.2006 23:26
OTÁZKA:
Dobrý den,paní doktorka. Prosím Vás o radu, vím co mám "udělat správně". Mému příteli je 25 let, chodíme spolu teprve od června 2005. Já bydlím sama v bytě 1+1, vlastním, přítel bydlí u rodičů v domku, obývá celé jedno patro a půdu. Myslela jsem si, že je to ten pravý, povídal že mezi sny patří rodina, děti, auto, vysoké příjmy ze zaměstání. Domluvili jsme se, že by těhotenství by jsme oba uvítali. Otěhotněla jsem do dvou měsíců, přítel měl velkou radost. Pak mu ale začali hrozit rodiče, že ho vyhodí z baráku a u mě bydlet nechtěl, prý je to pro něj moc malé, že potřebuje více místa. Jeho rodiče mě ve svém domu nechtěli, prý se známe krátce a ať jdu na potrat. Tu samou myšlenku - potrat - mi začal navrhovat i přítel, prý počkáme pár let. Začal v 10/2005 v nové práci a jeho příjem je velmi nejistý a malý. Nebyl si jistý, že by nás v době mateřské uživil. Byla jsem velmi nešťastná, nervovala se a začala krvácet a plod přestal růst. Musela jsem jít na potrat. Nevím teď co dál, zda mám s přítelem zůstat nebo ne, zda mám doufat, že až bude mít příjem ze zaměstnání vyšší zda se tím jeho názory na rodinu se mnou změní. Nemám jistotu, že se situaci nebude opakovat. Mám ho ráda, proto jsem ho neopustila, ale toto jednání mu neodpustím, rodinu s ním jsem velmi chtěla. Mám na vše zapomenout a dát mu novou šanci, staré nepřipomínat?, anebo udělat rázný konec a najít si nového přítele.
Děkuji moc za radu, Veronika
Veronika 25
ODPOVĚĎ:
Milá Veroniko, nejde o přítelovy názory na rodinu s vámi, ale spíše o jeho zralost pro zodpovědný vztah se všemi závazky, které k tomu patří, a o míru jeho závislosti na své rodině.Přítel žil( žije) u rodičů v domě, je zvyklý na jejich servis, ekonomicky i názorově je k nim připoutaný. Nemůžete vše zapomenout, to se vám nepovede, spíš buďte jen spolu jako dva lidi, kteří spolu chodí teď - žijte přítomností a čekejte, jak se váš vztah bude vyvíjet dál.Kde je psáno, že on je ten pravý pro život? Musíte se asi poznat více, nemyslíte?
10.2.2006 0:22
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,společně s mou přítelkyní máme problém,který se týká našeho sexuálního života.Chodíme spolu tři roky, a nyní,když má dojít na sex, tak to nějak nejde.Přítelkyně mi říkala,že se na mě celý den těší,až si večer užijeme krásně společné chvilky a když se to blíží,dostaví se u ní nějaký psychický blok a přejde jí chut na cokoli.Dříve se tohle u ní nestávalo.Snažím se jí tolerovat a chápat a oba myslíme jen na to,jak to společne vyřešit.Máme se moc a moc rádi a věřím,že i Váš názor nám muže pomoci.Předem děkuji.
Petr
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Petře.Asi vás zklamu, ale psychický blok vaší přítelkyně těžko "rozlousknu", nevím-li o vás dvou nic bližšího - jak jste to spolu měli v intimním životě zpočátku, potom později,když jste si na sebe již zvykli a přeci jen nebylo vaše milování tím počátečním vytouženým "zázrakem", na který se těšíte celý den, a hlavně, co se stalo nyní.Píšete, že bariéra pro milování nastala u vaší přítelkyně v poslední době...První rada předtím, než navštívíte psychologa, je, abyste na ni nijak netlačil, naopak.Budete muset čekat na její iniciativu, vy byste zatím měl být k ní pouze něžný, citlivý.Téma sex by měl být ve vašich rozhovorech tabu,aby necítila svou "zodpovědnost" vůči vám a nezačala mít ze sexu povinnost.Takže - dejte si pauzu a návštěva psychologa, zaměřeného na partnerské vztahy, by vám oběma podle mne prospěla:-)
10.2.2006 0:39
OTÁZKA:
Ziji s partnerem jiz rok ve spolecne domacnosti,ja nyni studuju,partner je velmi uspesny podnikatel,pracuje dlouho do noci, a prakticky spolu muzeme travit cas jen o vikendech, nas sexualni zivot neni to co bych si predstavovala, mame tak jednou dvakrat do mesice a nic moc, plus kdyz konecne mame chvilku pro sebe nekdy nemuzeme prijit na spolecne tema ke konverzaci. Na druhou stranu se oba moc milujeme a nechceme aby nas vztah skoncil, nemate nejakou radu jak nas vztah ozivit. Dekuju Anita
anita
ODPOVĚĎ:
Milá Anito,asi se sobě navzájem odcizujete, i když cítíte, že k sobě patříte citově.Jak jsem pochopila,minimalizace sexuálního života je hlavně vaším problémem?Možná je to právě vše zapříčiněno celkovým odcizováním se sobě navzájem.Asi byste potřebovali oba "vyjet" ze zavedeného stereotypu a opět hledat ta společná témata.Oba jste přetížení,máte své vlastní světy,v nichž se angažujete - vy studium,přítel podnikání.Chtělo by to nějak vaše světy propojit.Nebo byste si od sebe potřebovali na nějakou dobu odpočinout? Nevím.Potřebovala bych více konkrétních údsjů o vás obou,abych porozuměla více podstatě problému.Pokud byste chtěli svůj problém řešit,můžete se obrátit na specializovaného psychologa a vše s ním probrat konkrétněji.
10.2.2006 1:09
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko. Ráda bych se Vám svěřila se svým problémem.Jsem vdaná šest let, mám pětiletou dceru.Manžel mě po roce narození dcery řekl, že od nás odchází, že si našel někoho jiného.Vzala jsem to jako fakt s tím, že se holt musím smířit s danou situací...rozvést se v klidu, ať dítě trpí co nejméně, i když to samozřejmě bylo velmi bolestné, manžela jsem hodně milovala. Nakonec to dopadlo ale jinak, manžel se vrátil, sliboval atd.Byla jsem ráda, říkala jsem si, že každý může udělat chybu.Očekávala jsem však, že se konečně bude věnovat rodině, bohužel jsem se spletla, stále více času trávil s kamarády, byl na mě hodně hrubý, sprostý..myslela jsem, že už to nevydržím.Nakonec jsem nastoupila do práce a byla ráda, že jsem mezi lidma.Chování se v podstatě nezměnilo do dceřiných čtyř let.Začala jsem uvažovat o rozvodu.Po nějaké době jsem se seznámila s mužem, který o mě má zájem, je na mě hodný, zkrátka si rozumíme. Snažila jsem se tedy domluvit s manželem, že to mezi námi již opravdu nemá cenu, že si neváží mé osoby atd.Najednou začal vyhrožovat, že mi sebere malou, že už jí nikdy neuvidím, že jsem potvora...Dostala jsem strach, protože dítě je pro mě všechno, nesmírně jí miluju.Pokusila jsem se tedy vztah vrátit..manžel se změnil, začal být pozorný, více času tráví s námi, v podstatě bych mohla být šťastná, ale...už nejsem, za všechnu tu hrubost, urážky..zprotivil se mi a teď se strašně moc trápím.Je mi 27 a nevím, zda mám zbytek života strávit kvůli zachování rodiny s manželem nebo zda mám začít nový život...myslím, že jsem rozumná ženská, která do všeho neskáče po hlavě, že vše srovnávám...ale teď si vážně nevím rady. Navíc mám strach o to, abych o malou nepřišla.Vztah, který jsem v práci navázala stále trvá, toho člověka mám moc ráda, vážím si ho. Poradíte mi?
Moc Vám děkuji a přeji hezký zbytek dne.
jkoubkova@centrum.cz
anonym
ODPOVĚĎ:
Hezký den.Nemyslím si, že má smysl se trápit v manželství, které dlouhodobě vnímáte jako problematické .Jste-li si jistá tím, že už není možno ve vás vztah k manželovi obnovit, neboli, ublížil -li vám natolik,, že je to opravdu nevratné, odejděte.Udržovat nešťastné manželství jen kvůli dítěti nepovažuji za rozumné, naopak.Vaše dcera bude mít před sebou model nešťastného rodičovského páru, neuvidí rodičovskou lásku a to jí bude negativně ovlivňovat dále v životě, v budoucnu i v jejích vlastních partnerských vztazích.Vy máte život před sebou, ale jen jeden.Nedovedu si představit, jak by vás mohl manžel připravit o dítě, vnímám to spíš jako jeho výhrůžky, které používá, když je zahnán do kouta.Ale než učiníte nějaké kroky, bylo by asi dobré ještě vše probrat v dialogu s psychologem, probrat všechna pro i proti.Problém bude při případném rozvodu určitě v možnosti konstruktivní dohody s manželem, lze očekávat, že bude dělat problémy.Na to se budete muset připravit.
10.2.2006 11:44
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,mám na Vás dotaz,snad mi budete moci poradit.Chodím už rok s přítelem,bydlíme od sebe ale daleko a tak se vídáme jen 2x do měsíce,takže se v podstatě pořád ještě neznáme.Naše setkání probíhají v pohodě,před měsícem mě ale zarazila jedna věc.Přítel pracuje se svojí sestrou v jednom podniku a jejich práce na sebe navazují,sám o sobě říká,že mu někdy v práci rupnou nervy a to se asi stalo i právě před měsícem,kdy po slovním konfliktu sestru napadl,nakopal ji do zadku a ta se svalila na zem,takže měla spoustu modřin.Od té doby se hrozně bojím,aby něco takového neprovedl i mě,vím,že jeho otec násilnické sklony měl.V jejich rodině se hodně pije,otec je alkoholik a přítelovi není cizí pití.Může se stát,že přítel bude jako jeho otec? děkuji moc za odpovědˇ.Pěkný den přeji.
Jindřiška
ODPOVĚĎ:
Milá Jindřiško, těžko mohu odhadnout, zda půjde přítel v otcových "šlépějích",ale to riziko tady opravdu je.Jako rizikové faktory vidím jak alkohol v rodině a možnost dědičné zátěže, tak model, v němž přítel vyrůstal.Napadení sestry mohlo mít nějakou předehru, o níž třeba nic nevíte, ale brala bych jako velmi varovné, když fyzicky muž napadl ženu.Mluvili jste spolu o tom? Buďte raději obezřetnější a zatím neberte váš vztah jako perspektivní.
10.2.2006 11:53
OTÁZKA:
Ráda bych znala Váš názor na můj životní osud.Je mi 50.Roky jsem žila v manželství ne zrovna šťastném.Situace byla pro mě čím dál tím více neúnosná,myslela jsem na rozvod,ale kvůli dětem jsem se nedokázala odhodlat.Našla jsem si přítele,ženatého.Samozřejmě to prasklo a po 21 letém manželství jsme se za velmi dramatických okolností rozvedli.S přítelem jsme si rozuměli a já ve vidině nového partnerského vztahu jsem se přenesla i přes všechny hrůzy rozvodu.Dál jsme nic neměnili.Já na přítele netlačila,aby i on se rozvedl.Exmanžel vyhrožoval, že ho zabije a já měla strach, že pokud budeme s přítelem, že nám udělá ze života peklo. Dnes se situace uklidnila. Ale jsem 7 roků rozvedená a vlastně sama. Přítel už nechce najednou nic měnit. Takto mu to prý vyhovuje. Má mě rád, ale dnes už rodinu neopustí. Náš vztah tímto způsobem trvá už 12 roků. Žijeme v podstatě spolu, ale večer se rozcházíme každý jinam, on ke své manželce, já do prázdného bytu. Dokud jsem žila s perspektivou trvalého vztahu s člověkem, kterého miluji, bylo to pro mě únosné. Jakmile jsem si uvědomila,že tento stav je neměnný,mám doslova rozervanou duši. Trpím depresemi,špatně spím a jím,nic mě nebaví. Představa,že můj partnerský život skončí důchodem (jsme totiž kolegové)mě děsí.Místo,abych si vytvořila pevný vztah pro stáří, mám před sebou prázdno. Den co den vcházím do bytu s pocitem na zvracení a strašnou úzkostí,že už to takhle bude navždy.Mám krásný vztah s dětmi, ale bolí mě, že od rozvodu se vůbec nestýkají se svým tátou. Vzájemně si mezi sebou zavřeli dveře a už je žádná strana neotevře.Najednou mi chybí soudržnost rodiny, sdílení radosti i starosti o své děti s člověkem, který má k nim nejblíže. Vím, že je to nevratné, ale jsem v bludném kruhu. Mám dobrou práci,která mě vždycky bavila a mám strach, že takto o ni přijdu, protože nebudu už ani schopná pracovat.Mám výčitky,že jsem rozbourala rodinu.Miluji člověka, se kterým nikdy nebudu trvale žít.Nikdy v životě jsem neměla nikoho tak ráda, jako jeho.
[tato otázka byla zkrácena]
Eva
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Evo.Jedna věc je můj názor na váš životní osud, druhá, jak je vám pomoci.Mám pocit, že jste zralá nejen na psychoterapii, ale i na medikamentozni podporu, nejspíše antidepresivní.T.j., myslím si, že byste měla navštívit odborníka - psychiatra,který by vám předepsal léky,šité na míru.Ty by vám mohly významnou měrou pomoci v úzkostech a v psychickém stavu, který musí být být velmi deenergizující, jejich efekt by dále spočíval v tom, že byste se začala dívat na svět zase trochu jinak, s pozitivnější perspektivou, nadhledem a neutápěla byste se tolik ve smutku a strachu z budoucnosti. Jinak mám pocit, že váš vztah s přítelem není rovnocenný, že vám na něm záleží více, než jemu na vás.Jste na něm nyní citově závislá.Možná jste dopředu neodhadla své síly, jste asi hodně rodinný typ (někomu k pocitu štěstí fakt existence vztahu a nemusí být s milovaným člověkem stále).Myslím, že na tom nejste tak špatně - máte krásný vztah s dětmi,máte přítele.Sama nejste,ale cítíte se tak.Důležitý je ale samozřejmě váš pocit,ne mínění druhých.Evo, začala bych návštěvou psychiatra a pokračovala rozhovory s psychologem, s nímž byste mohla společně hledat cestu k sobě, tedy z vašeho začarovaného kruhu ven.
10.2.2006 13:58
OTÁZKA:
Dobrý den, měla bych dotaz a velmi bych ocenila Vaši radu.Téměř rok
mám vztah, ve kterém jsem šťastná, ale přece jen je tu něco, co mě
vnitřně trápí a nevím si s tím rady.Můj partner (25 let) žije od 12
let v podstatě bez otce, poněvadž ten pracuje již dlouhá léta v
zahraničí a domů se dostane dvakrát do roka.Takže bydlí v rodinném
domku se svou matkou.Obecně nemohu říci, že bych proti ní něco měla
– je hodná, komunikativní, oblíbila si mě,ale je tu problém – pro
mě tedy ano.Prodělala rakovinu prsu a přesto, že je již v pořádku,
mám dojem, že si zvykla být pohodlná a zneužívá mého partnera
naprosto ve všem, i ve věcech, které by běžně v domácnosti zvládla
sama.Žije v představě, že i přesto, že jednou budeme bydlet spolu,
vše se bude točit kolem ní a kdykoliv zavolá, bude můj přítel
připraven.To se mi hodně nelíbí a navíc mi z její strany připadá
strašně špatné, že vůbec nemyslí an to, že její syn má právo žít
svůj vlastní život a myslí místo toho jen an sebe. S přítelem jsem
o tom zatím nemluvila, nechci,aby si myslel, že jsem nějak zaujatá,
ale myslím si, že se jeho matka opravdu nestaví k situaci dobře a
neuvědomuje si, že nám tím vlastně zasahuje do vztahu.Poradíte
mi?Předem děkuji,Špěpánka
anonym
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Štěpánko.Myslím si, že vaše obavy jsou oprávněné, ale vy nemůžete změnit matku, budete to muset asi postupem času opravdu probrat s vaším přítelem.Nemusí to být formou útoku na jeho matku, kterou by samozřejmě nepřijal, mohlo by to být možná více vaše obecné povídání o hranicích různých "světů" -v rámci vztahu partnerského a vztahu rodič-dítě.Měla byste s ním mluvit o tom, jak to máte v sobě udělané vy, jaké vy máte představy o prioritách a zeptat se ho na jeho názor.Případná polemika v přátelském duchu vám pomůže ujasnit si vaše hodnotové žebříčky, může pomoci "vycizelovat" nějaký společný konsensus.Nebojte se toho.
10.2.2006 14:24
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,ráda bych znala Váš názor na mou situaci.S přítelem chodím 6 měsíců a musím podotknout, že ho mám moc ráda...,jenže mám přesto trápení, a sice přítelův vřelý vztah k alkoholu. Ne, že by byl alkoholik a potřeboval ho denně, ale když někam zajde,ať původně na dvě,tři piva, tak to pokaždé skončí opitím, a přes to se čím dál tím víc nemůžu přenést. Jelikož on končí v práci o něco dřív než já, tak se stane to, že dorazím domů a on má upito, není hrubý, ba naopak se chce tulit atd..ale to já nemůžu a z toho se taky hodně hádáme.Když jdu někdy po práci na sraz s kamarádkou, nebo si zacvičit,tak vím na 100%, že bude opilý, protože proč on by byl doma, když já si jdu užívat, to jsou jeho slova. Moc mě to mrzí..., vždy když vystřízliví, tak slibuje, že už nikam chodit nebude, že mu to za to nestojí...,ale jsou to jen plané sliby, bojím se, že se nikdy nezmění, a já nedokážu v takovémto vztahu setrvat. Možná to maximalizuju, protože jsem téměř abstinent a bary a hospody nemám ráda.. Prosím, poraďte mi jestli mám někam zajít (k psychologovi), vztah zatím ukončit nechci, protože ho mám opravdu ráda. Dá se to nějak řešit ?? Děkuju moc za odpověď !!!!
Emilie
ODPOVĚĎ:
Milá Emilie, jestliže jste téměř abstinent, budete mít asi vždy jiné oči na přítelovu konzumaci alkoholu a jeho následné projevy,na jeho chování.Nedokážu posoudit,do jaké míry se již u přítele jedná o problém s alkoholem,do jaké míry je opravdu opilý, nebo nikoliv.Asi by bylo opravdu lepší, kdybyste zašla k psychologovi a na konkrétních příkladech a popisu jeho stavu byste více identifikovala riziko jeho případné závislosti v budoucnu, zároveň i riziko problémů ve vašem vztahu.
10.2.2006 14:36
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorko, rada bych se zeptala, jak se na cloveku muze podepsat smrt matky. Poznala jsem nedavno muze (29 let), kteremu ve dvaceti zemrela matka, za nedlouho take babicka a deda. Asi hodne zalezi, jaky meli spolu vztah atd., je to asi hodne individualni. Ale existuji alespon nejake obecne dusledky? Dekuji
anonym
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,to je otázka velmi náročná, zasluhující si rozbor v rozsahu alespoň 5stránkového článku...Je to opravdu hodně individuální,opravdu hodně záleží na jejich vzájemné citové vazbě na sebe,na charakteru jeho širšího rodinného zázemí, na tom, jaký má vztah s otcem, zda má sourozence (starší,nebo mladší, sestru, nebo bratra),na síle jeho osobnosti,atd.atd.Nedokážu vám takto obecně odpovědět.Je to 9 let, co mu matka zemřela,mohl by to mít zpracováno a žít dál bez problémů - záleží i na tom, jak smrt své matky vnitřně zpracoval, zda byl schopen ji přijmout jako fakt a jít dál,nebo zda mu pořád schází, a bere to jako životní trauma.Důležité je spíše to, proč se na to ptáte? Odpověď na vaši otázku bych viděla reálnější spíše v osobním rozhovoru.
10.2.2006 14:51
OTÁZKA:
Dobrý den, měla bych dotaz a velmi bych ocenila Vaši radu.Téměř rok
mám vztah, ve kterém jsem šťastná, ale přece jen je tu něco, co mě
vnitřně trápí a nevím si s tím rady.Můj partner (25 let) žije od 12
let v podstatě bez otce, poněvadž ten pracuje již dlouhá léta v
zahraničí a domů se dostane dvakrát do roka.Takže bydlí v rodinném
domku se svou matkou.Obecně nemohu říci, že bych proti ní něco měla
– je hodná, komunikativní, oblíbila si mě,a le je tu problém – pro
mě tedy ano.Prodělala rakovinu prsu a přesto, že je již v pořádku,
mám dojem, že si zvykla být pohodlná a zneužívá mého partnera
naprosto ve všem, i ve věcech, které by běžně v domácnosti zvládla
sama.Žije v představě, že i přesto, že jednou budeme bydlet spolu,
vše se bude točit kolem ní a kdykoliv zavolá, bude můj přítel
připraven.To se mi hodně nelíbí a navíc mi z její strany připadá
strašně špatné, že vůbec nemyslí an to, že její syn má právo žít
svůj vlastní život a myslí místo toho jen an sebe. S přítelem jsem
o tom zatím nemluvila, nechci,aby si myslel, že jsem nějak zaujatá,
ale myslím si, že se jeho matka opravdu nestaví k situaci dobře a
neuvědomuje si, že nám tím vlastně zasahuje do vztahu.Poradíte
mi?Předem děkuji.
ŠTĚPÁNKA
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Štěpánko, váš dotaz jsem již dnes zodpovídala, neposlala jste jej dvakrát?:-)
10.2.2006 14:54
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,
psala jsem vám minulý týden, odpověděla jste mi již.děkuji. Přítel se minulý týden rozhodl, že se se mnou rozejde. Přišel v sobotu domů a řekl, že neví, zda chce se mnou být, co bude dál atd, že mu stále kontroluji telefon, pořád se hádáme a on neví, jestli to chce takhle dál. Řekl nejdříve, že nikoho nemá, v pondělí jsem ale z jeho sms zjistila, že má. Je to jeho známá z VŠ, prý si spolu píší již 14 dní ( a proto hodil 5 let života se mnou do koše) a že prý si myslí, že oni dva se k sobě ideálně hodí !? Nejdřív byl rozhodnutý odejít, a když jsem zjistila jak se věci mají, najednou se mu nechtělo. Teď je ještě stále doma se mnou, že prý neví. Že prý mě má stále rád, ale že se se mnou pořád hádá, a že neví, jestli chce investovat ještě do našeho vztahu další čas. Anebo jet za ní a se mnou to skončit. Prý ale také si myslí že z 80% dělá chybu, ale neví co dál. Nemluvíme spolu, máme tichou domácnost. Ignoruje mne, plakala jsem a on že má už takhle dost velké výčitky svědomí, tak proč to dělám horší. Nechce ale zároveň odejít, nebo nevím, jestli to dělá ze soucitu. Že prý jsme se pořád hádali a on už toho má dost. Vždycky to bylo tak, že on se obhajoval, dolézal a teď je to vlastně naopak. Nevím co s tím. Mám ho ráda, nevím, jak z této situace. Ještě mi oznámil, že tento víkend jede ke kamarádovi a příští týden má přijet ona (teď je německu.)Přijde mi zvláštní, že všechno bylo docela v klidu (minulý týden) a on po 14 dnech sms se rozhodl, že to se mnou skončí. Nechápu. Prý ji dobře zná! (Z smsek a e-mailů za t¨ěch několik let.)Vždycky jsem na ní žárlila a on mi říkal, že z toho nemám nic dělat, když si psali a volali a po čase jsem to přestala řešit, s tím, že je to jeho kamarádka. A teď tohle. Po 8 letech co se znají, se on najednou rozhodne že je ta pravá. Nevím, co dál,vyhodit ho z bytu, nebo co vlastně. Měli jsme hezký vztah, i když od prosince to šlo z kopce. Jenže i on sám mi říkal, že v každém vztahu je to jednou nahoře, jednou dole. děk
[tato otázka byla zkrácena]
Bára - Konvalinka
ODPOVĚĎ:
Milá Báro - konvalinko,nestíhám se vrátit k vašemu předchozímu dotazu, takže budu reagovat na vaše povídání teď.Mám pocit, že přítel prochází partnerskou krizí,která okolo 5 let trvání vztahu přichází často.Krizi se snaží řešit jiným vztahem.Netroufá si hledat někoho nového, obrací se vlastně na známého člověka, kde bude mít pocit bezpečí a nějaké jistoty.Určitě vás má pořád rád, proč by si to vymýšlel,ale asi už je z vašeho vztahu s hádkami v poslední době příliš vyčerpaný.Nemyslím, že by v současné době něčemu prospělo protahovánmí vašeho společného bydlení.Jenom tehdy, kdy o vás přijde, si může uvědomit, zda cítí, že k sobě patříte, či nikoli.Naopak setrvávání v bydlení ve dvou v současnosti vnímám jako pro váš vztah kontraproduktivní ve smyslu prohlubování vaší krize.Přítel prožívá vnitřní boj,který se promítá do jeho ambivalentního postoje a chování k vám.Zkuste se domluvit na nějakém čase,kdy si od sebe odpočinete, který budete definovat ne jako rozchod,ale pauzu.Zvládnete to?
11.2.2006 9:48
OTÁZKA:
Ještě bych dodala, že nevím, zda i když ho miluji a vím, že jsem udělala spoustu chyb – mu mám říct aby odešel definitivně ( A on zase odpoví, neříkej nic takovýho – pak toho budeme oba litovat...), nebo ho nechat být. Jenže to zase nevím, zda si s ní bude dál psát, nebo za ní pojede a jen si ověří, že ona není ta pravá pro život...Nikdy jsme nic takového neřešili. Vím, že jsem na něm byla závislá, jak jste psala, ale všude jsou přece problémy a on se teď rozhodl ze dne na den, že je všemu konec....prostě to nechápu. Nevím co s ním, co mu říct, co dál. jestli to má vůbec ještě smysl. Strašně to řešil celý víkend, nespal, nejedl, měl hroznou depresi, jestli se rozejít nebo ne.... já nevím. poraďte prosím konvalinka
konvalinka - Bára
ODPOVĚĎ:
Aha,takže jsem to odhadla dobře.Myslím, že to, co jsem vám poradila nyní, je nosné pro oba.
11.2.2006 9:50
OTÁZKA:
Mam pritele Slimejska mame hezky vztah 7let, ale ten jsme mu v pocitaci nasel porno.Je mozne ze by se preorientoval na zeny?Dekuji za odpoved.
Ondra26
ODPOVĚĎ:
To nevím, Ondro,ale spíš o tom pochybuji.Po 7 letech vztahu?Sexuální orientace je danost.
11.2.2006 9:52
OTÁZKA:
Dobrý den, jsem 24 let vdaná a máme 2 už dospělé děti. Zjistila jsem,že manžel se stýká v práci se ženou na kafi, dost si spolu psali. Když jsem mu řekla, jak se s ní dlouho stýká, řekl že
už 6 let, ale je to jenom kamarádka. Teď po půl roce 3x nespal doma (poprvé,co jsme spolu)a lhal,že spí u kamaráda, že něco oslavují a že nemůže přijet domů. Až dcera mě upozornila na to, že má milenku, že jsem hrozně naivní. Když jsem si s ním promluvila a řekla ať se rozhodne, řekl že bude s námi. Já mu ale už nevěřím a nevím jak z toho ven. Přitom ho mám pořád ráda,i když jsem se z toho zhroutila. Děkuji
Marcela
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Marcelo.Doporučovala bych vám vyhledat aktivní psychologickou pomoc,abyste vše mohla probrat více v přímém dialogu.Bylo by dobré dohledat,co vše se podílelo na existenci manželova vedlejšího vztahu.Marcelo,na základě spolupráce s psychologem můžete lépe porozumět tomu,co byste mohla změnit vy sama na sobě, a co jste dělala dobře a měla byste to podpořit.Můžete zde získat i nějaké taktické rady.Tím ale nechci samozřejmě říct,že by manželova nevěra měla být zaviněna vámi.24 let manželství je dlouhá doba,kdy se vztah někdy přesmykne již do velkého stereotypu a setrvačnosti, pocitu, že vztah s druhým partnerem je samozřejmá danost.Pak už máme i sníženou citlivost k alarmujícím signálům o tom, že se něco děje.Navíc říkáte, že máte již dospělé děti, i to je velká změna pro zaběhnutý rodinný "režim".Pokud se manžel rozhodl zůstat, budete muset oba něco změnit, znovu se začít objevovat jako partneři.Těžší bude znovunabytí vaší důvěry, bude to chtít čas, s tím počítejte
11.2.2006 12:20
OTÁZKA:
Jenom bych chtěla doplnit, myslím si, že je to pořád ta samá žena akorát to přerostlo v něco víc. Nebo možná to trvá tak dlouho se vším všudy, akorát jsem to nevnímala.Dokonce jí i znám.
Marcela
ODPOVĚĎ:
Marcelo,nezoufejte, máte před sebou začátek něčwho nového,bude to sice jiné,než dříve, ale mohlo by to být i lepší.6 let vztahu je dost,ale nevíte, jakou měl jejich vztah podobu,nevíte, kdo byl iniciativnější, aktivnější, mohla to být ta dotyčná,ne váš muž.Rozumné by bylo po ničem nepátrat a věřit svým kvalitám,které pro manžela máte VY.Mějte hlavu vzhůru a nepodléhejte panice ani výčitkám.Pokuste se být k manželovi navenek velkorysá ale s tím,že trváte na ukončení druhého vztahu.Měl by od vás slyšet i to,že vám asi bude nějakou dobu trvat,než mu budete moci odpustit.Měla byste v podstatě docílit svým jednáním toho, aby si manžel vážil toho, že zůstává s v á m i.
11.2.2006 12:29
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, je mi 25 let a ještě jsem neměla přítele.
V období puberty jsem byla celkem zakomplexovaná, vše byl problém, nějaké vztahy problémem největším. Nepřipadala jsem si hezká, v komunikaci s klukama jsem si připadala vždy trapná, až to někdy přecházelo do sociální fóbie.
Nevím, čím to začalo, byla jsem v 15 - 18 dost citlivá na to, co mně kdo řekl, takže to bylo celkem peklo. Jedna holka mně řekla, že se "neumím bavit s klukama", ještě před nima, což se mi dost vrylo do paměti. Vím, že jsem se jí pak na to ptala a ona vůbec nevěděla, zapomněla na to, ale nějak jsem se tím prostě nechala ovlivnit. Taky rodiče se se mnou nikdy nebavili o vztazích, nic. Co si dál vybavuju, že v druhé třídě ZŠ jsem měla skvělýho kámoše, první pusa byla od něho a když jsem to řekla mamce, řekla mi něco v tom smyslu, že to není normální, že jsem na to malá. Taky kluci v tom věku 15 - 20 neměli o mě vůbec zájem, přišlo mi, že se mi pořád někdo směje, ale vím, že jsem si to udělala samozřejmě sama, svým chováním, oblékáním, nemusím se ani divit.
Asi tak od 23 let vypadám celkem dobře,taky jsem si něco dokázala (vystudovala jsem VŠ, žila jsem nějakou dobu v cizině, zažila jsem výborná přátelství - samozřejmě jen s holkama -). Nejsem ten typ, co sedí doma, mám svý přátele, ale co se týče vztahů, radši si navymýšlím blbosti, než abych řekla pravdu. Pracuji, chodím sportovat, studuju angličtinu, chodím se bavit. Horší je, když mě někdo někam pozve a jsme jen my dva - necítím se ve své kůži, neumím se uvolnit a i když vím, že bych o nějaký vztah samozřejmě stála, neumím si to představit, že bych s někým chodila. Před pár dny jsem byla na večeři s jedním klukem, který mi je dost sympatický, já jemu asi taky, chce mě vidět znova. A moje pocity - nechápu to, říkám si, jak ho to se mnou může bavit? atd. Jsem asi hodně nenormální, že? Děkuji za názor a rady.
Vanda
ODPOVĚĎ:
Milá Vando,nemyslím si,že byste trpěla sociální fobií,dokážete být společenská,absolvovat nejrůznější akce,fungovat v zahraničí bez rodinného zázemí za zády.Vy se bojíte partnerské a erotické blízkosti.Přátelství s holkama jdou, s mužem je to jinak.Ten imprinting od dotyčné holky v křehkém věku puberty,kdy je člověk tak moc citlivý na každé slovíčko,na náznak degradace, i postoje vašich rodičů,zasely své do vaší sebejistoty jako ženy a spolu asi i s jinými faktory,které bez vaší znalosti nejsem schopna identifikovat,založily jádro problému.Čím více jste se bála v průběhu času kontaktu s kluky, protože "nejste dost dobrá_",tím více se vaše nesebedůvěra prohlubovala.Přisuzujete již s postupujícím časem klukům,chlapům,přílišnou váhu,bojíte se selhání,odmítnutí.Máte příliš oddělený ženský a mužský svět.Nevím,jestli to cítím dobře,ale jakoby mám pocit, že je pro vás ten mužský svět něco víc, než ženský.A je pro vás zahalený nějakým tajemnem. Teď ale máte pozitivní korektivní zkušenost - viz poslední večeře:-)Někomu s vámi bylo dobře,stojí o opakování.Nezahoďte tu šanci na změnu.Běžte do toho i s rizikem, že to nedopadne tak,jak si třeba vysníte.Ale budete mít něco za sebou.To je to první,co vám mohu říct, ale jinak si myslím,že by vám určitě pomohla individuální psychoterapie.Objednejte se u psychologa a zkoušejte to spolu rozmotávat krok po kroku.Nebojte se toho.Asi bych doporučovala při výběru ženu,před psychologem mužem byste se neotevřela.Jste-li z Prahy, můžete se případně objednat i u mne.Mám tel.603454953.Hodně štěstí,Vando:-)
11.2.2006 13:18
OTÁZKA:
Dobrý den, jsem si vedoma, že mne bude spousta lidi bude odsuzovat, ale zivot neni jednoduchy Pred par lety jsem se seznamila s muzem, o kterem jsem od zacatku vedela , ze je zenaty. Dva roky jsme kolem sebe chodili a presvedcovali se,ze se do sebe nesmime zamilovat, davali jsme si ruzna pravidla, meli jsme sve moralni zasady, ale vubec nic nepomohlo - jsme spolu vice ne 4 roky a ja vim, ze uz nikoho takoveho nepotkam. Preze vsechny problemy ho mam velice rada avubec si nedovedu predstavit, ze bych ho nemela - bude mi 3a par vztahu jsem mela, ale nikdy jsem si nebyla jista, jestli bych so nekoho z nich mohla vzit a stravis s nim zivot. U nehi je to jasne ano. Vim, ze by sve manzelstvi jiz davno ukoncil, protoze s zenou moc dobry vztah nemaji a myslim ze i neco tusi a, ale ma dceru , kterou ma velmi rad. Kdyz jsem drive o necem takovem slysela, tak takova jako jsem ja pro mne byla automaticky prinejmensim coura, ale zivot neni cernobily. O mem vztahu nevi ani moji nejblizsi, je mi hrozne , cele noci brecim a resi, co bude dal - rozhodne nejsem ta mrcha, co ho bude tahat za kazdou cenu od rodiny - vi,ze rozhiodnutio nwxhavam na me, a pokud scvou rodinu kvuli mne opusti, rozhodne na sebe nebudu hrda, ale on to resi tim, ze se psychicky hrouti,a neni schopen se rozhodnout, navic je cizinec, co nasi situaci vubec neusnadnuje. Argumenty typu najdi si nekoho svobodneho jsou asi, ale to musite nejdrive chtit. Nepripadam si jako hloupa naivka, ktera ceka na prince na bilem koni, ake rozhodne naseho vztahu nelituji, ale rozhodne nevim, ja dlouho to potrva, nez se jeden z nas zhouti. Vcera jsem se zacetla do ruznych nazoru na milenky, Mrzi mne nase v tomto ohledu prekvapive puritanska spolecnost, ktera ma ve vsem jasno- vsechny zeny necekaji s navarenym jidlem a ciste oblecenymi detmi rozesmate u dveri, az pride otec rodiny, zatimco od si nekde uziva s nejakou devkou, ktere jde jen o prachy. Mizna by to takl bylo mnohem jednodussi.mam se za sebe stydet?
Renata
ODPOVĚĎ:
Milá Renato.Myslím,že nad vším hodně přemýšlíte,snažíte se být zodpovědná k příteli,jeho rodině.Nevím,proč byste se měla za sebe stydět,život opravdu není černobílý.Jen jste si svou láskou zkomplikovala život.Jenže -to,do koho se zamilujeme,není ovlivněno jeho rodinným stavem...Dobře, to je jedna strana mince.Druhá je mnohem závažnější,než vaše morální normy a úvahy o případných pocitech viny. Z lásky se pomalu stává tragedie.Už to není radost,ale bezmoc.Více,než aby vám oběma váš vztah energii dával,tak "vykonává" opačnou funkci.Oba jste zhroucení,v dlouhodobém stresu,vy depresivní.Myslím si,že není únosné v tomto dále příliš dlouho pokračovat,někdo z vás by to měl rozseknout,to je jedno,zda vy,či on.Chcete-li to probrat více, doporučuji návštěvu psychologa.
11.2.2006 13:31
OTÁZKA:
omlouvam se za chybu v textu -chtela jsem napsat, ze rozhodnuti nechavam na nem, pisi rychleji nez myslim:)
Renata I
ODPOVĚĎ:
Aha - navazujete vlastně na mou závěrečnou myšlenku.Renato,to byste se ale také mohla nedočkat.Píšete,že je vám 30.Přítel se může rozhodovat pár měsíců,rok,roky.Může mít argumenty typu,až bude dcera větší, pak až se dostane na školu, až jí bude 18,...atd.Promiňte,nechci se jej dotknout, ale vím jen,jak je to pro mnohé muže,mající děti,složité dilema.Myslím,že to můžete být zrovna tak vy, která stanoví nějaký časový horizont,do něhož se přítel rozhodne,jak dál.Pokud by se mu to nepodařilo (ať již by to bylo ve váš prospěch,nebo neprospěch),měla byste ten vztah i přesto,že jej milujete,jednoznačně ukončit,abyste mohla vy jít v životě někam dál. A ještě jedna věc - kdybychom měli brát primárně racionální hledisko, pak by vše hrálo spíš pro rozchod.Jeho úzký vztah k dceři by mohl vyvolat v budoucnu velké pocity viny,váš vztah,který je zatím utajený a má proto aspoň z tohoto hlediska - vina vůči dětem - bezproblémový charakter,by se mohl změnit úplně jinam,zvlášť,pokud vás jeho dcera nebude akceptovat,naopak vás jakožto viníka rozpadu její rodiny,bude odmítat.Ale to je to varovné racionální hledisko .Ne vždy člověk uvažuje racionálně,samozřejmě nechci malovat čerta na zeď:-)
11.2.2006 13:43
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorko,se svym pritelem ziji uz 7 let-v jedne domacnosti...Seznamili jsme se,kdyz mi bylo 17 a byla jsem jak se rika "free"takze mi pritelovo koureni marihuany ani nevadilo,ale uz je mu 33, me 24 let,uvazuji o budoucnosti,detech,ale nejsem si jista,zda-li je vhodne mit dite s clovekem,ktery denne kouri travu.Nekolikrat jsem s nim o tom mluvila,ale vyvraci mi to tim,ze je neni agresivni a lepsi nez byt denne v hospode.jinak mame fajn vztah,az na to,ze mam strach z budoucnosti,z toho,jak bude vychovavat nase deti a zdali je vubec uzivi....do ted jen vysedaval s klukama a byl na socialce...obcas vede takove ty fylozoficke reci,proc mit a nemit deti....proc vydelavat pro tento stat.....nesnasim to....az po 6 letech jsem ho donutila odjet do zahranici pracovat....... ja si nejsem ani vedoma,jake psychycke riziko zavislosti na trave je mozne....obcas se mi zda,ze je prednejsi nez cokoliv jineho.Dekuji moc....
Katarina
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Kataríno.Tak nevím,mám pocit,že rizik pro dobrou perspektivu vašeho vztahu je víc, než "jen" kouření trávy.Další je míra jeho nasazení v životě,absence nějakých ambic,cílů.Ve 33 by měl mít chlap už něco za sebou,nemělo by mu stačit pseudofilozofování v hospodě s kamarádama a jinak být na podpoře sociálky.Má nějaký dlouhý rozjezd,nezdá se vám? Znáte ho od svých 17,nepoznala jste další partnerské vztahy,chce se vám opravdu zakotvit v životě s člověkem,jehož znáte od tak mála let a strávit s ním svůj celý život?Život je docela dlouhý...Riziko z dlouhodobého kouření marihuany tu samozřejmě je, nejsem ale odborník na závislosti,nevím, jaký dopad to má na psychiku,na možné poškození mozku,i jaký vliv to může mít na jeho organismus, nebolina jeho zdraví.No prostě, "suma sumarum" se mi moc vhodný života nezdá.Ale to jste asi nechtěla slyšet?:-)
11.2.2006 14:08
OTÁZKA:
Dobrý den, můj dotaz je z trochu jiného soudku, nejde o partnerský vztah. Vloni mi zemřela maminka na mozkovou mrtvici. Musím předeslat, že 30 let trpěla Menierským syndromem, takže měla lepší a horší období, motání hlavy, ztráta rovnováhy, slabost či nevolnost byly běžnými projevy této nemoci a my jsme se s tím naučili všichni žít. Prostě někdy bylo úplně dobře a mamka byla naprosto fit, když jí bylo hůř, věděli jsme, že chce mít svůj klid a samotu na odpočinek. Ještě v pátek jsem s ní telefonicky mluvila, nebylo jí dobře, ale říkala "půjdu si lehnout a zaspím to, nedělej si starosti". V sobotu odpoledne jsme za ní s manželem jeli a našli jsme ji v hlubokém bezvědomí. Zemřela po 6 dnech, aniž nabyla vědomí. To se stalo vloni v květnu a já od té doby trpím smutkem, zlými sny a hlavně hroznými výčitkami svědomí. Že jsem to měla předvídat a nenechat ji samotnou, že jsem si ji měla nechat až do konce doma a nedat ji do nemocnice atd. Moje obvodní doktorka (znala mamčin zdravotní stav, léta jsme obě chodily ke stejné lékařce) mi to rozmlouvá, že si nesmím nic vyčítat, že jsem nemohla po celých 30 let stát po jejím boku a hlídat jí. Poraďte, jak se s tím vyrovnat, léky brát nechci (užívala jsem antideresiva ty první čtyři měsíce), jak se zbavit výčitek svědomí, jak nalézt klid a vyrovnanost. Trpí tím i můj manžel, protože jsem smutná, plačtivá, vynervovaná. I drobná lapálie, kterou bych dřív přehlédla, mě "rozhodí". Děkuju Vám...
Hela
ODPOVĚĎ:
Milá Helo,jako to první mě samozřejmě napadá racionální argument,jímž se vás snažila zklidnit vaše praktická lékařka.Nikdy jste nemohla maminku plně ohlídat,nemohla jste být každou minutu s ní, nemohla byste ji v případě mozkové mrtvice možná zachránit i tehdy,kdybyste žily spolu v jedné domácnosti.Nic jste nezanedbala.Nemohla jste předvídat mozkovou mrtvici.Ale to asi racionálně máte srovnané také.Jiná věc je, co to udělá s naší psychikou,s našimi emocemi.Dovedu si představit, a chápu,že vás její náhlá smrt pronásleduje v podobě výčitek,obviňování sebe,ale tím bohužel ubližujete i sama sobě,trpí tím nejen vaše duše, ale i vaše tělo.Jedinou cestou je pro vás odpuštění sobě samotné,že nejste všemocná a nemůžete být všude.Asi vám to ale samotné nepůjde, chtělo by to podle mne spolupráci s fundovaným psychoterapeutem.Antidepresivní léčba by ale u vás byla i dále indikovaná.Máte nějaký vážný důvod,proč se jí bráníte?
11.2.2006 14:27
OTÁZKA:
pani doktorko, moc bych vás porsila o Váš názor. Jsem s přítelem 4,5 let, oběma nám je 26 let. Téměř rok už spolu žijeme v jedné domácnosti. Náš vztah byl spokojený až na sexuální život, v něm jsme se moc neshodovali, partner sice několikrát naznačoval, že není spokojený, ale k žádnému ráznému pokusu o vyřešení se nikdy nepřiměl. Teď mi oznámil, že ač mě má porád moc rád, tak se se mnou rozchází, prý si musí vše promyslet, ale naději moc žádnou nedává. Protože bydlíme pořád v jendom bytě, udržujeme pořád denní kontakt, baví se se mnou jako by se nic nestalo, zajímá se, kde jsem byla, rika mi, kam jde on, píše mi sms. Prý mě má pořád moc rád a život se mnou byl moc fajn, až na ty neshody v sexu. Já si jsem vědoma, že jsem udělala mnoho chyb a chtěla bych je napravit, vše jsem partnerovi řekla, že náš problém má řešení, prý si se uvidí. Já ale dost dobře nechápu, proč se se mnou rozešel, když se ke me chová pořád moc mile. je to normální, aby mě bral před spaním za ruku? Mě ta nejistota přirozeně moc zžírá a moc trpím, ale partnera mám pořád moc ráda.Děkuji za odpověď.
Alice
ODPOVĚĎ:
Milá Alice,nevím sice,o jaké problémy v sexu šlo,ale berte to tak, že pro muže je kvalitní a tvořivý sexuální život velice podstatnou složkou partnerského života.Jestli byl dlouhodobě sexuálně frustrovaný,asi to muselo vyústit do rozhodnutí odejít od vás, aniž by vás musel přestat mít rád jako svého člověka.Nemůže ,nedokáže,vás vypustit ze svého života jako toho blízkého človíčka,s nímž byl tak dlouho.Tím vám ale ubližuje, měli byste se raději co nejdříve rozstěhovat a ukončit kontakty.Přáteli můžete být až tehdy, kdy láska a city vyprchají.Vím, že to není pro vás moc povzbuzující odpověď,omlouvám se:-)
11.2.2006 14:35
OTÁZKA:
paní doktorko,Vy jste doktorka?
nevím
ODPOVĚĎ:
To je osvěžující otázka s lehkou odpovědí.Ta odpověď je kladná:-)
11.2.2006 14:38
OTÁZKA:
paní doktorko,Vy jste doktorka?
nevím
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, chtěla bych Vám moc poděkovat za tuhle rubriku, často ji čtu a Vaše rady dodávají odvahu. Problém, který chci popsat, se netýká mě, ale mé kamarádky. Sama Vám (nevím proč) nechce napsat. Chodí už asi šest let s přítelem (ona 25, on 27), bydlí spolu také skoro tak dlouho, ale mají dost bouřlivý vztah, scházejí se rozcházejí, za hrozných scén a nadávek. On už se asi dvakrát pokusil podřezat si žíly (jen demonstrativně, ale všechny vyděsil). Návštěvu u psychologa odmítá. Své přítelkyni vyčítá, že se málo stará o domácnost (což není pravda). Taky pořád věří, že je někde jiná, kterou bude milovat víc, která bude lepší a odmítá se kvůli tomu vázat. Napsal jí třeba esemesku, že mu zkazila život, že ji nenávidí a že lituje, že jí kdy potkal. Pak jí zase vyznává lásku a nemůže bez ní být. Ona od něj už několikrát odešla, vždycky se ale vrátila. Asi před rokem si koupili společný byt a tím je případný rozchod ještě těžší, protože mají hypotéku. Strašně ráda bych jí nějak pomohla, nemůžu vidět, jak se trápí, ale radit jí nemá cenu, protože se to pořád opakuje - nadávky, urážky, to mi píše, jak ho nesnáší, jak se jí hnusí, pak to buď přestane řešit a zase je to lepší, nebo od něj odejde, ale za pár dní nebo týdnů je zpátky a strašně zamilovaná. Oba je to psychicky ničí, ale do poradny zajít nechtějí. Ještě dodám, že jeho matka ji nemá ráda, vyčítá jí, že se o jejího syna dobře nestará. On s ní ale taky moc dobře nevychází. Moc Vám děkuji za radu.:)
Štěpánka (25)
ODPOVĚĎ:
Milá Štěpánko,i já děkuji nejdříve vám za slova uznání - tak,jako každému, mě udělá radost pocit smysluplnosti a vědomí,že moje práce je užitečná.Přítel vaší kamarádky je s největší pravděpodobností velmi psychicky labilní osobnost,nevyrovnaná.Život s ním je,nepochybuji,jak vzrušující dobrodružství,tak mučírna.V podstatě,díky své nevyrovnanosti,nevědomě aplikuje v praxi poučky o tom, jak je důležité ve vztahu,aby stále žil naplno a byl dynamický,střídat pozitivní a negativní polohy.On je používá v extrémní podobě,a asi to nebude záměrná strategie.On strhává ale do všeho i vaši kamarádku, která díky tomu všemu nemá šanci se z takovéhoto patologického vztahu osvobodit,což ji může vážně poškozovat.Štěpánko, to je mé zhodnocení situace,ale jak poradit, to nevím.Vaše kamarádka se musí rozhodnout sama,je to její život.Pokud nechce k psychologovi její přítel,mohla by jít k němu ona.I to by jí mohlo pomoci rozmotat důvod,proč i přes žití v atmosféře trestů a odměn,vynášení do nebes a zatracování,chce zůstávat.Byt na hypotéku je problém,ale ne zásadní bariéra.To je provozní záležitost,která je věcně řešitelná.
11.2.2006 14:56
OTÁZKA:
Krásný den,prosím Vás o radu.S přítelem (32) žijeme necelé dva roky a v době, kdy jsme se "našli",jsme měli oba pocit, že jsme v sobě nalezli něco,co jsme už nehledali.Já jsem právě ukončovala pětiletý vztah a on byl už pět let sám po dvouletém vztahu,o němž věřil,že bude navždy.Jsme hodně podobní - introverti až samotáři, citliví (přecitlivělí), se stejným hodnotovým žebříčkem,toužící hlavně po harmonickém vztahu a harmonické rodině, kterou jsme ani jeden neměli.(Já jsem po rozvodu rodičů žila s otcem,jenž se mnou komunikoval, jen když chtěl dát najevo, co jsem udělala špatně, a to bylo všechno.Od macechy jsem zažívala teror.Z dětství znám už jen dusivé mlčení a výčitky.Přítel zase žil v hlučné atmosféře věčných hádek.Jeho matka je celkem dominantní,se sklonem také lidem okolo hlavně říkat, co dělají špatně,především svému manželovi, který to řeší "útěky" do hospody.)V podstatě si skvěle rozumíme,názory máme většinou podobné,nikdy se nehádáme,můžeme se bavit o čemkoliv - kromě nás samotných - co nás trápí, co bychom chtěli jinak apod.Už od začátku vztahu upadá přítel do mlčení a totálně se odcizuje (zpravidla na pár dní),většinou nevím přesně proč.Vím jen, že jsem udělala něco jakoby "špatně",že má pocit,že mě nepřitahuje a nemám ho (dost) ráda.Není s to o tom mluvit,zkoušela jsem to mnohokrát - v klidu, bez výčitek.Beznadějně.Mám ho moc ráda a vážím si ho.Myslím, že to projevuji dostatečně čitelně a moc mě to trápí. postupem času je takových dní stále víc.Pak je zase vystřídají dny báječné, ale já už se bojím cokoliv udělat,abych to opět nevyvolala.Už někdy ani nevím,co bych sama chtěla udělat a snažím se předvídat,co by si přál přítel.(vím, že je to špatně.Snad i čím více se snažím "zavděčit",tím je to horší)Chtěla bych prostě jen aby byl šťastný.
Dana (26)
ODPOVĚĎ:
Milá Dano, to je těžké.Mohu se jen domnívat - myslím si, že je váš přítel asi dost poškozený atmosférou doma, že jeho problémy ve schopnosti otevřeně komunikovat,vyjadřovat bez obav v rámci partnerského vztahu co chce,co mu vadí,jsou dány hlavně dominantní a komplikovanou matkou,která mu mohla při utváření vlastní sebejistoty, důvěry ve své přednosti,hodně ublížit.Vztah syn a matka je velmi specifický a křehký.Je váš přítel prvorozený? Nebo jedináček?Sourozenecká konstelace je rovněž podstatná,budeme-li hodnotit to, jak mu mohla matka nechtěně ublížit.Váš přítel bude s největší pravděpodobností výrazně nenasycený uznáním,oceněním jeho kvalit, sám si příliš nevěří.Je přecitlivělý,možná až vztahovačný, neumí si hájit svá teritoria.Jeho otec mu nepředvedl,jak se to dělá,utíkal z toho do hospody.To jsou mé fantazijní,nepotvrzené hypotézy,vše může mít i jiné kořeny.Vy se můžete snažit pomalu a trpělivě jen o to,aby měl s vámi vzor jiné komunikace a postupně se začal více otevírat.Ale jste též introvert a jeho způsob komunikace - nekomunikace vás ničí.Nevím,viděla bych to na návštěvu psychologické ordinace.Co vy na to?
11.2.2006 15:11
OTÁZKA:
POKRAČOVÁNÍ:Jen párkrát jsem z něj dostala,co mu vadí:má pocit, že mě nepřitahuje,když např. vařím a on ke mě přijde a chtěl by se mazlit a já toho hned nenechám a nejdu s ním hned do ložnice.../Pořád uklízím./Místo abychom strávili o víkendu půl dne v posteli, "musím" vstát a jít něco dělat...apod. Na jednu stranu se na něj zlobím, že mi má za zlé, když prostě vstanu a nechám ho spát, protože nepotřebuji tolik spánku jako on - co je na tom špatného? Na druhou stranu už je to tak,že uklízím a věnuji se svým koníčkům (jsem hodně umělecky zaměřená),když není doma,protože se "bojím", aby zase neměl pocit,že ho nemám ráda,kdybych se nevěnovala jemu,až přijede z práce...Pravdou je,že na sebe máme někdy málo času,protože oba pracujeme na směny. Ale když už jsme spolu - jakoby vždy jen čekal, co udělám já a přenechával tak veškerou váhu vztahu na mě. Jsem už z toho hodně unavená,ale pořád si myslím, že se k sobě skvěle hodíme. Když je vše v pořádku, je velmi pozorný, něžný a s čímkoliv mi rád pomůže. Náš sex se skvělý, i když ne tak častý,jak bychom oba chtěli.Tuším,že největší problém je v tom,že oba máme problém především sami se sebou, ale jak na to?Za odpověď MOC děkuju!
Dana (26)
ODPOVĚĎ:
Nevšimla jsem si, že vaše otázka má pokračování.Ale vlastně mi jen potvrzujete mou hypotézu o jeho nenasycenosti satisfakcí.Potřebuje být středem pozornosti.A vaše pečlivé vaření a uklízení? Že by to bylo kritikou otce a terorem macechy? Máte pravdu v tom, že, jak již jsem psala, byste asi potřebovali oba odbornou pomoc.Byla by velká škoda,kdyby se něco pokazilo mezi vámi dvěma, když jste se našli.
11.2.2006 15:16
OTÁZKA:
Dobrý den, s partnerkou spolu nejsme ještě nikterak dlouhou dobu a vyskytl se jeden problém. Mám pocit, že ona začíná přibírat na váze a nikterak jí to netrápí. Jak bych měl šetrně naznačit nebo vysvětlit, že se mi to nelíbí a že pro mě kvůli tomu ztrácí přitažlivost? ? Děkuji Petr
Petr K.
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Petře.Já myslím, že fantazii se meze nekladou.Můžete zkusit cokoli kromě toho, že jí to řeknete přímo do očí,natvrdo,nebo že se budete demonstrativně otáčet za štíhlejšími dívkami.Což nabídnout společně realizovaný sport,při společných večeřích dávat vy přednost racionální nízkoenergetické stravě?Já vím, že je to křehké téma, velmi citlivé.Ale budete muset vymyslet něco neurážejícího,milého, ale zřetelného.
11.2.2006 15:26
OTÁZKA:
Dobrý den,mam takový malý problém,už dva roky jsem s přítelem,který je o 20 let starší,ma 2 děti a manželku,seznámili jsem se na střední škole,kde on byl 1 rok mym kantorem,až ve 4 ročníku mě pozval na kafe,..Začalo to krásně,mě hrozně přitahoval,ja jsem byla jeho platonická láska,je podnikatel,jezdil za mnou každý den po práci,byli jsme spolu až do večera a pak vždy odjel domu,je sportovec a tak také jezdil se synem na tréninky,takže většinou jsem na něj čekala já,začala jsem si s nim něco-protože řikal,že se ženou si nerozumí a posteli už vůbec ne,ze začátku mi nabízel že spolu nekam pujdem bydlet,ja jsem byla zdrženlivá,že ješte se na to necítím,mým rodičům se naš vztah nelíbil kvuli věku,ale nakonec se s tim smířili.Jezdili jsme s přítelem na dovolenou spolu,byly to krásné chvíle,až na to,když se to přítelovo rodiče dozvěděli,řekli mu že to řeknou přítelo ženě a od té chvíle se spolu vidíme malo,a už se setkáváme spíše už jen kvuli sexu,protože učí a na krámě má nějaké problémy prý,že ma ted malo času a že to bude lepší..V tom jsem se seznámila na Silvestra s klukem,který mě už dlouho chce a tak mi řekl jestli to spolu nezkusíme,ja jsem řekla že jo,protože jsem s přítelem jako byla a nebyla a nechtela jsem byt sama.Ale přítel mi neustále píše a volá,jak je a chce o mě vše vedět,ja mu nic neřekla a stykam se s nim dál občas,ale všichni si myslí že už spolu nejsme..Problém je v tom že ho pořád miluju a s klukem se kterým jsem se seznámila později jsem jen proto abych nebyla sama,i když je pěknej kluk ale už mě tolik nepřitahuje jak by měl..Přítel se ale boji a dlouho mi řikal že se bojí,kdybych ho nechala,že by zůstal sám a že už je na me asi starej,i když si v posteli i ve všem plně vyhovujem,je to situace kterou nevim jak mam řešit.Pořád mi řiká že nás osud spojil a že si myslí že nás stejně jednou spojí..
Ivča
ODPOVĚĎ:
Já nevím,Ivčo,k perspektivě vašeho vztahu s přítelem jsem trochu skeptická.Myslím,že on myslí víc na sebe,než na vás.Dělá mu dobře, že vás "vlastní".Je skvělý,mít mladou krásnou holku,je těžší kvůli ní opustit rodinu.Nechci se pouštět do úvah o tom,jaké s vámi měl plány doopravdy v době,kdy sliboval,že budete žít spolu,jestli o tom uvažoval reálně,nebo to byly krásné sny a iluze o budoucnosti pro vás,ale i pro něj.Nevím,jaký dopad by pro něj ve škole i v podnikání měl fakt,že kvůli své studentce rozbil rodinu, zvlášť,jestli žijete na menším městě.Ale každopádně se stáhnul ve chvíli,kdy se to dozvěděli jeho rodiče.To je podstatné,berte to vážně.Má vás jako ilegální milenku a cítí se ohrožen někým novým.Najednou vás již nevlastní, probudilo to jeho žárlivost,podpořilo jeho vlastnické tendence.Ten kluk,který se objevil ve vašem životě na Silvestra,je asi samozřejmě dočasná náhrada, ale život jde dál, určitě potkáte kluka,který vás zaujme,zase se zamilujete.Předpokládám,že váš přítel se pro vás jednou stane krásnou vzpomínkou,kterou vám nikdo nevezme,ale váš život půjde dál.Asi jsem vám moc neporadila, jen jsem vám mohla zprostředkovat svůj pohled.
11.2.2006 15:51
OTÁZKA:
Chci Vam jen podekovat za vas nazor(odp.ze 7.2.) a polozeni onech "otazek k premysleni" ;-).Asi jsem to prave pochopila :-).Jeste jednou dekuji a preji krasny vikend!M.
Martina
ODPOVĚĎ:
Díky,to jsem ráda!:-)))Hezký víkend i vám.
11.2.2006 15:52
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, chtěla bych reagovat na Vaši odpověď a moc poděkovat.Víte když jsem ten dotaz psala byla jsem na svého partnera naštvaná, tak to ze mě všechno pěkně vyklouzlo,možná bez hlavy a paty. Ale já myslim, že zkusím tu 1. možnost, ale pro mého partnera to bude asi poslední šance. Nic mu říkat nebudu, začnu u sebe a uvidím jak bude reagovat. A když to nevyjde a výsledek nebude žádný,tudíž žádná změna, tak nemám strach to ukončit. Vim co od života chci a ráda bych si za tím i šla. A všichni chlapi nejsou stejní, to vim, ale jak říkám byla jsem naštvaná. Vlastně jste mi řekla to co jsem dávno v sobě věděla. A Vy jste mě ujistila, že smýšlím správně. Dodala jste mi odvahu. Moc děkuji
anonym
ODPOVĚĎ:
:-)))Hodně štěstí!Jitka Douchová
11.2.2006 15:54
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, nechci se zeptat na svého partnera ani na náš vztah, ale na můj vztah k jeho sestře (a opačně). Je možné, že je v nás nějak geneticky zakódována antipatie jedné k druhé? Musím se přiznat, že mi trvalo dlouho si na ni zvyknout. Teď jsem v pohodě - nic negativního k ní necítím. Ale teď jsem se náhodou dověděla, že mě pomlouvá a závidí mi. Dost mě to zklamalo. Moje matka mi pak řekla, že její vztah k otcově sestře také nikdy nebyl dobrý. Napadlo mě, jestli to není dáno evolucí - tedy jestli to není geneticky zakořeněno ve všech takto spřízněných - že si závidí úspěch a štěstí. Děkuji, s pozdravem Ela
Ela
ODPOVĚĎ:
Milá Elo, to je velice zajímavá otázka!Jen ji nedokážu rychle zodpovědět,protože nelze zobecňovat.Záleží na hodně věcech : - na jejich věkovém odstupu, -na tom, zda je sestra starší nebo mladší než její bratr, -na jejich vzájemném vztahu v dětství i v době,než začal její bratr partnersky žít, -na intenzitě jejich rodinné pospolitosti vůbec,- na tom,jak spokojený má sestra vlastní partnerský život,atd.,atd.,atd....Čím větší byla mezi nimi blízkost v době dětství,tím může pak být více těžké přijmout,že ztratila svou pozici v jeho životě.Musíte to brát tak,že spolu vyrůstali, mohli se i rvát, ale vždy bývali koaliční spojenci ve chvíli,kdy bylo nutno spojit proti něčemu u rodičů.Nějaká míra rivality tedy mezi vámi být může, ale ani nemusí.Je to individuální:-)
11.2.2006 16:29
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,
žiji s přítelem skoro 2 roky
ve společné domácnosti.Posledních pár měsíců se náš sexuální život vytrácí (milujeme se tak jednou do měsíce).Myslím, že je jinak v této oblasti života zvýdavý,když se snažím s ním o tom promluvit, říká že to není žádný problém. Já si to nemyslím, nechci naléhat,ale nevím jak tuto situaci řešit.Děkuji moc za odpověď.
Sylva
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Sylvo.Nevím,co může být příčinou rozvolnění frekvence vašeho sexuálního života,spíš přemýšlejte vy,co se mohlo změnit ve vašem vztahu před těmi pár měsíci,nebo zda není přítel v nějakém stresu,např. v práci,apod.Budete-li to s ním rozebírat slovně, on se více uzavře,bude to vnímat jako kritiku nebo útok.Nechcte jej chvíli vydechnout,nebuďte vy tím iniciátorem,počkejte na něj,pokud by to trvalo příliš dlouho, měla byste se snažit o nějaké inovace i ve formě svádění, i při samotném milování.
11.2.2006 16:34
OTÁZKA:
Vážená paní Douchová, ráda bych věděla, jaký máte názor na uzavírání manželství. Myslíte si, že je důležité aby se budoucí manželé důkladně před sňatkem poznali - např. že budou společně bydlet nebo že stačí dobrý pocit obou, že to vyjde a společné bydlení zažijí až po svatbě? Děkuji za odpověď.
zidki
ODPOVĚĎ:
V tomto směru to mám docela jasné.Jestliže to berete zodpovědně a berete manželství jako něco na celý život,měli byste si vše prověřit nejprve společným životem,který je jiný,než společná krásná rande...:-)
11.2.2006 16:37
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, a předem děkuji za Váš čas.Udržuji rok a půl vztah se ženatým mužem, ze začátku jsem nevěděla, že je ženatý, spíš tušila, jezdil za mnou do práce na kafe, povídali jsme si,moc si rozumíme, on mi říkal, že od své ženy odejde, prý je to hrozná semetrika, co mu dělá scény, vždycky, když se pohádají, tak mi píše sms a musím ho uklidňovat, pořád mu říkám, aby se nenervoval, že je to zbytečné, sama jsem rozvedená a bydlím s dcerou v podnájmu, když jsme spolu chodili asi 3/4 roku, manželka začala něco tušit, řekl, že se odstěhuje ona pak přišla na mě jako na milenku, už to je ale zase 3/4 roku a nic se neděje, pořád bydlí doma, prý shání byt a manželka podala žádost o rozvod a nyní se dohadují o penězích, přesto, že jsme spolu dost, je i pořád dost často doma, nebo po svých koníčcích, nevím jestli mu jde o mě, nebo jestli chce jen odejít od manželky,má dvě děti 16 a 14 let, říkám si, že když to manželství trvá tak dlouho, a až teď chce odejít, mám strach jít s ním bydlet do jednoho bytu, který intenzívně shání, jeho děti mě asi budou nenávidět, a také si nejsem jistá, jestli odchází kvůli mě, já se mu snažím být oporou, říká mi, že manželka po něm chce nehorázné majetkové vyrovnání a on žádné peníze nemá, asi jsem naivní, věřím, ale že mě miluje, poraďte mi, jestli z toho máte dojem, že to můj milenec myslí se mnou vážně
Jiřina
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jiřino.Nerozumím úplně tomu, z čeho všeho pramení vaše nejistota.Přítel vás potkal před 1,5 rokem.Nevím,jestli to,že jste se spolu sblížili,byl na jeho straně důsledek dlouhodobé nespokojenosti v manželství,nebo se do vás zamiloval,i když bylo jeho manželství normálně fungující.Každopádně ale asi předtím,než poznal vás,neměl důvod k rozvodu.Mimo dětí tam asi byl velkým pojícím momentem i právě společný majetek. Nyní již kroky podniká,čas tráví s vámi, a to, že má i své vlastní zájmy, a ještě od manželky neodchází,bych neviděla zase jako alarmující signál o tom, že vás jen využil jako důvod k rozvodu,aniž by to s vámi myslel opravdu vážně.Musíte samozřejmě do budoucna počítat s tím, že to s jeho dětmi nebude hned "hladké" a že vás přivítají s otevřenou náručí.O vaší existenci se ví s tím, že váš vztah vznikl v době trvání manželství, pro děti tedy v době fungující úplné rodiny.Bude to chtít přistupovat k nim opatrně, pomalu,nevnucovat se jim.Je dost dobře možné,že vás nepřijmou vůbec, bude záležet na mnoha věcech - na tom, jak si vás obhájí přítel, jak to bude vše interpretovat jejich matka,i na vaší obezřetnosti a trpělivosti,vašem umění s nimi komunikovat.Ale budete do toho vstupovat v roli nepřítele,viníka rozvratu rodiny.To však neznamená, že by to nemělo postupně jít.
11.2.2006 17:12
OTÁZKA:
Ještě bych se chtěla zeptat na maličkost. Pročítám si tady ty dotazy na Vás, a tak jsem si všimla, že docela dost vztahů vázne kvůli vztahům mužů k PC.Myslíte, že je nějaká možnost, jak se tomu bránit. Četla jsem o tom i článek myslím od Dr. Uzla, že se vlivem PC a další elektroniky mění přístup mužů k ženám, myslím tím, že se jim nevěnují, neposlouchají je a když sedí u PC tak vlastně nežijí. Ůplně to ničí mezilidské vztahy. Já v tom do budoucna vidím velký problém, protože dnešní mladí kluci jsou počítačem odkojení téměř všichni. Asi ženám nezbude nic jiného, než se chovat stejně, ať vědí jaké to je, nebo popadnout krumpáč a ty bedny jim rozbít, nebo se modlit za výpadek proudu. Na tohle snad ani nemusíte odpovídat, je to jen tak k zamyšlení. Jen bych ještě dodala, že ani mobil, není pro lidské vztahy zrovna závratně dobrý vynález, to co si tam občas ať už chtěně nebo nechtěně přečteme občas opravdu nestojí za to. Osobně si myslím, že muži jako tvorové na takové technické vymoženosti ještě nejsou vyzrálí jako tvorové, ještě štěstí, že evoluce stále pokračuje. Možná mají ženy ještě nějakou naději, že se zase stanou středem mužského vesmíru.
Gabriela,22
ODPOVĚĎ:
Gábino, já bych to rozhodně neviděla tak černě!Muže lákají i jiné věci,než jen sedět u PC.-)))S mobily máte pravdu - mají jak své výhody,tak i nevýhody...Vy teď asi,zdá se mi, neprožíváte nejšťastnější partnerské období?Bude líp, bude jaro...................
11.2.2006 17:29
OTÁZKA:
Hezké odpoledne. Snad budu stručná, jde mi o to: Může být fyzické násilí někdy omluvitelné? Odmalička jsem žila v prostředí, kde nějaké facky opravdu snad neexistovaly. Nepamatuju si, že bych kdy dostala jen pohlavek od rodičů. Neumím si představit, že bych měla někdy takhle trestat svoje dítě. Řada lidí to ale vnímá jinak a problém je, že i můj partner. Před pár dny jsme se (oba trochu opilí) pohádali a on mi dal facku. Nešlo snad ani o fyzickou bolest, ale byla jsem v šoku a paralyzovaná. Ráno řekl, že se omlouvá, že to bylo ve zkratu a že už to neudělá. Pár dní na to jsem se ho zkusmo zeptala, co si myslí o trestání dětí. Řekl, že fyzický trest je někdy lepší a někdy i nevyhnutelný. Jsme spolu dva roky, žijeme půl, je to úžasný muž (bude nám 21). Ale vždycky jsem si myslela, že jen jednou na mě nějaký chlap něco takového zkusí, a končím s ním. Teď nevím. Mám strach, že se to bude opakovat. A taky si říkám, že jsem možná přecitlivělá a zas taková tragédie to není. Jak to je?:)
Monika
ODPOVĚĎ:
Moniko, to vám ukáže čas,zda to byl od přítele momentální a mimořádný úlet,nebo nikoliv.A jeho názor na fyzický trest u dětí? Pojem fyzický trest je hodně široký. Leckdy mám pocit,když pracuji se svými klienty, a povídáme si o výchově dětí, že v adekvátní situaci je často lepší pohlavek jako vyjádření rodičovského nesouhlasu, než dlouhé tísnivé dusno bez komunikace.To leckteří rodiče,kteří jsou odpůrci fyzického trestu uplatňují, a tím dítě traumatizují.Takže, počkejte si, a spíš si o tom v obecnější rovině povídejte.
11.2.2006 17:37
OTÁZKA:
Můj manžel zadlužil v neúnosné míře rodinný rozpočet jen proto, že je hráč. Sázky v Tipsportu a ruleta v casinu mu přerostly přes hlavu. Nemám sílu neustále řešit z čeho budeme splácet další půjčky, které mu v dnešní době poskytne kdejaká bankovní společnost. Do poradny jít nechce, protože, podle jeho slov, to má pod kontrolou. Já se však hrozím dne, kdy nám na dveře zaklepou, v tom lepším případě, exekutoři. Máme dvě děti a začínám uvažovat o rozvodu. Jen si nejsem tak úplně jistá, jestli je to to správné řešení. Jinak totiž máme bezproblémový vztah a mám manžela ráda. Ovšem jeho nezodpovědnost mě ubíjí ...
p. Zoufalá
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,nechce-li do žádné poradny manžel,udělejte to vy, abyste popsala, v jakém rozsahu se u něj jedná o závislost na hráčství.Existují specialsté na gambling.Jinak asi budete muset manžela donutit nějakým zásadním krokem k tomu,aby se vzpamatoval a začal se léčit.Výhrůžka rozvodem,míněným vážně, by mohla být účinná.
15.2.2006 8:49
OTÁZKA:
Dobrý večer. Před dvěma lety jsme se potkali s mužem, který byl po druhé ženatý. Já to netušila. A o dvou dětech také ne. Pak jsem to zjistila a byla zamilovaná a tak přes marné pokusy o rozchod jsem s ním stále chodila. No a z toho "chození" vzniklo další dítě. Teď půlroční. Nejdříve se o nás chtěl jen postarat a nežít s námi. Ještě v těhotenství se to změnilo. Jen všechno trvalo strašně dlouho - jeho odstěhování od rodiny, podání návrhu na rozvod. No a za pár týdnů máme spolu začít bydlet. V jeho městě kde já nikoho neznám. Když jsem na mateřské a tudíž kontakty v rámci zaměstnání či společenského života si hned tak neutvořím. Navíc o mé (vlastně naší) existenci prozatím neví jeho děti (kluk 3 roky a holka 12 let). Jo a dokonce ani jeho rodiče. A jeho manželka (stále běží soud) samozřejmě také ne. Mám z toho ohromnou obavu a jen doufám, že to všechno ustojím. Nevím jestli právě takhle nevypadá Pyrhovo vítězství. Zkuste mi, prosím, poradit jak do tohoto prostředí vkročit. Děkuji moc.
Petra
ODPOVĚĎ:
No,Petro,to je opravdu ne úplně záviděníhodná situace.Bude záležet především na vašem partnerovi, jak vás ve svém prostředí uvede,seznámí se svými přáteli - neboli zprostředkuje nějaké první vazby na lidi.Ale musíte být připravena i na odmítavé postoje,zvlášť, jedná-li se o malé město,kde se všichni znají a je velice pravděpodobný předpoklad, že vás budou zprvu odmítat jako tu, která mu rozbila manželství,včetně jeho rodičů a přátel jeho 2.ženy. Obávám se i jeho slabosti - nebyl-li dosud schopen sdělit,jak se věci mají,vůbec nikomu za své rodiny.Má strach a je otázka, jak jej zvládne.Budete muset být silná .Ideální by samozřejmě bylo, kdybyste se přestěhovali někam,kde vás nikdo nezná,nebo do vašeho prostředí.Vím, že jsem vám neporadila,ale asi by to bylo více na osobní pohovor.Na 2.stranu nemá smysl dopředu malovat čerta na zeď,jen buďte připravena na úskalí raději dopředu.Psychologa určitě najdete i tam.Držím vám palce.
15.2.2006 9:01
OTÁZKA:
Dobrý večer už téměř přes rok mám stále se opakující vaginální problémy a postupně téměř ztrácím chuť na sex, pokud už na sex dojde tak se mi to líbí problém v nekvalitním sexu to určitě není, ale nemůžu se do toho takzvaně "dokopat" myslím, že je to způsobeno obavami, že opět budu mít ňáké problémy, už nevím co mám dělat a nechtěla bych svého partnera ztratit myslím, že už tak je velice trpělivý, prosím poraďte mi jestli se mám třeba obrátit na ňákou sexuologickou poradnu, ale nevím kam, jsem z prahy, mockrát Vám děkuji za pomoc a za Váš čas
jana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jano, určitě se obraťte na sexuologickou poradnu nebo i na svého gynekologa.Kontakty najdete na internetu, já vám mohu dát doporučení např. na kolegu MUDr.Ondřeje Trojana.
15.2.2006 9:04
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Děkuji za Vaši odpověď ze dne 10.2. Cítím už delší dobu, že situaci sama nezvládnu, že potřebuji odbornou pomoc. Má to však jeden háček. Bydlím na malém městě a vzhledem k práci, kterou dělám mě mnoho lidí zná a já si nedovedu představit, že půjdu k psychiatrovi a k psychologovi. Po zkušenostech z minula na to nemám sílu. Kdysi jsem chtěla něco udělat pro naše rozpadající se manželství, navštívila jsem manželskou poradnu a po dvou sezeních jsem poznala, že se svěřuji skorosousedce, která mě až příliš zná. Stejně tak to dopadlo i u psychologa. Mám prostě zábrany, lidé mě znají v určité pozici a já neunesu, že odkrývám své nejintimnější slabé stránky. Prosím poraďte mi třeba někoho v Praze nebo Č.Budějovicích. Dnes mám prostor poděkovat vám za tuto rubriku. Je to obrovská služba a pomoc. Čtu tuto rubriku a často si říkám to, co vy jste napsala mně, vždyť na tom nejsem tak špatně. Snažím se uvědomit si, co všechno mám a přesto se utápím a upadám. Ještě jednou děkuji. Eva.
Eva (50)
ODPOVĚĎ:
Milá Evo. V Českých Budějovicích kolegy neznám,ale určitě najdete odkazy ve Zlatých stránkách nebo na internetu,databází psychologů disponují i linky důvěry,které jsou v každém okresním městě.Co se týče Prahy, výběr je široký,můžete se případně objednat i u mne.Tel.mám 603454953.
15.2.2006 9:09
OTÁZKA:
Dobrý den. Mám také menší dotaz. Kde je podle Vás v současné době nejlepší místo se seznámit??? Vůbec nevím, kde bych mohla najít toho "pravého". Na diskotéky už nechodím, do kina se chodí už v páru, ve škole není prostor a na ulici se kluk na mě hezky usměje, otočí, ale víc už nic. Ani se nedivím, je to těžké někoho jen tak oslovit. A já? Co můžu víc udělat než úsměv vrátit? Mimo to jsem dost stydlivá na to mluvit s cizími lidmi. Připadá mi to jako neřešitelný kolotoč. Poraď te prosím! Uz jsem hodně dlouhou dobu sama a je mi z toho smutno, také bych chtěla někoho, kdo by mě měl rád :-(. Někoho obejmout, políbit,... Předem děkuju! S pozdravem Misha
Misha,22
ODPOVĚĎ:
Milá Misho.Ten "pravý" se hledá docela dlouho a není to opravdu tak jednoduché.Ale abychom poznali, kdo je právě pro nás ten pravý, je dobré, mít více partnerských zkušeností.Říkám si, v čem je problém u vás - jste mladá, chodíte na školu, musí být okolo vás spousta lidí,kteří hledají to samé, co vy - lásku. Je to ve vaší stydlivosti,uzavřenosti,strachu z kontaktu, z iniciativy v tomto směru? Nebo opravdu v nedostatku prostoru, jak píšete?Nebo v hodně vysokých nárocích na partnera?Seznámení se je věc náhody a štěstí, ale i naší aktivity.Nejen opětovat úsměv,ale opravdu i vylézt ze své ulity, něco milého a nezávazného říct.Jen tehdy, když jste s lidmi, a pozitivně vyladěná,vyzařující nějaké své kouzlo, můžete zajít dál do povídání.Nesmíte být "zachumlaná" do sebe.Máte-li přátele a nějaké koníčky, které realizujete společně s nimi,měla byste se stále potkávat i s někým novým.Pokud ne, asi zkuste internetové seznamky:-)Nebojte, jaro se blíží:-)
17.2.2006 14:25
OTÁZKA:
Dobrý den.Prosím o radu.Mám přítele,který když jsme se seznámily mě ubespečil že má vyřešenou minulost a žije sám.Po 8 měsících vztahu jsem zjistila že se svou minulou přítelkyní stále udržuje určitý vztah,jezdí za ní o víkendu a dokonce strávili spol.dovolenou.Rozešli jsme se,ale po 3 měsícich mě přemluvil že už se odstěhoval a má mě moc rád.Ale po dvou měsících jsem zjistila že bývalé přítelkyni posílá peníze,protože mají společné nevyřešené dluhy a půjičky.Nevím co jsi mám myslet a jak se chovat k přítely,který už mě dvakrát zklamal a vést řeči že mě má rád a jí taky ale ze soucitu mě opravdu štve.
Jana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jano.Je pro mě těžké odhadnout, do jaké míry to váš přítel hraje na dvě strany,jak se vy obáváte,nebo zda už je on sám za sebe opravdu citově ze vztahu s ex přítelkyní venku a řeší s ní již jen praktické věci,které řešit musí. Měli byste o tom více mluvit,ale v klidu.Vy byste neměla mít kontrolující pozici a vyčítavý ton v hlase,jen byste měla dát najevo, že chcete mít ve všem jasno a odmítáte se podílet na případném trojúhelníku.Více si věřte, uvědomte si, kým pro něj jste, v čem jste pro něj žena číslo 1 a podle toho se chovejte.Kdyby se ale přítel dále jevil jako nerozhodný, nebylo by lepší takový vztah ukončit?
17.2.2006 14:44
OTÁZKA:
Dobrý den,mám dotaz na situaci asi takovou-jsme s manželkou 23 let ,ale asi po 4-5 letech jsem změnil zaměstnání na velice fyzicky namáhavé,kvůli bytu a výdělku.Byl jsem tzv vyřízený fyzicky a o sexu se mnou nebylo ani řeči.v te době jsme měli již 4letého syna.Žena byla doma a chtěla se bavit,jezdit do přírody apod.Já naopak bylrád za jeden den klidu a také jsem to tak řekl asi 2-3krát.Nato mi řekla vztekle -já ti to vrátím- a jezdila s jinými .potom se začala stýkat s rozvdeným mužem ,který měl starost samozřejmě jen o sebe .teď jsem podal návrh na rozvod .Celou tu dobu jsem vydržel jen kvůli syna aby dodělal školu -nyní už bude končit vysoukou takže nevím co s tím.díky za alespoň přečtení-někdy to myslím stačí.Jirka
Jiří
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jirko.Nemám pocit, že byste podával žádost o rozvod s úlevou, spíše z beznaděje, z toho, že již nevíte, kudy kam.Z vašeho krátkého povídání nedokážu vyčíst, jak se vaše manželství a váš vztah v průběhu let vyvíjel, zda má manželka stále přítele a své zájmy, co jste dělal vy pro změnu.Je již vaše manželství jednoznačně ve stádiu rozpadu?Nebo má ještě nějakou naději? Nechcete zkusit návštěvu manželské poradny?Vaše paní po celou dobu žádost o rozvod nepodala...,to přeci také o něčem vypovídá.Zkuste se k tomu postavit ještě jednou jinak - konstruktivně, popovídejte si o tom, zda máte šanci.23 let společného ( i nespolečného ) života,to je hodně.
17.2.2006 14:55
OTÁZKA:
Vazena pani doktorko,
moc Vam dekuji za odpoved. Vim, ze mate pravdu a ze to takto nemuze jit do nekonecna. Asi se oba bojime ten casovy limit stanovit. Oba zijeme jen praci, abychom na to nemuseli myslet a pocitame tydny nebo mesice,kdy se uvidime.Je to opravdu dost hrozna situace.Ja si na jednu stranu nedovedu predstavit, ze by kvuli mne zcela zmenil svuj zivot. Tvrdi, ze kdyby odesel od rodiny, manzelka by se postarala, aby svoji dcveru videl minimalne, a rodina by to taky nepochopila protoze navenek pusobi "normalne". Nikdo z venku nevi, ze uz 4 roky spi v suterenu. Takze by musel udelat za svou minulosti tlustou caru - coz asi ve veku 45 let neni moc jednoduche. Navic, pokud by se pro mne rozhodl, vyvolalo by to i spoustu ryze praktickych duvodu - jenom priklad - chtel by odejit ze sve zeme, aby zpretrhal vsechny vazby, a i kdyz odmyslime, ze to tak nikdy nejde, cesky neumi ani slovo a vim, ze by nesnesl,abych ho zivila-a jako cizince bez cestiny, i kdyz vysokoskolak s dosti uzkou specializaci, by ho tady nikdo nezamestnal. Na druhou stranu si nedovedu predstavit,ze bych o neho prisla. Porad se utesuji, ze treba potkam nekoho, kvuli komu na neho zapomenu, ale podvedome se tomu strasne branim. Vim, ze vse mluvi proti, ale poslouchejte rozum, kdyz jste do nekoho nekolik let zamilovana,a ve vsem si vyhovujete. Vim, ze se vsechno meni, kdyz jste potom se svou laskou kazdy den, ale neni mi 15 a znam ho za ty roky dost dobre abych vedela, co od neho cekat. Nenasla jsme na nem zadnou chybu, na ktere bych mohla postavit rozchod -pokud to bereme racionalne. Ja nedokazu rozhodnout, jestli je lepsi obetovat se pro dite,ktere milujeme a proste ten zivot nejak "dozit", jak rika "v bubline" nebo se sebrat a zit svuj vlastni zivot. Vite co je na tom nejhorsi? Jeho zena dite nechtela a vycita mu, ze ji brzdi v kariere. Mam pocit, ze ona to citi a upnula se na sveho tatinka. Je to vsechno strasne tezke. Moc Vam dekuji za Vas cas. Krasny vecer. Renata
Renata - podekovani
ODPOVĚĎ:
Milá Renato, co vám na to můžu říct? Včera jsem od jedné své velmi moudré klientky slyšela něco, co bychom si někdy mohli všichni říkat ve chvílích beznadějné vnitřní polemiky,ale je v tom stejně spousta ALE. Řekla, když to zjednoduším, že každý člověk má právo na štěstí. V kontextu, v němž to řekla, to bylo moudré krédo, obecně se to ale použít nedá. Je v tom jen obsaženo to, že neustálé otáčení se k zodpovědnosti vůči druhým, bez ohledu na zodpovědnost vůči sobě,není vždy nejlepším řešením...
17.2.2006 15:10
OTÁZKA:
Paní doktorko, děkuji Vám za odpověď. Ne, nemám žádný přímý důvod, proč neužívat antidepresiva, jen obecný povšechný strach ze vzniku závislosti (brala jsem Zoloft) a taky pocit, že už jsem "velká holka" a měla bych to zvládnout vlastními silami. Ale nezvládám..Teď o víkendu opět klasický problém - probudila jsem se uprostřed noci zlým snem a už jsem nedokázala usnout. Jen tak ležím a brečím do tmy a nevidím před sebou nic, nač bych se mohla těšit. Děkuju za Vaší radu - přestanu si myslet, že to zvládnu sama a vyhledám pomoc.
Hela
ODPOVĚĎ:
Helo, i velký holky potřebují pomoc!:-)Není to projev slabosti,fakt ne.
17.2.2006 15:13
OTÁZKA:
Dobrý den přeji všem :o)
přejdu rovnou k tematu které by mě zajímalo. Když se potkají dva naprosto povahově stejní lidé, (tvrdohlaví, maličko sobečtí,cílevědomí,druhým pohlavým obletovaní) tací, kteří neradi dávají najevo city, protože se mnohokrát spálili, můžou být spolu?jeden takový vztah mám zasebou , chodili jsme spolu asi rok, ale dojeli jsme právě na tom, že ani jeden z nás nechtěl ustoupit.Moc mě to mrzí a myslím že jeho taky, ale zase je tu ta situace, ani jeden z nás to tomu druhému nepřizná,.. co teď?
Léňa
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Léńo.Takový vztah asi není úplně ideální.Dva lidé, kteří se opakovaně spálili a bojí se dávat své city najevo - to je složitá a riziková kombinace.Vzájemně se podporují v nejistotě a své zranitelnosti, nutnosti vytvářet si obrany.Nenacházejí pozitivní korektivní zkušenost, která by je mohla "uzdravit".Žít s někým se strachem, abych ze sebe neukázal(a) víc,je smutný. Je to vztah napůl.
17.2.2006 15:27
OTÁZKA:
Dobrý den. Chtěla bych se poradit co s manželem, má věk 58 let. Čím dál více kouří a pije jako samotář. Schovává si flašky a lže. Kouření mu zdraví neprospívá, trpí ranním dávivým kašlem a já ho stále více nesnáším.Mockrát slíbil s tím přestat, ale za chvíli je to stejné.Už je to nad mé síly,jakmile mu navrhnu, aby se šel léčit, je zlý. Myslíte, že rozvod je řešení?
Jarmila
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jarmilo.Váš manžel,pokud pije sám, schovává si flašky před vámi, už je chycený v pasti závislosti a léčba je u něj nevyhnutelná.Je otázka, zda se u něj jedná o sekundární závislost na alkoholu, zda není depresivní a "neléčí" si deprese alkoholem, ale to je nyní druhotné.Podstatné je, aby byl ochoten řešit svůj problém s odborníkem.Můžete jej k tomu dovést třeba i tím, že mu dáte ultimátum - rozvod, nebo léčba
17.2.2006 15:40
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, nevím si rady sama se sebou. Před 3,5 lety jsem poznala člověka, do kterého jsem se hodně zamilovala a po 1,5 roce jsem k němu odešla od svého manžela i s 5 letým synem (témeř 300 km daleko, našla si novou práci, syn tam začal chodit do první třídy...).S manželem jsme se rozvedli. Po téměř 2 letech společného žití s novým partnerem (přítel si na syna i syn na přítele velice dobře zvykli a myslím, že se mezi nimi vytvořil i pěkný vztah) si syn při lyžování s jeho otcem zlomil nohu a zůstal delší dobu v bytě u něj, já jsem za nimi často dojížděla a strávili jsem tak po dlouhé době nějaký čas pohromadě. Známé prostředí a iluze "staré dobré rodiny" mě zcela podlomily a pod tlakem exmanžela jsem nakonec od přítele odešla a vrátila se k bývalému muži do našeho stále společného bytu. Sex spolu nemáme, nejsem toho schopna. Po víc jak 4 měsících jsem stále srdcem 300 km daleko a občas lituji.. Začínám mít strach sama ze sebe, že se mnou není něco v pořádku. Sebemenší vzpomínka na 2 roky v Čechách je neskutečné utrpení, na druhou stranu teď vidím vedle sebe syna s otcem a to, že jsem je osvobodila od dlouhého dojíždění každých 14 dní. Mě se ale zhroutil svět. O víkendu nejsem schopna skoro ani vylézt z postele. Nad vodou mě drží jen práce. Díky Bohu mě celkem uspokojuje. Vůbec netuším, jak si s touhle situací poradit, ikdyž jsem se do ní dostala vlastní vinou. Občas mě opouští chuť žít.
Gábina
ODPOVĚĎ:
Gábino, nevím, co vše se ve vás láme -kým jste víc? Matkou, nebo partnerkou? Příběh,vámi popsaný, je o hledání sebe sama, o hledání vaší zodpovědnosti.Mám pocit, že i když jste žila s přítelem a synem,jakoby bez problémů, měla jste někde vzadu pořád pocit viny, že jste ublížila. Kdyby tomu tak nebylo, převzala byste syna i se zlomenou nohou domů s vědomím, že se on vrací DOMŮ - k vám a příteli.Nyní prožíváte velký vnitřní konflikt právě ohledně priorit ve vašich rolích.To není řešitelné krátce přes internetovou poradnu, určitě bych vám doporučovala spolupráci s psychologem. Neodkládejte to, pomůže vám přímý dialog.
17.2.2006 22:51
OTÁZKA:
Dobrý den,minulý týden jste mi odpovídala na mé dva dotazy - děkuji za odpověď. Jen jsem chtěla říci, že přítel se po 3 - denním rozjímání o tom, zda mne opustí, zůstal se mnou, hlavním bodem spíše byla návštěva poradny pro mez. vztahy a náš zhruba 2,5 hodinový rozhovor s paní psycholožkou. Domluvili jsme se, že už o tom nebudeme mluvit, co se stalo, přestanu vyčítat atd... Každý máme své úkoly. Problém můj je ten, že se stále cítím nejistě. Po 5 letech absolutní jistoty, že se nemůžeme rozejít protože jsme skvělý pár, po jeho řečech, že neví, jestli jsem ta pravá, najednou nevím, jestli nevařím z vody. každý máme své chyby, mám ho moc ráda, vím že taky nejsem nejlepší. Teď jak jsme si o tom promluvili, chodíme okolo sebe po špičkách, on se snaží, já vím, i když místy mám pocit, že se přemáhá, pořád přemýšlí, kdy jsme se měli naposled prímově, protože poslední 3 měsíce byly moc špatné. Hlodá ve mě červ pochybností, aby to nebylo jen na čas, než najde někoho, ke komu vzplane horoucí láskou, protože teď po tom všem se cítím hrozně bídně. Měla jste pravdu, že jsem na něm závislá, řekla bych že jsem se vedle něj změnila, dřív jsem o sebe hodně dbala, teď mne začalo zajímat spíše vybavení bytu, než cokoliv jiného. Několikrát mi to naznačoval, že bych se zase více upravovat, ale moc mě to nezajímalo, nevím proč. Asi je to předmět k zamyšlení, zřejmě bych s tím měla něco udělat. Myslím, že mě má moc jistou, byla jsem pořád doma, vázaná na něj, přesně jak jste psala. Mám jen strach, že je to marné, že už mne nemiluje. Nevím co s tím.
konvalinka - Bára
ODPOVĚĎ:
Báro, nechte teď mimo to, na čem záleží vašemu příteli, co ocení on.Soustřeďte se na sebe.Věnujte čas sama sobě a ne vybavování interiéru vašeho bytu.Jasně, že teď okolo sebe musíte chodit po špičkách.Je to dobře? Mohlo by být - každá krize v životě je šance na to, věci změnit, protože nás nutí se zastavit, ohlédnout, zhodnotit, co jsme dělali dobře, a co naopak.Myslím, že vy se nejdříve zase musíte najít - jako člověk a jako žena, která stojí za to.Díky přítelovi se už sama ve svých očích degradujete.Postavte se na vlastní nohy a nebojte se ztráty vašeho vztahu, to vás pořád potáhne dolů...Až budete mít zase ráda sebe samu, změníte i to osatní.
17.2.2006 23:07
OTÁZKA:
Dobrý den. Mám takový menší problém a potřeboval bych s ním poradit. Po 15 letech spokojeného a klidného manželství jsem se znovu vášnivě zamilval do vlastní ženy, snad ještě víc jako na začátku našeho vztahu. To by snad ani takový problém nebyl, ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že to není oboustrané a nechtěl bych být nějak přehnaně "otravný". Je to normální po patnácti letech manželství?
Honza
ODPOVĚĎ:
Honzo,zásadní otázka je, proč to vní´máte jako problém?:-)Těžko mohu soudit, zda to je normální, určitě tam musel být nějaký prvotní impulz, který ve vás něco ve vztahu k manželce změnil.Je to to, že už o vás tolik nestojí a tím vyprovokovala vaši obnovenou touhu? Je-li to jednostranné, budete muset i vy dělat něco ve vašem vztahu jinak, vytvářet prostor jak pro vzájemnost a bezpečí, tak pro jiskření mezi vámi s tím, že vás nemá jistého, že jste "žádaný i jinde"
17.2.2006 23:21
OTÁZKA:
Dobrý den, předem děkuji za odpověď.
Jsem čtvrtým rokem se svým o tři roky mladším přítelem.Žijeme společně v mém domě již třetí rok. Prožili jsme toho spolu hodně i to dobré i to zlé. Předtím jsem měla dlouhodobé vztahy, které ale zkrachovaly na nevěře mého partnera.Mám bratra, který po téměř osmiletém vztahu opouští svoji přítelkyni(mají společně 6-ti letou dceru) a také můj otec byl nevěrný mé mamince a to v době, kdy byla těžce nemocná a potřebovala všechnu pozornost a podporu. Asi je to tím vším, co jsem sama zažila a viděla kolem sebe, ale jsem až nezdravě žárlivá. Partner mě sice ubezpečuje, že jinou neměl, nemá a nebude mít, ale já jsem schopna přesvědčit sebe i jeho o opaku!Jakákoliv situace a já hned vidím jak mě můj partner podvádí a opouští kvůli jiné. Hodně se tím trápím a vím, že bych se měla změnit, ale už jsem zkoušela snad vše,ale žádná změna.Několikrát jsem se s partnerem raději rozešla,protože vím, že ubližuji sobě i jemu a to nechci, ale vždy se vrátil, že nemůže beze mě žít,ale já svoje myšlenky neumím dostat z hlavy a vždy si najdu nějakou věc, kterou rozeberu tak, že jej obviním, že má nějakou jinou ženu.Plánujeme svatbu, ale já nemám jistotu, že to zvládnu a stále ho budu obvinovat a nevěry,ikdyž to není pravda.Prosím, poraďte mi, jak se této nezdravé žárlivosti zbavit. Jak můžu zlepšit náš vztah a vidět naši společnou budoucnost, aniž bych se neustále bála, že mi taky on bude nevěrný? Děkuji za odpověď.
Linda,28
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Lindo, jsem trochu bezradná, co vám poradit,jestliže sama říkáte, jak moc se snažíte to ovládnout.Vy rozumově víte, že je to chyba, váš handicap, a hlavně trápení, ale emoce jsou silnější, než vy. Vaše žárlivost je jako nemoc, nemoci by se měly léčit.Doporučovala bych vám nejspíš spolupráci s psychologem,protože já po ruce rychlý návod nemám.Ještě něco, nevěra se prokázat dá, ale to, že vám je někdo věrný, se prokázat nedá.Vy můžete jen věřit v lásku vašeho přítele a věřit sobě:-)
18.2.2006 8:56
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktrokru,potřebovala bych radu,bydlim s přítelem a mým synem ve 2plus1,z obyvaku mame i ložnici.Můj přítel hrozně chrápe.Já se celou noc nevyspím,pořád na něj mlaskám,nebo at se otočí.Co mám dělat,on se bojí jít na krční,říká,že je to normální,že ve větším bytě budeme muset mít rozdělené ložnice,ale já chci přece spát vedle svého milovaného. Jak na něho,aby se šel poradit s lékařem..díky..
Lucie,25
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Lucie.chrápání je opravdu snadno vyřešitelné, stačí navštívit ORL.Nevím, jaké důvody vedou vašeho přítele k odmítání návštěvy lékaře a tím vlastně odmítnutí pomoci vám, jestliže vás má rád.Zkuste s ním třeba společně hledat na internetu něco o tomto problému,aby se zklidnil a nebál se, můžete mu navrhnout, že navštívíte lékaře s ním. Mohl by vám to dát jako dárek k svátku,narozeninám:-)
18.2.2006 9:03
OTÁZKA:
Dobrý den,paní doktorko.Je mi 36 let,mému muži 41.Jsme spolu 16 let,máme dvě děti, desetiletá dcerka je postižená,pohybuje se na el. vozíku.Loni jsme dostavěli bezbariérový dům a doufali jsme že se náš život zklidní.Ale bohužel v létě jsem velmi vážně onemocněla,byla jsem 3 měsíce hospitalizovaná.Můj muž v té době navázal platonický vztah-jeho přítelkyně byla cizinka a dopisovali si.V té době to mezi námi nefungovalo příliš dobře,ale přičítala jsem to mé nervozitě z nemoci a starostem manžela.Před vánoci jsem tento vztah objevila,manžel řekl,že vztah s přítelkyní ukončí.Byla jsem ráda,ale cítila jsem se velmi zklamaná.Měli jsme přese všechny problémy pěkné manželství,a tuto jeho chybu jsem nečekala.Bohužel se přes to neumím přenést,neustále se k tomu vracím,manžel se cítí dotčený a často se hádáme.Prosím vás o radu,nechci abychom přišli o to,co jsme celá léta budovali,manžela mám ráda a přeju si zachovat rodinu,ale pocit zrady a nedostatku opory v té nejtěžší době ve mně zůstává.Mnohokrát vám děkuji za odpověď.
radka
ODPOVĚĎ:
Milá Radko.Asi budete muset dále žít s tím, že se manželovi přihodilo to, co potká hodně z nás, i když máme dobré manželství.Proti možnosti se zamilovat nejsme nikdo imunní.Váš muž vztah dál nerozvíjel, nezradil vás úplně.Já vím, že citová nevěra bolí často více, než fyzická,která není spojená s citem.Ale i když se to stalo, váš společný život jde dál, i když asi pro vás jinak.Musíte v sobě nalézt místo pro odpuštění.Oba jste procházeli dlouhou dobu stresem, nemáte život jednoduchý,řešíte spoustu problémů, o nichž se jiným lidem se zdravými dětmi ani nezdá, to vás může oslabovat.I to oslabení a starosti, v té době i o vás, mohlo být plodnou půdou pro to, aby si někde vytvořil váš muž "ostrůvek zapomnění" na starosti.Mám zkušenost, že po něčem takovém, co potkalo vás dva, může být vztah ještě hezčí,kvalitnější, protože se na sebe a na hodnotu vašeho vztahu zase díváte jinak, novýma očima,více si o sobě povídáte.Zkuste už nic nevyčítat a uchopit to jako příležitost a šanci pro ještě větší sblížení.Držím vám palce, ať se vám to brzy povede:-)
18.2.2006 9:16
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, řeším obdobný problém jako Marcela 11.2. - 15 let manželství, dcera, manžel má v práci přítelkyni o 15 let mladší, tento vztah trvá cca dva roky. Muži jsem již několikrát naznačila, že o nevěře vím, v naději, že vztah ukončí - nestalo se. Náš vztah nepovažuji za úplně vyhořelý, manžela mám stále ráda, ale situace mi ubližuje a zvažuji i rozchod.Marcele radíte velkorysost a trvání na ukončení vztahu. Nevidím ale možnost, jak vědět, že manžel vztah opravdu ukončil, aniž budu slídit. Nalhat může cokoli, jako každý nevěrný partner se ukázal být zdatným lhářem. Nevěřím v to, že by to opravdu udělal - jsou v práci spolu denně a i mimo práci a nevěřím, že se jí vzdá. Slídění jsem už podlehla, stalo se to u mně nutkáním, i když jsem vždy silně respektovala soukromí druhých. Nemohla jsem tomu totiž uvěřit a potřebovala jsem to všechno nějak pochopit a poskládat - ale samozřejmě nechápu nic, jen vím podrobnosti, které bych radši neznala. Takže nevím -vidím jen dvě možnosti, navrhnout rozchod nebo celou věc úplně ignorovat. Ignorace se mi ale nedaří, neustále se dívám na jeho telefon - že ho má často nastaven na ticho, že mu chodí smsky pozdě večer, že se na něj chodí dívat, když myslí, že já to nevidím. Už jsem na ten mobil totálně alergická. Musím se toho zbavit, je to břemeno, sílu jsem dosud nenašla. Viděla byste prosím pro mě nějakou cestu? Brala jsem v úvahu samozřejmě i dceru, ale paní psycholožka, kterou jsem navštívila, mi řekla, že musím řešit hlavně sebe. Vypadá to, že pořád nejsem rozhodnutá, co vlastně chci. Děkuji Vám.
martina
ODPOVĚĎ:
Milá Martino, ignorovat milostný vztah vašeho muže nejde, dokud jej máte ráda.Vidím jako nosnou druhou variantu, tj.navrhnout rozchod. Nemůžete se takto trápit pořád, opravdu myslete i na sebe, i když nemůžete úplně ignorovat to, že máte dceru, která je asi na svého otce vázaná. Návrh rozchodu nemusí nutně znamenat to, že se definitivně rozdělíte, ale spíše to, že bude manžel donucen k učinění jasného rozhodnutí a vyřešení svého mimomanželského vztahu - tak, či onak. Můžete mu stanovit nějaký čas, do kdy jste ochotná a schopná žít ještě v trojúhelníku.Jinak byste měla určitě pokračovat ve spolupráci s vaší psycholožkou, abyste na to nebyla sama.
18.2.2006 9:32
OTÁZKA:
Dobrý den, s manželem jsem 18 roků a máme 2 syny(18 a 15). Teď si manžel našel přítelkyni o 16 roků mladší. Doma se sice chová pěkně, pozorně a dlouho se snažil abych na nic nepřišla. Jeho vztah trvá přibližně 3/4 roku. Přišla jsem na to jednak anonymem a pak spoustou SMS. Ze začátku zapíral a někdy se na mě i utrhl, že si vše vymýšlím. Několikrát jsme o tom mluvili, vždy řekl, že vše ukončí, ale za 14 dnů to bylo to samé. Chvíli si dával pozor a všechny SMS přede mnou mazal a telefonoval jen za mé nepřítomnosti. Promluvila jsem si i s jeho přítelkyní (pracují v jedné firmě) a ta slíbila, že vše ukončí, ale opak je pravdou. Nevím, jestli mu mám dát ještě nějakou šanci, nebo mám vše ukončit. Děkuji za radu
Míša
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Míšo.Budete muset asi rasantněji "tlačit" na manželovo vyřešení jeho mimomanželského vztahu než jen tím, že o tom budete mluvit. Nemá smysl to řešit s jeho přítelkyní, jasno si musíte udělat vy dva.Jestliže se doma k vám chová stále pěkně a pozorně, znamená to, že chce manželství uchovat.Budete asi muset přikročit k ultimátu s časovým horizontem jeho rozhodnutí.Pracují - li spolu, je to ta nejhorší varianta.Jsou-li zamilovaní, není možné to v sobě citově utnout hned.I když se on rozhodne pro vás, je těžké pak milovaného člověka denně dále potkávat. Součástí řešení by tedy asi mělo být i to,že jeden z nich z firmy odejde.Nevím, jestli je to realizovatelné...,ale bylo by to optimální. Vy si zatím udělejte víc i svůj vlastní svět, oddělte se trochu od něj, choďte mezi lidi, můžete zkusit i vy vyvolat jeho žárlivost - neboli, začněte se chovat více nezávisle.Upoutejte jeho pozornost k vám, překvapujte ho něčím novým,co u vás nezná.Pokud váš intimní život stále "funguje", snažte se o změny i v tomto ohledu.Rozhodně se věnujte sobě jako ženě více. Měla byste mít s kým o tom, co prožíváte mluvit, případně si můžete vzít na pomoc psychologa, s nímž byste rozebírala i konkrétnější situace krok po krůčku.Ale nevzdávejte to:-)
18.2.2006 9:52
OTÁZKA:
Zdravím vás a mám dotaz.Vloni jsem se seznámila s mužem, který žije na Slov. a podniká v ČR.Na Slov. žije s rodinou ve formálním vztahu, ale zde se zdržoval už 10 let u jedné ženy, o které tvrdil, že s ní má nezávazný vztah.Jezdí sem 2x do měsíce a u ní vlastně jen přespával a mě tvrdil, že od ní nemůže odejít, že mu ze začátku hodně pomohla.Já jsem se,bohužel, do něj zamilovala ve svých 45 letech- před ním jsem neměla vztah 11 let a žila jsem se svými 2 dcerami sama.Ony teď obě studují na vys.škole a já jsem si konečně našla partnera,který mi vyhovoval po všech stránkách, ale on se se mnou po 5 měs. našeho vztahu rozešel v říjnu 05, že se nemůže vázat- já už jsem začala trvat na tom, aby se od té ženy odstěhoval.Až do vánoc jsme si psali a tel., ještě jsme se i sešli.PO tomto jsem zjistila,že tu ženu znám z býv. prac., kde jsme se někdy potkávaly, ale teď jsem ji 15 let neviděla.Před měsícem jsem jí napsala dopis, kde jsem jí o našem vztahu řekla, i to, že ho pořád miluji.Vím, že se s ním rozešla a on že už u ní nepřebývá, ale se mnou už nechce komunikovat a je na mě hrozně naštvaný a vůbec nechápe, že jsem něco takového udělala. Po pravdě, taky se divím sama sobě a dřív bych to nikdy neudělala, ale teď jsem nemohla jinak.Mám ho pořád ráda a nevím co bude dál. Nespím v noci, nic mě nebaví- vše dělám jen napůl.
Já vím, že jsem pro něj byla ze začátku jen taková změna, ale později jsem cítila ,že to prožívá jinak a zalekl se vážnějšího vztahu.Poraďte mi prosím, co mám dělat.Vím, že už takového muže nenajdu, se kterým, bych si tak rozuměla, Já pocházím z oblasti na SK, odkud pochází taky on a kde vlastně žije a proto jsme si tak rozumněli.Až při něm jsem pochopila, že jsem měla problém navázat kontakt se zdejšími muži- žiji na Moravě- a to kvůli té mentalitě, která je v nás - ve Slovácích.Poradíte mi? Díky.J.
Jana
ODPOVĚĎ:
Milá Jano.Jestliže se váš přítel zalekl vážnějšího vztahu, pak to svědčí o tom, že chce uchovat status quo ve smyslu držení své rodiny na Slovensku a vedlejšího "užívání si" mimo. Nevím, čeho se zalekl, tlačila jste na něj ve smyslu nutnosti změny v jeho dosavadním životním uspořádání? Nebo se zalekl lásky? Vy teď můžete dělat jen to, že se mu můžete občas ozvat formou milé,ale nezávazné SMS, aby věděl, že tu pořád jste a myslíte na něj.Ale neměl by v tom být tlak na něj, on musí cítit svobodu svého rozhodování.Dejte mu čas, vy se zatím zkoušejte od něj odpoutat a být více nazávislá,být sama sebou s vědomím, že můžete potkat i někoho jiného.Život je před vámi stále otevřený, neměla byste - ve svém vlastním zájmu - odvíjet jeho hodnotu především na základě vztahu s tímto mužem...Já vím, že je to těžké, když máte pocit, že jste potkala toho pravého a milujete ho.Ale výhra může přijít až tehdy, jestli to bude on cítit stejně.
18.2.2006 10:05
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,zkusím být stručná, i když je to obtížné.Žila jsem s manželem 18 let v celkem, šťastném manželství se 3 dětmi /i jeho názor/.Když byl nejml.dceři rok, náhodou jsem odhalila manželův mimomanželský vztah,psychicky jsem se zhroutila, byla jsem v péči psychologa, užívala jsem antidepresiva a dělala vše pro to, abych vztah zachránila. To je asi běžné. Přesto jsme se po 3 letech opakovaných odchodů a návratů k rodině rozvedli-nakonec na mou žádost.Méně běžná je asi skutečnost,že i když žijeme už 3 roky odděleně, manžel se stále chová, jako kdybychom k sobě alespoň zčásti patřili,běžně se stýkáme- on s dětmi i my všichni dohromady /společný život s novou partnerkou mu ztroskotal 2x po 3 měsících a nyní žijí každý v jiném městě jako zpočátku nyní již pětiletého vztahu/, jesm prakticky denně v kontaktu buď osobním nebo telefonickém,dětem ani mně materiálně nic nechybí- manžel vydělává víc než já, nechal nám auto, dům, splácí půjčku, na děti platí velkoryse a finančně zabezpečuje jejich koníčky, pokud jsem v práci, stará se o děti...mám pocit, že nechce být beze mne ale ani bez milenky. A já jsem se po letech trochu zklidnila a jeho postoj akceptuji /částečně/ a oplácím. Mám ho stále moc ráda, a on nepochybně mě /?/, všechny mé pokusy najít si přítele ztroskotaly na tom, že nejsem ochotna přijmout nový vztah. Ale o to mi nejde. Jde o to, že mám strach z toho, jaký příklad dáváme našim dětem, aby nenabyly dojmu, že tak je to v životě normální, aby nepřijaly za svůj tento model vztahů, který nyní praktikujeme. Upřímně řečeno, stále ve skrytu duše doufám /nebo že by to byla jen fantasie?/, že toto uspořádání je dočasné a že naše rodina jednou bude zase spolu. Vím, že to za nás nevyřešíte, ale ráda bych znala nezaujatý názor zvenku. Děkuji a přeji hezký den.
Soňa
ODPOVĚĎ:
Milá Soňo.Rozumím vašim obavám i přání a naději, vrátit se k sobě úplně.Jen si nejsem jistá, zda toho bude schopen manžel.Takto má on vlastně všechno společně s pocitem svobody, nemá důvod nic měnit.Váš vztah je nestandardní, ale zase ne až tak vzácný, takto to funguje i jinde, pokud jsou partneři schopni se na takovémto modelu domluvit. Nevím, jak máte staré děti, ale myslím si, že jediné, co můžete udělat je, otevřeně s nimi hovořit o tomto způsobu soužití, jeho důvodech,výhodách i nevýhodách.Tím můžete do určité míry korigovat jejich případnou představu o tom, že toto je "normální". Naše životy jsou vždy jedinečné,originální, nikdy nevíme dopředu, jakými cestami osudu se budou ubírat, ne všechno můžeme sami ovlivnit.I když ideály byly původně jiné. Z vašeho povídání mám pocit, že nejste ani šťastná v modelu, který realizujete, protože není z vaší strany úplně dobrovolný, ale ani nejste nešťastná.Z vaší strany je to kompromis s tím, že něco i získáváte, z jeho strany je to výhra.
18.2.2006 10:41
OTÁZKA:
Dobry den, mam dotaz. Mela jsem perfektni vztah s pritelem. minuly tyden jsme objevila na jeho mobilu sms od divek, jedna mu psala v anglistine chybis mi, a pak jsem videla ze v jeho kalendari byly zaskrtnute jeji narozeniny. od te doby jsem v krizi, nemuzu jist a spat, stale ho podezrivam, ze ma nejaky pomer i kdyz on tvrdi ze ne. Stale ho miluji, ale je mi spatne, jakmile na to pomyslim.Co mam delat? Vim, ze to nemusi nic znamenat. On se i pres to chova ke me jako pred tim, ale ja jsem z toho smutna a dost ho kontroluju. Nechci ten vztah znicit.
katerina
ODPOVĚĎ:
Milá Kateřino, vaše podezření je asi oprávněné, chápu je.Ale kontrolou a výčitkami nic nezmůžete.Zkuste si zbilancovat váš vztah, na čem je postavený, co pro něj znamenáte a chovejte se sebejistě, jako před týdnem. Z jeho strany může mít SMSkování s jinými dívkami buď jen dráždivý podton možností jiných vztahů, aniž by se do nich pouštěl víc, nebo potřebu být potvrzován jako muž ve více vztazích. Zkuste i vy vzbudit jeho žárlivost a nechovejte se závisle. Co se týče vašeho psychického stavu - jsou to reaktivní deprese s nemožností spát a jíst,pokud by to trvalo déle, navštivte určitě odborníka, s nímž byste vše mohla probírat krok po kroku.Když může člověk mluvit více s někým nezávislým o svých problémech, uleví se mu a může v přímém interaktivním dialogu hledat dobré cesty, jak dál.Je to velmi úlevné.
18.2.2006 10:53
OTÁZKA:
Jsem už v důchodu, mám už vnoučata od dětí z prvního manželství.Ve druhém manželství jsem byla 25 šťastná,vypadalo to že i můj manžel-60 let,který měl bohužel lékařsky ověřenou neplodnost.Nyní mi bez přípravy sdělil, že rok udržuje poměr s 23 letou dívkou ze SR,které se narodilo dítě.Odstěhoval se ke své slečně a dítěti,které úředně uznal za své a dal mu své jméno. Byt si pronajali od kamaráda.Zjistila jsem, že zmizelo auto,vybral společné účty.Nyní se začaly ztrácet z bytu věci. Bohužel jsem to neustála a zhroutila jsem se.Jsem na antidepresivech.Máme byt ve společném vlastnictví a on mi oznámil, že když ho z bytu nevyplatím tak byt prodá, neboť nutně potřebuje peníze.Źiji od důchodu k důchodu a platím veškeré náklady spojené s bytem.Snažila jsem se ho přesvědčit, aby se choval ke mě slušně neboť nemám peníze, neboť ty on už utratil a banka mi jako důchodkyni peníze nepůjčí a za peníze z poloviny bytu nemám možnost si jiný byt koupit.Je možné,že se můj inteligentní manžel tak náhle změnil,já nic nepoznala a je vůbec možné, že se do něho mohla zamilovat 23dívka,která mi tvrdí do očí,že dítě je jeho (prý mají testy) a proto si ji musí vzít a zajistit ji a dítě ekonomicky,vč. bytu.Oni mají přede mnou přednost Je normální rozdíl mezi partnery 32 let a jakou má takový vztah budoucnost? Je možný zázrak,aby sterilní muž v 60 letech počal dítě a co ho vůbec vedlo k tomu,že se dokázal zamilovat do 23 leté dívky,dal se tetovat,nosí naušnice po těle a obléká se módně?Je to normální? Chci to lidsky pochopit, neboť se za vše stydím před svými dětmi tak i před našimi přáteli.Dle nich vypadám na svůj věk dobře, o manžela jsem se též starala velmi pečlivě a milovala ho.Měl čas na kamarády, své koníčky,měli jsme dobrou životní úroveň a nic nám nechybělo. Mohla jsem tomu nějak zabránit? Jsem spíše výjimka nebo je to v dnešní době už normální "odkládat" zestárlé manželky když o jejich manžela potká štěstí a zamiluje se do nich mladá slečna jak mi sdělil na vysvětlení můj manže
[tato otázka byla zkrácena]
Jitka
ODPOVĚĎ:
Jitko,já nevím, jestli jste mohla zabránit tomu,aby manžel našel vztah k 23leté slečně.Asi se cítil dlouhou dobu velmi handicapován jako muž, diagnostikovaná neplodnost jej degradovala, mohlo to být pro něj trauma.Nic o něm nevím.On se nyní snaží zuby nehty udržet něco, co je pro něj iluzí,kterou tolik potřebuje.Nabral jakoby vítr do plachet a je odhodlaný ke změně ve svém životě a ve svých možnostech, i když jsou asi nereálné. Vím, že je to pro vás tvrdé, ale teď asi nemáte šanci na změnu,on si bude stát na svém "štěstí", které bude samozřejmě s největším předpokladem jen dočasné a iluzorní.Nechci mluvit za slečnu, ale přeci jen mi její postoj ke všemu připadá více pragmatický...Vy byste si měla nejdříve vše ošetřit právně,aby vás o vše neobral, lidsky byste to mohla pochopit jen tehdy, kdyby se to tak bytostně nedotýkalo vás samotné.Takové věci se dějí, že se o generaci starší muž zamiluje, není to tak neobvyklé.Pak jde do všeho hlava,nehlava, i když, pokud mu aspoň trochu zůstala schopnost soudnosti, musí vědět, že je to na chvíli.Ale teď se zase cítí užitečný,mladý, svůj život vnímá jako smysluplný.Je mi líto, že to, co jsem vám mohla říct, není příliš povzbudivé, ale život jde dál, i ten váš.Hlavní je, abyste nerezignovala a hledala si pro sebe to pozitivní,byla mezi lidmi,s nimiž je vám dobře.
18.2.2006 11:59
OTÁZKA:
Dobrý den,
vlastně si na nic nestěžuji. Mám jediné dilema: nemohu najít partnera, se kterým bych mohla žít trvale. nemohu najít proto, že mě nebaví TV, ani sedět a povídat. Mám ráda pohyb, práci a tvořivost. Vlastně potřebuji jen Muže. Avšak neumím být "promiskuitní". Muži mé věkové kategorie, které znám se mi hnusí (buď kouří, anebo jsou jaksi "bez jiskry"). Takže otázka zní: Je z hlediska zdraví a psychiky dobrý sex jen pro sex? Tedy najdu-li si mladšího muže, který vlastně obvykle hledá jen možnost sexu bez problémů a obvykle ho nezajímá vztah jako takový, natožpak žena jako člověk? Můj věk je 55 let. Jsem dlouho rozvedená, avšak měla jsem výbroný vztah s mužem, který je starší, ale bohužel má již jisté problémy v sexu a mně to dost vadí. Pak jsem si našla (respektive on mě) muže o 16 let mladšího, ale problém byl, jak jsem zjistila po rozchodu v tom, že byl vpodstatě bisexuální..Dokázal se skvěle "přetvařovat" a dodnes je mi smutno z toho, že nemohu najít mezi muži někoho k sobě. Tedy radostného, živého, aktivního a samostatného muže, který jako já potřebuje vedle sebe někoho především k vůli tomu, proč je muži a ženě spolu dobře. Poradíte mi, jak se mám v následujícím životě orientovat? Mám si najít (zájemce je) stejného věku muže, ale jaksi mě nepřitahuje, anebo se mám odvážit dalšího kontaktu s mladými muži, ale zajisté bez citových vazeb a vůbec nároků na sblížení? Obávám se totiž, že budu z toho smutná a zraněná a je mi líto kazit si tak zbytek života..
none
ODPOVĚĎ:
Dobrý den.To, že řešíte dilema mezi vztahem bez sexu a sexem bez vztahu, je dáno spíše vašimi posledními zkušenostmi,ale není to, dle mého, dilema nutně vyplývající z vašeho věku.Znám mnoho mužů přes 50 let, kteří jsou velmi sportovně aktivní. Je to otázka náhody a štěstí, někoho potkat, ale můžete tomu i pomoci sama, ať již přes internet, nebo pohybováním se ve společnosti takto zájmově orientovaných lidí.Nemá smysl rezignovat v 55 letech na plnohodnotně naplněný vztah
19.2.2006 7:59
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, mému příteli je 31, chodíme spolu již 5 let. Musím podotnout, že nás od sebe zpočátku dělila vzdálenost skoro 200km, takže jsme se první dva roky vídali hlavně o víkendech. Pak ale přišla vysoká a já jsem se kvůli němu rozhodla studovat v jeho městě, tedy (pro mne) ve zcela cizím městě. Byla jsem ráda, že spolu koečně trávíme spoustu času. Bydlí ale stále ještě u rodičů a já (pokud mám školu) sdílím s ním (po dobu mého studia) jeho mini pokoj v paneláku- už třetím rokem. Kdykoli to jde, jedu domů - mimo jiné nenávidím paneláky a moji rodiče mají krásný dům s velkou zahradou. Teď se ale máme přestěhovat do svého nového domu. Můj přítel si plánuje, jak spolu budeme trávit Vánoce a víkendy a tak, ale já si to tak nějak neumím ještě představit. Nechci za rodiči jezdit jen 1x za měsíc, když je navštěvuji každých 14dní, ale zase si neumím představit, že by přítel na víkend zůstal sám doma, pokud budu já u rodičů. Neumím si ZATÍM představit, že bych trávila Vánoce s ním, i když ho hluboce miluji. Říkám si, že dokud nemáme děti, chtěla bych trávit Vánoce s rodiči. Možná je chce tolik trávit se mnou, protože jeho rodiče jsou usedlí a nudní a on už s nimi trávil dost času,ale moji rodiče jsou narozdíl od těch jeho mladší nejen věkově, ale psychicky aspoň o generaci.:-) Prostě mám v sobě jaké-si rozpory, nemyslím si, že bych byla nezralá na partnerský vztah, spíše mi připadá, jako bych se záměrně nechtěla odloučit od domova, protože jsem tady od všech svých známých a rodiny tak strašně daleko a nikoho tady neznám. Co si o tom myslíte??? Kdy je správný čas "vyletět" z hnízda????? Děkuji za radu
Abby (22)
ODPOVĚĎ:
Milá Abby:-)Příteli je 31, nevím, kolik je vám. V jeho věku je adekvátní chtít trávit volný čas se svou partnerkou, která je tím nejbližším člověkem Je to dobře,horší by bylo, kdyby byl vázán na maminku více, než na vás. To, že se vy ještě neumíte oddělit od "svého hnízda", může nít několik příčin - jednou z nich bude to, že jste daleko od svého domova, na nějž jste byla zvyklá, a k němuž jste hodně citově připoutaná, ještě ve vás nenazrála doba na přestřižení "pupeční šňůry" s domovem právě i pro tu velkou vzdálenost a vzácnost kontaktů. Další příčinou může být (ale to je jen moje fantazie) podvědomý strach se vázat definitivně na partnera.Víte,Abby , příčin může být mnoho, i ta nezralost k samostatnému dospělému životu za sebe, ale to neberte jako pejoprativní hodnocení, jen jako konstatování.A kdy je správný čas vyletět z hnízda? To je individuální, ale řekla bych, že po ukončení vysoké školy by to bylo odpovídající.Jenže - nic se nedá uspěchat, nemá cenu se do něčeho tlačit.Musíte však myslet na svého přítele,který to má v sobě udělané jinak. A ještě např. k těm vánocům - většinou se to praktikuje tak, že Štědrý den spolu, pak další svátky s každou rodinou.Nerozumím příliš i tomu,proč by vaše návštěvy doma měly být bez přítele? Nerozumějí si spolu?
19.2.2006 8:13
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat možná na "maličkost", která mě ale docela hlodá. Je mi 23 a příteli 31, právě se máme stěhovat do "svého" domu se zahradou. Nejsem žádný zahradník a v tom je asi problém. Moje tchýně mi neustále "plánuje" zahradu, skoro se urazila, když jsem jí řekla, že na zahradě nechci žádné růže, jahody, prostě jen okrasnou zahradu z dřevin, které bych upravovala třeba do různých tvarů-tím jsem spustila lavinu opovržení, kterak nechci jejímu synáčkovi dopřát čerstvý sortiment ovoce-zelenina!:-) Když jsem jí řekla, že dneska přece není problém si nic koupit, mumlala něco o ošetřování chemií.:-) I když přítele miluji, vím, že je to absolutní nemehlo, protože jeho maminka vždycky udělala všechno za něj, takže si neumím představit, že bych se měla o veškeré úkony a uklízení v domě starat já, k tomu chodit do školy(studuji), vařit, péct (syn je zvyklý jíst k snídani vždy něco sladkého) a ještě ke všemu se dřít na zahradě????? Přítel mi slíbil, že mi bude se vším pomáhat, což oceňuji, ale docela mě šokovaly nároky mé tchyně... Nehledě na to, že mě tato situace ponaučila- až budu mít jednou děti, budu se je snažit normálně zapojit do rodinných prací, protože jejich budoucí partner by byl tedy pěkný chudák, nemyslíte???? No, s tchyní to tedy bude asi boj:-)))))
Konvalinka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Konvalinko.Všechno jste řekla sama, já toho moc co nemám dodat.S tchyní to ale být možná zase až takový boj nemusí, bude záležet hodně na tom, jak se spolu naučíte vycházet a jaká si vymezíte vzájemná teritorie a jejich hranice. A ještě jedna věc - je-li váš budoucí dům darem od jeho rodičů (dáváte svůj dům do uvozovek), pak se nedivím, že do toho chce tchyně mluvit víc, než kdybyste si jej pořídili sami za své...Důležité bude,abyste měla přítelovu podporu.Hodně štěstí:-)
19.2.2006 8:32
OTÁZKA:
Dobrý den.
14 let žiji s přítelem se kterým mám 7 letého chlapce. Po narození syna jsem přestala mít chuť na sex, přikládala jsem to tomu, že je okolo miminka více práce, potom, že s námi spí v jedné místnosti, ale ani po tom, kdy máme s přítelem svou ložnici se problém nezlepšil. Mám ho ráda a je mi ho líto, ale já opravdu nemám vůbec chuť na sex a ani nemám chuť partnera uspokojit jinak. Je pravda, že jsem pracovně vytížená, přicházím domu k 6 hodině večer a po nutných deních domácích pracech jsem totálně vyčerpaná, ale já nemám chuť ani třeba na dovolené. Obvodní doktor říkal, že je to antikoncepčními pilulkami a že mi chybí vytamín E. Jsem z toho sama nešťastná. Prosím Vás poraďte mi, jak tuto situaci řešit. Děkuji
Marcela
ODPOVĚĎ:
Milá Marcelo,nemyslím si, že by vaše nechuť k sexu byla až tak dána absencí vitamínu E a anitkoncepčními pilulkami (berete-li je, pak asi přeci jen sexuálně žijete?).Předpokládám, že z počátečního výkyvu z běžného života po narození syna, z únavy a nevyspání,které k tomuto období patří, jste si postupně odvykla na sex a čím ho bylo méně, tím mohl být tlak na intimní život ze strany partnera větší, což mohlo prohlubovat váš psychický blok.Nevím, každopádně se na ztrátě sex.apetitu u vás podílí více věcí a psychický blok bude mít velký význam. Pro ženu je i důležité udržování sexuálního života ve smyslu "tréninku".Po určité době sex.abstinence může prostě sexuální touha vychládat. Důležité pro zlepšení vašeho intimního života je, abyste si zanalyzovala vývojově míru sexuální apetence u sebe vůbec, poté s přítelem na začátku vztahu, v jeho průběhu do narození syna, vrátila se do doby po jeho narození a hledala prvotní příčiny. Z toho můžete vyjít řešení.A jak jste na tom s autoerotikou? I to je velmi důležitý ukazatel toho, zda se nechuť k sexu váže k osobě přítele, nebo je celková.Když to uzavřu, ve většině případů bývá problém,který řešíte, podmíněn více psychikou, proto byste jej měla řešit s psychologem,ne s lékařem.:-)
19.2.2006 9:10
OTÁZKA:
Dobrý den,paní doktorko.
Zkusím se i já na Vás obrátit s problémem,který mne velmi trápí.
Jsme s přítelem 8 měsíců,před měsícem jsem se k němu nastěhovala.
Mám jej velice ráda,dle jeho chování i on mne.
Náš problém je ryze sexuální.
Já mám spíš větší zájem o milování než o pouhý sex.
Chybí mi mazlení,doteky a přiznám se i orální sex-to vše z jeho strany.Já se mu v těchto směrech však věnuji.
Zkoušela jsem s ním o tom několikrát mluvit,dokonce jej i vést.Řekl mi,že všechno přijde,že všechno má čas.Že od něj nemůžu očekávat tyto projevy mazlení při každém milování.Smířila jsem se s tím a toleruji to.Jen si myslím,že když někomu na někom záleží,měl by se SNAŽIT přizpůsobit i jemu v jeho potřebách.
Podotýkám,že jsme oba velmi čistotní,takže po této stránce problém není.
Jsem z toho docela nešťastná,protože on má radši rychlý sex a vždy si přijde na své....
Děkuji za případnou odpověď.
Gabriela(34)
ODPOVĚĎ:
Milá Gabrielo, zcela vás chápu.Přemýšlím ale nad tím, co vám mohu poradit, protože si myslím, že vy vše děláte dobře, když jej i při milování jemně vedete v tom, co je vám příjemné. Nemělo by to být spojeno s výčitkami,ale to vy asi neděláte.Napadá mne zkusit třeba to, že byste mu předvedla v rámci autoerotiky to, co potřebuje, kde potřebujete dotyky a něžnost i to, aby vás viděl při vyvrcholení tímto způsobem. To by mohl pro něj být impulz ke změně.Možné je i společné sledování soft erotických filmů.Jiné nápady teď nemám, pokud by toto nepomohlo, bylo by dobré navštívit buďto jen vy, nebo oba, psychologa, kde byste si o tom mohli povídat.
19.2.2006 9:16
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko. Mám problém, který se ani netýká tak partnerského vztahu, jako spíš mě osobně. Je mi 20 let a ani už nevím, jak dlouho to trvá. Zřejmě trpím některou z forem deprese. Nic mě netěší ani nebaví, neumím se radovat a když už, tak jenom na chvilku. Neumím se bavit ani s nikým spřátelit. Jsem hodně plachá, ale doma si to naopak kompenzuji tím, že jsem nepříjemná na rodiče. V podstatě bych měla být šťastná: jsem zdravá a mám přítele, kterého miluji, mám práci, k tomu studuji,. Ovšem nejsem vůbec tou veselou osobou jakou bych chtěla být. Ani v sexuálním životě nejsem moc spokojená hlavou se mi honí tisíce myšlenek na jiné věci, děsím se veškerých úkolů které jsou přede mnou. Vždycky si vytyčím nějaký cíl, třeba že až udělám maturitu nebo zkoušky, tak se můj život změní k lepšímu, ale vždycky se stejně začnu trápit. Děsím se, že udělám něco špatně nebo že něco neudělám vůbec. Co s tím?
Zoufalá
ODPOVĚĎ:
Milá slečno "Zoufalá".To je na tolik složité, že to není na krátkou radu touto formou.Určitě bych vám doporučovala individuální psychoterapii, pokud se jedná skutečně o depresi, pak určitě i psychofarmakologickou léčbu antidepresivy, která je velmi účinná.V rámci psychoterapie se dá rozklíčovat prvopočátek a příčiny, které stojí za tím vším (dětství?), i nalézt cestu pro vás, kudy z toho ven. Je zbytečné,abyste se sama trápila, když pomoc určitě existuje:-)Dlouho neváhejte a objednejte se na konzultaci u psychologa, počítejte s tím, že to bude trochu běh na delší trať.Držím palce:-)
19.2.2006 9:23
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorko, mam podobny dotaz, jaky uz tu byl, po 5 letem vztahu se se mnou nedavno rozesel pritel. Udelal to tesne pred svym odjezdem do ciziny kde bude pres 4 mesice a mam pocit ze z podobnych pricin jako uz jedna pisatelka uvadela. Neustale jsme se spolu hadali, bud jsem byla nervozni ja, nebo on - a to nejspis kvuli jeho odjezdu to uz je ted jedno. Jsem dost zarliva a delala jsem dost sceny kvuli jeho dopisovani s jednou kamaradkou, ktere se kdysi sveril, ze nam to neklape a flirtoval s ni. Ja na to nedokazala zapomenout a neustale jsem ho tyranizovala a dusila, coz pritel vyhrotil i svym pristupem (nic neresit, dusit to v sobe). Jsem dost impulzivni a te slecne jsem napsala dost osklivou sms. Dnes vim, ze s ni pritel nic nemel a zbytecne jsem plasila, jenze pritele se tohle jednani proste dotklo, v jeho ocich jsem ho neuveritelne ponizila a nedokazal to prekousnout. Mne ponizil mnohokrat a prezila jsem to, ale v tomhle pripade slo nejspis o poranene ego. Jde o to, ze nyni je v cizine, my si porad piseme a ja si nedokazu predstavit, ze uz spolu nebudeme, patrime mezi takove ty stale pary, ktere si jinak 100% rozumi...bavime se spolu i nadale o sexu(ve kterem nam to pokud vim klape), sveril se mi, ze se mu styska a ja i spousta nasich kamaradu si mysli ze po jeho navratu se k sobe vratime, protoze si od sebe potrebujeme jenom odpocinout. Bohuzel na nicem takovem jsme se nedohodli, pritel uz mel spolecnych hadek dost i kdyz nevyloucil opetovny navrat - pouze mi sdelil ze mi nechce nic slibovat aby me pak nezklamal. Take je tu jedna zalezitost - takrikajic jsme se dohodli, ze spolu budeme i nadale spat, protoze nam spolecny sex chybi. Je tedy mozne, aby muz spal se zenou se kterou se rozesel bez jakychkoliv pocitu(znam takove pripady i z okoli) a myslite ze je mozne, ze se dame znovu dohromady? Prijde mi takovy rozpolceny, v jeden den se se mnou vyspal, za dva dny se se mnou rozesel, pri jeho odjezdu jsme se k sobe chovali zase jako dva milenci a nyni
[tato otázka byla zkrácena]
Michaela
ODPOVĚĎ:
Milá Michaelo.Myslím, že váš příběh opravdu není uzavřený a že teď bude záležet především na vás, co se sebou v době, kdy jste fyzicky od sebe,uděláte, jak se sebou budete pracovat,abyste přítele po jeho návratu překvapila novou Míšou.Nedovedu si představit, ale, že byste se mohli po jeho návratu ze zashraničí stýkat intimně bez problémů, pokud jej milujete.Nezávazný konzum sexu s milovaným člověkem nejde, to byste se utrápila,vaše žárlivost by měla ještě horší podobu.Mělo by to být buď,anebo, neboli všechno, nebo nic. Váš přítel si asi také nedovede představit život bez vás, ale do jaké míry v tom hraje roli láska, do jaké zvyk, je otázka,kterou já jen těžko posoudím.Zatím si věřte, zároveň se snažte o větší nezávislost na něm.
19.2.2006 9:52
OTÁZKA:
S manzelem se zname jiz devet let a svoji jsme z toho tri roky. Mame dvouletou holcicku. Muj manzel by se chtel milovat aspon tak dvakrat do tydne, kdezto ja, jen tak jednou do mesice. Manzel to zatim respektuje, ale nevim, jak jeste dlouho! Me bude letos tricet, muj manzel bude mit letos dvacetsest. Kdyz se jiz prekonam, a my se milujeme, tak nam to klape.Chtela jsem se zeptat jesli nejsou nejake hormony, ci leky na trochu povzbuzeni. Jako antikoncepci pouzivam Ortho Evra. Dekuji. Dana
Dana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Dano.Jako psycholog neznám preparáty na povzbuzení sexuální apetence, ale většinou to bývá zapříčiněno více psychicky, než hormonálně.Nechce navštívit psychologa a probrat to s ním detailněji? Jinak se můžete s touto otázkou obrátit na idnes poradně na Dr.Radima Uzla:-)
19.2.2006 10:01
OTÁZKA:
Dobry den, proč se muži žen bojí?
Marcela
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Marcelo.Nezní otázka spíše, proč se muži bojí mě?:-)To je jediné,co mě napadá, jinak mohu být na stručnou otázku těžko konkrétnější...
19.2.2006 10:02
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,
nezvládám rozchod pětiletého vztahu, cítím se strašně špatně, nemůžu jíst, spát, normálně fungovat. Stále brečím, nevím jak dál. Prosím o radu jak se z toho dostat. Nedovedu se smířit s partnerovou nevěrou a nezájmem o mě.
Marta
ODPOVĚĎ:
Marto, dobrý den.Rozchod po dlouholetém vztahu je vždy bolavý a doprovázený příznaky, které popisujete u sebe (nespavost,nechutenství,pláč - to jsou příznaky reaktivní deprese).Pomůže jen čas.Zkuste hodně chodit mezi lidi, těšit se,pokud možno, z každé maličkosti, kterou vám den přinese.Měla byste mít někoho, s kým si můžete o všem povídat a dostávat to ze sebe, doufám, že máte někoho, komu se můžete vyplakat,protože i s pláčem se vše vyplavuje z našeho těla a srdce ven. Zkuste se více věnovat sportu,který vyrábí v našem těle užitečné endorfiny. Musíte si naordinovat aktivitu.Život je před vámi, každý konec je začátek něčeho nového, co je zatím neznámé...Kdyby bylo moc zle a měla jste pocit, že to nezvládnete sama vlastními silami, můžete navštívit psychologa, případně psychiatra na první pomoc prostřednictvím léků.
19.2.2006 10:11
OTÁZKA:
Jsme spolu s manželem 5 let. Nikdy to nebyl ideální vztah, ale ze začátku jsem o něj moc stála, zvlášť kvůli mému synovi, který neměl tátu. Poslední dobou se ovšem děje to, že manžela nemůžu vystát. V podstatě si za to může sám, prostě má láska a náklonnost postupně vyprchala, jak se kumulovaly jeho projevy. Neustále je s něčím nespokojený, pořád někoho peskuje, nadává mě i synovi, nic mu není vhod, v klidu mluvit snad ani neumí a pokud je doma chvíli klid, hned musí udělat dusno, aby byl ve svém živlu. Neustále musí mít poslední slovo, pořád se prosazuje jako malé dítě, ať je to sebevětší hloupost. Když není po jeho, tak si mumlá jakoby pro sebe, ale nahlas a sprostě nadává a nebere si servítky ani před synem. Už mě v takovém vztahu nebaví žít, hnusí se mi jeho dotyky, spát s ním nechci, ale nejvíc mě štve, že tyhle manýry od něj odkoukává i můj syn. Jsem na něj alergická a dokonce už s ním nechci vůbec nic řešit. Chci mít jen klid a od něj pokoj. Poradíte mi?
lola, 29 let
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Lolo.Jestliže chcete poradit, znamená to,alespoň já to tak vnímám, že o rozchodu neuvažujete.Myslím, že manželova podrážděnost je způsobená vztahovou krizí vás obou, která by se v případě oboustranné motivace asi dala řešit. Ale sami to nezvládnete, podle mne byste potřebovali pomoc v rámci spolupráce s psychoterapeutem.Pokud by zpočátku manžel nechtěl participovat, můžete se objednat i sama. Než se objednáte - vzájemná averze je ve vztahu vážná věc, měli byste o tom spolu hovořit, ale v klidu, bez výčitek, a dohodnout se, co každý z vás chce dál, jak vidíte vy i on vaši budoucnost,co jste ochotni udělat pro pozitivní změnu.
20.2.2006 11:44
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, i já bych se Vám ráda svěřila s problémem, který mě velice trápí. Se svým přítelem (on rozvedený, já vdova) žijeme ve společně pořízeném bytě již několik let. Od začátku našeho vztahu jsem věděla, že velice nerad řeší jakékoliv problémy (myslím osobního - vztahového rázu). V poslední době (2 roky) se to však radikálně zhoršilo. Z relativní pohody z minuty na minutu (aniž bych znala důvod) se mnou přestane komunikovat, uzavře se do sebe a až podle mě demonstrativně nejeví zájem o nic, co se týká mé ososby. Situace se ještě přitvrdí, když poněkolikadenní dusivé atmosvéře s ním chci navázet komunikaci a zjistit, co se vlastně děje. To se pak úplně zatvrdí (prý na moje hysterické scény není zvědavý) a chová se jako bych ani neexistovala. Takto to trvá třeba i týdny a pak se z ničeho nic začne chovat zase normálně (jako by se nic nedělo). Naopaj já si nedokážu jakýkoliv vztah představit bez komunikace, bez aktivního zájmu o druhou osobu. Ať se radši lidé pohádají než aby vládlo mučivé ticho. Teď už vím, že se nic nezmění, pokud nebude chtít partner, ale ten jakoukoliv pomoc (poradna, terapie) odmítá - blázen jsem přeci já. I jeho přátele to vidí "mýma" očima, ale ani oni mu nedokážou sdělit tak, aby to přijal, že jeho chování není v pořádku. Plně si uvědomuji, že se to bude jenom zhoršovet, ale jsem v bludném kruhu. Stále ho mám ráda, když je v pohodě a když je pohoda, cítím téměř "zamilovanost". Na druhé straně vím, že v takové atmosféře nemůžu žít (trpím nespavostí, nemohu se z ničeho radovat ani se na nic těšit, nemůžu se na nic soustředit - cítím příšernou úzkost) a ani si na to nikdy nezvyknu. Jediné řešení vidím v rozchodu (popláču si, budu se také cítit sama, ale jinak). V současném stavu si ani nemohu najít jiného přítele, zamilovat se apod.. Partnera však z bytu vyhodit nemohu a já taktéž nemám kam odejít (mám dítě) a do bytu jsem investovala všechny svoje úspory.A tak se zase budu vracet domů se sevřeným žaludkem a trpět jeho odmítáním, ne
[tato otázka byla zkrácena]
Renata (41)
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Renato.První, co mě napadá, je, jak by asi formuloval svou otázku na psychologa, váš přítel, co by vnímal on jako dominantní problém ve vašem vztahu. Každý z vás za sebou "táhne" zkušenosti z předchozích partnerských vztahů, z "proher" i "vítězství", z modelu své původní rodiny.Každý máte v zásobě něco, co vnímáte jako užitečné pro fungování vztahu.On nekomunikaci, vy naopak komunikaci, možná někdy za každou cenu, hlavně, když se o problému mluví. A patrně má každý z vás v řešení konkrétních situací pravdu, jen se neumíte sejít.Nevím, ale mám pocit, že se máte oba dva vlastně rádi, že se potřebujete, ale neumíte se sladit tak,abyste si porozuměli a vše využili pro váš vztah.Vy si, jak píšete, popláčete, nevím, kde on odventiluje své emoce, ale to hlavní je, že se v tom neumíte shodnout.Nechcete investovat energii,čas, i peníze, do párové terapie?Vy dva už máte zajetý nefunkční způsob řešení problému. Každý z vás má pocit, že špatně to dělá ten druhý, asi se těžko shodnete. Soupeříte spolu?A v čem?...:-)
20.2.2006 19:54
OTÁZKA:
Dobrý den.Je mi 24 let,se stejně starým přítelem chodím 3 roky a půl roku spolu i bydlíme.Je to můj druhý dlouhodobý vztah (ten první skoncil po 3 letech trvání), přítelův první (přede mnou nechodil s nikým déle než měsíc).Momentálně náš vztah prochází krizí.Počáteční zamilovanost už vyprchala a realita všedního života se zdá být neúprosná.Musím přiznat,že ten "zamilovanější" byl vždycky on a snad proto se mne tím víc dotýká jeho "ochladnutí".Když jsme o naší situaci hovořili,řekl na rovinu,že už není zamilovaný;přiznal, že si myslel, že počáteční euforie bude trvat stále,že všechno bude stejné jako na začátku;není si jistý,jestli dokáže zůstat celý život s jedním člověkem (ne se mnou-obecně);dodal ovšem,že se nechce teď (=zítra,za týden...) rozejít.Studovali jsme spolu dálkově VŠ,kterou jsme v lednu uspěšně dokončili.Moje (a asi i partnerovo) rozpoložení pravděpodobně ovlivňuje i nejistota,co teď.Dlouhodobý cíl je splněn,člověka to vybízí k rekapitulaci a zamyšlení - co dál.Je to,co mám teď,to co opravdu chci,nemůžu jinde (u někoho jiného) získat víc?Díky předchozímu vztahu mám víc zkušeností než on,ale v podstatě mi připadá,že se všechno opakuje.Když se se současným partnerem rozejdu,nebudu v dalším vztahu řešit po 3 letech tu samou situaci?Není lepší zůstat s nynějším přítelem, kterého mám ráda (tak nějak "konstantně"),ke kterému nepociťuji vášnivou lásku,ale je to spolehlivý, milý člověk,dobrý kamarád? Nebo je to pro život v páru málo?S bývalým přítelem si také dobře rozumíme,stále se stýkáme (ale nechtěla bych se k němu vrátit,ani on ke mně).Dá se soužití 2 lidí oživit,tak aby zase "klapalo",aby jsme si byli opět bližší?Je opadnutí pocitu zamilovanosti trvalé?Jsou přece páry,které jsou spolu 5,7,10 let.To všem jejich láska a zamilování opravdu vydrželo,nebo jsou po těch letech spíš dobří kamarádi?Vlastně chci radu, jestli zůstat,nebo se rozejít v dobrém "včas".. Děkuji za odpoved na můj trochu zmatený dotaz,J.
Jana
ODPOVĚĎ:
Milá Jano.Je to opravdu tak, že "realita všedního života se zdá být neúprosná".Těžko říct, zda je to dobře, nebo špatně. Je to prostě realita...Myslím, že vy řešíte už nyní svůj vnitřní konflikt mezi raciem a emocionální touhou.Váš přítel byl na vás závislý, dostala jste notnou dávku všeho, čeho předtím ne. Zkuste si pro sebe ujasnit potřebnou platformu pro "funfující" milostný vztah.Byla (jste) závislá na jeho zamilovanosti? Na čem byl postavený váš vztah? Každý máte jiné partnerské zkušenosti, ani jeden jich nemáte tolik.Oba po něče
m toužíte.Vy máte více zkušeností, ale je to vaše výhoda? Hledejte si u sebe to hlavní, co od partnerského vztahu potřebujete především.Touhu a zamilovanost,nebo přátelství s touhou po sobě?Nebo kompromis mezi obojím? Jste zralí na pevný dlouhodobý vztah?Asi budete v dalším vztahu řešit "tu samou situaci".Ale vy již budete zkušenější, zralejší, více budete mít vyjasněný svůj hodnotový systém, co se očekávání od partnerského života týče.Chcete radu, jestli se rozejít v dobrém včas, nebo hledat dál.Neporadím vám, je to na vás, vaší intuici hlavně na vašem čase, který vám to řekne sám...
20.2.2006 20:35
OTÁZKA:
Dobry den.Chtela bych se dopracovat k reseni problemu, ktery me trapi jiz radu let.Jsem par mesicu ve vztahu,ktery byl byl urcite snem mnoha zen a je i mym.Tento muz a vzajemne city a porozumeni naprosto zmenily muj nahled na manzelstvi,deti apod.Ja jsem nedavno ukoncila 6,5 lety vztah, on asi pred rokem temer desetilety.Je mi 26let,jemu 27.Problem je ten,ze si nas vztah nedokazu dostatecne uzit a setrvavat ve stastnych pocitech.Konci to u toho stale stejneho.Predstavy o nem a jeho byvale pritelkyni,o jejich sexualnich praktikach, o tom,ze se ji nikdy nevyrovnam,protoze s ni byl dlouho, "urcite" byla krasna,uzasna..Vidim detaily.Nikdy jsem ani nevidela jeji fotku,protoze mam strach,ze bych ji nenavidela,nenavidela sebe i jeho a mela pocit,ze nechapu,co dela se mnou.Za tolik let minuleho vztahu jsem nevidela ani jednu byvalou pritelkyni. Bylo by mi zle.Citim se velmi divne, desi me, ze ty pocity stale pretrvavaji.Zacnu byt velmi depresivni a v tu chvili je nenavidim a je mi z toho zle.Mela jsem tyto stavy hnusu z minulych pritelkyn i u predchoziho partnera.Ale chapala jsem to jako fantazie,ktere jsou spojeny s mou nezkusenosti,byl muj prvni.Ted ale zkusenosti mam,a je to stale stejne utrpeni,ktere ne a ne vytlacit ven.On mi nedava jediny duvod,abych se citila menecenna. Vim, ze milovani a nas vztah, je pro nej neco, co si vysnil i on.Jsem velmi atraktivni a on take.Ale tyto veci me naprosto ubijeji a i jeho a vztah se zacina narusovat mymi depresemi. Jak by rekl on:Nemuzu nic zminit ze sveho minuleho vztahu,aniz by ti tvuj zaludek neudelal tri salta.Moc ho to mrzi.Vim,ze je to prapodivna zarlivost na minulost lidi.Nemam dostatecne vyhraneny mezniky co je minulost atd.Vse se mi stale prolina a ja zjistuju,ze jsem ve fazi, ze kdyz vidim jeho, vidim je.Rozjelo se to tak, ze pri milovani vidim misto sebe ji..Chtela bych poradit,jak se nevracet k minulosti,jak ji nevyvolavat.Jak bezstarostne dal a nemit pocit hnusu hlavne z milovani nekoho jineho..?Najdu pricinu? Diky
Katerina
ODPOVĚĎ:
Milá Kateřino, většinou to bývá tak, že muži žárlí na své předchůdce, hovoří-li se o nich, a ženy na své následovnice.Váš problém je o tom, že přesto, že jste atraktivní, si jako žena v sexu nevěříte.Nemohu posoudit, kde ten problém začal, aniž bychom si spolu nepovídaly více. Nechcete to probrat osobně? Jste-li z Prahy, můžete se ke mně objednat na tel.603454953, pokud ne, zkuste kontaktovat psychologa v místě vašeho bydliště. Nemá smysl se takto trápit,ale problém vězí někde u vás, "vevnitř", a ten přes internetovou poradnu těžko dohledáme:-)
21.2.2006 10:55
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,
se svou přízelkyní (22) se máme velmi rádi, máme společné zájmy atd., nicméně v současné době řešíme závažný problém, který vzešel ode mne. Jsem poměrně žárlivý, naopak moje partnerka ne tak moc. Když jde někam sama s přáteli na zábavu případně diskotéku, normálně se tam baví, povída si a pije (s mírou), ale nedávno se stalo, že přes se seznámila na podobné akci s pár lidmi (kamarády přítelkyně jejího bratra) a s jedním z nich si zatančila tzv. ploužák. Já osobně jí nezakazuji kamkoliv chodit, vztah přece není o "držení na řetězu", ale tento okamžik mě poměrně hodně "dostal". Pravděpodobně jde o zcela banální věc, ale velmi mě trápí. Má partnerka mi vše vysvětlila, když jsme spolu o tom hovořili a řekla mi, že na takovýchto akcích bere tanec (včetně tohoto) za uvolnění. Má tanec velmi ráda a když tam není se mnou, zatančí si s něký z přátel nebo lidí, se kterými se tam seznámí. Nehledá tím nějaký flirt, nebo snad další vztah. Pouze jen zábava. Prý by třeba ani nešla tančit, kdyby jí někdo neznámý vyzval. Tak jak o tom přemýšlím, nejspíše je problém ve mě. A proto Vás prosím o pomoc a radu. Nerad bych tento vztah ukončil "jen" kvůli této záležitosti.
Děkuji a přeji pěkný den.
Ivo(24)
ODPOVĚĎ:
Milý Ivo, první krok k úspěchu máte za sebou právě tím, že si uvědomujete, že problém bude spíš na vaší straně a chcete s tím něco dělat.Žárlivost je velká komplikace do harmonického vyváženého vztahu.Zkuste si více pro sebe uvědomit, na čem vztah vás dvou stojí, co do něj vkládáte vy, čím jste jedinečný pro svoji přítelkyni.Žárlivost bývá nejčastěji spojena s nedostatkém sebejistoty, srovnáváním se s druhými právě na základě nízké míry sebevědomí.Když si v sobě srovnáte, co pro svou přítelkyni znamenáte VY,co jí dáváte, v čem byste jí scházel, pomůže to? Kdybyste chtěl hlouběji hledat příčiny žárlivosti (mohou to být i např. negativní zkušenosti z předchozích vztahů,problémy se svou pozicí mezi vrstevníky v dětství, nevěra u jednoho z vašich rodičů, apod.),můžete navštívit psychologa, s nímž vše podrobně proberete.
22.2.2006 8:56
OTÁZKA:
Dobrý den, zaujala mě Vaše poradna a chtěla bych se taky na něco zeptat. Chodím asi 5 měsíců s 31 letým mužem, který je asi rok ženatý (nezaměstnaná manželka 26, 1 dítě 5 let, druhé dítě 7 let - není jeho). Už když jsme se seznámili, byl rozhodnutý, že se rozvede. Manželka nechce. Přítel se odstěhoval a měsíc bydlíme spolu. Všechno klape, jsme spolu rádi. Problém je v manželce. Posílá mi sprosté a výhružné sms, a dělá potíže i příteli. (např. dává mu hlídat děti v tu nejnevhodnější dobu, chce po něm neustále peníze, pořád mu volá, a mě psala, že její děti v žádném případě nikdy neuvidím) Přitom já nemám zájem vidět její děti, když nechce, ať si je nechá. Prostě se všemožným způsobem snaží dohnat manžela zpět domů. Na druhé straně mi na začátku našeho vztahu do telefonu říkala, že jejich vztah už dlouho nefunguje a ať jsme spolu šťastní... a příteli řekla, že s ním už nechce být, že potřebuje jen jeho peníze. Dokonce nějakou dobu měla nějakého přítele, se kterým se rozešla, protože údajně vydělával málo peněz. Já nevím, jsem z toho docela zmatená. Co si o tom myslíte? Pořád si říkám, jestli mi to za to stojí.
Jana 25
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jano,jestli vám za to váš přítel stojí, neboli za problémy, s nimiž musíte počítat v budoucnu, musíte vědět nejvíce vy sama.Chápu, že se jeho manželka s dvěma malými dětmi, byť jen jedno z nich je jeho,pokouší bojovat. Vy byste asi dělala něco podobného, kdybyste byla v její roli.Jano, jejich vztah a jeho definitivní podobu si musí vyřešit oni dva, bez vás.Jestli je přítel přesvědčený, že chce žít s vámi,určitě to v budoucnu zvládnou.Ale vy musíte být nachystaná na to, že než si jeho nynější žena najde někoho jiného, bude se zákonitě snažit mu to kazit.A on se bude chtít stýkat se svým dítětem, jestli je zodpovědný otec...
22.2.2006 9:25
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, mám takovýto problém jsem rozvedená a můj přítel je vdovec. Máme spolu dohromady 4 děti. Já dva kluky a on dvě holky.
Pracuje jako manžer firmy, takže je stále na cestách.
Má dny, kdy si mě vůbec nevšímá a když mu to řeknu, že se chová divně, tak mi na to odpoví,že mám zajít k lékaři, že jsem nemocná. U něho v práci nikdo neví, že jsme spolu, prý aby nejezdil moc daleko a dlouho do noci, když mu ale řeknu, že je stejně pořád pryč odpoví mi na to, že by to bylo mnohem horší, kdyby věděli, že se mu má kdo starat o děti a domácnost v jeho nepřítomnosti. využívá toho jedna jeho vdaná kolegyně, se kterou si neustále píše sms a telefonuje a to i pozdě večer nebo hodně brzy ráno, když jdeme opravdu pozdě spát tj. cca 2:30. využívá času, kdy jsem ve sprše a každé volné chvilky, kdy nejsem doma. Když jsem mu na to přišla (nejsem na to příliš hrdá, protože jsem si mu zkontrolovala výpis telefonátů a e-mailovou schránku, o které mi navíc řekl, že neexistuje. měl na ni samé zamilované e-maily od svých ctitelek, mrzí mně, že jsem špatně klikla a vymazala to, co odpovídal, protože mi tvrdil, že nikomu nic nepsal.) Když jsem se ho zeptala, proč tedy se mnou je, ať si vezme domu tu paní, se kterou si píše a neustále posílá sms a e-maily, že ušetří za telefon, tak se na mně osočil, že kdyby si chtěl někoho domů přivést, tak se mně ptát nebude a řekl, že ho urážím. Když mu napíšu sms já, tak ani neodpoví, i přesto že mi tvrdí, že na ty ostatní sms pouze odpovídá, že je to slušnost. Na moje se vždy vymluví, že si toho nevšiml, že mu nějáká sms přišla. Není to tak dlouho, co jsme se pohádali a on mi uštědřil facku a řekl, že je mezi námi konec, přitom hlásá a mé kluky učí, že by se ženské neměli být, ale naopak chránit, ale tu facku mi dal před nimi. Asi dva dny se mnou nemluvil, v noci mne vzbudil a omluvil se, že už to nikdy neudělá, že mně miluje a nemůže beze mně žít, ale mně se to celé nezdá, už nevím jak dál, proto Vám píšu. Děkuji za odpověď. Miluju h
[tato otázka byla zkrácena]
Iveta
ODPOVĚĎ:
Iveto, moc nevím, co vám mohu na to říct.Chápu, že jste nejistá,že nevíte, jakou roli ve vašem vztahu hrajete, že nerozumíte tomu, jaký vztah k vám váš partner má.Nerozumím tomu moc ani já.Mám v sobě hodně otázek, vztahujících se k tomu, co k němu cítíte, jaké dokážete dávat svému partnerovi mantinely, jaká máte od vztahu vás dvou očekávání.On si je vámi asi hodně jistý, možná si neváží toho, že může být právě s vámi. Potřebuje neustále nějaké stimuly zvenčí,které podporují jeho mužskou sebejistotu.Ale nevím nic podrobněji:- kolik je vám oběma let,- jak staré děti máte,- za jakých okolností, a kdy, zemřela jeho žena.Těžko mohu rozklíčovat motivy jeho jednání. Vy byste asi měla jen obrátit směr svého boje o něj.Místo toho, abyste mu dávala často najevo svůj zájem o něj, se snažte o to, aby on bojoval o vás. Ale je to partnerská hra, která nevím, zda je pro vás ta pravá, a zda ji chcete. Návštěva psychologa by vám určitě pomohla více, než mé fantazijní hypotézy.
23.2.2006 0:10
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,jak jsem psala již minulý týden, přítel po 5 letech mi před 14 dny sdělil, že neví, zda mne miluje, jestli chce se mnou být, nebo jak to vlastně bude dál. Měli jsme nějakou krizi trvající cca od prosince loňského roku, nedávala jsem tomu ale takový význam pro rozchod. Dost jsme se hádali, spousta toho byla řečena. Jak jste mi poradila, zkusila jsem se jej zeptat, že se odstěhuje a byl z toho hrozně smutný, říkal, že nikam jít nechce. Poté jsme jeli do Poradny pro mezilidské vztahy, mluvili jsme tam o tom všem a mě připadalo, že se rozhodl. nyní je to cca týden pryč, přítel se stále snaží, i když někdy mám pocit, že je jako Jekyll a Hyde. Chvíli mi říká, že mne miluje, pak na mě cosi vyštěkne, mám pocit, že je jako nášlapná mina, nikdy nevím, co se ho dotkne. Musím říct, že já jsem za posledních 14 dní, ¨zhubla asi 4 kg, protože nic nejím, jsem ve strašném stresu, nemůžu v noci spát, jsem z toho špatná. Nevím, zda ten sms- kový vztah s tou slečnou ukončil, nebo jak to vlastně je, nechce se k tomu moc vyjadřovat, říká že je těžké o tom mluvit, že nechce nic řešit. Jen jsem si všimla, že si více hlídá telefon, maže sms, dává si na potichu vyzvánění.Takže to s ní pořád asi trvá, ale já doopravdy nevím. Ani nevím, jak to mezi sebou mají, dříve to pro něj byla vždy jen kamarádka - 8 let a teď co začali s těmi sms kami o sexu je vše jinak, nebo je to stejné a já to vnímám jinak, protože po tom hrozném psychu z minulého týdne, nemám sílu vůbec na nic. Cítím se ponížená, že po 5 letech dobrého vztahu, kdy jsme spolu snesli dobré i zlé najednou neví, jestli jsem ta pravá. Vím, mluvila jste o krizi, ale jaká z ní vede cesta??? Já vůbec netuším, atmosféra mezi námi by se místy dala krájet. Tedy jen někdy, ale stejně je to těžké. Bojím se, že ho ztratím, mám ho moc ráda,nechci ale zase nechat sebou vláčet, i když myslím, že v současné chvíli jeho ambivalentním přístupem k tomu mám blízko. paní psychol. z poradny nám poradila
Bára - konvalinka
ODPOVĚĎ:
Milá Báro- konvalinko.Přemýšlím teď nad podstatou vaší přezdívky:-)Cítíte se být kým?... Já si myslím, že vše můžete více rozluštit se svou paní psycholožkou,která vás poznala osobně.Pro mne je to těžké, odhadovat na dálku, v čem je hlavní problém.Snad v tom vašem strachu z jeho ztráty.Svůj život musíme opírat o sebe,v tom spočívá naše síla a snižuje se naše zranitelnost.Což neznamená,že bychom neměli někoho milovat.Ale nemůžete milovat více jeho, než sebe...Rozumíte mi?:-)
23.2.2006 0:21
OTÁZKA:
Paní doktorko, prakticky po celou dobu manželství žiju pro rodinu (+2děti), i když moje žena to vidí jinak. Dříve jsem hodně času věnoval opravě chalupy s cílem jezdit tam s rodinou. Ta však přestala mít zájem tam jezdit. I nechal jsem postavit dům pro rodinu s vlastním nezanedbatelným organizačním i manuálním úsilím. Stavba byla náročná i díky dohadům s rodinou. Dokonce po dokončení stavby se rodina odmítala stěhovat,
protože se zhorší dopravní spojení, dostupnost doktora atd. Pozitivní věci (zlešení kvality bydlení) jakoby neviděli. Dnes jsou dá se říci, co se týká bydlení, spokojeni. Ale tak je to se vším a pořád dokola. Pro manželku jakoby nebylo nikdy nic dobré. Aby nedošlo k mýlce, není materiálně náročná, je vpodstatě skromná a má řadu dobrých vlastností. Ale mám pocit, že by chtěla žít v nějakém ideálním světě. Přestává mě bavit to věčné hašteření a nadávání na chlapy, kteří jsou nemožní, i když se snažím to brát s humorem nebo to přejít. Veškerý svůj život orientuje vůči dětem. Víkendy věnuje domácnosti.
Takhle to třeba vypadá ideálně. Ale mě to připadá dost málo. Na moje snahy o jiné aktivity, které samozřejmě mohou být spojeny s finančními výdaji, odpovídá, že ona si také neužívá. Jakoby vše mělo být ve prospěch dětí.
Připadá mi, že jsem toho pro ně udělal dost, a že něco málo bych mohl investovat ještě do sebe a svého žití. V rodině mám pocit, že funguju jako zajišťovatel služeb, který není dostatečně uznán. Je pravda, že svoji manželku též nepochválím za celovíkendovou péči o domácnost, ale hlavně z toho důvodu, že nesouhlasím s tím, aby tomu věnovala tolik času nebo, aby práci rozdělila mezi děti. Jakékoliv pokusy dohodnout věci jinak je marné, ona si to bude vždy dělat po svém, protože ona dělá vše tak, jak se má a dobře. Myslíte si, že je to k žití? Jedno vím jistě: rozvádět se z principu nechce, protože už jednou se tak rozhodla. Já bych se vpodstatě též nechtěl rozvádět, ale připadá mi, že pak mám pouze možnost se všemu přizpůsobit. Někdy mám p
[tato otázka byla zkrácena]
Ladislav(49)
ODPOVĚĎ:
Ladislave, to hlavní, co vám schází, je satisfakce vás, jako muže, partnera. Vaše žena preferuje rodinný život, péči o děti.Zkuste si někdy spolu popovídat sami o tom, co od partnerského života každý z vás očekává. Co jste schopni oželet, co je naopak priorita.Asi se vytratila mezi vámi schopnost komunikace,máte odlišné hodnoty.Myslíte, že je možné je opět spolu nalézt? Ale bez výčitek a útoků.Něco na začátku, kdy jste se rozhodli pro společný život, bylo přeci jen mezi vámi.Objevujte to spolu znovu....-)
23.2.2006 0:32
OTÁZKA:
Dobry den. Uz pres rok mam dva paralelni vztahy a moc bych si prala dostat se z toho ven. S puvodnim pritelem jsem jiz 10 let a v sedmem roce vztahu se objevil ten druhy a ja se zamilovala. Nebyla jsem vsak schopna sveho pritele opustit a proto jsem ten novy vztah ukoncila. Ukazalo se vsak, ze to neni konec, ale zacatek. Po nejake dobe nas to s tim "novym" opet pritahlo k sobe a behem poslednich let jsme se postupne znovu davali dohromady a rozchazeli, tentokrat vsak uz bez toho, abych to sdelila svemu puvodnimu priteli. Jak jsem rekla, ted uz je to rok, co jsem s obema... Situace je neunosna v tom, ze ani jeden ze vztahu nema za techto okolnosti perspektivu, vim to, trapi me to, ale proste nemuzu najit odvahu jeden z tech vztahu ukoncit ani silu k tomu si konecne vybrat. Kazdy mi rika, ze je to jen na me, ja vim, ale prosim - pomoooooc!!!
Nerozhodna, na zabiti... (27)
ODPOVĚĎ:
Dobrý den:-)Nerozhodná a na zabití připadáte druhým, nebo sama sobě?Asi vám každý vztah dává něco jiného, a jen poskládáno spolu to dává smysl? Nebo je problém více opravdu ve vaší nerozhodnosti, která se vztahuje i k jiným věcem, než je výběr milostného partnera?Přemýšlím nad tím, kdo z vás tří je na tom nejhůř, mám pocit, že jste to vy.Nevím, do jaké míry se dokážete uvolnit s jedním přítelem, užít si vše spolu naplno, když někde "vzadu" je ten druhý. Nebojte, nejste jediná, která se takto trápí, setkávám se s tímto typem problému ve své terapeutické praxi relativně často. Ale - nemůžu vám dát obecný návod, jak si můžete pomoci v rozhodnutí, musela bych vás znát, musely bychom si spolu o vás i o každém z nich, více povídat.Nechcete se objednat u psychologa? Jste-li z Prahy, můžete se ozvat ke mně, můj. tel. je 603454953.
Jinak - dávejte na sebe pozor a pokuste se o řešení brzy.Jiné by to bylo (více v pohodě),kdybyste se tím netrápila a brala to jako realitu, která se může stát,jiné je to tehdy, když vám to ubírá energii a radost ze života...
23.2.2006 9:33
OTÁZKA:
Dobry den jeste jednou... Precetla jsem si ostatni dotazy a zjistila jsem, ze zde neni potreba tolik setrit mistem, jsem za to rada a doufam, ze vas neokradu o mnoho casu, kdyz se o svem problemu trochu vic rozepisu (viz. asi 4 prispevky pod...) Jedna se o problem paralelnich vztahu. Muj vztah s pritelem c.1 zacal v mych 17ti (a jeho 16ti) letech. Ze zacatku jsem do toho sla s tim, ze to vydrzi nanejvys mesic, tak jako vsechny vztahy pred tim. Nakonec z toho bylo 10 let. Spokojenych a bezstarostnych... presto nekdy mam pocit, ze jsme se nikdy nerozesli ne proto, ze bychom se tolik milovali, ale proto, ze se proste nenasel duvod pro rozchod. Na druhou stranu je pravda, ze si skvele rozumime, mame spolecne zajmy, za tu dobu jsme skoro "srostli". Muj pritel s tim problem nikdy nemel, ale ja co si pamatuju, casto (uz po rocnim vztahu) jsem hledala uniky z toho silneho pouta v podobe kamaradu a ruznych aktivit, ve kterych nas vztah nehral takovou roli (nikdy jsem nebyla neverna, ale mela jsem nekolik platonikcych lasek). Brala jsem to ale tak, ze je to pro nas vztah zdrave, a taky bylo... nez prisel muz c.2, se kterym slo vsechno tak rychle, ze ani nevim jak, najednou jsem se ocitla v roli podvadejici potvory. Jak jsem jiz zminila, ze zacatku jsem se vse snazila resit na rovinu a priteli c.1 jsem o vsem rekla, ale zjistila jsem, ze videt jeho bolest pusobi strasnou bolest i me. Navic jsem si teprve v te chvili uvedmila, jak tezke je i pro me, ve stavu silene zamilovanosti do nekoho jineho, se od nej odpoutat. Proto jsem ten druhy vztah ukoncila. Bohuzel vyhnat si c.2 z hlavy se mi nepodarilo a on taky nezapomnel (i kdyz mel mezitim nekolik jinych, kratkych vztahu) a ted se uz rok snazi, abychom byli konecne spolu. Ze zacatku jsem mela jasno, ze chci byt s nim, ale prerusit to pouto s c.1 je pro me asi tak tezke jako uriznout si ruku... Ted, jelikoz uz to trva dohromady nekolik let, jsem ze svych pocitu tak zmatena, ze uz vubec nevim, kudy kam, jedine co vim, ze takle to
[tato otázka byla zkrácena]
Nerozhodna, na zabiti... (27)
ODPOVĚĎ:
Je to pro mne trochu srozumitelnější, to rozhodně ano, přesto netroufám konkrétně radit,to nejde.Č.1 se stal vaší bytostnou součástí,hraje v tom roli nejen to, že jste spolu tak dlouho, ale i to, v jakém věku jste se sblížili, asi i to, že vás přítel č.1 tak miluje.Položila jste si otázku, zda jeho láska a velká bolest z vámi avízovaného rozchodu není podmíněna ve své intenzitě ohrožením a rizikem ztráty? Přemýšlela jste nad tím, zda vás nepřitahuje jeho bolest a zoufalství,protože by mohlo fungovat i jako psychické afrodiziakum? Jste v situaci, kdy se o vás snaží oba dva.Hypoteticky si představte,čí ztráta zájmu o vás by vás bolela více, a též si zdůvodněte, proč. Více opravdu nyní říct nemohu, protože to chce dialog, který tímto způsobem realizovat nejde.
23.2.2006 9:44
OTÁZKA:
Dobrý den, jsem čtyři roky vdaná, s před svatbou jsme spolu dva roky bydleli. Oba jsme hodně aktivní a máme hodně přátel. V posledních dvou letech jsem se asi třikrát zamilovala, pokaždé do společného kamaráda. Snažila jsem se "vychladnout" a uklidnit, ale jen co jsem se trochu ovladla, zamilovala jsem se znova. Mám na krku už i jeden úlet. Kupodivu od té krátké nevěry se můj vztah k manželovi značně zlepšil. Nic jsem mu neřekla a snažím jsem se mu to vynahradit. Manžela si jinak vážím a nerada bych naše manželství zničila, ale má málo času a sex mu stačí méně často, než mně. Trápí mě několik otázek, mám mu to říct, co bude dál, mám pocit, že až mě bude zase někdo svádět určitě znova podlehnu, vždyť já toho vlastně nelituju, jen mě děsí, jaká se ze mě stala potvora. Co si myslíte o nevěře?
Iva(28)
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Ivo.Téma nevěra je na celou knížku:-) a ne na pár řádků.Pojďme spíše k vám.Píšete, že jste se během 2 let 3x zamilovala,máte za sebou úlet, připadáte si jako potvora vůči svému muži. Říkám si, co pro vás znamená slovo zamilovat se - do jaké míry se jednalo o sexuální touhu, do jaké míry o citový vztah.To by asi bylo důležité rozlišit na začátek.Já mám pocit, že jde spíše o první variantu? Zkuste si více rozebrat sebe samu - jaké máte potřeby, očekávání, od plnohodnotného partnerského vztahu, co z toho naplňuje manžel, co dokážete dávat do manželství vy...Úniky z manželství ven mohou být důsledkem mnoha věcí, a nemusí být vždy zákonitě destruktivní.Ve vašem případě nevím.Nemohu dokonce poradit moc ani na věcně praktické rovině - rozhodně si ale myslím, že nemáte sdělovat manželovi nic o vašich vztazích i úletu.Ničemu byste nepomohla, jen byste jej velmi ranila. Spíše otevřete spolu téma, že se bojíte případného ochládání vašeho vztahu, bavte se o tom, co pro sebe můžete udělat:-)Prostě - hledejte cestu k opětovnému vzájemnému sblížení.
23.2.2006 10:01
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,chytám se ke své gynekoložce ale taky bych se ráda zeptala Vás.Asi tak 5měsíců na sobě pozoruju takový zvláštní přístup k sexu.Nemám fyzickou potřebu.Jako že by mě začalo škrundat v břiše,nebo se zrychloval dech když na to pomyslím.Vůbec na to nemyslím,hrozně těžko se naladím.Od Ledna 06 jsem vysadila HA,a čekala jsem zlepšení.Nic se ale nestalo.A tak trávím hodně času koumáním zda je všechno v pořádku a kde by mohla být chyba.A napadlo mě:S partnerem jsem 3roky (6měs.manželé)a někdy se mi zdá že je velké dítě- musím mu připomínat - umej si vlasy,ostříhej si nehty,vyčisti uši. Jinak je spolehlivý a zodpovědný.Myslíte že moje potíže můžou být tímhle?V tom případě až budeme mít děti a já budu opravdová máma,tak to už nebudu fungovat vůbec? Nemohlo být nějakým nedostatkem něčeho? vitamínů,hormonů?
Díky za jakoukoliv poznámku.
II.AA(ja 25,on27)
ODPOVĚĎ:
Milá AA:-) Pochybuji, že by ztráta sexuální touhy byla vyvolaná nedostatkem vitamínů či hormonů.Pozorujete ji 5 měsíců,6 měsíců jste vdaná... Manžela nevnímáte jako muže, ale jako dítě,o něž se musíte starat...Nebojím se, že až budete mít děti,nebudete fungovast vůbec, ale musíte začít váš vztah řešit.Manžel se musí pro vás stát imponujícím ,sexuálně přitažlivým mužem. Nemůže mě nenapadnout otázka, jak jste to spolu měli v intimním životě v době chození? Jinak - zda jste vy, co se sexuálního apetitu týče, OK, si můžete ověřit prostřednictvím autoerotiky:-)
23.2.2006 10:14
OTÁZKA:
dobrý den,
moje žena je báječná, ale má problém - příliš nízké sebevědomí. snažím se jí pomoct jenže nevím jak, když jí chválím /a je za co/ řekne že to udělala stejně špatně ..atd je asi od přírody dost pesimistická a deprsivní, ale když vidím jak je schopná a o kolik možností se sama připravuje...problém zřejmě nepochází z rodiny protože tam podle mého fungovalo vše perfektně...zajímá mě jak můžu svoji ženu podpořit, aby si víc věřila a dělala konečně co ji baví...díky
m.
ODPOVĚĎ:
Milý m.,to je těžké - nevím, jaká je forma vašich pochval,projevů ocenění a uznání vaší ženě.Nemohu ani posoudit,z čeho pramení její nedostatek sebevědomí,zda se třeba opravdu nejedná o depresi.Jak jí můžete pomoci? Možná si s ní o tom všem povídat,navrhnout jí možnost psychoterapie, mluvit s ní o tom, jak moc vám na ní záleží,hledat spolu příčiny jejího pesimismu. Můžete se také snažit nakazit ji svým optimismem:-)
23.2.2006 10:22
OTÁZKA:
Dokonceni dotazu: Ted, jelikoz uz to trva dohromady nekolik let, jsem ze svych pocitu tak zmatena, ze uz vubec nevim, kudy kam, jedine co vim, ze takle to neni spravne. Je nejaka cesta, jak byste mi mohla, pani doktorko, pomoci se v tom vsem zorientovat a najit silu k rozhodnuti? Neexistuji napr. nektere psychologicke metody, jak se najit sam v sobe a sebrat odvahu k cinu? (Omluvam se, nakonec jsem se opravdu nejak rozepsala, moc dekuji pokud to po me vubec prelouskate;)
Nerozhodna...
ODPOVĚĎ:
A - dobrý den tedy ještě jednou:-),nevšimla jsem si při zodpovídání 2.části vašeho dotazu, že je tam ještě další "kousek".No,ale mám pocit, že vše, co mne napadalo, jsem napsala.Psychologické metody, jak píšete, musí být šité na míru, odvíjet se od každého človíčka extra...Alespoň já to tak cítím.Takže, fakt moc doporučuji osobní návštěvu psychoterapeuta, věřte, že to nebude ztracená investice!
23.2.2006 10:27
OTÁZKA:
Dobrý den, už jsem se Vás ptala dříve co si počít když moje vlastní maminka straní při rozvodu mému bývalému muži. Odpověděla jste mi, že se budu muset asi obejít nadále v životě bez ní, ale že je škoda, že děti ztratí babičku. Taky jsem to tak cítila a pokusila se vztahy normalizovat. Připomínám, že mám z předchozího manželství dvě děti 10 a 6 let a nyní s mým přítelem tříměsíční mimino. Moje maminka se stále schází s maminkou mého bývalého muže - asi tak 2x týdně, jsou v důchodu. Telefonuje si s mým bývalým mužem. Po pokusu o navázání vztahu s mým současným přítelem nás konečně pozvala na návštěvu - malého viděla poprvé - a konverzace probíhala v obecné rovině. Už nesčetněkrát jsem ji prosila, ať se do ničeho kolem rozvodu a dělení majetku neplete. Asi týden po návštěvě udělala něco, čemu říkám podraz, a čím mě zřejmě definitivně přesvědčila o tom, že se bez ní budu muset v dalším životě opravdu obejít: dala mému bývalému muži peníze na opravu auta, které je předmětem soudního sporu o majetek! Vůz je ve společném jmění manželů, dar z velké části od ní, ona místo toho, aby věc vzala zpět a jednomu z nás ji věnovala, dělá další nesmyslnné věci a situaci nadále komplikuje. Ještě horší na tom je, že se tak domluvili opět beze mě a ani se neobtěžovala mi o tom říct. Jako bych byla nesvéprávné dítě, věděla, že bych s tím nesouhlasila, že před rozdělením majetku nechci do ničeho investovat. Dozvěděla jsem se to úplnou náhodou, když auto zmizelo z garáže a já pátrala, kde je... Volala jsem jí, zda-li se do něčeho opět neplete - v předtuše, ale nevěříc - a ejhle! Prý jsou společně s bývalou tchyní rády, že se auto dá spravit! Vybrala jsem z kuchyňské linky dvě nejhezčí skleničky a řádně s nimi v kuchyni na dlažbu třískla. Moc mi to ale nepomohlo, protože bych asi musela vymlátit celou linku, aby se mi alespoň částečně ulevilo! Když se auto ocitlo zpět v garáži, sundala jsem z něj SPZ a zabavila technický průkaz, jezdit do vyřešení nebude nikdo. Opravdu není cesty zpět???
Alice
ODPOVĚĎ:
Alice, myslím, že cesty zpět je vždy, ale ve vašem případě to bude chtít více času.Mám na mysli jak váš čas, tak především čas vaší matky. Zatím se soustřeďte více na svůj nynější život a netrapte se.Žijte svou rodinou, potřebují vás děti ,vy potřebujete být v pohodě i z důvodů kojení a péče o miminko. V neposlední řadě by byla velká škoda,kdyby se nevyjasněnosti s matkou a vaše rozlada,která s tím souvisí,začala negativně podepisovat na vašem partnerském vztahu!
23.2.2006 10:36
OTÁZKA:
Dobrý den.Je mi 51let.Jmenuji se Drahuš.Žiji 20let ve druhém manželství.Z prvního manželství mám 2 dcery.První manžel od nás odešel kvůli jiné ženě,se kterou se oženil a po několika letech rozvedl.
Z druhého manžeství máme syna.Vztahy mezi dětmi jsou v pořádku.Zpočátku mého druhého manželství jsem se přizpůsobovala manželovi.Je mu 46 let.Nebyl před tím ženatý,takže se učil žít v manželstém vztahu.I pro mě to bylo nové přizpůsobování.Manžel pochází ze Slovenska.Vždy když jsem přijeli k jeho rodině,velice se změnil.Odložil mě tzv.na druhou kolej.Dříve jsem toto nezažila.Trpěla jsem a nechtěla jsem se rozcházet.Náš vztah ale měl ty rozměry,že došlo ze strany manžela k psychickému i citovému vydírání.Před časem jsem poznala muže,díky němuž jsem i po krátké době poznala,že už takto dál žít nechci,ale neměla jsem dost odvahy ukončit naše manželství a také proto,že máme spolu syna,čekala jsem,až synovi bude 18let.
Chtěla jsem se rozvést.Muž s tím souhlasil,ale v zápětí si uvědomil, že by to pro něj nebylo dobré.Ale já už nechci,citová vazba mezi námi není.Chci se s ním rozvést.Manžel má předsudky-u nich se nikdo nerozváděl.Snažila jsem se o obnovu vztahu. Na povrchu před rodinou to vypadá v pořádku,ale není to tak.Nechci zbytek života trávit předstíráním ,že je všechno vpořádku,když to tak není.Žijeme vedle sebe jako dva cizí lidé a mě to trápí.Myslím si,že rozchod bude pro nás oba tím nejlepsím řešením, i když jsem člověk trochu konvenční a vždy jsem byla také proti takovým řešením.Dnes jiné východisko nevidím.Prosím poraďte.Děkuji a přeji pěkný den.Drahuš.Omlouvám se,jestli jsem psala trochu nesrozumitelně.Děkuji za pochopení.
Drahuš
ODPOVĚĎ:
Přeji vám hezký den,Drahuško.Mám pocit, že jste rozhodnutá, že máte v sobě jasno v tom, co v životě chcete.Co potřebujete pro podporu realizace vašeho rozhodnutí? Jedná se o váš život. Sice jsme vždy zodpovědní vůči druhým, ale ne na úplný úkor sebe sama. To by se v konečném důsledku obrátilo proti všem zúčastněným a je to kontraproduktivní. Zkuste vše vysvětlit synovi i rodině.Není podstatné,že se v manželově rodině nikdo nerozváděl, to je jeho rodina,jejich zvyklosti a tradice! Ale vy jste vy.
23.2.2006 11:16
OTÁZKA:
Dobrý den, rád bych se Vás zeptal na radu - žiji s manželkou (33) již 14 let, ona šla hned po škole na mateřskou a po druhém dítěti (cca po 10 letech) jsem si všiml její měnící se nálady. Do té doby jsme žili spokojeně (myslím vztah, sex i finance...). Nejprve jsem tomu nerozuměl, přikládal jsem vinu tchýni, ale pak jsem si všiml mizejícího alkoholu. Začínal jsem s rozumným domluvami, které vyvrcholily po 2 letech až k výhružce rozvodu. Už jsem ji přemluvil k léčení, ale na poslední chvíli si to rozmyslela. Mám ji pořád rád a nechci rozbít rodinu, ale vážně nevím jak ji přesvědčit, aby se šla léčit. Díky za odpověď a hezký den. Radek
Radek
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Radku.Je-li,nebo není, vaše žena závislá na alkoholu, můžete probrat i vy sám,individuálně,bez její účasti, v jakékoli AT poradně,která je v každém okresním městě.Člověk,který má problémy s alkoholem,ale ještě zcela nenarušují jeho funkčnost v životě, se takovéto nálepce většinou brání.Jednak je společensky,tudíž i vnitřně, nepřijatelná, jednak stále převažuje iluze o tom, že má nad sebou kontrolu.Proberte vše vy sám s odborníkem a dohodněte se s ním, jakým způsobem manželku přesvědčit, a jaký typ léčby by pro ni případně byl vhodný.Může to probíhat ambulantně,nebo bude nutná již ústavní léčba ,tj.hospitalizace.Důležité je,abyste pak dokázal svou ženu přesvědčit o tom, že případná potřeba léčby není její prohra,ale její vítězství, a abyste stál při ní:-)
23.2.2006 11:40
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,moc děkuji za odpověď /z 18.2.06/. Jen na doplnění, mně i manželovi je 42, /milence 43/, dětem 23,14 a 6 let, jsou úplně v pohodě, mají oba rodiče a /snad/ jim mnoho nechybí. Naše vztahy jsme jim snad rozumně vysvětlili, do určité míry to asi i pochopily. Máte naprostou pravdu, nejsem šťastná ani nešťastná, jeho výhra, moje prohra. Zkoušela jsem proti tomu něco podniknout /např. zcela přerušit kontakty s manželem- myslím své, ne dětí/, ale ublížila jsem hlavně sama sobě, necítím to tak. Toto je v posledních 5 letech moje asi nejklidnější období, doufám, že přechodné. Přeji hezký den.
Soňa
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Soňo, vyhledala jsem si nyní zpětně náš internetový dialog,abych byla "v obraze".Ale nedokážu nabídnout nic jiného, než co jsem vám již napsala.Proto vám mohu opravdu jen popřát,aby se přechodné období neprotáhlo na celý váš život...To ukáže čas.
23.2.2006 11:52
OTÁZKA:
Vazena pani Douchova, pri procitani vasi rubriky porad, jsem narazil na Vasi odpoved Vasi klientce Monice ze 11.02.2006, 17.37, ktera me velice zarazila, zvlaste od Vas psycholozky. Cituji: "Leckdy mam pocit, ze v adekvatni situaci je casto lepsi pohlavek jako vyjadreni rodicovkskeho nesouhlasu, nez dlouhe tisnive dusno bez komunikace. To leckteri rodice, kteri jsou odpurci fyzickeho trestu uplatnuji, a tim dite traumatizuji". Zasadne s Vami nesouhlasim a dovolim si tvrdit, ze na obhajeni Vaseho nazoru nemate seriozni argumenty. Nasili je vzdy projevem nedostatku sebevedomi a argumentu ze strany toho kdo je uplatnuje. Podle Vas je reseni bud par facek nebodlouhe tisnive dusno bez komunikace, jak rikate. A co takhle dialog, ve kterem je rodic schopen argumentovat adekvatne veku ditete a tak si vybudovat prirozenou autoritu. Vrchol je Vas nazor, ze rodice, kteri fyzicke tresty neuplatnuji, dite traumatizuji. Kde jsme? Myslite si snad, ze kdyz date svemu diteti par pohlavku, tak vzduch se razem vycisti, obloha vyjasni a tisnive dusno zmizi. To dite Vam jednou rekne, ze jste nedosahla na vic, nez jen na tech par facek, ktere by si nekdy zaslouzili ti rodice nejvice sami. Neco Vam reknu vazena pani Douchova, ziji pres dvacetpet let v cizine, kulturnejsi a vyspelejsi co alespon techto elementarnich mezilidskych vztahu tyce, kde jsem nebyl nikdy svedek rodicovskeho fyzickeho nasili vuci detem a tato spolecnost funguje lepe treba i tim, ze zadny psycholog neetabluje do normalni spol. norny fyz. nasili na detech. Z techto deti vyrustaji sebevedomi lide, zvykli diskutovat, argumentovat a udelat i kompromis, protoze se to doma od rodicu naucili. Omlouvam se za chybejici diakriticka znamenka
Petr Weidner
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,pane Weidnere.Nemyslím si vůbec, že jsme spolu v rozepři.Jen vaše interpretace toho, co bylo řečeno v konkrétním kontextu, je - dle mého - zredukována na 2 extrémně vyhraněné polohy.To,že vnímám jako psycholog výchovný pohlavek někdy jako efektivnější a smysluplnější způsob "trestu", než trest,vyjádřený manipulativním výhružným mlčením, přerušením komunikace, vy smyslu: "pochybil jsi,nebudu s tebou za to mluvit,dokud na to nepřijdeš sám...", neznamená, že vnímám výchovný pohlavek za fyzické násilí,jež bych schvalovala nebo podporovala.Myslím, že jsme si neporozuměli právě i proto, že vyrůstáte v jiném společenském prostředí.V našich podmínkách bývají ,bohužel, tyto "výchovné" manipulativní prostředky uplatňovány poměrně dost často. Že je otevřená diskuse s otevřením prostoru pro argumentaci a obhajobu tím ideálním, není samozřejmě pochyb:-) Jen ne vždy to jde hned v kritickém okamžiku oběma stranám, navíc forma závisí i na věku dítěte.
23.2.2006 15:46
OTÁZKA:
Dobrý den,
mám prosbičku, jsme s manželem 4 a 1/2roku (1/2 roku manželé) a hodně si spolu rozumíme, skoro se nehádáme a náš vztah je hodně tolerantní. Před svatbou jsem poznala jednoho muže a "ulítla" s ním na jednu noc, protože jsem měla strach, že najednou ten můj nastávájící snad není ten pravý a tím to začalo. Nebyla jsem si totiž svatbou jistá,ale nakonec proto že bylo všechno již připravené jsem se vdala. Začala jsem však chodit skoro každý víkend někam na zábavu, protože manžel měl noční a pracoval. Teď se to stává pravidlem, i když manžel je doma, protože teď nemá práci a nikam nechodí a přestal mě přitahovat i fyzicky. Nemohu se s ním ani milovat.Proto jsem si našla i milence. Moc mě to však mrzí,protože máme jinak s manželem hezký vztah, a nedokážu mít dva muže najednou,ale nechci manžela trápit tím, že když se mě dotkne tak ho odmítnu, nebo chodím pryč když můžu být s ním.
Můžete mi prosím poradit, zda-li se to dá nějak řešit? Děkuji moc za odpověď
MARKÉTA (25let)
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Markéto.Přemýšlím tak nad tím, o čem to vlastně mluvíte, když charakterizujete váš vztah s manželem jako hezký.Do plnohodnotného vztahu dvou partnerů nepatří jen nekonfliktnost a tolerantnost, byť je to jeden z velmi důležitých atributů.Patří k tomu i vzájemná úcta, sexuální přitažlivost, společné zájmy, potřeba trávit část svého volného času s p o l u, podobný hodnotový systém. Vy jste se od něj začala ve své nejistotě oddělovat již před svatbou, teď v tom jen, díky jeho toleranci, pokračujete.Zkuste se vrátit do vašich začátků,do toho, co vás dva spojovalo nejvíce, co vás na sobě přitahovalo,čím byl on pro vás vyjímečný.Může se vám to vrátit?Vaše úniky do náhradních vztahů jsou jen náhradní kompenzací toho,co byste si měli vytvářet vy dva spolu - chcete s ním zůstat?:-),mít ho jako svého muže pro celý váš život?Tohle by mělo být to první,co si musíte v sobě ujasnit.
24.2.2006 13:07
OTÁZKA:
Zdravím Vás a ptám se : opravdu si muži většinou představují vedle sebe upřímnou, pracovitou a sympatickou /přeloženo : husičku/ a zavrhují energickou, sebevědomou a nezávislou ženu? - viz MF DNES z 15.2.2006. Já jsem přesně ten typ ženy dle Olgy Sommerové - žádná mužatka, ale matka tří dětí, která ví co chce a kolik to dá práce? Můj manžel se mnou žádné problémy nemá a neměnil by. Jsme vzájemně zastupitelní naprosto ve všem, co se týče chodu domácnosti a rodinných starostí. Ženské co píšete do této rubriky, nenechte se již dále ponižovat stavěním do role hodné domácí slepičky co drží zobák! Nemáte to zapotřebí. Prosím o komentář paní doktorku. Děkuji.
Alena
ODPOVĚĎ:
Posílám vám pozdrav s úsměvem,Aleno:-)Článek jsem nečetla, nevím, kdo je jeho autor, z jakých zdrojů vychází,takže mohu těžko reagovat konkrétně k textu.
I já vnímám partnerský vztah jako rovnocenný, kde se oba partneři vzájemně doplňují.Umějí si poskytnout uznání a respekt k sobě, jako k lidem, bez ohledu na příslušnost k pohlaví.Na 2.stranu ženská a mužská role má svá specifika, vycházející z podstaty jak společenského pohledu na tyto role a jeho vývoj, tak prostě z toho,že ženská a mužská mentalita i emocionalita jsou prostě odlišné.Souhlasíte?
Každý z partnerů jaksi přirozeně disponuje jiným arzenálem možností v těch atributech,které tvoří vztah vztahem.Všichni potřebujeme mít pocit zázemí,bezpečí, podpory,důvěry.Bez toho se moc nedá žít. Ženě přísluší jiný způsob poskytování opory, než muži.
Aleno,je to na dlouhé povídání, třeba si to vezmu jako téma na článek,nebo knížku.Takže teď můžu jen říct - v prostoru,který mám, že si myslím, že nejpodstatnější ve vztahu muže a ženy je oboustranně sdílená a oceňovaná komplementarita.
24.2.2006 14:28
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, už jste mi několikrát dobře poradila, obracím se tedy na Vás s dalším problémem.:)
Chodíme s přítelem spolu asi dva roky, přestěhovali jsme se z velkého města do menšího, protože tu mám rodinu a dostala jsem zajímavou práci. Přítel si taky našel práci, která ho baví a všechno jde dobře. Teď jsem zjistila, že jsem těhotná. Máme oba radost, na miminko se moc těšíme, ale můj problém je ten, že nechci ztratit svou práci. Mám šanci vybudovat si kariéru, práce mě velmi baví a vydělávám víc než přítel. Chtěla bych tedy, aby zůstal na rodičovské on. On mi ale řekl, že kvůli mě předtím taky obětoval práci, která ho bavila. Nechci na něj tlačit, nebo ho nutit. Máme ještě pár měsíců na rozhodnutí a já nevím, co je správné. Děkuji za Váš čas.
Štěpánka (25)
ODPOVĚĎ:
Štěpánko.Váš přítel se přestěhoval do nového prostředí,které bylo pro něj neznámé, hledal zde novou práci, nalezl ji.Nevydělává víc, než vy, ale má práci,v níž se seberealizuje.Pro to, aby se vám přizpůsobil, udělal podle mého dost.Přizpůsobování se sobě navzájem by mělo být vyvážené - soužití je i o nutnosti nalezení kompromisu, jestliže se naše potřeby neshodují.Jestliže byste oba dva měli vnímat rodičovství jako oběť vůči tomu druhému,pak je otázka, zda do toho jít. Evidentně se nejednalo o plánované těhotenství, vy ještě možná nejste úplně připravená na to,vyměnit profesní roli za roli mateřskou.Nevím.Vnímám váš problém jako neuralgický bod vašeho vztahu nyní i v budoucnu.Mohu se samozřejmě mýlit.Proto se ale domnívám, že by to vyřešila nejlépe návštěva u psychologa.
24.2.2006 14:41
OTÁZKA:
Přála bych si, abych si mohla v případě zájmu vyčarovat muže podle svých představ, se kterým prožiju vášnivou noc a ráno ho zase odčaruju. Ale to je jen sen a tak to vypadá, že strávím zbytek života bez sexu. Občasného milence mít nemůžu /odnáším to pak psychicky, protože nedokážu spát s někým, do koho nejsem přinejmenším zamilovaná/ a s manželem jsem nespala několik let, protože mě už absolutně nepřitahuje.
EN
ODPOVĚĎ:
Hezký den,EN.Není vyjímečné, toužit po lásce,spojené s touhou.Obojí k sobě patří,je to propojené.Ne vždy se to ale v rámci déledoběji trvajícího manželství daří... Nevím, proč se ve vašem manželství touha vytratila,zda jen u vás, nebo i u manžela.Máte pro sebe zmapováno, co musí mít muž pro vás,čím vším by měl disponovat,aby vás sexuálně přitahoval?Je to ve vašem manželství opravdu ztraceno? Je to jeho "vinou"? Chcete pro návrat do období,kdy jste se cítili jako "jedno tělo, jedna duše" něco udělat i vy sama? Měli jste to pro sebe tak někdy na začátku? Napadá mě jen,zda váš dotaz je aktuální výkřik do tmy ve chvíli,kdy vám opravdu nebylo dobře, nebo zda otevíráte dlouhodobě prožívanou frustraci.Každopádně vám mohu jen pokládat otázky pro vaše přemýšlení,těžko můžu věcně a konkrétně reagovat...
24.2.2006 17:42
OTÁZKA:
Paní doktorko,prosím Vás o radu, jsme s manželem již 23 let a nyní stojím před rozhodnutím,jestli se rozvést nebo ne.Manžel je velmi žárlivý,scény jsou doma denně,velmi rád sází a několikrát týdně přijde v náladě,někdy i dost opilý.To je pak nepříjemný i na naše děti.Léčí se u psychologa několik let,ale výsledek žádný,naopak horší a v současné době mně i děti prosí,abych to "nějak" řešila.Jako manželé nežijeme asi deset let,vůbec se s námi nebaví,jen křičí,je velmi sobecký.Asi dva měsíce se scházím s přítelem,někdy na kávu,jindy třeba do divadla nebo se jen projít,popovídat.Mám dvě dospělé děti, 23 a 16 let, kteří mají své zájmy,kamarády a pro mě jsou večery velmi osamělé a smutné.Manžel s rozvodem nebude nikdy souhlasit,ale takhle žít se nedá. V každodenním strachu,co zase bude,v jaké náladě přijde.Prosím o radu, mám se rozvést nebo dále snášet jeho výbuchy a nálady?Děkuji moc.
Jana
ODPOVĚĎ:
Milá Jano,toužíte po posvěcení vašeho rozhodování se od někoho nezávislého.Není to tak?:-) Mám pocit, že trpíte docela dlouho v nefunkčním manželství, které držíte kvůli dětem.Držela jste jej ale nejen kvůli nim, neměla jste jasný argument pro sebe samotnou, proč odejít. 2 měsíce je zde přítel. Co na to mohu říct já? Když člověk odchází z dlouhodobějšího vztahu, v němž je vázán minulostí, společnou historií, dětmi,k někomu, koho zná 2 měsíce, měl by to udělat hlavně z vnitřního přesvědčení, že by odešel i tehdy, kdyby neměl někoho jiného. Ale podle toho, co píšete, Jano, si myslím, že byste manžela opustit mohla, že se tím osvobodíte a budete zase více sama sebou. Vaše starší dítě je ,řekněme, dospělé, to 16 leté ještě ne.Důležité bude,abyste to uměla vše dobře vysvětlit:-)Rozumíte mi? Já si myslím, že na to MÁTE PRÁVO.Neboť máte jen jeden život...
24.2.2006 17:58
OTÁZKA:
Milá paní doktorko, mám problémy s přítelem, který je celkem sušný a pracovitý člově, stavíme spolu malý domek, ale problém je ten, že se nesnáší s mým zletilým synem. On sám o syna tragicky přišel a druhý s ním příliš nekomunikuje. Můj syn k nám do domku nechodí takřka vůbec. Studuje VŠ a domů jezdí k babičce. S přítelem se nedají domluvit žádná rozumná pravidla. Vůbec nechce, aby k nám syn chodil. Přemýšlím o rozchodu, ale nevím zda-li se k tomu odhodlám. Chtěla bych i přes zletilost vytvářet dětem rodinu, přijdou vnoučata a nevím jak to bude dál. Co s tím: děkuji.
Miloslava
ODPOVĚĎ:
Milá Miloslavo,nevím, co vám k tomu mohu říct.Partner, který odmítá syna ženy, s níž si vytváří budoucnost,staví s ní domek,v němž s ní chce žít...Nevím nic o jeho důvodech, mohu fantazírovat o jeho žárlivosti, o jeho potřebě mít vás jen pro sebe.Ale ta mi přijde nezralá a sobecká a neprozřetelná. Na 2. stranu přišel o jedno své dítě, druhé s ním nekomunikuje.On má svůj vztahový svět okleštěný,chce nastolit stejné podmínky pro oba dva z vás.No,jak moc si o tom spolu povídáte? Rozchod mi nepřipadá jako nutné řešení, vám se do něj také nechce.Ale musíte více řešit to, co od vašeho partnerského života každý z vás očekává, jaký podíl má role partnerská,jakou rodičovská, a jak je skloubit. Co víte o tom, proč s ním syn nekomunikuje?
24.2.2006 22:39
OTÁZKA:
Přeji pěkný den.Mám problém týkající se mého vztahu, který trvá již jeden rok.11 měsícu jsem byl tím nejťastnějším člověkem na světě, ale bohužel kvůli rodinné situaci jsem začal prožívat těžké deprese a byl jsem na antidepresivech.Pomalu se z toho dostávám,ale taky zjišťuji jako bych k mé partnerce nic necítil.Ale přitom si nepřeju abych měl tyto pocity a chci být znovu tak šťastný jako jsem byl a to s ní.Je to pro mě krásná a skvělá partnerka a hrozně se bojím toho proč teď mám tak nejasnou hlavu a takové myšlenky.Co mám udělat?Bojuji pořád sám se sebou.Předem moc děkuji za odpověď
Jakub, 19 let
ODPOVĚĎ:
Milý Jakube.Nejsem si jistá, zda důvodem ztráty citů k vaší dívce jsou užívaná antidepresiva.Ta by měla být pomocníkem. Není to více o tom, že se mezi vámi něco v době, kdy jste se necítil dobře, událo ve smyslu ztráty jistoty ve vaši vzájemnost, podporu? Jedna věc je, co si přejete,co hledáte, druhá věc je to, co jde, co je ovlivněno časem.Nedokážu být konkrétní v nějakém větším vhledu,vím toho příliš málo.Nechcete si o tom více popovídat se svým psychoterapeutem,který vás zná? Nebo jste byl jen v péči medikujícího psychiatra?Fakt je pro mne tancem na tenkém ledě se k něčemu vyjadřovat, něco interpretovat,ale musím jen říct, že jako to nejvýznamnější z vašeho povídání považuji to, že BOJUJETE SÁM SE SEBOU.
24.2.2006 22:51
OTÁZKA:
Pro paní Alenu v jednom z předchozích příspěvků: dobrý den, už sem píši potřetí a Vám přeji, že jste našla rovnocenného partnera, se kterým se dokážete vzájemně ve všem zastoupit. Sama se nepovažuji za žádnou "slepici", naopak, jsem právě energická, atraktivní žena, která se dokáže doma téměř o všechno postarat a to je právě důvodem k žárlivosti a chorobné závislosti mého manžela na mě. Myslím, že to nelze říci tak jednoznačně, protože ne každý muž dokáže unést nebo ocenit, že jeho manželka je v mnoha věcech úspěšnější než on. U nás to došlo až tak daleko, že jsem se chtěla rozvést, ale řekl mi, že ze mě udělá raději vdovu ... tak moc by neměnil.
Janka
ODPOVĚĎ:
Janko,je to otázka pro mne, nebo sdělení pro diskusní fórum?Pro Alenu?Asi hlavně pro vás,v tom, že potřebujete obhájit ženská práva a potřebu rovnocennosti vztahu v rámci partnerství.Tak si za ní jděte!Záleží na formě, jakou ji budete projevovat.Nevím teď,z jakého kontextu vycházíte, ale nemám pocit, že by muži obecně vyhledávali slabé ženy, které budou daleko za nimi, budou je bezmezně obdivovat a uctívat.A pokud ano, byli poškození svou matkou, nedostatkem její lásky a uznání.Partnerství není konfrontační boj v tom, kdo je úspěšnější...
24.2.2006 23:02
OTÁZKA:
Moc vás zdravím,jsem ráda že jsem našla vaši rubriku.Mám tři děti 19,17 a tři roky.Nejstarší dcera si již rok zkouší bydlet s přítelem /je jasné že na stálo/,ale já mám stále pocit prázdného místa sama v sobě.Jsme spolu v kontaktu skoro denním.Myslím že doba je dost dlouhá ,tak proč
anonym
ODPOVĚĎ:
Dobrý den.Je jasné, že je pro vás těžké přejít do fáze matky dcery,která už vás tolik nepotřebuje.Vy nedokážete odstřihnout vaši "pupeční šňůru", kterou jste spolu měly, navíc - ona je prvorozená,máte k ní svébytný vztah...Budete potřebovat prostě jen čas na to, abyste si zvykla na změnu rolí - čeká vás s dcerou partnerská role, role dvou dospělých ženských na stejné úrovni, žijících každá ve svém vlastním partnerském vztahu.Věřte mi, že se máte na co těšit, až tomu přivyknete.Je to nová dimenze vztahu,dávající mu nové rozměry.Zároveň buďte připravená na to, že když bude dceři nejhůř v životě, úchýlí se k vám, jako ke své mamince, která jí pomůže:-)
25.2.2006 10:21
OTÁZKA:
Dobrý den.2 roky jsem žila s člověkem, do kterého jsem se bláznivě zamilovala.On mě sbalil a dost o mě bojoval. Na začátku našeho vztahu byl ženatý, prý nešťastně a já jsem mu dodala odvahy konečně odejít.Nevím jak co v jejich manželství bylo, odmítala jsem se tím zabývat.Jen jsem mu dala na výběr, že takto dlouho žít a podvádět ji nechci. Vybral si mě, po 3 týdnech se ke mně odstěhoval.Po roce jsem zjistila že ačkoliv plánuje společné bydlení, rozvod nikde.Udělala jsem scénu zda mu na mě záleží. Očividně záleželo, rozvod proběhl rychle.Přešla jsem to, nezapomněla ale nepřipomínala.Dál si užívala nádherný vztah.Pak zničeho nic přestal komunikovat.Přišel s tím že chce být sám? a začal si stěhovat věci pryč. Nakonec že bude muset za prací do jiného města. Já ho tolik milovala že bych okamžitě odjela s ním kamkoliv. Neřekl na to nic. Pak jsem se dozvěděla že si našel novou ženu tam, kde bude pracovat.Zase hledal zázemí, se mnou by ho musel budovat.Vím že udělal mně to, co manželce. Zase mu stačilo pár týdnů na rozhodnutí odejít a hned se nastěhoval k ní. Teď mi známí říkají že takový byl vždycky. Potřeboval jen servis, zázemí pro svůj klidný život.Ale cožpak jsem pro něj nic neznamenala?On pro mne všechno.Nedokážu to pochopit a smířit se s důvodem proč odešel.Vím že bych měla být ráda že to skončilo dříve, že bych jednou mohla trpět více ale nejde to.Je to již skoro půl roku a já jsem pořád na dně.Ze začátku jsem byla opravdu nervově na zhroucení, začala jsem hodně pít, nejedla, nespala, pořád brečela, bloudila po ulicích nocí. Permanentně jsem měla kruhy pod očima, kocovinu, příšernou náladu, byla zlá na rodiče, odrazovala všechny kamarády, nic mě netěšilo.Nyní se již neničím, ale psychicky jsem na tom zle, často brečím a hrozně mi chybí.Není nikdo, kdo by mě obejmul. Na nový vztah nemám náladu a ani jsem nikdy nikoho neuměla oslovit.A nejsem ani žádná superhvězda aby zase někdo oslovil mě.A tolik si přijdu sama.Mám pocit že pro mě všechno skončilo a nevím jak dál..
Tereza, 28
ODPOVĚĎ:
Milá Terezo.Rozumím tomu, jak moc vás ztráta člověka, kterého jste milovala, a jemuž jste důvěřovala, bolí. Nemyslím si ale, že váš přítel byl s vámi jen proto, aby dostával servis.Tomu určitě nevěříte ani vy.Zkuste si vzít toto dvouleté období jako krásnou část vašeho života, který ale jde DÁL.Každému z nás trvá jinak dlouho, než rozchod zpracuje, než to přestane bolet.Někomu to trvá měsíc, někomu půl roku, někomu několik let.Záleží jak na typu osobnosti, tak síle a kvalitě vztahu. Vy jste prožívala těžkou depresi jako reakci na ztrátu, prožíváte ji i teď.Alkohol vám "pomáhal" rozpustit úzkost a smutek, který se přetransformoval do vašeho těla, léky by byly bývaly rozhodně lepší a efektivnější.Alkohol je ve svém důsledku depresogenní, to znamená, že nejdřív zdánlivě pomůže, ale pak depresi ještě více prohloubí.
Terezo, až to nejhorší přejde, budete zase otevřená pro nový vztah.Nevadí, že nejste žádná superhvězda, jak říkáte. Nejdůležitější je vnitřní krása, to, jaký jste člověk. Věřím, že vám nastávající jaro a léto pomůže a že nezůstanete dlouho osamělá.Ale nevím, myslím si, že byste měla navštívit psychiatra,aby vám pomohl zvládnout depresi prostřednictvím léků, které jsou velmi účinné, a psychologa, s nímž byste si o všem mohla povídat. A ještě něco - berte to tak, že co se v životě stalo, má svůj smysl.Určitě měl svůj smysl tento váš vztah i jeho ukončení.Váš přítel asi nebude stabilní člověk do života.A vy jste milovala příliš oddaně,dala jste mu všechno, sebe samu.Zkuste být v tom dalším vztahu více sama za sebe:-)
25.2.2006 10:47
OTÁZKA:
S manželem máme sex pětkrát denně, přičemž oba si ještě užíváme s někým jiným v pracovní době, většinou na veřejných záchodcích. Vadí nám přitom však puch moči a lidských výkalů. Neměli by jsme to dělat raději ´v ředitelově kanceláři? Sám nám to nabídl.
Caroline, 31 let
ODPOVĚĎ:
Potřebujete na to schválení psycholga?
25.2.2006 11:50
OTÁZKA:
Milá paní doktorko. Nevím, co dělám špatně, a tak moc prosím o jakoukoli radu. Je mi 25 a po pětiletém vztahu a následném rozchodu před cca 5 lety si nejsem schopná ani ne tak najít jako spíš udržet vztah. Je pravda, že příležitostí moc není. (Nejsem typ pro diskotéky a hospody, i když se jim taky nebráním, ale muži tam mě nijak neoslovují. Internet jsem zkoušela, ale nevyhovuje mi. Ráda sportuji, ale jde o spíš individuální sporty.) Možná jsem idealistka, ale představovala bych si, že se napřed s někým seznámím nezávazně jako s kamarádem a teprve až ho lépe poznám, budu uvažovat o vztahu a zamiluju se. Tak jak tak, za ty 2 roky všechny vztahy skončily debaklově. S jistými obměnami se nikdy nepřehouply přes 2-3 měsíce - pak to končí takovým tím typickým: "Chce to čas", "Jsi fajn holka, ale asi pro někoho jiného", "Zprvu jsem byl nadšený, ale pak jsem tě poznal víc a nejsem si jistý, jestli ten vztah chci". Snad je to tím, že jsem typ člověka, který když se zamiluje, tak do toho jde naplno. Postupem času se snažím být opatrnější a vyčkávat, co druhá strana, ale už se mi stalo, že ten vztah skončil, ačkoli to byl on, kdo mi jako první řekl, že mě miluje, kdo se bál, abych se na něj nevykašlala, atp. Ale když jsem povolila svým citům a radovala se z toho zázraku, že někoho miluju a on mě, tak zase konec. Začínám propadat skepsi - asi to s muži moc neumím. A čím dál víc mě nebaví ta hra okolo, takové to taktizování, které zřejmě žena dělat musí, i když tu lásku cítí. Prostě jako nějaký boj, kdo s koho... Vím, že mám chyby a snažím se na nic pracovat, ale mám pocit, že mně se neodpustí ze strany těch chlapů nic. Přitom okruh potencionálních partnerů se zužuje, a ačkoli samota není až tak nesnesitelná, moc bych si přála rodinu a přestava osamělého života mě trochu děsí. Děkuji moc. Hecate
Hecate
ODPOVĚĎ:
Milá Hecate.Nemyslím si z vašeho povídání o sobě, že byste to s muži neuměla. Není nutno hrát žádné hry, pokud se jedná o rovnocenný vztah a oba jsou zamilovaní.Ale na druhou stranu je nebezpečné zavalit partnera svou láskou natolik, že má pocit, že ztrácí sebe. Vyváženost mezi časem,věnovaným sobě a svým vlastním zájmům i kamarádům,své práci, a mezi časem,který věnujeme vztahu,je docela důležitým prvkem pro oba. Moc nerozumím tomu, že na začátku píšete, že nejprve potřebujete nalézt v partnerovi přítele, pak teprve může přijít láska, v závěru popisujete opak. Hecate, myslím, že jste jen dosud neměla štěstí a nepotkala toho "pravého", proto máte i pocity nejistoty, i nespravedlnosti ve smyslu mužský svět kontra ženský svět a jeho možnosti. Pokud děláte nějaké chyby, rozuzlily bychom je spolu patrně spíš prostřednictvím osobního dialogu.Jestli chcete, můžete se u mne objednat na tel.603454953
26.2.2006 9:41
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, jsem už ais půl roku bez přítele, není to sice úplně šptané, ale cítím se sama, je mi 21 let a nebaví mě být jen v práci, stal se za mě workoholik, kterej má 2 zaměstnání a nic jinýho nedělá, občas jdu s kamoškama na kafe nebo na diskotéku, do kina i v práci jsem mezi hodně lidma, ale i tak o mě nikdo nezakopne, moje druhé změstnání je animátorka v parfumerii a i tak si mě žádný muž nevšimne, neusměje se a ani mě neosloví, prostě o mě nikdo nezakkopne a to jsem jak aspoň každý říká hezká holka, nevím čím to může být, není to tak že každého odstrkuji a odmítám, ale o mě opravdu nikdo nestojí, nevíte čím by to mohlo být?
Díky Lucka
Lucie
ODPOVĚĎ:
Milá Lucko.Netuším, v čem by mohla být chyba, třeba je to jen takové dočasné období.Hodně záleží na tom, jak se na svět díváte, jakýma očima, jak se na lidi a na muže usmíváte.Abyste mohla zaujmout, musí z vás vyzařovat pohoda a vnitřní pozitivní energie. Mám fantazii, že tím, jak se cítíte smutná a opuštěná, nic ze sebe nevysíláte. Utíkáte se do práce,která, nevím, jak vás baví.Tak si jen dejte čas, až potkáte někoho, kde to přeskočí.Vždyť to není tak jednoduché se potkat s někým, s nímž nám bude dobře a budeme cítit, že k sobě patříme.Kdybyste měla mít stále nějaký vztah, mohlo být tak, že jde jen o vztah pro vztah, asi byste musela snižovat laťku svých nároků.A to by byla škoda.
26.2.2006 9:49
OTÁZKA:
Dobrý den, zdravím Vás a jsem ráda, že jsem tuto rubriku objevila a chtěla bych se zeptat na Váš názor. Jsem vdaná již 15 let, máme 2 kluky (11 a 8 let). Manžel si v posledních 4 letech se mnou moc nerozumí, jelikož jsem plně vytížena v práci a v domácnosti. Co se týká důležitých rozhodnutí musím je vždy udělat já a manžel mi pak vyčítá, že jsem dominantní. Snažila jsem se ho moc nezatěžovat denními starostmi, nemocemi dětí, jejich kroužky, nechtěla jsem ho zatěžovat , protože tvrdil že má neustále moc práce. Bohužel jsem si v poslední době pak připadala jako spíše služka a manžel śi ještě stěžoval, že nejsem usměvavá a nechtěl se mnou už vůbec komunikovat.V posledních 9 měsících má milenku, kterou jsem tušila už dávno, ale teprve až jsem mu ukázala nezvratný důkaz, tak to teprve přiznal. Snažili jsme si to vyříkat a on mi slíbíl, že se s ní rozejde a vrátí se k rodině. Bohužel se tak nestalo a tak jsem tuto už neúnosnou situaci vyřešila tím, že jsem ho donutila odejít z domu.Sám mi řekl,že neví co chce, že se jí nemůže vzdát a tak jsem se rozhodla pro rozvod. On sám by ho nikdy nepodal a znovu jsem vlastně obviňována já, že jsem tuto situaci tak vyhrotila. Už nevím kam se mám obrátit, protože jsem ho žádala aby jsme šli třeba do manželské poradny, ale je tak nerozhodný, že chce několik měsíců na rozmyšlenou. Prosím poraďte mi,co s tím. Moc děkuji Jarča
Jarča
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jarčo.Možná jste opravdu zbytečně šla do rozvodu příliš rychle.Udělala jste rozhodnutí za něj dříve,než on měl jasno, co chce. Z vaší strany to asi byla více strategie, abyste jej donutila k jednoznačnému rozhodnutí, ale vložila jste mu spíš do ruky zbraň v tom, že on se může nyní vždy hájit vaší "vinou".Návštěva manželské poradny měla předcházet podání vaší žádosti o rozvod. Ale chápu, že jste nevěděla, kudy kam, v takovéto situaci dokáže být málokdo racionálně jednající člověk.Lepším rádcem by byl nyní nezávislý odborník, který by měl od všeho výhodu jak odstupu a nezaujatého pohledu, tak profesionality a zkušeností s podobnými situacemi. Jestliže odmítá návštěvu v této fázi manžel, objednejte se tam vy sama.
26.2.2006 10:11
OTÁZKA:
Dobrý den,žiji s přítelem dva roky.Začli jsme stavět dům.Přítel má velmi cholerickou povahu,vytočí ho skoro každá kravina, nětšinou když spolu něco vytváříme na stavbě.Mně to vadí a několikrát jsem mu to říkala, že by se měl trochu snažit ovládat.On na to řekl, že ta chyba není úplně v něm, ale ve mně že ho ho vlastně k tomu vybuchnutí dovedu např.špatně položenou otázkou.Krom stavby kde řešíme spoustu problémů se teď rozhodl odejít z práce.Je teď velice podrážděný.Moje otázka tedy zní:Jak mám čelit jeho cholerickým výjevům, když mně to vlastně ubližuje (mám pocit že nikdy nic neudělám pořádně), a snažit se ho psychicky podporovat?Jak se proti tomu obrnit, když mám citlivou povahu?Děkuji za odpověď
Dita
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Dito.Váš přítel je obecně velmi temperamentní, cholericky reagující, nebo se takto chová jen k vám? Byl takový vždy, nebo se změnil vlivem stresu (zátěž stavby domu, odchod ze zaměstnání)? Poznala jste jej i klidného, v pohodě? To jsou první "diagnostické" otázky, které mne napadají. Podle toho byste měla postupovat i vy dál. Vy se nyní již cítíte zahnaná do kouta a možná se chováte jinak, než dříve.Vaše reakce jej mohou dráždit a vybuchuje. Snažím se na to nejdříve dívat z jeho strany.Podíváme - li se nyní na vás a vaše možnosti, myslím si, že byste mu měla dát jasné mantinely v tom, co si k vám může dovolit, když se pak omluví,a vy pochopíte jeho indispozici, a co si již prostě dovolit nemůže.Musíte si vážit sebe sama a dát mu to jasně najevo.On musí pochopit, že z úcty k vám si nemůže dovolit ztrátu sebekontroly.Buďto o tom mluvte, nebo se i vy uzavřete v komunikaci ve chvíli, kdy na vás začne křičet.Odejděte a nechte ho v tom.Nebude mít na koho křičet a třeba si po zklidnění spíše uvědomí, že to přehnal.
26.2.2006 10:23
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Před časem jsem Vám psala o rozpadu mého manželství, kdy manžel po 18 letech opustil společnou domácnost a nastěhoval se ke své několikleté milence, o které jsem neměla ponětí. Před Vánoci se vrátil a já měla snahu začít znovu. Dokonce jsem i navrhla, abychom se k minulosti nevraceli, udělali tlustou čáru a začali znovu. Velmi jsem se snažila a snažím to dodržovat. Jenže manžel se chová tak, jako kdyby vše byla moje vina. Teď jsem navíc zjistila, že se s milenkou dále stýká. Nechci ho ztratit, ale bojím se, že už náš vztah nelze zachránit, protože on o to nestojí. Poraďte mi prosím, co dál. Mám vše nechat a čekat, jak dopadne nebo to vyřešit rázně a skoncovat vztah, který mi přináší jen trápení.Děkuji.
majka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Majko.Na váš příběh si již nevzpomínám, omlouvám se, dotazů zodpovídám hodně, takže se k tomu postavím tak, jak to nyní cítím.Měla byste asi pro sebe připustit variantu života bez něj.Je přeci strašně těžké dělat něco pro vztah, jestliže ten druhý o něj nestojí.Chybí mi do skládanky důvod jeho návratu o vánocích. Bylo to proto, že zjistil, že bez rodiny žít nemůže, nebo že nemůže žít bez vás, nebo že jej milenka opustila, nebo něco jiného?Je to asi tak,že on nemůže žít ani bez ní, ani bez vás.Tak si to nějak na základě svých zkušeností představuji. Ani on není šťastný ani v jednom modelu života. Pak budete muset být vy tím, kdo se rozhodne co jste schopna zvládnout, a co je nad vaše síly a co by vám ubližovalo. Chcete-li o něj bojovat, musíte vyvolat jeho zájem o vás jako o ženu,ale spíše svou nezávislostí a sebejistotou.Nedělejte vše, co mu na očích vidíte.On by měl začít dobývat vás, ne vy jej.
26.2.2006 10:34
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, s přítelem spolu chodíme přes 5 let z toho 3 roky spolu bydlíme ve společné domácnosti. Náš vztah považuji za velmi dobře fungující, rozumíme si, umíme spolu komunikovat, máme hodně společného a navzájem k sobě chováme hluboké city. Partner mi byl vždy oporou a ve chvílích kdy jsem potřebovala stál za mnou, stejně tak se on může spolehnout na podporu z mé strany. Samozřejmě nejsme svatí, takže někdy je "potřeba" se trochu pohádat a vyříkat si některé věci (vesměs kvuli maličkostem, jak už to bývá). A le v konečném součtu považuji náš vztah za šťastný a spokojený. Zajímalo by mě tedy proč i po tolika letech mívám občas (cca 1 až 2x za ctvrt roku) svou "noční můru" kdy se mi zdá sen, že mě partner opouští, definitivně se se mnou rozchází, nejčastěji kvůli jiné dívce. A v tom snu já vždy pláču a i když on je u toho, vůbec si mě nevšimá, jako bych tam ani nebyla. Samozřejmě se pak s pláčem probudím a trvá mi nějakou dobu než se vzpamatuji. Ze začátku našeho vztahu se mi toto zdávalo velmi často, což bych chápala, protože přece jen trvá něž k někomu získáte důvěru, ale proč dnes, když vím, že mě partner miluje a plánujeme společnou budoucnost ??? Mimochodem se mi stejný sen zdál párkrát i tak, že místo partnera tam byla moje maminka. Jinak ve skutečnosti nejsem člověk, který by se snažil na sebe upotat pozornost nějakými scénkami, nebo pláčem.
Uvědomuji si, že jak partner tak moje maminka jsou pro mě nejdůležitější osoby a nejvíce je miluji.
Manželstí mých rodičů se rozpadlo v mých 13-ti letech,(domácí násilí) zůstala jsem bydlet s maminkou a s otcem jsem nějakou dobu nekomunikovala, poté jsme dlouho hledali cestu k sobě, dnes je vztah ustálený , přátelský - ale nic nadstandartního.
Trpím snad nějakou nadměrnou citovou fixací na blízké osoby ?? Projevuje se to zkrze ty sny?? Nemůžu říct, že by mi to nějak komplikovalo život, to vůbec, spíš by mě to jen zajímalo. Děkuji Vám za odpověď a přeju krásný den.
Petra (24 let)
ODPOVĚĎ:
Krásný den,Petro.Do určité míry jste si v závěru odpověděla sama.Bojíte se opuštění, ztráty lásky.Určitě v tom hraje velkou roli vaše dětství a odchod otce z rodiny.Nevím, co vše jste - v rámci domácího násilí - prožívala jako dítě, jak moc byl pro vás otec důležitý, jak moc vám jeho odchod ublížil. Opustil svou dceru!Ale vztah k němu byl u vás s největší pravděpodobností ambivalentní (pozitivní i negativní).Byla jste v té době v křehkém období dospívání. V podvědomí máte pořád uloženu úzkost, obavy ze ztráty, odmítnutí vaší osoby...
26.2.2006 10:42
OTÁZKA:
Dobrý den.Jsem 23 let šťastně vdaná, mám báječného muže. Můj problém je v tom, že manžel je můj první a stále jediný sexuální partner. Stalo se mi ale to, že mě po sexuální stránce začal přitahovat muž jiný.Nechci být manželovi nevěrná,ale nějak si s tím nevím rady.Manžel ví,že byl jediný a říká mi,že s tím počítá,že mě to bude lákat,ale ať se nezamiluji a neopouštím ho.Jak z toho ven?Díky.
Marie
ODPOVĚĎ:
No, milá Marie, to je těžká otázka:-)Co vám na to mohu odpovědět? Jiný muž, o němž mluvíte, vás "pouze" sexuálně přitahuje, nebo jste i jakoby zamilovaná? Jaké máte okolo toho všeho fantazie? Chtěla byste zkusit s ním jednorázově sex, nebo se bojíte toho, že byste do toho "spadla"?Čím více si jej budete odpírat, tím více po něm budete toužit a rozvíjet fanatazie, jaké by to bylo... Na druhou stranu by to mohl být velmi rizikový experiment.Nevím, je to na vás, zvažte všechna pro i proti.Já bych byla spíše pro to,mluvit o tom s manželem a hledat spolu nové varianty vašeho intimního života.
26.2.2006 10:51
OTÁZKA:
Dobrý den paní Jitko.Příteli se kterým jsem chodila 1,5 zemřela před 2měsíci maminka.Je to půl roku co se se mnou ze žárlivosti rozešel přestože neměl důvod, hned si našel jinou, ne zrovna pohlednou holku, se kterou už taky není,prý dála přednost kamarádům, když maminka umřela, nebyla s ním.Pořád jsme se navštěvovali, vždy to skončilo v posteli. Jeho maminku jsem dobře znala, moc mi chybí, on to ví.Přestože jsem o osm let starší než on nemyslím, že by mne bral jako náhradu za ni, byli jako dvojčata nikdo mu ji nenahradí.Chtěl se ke mně vrátit nedovolila jsem to, teď jsem si uvědomila, že s ním opravdu chci být, ale nemůžeme k sobě najít cestu.Má demonstrativní chování, nestará se o sebe, pokoj vypadá jak po výbuchu hrozně zpustnul.Je mu teprve 21 let, ale myslím, že je velice popředu oproti vrstevníkům, má kolem sebe kamarády nad 30let.Když se ozvu ignoruje mne, přestože vím, že to s ním cloumá,ale nechává mě trpět, já bych ráda pomohla ale musím jít naokolo vše co udělám je špatně.Mám pocit jakoby dával za všechno vinu i mě.Mám pocit že umírá za živa a nic pěkného nechce příjmout.Měla jsem přítele, potkal mne s ním, ale já to nebrala v potaz jelikož on taky nebyl sám. Je docela rozmazlený a sebevědomím zakrývá jistou zakomplexovanost, chtěl by někým být nedokáže se nalézt.Nic se mu nesmí vytknout, ale i to jsem se naučila milovat jako jeho součást.Mí rodiče ho nikdy nepřijali, jeho mne okamžitě. Cítil se tím ukřivděný, já odmítla k rodičům bez něj chodit.Zřejmě potřebuje ode mne nějakou jistotu, ale tu přece nikdo nemůže druhému nabídnout.Požádal mne o ruku když jsme spolu chodili, ale teď si vůbec nejsem jista jestli mne ještě miluje, ale vím, že mě potřebuje.Chtěla bych zmírnit jeho demonstrativní stavy, nechat ho vybouřit s kamarády, hrozně pije, ale myslím, že mu to docela pomáhá.Problém je že si nechce o ničem promluvit a nevím, jestli se mám nějak snažit, nebo dělat mrtvého brouka ať nemyslí, že jsem ztratila zájem.Děkuji velice za vaši ochotu a odpověd
Jeneta 29
ODPOVĚĎ:
Milá Jeneto.Vy si sice nechcete připustit, že byste přítelovi nahrazovala roli té moudřejší,zkušenější, pečující,přesto to tam, podle mne, docela dost máte jakožto jeden z faktorů, které se podílejí na vaší lásce k němu. Např. píšete : ..."nejsem si jista,jestli mne ještě miluje,ale vím, že mě potřebuje", "...chtěla bych zmírnit jeho demonstrativní stavy, nechat ho vybouřit s kamarády...", atd. Vy víte,cítíte, že byste mu měla pomoct, chcete to, protože se cítíte být tou silnější.Je to v pořádku? Chcete opravdu naplňovat terapeutickou roli v jeho životě? Je to třeba i proto, že on nyní dává všechnu vinu vám?
Já nevím - vy jste se od sebe před tím půlrokem neoddělili, on se s vámi rozešel,ale nemyslel to tak úplně vážně, možná si tím chtěl vaši vážnost získat, co já vím.Každopádně to na mne působí tak, že karty se obrátily, dříve byl on závislý na vás, nyní vy na něm.I když jsou moje domněnky jen fantazijní a pocitové, nemám pocit, že by váš vztah měl perspektivu ve smyslu vyváženého vztahu dvou stejně zralých osobností, kde se ve slabé chvíli může tu opřít jeden o druhého, tu naopak.
Zkuste si pro sebe nejdříve zanalyzovat, co je vše za tím,že vás to k němu pořád tak táhne....Nezlobte se, to nebyla konkrétní rada, kterou jste chtěla, jen moje úvaha nahlas.Na vaši otázku můžu říct jediné.Ani se nesnažte, ani nedělejte mrtvého brouka. Dejte mu jen jasně najevo, že pokud by chtěl vaši pomoc, jste tu i s ochotou s ním věci probírat, stát vedle něj. Jinak, Jeneto, si myslím, že bude dlouho trvat, než se stane mužem, schopným poskytnout harmonické partnerství.Je zlomený, nevyrovnaný,psychicky křehký.Jestliže má někdo maminku jako dvojče, není to opravdu dobrá startovací dráha pro vyváženost vztahu.Jsem v tomto směru skeptik.
26.2.2006 20:02
OTÁZKA:
Dobrý den.můj dobrý kamarád má s bývalou problémy.Ona před rokem odešla s jiným,pak se rozešli a teď každý den mu volá a chce se vrátit.Kamarád pořád neví,něco jsme spolu měli,ale mají holčičku a on o ni nechce přijít a já nemůžu být druhá v pořadí,tak jsem to ukončila,ale nejde to a trápím se. On je teď z toho všeho ještě víc zaraženej a myslel si, že já asi nezávazně s ním budu.Je tam ta bývalá a ta nezná meze a pořád tlačí.Nevím, co si mám myslet a díky za odpověď
Bety
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Bety.Vy ale přeci nestojíte o nezávazný vztah. Buď se pokuste si vybojovat své místo na slunci, nebo z toho "vztahu - nevztahu" vycouvejte.Nemám pocit, že by vám váš "dobrý kamarád", jak ho nazýváte, mohl v této fázi poskytnout to, co vy hledáte.On hledá sám sebe - jak v roli partnera, tak v roli rodiče, vy hledáte lásku,která bude pro vás...
27.2.2006 23:00
OTÁZKA:
dobry den preji,navazuji na svou otazku,na kterou jste mi odpovedela 18.1.2006 a za coz vam dekuji.potrebuji ale zase poradit ,jak to dal resit.manzelka ten trilety mimomanzelsky vztah pry ukoncila,ale jiz to budou dva mesice a zatim nas vztah se moc nikam nepohnul.vetsinou ona prijde z prace,udela jidlo detem a pak si lehne k televizi a usne.nic se ji nechce,cokoli navrhnu - lyze,bazen,vylet-tak jede s nama,ale jako bez duse.snazim se ji venovat,prestoze ja sam jsem na dne,ale pripada mi ,ze ma pritomnost ji spise leze na nervy.kdyz se ptam,co mam delat,tak sama nevi a rika,ze cim vice jsem vedle ni a vi ,jak mi ublizila,tak tim vice ji to tahne k jejimu milenci a ze se mnou zustala jen kvuli detem.byli jsme spolu u psycholozky,ktera mi rekla ,ze tim,ze manzelka mela vsechno(zdrave deti,volnost,domek,penize,auto,praci jako konicka,atd.)chtela zkusit neco vic a nasla si milence.a ze musim byt trpelivy ,sam sebou a ze to cas vyresi.zena ale je stale smutna,kazdy den mi dava najevo ,jak to uz nepujde a od jeji sestry vim ,ze ji rika,ze to asi nevzladne.antidepresiva odmita a nechce uz ani k psycholozce,protoze to je pry nanic.jinak pred prateli a detmi se chova vesele,ale jakmile jsme sami,tak je bez zivota.chci se zeptat,co mam delat.jestli ji mam dal nutit k vyletum s detma,nebo jestli si ji nemam moc vsimat,jestli mam delat jakoby nic ,kupuji ji kvetiny,posilam zamilovane smsky,nic nevycitam, nenaleham a snazim se byt trpelivy.ale jak to muze trvat dlouho?jak se mam chovat?
opět Tomáš
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Tomáši.Omlouvám se, že v tom množství otázek nestíhám nyní dohledat tu vaši první z ledna, budu tedy reagovat na to, o čem hovoříte nyní.Víte, pokud byla vaše žena opravdu zamilovaná do svého přítele, a ukončila vztah zejména s ohledem na rodinu, není v ní tento vztah ukončen ještě citově.To nejde ze dne na den, chce to opravdu čas.Navíc - ztráta tohoto vztahu ještě více možná potencuje jeho sílu.Neopustila jej kvůli tomu,že by ho přestala mít ráda,ale z racionálních důvodů.To je můj předpoklad...Vrátit se plně k dětem a být s nimi veselá není tedy tak těžké, jako vrátit se plně k vám, se vším všudy. Tomáši, zkuste to pochopit, ženě to odpustit,ale - hlavně budete muset být trpělivý.Jak to popisujete, vaše žena by asi byla zralá na podpůrnou antidepresivní léčbu ,ale to musí být její rozhodnutí.U ní probíhá oddělování se od přítele a pomalý návrat k vám.Z toho vycházejte při zvažování toho, jak k ní máte přistupvat.Vy se nyní snažíte tak moc, že "zabíráte více prostoru", než je ona schopna zvládnout. Buďte příjemný a vlídný,to rozhodně ano, ale iniciativu pro společné akce nechávejte na ní. Zkuste si spolu docela normálně popovídat o tom, co by od vás potřebovala, aby to bylo snazší.Třeba vám řekne sama, že ji nyní příliš zaplavujete pozitivními stimuly, že byste se měl držet více zpátky.Můžete si o tom s vaší psycholožkou popovídat i vy sám, ona zná vaši ženu i okolnosti trvání vztahu a jeho rozpadu.Nebojte se,určitě vše dobře dopadne,jen to bude trvat déle, než jste předpokládal.Vaše manželství může být v budoucnu i lepší, než bylo předtím.
28.2.2006 7:25
OTÁZKA:
Dobry den, mam problem, se kterym si uz vazne nevim rady. Po 2,5letem manzelstvi mi manzel oznamil, ze se chce rozvest. Je fakt, ze nas vztah nebyl vzdy prochazka ruzovym sadem, ale milovali jsme jeden druhyho, byli si verny, koupili si pejska a planovali budoucnost. Manzel ted rika, ze pokazdy, kdyz jsem neco provedla, ukrajovala jsem kus z nasi lasky a on porad trpel a ja nereagovala na jeho pocity a ted po poslednim incidentu, kdy jsem prisla pozde domu, rekl, ze pohar pretekl a uz nemuze dal. Uz dva tydny se snazim ho presvedcit, ze jsem si vse uvedomila a at sve rozhodnuti jeste prehodnoti. Opravdu jsem si uvedomila az ted, jak jsem na nej byla oskliva, ale pry uz je pozde. Nejdriv rikal, ze potrebuje cejtit, ze se snazim a kdyz se ted snazim jako blazen udelat vsechno skvele, rika, ze uz je opravdu konec, at se na to vykaslu, ze delam vse zbytecne. Chce at se odstehuju, abychom se nevidali a ja si nemyslela, ze se to da jeste zachranit. Zkousela jsem opravdu vsechno, uz ale propadam zoufalstvi, cely dny probrecim a on je jako skala. Proste uz se mnou nechce byt. Zjistuju, ze pred temi 2tejdny potkal holku, se kterou si ted rozumi, vypravi si vzajemne svy problemy a proto se asi ode me tak rychle odpoutal. Vim, ze mezi nimi neni nic vic, ale tohle podle me naprosto staci, aby se zbavil myslenek na me. Kdyby ji nepotkal, mel by cas na premysleni a mozna by se s nim dalo domluvit, jak budeme pokracovat, ale takhle?? Poradte mi prosim, co s tim, nebo bolesti zesilim. On je moje osudova laska a vzdy byl ten nejhodnejsi manzel na svete. Prece neni mozny, aby se takhle radikalne rozhodnul a znicil tak moje sny, nase plany, nase manzelstvi. Nikdy jsem se necejtila tak mizerne, jako bych umirala zaziva.
Dekuji M.
Marketa23
ODPOVĚĎ:
Milá Markéto,nevím, čím vším jste manželovi ubližovala,čím jste postupně "ukrajovala kusy" z jeho lásky k vám, v čem spočívalo to, že jste na něj byla "ošklivá". Ale to, že říká, že se v něm vše zlomilo, může být pravda a jeho potkání nové slečny je patrně jen důsledkem jeho dlouhodobějšího strádání ve vztahu (?).Hlavně nevím, co teď cítí k vám, jak to má v začínajícím vztahu k ní.Jestliže ale avízuje,že by chtěl,abyste se na nějakou dobu neviděli, měla byste to asi respektovat.Neberte to jako definitivní prohru, spíš jako šanci.Nechcete si zkusit domluvit nějaký čas,pravidla mezidobí s tím,že on by od vás jasně věděl, že jste až nyní pochopila své chyby a velmi stojíte o změnu,neboť jej milujete? On určitě chyboval též, vždy je to na obou partnerech. Markétko,nevzdávejte to, ale běžte na to jinak.Více vám takto na dálku poradit nemohu, ale doporučuji vám vše probírat postupně s psychologem, možná spíše s mužem, který vám bude nastavovat zrcadlo mužského úhlu pohledu.
28.2.2006 8:20
OTÁZKA:
Paní doktorko, jsem ráda, že jsem tady našla Vaši poradnu a zkusím se zeptat spíš možná pro Vás obecně, ale přesto zcela pro mne zásadní věc. Je mi 35, jsem rok rozvedená. Můj bývalý muž (40) byl fajn člověk, přesto mne-nás „zradil“ v dost nevhodnou chvíli. Nemůžu mít děti přirozenou cestou, šance je pouze umělým oplodněním. S mým ex jsem jedno podstoupila, bezúspěšně. Pak jsem byla na druhém pokusu. Ve chvíli, kdy tam ale měl být i on, si to na poslední chvíli rozmyslel a nepřišel. Veškerá vystimulovaná vajíčka jsem byla nucena dát do dárcovského programu. Ex mi to zdůvodňoval, že by to byla z jeho strany nezodpovědnost počít dítě do této ekonomické nejistoty a vzhledem k jeho věku. Škoda, že to neřekl dřív, než jsem vše podstoupila. Naše manželství skončilo, nedokážu žít s tak sobeckým mužem, kterému bych už nemohla věřit. Vždyť hazardoval s mým zdravím. A život bez dětí si zatím neumím představit. Možná, že nebudu mít nakonec štěstí se dožít vlastních potomků, ale žádný chlap mi za to nestojí, se jich dobrovolně předem vzdát. Před 3 měsíci jsem se seznámila s příjemným mužem. Nyní ale při diskuzi opět řekl, že by v jeho věku (41) bylo nezodpovědné mít děti. Paní doktorko, myslí to ti muži vážně nebo jsem měla “štěstí“ na sobce, kteří si nechtějí komplikovat život a ke štěstí jim stačí teplá plotna a peřina. Nebo shovívavým zacházením změní postupem času názor? Mně už ale moc času nezbývá. Díky za Váš názor. Přeju hodně úspěchů.
Janinka
ODPOVĚĎ:
Milá Janinko,to, že vás zradil bývalý manžel v tak zásadní chvíli, ačkoli jste byli domluveni a jistě jste měli vše mnohokrát prodiskutováno včetně vašich možných zdravotních rizik, neznamená, že jsou všichni muži sobci, kteří se obávají ekonomické zodpovědnosti za rodinu.Nevím, možná se on zalekl opakovaných pokusů a komplikací, on asi o dítě tolik nestál,jako vy.V druhém případě si myslím, že jste asi otevřela toto téma předčasně a váš partner se zalekl té rychlosti, cítil to od vás jako tlak?Zkuste si zrekapitolovat formu, jakou jste při rozhovoru s ním na toto téma použila. Já si myslím, že byste si neměla hledat nyní partnera za každou cenu s tím, že hledáte otce pro své dítě.Počkejte si na to, až někoho potkáte, s kým dítě budete toužit mít,pak bude vše jiné.V 35 letech máte pořád ještě čas,ne? Nemyslete si, že to zlehčuji, chápu, jak vám je...
28.2.2006 8:30
OTÁZKA:
Paní doktorko, je mi 41,jsem skoro 20 let vdaná máme 2 děti (18,16).Asi před 6 lety jsme začali prožívat fnanční krizi-manželovy neúspěchy v podnikání,následně exekuce, protože nesplácel dluhy, potom mu zaměstnavatel asi rok neproplácel mzdu.Muž se prostě dostal do krize, kterou ale nijak zvlášť neřešil. Pracovala jsem proto ve 2 prac. poměrech, abych utáhla domácnost, s financemi mi pomáhala matka. Muž se uzavřel, nekomunikoval, neměl o nic zájem, ani o děcka. V současnosti splácí dluhy, které si půjčil u příbuzných, má práci, takže na domácnost mi něco málo přispívá. Bohužel si zvykl na to, že vše zvládám a hodně zpohodlněl. Očekávám od něho víc, několikrát jsme spolu o tom mluvili, ale bez výsledku. Také jsme byli v poradně, ale muž odmítl další návštěvu. V současnosti komunikujeme hrozně málo, vlastně je to tichá domácnost. Ztrácím energii toto řešit, taky jsem musela zanechat druhé práce, protože jsem začala mít zdravotní problémy, dost mě to vyčerpávalo fyzicky i psychicky.Současně práce mě ale uspokojuje, protože jsem si našla slušné místo v soukr. firmě. Žijeme sice spolu, ale vlastně vedle sebe. Před 2 lety jsem měla sepsanou žádost o rozvod, ale nakonec jsem to stáhla, protože jsme se dohodli, že to ještě spolu zkusíme. Nevím, jestli jsem neudělala chybu. Mám pocit, že musím být odpovědná ne za dvě, ale za tři děti.Chtěla bych žít a ne přežívat a nevím jak z toho ven.
Andrea
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Andreo.Jste to vy,kdo rozhoduje o svém životě, ví, jak si jej představuje, jaká má očekávání od svého životního partnera.Chápu, že jste vyčerpaná, cítím, že jste si přestala svého muže vážit. Dostal od vás šanci,ačkoli jste již byla na dně,kterou asi přijal s přílišnou samozřejmosti(?)Chce se vám ještě znovu "pohnout" s manželem tak, aby pochopil vážnost situace a ohrožení jeho manželství, tzn.,chcete ještě bojovat? Nebo už je ve vás vše přelomeno nenávratně? Až si odpovíte na tuto otázku, můžete se podle toho zachovat...
28.2.2006 8:38
OTÁZKA:
Dobrý den.Před více jak dvěma lety jsem se seznámila s mužem,s kterým jsme začali žít,on v té době odešel od bývalé partnerky a dítěte.Prý to nefungovalo a já byla jen urychlením tohoto.Velmi jsme se milovali,myslím,že to bylo vzájemné.Nastěhoval se do mého bytu,bylo to mé přání.Udělali jsme zde nějaké úpravy apod.Po nějaké době mi začal partner tvrdit,že se zde necítí dobře,že si připadá stále jak na návštěvě,že nikdy u nikoho nebydlel,že se mu byt nelíbí,hledal různé příčiny,co je špatně.Přitom k tomu nebyl nejmenší důvod.Snažila jsem se mu poskytnout co nejlepší zázemí a domov a on toto ani nepopíral.Začal shánět jiný byt a trval na přestěhování.Já ani syn jsme nechtěli,z různých důvodů.Vyvrcholilo to jeho odstěhováním do garsonky,kterou si v průběhu našeho vztahu pořídil.Já z toho byla velmi nešťastná,protože jinak náš vztah fungoval bezvadně po všech stránkách.Řekl mi,že není konec,jen chce bydlet sám.Já jsem po tomto chtěla přistoupit na jeho přání,protože s ním chci žít,ale to už je prý pozdě,když to nebylo spontánní.Týden po odstěhování jsem ho šla navštívit a za dveřmi jeho bytu jsem slyšela,že je tam s jinou ženou.Byla to žena s kterou se seznámil na dovolené,kde byl sám,krátce před odstěhováním.Tvrdí ale stále,že to nebylo důvodem jeho odchodu.Myslela jsem tedy,že je konec,psychicky jsem na tom byla velmi špatně.On mě ale stále kontaktuje,někdy spolu trávíme víkend,scházíme se,voláme si,píšeme,několikrát jsem přespala i v jeho bytě a je mezi námi i sex.Zároveň ale má tu novou ženu,ona za ním dojíždí z jiného města,vidí se tedy jen o víkendu.O mě vůbec neví,je to o 11 let maldší,svobodná,bezdětná žena.Myslím,že je do něho velmi zamilovaná.Když chci s partnerem o ní začít mluvit,odmítá to,říká ať to neřeším.Přitom je na mě stále hodný,pozorný,pomáhá mi.Mně to velmi vadí a trápí,ale zároveň vztah nedokážu ukončit,říkám si,že budu ještě bojovat,protože ho stále velmi miluji.Je to ale vyčerpávající a náročné a hlavně mám pocit,jestli je to vůbec k něčemu.Respe
[tato otázka byla zkrácena]
Marie (39)
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Marie. Nevím, nechci vám brát naději, ale mně připadá další vztah s vaším přítelem spíše neperspektivní,než naopak.Myslím si, že je nevyrovnaný,nevyzrálý, stálý hledač něčeho nového.Asi neumí být úplně spokojený v jednom vztahu, investovat do něj vše.Chápu, že se mohl cítit v již zaběhnuté a vybavené domácnosti jako host, byť se podílel na nějakých úpravách.Ale to asi nebude pravým důvodem jeho odchodu od vás.On neví, co chce.To je jen můj skeptický pohled zvenčí,který se ale vůbec nemusí krýt s realitou
28.2.2006 8:44
OTÁZKA:
Dobrý den,chtela bych poprosit o vas nazor na vzath,ktery mam.Je nam obema 30,bezvadne si rozumime,mame podobne konicky ale jediny problem je,ze muj pritel je Nemec.Zatim se navstevujeme kazdy vikend a vsechny volne chvilky,protoze vsak takto dojizdime takrka rok,mame oba potrebu to nejakym zpusobem vyresit.Pritel by si me chtel vzit,ale celkem logicky by se mnou pred tim chtel nejakou dobu zit.Vcelku ani neni proti prijit pracovat do CR,ale samozrejme radeji by zustal v Nemecku,kde nema strach z jazykove bariery a vetsi jistotu,ze se o mne dokaze postarat.Ja nemecky mluvim velmi dobre a on mi nabidl,ze u neho muzu zustat " ze jsem pozvana ".Jenze to je ten problem,zde mam velice dobre misto,byt,jsem nezavisla a obavam se,ze moje financni zavislost by mohla byt casem problem...Chtela bych ten cas vyuzit na studium nemciny a popr. i neceho dalsiho,pokud budu mit stesti najit i treba nejakou brigadu,ale trvala prace je zrejme tam pro mne
bez sance.Bojim se,aby nas vztah tim ze zustanu doma neutrpel....nechtela bych o pritele prijit,protoze je to jediny muz v mem zivote,ktery se o mne laskyplne stara a dokonce je pro neho dulezite,abych byla stastna....mam strach,jestli celou situaci dokazeme zvladnout ?
Betule
ODPOVĚĎ:
Milá Betule,vaše obavy jsou adekvátní situaci.Finanční závislost na partnerovi, jste-li zvyklá být dlouho nezávislá,může být opravdu problém, zvlášť v cizině,kde nemáte svůj okruh přátel, rodinu a musela byste si vše pomalu zovu vytvářet.Záleží na tom,jak moc je vaše nezávislost pro vás podstatná pro život.Ale na druhou stranu to zase až taková "Sophiina volba" být nemusí (láska nebo nesamostatnost, ztráta dobré práce). Z čeho vycházíte už dopředu, že trvalá dobrá práce v Německu je pro vás nerealizovatelná? Nevím, rozhodnutí je na vás, ale když to nezkusíte, můžete si to celý život vyčítat.Na druhou stranu, když to zkusíte a zjistíte, že je to nepřekonatelný problém, můžete se vždy vrátit do republiky, ne?:-)
28.2.2006 8:53
OTÁZKA:
Pokud dovolíte,rád bych reagoval na příspěvek pana Weidnera. Nevím v jaké "kulturnější a vyspělejší cizině" vlastně žije,proto se možná pletu,ale připomíná mi to Spojené státy. Místo,kde sice není oficiálně místo pro fyzické násilí na dětech,ale ne kvůli vyspělosti společnosti,spíše kvůli "extrémní převyspělosti práva". A podle toho tamní společnost vypadá-z dětí vyrůstají sebevědomí (tzn.přehnaně sebevědomí a nafoukaní) lidé,kteří mají pocit,že jen jejich světonázor je správný,bez ohledu na regionální souvislosti. Děti,které po sobě střílejí ve školách. Děti,které neuznávají autoritu učitelů,protože mají pocit,že mezi jejich "práva zaručená ústavou" patří i právo vyrušovat při hodině. Děti,ze kterých vyrůstají nezodpovědní dospělí,kteří se při záplavách starají jen o sebe,nechávajíc bez výčitky za sebou staré a nemocné,psy i kočky. Ovšem ano,chytí se za srdce,když slyší hymnu,to umí. Sám jsem v dětství několik tělesných trestů absolvoval,a to od otce i matky. Je pravdou,že otec byl někdy přehnaně agresivní,což vyústilo v rozvod rodičů (z důvodu nevěry,nikoli agrese). Ale je také pravdou,že za těch několik pohlavků jsem dnes mamince vděčný,protože vím,že jsem byl pěkné kvítko a věřím tomu,že právě těch "několik pohlavků" pomohlo zabránit vlastnostem,které bych dnes měl jen velmi nerad a které vidím u lidí v mém okolí. A nemyslím si,že bych byl kvůli několika pohlavkům nějak postižený,že bych byl nesebevědomý anebo neuměl diskutovat a argumentovat. Souhlasím s tím,že je nutné jít cestou postupnou,nikoli "ode zdi ke zdi". Se špatnou by pochodil ten,kdo jakýkoli prohřešek dítěte trestá trestem tělesným. Ale podle mého názoru se špatnou pochodí i ten,kdo extrémní chování chce řešit pouze diskusí. Jen pro úplnost dodávám,že sám zatím děti nemám a pokud to bude možné,budu je již od prenatálního věku obklopovat láskou a pozorností. A pokud to možné nebude,pokud zdědí některé "geny kvítka" po tatínkovi,vystříhám se reakcí svého otce,ale použiji metody mé matky.
Honza Pěkný
ODPOVĚĎ:
Milý Honzo, nemám co dodat...:-)
28.2.2006 8:55
OTÁZKA:
dobrý den paní doktorko, moc děkuji za odpověď. sice to není to, co jsem chtěla slyšet, ale zkusím se Váší radou řídit, jen nevím, jak na to.
Iveta
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Iveto, můžete mi připomenout, kdy jsem odpovídala na váš dotaz, abych si jej i mou odpvěď mohla zpětně dohledat? Děkuji.
28.2.2006 8:56
OTÁZKA:
Prosím,poraďte mi co mám dělat s manželem.Před půl rokem prohrál v sáz.kanceláři pro mě docela dost velkou částku.Pohádali jsme se,věřila jsem mu,že chodí sázet pouze malé částky.Nyní opět sází a já nevím jak mu to zakázat.Hádáme se jen kvůli sázení.Mám ho moc ráda a máme spolu děti,kterým bych lepšího otce pro ně těžko sháněla.Co s tím - pořád sleduje výsledky.
anonym
ODPOVĚĎ:
Dobrý den.Nemáte jinou možnost, než "položit manželovi nůž na krk".Nemá cenu se hádat,ale zůstat nakonec u tolerance k němu, je-li již na sázení závislý. Měla byste trvat na tom, že navštíví psychoterapeuta,s nímž vše probere, pokud se toho nedokáže vzdát sám.
28.2.2006 9:00
OTÁZKA:
Vážená paní Jitko, chtěla jsem Vám velice poděkovat za Váš názor. V mnohém mne překvapil, jakobyste byla jasnovidná:)Je neuvěřitelné, jak se dokážete ponořit a pomoci, přesně Vaše slova jsem potřebovala slyšet. Mnohé jsem si uvědomila, máte úžasnou moc pomoci lidem se kolem sebe rozhlédnout. Kéž se Vám Vaše ochota vrátí v tom na čem vám nejvíce záleží s pozdravem Jeneta.
Jeneta 29
ODPOVĚĎ:
Milá Jeneto, vaše slova mne potěšila a pohladila.Děkuji vám a přeji hodně štěstí.Jitka
28.2.2006 9:11
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko. Obracím se na Vás s prosbou o radu. Mám problém se svými rodiči, kteří nám mluví do života a mě to rozbíjí manželství. Na jednu stranu chápu svoji manželku na druhou nechci být hrubý ke svým rodičům. Svoje rodiče mám co rád a jsem ji za hodně vděčný. Byl jsem "problémové dítě" (potíže se školou - známky a s otcem - oba rodiče jsou VŠ " nesplňoval jsem taťkovi nároky, nízké sebevědomí atd. Rodiče za mnou stále stáli a do něčeho mě strkali. Dnes je mi 30 mám rodinu a syna 1,5 roku. Žijeme sami v bytě ale moji rodiče nám stále mluví do vztahu a věcí ( koupě kočárku, zařízení našeho bytu, mého způsobu života, studia jazyku atd. ) Prostě se ke mě chovají jako k malému. My se s manželkou kvůli tomu hádáme ( mimo toho, že se hádám s rodiči, protože mě to vadí). Mám přece pusu a umím požádat sám o radu, pomoc či názor. je pravda, že nám rodiče pomáhají (půjčili nám na koupi bytu ) a občas nám strčí nějakou tu korunu, ale to je přece neopravňuje k takovému chování. Moje mamka (PhDr.) vždycky říká, že si máme věci vkladu bez emocí vypovídat, ale neumí to a vždycky vybouchne a začne křičet. Vím, že má moc starostí a je unavená ( domek, chalupa, práce, ne zrovna době manželství ( taťka podniká měří věci na peníze a moje mamka jako učitelka málo vydělává, občas si dá víc alkoholu než je zdrávo - až poslední dobou ), babičku (84) a invalidního bratra - který je absolutně odkázán na druhé ( v 50tých letech dostal vinou lékaře špatnou krev - skupina, dostal křeče - srážení krve v mozku a ochrnul). Poradíte mi jak změnit tohle chování mých rodičů?
JC
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,JC .Podle toho,jak popisujete vaše dětství a dospívání, kdy si rodiče zvykli stát za vámi,aby vám pomohli, je poměrně srozumitelné, že z tohoto "vlaku" nedokáží vystoupit, že si nezvykli na změnu vaší role a svých rolí ve vašem životě. Z problémového dítěte jste se stal dospělým mužem, otcem vlastního dítěte. Myslím, že je těžké to přijmout hlavně pro maminku.Nemá šťastné manželství,je stále zvyklá se o někoho starat - ať již jsou to její žáci, nebo babička, invalidní bratr.Ale starat se o vás (předpokládám, že jste jediný syn),to je pro ni něco jiného.Bude to asi i její kompenzace za neuspokojivý vlastní partnerský vztah.Co vy s tím můžete dělat?Hlavní je se nehádat - tím jakoby přecházíte zase do dětské role,do role vzdorujícího dítěte.Musíte v klidu a nějakým srozumitelným způsobem mamince vysvětlit, že to, že priorita je pro vás vaše rodina,není nevděk,ale prostě nová nutná životní etapa.Že ji máte stále rád a jste ochoten jí pomoci, když to bude potřebovat,ale o svém vlastním životě rozhodujete vy společně s manželkou. Můžete si případně dohodnouti nějaký varovný signál, který použijete ve chvíli, kdy bude matka zasahovat do vašich soukromých teritorií - tím můžete zabránit konfliktu dopředu.
28.2.2006 9:28
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko!
Můj manžel má již 20 let diabetes,má problémy, neboť často trpí hypoglykémií a nočními kómaty, ze kterých ho musím dostat.Vůbec nemůže spát sám.Navíc trpí depresemi a léčí se u psychiatra.Pokud chodil do práce, byl stále unavený, v každé práci vyloženě nešťastný.Minulý rok dostal výpoběď z organizačních důvodů a od té doby je doma.Požádal o částečný invalidní důchod, byl mu přiznán a nyní pobírá měsíčně 5000 Kč,je doma, velmi spokojený a vůbec nemá zájem hledat si nějakou práci nebo brigádu.Na mé drobné pobídky
vůbec nereaguje.Do důchodu mu chybí ještě 9 let.Nevím si rady, co s tím dělat.Jsme sice sami, děti už jsou soběstačné,ale přesto se bojím,protože na mě čeká důchod za 4 roky a pak se zřejmě velmi těžko uživíme.Děkuji za případnou radu.
Eva Nováková
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,paní Evo.Moc nevím, co bych vám mohla poradit, neznám atmosféru doma ani formu vašich "drobných pobídek",nevím, jakou podobu mají manželovy deprese.Je pro mne těžké se k tomu vyjadřovat více, ale myslím si, že byste se mohla spojit s jeho psychiatrem a poradit se s ním.
28.2.2006 9:39
OTÁZKA:
Vážená pani Douchová. Pročetl jsem dotazy čtenářů a dovolil bych si Vás požádat o radu. Mám problém ve s manželkou. Je mi 32 a mojí paní 25 oba máme málo zkušeností s dřívějších vztahů. Spolu jsem 4 roky a 2,5 roku spolu bydlíme. Máme krásného a zdravého kloučka 1 rok. Problém je následující. Moje žena poslední dobou „vytahuje ze skříně nějaké kostlivce“
Např: Byl jsem u porodu, celou dobu, jsem se snažil být manželce oporou. Nedávno mi vyčetla, že jsem se po porodu, když ji odváželi na pokuj bavil s porodní asistentkou – předtím, než manželku odvezli na pokoj ( nevzpomínám si o čem to bylo ).
Už předtím než se nám narodil ( už byla těhotná ) Erik mě stále obviňovala, že prý koukám po jiných slečnách, plakátech ( např: na film. Mr. And Mrs. Smith ). Pravda je, že jsem prohlásil, že A. Jolie je sex. symbol náctileté generace ( PC hra Tomb Raider – kdysi jsem si přečetl v jakémsi časopise s PC hrami ) ( mě v té době bylo asi 28 a za můj idol to rozhodně není). Mě se líbí moje žena. Někdy mi připadalo, že je vzteky bez sebe. Používala výraz, že blbě čumím, jukám, chlípný prase, šmírák atd. Taky mi říkala, že už to nebude říkat a jednou mi to všechno odvede. Taktéž jí vadí nahota a „něco víc“ ve filmech, že na to koukám, proč ( u normální filmů ) atd. Je to žárlení? Nikdy jsem se s tím nesetkal a nevím co mám dělat. Nikdy nic takového nedělala. Vše yačalo těhotenstvím a po porodu to pokračovalo. *
Když se někdy díváme na nějaký romantický film tak je tam většinou scéna jak nějaký chlap podvádí svoji manželku – k tomu říká jací jsou chlapy parchanti „ to dokáže jen mužský atd.
Také mě tápí, že musí mýt stále poslední slovo a je často rozčílená když věci nejdou hladce. Taková nikdy nebyla a moc mě to mrzí. Smažím se jí dávat na vědomí, že ji miluji ( občas přijdu dřív z práce, koupím kytičku, romantický večer, pomáhám jí v domácnosti, starám se o Erika, občas něco uvařím, odnesu nákup, noční péče o dítě- přebalování atd. aby nemusela vstávat a mohla od
[tato otázka byla zkrácena]
Pavel
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Pavle.To,co popisujete u vaší ženy, je skutečně projevem žárlivosti již mimo normu.Ale zajímavé je, že zpočátku taková nebývala. Jestli tomu dobře rozumím,začalo to až v době těhotenství a po narození Erika.Cítila se době gravidity vámi nějak opomíjená? Např. v sexuálním životě?Jak snášela své tělo v době pokročilého těhotenství?Je to složité a křehké období pro ženu, spojené nejen s hormonální disbalancí a tomu odpovídající psychickou křehkostí, labilitou,ale i s přijetím svého měnícího se těla, strachem z toho, že není sexuálně přitažlivá.Upravila se jí původní váha po porodu brzy ? Oceňujete ji dostatečně nejen jako matku, ale i jako ženu?Nevím, napadají mne jen otázky, na něž si musíte odpovědět sám.Žárlivost má většinou příčiny v nedostatku vlastní sebeúcty.Vaše žena má obavy, že není tak žádoucí, jako jsou dokonalé (postavou) herečky.Není schopna se s nimi srovnat, je to její vnitřní problém, s nímž byste jí snad mohl pomoci tím, když jí budete v tomto smyslu skládat poklony,dávat najevo, že vás jako žena zajímá, vzrušuje.Pokud by to nepomohlo, měli byste navštívit spolu psychologa a rozebrat to více na konkrétních příkladech.
28.2.2006 13:41
OTÁZKA:
Paní doktorko,mám skoro dvouletý vztah s o pět let mladším mužem.Před ním jsem měla skoro 4-letý vztah,který ztroskotal na fyzickém ubližování,jinak nebyl špatný,ale jsem ráda,že je to za mnou.Nechtěla jsem navazovat další vztah,chtěla jsem pauzu.Pak mi do cesty přišel můj současný přítel.Přespává u mě tak 4x do týdne.Letos končí studium na VŠ.Já pracuji,mám svůj byt a 5-letou dceru.Letos se pokouším o přijetí na VŠ.Možná je to ve mně,ale já bych nejraději volný čas trávila s ním, ale on se raději věnuje sportu.Když dojde k nějaké rozepři,tak řešíme,co kdo požaduje,ale nikdy se z jeho strany jeho slibů nedočkám. Mě nebaví volný vztah,ráda bych partnera,který mi pomůže v domácnosti,který bude při mně stát skoro vždy,když to budu potřebovat. Myslíte si,že vztah s mladším partnerem může mít budoucnost? Nebo se snad může změnit až začne pracovat?Nemám náladu hledat dalšího partnera. Poraďte,jak ho trošku nabudit?Nechtěla bych ho ztratit.Moc děkuji.
Zuzka(28)
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Zuzko.Problém vás dvou nespočívá tolik v 5letém věkovém rozdílu,jako v rozdílu,vyplývajícím v odlišném životním stylu,rozlišných prostředích,prioritách.On je student,žije ve svém prostředí, k němuž patří více, než pevně sevřený vztah, zábava,sport,hospůdky apod. Je obklopen lidmi,kteří to mají stejně,on je jejich součástí. Nijak se to nevylučuje s láskou k vám, jen potřebuje být rozvolněný,určovat si svůj čas sám, mít pocit svobody. Vy jste zaměstnaná, matka 5leté dcery.Žijete v jiném světě, než on, zákonitě máte jiné představy.Navíc máte za sebou zklamání z předchozího vztahu, potřebujete oporu,jistotu,zázemí,pocit bezpečí.Zkrátka - vaše hodnotové systémy se odlišují díky životním zkušenostem, ne obecně díky věku.Jak ho nabudit?:-) Já nevím, co je platformou vašeho vztahu, co má on na vás rád, co pro něj znamenáte.A ani nevím, co vás přitahuje na něm.Pak mohu být těžko dobrým konkrétním rádcem.Myslím, že byste mu měla svobodu poskytovat s tím, že tam budou nějaké mantinely.I on by měl něco umožnit vám.Měli byste trávit ve společnosti čas spolu vy dva.Mělo by to být vyvážené,ale to je o vaší komunikaci mezi sebou.Povídejte si o tom ve chvílích pohody, neměla byste na něj startovat výčitkami.Udělejte si spolu nějaký kontrakt ,který bude vyhovující pro oba dva:-)
28.2.2006 13:54
OTÁZKA:
Dobrý den, 3roky jsem chodila s klukem kterého jsem moc milovala a stále ještě miluji.Ale před nějakým časem jsem se rozešli teda spíš já.Náš problém je sexuálního charakteru.Máme v tom oba asi problém.Oba se moc milujeme ale když se spolu chceme milovat tak nám to nějak nejde.Na začátku je to takové hezké povídme si mazlíme se a když už to začne být vážnější tak se prostě nemůžu nějak vžrušit.Když jsem mu to řekla tak se snažil déle se semnou mazlit a tak.To pomáhalo nakonec jsem se vzrušila.Ale kamenem úrazu bylo to že on byl zase moc brzo on to prostě dlouho nevydrží.Já vim že za to nemůže oba nás to moc mrzí ale nevim co mám dělat.Ze začátku to bylo všechno v naprostém pořádku ale poslední rok a půl už to prostě nešlo.Proto jsem se sním nakonec rozešla a našla si jiného partnera.s tím bylo všechno v naprostém pořádku sex byl uplně dokonalý. Jeho hlavně zajímalo jestli jsem měla orgazmus byl ohleduplný vždy na mě počkal byla jsem klidně 2 ale i 3 krát za sebou a on byl třeba až potom prostě to dokázal vydržet a to bylo hezké.Ale nemiluji ho tak jako toho prvního.Oba se k sobě chceme vrátit ale když jsme to zkoušeli tak jsme se oba jen hádali jen kuli tomu zatracenému sexu.Chtěla bych bejt sním ale nevim co mám dělat připadám si jako kdybych za to všechno mohla jánevim co mám dělat chci bejt sním poraďte mi prosim děkuju Lenka
Lenka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Lenko.Nemučte se pocity viny,že za váš nesoulad můžete vy.Předpokládám, že váš následný partner byl sexuálně zkušenější,ať se to týče techniky, nebo postoje k milování vůbec.Pro něj bylo zdrojem vzrušení vaše vzrušení,dokázal sám se sebou více pracovat i v oddalování svého vyvrcholení.Chce to jak zkušenosti,tak zralost v tomto smyslu slova. Myslím si, že pokud se k sobě chcete vrátit se svým původním partnerem, nesmíte si udělat z intimního života strašáka s pocitem, že to asi zase nepůjde, nesmíte se kvůli tomu hádat.Tím se bude on stále více obávat svého selhání, toho, že vás neuspokojí,a určitě to nepovede k úspěchu. Zkuste si zpočátku sex odpírat, spíš se spolu jen mazlit a při chvílích před vrcholem vše oddálit. Nechte jej,ať poznává spolu s vámi vaše potřeby, erotogenní zony, udělejte si z toho zpočátku jen příjemnou hru.Pokud jeho orgasmus přijde dříve, může vás dovést k témuž i jinak,ne? Myslím si, že podstatné je to, že oba k sobě cítíte lásku a nechcete o sebe přijít, to je dost podstatný motiv...
28.2.2006 15:24
OTÁZKA:
Dobrý den, 3roky jsem chodila s klukem kterého jsem moc milovala a stále ještě miluji.Ale před nějakým časem jsem se rozešli teda spíš já.Náš problém je sexuálního charakteru.Máme v tom oba asi problém.Oba se moc milujeme ale když se spolu chceme milovat tak nám to nějak nejde.Na začátku je to takové hezké povídme si mazlíme se a když už to začne být vážnější tak se prostě nemůžu nějak vžrušit.Když jsem mu to řekla tak se snažil déle se semnou mazlit a tak.To pomáhalo nakonec jsem se vzrušila.Ale kamenem úrazu bylo to že on byl zase moc brzo on to prostě dlouho nevydrží.Já vim že za to nemůže oba nás to moc mrzí ale nevim co mám dělat.Ze začátku to bylo všechno v naprostém pořádku ale poslední rok a půl už to prostě nešlo.Proto jsem se sním nakonec rozešla a našla si jiného partnera.s tím bylo všechno v naprostém pořádku sex byl uplně dokonalý. Jeho hlavně zajímalo jestli jsem měla orgazmus byl ohleduplný vždy na mě počkal byla jsem klidně 2 ale i 3 krát za sebou a on byl třeba až potom prostě to dokázal vydržet a to bylo hezké.Ale nemiluji ho tak jako toho prvního.Oba se k sobě chceme vrátit ale když jsme to zkoušeli tak jsme se oba jen hádali jen kuli tomu zatracenému sexu.Chtěla bych bejt sním ale nevim co mám dělat připadám si jako kdybych za to všechno mohla jánevim co mám dělat chci bejt sním poraďte mi prosim děkuju Lenka
Lenka
Na tuto otázku odmítá dotazovaný odpovídat
OTÁZKA:
Je mi 22 let,s pritelem chodim uz 4 roky. muj problem je v tom, ze uz me vubec nepritahuje. myslela jsem si, ze jen nemam chut na sex, ale nedavno jsem poznala jednoho muze, ktery me dokaze zase vzrusit. Mam pocit, ze nechut k sexu k memu priteli je jen psychickeho puvodu. Mam pravdu? Ma vubec cenu udrzovat takovy vztah? dekuji za odpoved
anezka
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Anežko.A máte vy chuť tento vztah udržovat? Milujete jej, a máte problémy "pouze" v chuti na sex se svým přítelem?Nebo už vnímáte váš vztah celkově za vyprchalý? Kdybyste chtěla o vztah vás dvou ještě bojovat, můžete pro oživení intimního života jistě něco udělat - vy dva spolu.Ale mám spíš pocit,že chcete jít dál,potkat někoho dalšího,něco nového.Fakt je, že partnerství bez kvalitního sexuálního života je partnerství napůl, zvlášť ve vašem věku...:-)
1.3.2006 10:30
OTÁZKA:
Dobrý den
Chtěl bych znát jasné argumetny, proč nebýt nevěrný. Potřebuji to do školy a spekulací a názorů je hodně. Já však mám argumentovat. Mužete mi pomoct?
Děkuji
Tomáš Krul
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Tomáši.Omlouvám se, ale rozsah odpovědi na takto položenou otázku vysoce přesahuje možnosti této poradny - je to téma na knížku,kde by byly vzneseny argumenty pro i proti s konkrétními příběhy jakožto ilustrací. Zda je nevěra destruující pro vztah, nebo je naopak konstruktivní,záleží na každém životním příběhu,životním kontextu.Jestli vás zajímá o nevěře něco více, pořiďte si knížku Petra Šmolky Nevěra pro podváděné i podvádějící.Vydala Grada.
1.3.2006 10:35
OTÁZKA:
Dobrý den.je mi 20 let a mám problém s partnerem po 5 letém vztahu nám to nefunguje po sexuální stránce.Už to není takové jako na začátku.Oba se máme rádi a miulujeme se.Ale oba máme problém.Můj problém je takový že mi trvá dlouho než se před sexem vzruším a partnerův ptoblém ja takový že když se milujeme tak na mě nepočká prostě je moc brzo.Nedokáže to nejak ovládat.nakonec se oba pohádáme a neustále si něco vyčítáme ty hádka jsou nejhorší nevim co mám dělat miluju ho ale nevim jestli má cenu v tom pokračovat.Děkuji
Jana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jano.Jestli ho milujete, má to - podle mne - cenu aspoň zkoušet změnu,než byste to definitivně vzdala.Po 5 letech partnerského života, zvláště, jestli jste spolu od vašich 15 let,vstupuje do intimního života zákonitě stereotyp,pokud se nesnažíte stále o něco nového. Jako se musí zalévat kytka, aby prosperovala,rostla i kvetla, tak se musíte i vy starat o to, abyste si přinášeli stále něco nového.Ať již je to místo, kde se milujete, techniky, situace.Své tělo určitě znáte dobře, i vám samotné trvá dlouho, než se vzrušíte?Problém se vzrušením máte vy, partner naopak.Vzhledem k jeho předpokládanému věku bych čekala, že první vyvrcholení,které může u něj nastat rychle, může vést k tomu, že to další je možné za krátkou dobu znovu a při něm vás již může uspokojit.Zkuste se sebou prostě více experimentovat, berte to jako něco, nač se spolu můžete těšit, hlavně se vyvarujte hádek a výčitek.
1.3.2006 10:47
OTÁZKA:
Pro OPĚT TOMÁŠ : Tomáši, to snad nemyslíte vážně, že své nevěrné ženě, která neví co vlastně v životě chce, takhle podlézáte! Zamilované SMS, květiny, dárky... To snad ona by se měla kát. Dělejte se vzácným, odcházejte sám a donuťte ji o sebe bojovat. Opravdu měla asi "úplně všechno", my toto zas tak úplně neoceňujeme, to jste pak za toho HODNÉHO HLOUPÉHO... Promiňte mi tu drsnost, paní doktorka to bude určitě umět říci taktněji a zaobaleněji.
Alena
ODPOVĚĎ:
Aleno, je fajn, že se z této poradny postupně stává i něco jako diskusní forum:-)Každý do toho, jak reagujeme na ten který problém, vkládá své zkušenosti.Podle vaší reakce mám pocit, že se vás problém nevěry a Tomášovy reakce na ni, dotkl na citlivém místě.Já ale jako profesionál musím být nestranná,neznám všechny okolnosti toho, proč Tomášova žena měla jiný vztah.Jednoznačné je, že ji Tomáš má rád a chce ji získat zpět, bojuje svými prostředky, které nejsou takticky úplně OK.Souhlasím, napsala jsem mu to ve své odpovědi:-)
1.3.2006 18:41
OTÁZKA:
PRO Alenu.Mate naprostou pravdu.Ale,ja jsem zil do te doby,nez me zena chtela opustit,dost pestrym zivotem.dost se mi darilo ,firma mi prosperuje,jako konicka mam muziku,kde jsem velice aktivne koncertoval po cele republice,jsem radni mesta,jsem radni skoly,sportovec atd.zena ma take mnoho konicku a zalib.pro okoli jsme vzor idealniho vztahu.jen chci trosku vysvetlit,proč to pro mne byl takovy sok,kdyz mi zena oznamila ,ze odchazi k priteli,ktery je mladsi,svobodny,zemrel mu bratr,otec jeho je gembler a on je navic zženštělí typ.zena citi,jak mu pomuze,jak ji potrebuje,jak pro ni udela,co ona chce.a jelikoz zenu miluji,nikdy jsem neuvazoval,ze bych ji opustil ,mame dve deti (12 a 14) - proto jsem tak zlomenej a zkousim zachranit nas vztah.proto ji davam tak najevo ,ze ji potrebuji.jinak by vse ,co jsme spolecne vybudovali nemelo zadny smysl.o cem pak ten zivot je ?kdyz zensky vzdycky chybi to,co nema a po kazde nevere ,chybe nebo ztraceni duvery, zacinat novy vztah?dekuji nechci.ja nic lepsiho nehledam a ani v okoli pratel a lidi , zadny lepsi nebo idealni vztah nevidim.pocatecni zamilovanost vzdy ochladne a realita zivota je jina ,nez v romantickych filmech.
Opět Tomáš
ODPOVĚĎ:
Milý Tomáši, nemám co dodat, vlastně vaše vysvětlení ani není určeno mně,ale Aleně. Ale mám-li reagovat já, pak mohu jen zopakovat to, co jsem vám psala v našem posledním dialogu přes tuto poradnu.Brzděte v projevech lásky, dávejte prostor své ženě, dejte možnost jí, aby to byla ona,která vás zase začne "dobývat" -aby si vážila toho, že s ní chcete zůstat, aby si vážila VÁS. Ve vašem způsobu obhajoby je vidět nejen to, že jste zlomený,ale i to,že vnímáte své chyby z minula a nyní se je snažíte submisivním, neimponujícím způsobem, napravit.Na druhou stranu je vidět v tom, co píšete Aleně, že jste moudrý a zralý muž.
1.3.2006 18:51
OTÁZKA:
Dobrý den, paní Jitko. Mému příteli je 31 let, seznámili jsme se před více než rokem a osm měsíců spolu bydlíme. Oba již máme bouřlivá léta za sebou, oba máme dobrou práci, jsme klidné povahy, vůbec se nehádáme, výborně spolu vycházíme. Svého přítele velice miluji, je to nejúžasnější chlap, jakého jsem kdy poznala. I můj přítel mě miluje nadevše, vím to a cítím to. Kde je tedy problém? Můj nejdražší byl v dětství brutálně fyzicky i psychicky týrán matkou. Nerad o tom mluví, ale občas máme takové to povídací rozpoložení, kdy zacházíme opravdu hodně do hloubky, a tak mám docela jasnou představu o tom, co v dětství prožíval. Já ho dokážu pochopit a vžít se do jeho pocitů, protože i já byla v dětství týrána matkou. Přesto jsem dnes jinde než on - od šestnácti let jsem asi rok navštěvovala psycholožku a moc mi tenkrát pomohla, změnila mi život a dodnes na ni s láskou vzpomínám. Můj přítel nikdy pomoc nevyhledal a dodnes, přesto že je to vysoce respektovaný, vážený a po pracovní stránce velmi úspěšný muž, trpí občas hlubokými traumaty pocházejícími z dětství, které se projevují pocity, že není dost dobrý, že mě nedokáže udělat dost šťastnou, že se nedokáže o všechno postarat tak, aby to bylo dokonalé. Občas se stane, že má najednou potřebu mi nějak ublížit, říct něco ošklivého, aby mě ranil. Když to udělá a vidí, že jsem z toho smutná, trestá se. Trestá se způsobem, který mi rve srdce – paní Jitko, on třeba mlátil hlavou o zeď. Víte, nestává se to moc často, tak jednou za dva měsíce, ale i to je myslím dost často na to, aby byl důvod podat mu pomocnou ruku. Když to na něj přijde, honí se mu hlavou i myšlenky na rozchod. Prý by mu bylo líp samotnému, než aby trpěl tím, jak je schopen mi ublížit. Opravdu cítím, že prožívá hrozná vnitřní muka, kdykoliv mě nějak raní. Říká, že by mu v té chvíli vyhovovalo, kdybych mu vynadala, jenže jak mám vynadat člověku, od kterého slyším pouze zoufalé volání o pomoc? A ani by to nebylo řešením… Paní Jitko, udělala bych všechno pro to, aby
[tato otázka byla zkrácena]
Erika, 28
ODPOVĚĎ:
Milá Eriko.Právě vy jste asi ten člověk, který díky tomu, že prožíval něco podobného, může nejvíce příteli pomoci.Nechcete jej motivovat k tomu, aby i on navštívil psychoterapeuta? Vám bylo pomoženo včas, nikdy ale není pozdě, pracovat s traumatem,které jsme zažívali v dětství.Pro muže je týrání matkou úplně specifickou záležitostí - ve vztahu s matkou se utváří základ pro vztah s ženami vůbec, je tím podmíněna mužova sebeúcta,citový život.On k vám někdy nechtěně mívá přenosový vztah k matce, je citlivý na něco, co si nemůžete uvědomovat, ani to nijak uchopit rozumově.Když si to uvědomí,trestá sebe, protože se za to nenávidí.Tím se zase více prohlubuje jeho nedostatek víry v sebe.Je to začarovaný kruh.Vy mu můžete pomoci povídáním si o tom všem, i citlivým pochopením,odpuštěním, ale na 1.místě jste jeho partnerka, ne terapeutka.Potřebuje pomoc od nezávislého odborníka.Přesvěčte jej o tom.Moc vám oběma držím palce.
1.3.2006 19:37
OTÁZKA:
Dovolím si svůj dotaz zakončit. Tedy, udělala bych všechno pro to, aby se můj přítel toho trápení zbavil a byl šťastný. Po včerejšku, kdy jsme o tomto všem vedli dlouhý rozhovor, souhlasil s možnou psychoterapií, přesto, že tvrdí, že je to vše v něm tak hluboce zakořeněno, že se bojí, že není možné se toho zbavit. Jsme z Prahy, myslíte, že byste nám mohla pomoci? Děkuji moc za Vaši odpověď. Erika.
Erika, 28
ODPOVĚĎ:
Aha,nevšimla jsem si, že bude pokračování:-) Nevím,jestli to bude v mých silách,ale určitě to můžeme zkusit.Budu-li mít pocit, že by byl vhodný někdo jiný, určitě bych mu doporučila někoho ušitého na míru.Zavolejte na tel.603454953.Jitka
1.3.2006 19:40
OTÁZKA:
Dobrý den paní Jitko, mám přítele (25), kterému před rokem zemřela při nehodě manželka i dcera.jsme spolu od léta. Nedávno mě požádal o ruku a já souhlasila, ale nyní nevím. Je hodný, stará se o mě, ale nikdy mi neřekl, že mě miluje, napíše to, ale neřekne. Občas řekne,že mě má rád. A já se začínám bát, zda nemám být jen náhradou za manželku a také chce samozřejmě děti, tak jestli netouží jen zaplácnout tu díru, co v sobě má. Jinak si nemohu na nic stěžovat. Pomáhá mi v domácnosti, kupuje mi dárky a tak, ale to mě nestačí. A já teď nevím co dělat. Když s ním promluvím, vím, co řekne. Že nejsem náhrada, že mě má rád. Ale já si tím nejsem 100% jistá. Svatbu už oznámil, mezi naše rodiny a známé.
Děkuji moc.Žofka
žofie
ODPOVĚĎ:
Milá Žofie.Těžko mohu posoudit,zda jste pro svého přítele náhrada za tragicky zemřelou manželku a chce rychle pro sebe vytvořit něco nového,co mu vyplní bolestnou ztrátu, nebo nikoli.To je vše tak individuální! To, že vám nedokáže říct do očí "miluju tě", nemusí být o tom, že máte být neplnohodnotnou náhradnicí.Třeba to nikdy neuměl, možná to uměl říct jen své ženě a nedokáže teď to, co cítí k vám, říct nahlas.Možná byste opravdu měli spolu spíše promluvit o tom, zda termín svatby neposunout na delší dobu,abyste se více poznali a byli si oba jistí tím, že to opravdu chcete.Bojíte-li se jeho rychlé reakce, kterou předpokládáte, neargumentujte svými obavami, spíše zodpovědností za vás oba dva.Co myslíte?:-)
1.3.2006 19:52
OTÁZKA:
Dobrý den paní Jitko.
Žiji s manželem již 8 let. Po celou dobu našeho vztahu se táhne problém s manželovou únavou a s tím spojené problémy v sexuální oblasti. Přisuzovali jsme to manželově pracovní vytíženosti a stresovému zaměstnání. A často mezi námi kvůli tomu vznikaly konflikty. Nejprve jsme se to snažili zvládnout sami. Ale nakonec manžel zašel k lékaři a začal se léčit na poruchy erekce. Po různých testech se zjistilo, že je pravděpodobně dlouhodobě nakažený žloutenkou typu C. Nevíme kde a jak se nakazil, protože nepatří do žádné z rizikových skupin. Mezitím jsem léty frustrací a snahy zlepšit náš vztah i sexuální život upadla do depresí, ze kterých se již rok léčím na psychiatrii. Jsem ze všech těch problémů dost unavená a bojím se, že další podpírání manžela a moje frustrace již nebudu schopna snášet. Vím, že bude při léčbě potřebovat moji podporu a já jsem jako jeho žena povinna mu ji poskytnout, ale kde mám brát sílu? Navíc úspěšnost léčby je jen šedesátiprocentní, co když se nevyléčí? Co když se nakazím i já? Nemohu se opřít o své rodiče a on o své také ne. S mými rodiči se občas stýkáme, ale s jeho jen zřídka. Jsme na všechno stále sami. Chtěla jsem rodinu, šťastný život a nakonec jen smůla, trápení a samota. Nevím co mám dělat. Děkuji předem za odpověď.
Irena (29)
ODPOVĚĎ:
Dobrý den.Přemýšlím, co vám na to mohu říct,Ireno.Se spoustou věcí člověk ve svém životě nepočítá.Tak nějak si představujeme,jak bude vše ideální a krásné,málokdy je člověk dopředu připravený na kritické situace, které mohou změnit původně naplánovaný směr našeho životního ubírání se. Máte to těžké oba dva,rodiče vám v tom pomoci nemohou,jste na to vy dva.Zkuste brát život takový,jaký je a najít v něm to dobré.Vy jste v péči psychiatra, snad vám léky pomáhají k psychické stabilitě.Sílu můžete nabrat i přes další věci mimo partnerský život - přátelé, koníčky, práce.Zkuste ji hledat jinde, hledat smysl ve změněném životním plánu.Nikde není napsáno, že se léčba nepovede.60% úspěšnosti je dost.Psychika je v tomto směru nesmírně podstatná - ve prospěch vyššího efektu léčby. A intimní život může být hezký i jinak, i s poruchami erekce lze najít dokonalé uspokojení jinými způsoby... Ireno, držím vám palce, ať to spolu oba zvládnete:-)
1.3.2006 20:31
OTÁZKA:
dobry den, v rijnu 2004 jsem se rozvedla, manzelstvi bylo o nicem, umrelo na komunikaci chybou nas obou. spoustecem rozvodu byl nekdo jiny, ruzove bryle, spolecny zivot v domku, miminko... Ze vztahu se vyklubal manipulator a ja jsem se nechala. Vlivem nizkeho sebevedomi, vlivem krece "jeste tohle zmenim a uz bude se mnou". Posledni urazky byly tak neunosne, ze jsme se v listopadu 2005 s partnerem rozesla. Mam VS, jsem myslim privetiva, otevrena, mam dobre zamestnani, ktere mne bavi. Ale jak manzelstvi tak vztahu po nem jsem dala sebe celou, objetovala jsem se, zadny cas pro sebe, svuj rozvoj, kamaradky, nic. Pece o domacnost, cekani na partnera, to byla napln. Delala jsem to rada. Snazim se ted na sobe pracovat, chodim do STOB a mam ze sebe radost, jak mi hubnuti slusi. V praci je to fajn, lidsky i pracovne. S rodici (rozesli se) vychazim dobre, navstevujeme se, podporuji mne. Mam kamaradky, zname, obcas podnikam nejakou kulturu s nimi nebo je navstevuji. ALE. Neumim byt sama, mam strasny strach z vikendu, kdy je kazdy "s rodinou" a ja zadnou nemam. Mam strach, ze zustanu sama (vim, jen strasak v me hlave), ale neumim si to zakazat, lituju se a tim padem "nevyzaruju pohodu", i kdyz racionalne vim, ze se nic vazneho nedeje. Bojim se mit radost, protoze kdyz jsem ji ve vztahu mela, vzdycky mi ji zkazil. Byla jsem samostatna, tvrda, vedela si rady, mezi lidmi jsem "normalne" oblibena. Ale citim se utavene, smutne. Jak dlouho to bude myslite trvat? Silu hledat noveho partnera t.c. nemam.
Petra, 32
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Petro.Zkuste si pro sebe zanalyzovat, kde se stala chyba.Proč jste si nevěřila, proč jste se chovala přizpůsobivě, neboli submisivně,ačkoli říkáte, že jste bývala samostatná, tvrdá,věděla si se vším rady? Potřebovala jste k samostatnosti mít někoho za zády, nebo to bylo součástí vaší osobnostní podstaty předtím, než jste potkala přítele,kterým jste -z vašeho dnešního pohledu - byla využívána? Já věřím tomu, že musíme vždy stát na svých vlastních nohou,mít svůj vlastní život,práci i zájmy,v nichž se seberealizujeme,které nám dodávají energii,a pokud toto máme, můžeme vytvářet s někým druhým rovnocenný partnerský vztah,jehož součástí je kromě vzájemné přitažlivosti a vzájemného respektu i uchování si svého vlastního autonomního světa. StaLA jste se díky příteli zranitelnou, vraťte se zase sama k sobě, k radosti ze života vůbec, to ostatní, po čem toužíte,přijde samo.-)
1.3.2006 20:45
OTÁZKA:
Dobrý den, s přítelem jsem již téměř 10 let, ofisicálně 5 let, oba jsem se kvuli druhému rozvedli, moje manželství bohužel nefungovalo,jinak by mě ani ve snu nenapadlo, že se někdy rozvedu. V současném vztahu jsem již dosti unavená, dělám stále takovou spojku mezi přítelem a mými dětmi, jsem stále napjatá co bude, dcera je v pubertě a nechává nám to dosti vychutnat.S přítelem jsem chtěla ještě dítě, ale bohužel on nechce, plánovali jsme si svatbu, ale ta se také nekoná, nejsem z těch kdo bych chtěl žít pouze na "hromádce".A začínám být skeptická a bez nálady, v sexuálním životě nám to začlo dosti skřípat, nejdřív to nešlo přítelovi a když jsem se zaměřila hlavně na něj tak to přestalo jít mě. Nevím jak dál, nemám na sebe čas a stále se jenom podřizuji - buď přítelovi nebo dětem.
Miluše, 37 let
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Miluše.Kde se stala chyba, že vaše děti a přítel spolu nevycházejí i po tolika letech? Nepřijímají jej jakožto viníka rozpadu vaší rodiny? V čem je pro vás důležitá instituce manželství? Měla byste pocit větší jistoty? Máte pocit, že vás přítel zklamal, že vám nedokázal a nedokáže dát to, co jste si od tohoto vztahu slibovala? Proč vám začal skřípat sexuální život? Napadá mne po přečtení vašeho dotazu mnoho otázek, které bychom spolu probíraly, kdybychom si mohly povídat osobně. Takto nacházím těžko něco konkrétního pro povzbuzení.Nechcete navštívit psychologa a opravdu s ním vše více rozebrat?Chápu, že jste "umlácená" tím vším, nesplněním vašich očekávání poté, kdy jste absolvovala tak těžkou věc v životě, jako je rozvod,ale musíte začít hledat někde v sobě zase zdroje síly pro sebe, i pro řešení na 1.pohled těžké životní situace:-)
1.3.2006 21:16
OTÁZKA:
dobry den, prosim, poradte mi, co mam delat. Moje sestra (25) ma manzela (29) a ctyrleteho syna. Bohuzel, jejich manzelstvi neklape. Ti dva se znali jen kratce, moje sestra otehotnela v prvnim ci druhem mesici jejich znamosti. Vzali se a vsechno vypadalo nadejne. Ted to ale nefunguje. Mohla byste mi, prosim, poradit, koho bych mohla v Brne kontaktovat aby jim pomohl?
Dekuji, Zuzana R.
Zuzana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Zuzano.Bohužel úplně neznám nynější brněnské psychology, specializované na problematiku partnerských vztahů, ale určitě najdete na internetu nebo ve Zlatých stránkách kontakty na manželskou poradnu.V Brně byla vždy obsazena velmi dobrými odborníky.
1.3.2006 21:19
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, potýkám se s následujícím problémem. Stává se mi, že se dopustím zcela zbytečných lží, např. jdu s nějakou známou chvíli sednout na kávu a doma to manželce neřeknu, v horším případě přímo zalžu (např. že jsem jel z práce přímo domů). Bohužel to došlo tak daleko, že po té co se to provalilo mi už žena nevěří, co hůř nechce žít s člověkem, kterému nemůže věřit. Samozřejmě mi nevěří, že v tom nic jiného nebylo, protože proč bych to v tom případě tajil, že? Jsem zoufalý, že kvůli takovým zbytečným lžím jsem ohrozil náš jinak velmi dobrý vztah. Několikrát jsem si již slíbil, že to už prostě dělat nebudu a pak jsem vždy znovu selhal tudíž mám strach, že selžu znovu. Obávám se, že jsem tím na našem vztahu napáchal nenapravitelné škody, ale přesto všechno se chytám poslední šance. Myslíte, že mi může pomoci řešit můj problém psycholog? Děkuji za odpověď.
brony
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Brony.Pokud si nedovedete odpovědět sám na důvod lží,jimiž kryjete nevinné akce, pak by vám dialog s psychologem určitě pomohl otevřít "zavřená vrátka" vašeho podvědomí.Nevím,co může hrát roli - zda to, že jste musel lhát již v dětství svým rodičům, protože jste se bál jejich trestu, nebo zda máte za sebou zkušenost s žárlivou partnerkou, kde jste byl donucen naučit se úhybným manévrům a´priori. Ale asi za vším bude stát strach z trestu,ať již je adekvátní, nebo nikoli.
1.3.2006 21:51
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko.S přítelem(25 let) jsem chodila tři roky.Po dvou letech vztahu mi řekl,že mě nemiluje,ale že nikoho jiného nehledá a že mu na mě záleží.Zůstala jsem s ním,protože se ke mě choval moc hezky a já citově nikdy nestrádala(celou dobu se choval jako milující partner,jenom to neříkal a mě to nevadilo).Před třemi měsíci jsme se ale rozešli.Prý si zasloužím někoho,kdo mě milovat bude.Můj problém je, že já přítele pořád miluju a když se vidíme,tak skončíme v posteli.On je vždycky strašně pozorný a dělá věci,které dělají lidi,kteří mají rádi.Vždy mi říká,jak mu chybím a že se mu stýská,ale vrátit se nejspíš nechce.Když skončíme v posteli, tak já nevím,jestli se tak chová z vypočítavosti(aby mě dostal do postele)nebo jen jestli nemá jasno ve svých citech a neví,co chce.Paní doktorko,co byste dělala na mém místě vy?Předem děkuji za odpověd, protože já už si nevím rady.Nevím,co dělat.Jestli mu dát čas,aby se rozhodl nebo se s ním už nikdy nevidět.Ještě jednou děkuji a přeji hezký den.
Pavlína,23 let
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Pavlíno.Myslím, že váš partner prožívá svou osobnostní krizi,hledá sám sebe, své potřeby ve vztahu.Neví, co může chtít,možná sám sobě nevěří.Je zodpovědný, prožívá vnitřní konflikt mezi tím, co může dát své partnerce,a co by chtěl dávat.Intimní život s vámi mu ale bezpochyby vyhovoval, nedokáže se jej vzdát.A vy? Co chcete,Pavlíno?Nemyslím si, že by bylo pro vás dobré, dále se s ním stýkat v této podobě, protože se budete trápit. Ptáte-li se, co bych dělala já, asi bych volila variantu dát mu čas na rozmyšlenou,a do té doby se s ním nevidět.Měl by být postaven do situace ohrožení kontaktů s vámi, aby si více pro sebe ujasnil svůj vztah k vám.
1.3.2006 22:06
OTÁZKA:
Dobrý den, vážená paní doktorko,nemám na Vás konkrétní dotaz, jen mě nadzvihl pan Weidner - to byl ten pán,žijící léta v cizině, kterému se příčí občasný výchovný pohlavek. Staré pořekadlo "škoda rány, která padne vedle", už je samozřejmě dávno překonané, ale i sama na sobě jsem v dětství poznala, že mi bylo daleko příjemnější, když jsem občas za nějaké prohřešky dostala pohlavek než nějaké domlouvání a rozebírání situace. To mi bylo tak protivné, jak se říká, člověk by raději jednu držel. Pan Wiedner by se měl jít podívat do našich škol, kam se to dopracovalo. Žactvo nadává učitelům zcela běžně, nejsou výjimkou ani případy fyzického napadení ( to už je fakt paradoxní situace ) a když se učitel nedá, ještě mu přijdou do školy vynadat rodiče. Jestli to je třeba , aby z dítěte vyrost sebevědomý člověk, tak to tedy se máme na co těšit. Moc Vás zdravím a díky za Vaši poradnu .
Zuzana
ODPOVĚĎ:
Milá Zuzano,souhlasím s vámi, co se týče první části vaší reakce na téma "výchovných pohlavků".To,co říkáte, byla vlastně podstata mé odpovědi jemu, i předtím pisatelce Monice.Souvislosti se školstvím jsou již složitější,do toho se nechci pouštět.Ale jinak - díky:-)
1.3.2006 22:15
OTÁZKA:
Pro Tomáše (diskusní příspěvek). Promiňte, ale musím souhlasit s paní Alenou. Chápu vás, ale takhle toho u své manželky opravdu moc nedosáhnete. Myslím, že 2 měsíce je ještě krátká doba na to, aby si všechno srovnala v hlavě a tím co děláte spíš vypadáte v jejích očích jako slaboch. Možná by jí imponovalo, kdyby viděla, že jste také přitažlivý i pro jiné ženy, čímž nechci říct, že byste jí měl být nevěrný. Mně by se asi vaše chování v takové situaci také nelíbilo a šlo by mi na spíš nervy - přece máte také nějakou hrdost ...
Janka
ODPOVĚĎ:
Milá Janko, přijde mi zajímavé,kolik reakcí už v rámci této poradny Tomáš vyvolal u žen!:-)Začínám být zvědavá,zda se ozve i nějaký muž.Jinak - nemohu nic jiného, než s vámi souhlasit...
1.3.2006 22:20
OTÁZKA:
Pro OPĚT TOMÁŠ : milý Tomáši, máte postavení, obdiv okolí, vybudované zázemí... Já měla totéž a přesto jsem se toho všeho vzdala... Něčeho dobrovolně, něčeho nedobrovolně. Poté, co měl můj bývalý manžel milenku a mě jen jako služku a ještě k tomu odpor řešil pěstmi, jsem se rozhodla rozvést a odejít. Protože jsem celé ty roky mlčela i před rodinou, okolí netušilo, že se něco děje. Přišla jsem o postavení, zaměstnání, zázemí - to dobrovolně. Přišla jsem o dobrou pověst - nedobrovolně, lidé dokáží být hrozně zlí. Ale nyní si žiju svůj vlastní život, to co jsme společně vybudovali, je rozděleno, děti ocenily spíš ten klid než hádající se rodiče. Citát: budoucnost je založena na zapomenuté minulosti. Vzchopte se, život máte jen jeden. Krásný den Vám přeje Alena.
Alena
ODPOVĚĎ:
Dobrý den ,Aleno, přeskočila jsem předchozí dotazy, aby téma zpracování nevěry,personifikované nyní Tomášem, mělo nějakou návaznost:-)Zajímalo by mne, zda Tomáš reakce,které vyvolal,nejen čte, ale i pro sebe zpracovává.Ale vy píšete o sobě a svém vlastním boji.Zdá se,že vy to již máte za sebou bez trpkosti?Myslím si jen, že Tomáš bojuje stále o svou rodinu,a nejen to,ale o svou ženu,kterou má i přes to všechno rád.Každý přeci hledáme svou cestu boje,můžeme se mýlit,protože je to boj s dosud nepoznaným...
1.3.2006 22:32
OTÁZKA:
Dobý den Jitko! Prosím o radu. Můj manžel měl o víkendu v práci "psychologické školení" /pracuje jako odborný poradce ve stavebnictví/ vrátil se úplně zdeptaný, že se chová nemožně, že všechno dělá špatně, že ....Neříkám, že je ideální mužský..ale co je moc je moc takhle sraženýho sem ho dlouho neviděla, je dobře, že si uvědomí svoje chyby....ale co je moc je moc. sycholog ho prý ignoroval, negoval, mával nad ním rukou. On se sním chce sejít a znovu diskutovat. Nevím jestli je to dobrý nápad. Je pravda, že manžel má teď dilema...zda menit zamestnan ano ci ne.../tedy ma ho uz od podzima a stale se nemuze rozhodnout...... Vzdy to byl silny muz a ted se takhle sesypal. Jak mu mzu pomoci. Diky Dita
Dita
ODPOVĚĎ:
Milá Dito.Pomoci mu můžete určitě hlavně tím,že mu budete umět vyjadřovat svou podporu,uznání,ocenění toho, čeho si na něm vážíte.Ne nějak přehnaně,hlavně autenticky, podle toho, jak to opravdu vy cítíte.Také tím, že s ním průběh školení podrobněji proberete a budete korigovat psychologovy postoje k němu.Nevím, jaký psycholog byl v roli lektora, ale cílem jakýchkoli školení tohoto typu je jak didaktická složka - něco nového se naučit okolo komunikace, tak pomoc při poznání sebe sama.Vždy je to interaktivní záležitost, dobrý lektor musí vést ostatní ke skupinové kohezi, vzájemné podpoře,neměl by nikoho degradovat,ještě navíc před druhými.Vždy by to mělo být povzbuzující osvěžení, nikdy ne srážení sebejistoty toho druhého. Pokud se někdo dopouští chyb ve svém způsobu práce, měl by být na to jen taktně upozorněn, s poskytnutím návodu - prostřednictvím cvičení, jak to jde dělat jinak.Možná se do manželova vnímání psychologovy kritiky již promítla jeho krize v práci, byl více citlivý vůči každému slovu.Nevím, těžko posoudit.
2.3.2006 10:47
OTÁZKA:
Dobrý den paní Jitko.Jsem 12 let šťasně vdaná a máme společně jednoho kluka. Před rok a půl jsem přišla o dítě ve 23.týdnu těhotenství-odtok plodové vody, před rokem mimoděložné těhotenství a odebrání vejcovodu.Před dvěma měsíci zas o 10-ti týdenný plod děťátka.Z tohoto se jen těžko psychicky dostáváme. A co je nejhorší,tak do toho vstupuje můj otec,který je již 5 měsícu rozveden s moji matkou po 36 letech manželství. Největším problémem je, že díky intrikám, podjatým posudkům od kamarádů z odvětví zdravotníctví a i policie, usiluje o to, aby otec podstoupil psychiatrickú léčbu z důvodu "nebezpečnosti pro okolí" a tady jde o jasnú podjatost, protože k nám dojíždí, nikdy nebyl agresivní, své dítě mu kdykoliv svěříme i do celodenné péče. Tím usiluje zároveň o odebrání jeho svéprávnosti. A tady náš problém s manželem začíná. a jedné straně se nám nedaří přivézt na svět děťátko, na druhé straně jsme neustále žádání o pomoc pro otce a jejich problém je dost složitý.Začali jsme být s manželem unaveni,jsem neustále podrážďěna, stále přemýšlím ne nad naši rodinou, ale rodinou rozpadlého manželsví mojich rodičů, s manželem se začíname rovněž hádat. Nevím kam z konopí a jak se odprostit od rodičů. Jednoduše-nevím co dělat.Děkuji Vám za odpověď a přeju krásný den.
Alica
ODPOVĚĎ:
Milá Alice,vy jste jedinou dcerou vašich rodičů? Neboli,musíte být na jejich problémy opravdu sama,nebo by to mohl řešit i další sourozenec, ale neřeší, protože vy jste tím, kdo je při žádosti o pomoc vždy po ruce?Asi jste na sebe byli s tátou hodně navázaní, nemluvíte o tom, že by s vámi chtěla vytvořit koaliční spojenectví proti otci matka...Myslím si, že to, že si nedokážete vytvořit hranice mezi svým vlastním rodinným světem a světem v rámci širší rodiny,je zapřičiněno pevným vztahem k tátovi.Neboli,Alice, musíte se naučit chránit si svá soukromá teritoria, vymezit se vůči tomu,co jste nejen ochotná,ale i schopná pro tátu udělat.Zkuste se s ním někdy sejít sama mimo domov a vysvětlit mu, že mu nedokážete pomoci ve všem, že řešíte své velké problémy, nabídněte mu svou pomoc limitovaně.On by si měl najít svého psychoterapeuta, s nímž bude problémy řešit.
2.3.2006 13:24
OTÁZKA:
Dobrý den,jsem 15 let vdaná s manželem máme 1 dítě. Před 2 lety se mi přiznal, že má přítelkyni, ovšem vše prý ukončil a rozhodl se zůstat s námi. Ovšem na podzim jsem se přesvědčila na vlaastní oči, že lže. Opět sliby a zůstal...nyní ho stále podezřívám a mám hrozný pocit, vzpomínky bolí. Nyní přišel s tím, že by chtěl druhé dítě, nevím si rady... Je mi 36 let, nejsem stará a mám jít s ním do toho? Děkuji.
Eva
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Evo.Chápu vaši nejistotu,nedůvěru.Co vás napadá k tomu, že přeze vše chce s vámi manžel dítě? Variant může být více.Jednou z nich i ta,že se snaží skrze další miminko více se přimknout k rodině a k vám, mít k tomu pádný důvod,definitivně přítelkyni opustit.Ale může to být mnohem jednodušší a přímočařejší:-) Přesto bych,Evo,asi byla opatrná a dala si čas, mluvila s ním o tom, nejen proč dítě chce, ale i jaké má představy o vašem budoucím životě on,a jaké vy.
2.3.2006 14:51
OTÁZKA:
Milá paní doktorko k Vaší odpovědi ze dne 24.2 sděluji, že syn s ním nekomunikuje, protože se nikdy neměli rádi. Otec vyžadoval, aby se synové učili, sám pracoval a matka měla vychovávat syny. pracovala pouze 4 hodiny denně. Syn Ladislav tragicky v 17 umřel asi na drogový průšvih, druhý zletilý Roman byl kdysi přijatý na víceleté gymnásium, dneska ze všech škol odešel a nemá ani řidičák. Otci má za zlé, že od něj vyžadoval školní povinnosti a pak i rozvod. Dnes mu bude 27 let , sám je již otcem, ale o syna se nestará, alimenty platí matka, bývalá manželka přítele. Celkem ta rodina z mého pohledu fungovala divně. Syn se rád napije a taky kouří trávu. U mých dětí to je naštěstí trochu jinak dcera si s přítelem , v rámci možností,rozumí, ale už je vdaná, je jí 28 let. Tomáš syn je mu 24 let dokončuje VŠ a hned první kontakt / bylo mu 17/ s mým přítelem byl, že si vedle mne ptředstavoval někoho jiného a ne takového primitiva. Vůbec s přítelem na toto téma nelze komunikovat, nevím jak dialog začít, aby neskončil opětovně nezdarem.Moc se mi nechce končit vztah, ale zas na druhou stranu je to špatný.Přítelův syn mne považuje za rozpad jejich manželství a dává otci vinu, něco na tom je.Miloslava
Miloslava
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Miloslavo.V tom případě je rozhodnutí opravdu na vás,jak se zařídit dál ve svém životě.Máte asi s přítelem rozlišné představy o hodně věcech v životě, nejen o výchově dětí, ale to, že jste spolu 7 let,stavíte spolu domek, počítáte se sebou do dalšího života, znamená, že vám soužití s přítelem i hodně dává.Je to váš život, hodnoceni vašeho vztahu vašimi dětmi vás asi nemůže tolik ovlivňovat.Ony mají svůj život, vy také.Snad nebude tak těžké skloubit oba světy - váš s přítelem, váš s dětmi.Můžete se s nimi stýkat mimo domov.Vše záleží na respektu jich vůči vaší volbě,vás vůči jejich postoji.Synovo odmítání přítele je jakýmsi bojkotem,vyjádřením toho,že by vás raději viděl žít po boku někoho jiného. Měla byste o tom se synem více mluvit, měli byste spolu hledat kompromisy.
4.3.2006 8:49
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorku,prosim Vás o radu.Před měsícem ukončila má přitelkyně semnou vztah.Byli jsme spolu 4,5roku a náš vztah po celou dobu byl vynikající,moc jsme si rozumněli po všech směrech a byli jsme štastní,že jsme se našli.Ale před rokem jsem udělal největší chybu v mém životě.Přítelkyně otěhotněla a byla velice štastná,že semnou bude mít dítě,které si přála.Víděla mě ve svých očích jako vynikajícího otce.Bohužel jsem v tom období odmítl narození dítěte a šla na potrat.Asi jsem se v té době bál tak velkého závazku a ani nebyla možnost společn.bydlení,ale vím,že jsem udělal obrovskou chybu za kterou ted jsem na dně.Samozřejmě po potratu změníla na mě názor,ale vím,že pořád mě měla rada a byla semnou ještě půl roku a teď se semnou rozešla.Má nového přítele s kterým tak štastná není(už ho semnou jednou podvedla),ale asi jí dá to co já v té době neudělal.Jsem na dně a jak většina lidí,kteří ztratí to nejcennější ve svěm životě probrečím večery a vůbec nejím.Dal bych vše,aby se vrátila.Ona to ví,že jí pořád miluji a vzal bych jí hned zpět.Sama mi parkrát naznačila,že mě taky má ráda a chybím jí,ale jak řiká "prý zpět už to nejde".Ja si to vůbec nedokážu představit být bez ní.Vím,že jsem udělal velikánskou chybu,ale chci jí zpět.Má otázka směřuje k tomu,co mám dělat?Mám jí psat každy den sms,maily..atd.Nebo radši být s ní bez kontaktu a doufat,že jí budu chybět?Nevím co dělat,každý den bych jí chtěl psat volat(vždy to max.vydržím 3dny bez psaní).Vím,že tam je problém v tom,že spolu jsou měsíc a hned spolu bydlí a určítě v takovém prostředí dokáže zapomenout a to já nechci.Moc ji miluji a nedokážu bez ní žít:-(
Děkuji moc za radu.Nevím jak se chovat v této situaci.Děkuji
Michal 28let
ODPOVĚĎ:
Milý Michale, dobrý den.Nevím, jestli přítelkyně od vás odešla primárně kvůli tomu,že jste odmítl těhotenství v dobu,kterou jste pro sebe nevnímal ještě jako tu pravou,necítil jste se na otcovství zralý,neměli jste podmínky pro společné bydlení.Nevím ani, jak vypadaly vaše rozhovory na toto tak moc citlivé téma v době,kdy šlo o zásadní rozhodování.Jaké jste měli každý z vás argumenty.Chápu, že pokud přítelkyně po dítěti s vámi toužila, musel váš odmítavý postoj její vztah k vám narušit.Ale žili jste spolu dále ještě půl roku...Čím to, že od vás odešla až po delší době? Jde mi hlavou okolo toho více otázek,ale odpovědi na ně neznám, proto tedy nyní k současnosti.Michale, každý rozpad silného citového vztahu hodně bolí a následuje po něm velmi těžké období, kdy se vzpamatováváme ze ztráty budoucnosti,něčeho, s čím jsme počítali.Vaše reakce jsou typické,mají charakter reaktivní deprese.Nevím ale, to opravdu nemohu odhadnout, zda máte nějaké šance.Každopádně nyní nemá moc velký smysl zahrnovat přítelkyni denně záplavou milostných SMS a mailů.Ona ví, že ji milujete,to množství zpráv ji může spíše odradit, něž naopak.Šetřete tím, dejte jí čas pro sebe na rozhodování, je to teď opravdu na ní.Pokud chcete bojovat, musíte pro sebe nalézt jiné "bojové"prostředky,než jsou tyto.
4.3.2006 9:03
OTÁZKA:
Dobrý den,
jsem s manželkou 10 let.Máme 5 letou dceru.Náš vztah byl cca. 9 let výborný a až na nějaké drobné neshody,kterých bylo minimum,jsem si myslel,že jsme velice šťastná rodina.Nyní máme bohužel krizi, která trvá skoro rok.Nejdříve to začalo v té době malým problémem, o kterém jsem si myslel, že se brzy vyřeší.Začala u nás "tichá" domácnost.Když už to trvalo asi 3 měsíce,začalo mi být divné, že jsme se kvůli takové hlouposti nedokázali ještě smířit.Chtěl jsem si to s manželkou nějak vyříkat.Nejdříve se mnou ani nijak moc nechtěla mluvit(asi ji tichá domácnost vyhovuje).Když už jsme se konečně dostali k nějaké debatě,tak mi sdělila,že to není v tom našem posledním problému,ale že už ke mně nic necítí.Celkově se ke mně nechová moc pěkně,řekl bych,že je někdy až zlá, na jakýkoliv dotaz nebo návrh reaguje dost podrážděně,nejela s námi ani na zimní dovolenou,kam jezdíme se známími asi už 5 let.Dceři řekla,že nemůže kvůli práci,mně pak pouze zopakovala to, že už ke mně nic necítí.Všechno mi to příjde dost líto.Vzhldem ktomu,že manželka pracuje na směny,tak trávím s naší dcerou mnohem více času než ona.Vozím ji na kroužky,chodíme ven,hrajeme si atd.Během naší krize padla i myšlenka rozvodu.Z počátku jsem takovou myšlenku považoval za naprostou hloupost a vždy,když si prohlížím naše společné fotky,tak to za hloupost považuji stále.Nechtěl bych zahodit našich krásných 9 let kvůli jednomu nepovedenému.Bohužel, když si zrovna fotky neprohlížím a žiju v realitě,tak už si čím dál tím víc připouštím,že by ten rozvod byl možná lepší.Největším problémem při rozhodování bude naše dcera.Oba ji moc milujeme a nikdo se jí dobrovolně nevzdá.Za prvé je tady můj strach, že by ji soud přidělil manželce,přestože vím, že se ji věnuji mnohem více a i kdyby ji soud přidělil mně,nevím jak by to snášela.Na druhou stranu nevím,jestli je pro ní lepší být s rozvedeným rodičem a nebo v "úplné" rodině,kde je stále cítit nervozní atmosféra.Prosím o váš názor na rozvod, hlavně z pohledu dcery.
Dušan 34
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Dušane.Máte pocit, že jste udělali oba s vaší ženou vše pro to, abyste se pokusili o citový návrat k sobě? Nevím, co bylo tou "maličkostí",která měla za následek 3měsíční tichou domácnost a celkovou krizi manželství.Nevím, čím to, že jste oba dopustili 3 měsíce nekomunikace, bez řešení.Proto ani nemohu vědět, zda je rozvod opravdu nezbytným řešením, zda by ještě nebylo dobré ten předchozí rok rozebrat s psychologem, a pak teprve případně přistoupit ke konečnému řešení,k rozchodu.Zvažte to.Návštěva partnersky specializovaného psychologa nebo manželské poradny není ničím, co by vás zavazovalo k nutnosti manželství udržet,ale může to být šance.Měli byste tak pocit, že jste udělali,co jste mohli,alespoň nyní, když ne včas.Co se týče dopadu rozvodu na 5 letou dceru - rozvádí se partneři, rodiči zůstáváte.Pokud by rozvod proběhl v klidu,bez nenávisti a výčitek, měli byste jistě šanci na dobrou následnou kooperaci ohledně kontaktů s dcerou.Můžete se pokusit o řešení prostřednictvím střídavé péče, ale k tomu je důležitou podmínkou jak dobrá kooperace a vzájemné přátelské vztahy, tak blízkost bydlišť vás obou.Pro dítě je lepší mít oba rodiče od sebe, ale v klidu, než žít v dusné a napjaté atmosféře,v disharmonickém prostředí,kde není cítit láska rodičů.Dcera by měla velmi komplikovaný vzor rodinného a partnerského modelu,který by jí dělal v budoucnu problémy ve vlastním životě.
4.3.2006 10:13
OTÁZKA:
Hezky den! Mám letitý problém - velmi trpím vysoce autoritativním chováním manžela vůči mně a dříve i vůči našim dětem, které dnes vylétají z hnízda. Po 28 let manželství mi bylo a je upíráno právo spolurozhodovat o společných záležitostech, jsem bezdůvodně kárána za to že "utrácím" - o finanční přispění na domácnost musím prosit, zdůvodňovat, domácí práce musím vykonávat pečlivě a přesně tak, jak si manžel přeje, v intimním životě je ode mne vyžadována "poslušnost". Vím, že za mnoho nedobrého může manželův kladný vztah k alkoholu. Jsem tiše i fyzicky trestána. Připadám si jako ve středověku. Mé zdravotní problémy mi znemožňují plně se osamostatnit. Nevím jak dál... Prosím, poraďte. Děkuji.
Ylla
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Yllo.Co vám poradit? Zkuste si zvážit zisky a ztráty při variantě rozvodu.Představte si svůj život po jeho boku napořád - co jím získáte? Co vám bude brát? A představte si svůj život bez něj,v klidu, ale s nižším životním standardem - co jím získáte ? Co vám vezme?Až si uděláte - nejen v duchu, ale napsáno na papír, abyste si to mohla doplňovat,dívat se na to s odstupem,toto srovnání, budete moci spíše o sobě rozhodovat.Důležité je,abyste začala myslet na SEBE.Život letí,a až jednou budete bilancovat,jak jste jej prožila,bylo by vám třeba líto, že jste nebyla rozhodnější.Je tu ale i jiná varianta.Můžete žít i v rámci manželství svůj vlastní život, ať již se to týká svých zájmů,přátelských kontaktů,nebo i třeba jiného partnerského vztahu pro radost.Rozhodnutí je na vás:-)
4.3.2006 10:21
OTÁZKA:
Milá paní doktorko, jsem vdaná 18 let, podstatnou dobu manželství mi manžel organizuje život tak, že mi zakázal kamarády, práci,koníčky, rodinu a přesvědčil mě o tom, že nejsem krásná. Dnes je mé sebevědomí dost nízké. Říká, že to dělal kvůli svým komplexům a že je mu to líto. Běžně obdivoval jiné ženy a s nimi také flirtoval a já sama byla několikrát svědkem toho, kdy to hraničilo s nevěrou. Dnes už připouští, že se to vážně nedělá. A je mi to líto. Před pár lety si začal rozumět s kamarádkou, a svěřoval se jí. Já to nerada viděla a trápilo mě to. Manžel to postavil tak, že jsem nenormální, za vším něco vidím a měla bych se asi léčit. Začala jsem o sobě pochybovat a uvěřila tomu, že jsem špatná a nebo nenormální. Dokonce jsem pro klid v rodině dovolila pozvat kamarádku k nám na dovolenou(která se naštěstí nekonala). Později jsem skutečně přišla na to, že má poměr a to s ní. Tvrdí, že k ní nic necítil, že to byl omyl, ty úžasné důvěrnosti, které vídám v knihách, ji říkal a psal protože to ona chtěla a jemu to bylo nepříjemné. Ani nevěděl jak se s ní rozejít, nechtěl jí způsobit otřes. Já se otřásla tak, že jsem se zhroutila a skončila na psychiatrii. Po půl roce jsem vysadila léčbu a snažila jsem se s tím poprat sama. Dařilo se mi to do doby, než manžel měl špatné svědomí a potřeboval mi říct pravdu celou o tom vztahu a kolikrát spolu spali ... Sice je to rok a půl, ale do dneška jsem se z toho nedostala. Hodilo mě to zpátky, nevím co cítím k němu, jestli s ním chci zůstat, sexu se snažím vyhýbat, vlastně mi to nic neříká. On říká, že mě miluje, vždy mě miloval a byla jsem jeho žena na celý život. Nikdy neuvažoval o tom, že by mě opustil. Každý radí něco jiného, já sama cítím, že se z toho asi nedostanu, Mám pocit smutku a samoty, beznaděje. Asi mu nevěřím, vlastně dělám všechno možné abych se přesvědčila, že zase lže a je podvodník.
Nevím na koho se obrátit. Budu ráda pokud mi poradíte alespoň rámcově. Díky I
Iva
ODPOVĚĎ:
Milá Ivo.Myslím si, že je dost pochopitelné,že můžete manželovi těžko opět důvěřovat.Příliš si zahrával se svými slovy.Moc nerozumím tomu, z jakého důvodu vám ex post vše řekl i s detaily. Svědčí to o jeho velké nevyzrálosti, slabosti, nevyrovnanosti,ale především o tom, že zase hledá svou pozici na váš úkor.Tak, jako to dělal předtím, když vám zakazoval osobní život včetně rodiny a degradoval vás jako ženu. Myslím, že vaším cílem by nyní mělo být hlavně to, abyste si začala opět věřit, vážila si sebe sama a nepodléhala jeho zoufalým manipulacím.Musíte se postavit pevnýma nohama na zem sama za sebe.Manžel nejen s vámi,ale i se sebou samotným, hraje podivnou hru.Psycholga a individuální terapii by potřeboval samozřejmě i on.Ale k tomu jej nemůže nikdo donutit, musí být motivovaný.Velmi bych vám radila,abyste kontaktovala psychologa a začala s ním probírat samu sebe, otázku řešení manželství nyní odložte.
4.3.2006 11:00
OTÁZKA:
Manžel dal vloni v létě výpověď v práci a začal podnikat. Vůbec se mu nedaří, už 4 měsíce nevydělal skoro nic. Máme hypotéku na byt a další závazky, o kterých dobře ví.Museli jsme vzít další úvěr,abychom vlastně měli z čeho žít.Jinak to také není "nic moc" co se týká manželského života a trvá to už léta. Hrozně se mi odcizil , doma mi vůbec nepomáhá. Vyčítá mně i dceři, že se sprchujeme, že svítíme, každou korunu, i když jsem vždy vydělávala stejně jako on nebo trochu méně. Nic mu nevyčítám, nehádáme se. Je ale doma takové dusno.Je moc těžké popsat situaci několika slovy. Chci se zeptat, co mám dělat, jestli ta krize finanční i manželská bude pokračovat, takový vztah mě deptá - nevhodně řečeno, nemám ani lásku, ani peníze.Podotýkám,že děti spolu nemáme, vlastně už máme společné jenom dluhy.Jsme spolu 8 let a u obou je to druhé manželství. Děkuji.
Ivana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Ivano.Co chcete slyšet? Chápu vaše rozladění,chápu,že status quo vám na lásce k manželovi těžko může přidat.On bojuje se svým debaklem,protože je pro něj těžké,si jej přiznat,přenáší tíži toho, že se mu nevede, na vás a na mantinely, které vám dává. Měli byste spolu o všem asi více mluvit a společně hledat řešení.Je typ člověka, kterému pomůže "nůž na krku"? Že se nepovede podnikání podle původních představ,to se stává.On by teď možná potřeboval vaši podporu,ale zároveň vytváří svým jednáním bariéru pro to, abyste mu ji mohla poskytnout.Jestli jej přeze vše máte stála ráda,podporujte jej v tom, že se nic neděje, snad se může opět vrátit do zaměstnaneckého poměru,kde má zajištěný stálý příjem.
4.3.2006 11:08
OTÁZKA:
Jsme spolu přes 20 let. Problém,který neumíme vyřešit nastal s jeho změnou zaměstnání a s příchodem mobilů.Manžel pracoval ve firmě, kde měl jezdívat na několikadenní služební cesty s mladou tlumočnicí.Ve mně se probudila žárlivost a před první cestou jsem udělala takovou scénu,že ve firmě to vyřešili jinak. Od té doby jde všechno z kopce.Manžel byl ve vysoké funkci a je společenský člověk,takže v mobilu má i mnoho kolegyň, s kterými si volal.Nic přede mnou netajil.Mluvil s nimi přede mnou. Třeba řešili soukromý rodinný problém té kamarádky.Nikdy před tou cestou jsem nijak neprojevila žárlivost.Je pravda,že jsem i ty hovory těžce nesla. Od toho incidentu, kdy říkal,že se ponížil a že měl odjet na tu cestu,mi to neodpustil a píše si tajně SMS a maily a mně už nic neříká.Nic za tím prý není, jen přátelství s těmi ženami. Přiznala jsem tedy moji chybu, a že chci,aby to bylo jako dřív.Máme k sobě pouto,ale od té doby je doma napětí.On schovává mobil a říká,že už se mi nedovede se vším svěřovat.Prý ho sleduju, když vezme mobil do ruky a já to těžce nesu, když nevím co a komu píše.Pořád se bavíme o tom,jestli je normální,aby si psal s ženami.On říká,že na tom nic není. Nejvíc mi vadí to tajení.Chce se mnou žít, ale už to prý nejde vrátit, aby mi nic netajil.To napětí mu vadí jako mně,ale nepřekoná to.Myslí si,že bych měla k jeho kamarádkám zase výhrady.Já jsem pochopila,že jsem byla na něm moc závislá a dosáhla jsem opaku.Čím víc jsem ho chtěla připoutat k sobě, tím se mi víc vzdálil.Nevím co dělat, jedině si ho nevšímat,když píše zprávy, aby se cítil doma dobře, ale jak se budu cítit já.
anonym
ODPOVĚĎ:
Dobrý den.Ocitla jste se v bludném kruhu, vlastně jste v něm oba.Ačkoli spolu chcete být,nedokážete přijmout postoje k individuálním potřebám toho druhého.Každý si bojujete za svou představu-On nechce ustoupit v kontaktu s kamarádkami,protože to považuje za přirozené a v jeho pojetí v pořádku,vy to vnimáte jako své ohrožení a mučí vás to. Nevím.Já jsem přesvědčená,že přátelství mezi mužem a ženou,aniž by tam musel být erotický podtext,je velmi dobře možné.Váš manžel je asi tím, komu je ve společnosti žen dobře,dělá mu dobře být jejich důvěrníkem a rádcem.Je to i pro jeho satisfakci.Vy asi potřebujete být jedinou ženou,která jej zajímá? Odpovězte si na otázku,proč? Čím vás to ohrožuje? Žárlivost je vždy projevem nedostatku vlastní sebejistoty.Závislost na vztahu - to už je složitější,určitě ale nepomáhá ani vám,ani vašemu vztahu.Kudy z toho ven, to by již bylo na osobní delší povídání.
4.3.2006 11:23
OTÁZKA:
Jsme spolu přes 20 let. Problém,který neumíme vyřešit nastal s jeho změnou zaměstnání a s příchodem mobilů.Manžel pracoval ve firmě, kde měl jezdívat na několikadenní služební cesty s mladou tlumočnicí.Ve mně se probudila žárlivost a před první cestou jsem udělala takovou scénu,že ve firmě to vyřešili jinak. Od té doby jde všechno z kopce.Manžel byl ve vysoké funkci a je společenský člověk,takže v mobilu má i mnoho kolegyň, s kterými si volal.Nic přede mnou netajil.Mluvil s nimi přede mnou. Třeba řešili soukromý rodinný problém té kamarádky.Nikdy před tou cestou jsem nijak neprojevila žárlivost.Je pravda,že jsem i ty hovory těžce nesla. Od toho incidentu, kdy říkal,že se ponížil a že měl odjet na tu cestu,mi to neodpustil a píše si tajně SMS a maily a mně už nic neříká.Nic za tím prý není, jen přátelství s těmi ženami. Přiznala jsem tedy moji chybu, a že chci,aby to bylo jako dřív.Máme k sobě pouto,ale od té doby je doma napětí.On schovává mobil a říká,že už se mi nedovede se vším svěřovat.Prý ho sleduju, když vezme mobil do ruky a já to těžce nesu, když nevím co a komu píše.Pořád se bavíme o tom,jestli je normální,aby si psal s ženami.On říká,že na tom nic není. Nejvíc mi vadí to tajení.Chce se mnou žít, ale už to prý nejde vrátit, aby mi nic netajil.To napětí mu vadí jako mně,ale nepřekoná to.Myslí si,že bych měla k jeho kamarádkám zase výhrady.Já jsem pochopila,že jsem byla na něm moc závislá a dosáhla jsem opaku.Čím víc jsem ho chtěla připoutat k sobě, tím se mi víc vzdálil.Nevím co dělat, jedině si ho nevšímat,když píše zprávy, aby se cítil doma dobře, ale jak se budu cítit já.
Děkuji za odpověď.
Soňa
ODPOVĚĎ:
Soňo,čím to, že jste v zopakování vašeho dotazu vystoupila z anonymity?:-) Pokud se rozhodnete k návštěvě psychologa,s nímž byste vše probrala detailněji, a hlavně sama za sebe,tj, v čem vězí příčiny vaší nižší míry sebevědomí,určitě vám to pomůže.Jste-li z Prahy, můžete se případně obrátit i na mne.Tel.je 603454953
4.3.2006 11:28
OTÁZKA:
Dobry den p.doktorko,ziji pres rok a pul v Anglii, kam jsem mela puvodne odjet s kamaradkou za praci. Ta ale po koupi letenek nemohla odjet, a tak me seznamila s kamaradem jejiho pritele, kteri oba jiz v Anglii byli a zarizovali tam pro nas praci. Pres esemesky jsme se stimto muzem do sebe zamilovali a ja byla pevne odhodlana za nim odjet do Anglie. 2 dny pred odjezdem jsem se vsak od jeho maminky ke ktere jsem byla pozvana, abychom se seznamily dozvedela, ze neni jen o deset let starsi jak mi psal, ale ze je o dvacet let starsi. Byl to sok,ale jelikoz ma situace v Cechach byla bidna tak jsem odjela. Avsak jeho lez, za kterou se mi uz asi tisickrat omluvil, mi zmenila zivot, coz si on asi neuvedomuje. Je pravda, ze je to opravdu hodny chlap, cestny a vi co chce,musim opravdu uznat, ze ma kvality, ktere muzi nabyvaji asi s pribyvajicimi zkusenostmi a vekem. Ale ja takove bohuzel nemam a ani jeste mit nemohu. Prvni pul rok byl opravdu moc tezky,neni jednoduche od prvniho dne zit s clovekem v cizi zemi a bez pratel a rodiny.Ale nejak jsme to vsechno ustali a ted nam to klape. Avsak az nyni mu dochazeji veci, jako je dite, ktere budu az tak za ctyri roky chtit, nas navrat do Cech, kde mam stale spoustu pratel a budu se chtit chodit bavit a tak podobne.Hrozne se o me boji, zarli a myslim ze ma panickou hruzu z navratu do Cech, protoze zde v me ma jak ptacka v kleci. A i kdyz se ho snazim presvedcit, ze jsem v nem nasla velkou oporu a zivotni jistotu, tak ani ja sama nevim, jak za par let budu snaset jeho starnuti. Vite, nechci ho stratit, ale vim, ze me nepritahuje natolik, jako by asi partner na cely zivot mel. On potrebuje mit jistotu, ze uz znovu nebude prochazet rozvodem atd. ale ja zase nevim jak se zmeni me postoje v budoucich letech. Na jednu stranu ho nechci stratit protoze bych uz asi nikdy tak skveleho muze nepotkala, a na druhou stranu mam strach z nasi budouctnosti. Nevim si rady co delat a tak Vam budu moc vdecna za Vasi odpoved. Preji pekny den. S uctou Jas
[tato otázka byla zkrácena]
Jasmina 22
ODPOVĚĎ:
Milá Jasmíno,přemýšlím nad tím, pro koho z vás je vaše dilema těžší.Mám pocit, že vy jste v tlaku,který je nad vaše síly. Řešíte nejen otázku budoucí perspektivy partnerského života s mužem o 20 let starším, ale řešíte i jeho tlak na jeho jistotu,neboli,nakládá na vás vaši zodpovědnost za něj.Řešíte předčasně (ve 22 letech) vůbec definitivní volbu partnera.Píšete dobře, že v Anglii vás má pojištěnou...A je jasné, že nevíte,jak to bude po návratu do Čech.Myslím,že byste se z tohoto všeho měla vypoutat,žádat jej,aby i on respektoval to, že záruky v životě neexistují.Současnost,která je teď,je sice hezká,ale budoucnost je otevřená.Musí to být on, kdo se rozhodne, zda s vámi i s rizikem odjede zpět do republiky
4.3.2006 12:05
OTÁZKA:
Pro Alenu:ja jsem momentalne v situaci,kdy chci zachranit rodinu.prosil jsem zenu,at neodchazi,jelikoz jsem vubec nic netusil a ani nechapal proc.po patnacti letech manzelstvi jsem ji samozrejme uz nepsal zamilovane smsky a tu lasku nedaval tak najevo-bohuzel.prijde mi,ze je ted takova doba,kdy je clovek divny,kdyz nema mimomanzelsky vztah.ja mezi kamarady a kamaradkami bohuzel neznam ani jednoho nebo jednu osobu,ktera je verna!!! vliv priblblych serialu v televizi,bulvaru,mobilu ,nevim ??tema kytkama a naklonosti se snazim zene ukazat lasku o ktere pry drive nebyla presvedcena a kterou dostavala od toho milence.ona je velice atraktivni a zadana zena,ktera rada koketuje a jak to tak chodi,chlapi vzdy do ni delali.jenze ted se poradne zamilovala.momentalne pusobim jako slaboch,nevim jestli delam dobre a hlavne ta nejistota ,jak to dopadne,ale jsem strelec,ktery se vzdy o sebe nebo druhe umel postarat .rozhodl jsem se ,ze ji dam urcity cas a jestli se nedokaze srovnat,tak pujdeme od sebe.pak to bude podobny pribeh ,jako vas.moc vam dekuji a take preji krasny dny s pohodou na dusi.T.
Tomáš
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Tomáši.Mám do vašeho dialogu s Alenou vstupovat? Vy si oba prostřednictvím vašeho dialogu obhajujete své prohry i vítězství.Určitě tím každý získáváte:-)
4.3.2006 12:08
OTÁZKA:
Pro OPĚT TOMÁŠ : Vy neznáte ve svém okolí ani jednu osobu, která by byla věrná? To se mi nechce věřit! Co když se ti lidé pouze něčím takovým "chlubí"? I když i to je scestné, vliv televize je u střední spotřební vrstvy veliký. Já jsem také znamením střelec a taky mi bylo líto rozbít vztah a všechno, co jsme spolu 22 let budovali - 9 let před svatbou a 13 let po svatbě. Jedno z možných řešení bylo zachovat vztah naoko kvůli dětem - 10 a 6 let. Ptala jsem se své paní doktorky psycholožky, za kterou jsem byla nasměrována do manželské poradny, co ona na to. Řekla mi, že to řešení určitě je, ale že děti nepoznají lásku, vřelost, objetí a pohlazení, vzájemnou úctu apod. a budou tento plochý model s největší pravděpodobností aplikovat ve svém budoucím vztahu. Vzhledem k odpovědnosti za budoucí generaci jsem tedy zavrhla zachování dalšího manželství "kvůli dětem" - jelikož jsem pochopila, že je to vlastně PROTI DĚTEM. Dítě, aby bylo šťastné, potřebuje předně vidět šťastnou mámu a tátu - ne zažívat hádky, stres a slzy nebo tiché, napjaté mlčení. Děti jsou na tohle velmi citlivé a vnímavé. Tak tohle byly důvody mého rozhodnutí, kdy jsem musela oželet téměř vše materiální, co jsem doposud měla. A co se týče lidí, sousedů : začala kolovat pomluva, že mě muž zmlátil, protože jsem si našla chlapa. Pravda je úplně obrácená - poté, co mě už poněkolikáté zmlátil, jsem si našla přítele. Moji dobrou pověst mi už ale nikdo nevrátí... Kdo mě zná, ví, a kdo mě nezná, věří pomluvám. Přeji Vám, ať se dobře rozhodnete a myslím si, že v manželské poradně ve Vašem městě Vám taky pomohou "otevřít oči". Krásný zítřejší den Vám přeje Alena.
Alena
ODPOVĚĎ:
Milá Aleno, je to dialog mezi vámi a Tomášem, nebo byste byla ráda, kdybych reagovala i já svými komentáři k tomu, co si prostřednictvím Tomášova příběhu odžíváte vy? Už před pár dny jsem vám psala,že si myslím, že Tomášův způsob řešení nevěry jeho ženy vás velmi citlivě zasáhl.Ale ten jeho příběh je přeci jen jiný,než váš.Tomáš to nechce vzdávat předčasně.I já si myslím,že by to byla škoda,jen musí volit jiné způsoby,než jaké používá nyní.Ve vás zůstává asi trpkost z toho,jak vše dopadlo,i když jste přesvědčená,že jste volila dobře.I podle mne jste volila dobře,a vaše argumenty se plně shodují s mými.V obecné rovině.Je ale vidět, že jste smysluplně do jeho přemýšlení a uvažování zasáhla.To je velmi cenné.Vlastně jste to vy,která dala tomuto prostoru - v rámci partnerské poradny - nový rozměr,a to velmi zajímavý,a inspirující:-) Jak pro navštěvovatele poradny, tak pro Tomáš,tak pro mne.
4.3.2006 13:50
OTÁZKA:
pro Janku , Alenu a pani doktorku:moc dekuji za Vase reakce na me trapeni.bohuzel ve Vasich zivotech to dopadlo presne tak,jak ja nechci.ja nastesti jsem zenu nikdy neuhodil a ani nicim nevyhrozoval.samozrejme jsem take spoustu veci pokazil,hlavne tu,ze jsem nic nepoznal.zil jsem si spokojene a neprizpusobil jsem se potrebam zeny,casto diky koncertum jsem byl pryc a doma si uzival rodiny.zena me koncertovani schvalovala,jenze kdyz jsem odjel ,jela za milencem.takhle to trvalo pry tri roky,ale doma se chovala spokojene a i sexualni zivot byl paradni.az ten posledni pulrok se zena zacala chovat jinak a vzdy se vymlouvala na starost o vazne nemocnou matku.jeji pritel zacal na ni nalehat,at odemne odejde a zacne zit s nim.no a tak,kdyz jsem jeden vecer nalehal,at mi rekne,co se s ni deje,mi oznamila,ze chce odejit k nemu...dal to jiz znate... /-: proto se mi tezko nekam odchazi a bojim se nechavat zenu samotnou jako driv. jeji zarlivost zapricinila,ze moc nechtela se mnou chodit na akce,protoze mam spoustu znamych i divek ,ktere neznala a vadily ji.ja nemam ani tak problem se vyrovnat s tou neverou,se kterou kazdy par tak trochu musi pocitat,ze se s ni v zivote setka.my jsme si drive parkrat doprali i vymenu partneru pro opepreni naseho sexu ,ale trapi me,ze kazdy den vidim,ze me zena nemiluje!!!a to moc dlouho neunesu.zadny recept neexistuje a ta momentalni nejistota je znicujici.tak, ted by se mohl nekdo pochlapit,ne?
anonym
ODPOVĚĎ:
A kdo by se měl pochlapit, Tomáši? A jak by to mělo vypadat u vás?:-)Nechcete zkusit dát přečíst vaší ženě širokou diskusi,která se zde,díky vám, otevřela?A nebo - nechcete s ní,ale v roli méně závislého partnera,hovořit o tom, co otevíráte na těchto stránkách? Jestli si to pamatuji dobře, máte svou psycholožku. Zkuste s ní mluvit i o tom,co s vámi dělají reakce,které dostáváte.Napadá mne, že byste byl vhodný pro účast na skupinové terapii (určitě znáte z filmů),jíž se to, co se děje zde, podobá,alespoň do určité míry.Ve skupině lidí s různými typy problémů každý hovoří za sebe,a získává zpětnou vazbu dalších členů skupiny,reaguje. Vnitřně si to zpracovává.Je to inspirující interakce.
4.3.2006 14:01
OTÁZKA:
Žádný anonym,ale opět Tomáš.
krásný den přeji.
Tomáš
ODPOVĚĎ:
:-)
4.3.2006 14:02
OTÁZKA:
Dobrý de.Můj problém spočívá v tom, že jsem strašně moc žárlivá. S přítelem chodím už přes 3 roky.Zpočátku našeho vztahu jsem vůbec nežárlila, ale teď je to horší a horší.Mému příteli se líbí úplně jiné ženy než jsem já.Já jsem typická žena- krev a mléko, ale ne tlustá, taková "NORMÁLNÍ". mu se ovšem líbí modelky a vychrtliny a má narážky, že bych měla zhubnout.Žárlím i u sledování TV.Strašně mě to štve a nechci tolik žárlit,protože se pak jen hádáme.Myslím si, že je to vše kvůli mé postavě, ale já sama se sobě celkem líbím a nemyslím, že bych byla něco méně než nějaké modelky.Poraďte mi?Mám se s ním rozejít?Mám ho moc ráda, ale nebaví mě řešit mou postavu.Děkuji.
Alexandra S.
ODPOVĚĎ:
Milá Alexandro.Jestliže se sama sobě líbíte, v čem si nevěříte? Proč vás vykolejí, že se přítel dívá po ženách jiného typu,než jste vy? Na základě čeho se vaše žárlivost rozvinula, když zpočátku bylo vše OK?Buďte si vědoma toho, že něco jiného je, když se chlap kouká po ženských ,něco jiného,že s nějakou ženou, kterou si pro sebe vybral,žije.Dává vám najevo svou lásku?Cítíte se být milovaná?Jak moc velký význam v rámci vztahu dáváte postavě? Není důležitější osobní kouzlo? Neztrácejte jej tím, že se bude trápit v pochybnostech.Omlouvám se vám, že místo konkrétní rady vám kladu otázky. Ale i to je - v mém pojetí - rada:-)
4.3.2006 14:41
OTÁZKA:
PRO ALEXANDRU S. Milá Alexandro, sbalte si kufry a pryč! Takový byl můj bývalý manžel, stále mi povídal o jeho předchozí lásce, narážel na tvar mých prsou - proč prý je nemám tak hezky nahoru, jako jiné... A co teprve po porodech dvou krásných dětí, které jsem 1,5 roku kojila, to prsa dostanou zabrat! Na nuda pláž se se mnou styděl chodit, vizáž byla to nejdůležitější. Trvalo mi 13 let, než jsem pochopila, že mě neměl rád a nikdy mít nebude. Nechoďte do takového vztahu, teď mám partnera, který se ohlíží za právě takovými, jaká jsem já - krev a mlíko - a je doma velmi spokojený. To není učebnicová rada, to je život...
Alice
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Alice:-)To je ono, vše záleží na hodnotovém systému každého z nás, na našem a partnerově očekávání od partnerství.Mělo-li by být založeno primárně na vzhledu,bez ohledu na vnitřek, pak takový vztah nemá nikdy budoucnost vzhledem k jeho povrchnosti.Vzhled i postava se nám postupně mění,někdy k lepšímu,ale s věkem...Čímž vůbec nepopírám vysokou míru důležitosti stálé péče o sebe.Jen - mělo by to být vyvážené: krásná duše,krása vnější...
4.3.2006 14:47
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,čttu si Vaši stránku,která hladí a pomáhá.Mám o osm let staršího muže,brala jsem si ho z lásky.Po svatbě jsem se přestěhovala do města,vystudovala při zaměstnání vysokou školu a po 15 letech přišel šok,manžela s velkou ostudou propustili z práce stála jsem při něm a moc se styděla,všichni okolo věděli,co se stalo,on se schoval a já musela mezi lidi,poté onemocněla vážně jeho matka.Nebyl schopen za ní chodit do nemocnice,já chodila sama.Za rok nastaly problémy s naším starším synem,přestal chodit do školy a nedokončil ji.Cítila jsem,že musím být oporou rodině,ale já oporu neměla.Vymyslet pprogram na víkend,na dovolenou.Muž vždy jen stál v pozadí.Pomohl ale nevymyslel.Dnes se rozhoduji,jestli se rozejít, děti už jsou velké a já nemám sílu dál vléct svůj balval.Začít trochu žít,ne jen přežívat.Navíc mám pocit,že jsem si ho přestala i vážit.Co dělat?
Eliška
ODPOVĚĎ:
Milá Eliško,nevím,kolik je vám dnes, kolik vám bylo, když jste si - z lásky - brala svého muže.Nevím,co se stalo za ostudu po 15 letech vašeho manželství,kterou jste musela nést na svých bedrech vy sama.Co je ale jasné, je to, že jste velice dlouho držela muže i celou rodinu sama.Vy jste byla donucena být tím nejsilnějším,zázemím,skálou,oporou.To,co opět nevím ,je, zda jste měla vděk vašeho muže, nebo zda se naučil to brát jako samozřejmost a přijal rád to, že jeho žena je silnější než on.Eliško,rezervoár naší energie není bezedný.Energii získáváme tím, když cítíme, že ŽIJEME.Je moje reakce na vaše psaní srozumitelná?:-)
4.3.2006 15:06
OTÁZKA:
Milá paní doktorka, chtěla bych se zeptat na objektivní názor ohledně mého vztahu. Mám devět let přítele, prožili jsme spolu nádherný vztah a také dále prožíváme, ale asi před rokem tento vztah prožil pořádný otřes, přitel se mi svěřil, že by mohl mít rád i někoho jiného a že ho to zaskočilo a že si není jistý co ke mně cítí.Byla to pořádná rána a asi pro oba, ale jistě chápete , že pro mě větší. Tak jsme se hádali rozcházeli- tedy jenom slovně..nikdy to ani jeden z nás nedokázal opustit toho druhého. Otázka je taková ted je to asi9 mesíců od začatku krize a vyřešili jsme ji oba dva jsme si uvědomili co je pro každého z nás to důležité.....milujeme se a jsme spolu v pohodě. Jediné co mě trápí, že občas u mě vyskočí napovrch to co se stalo , něco mi to připomene a bolí mě to a moc...a nemám takovou důvěru...já chápu , že je toasi normální po tom všem co se stalo, ale bojím se aby to někdy nebylo příčinou nějakých dalších rozporů atd. Jestli to není nějaké varování nebo tak něco...jestli si myslíte, že i na tohle se dá časem zapomenout, když to přebyjí ty hezké chvíle, které nás snad spolu čekají..chtěli bychom spolu najít nový byt a časem mít i miminko. Jenom nevím proč se mi někdy vrací ty děsné vzpomínky. Přítel je na mě hodný a mám pocit , že je to ten chlap do kterého jsem se před devíti lety zamilovala, ale???? děkuji moc
anonymecek
ODPOVĚĎ:
Hezký den,anonymečku:-)Rozumím-li tomu dobře, přítel se platonicky zamiloval do někoho jiného,ale v zájmu záchrany vztahu vás dvou to avízoval dopředu,aby vás oba a váš vztah zachránil?Ubránil se naplnění jiného vztahu? Já chápu,že se vám vrací vzpomínky na toto období,asi i budou.Ale zvládli jste to spolu,ne? To se stává, že se někdy zamilujeme do někoho jiného i v rámci kvalitního a dobrého vztahu,který máme.Pak právě záleží i na tom, co je pro nás důležitější a jak to ustojíme.Zda se tomu druhému vztahu poddáme, nebo ne.Myslím, že váš přítel dal najevo jasně,jak vás chce,choval se zodpovědně.I když,na druhou stranu,kdyby byl úplně zodpovědný,nic by vám neříkal a vyřešil by si to sám v sobě.Takto na vás navalil své problémy, čímž se mu sice asi ulevilo,ale vám přitížil.Ale na dálku to nemohu posoudit,protože každý pár si vytváří své vlastní normy...Myslím si ale, že vás to oba zalarmovalo, že jste se na sebe zase začali dívat jinak,nově, a že to tedy mohla být zdánlivě paradoxně užitečná zkušenost...
4.3.2006 15:24
OTÁZKA:
Dobrý den, mám problém v manželství, chtěl bych sex s jinýma ženama, a nechci být nevěrný, už k manželce nic necítím rád bych byl svobodný a ,,užíval si ,, nevím jak dál celkem mne to psychicky trápí a manželka není v sexu to co bych chtěl, vubec nechce dělat ruzné praktiky jako např. orál, což si myslím že je celkem hodně běžné a tolik mi to chybí... nevím jak dál potřebuji jinou ženu, to vím jistě ale co manželka ta by mi to neodpustila a ani nedovolila nějaký ulet na zpestření života to vím zcela jistě... to mám do konce života být na tom ze sexem takhle - to budu muset asi ,,zahnout,, ? tak co dál ?
Karel
ODPOVĚĎ:
"Chtěl bych mít sex s jinýma ženama a nechci být nevěrný","...Už k manželce nic necítím,rád bych byl svobodný",... Dobrý den,Karle.Můžu se zeptat,co vás v manželství drží? Asi něco ano,když od ní neodcházíte. Tak si jen srovnejte sám v sobě, co je to,co vás drží. A také to, co drží v manželství vaši ženu.V sexu asi nejste spokojen ani jeden, myslíte,že je tato složka vašeho vztahu řešitelná?Pokud byste si to přál,můžete spolu navštívit specializované psychologické pracoviště.
4.3.2006 15:34
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko.
Chtěla bych Vám moc poděkovat za Vaši práci a pomoc, i když je to jen přes počítač. Chtěla bych se Vás zeptat na jeden problém mého manželství. Mám od dětství velmi pěkný vztah s mojí maminkou, byla mi vždy velkou kamarádkou a mám invalidního, dlouhou dobu nepohyblivého otce. Rodiče bydlí poměrně daleko a já trpím hrozným pocitem, že nemohu mamce s tátou pomoci. Vždy bylo zvykem, že jsem tam jezdila jednou za tři týdny na víkend, abych jí nějak pomohla. Problém nastal, když jsem se podruhé vdala. Jak je to asi běžné, vztah tchýně,tchán verzus nový zeď nebývá nijak vřelý. Můj muž těžko snáší, že já tam i nadále chci jezdit alespoň jednou za měsíc sama na víkend (on tam příliš jezdit nechce). Považuje to za nenormální, že jsem si měla vzít své rodiče a ne jeho a chtěl by, abych se ho dovolovala, jestli mohu jet nebo tam jela jen na jednodenní krátkou návštěvu. Je moje přání tak neslučitelné s chodem normálního manželství? Je to tak nenormální, abych se musela cítit jako špatný partner? Děkuji za odpověď a přeji hezký den.
Petra
ODPOVĚĎ:
Petro,hezky den.Váš muž dopředu nevěděl,jaký máte vztah ke svým rodičům?Asi na váš vztah k nim žárlí,chce vás mít pro sebe.Ale - nemyslím si, že návštěva 1x měsíčně na víkend je něco,co by natolik muselo narušovat vaši vzájemnost,váš vztah.Ono to nebude o frekvenci vašich návštěv, ale o intenzitě vašeho vztahu k mamince, s níž soupeří.Ať již vědomě, nebo podvědomě.Nevím, nebyl by klíč k řešení v tom, že byste mu dala jasně najevo, jak moc je on pro váš život důležitý?:-)A že vztah k rodičům jej o nic z vaší lásky k němu neobírá?
4.3.2006 15:55
OTÁZKA:
Paní doktorko,mám manželství,které trvá 17let.Po celou dobu mě manžel podváděl.Bylo jich desítky.Myslím si,že je satyrik.Přesto všechno chce v manželství zůstat.Tato jeho úchylka je snad jedinou překážkou v našem vztahu.Mám 2 dospívající děti.Proto se ptám,zda je nějaká možnost této choroby zbavit.Všechno je to jeho sex.chtíč,který se vymknul kontrole.Samozřejmě,že vše popírá a stydí se se mnou o tom hovořit.Nevím,co dělat,i když rozvod už je na stole.Je to těžké vám to vše v krátkosti popsat,ale snad najdete odpovědˇ.Děkuji Vám
Markéta 38
ODPOVĚĎ:
Markéto,nechcete na mně nic jednoduchého:-)Asi budete muset hledat odpověď hlavně vy sama u sebe ...Co jste schopna v dlouhodobém časovém horizontu zvládnout,a co už je opravdu nad vaše síly? V čem je manželství s vaším mužem konkrétně pro vás přínosem do života , bez ohledu na existenci dětí,tudíž zodpovědnosti vůči rodině?Váš muž praktikuje jen sexuální nevěry,které neohrožují jeho vztah k vám,je to tak? Vy jste pro něj ženou číslo 1? Markéto,záleží asi více na vás, zda jste schopna to akceptovat - konec konců,žijete v tom již 17 let.Zda je manželův "sexuální chtíč" jednoduše léčitelný,mohu takto těžko posoudit.Musela bych mít k dispozici další nejen informace,ale i prostě možnost si povídat.S vámi, s ním. Nechcete navštívit psychologa? Pokud by to muž odmítal,zatím vy sama?
4.3.2006 16:09
OTÁZKA:
Dobry den,
rada bych Vas touto cestou pozadala o radu ve chvili kdy si jiz zoufale nevim co pocit a veskere rady druhych jsem jiz vyzkousela.
Ziji ve vztahu s partnerem (oba 31) 3 roky, známe se sice od detstvi, ale ja jiz byla vdana, kdyz propukla velka laska a ja odesla od manzela, sveho dlouholeteho partnera. Posledni rok nam vsak nas puvodne idealni a zamilovany vztah tak trochu skripe. Po pulrocnim vztahu jsem se plne zacala venovat stavbe domu, ktery mel partner jiz v pocatcich projektu. A tak se nas vztah vyvyjel ruku v ruce s projektovanim a stavbou. Prijala jsem tento fakt s naprostou samosrejmosti a plne se angazovala. Delalo mi to radost, jemu take. Dum byl hotov vztah zvolnil. Samosebou jsme se vice a vice hadali ....hlavne kvuli domu, pozdeji prisli vycitky ze partner nema cas na sve zajmy a ma potreba (puvodne i jeho) mit dite. V zajmech ho rozhodne neomezuji, spise naopak, to spis cas byl problemem ale to on vi, ostatne jsme na tom oba stejne. O diteti jsme spise mluvili a vzdy odsouvali v pulrocnich periodach az prisli me zdravotni problemy. Po tomto zjisteni jsem ja dite odkladat prestala, ale on si zacal hledat duvody proc ne ev. za jakych podminek ano. Fyzicky vztah ochladl (z jeho strany), zacal se chovat nepristupne, odmerene a neznosti neoplacel, chtel klid, chtel spat, nemel cas, chut, sex se temer vytratil .....nevedela jsem si rady ...myslela na jeho pripadnou neveru apod. nedokazala si to vysvetlit. Samosrejme jsem se to snazila resit rozhovory apod. ovsem bezvysledne. V lete jsem zkoncila u internetoveho flirtovani na ktere mi prisel a zacal vse radikalne resit. Myslela jsem, ze se mi ho podarilo presvedcit, jak moc mi na nem zalezi a ze rozhodne nemam chut nas vztah koncit a zacinat jiny. Ze ho miluji a chci byt s nim. Ze mi jen chybi jeho vstricnost a neznosti, kontakt, zajem a laskyplny sex. Na chvili se vse uklidnilo ale ve vztahu fyzickem se nic nezmenilo, dalo by se rici, ze spise naopak. Partner je ted navic vice podrazdeny, vztah
[tato otázka byla zkrácena]
šárka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Šárko.Radu vám asi nedám, spíš mohu vyslovit své pocity,fantazie,které mě napadají na základě vašeho psaní.Tak tedy - znáte se od dětství,asi jste na sebe občas mysleli v průběhu času,kdy každý měl svůj partnerský vztah.Je úžasné toužit po někom, kdo je nedosažitelný.Pak jste se opět potkali,změnili kvůli sobě svůj život.Ale z romantiky se po půl roce stala realita,někdy asi těžkopádná,určitě nekorespondující s romantikou a zamilovaností - stavba domu.On vás přizval k něčemu,co měl již sám vymyšleno.Vy jste nebyla tolik tím kreativním spolutvůrcem,jako spíše naplňovatelem jeho ideje.Dům byl hotový,váš vztah se zvolnil,jak píšete. Oba jste byli asi unavení,ale ne délkou bytí spolu,spíše povinnostmi kolem stavby.Jakoby jste přeskočili důležitou prvotní etapu vašeho vztahu.Vy jste pomohla s domem, další zákonitou etapou bylo dítě.Vaše "biologické hodiny" tikají,on ale žádné zatím nepociťuje.Chce si zase užívat,nechce se vázat na nové povinnosti,které může považovat za příliš svazující. No,a teď od mých fantazií o vaší partnerské minulosti, k současnosti.Předpokládám, že váš tlak na dítě jej paralyzuje v touze k sexu,protože jej vnímá více jako reprodukční povinnost, do níž se mu ještě nechce?Šárko,prožíváte oba dočasnou krizi,která je jen varovným signálem,že jste oba unavení apotřebujete nějaký nový impulz.O dítěti můžete uvažovat později...
4.3.2006 16:33
OTÁZKA:
Odpovídala jste mi 23.2.06
Vaše odpověď zněla, abych se zaměřila na to, aby můj partner bojoval více o mne, než abych mu dávala najevo já svůj zájem o něj, to tedy nevím, jak na to.
Mně je 33 let a jemu 34 let. Byl podruhé ženatý. Jeho 1. paní si někoho našla. O svou druhou manželku přišel při autonehodě, u které sám nebyl. Jeho paní v té době měla začínající vztah, o kterém tvrdil, že nebýt té nehody, tak by se vše vyřešilo a bylo by to o.k.. Měl ji moc rád, přesto tvrdí, že mně miluje, proto jeho chování nechápu.
Iveta
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Iveto.Velice se omlouvám, ale dotazů mi přibývá stále více,takže je pro mne velice těžké se vracet nazpět a vyhledávat návaznost na vaši původní otázku. Pokud byste chtěla rozvinout mou předchozí odpověď dále, zkuste mi,prosím, vše ve zkratce popsat tak,abych z toho mohla vyjít.Děkuji vám.
4.3.2006 18:04
OTÁZKA:
Dobrý den, mam pritele asi pres rok, neni to zrovna typ co se hrne do zavazku, ale myslim, ze nam to celkem funguje pokud po nem nechci resit budoucnost. Myslim, ze mu dokazu dat cas, ikdyz ja bych se uz rada usadila. No a nyni jsme meli trochu horsi obdobi, protoze ja resim novou praci, bohuzel zatim neuspesne, delame totiz momentalne spolu a nepripada nam to uplne idealni. No a ja ted nebyla uplne v pohode a on ma asi take ted dost svych staroti. Kazdopadne ted se stalo to, ze se situace nejak vyhrotila, ikdyz ne, ze bychom se vylozene pohadali a nakonec mi pritel rekl, ze mne jiz nemiluje. Samozrejme me to hodne vzalo a cekala jsem co se bude dit. Jenze ono se nestalo vubec nic, chova se ke mne v podstate stale stejne, je ke mne stale pozorny, ikdyz jsme od te doby nemilovali. Takze ja vubec nevim co si mam myslet. Prepokladala jsem, ze tedy kdyz me jiz nemiluje, bude chtit abych se odestehovala a nebude se vlastne chovat jakoby se nic nestalo. Nevim jestli treba neceka az odejdu z prace, protoze nechce takhle "verejne" ukazovat, ze mame problem. A take to neni poprve co mi rekl neco podobne oskliveho a nakonec se to vzdy urovnalo. Jenze minimalne poprve vim, ze jsem udelala neco spatne a on me proste nechal vydusit, jenze ted krome toho, ze jsem od nej potrebovala podporu a nebyla jsem psychicky uplne v pohode, tak se vlastne nic nestalo. Mam ho stale rada a nechci se rozchazet, ale take nevim co delat. Jestli mam cekat co se stane, coz me hrozne psychicky ubiji nebo treba zkusit od nej odejit, aby si mozna uvedomil, ze me ma stale rad. Proste nevim nakolik je to zase jeho "ulet", protoze mi proste chtel v danou chvili ublizit nebo to tentokrat mysli vazne.
Predem moc dekuji za radu. H
Hela
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Helo. Nejsem si jistá,zda se v tom úplně vyznám.Co mi přijde jasné, je to, že přítele máte velmi ráda,chtěla byste ho mít jako životního partnera,ale je pro vás velmi důležité, jak to má v sobě on. On cítí vaši závislost na něm, a může s vámi manipulovat.A také to dělá.Nechcete mu ukázat ,jakou cenu jako žena máte vy?...
4.3.2006 21:40
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko. Chci se zeptat na problém, který neustále řeším se svým partnerem. Jsme spolu něco přes měsíc, ale už jsme narazili na společný problém. Seznámili jsme se v práci a je nám splu dobře, ale vydělávám si víc, než můj přítel a myslím, že s penězmi umím vycházet také líp. Jde o to, že zatímco já jsem téměř abstinent, nebo piju maximálně kvalitní víno a do společnosti si mohu zajít jen párkrát do měsíce, můj přítel je velmi společenský a chce vyrážet ven téměř každý den. Pak se vždy opije. Možná jsem příliš kritická, ale připadá mi, že 2-3 lahve vína na hlavu nebo 10 piv je už trochu moc. On tvrdí, že je to normální, i když je pak samosebou vždy opilý. Už jsem mu to několikrát vyčetla, ale on se pokaždé naštval. Další věc je, že když spolu někam jdeme, nemá v peněžence dost na zaplacení pro nás oba, takže většinou platím já. Mám ho ráda a on rovněž tvrdí, že mne velmi miluje, ale myslíte, že má tento vztah šanci?
Silvie
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Silvie.Netroufám si mluvit do toho,zda má váš vztah šanci, každopádně mi však připadá rizikový.Váš přítel nad sebou nedokáže mít kontrolu,ať se to již týká alkoholu,nebo hospopdaření s financemi,to je do budoucna varovné.Navíc mi přijde velmi na pováženou, jestli za sebe nechá muž platit ženu!
5.3.2006 8:19
OTÁZKA:
Dobrý den,potřebuji poradit. Mám 10letý vztah s přítelkyní. Ale za ty roky se náš vztah ustálil ve stereotypu a já uvažuju o rozchodu. Jedním z hlavních důvodů je také ten, že se v mém okolí vyskytla jiná, která se kterou si rozumím lépe. Mám strach z rozchodu, z její rodiny...
on
ODPOVĚĎ:
Dobrý den.Chápu, po 10 letech se těžko partner opouští.Ale na druhou stranu by nebylo moc fér vztah,který již necítíte jako ten pravý,dlouho prodlužovat.Měl byste to udělat co nejdříve,neuvádět v argumentech existenci další dívky.Vaši partnerku to bude hodně bolet, musíte se na to připravit, pro vás to určitě také nebude vůbec jednoduché,ale takové věci se v životě prostě dějí.Co je důležité ve fázi po rozchodu,abyste si za svým rozhodnutím stál a už svou současnou partnerku nekontaktoval,nedával jí tím případnou naději na návrat.Také nepočítejte s tím, že byste mohli být v nejbližší době přátelé.Pokud vás vaše přítelkyně miluje,nejde to,hodně lidí si to ale při rozchodu slibuje...
5.3.2006 8:29
OTÁZKA:
Dobrý den.Paní doktorko,já už nevím kudy kam..všechno se hroutí,v ničem se mi nedaří,nic se neobrací k lepšímu.Jsem rozvedená,mám 1 dítě.Od rozvodu jsem měla pár vztahů,ve kterých ne a ne "zakotvit".Pak jsem měla 3letý vztah,koupili jsme baráček.Přítel pak onemocněl a "vykašlal" se na nás,nechal mě v baráku a s dluhama.Navíc se mi zabil bratr,naši jsou zhroucení.Dům se mi podařilo prodat,koupit byt,našla jsem si hodně dobře placenou práci,nového přítele.Ten ale vydělává méně,takže všechno táhnu.Nevadí.Těšila jsem se,že bude konečně líp,našim že pomůžu.Jenže šťastná jsem byla chvíli.Kupec baráku mě "vydírá" o nějaké peníze,už tak jsem zadlužená(na nový byt jsem si musela ještě půjčit),v práci jsem ve výpovědi,za měsíc končím a ne a ne najít práci.Takže jsem už strašně vynervovaná,protože jsem byla "živitelkou" a teď nevím, co bude..jsem strašně nešťastná,nervozní,pořád brečím,sahám po pití.Přítel mě drží,je hodný.Ale jak dlouho?Bojím se,aby mě ještě i on neopustil.Já jsem už opravdu na dně..tak jsem chtěla našim pomoct,malýmu všechno dopřát,přítel aby byl se mnou šťastný.A teď tohle.Všechno se zhroutilo.Tak jsem byla šťastná.Byla..Už uvažuji,že vyhledám psychologa..
Radka, 33
ODPOVĚĎ:
Milá Radko,hledám v sobě slova podpory,aby nezněly lacině.Lacině je ale opravdu nemyslím.Už jste toho hodně ve svých 33 letech prožila.Žijete jako na horské dráze - chvíli nahoře,chvíli úplně dole.Přestože jste asi hodně silný a schopný člověk, kapacitu na zvládání stresu máme všichni omezenou.Vy už jste teď na nule.Oprávněně.Ale být na nule znamená, že už můžete zase jen nazpět nahoru. Nebojte se,práci dobře placenou si určitě zase najdete,je to otázka času.Musíte si nyní klást menší cíle,než dosud.Radko nejde o život, jen o splácení peněz.Když si to vezmete kolem a kolem, máte zdravé dítě,máte partnera,který vás má rád a drží vás.To je něco, po čem spousta lidí marně touží.Pro vás je důležité,abyste si nebrala na sebe příliš úkolů,příliš zodpovědnosti, najednou.Musíte se naučit šetřit svými silami.A k tomu by vám spolupráce s psychologem byla velmi užitečná! Na pití v souvislosti s řešením problémů a se stresem si dejte pozor.Alkohol je fajn pro radost,ale pro zvládání stresu rozhodně ne.Působí následně ještě více depresogenně,byť prvotní účinek je takový,že se nám problémy zdají menší.Držím vám úpalce,ať se vám daří:-)
5.3.2006 8:43
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko.Je mi 28 let,říkají,že sem přitažlivá žena a často cítím,že se mužům v mém okolí líbím.Žiju již třetím rokem s přítelem (35).Od počátku našeho vztahu se nedá mluvit o "vášnivém milování",styk proběhl tak jednou týdně, o víkendu.Čím dýl jsme spolu,tím je to horší,milujeme se třeba jen jednou za měsíc.Snažím se,dávám podněty,ale přítel mě odmítá.Přitom sem ho několikrát přistihla,jak se sám uspokojuje a on sám mi nepopírá,že se uspokojuje každý den.Sex se mnou ale nechce.Říká že mě miluje,přitahuju ho,ale neumí,nebo spíš nechce vysvětlit své odmítání.Cítím,že to už takhle dlouho nevydržím,připadá mi to celé nenormální.Přistihla sem se,že koukám po jiných mužích a toužím po fyzickém kontaktu.Nevěrná být nechci,rovněž si myslím,že mi není nevěrný partner.Vztah je mezi námi až na občasné neshody a rozepře v pořádku.Děkuji za odpověď.
Mona
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Mono.Moc nevím,jak vám mohu poradit.Že to není normální,s tím s vámi souhlasím,že nechcete být příteli nevěrná,chápu, že je to takto dlouhodobě neudržitelné,chápu též.Jen moc nevím,kudy na to,aby se to změnilo.Přemýšlím i o přítelově sexuální orientaci,ale to je jen jeden z nápadů.Asi by to chtělo probrat spíš osobně.V přímém rozhovoru se dá vysledovat spíše, zda nemůže být nějaký problém ve formě toho,jak se snažíte dávat podněty k milování,nebo zda téma sex již u vás dvou není příliš spojeno s výčitkami.
5.3.2006 9:05
OTÁZKA:
Dobrý den, hledám touto cestou ostatní maminky, kterým úřady práce také nechtějí vyplatit rodičovský příspěvek v měsíci, ve kterém se narodilo dítě - viz zmatečná vyhláška z ministerstva, prezentovala televize NOVA 15. 2. Některé úřady dávku vyplácely, jiné ne. Jedná se o 3.700 Kč, což je pro maminky dosti velká částka. Po otevření problému v televizi ministerstvo vydalo výklad k vyhlášce, kde se praví, že dávky se nemají vyplácet, ale maminky, které ji obdržely, ji nemusí vracet! Tak tohle tedy ne : žijeme přeci v jednom státě, platíme stejné daně a musí pro nás platit stejné zákony! Buď ať vyplatí dávku všem, které si požádaly /ona to drtivá většina maminek nevěděla, tak si ani nepožádala/ nebo ať dávku ty, které ji dostaly vrátí! Jedna maminka se v televizi nechala slyšet, že tö požene až k soudu, já bych to viděla na ombutsmana. Ptám se paní doktorky : to s námi ženami budou stále takhle zametat? Copak my máme čas při péči o děti a rodinu se takhle domáhat svých práv? Kdyby se tohle stalo nějakému muži, že by jeho známý ve stejné životní situaci dostal od státu nějaký finanční příspěvek a on ne! Ta nerovnoprávnost už je do nebe volající, a my ženy, upřednostňující rodinu a děti před kariérou jsme opět opíjeny rohlíkem. Jen roďte, ať má kdo platit daně, starejte se - a držte s prominutím hubu. Nadzvedl mě taky článek paní Tominové - pověřené na ministerstvu péčí o rodinu - nechala se slyšet, že být doma 3 roky s mámou je pro dítě nepřirozené, že to ona tedy tak nedělala, že NIKDY nešla s dítětem jen tak na procházku nebo na písek, ale vždy něco vyřídit, zařídit,... Doporučuji k přečtení - MF DNES 23.2. Paní Michaela Marksová-Tominová je ŘEDITELKOU ODBORU RODINNÉ POLITIKY na ministerstvu práce a sociálních věcí... Pánbůh s námi. Paní doktorko, co s tím?
Alice
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Alice.Tohle opravdu není moje parketa,takže se k tomu jako psycholog asi nevyjádřím:-)
5.3.2006 9:07
OTÁZKA:
DOBRÝ DEN, PROSÍM O RADU,JSEM 25 LET VDANÁ,MÁME CELKEM SPOKOJENÉ MANŽELSTVÍ.MANŽEL NYNÍ NAŠEL ZÁBAVU V CHATU,TEĎ TO SKONČILO U DOPISOVÁNÍ A POSÍLÁNÍ SMS S JEDNOU ŽENOU.PROBLÉM SE TÁHNE VÍCE JAK PŮL ROKU,MANŽEL SE K TOMU NECHCE VYJADŘOVAT A MĚ TO HROZNÉ TRÁPÍ.DĚKUJI ZA RADU
charlota
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,milá Charloto.Jestli se manžel odmítá k tomu vyjadřovat,nemá smysl na něj pořád komunikačně tlačit.Spíš se snažte zaujmout jeho pozornost jinak.Po 25 letech manželství se pokuste o nějakou změnu,ať již ve svém image,nebo ve svých projevech,v čemkoli,která jej upoutá a díky jíž získáte jeho pozornost.Mělo by to být něco, co bude přínosem i pro vás,z čeho budete mít radost.Kromě toho si vůbec svůj život zpříjemněte -zkuste trávit více času mimo domov,s přáteli,prostřednictvím koníčků, v nichž naleznete zdroj vlastní seberealizace:-)Přeji hodně štěstí.
5.3.2006 9:21
OTÁZKA:
Dobrý den, nemám snad úplně otázku, jen bych chtěla znát Váš názor, na mojí situaci. Jsem vdaná 4,5 ruku a s manželem jsem předtím chodila 1/2 ruku a v této době se budeme rozvádět. Nemáme děti a najednou jsem nabyla dojmu, že manžel není ten člověk se kterým ty děti chci mít a přestala jsem se na něj těšit a tento pocit u mě přetrvával asi 1/2 roku a tak jsme se dohodli, že se manžel odstěhuje a asi i podáme žádost o rozvod. Manžel se ke mě nechová špatně, ale já se svého pocitu nemohu zbavit a nechci mít děti pouze s někým, kdo se o nás postará, i když vím, že je to velmi důležité, ale s někým, koho budu i milovat.. prosím vás o názor. Děkuji
Jana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jano.Myslím si, že je docela přirozené, že po nějaké době společného života s partnerem můžeme zjistit, že to není to,co od života očekáváme.Ať již je to v rámci manželství,nebo nikoli.Prostřednictvím vztahů postupně nacházíme to, co je pro nás v partnerství důležitými hodnotami.Vy jste za 4,5 roku vyzrála, nalezla asi více to,co je důležité právě pro vás.Pokud jste se na rozvodu dohodli,není co dodat.Člověk by měl dát na svou intuici,svůj cit.Vy nemáte děti,můžete si to spíše dovolit.Racionální hledisko by bylo možná složitější,více akcentující to, že ne všechna manželství,uzavíraná původně z lásky, jsou zárukou toho, že budou mít lepší perspektivu.Ale to je delší téma, a je to velmi individuální:-)
5.3.2006 9:32
OTÁZKA:
Paní Jitko, děkuji Vám za povzbudivá slova. Člověku je hned trochu lépe, když slyší nějaké to slovíčko podpory. Doufám, že najdeme v životě zase to hezké. Jen by mě ještě zajímal Váš názor na život bez dětí. Jestli se opravdu dá prožít plnohodnotný život a přitom nemít děti. Jinak Vám přeji všechno dobré a hodně štěstí.
Irena (29)
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,milá Ireno.Víte,je těžké obecně odpovědět na vaši otázku. Každý jsme jiný, každý máme jiná očekávání,jiné cíle,jiné touhy v životě,od života.Jsou ženy, pro něž je mateřství prioritní hodnotou,přesto mohou mít v tomto směru problém.Pak to většinou řeší adopcí.Mám ve svém blízkém okolí několik kamarádek,kterým se to úspěšně povedlo a právě až skrze děti našly úplné naplnění svého života.Ale,myslím si, že náš život nabízí tolik možností, jak jej hodnotně prožít,být šťastný.Jde jen o to,přeorganizovat si své cíle a nalézt smysl v tom,co máme.Nějak docela dost věřím i na to, že vše, co nás v životě potká, má svůj smysl a někam nás vede dál.Vše se dá pozitivně zúročit.Doufám,že to nezní pateticky,to bych nerada.Prostě já to tak cítím.Vám přeji,Ireno,ať jste v životě šťastná:-)
5.3.2006 9:44
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,mám na vás dotaz. Je mi 23 let a žiji již 4 roky se stejně starou partnerkou. Dříve jsme se vídali tak jednou za 14 dní. Poslední asi 3 měsíce jsme si sehnali byt a bydlíme spolu. Teda jen o víkendech. Každý zatím máme práci v jiném městě. Samozřejmě se pokaždé na sebe těšíme. Problém je v tom, že když jsme spolu, tak dřív nebo později se stane asi toto: přítelkyně mi něco řekne, co se mi zrovna moc nelíbí (přitom to myslí dobře, jen mě třeba na to jen upozorní), a já se "naštvu". S kamarády se mi to nestává, normálně jsem poměrně flegmatický typ, jen tak mě něco nerozhází. Ale když jsem s přítelkyní,tak se prostě urazím. A to probíhá tak, že přestanu komunikovat. Mlčím. Na její dotazy odsekávám. Vím, je to možná v nevyzrálosti mé osoby, ale problémy s komunikací nás provázejí od začátku našeho vztahu. Ona vyrůstala v úplně jiné rodině. O všem spolu mluvili, povídali si a tak. U mě doma to probíhalo tak, že jsem přišel ze školy, zeptali se mě co škola a ať se jdu učit a víc jsme se spolu prakticky nebavili. Ani dnes spolu nemluvíme. Když jsem s rodiči, tak si s nimi ani nemám o čem povídat. A to je asi ten problém. Přítelkyně se snaží se mnou mluvit, ale mně to jakoby "obtěžuje". Vím že je problém na mé straně (má přítelky je jinak úplně skvělá), a pořád se snažím o to, abych se v tomhle změnil. Pár dnů se třeba hlídam, ale potom se vrátím do starých kolejí. Poraďte mi prosím, jak to u mě změnit. Rozejít se s ní nechci, miluju jí, ale vím, že mé přítelkyni to čím dál víc vadí, když jsem spolu jen dva dny v týdnu, a jeden den z toho ještě promlčím. Předem moc děkuji za odpověď. Michal
Michal
ODPOVĚĎ:
Milý Michale, chcete na mně docela těžkou věc, takto přes internet:-)))Ale,nemyslím si,že problém spočívá jen v objemu komunikace a rozdílu mezi vámi dvěma,co se tohoto týče.To,že u vás se moc nemluvilo,a v rodině přítelkyně naopak,je sice důležité pro vaše komunikační zvyklosti, ale vy mluvíte hlavně o tom, že jste citlivý na reakce nebo upozornění vaší dívky,a urážíte se.Pak by možná stálo za to vychytat si to,nač jste z její strany zvlášť citlivý a pokoušet to spolu změnit.Pokud je problém o tom mluvit více obsáhle,můžete si domluvit jakýkoli signalizační systém,kterému budete oba rozumět,a kterým si budete dávat najevo - "bacha,takhle ne",hrozí nám na základě toho delší mlčení.Michale, jinak by stálo za to to probrat s psychologem ústně,skrze hlubší povídání...a tak hledat konkrétnější cesty,jak to změnit.
5.3.2006 11:34
OTÁZKA:
Dobrý den, po 2 letech vážné známosti jsem se oženil, vše vypadalo krásně, bez mráčků, milovali jsme se. Když manželka získala místo u soukromé firmy, začala jezdit často na služební cesty, tak už to nebylo tak nádherné každý den, ale pořád jsem byl šťastný. Tři roky po svatbě jsem zjistil, že mě už rok podvádí s kolegou, se kterým na ty služební cesty jezdí (ženatý, dvě děti). Nejdřív souhlasila, že s ním končí, ale během jedné noci, kterou s ním protelefonovala se rozhodla, že zatím svůj vztah neukončí, že to chce čas a jestli to s ní ještě vydržím. Miloval jsem ji a miluji, ale ať jsem jí dával prostor a netlačil na ni, nebo jsem se naopak snažil "přitlačit" (ale žádné násilí!), výsledek byl stejný - víc a víc se manželka podobá "Ledové královně", tráví čas jen s milencem. V té době otěhotněla a narodila se nám holčička - manželka tvrdí, že není moje. Jenomže když jsem se od manželky neodpoutal před tím, tak teď už to je jen horší v tom smyslu, že odejít a vzdát se holčičky je pro mě daleko horší, než žít, resp. bydlet v jednom bytě s ženou, která mě nenávidí. Holčičce je rok a půl, její matka se před ní ke mně chová, jako bych v místnosti nebyl. Kromě jejích rodičů (i když mi nemůžou pomoct, ale drží mi palce) to nikdo neví, navenek jsme normální rodinka. Teď vím, že jsem měl odejít od ženy, nejpozději před tím, než se narodila dcera (byl jsem u porodu - "císař", držel jsem holčičku dřív než maminka, nezapomenutelné). Rozum mi velí odejít, srdce zase zůstat a být alespoň nablízku, abych mohl pomáhat, když něco potřebuje... Možná to není dotaz, na který existuje odpověď, možná jsem si chtěl jen vylít srdce... Roman
Roman
ODPOVĚĎ:
Milý Romane,odpověď na svůj život,jak řešit zásadní situace v něm, hledáme vždy u sebe samotného.Jistě,že většina lidí by váš postoj těžko mohla pochopit,předpokládám,že na stránkách této poradny brzy najdete nějaké reakce.Co mohu říct já? Mohu glosovat,přemýšlet nahlas s vámi.Píšete,že jste svou ženu hluboce miloval, že ji stále milujete.V závěru vašeho povídání ji pojmenováváte již jako maminku vaší dcery.Dceru milujete a jste na ní citově velmi závislý (přestože nevíte, zda jste její biologický otec),mj. i proto, že ona vaši lásku přijímá,potřebuje ji.Na rozdíl od vaší ženy.Ale jen nevím, jak dlouho budete schopný žít v takovéto konstelaci vy, jak dlouho vaše žena.Nemluvím nyní o tom, že až dcera bude starší,model partnerského chování,jaký bude mít před sebou - pokud se nic nezmění - bude pro ni spíš traumatizující a poškozující, než smysluplný do jejího budoucího života.Neboli - mám pocit, že takovýto způsob života je dlouhodobě neudržitelný, a to nejen pro vás.Ale nechci předbíhat, a vy jste radu ani nechtěl.Zkuste si jen,Romane, představit i jinou variantu vašeho života v blízké budoucnosti.A nemusíte u toho vycházet jen z rozumu.Zkuste si ji představit citově...
5.3.2006 11:53
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko. Je mi 20 a s přítelem chodím 3 roky. Máme plány na společnou budoucnost. To by bylo v pořádku. Jenže přítel si myslí, že když příjdu z práce budu kolem něho skákat vařit mu a obsluhovat ho tak jako to dělala jeho matka jeho otci. Když se spolu o tom začneme hádat tak vyrukuje se starým hloupým tvrzením: Jsi ženská. Tak co mám dělat? Jelikož je velmi tvdolhlavý, nevím jestli změna ještě bude možná. Děkuji za odpověd.
Martina
ODPOVĚĎ:
Milá Martino:-)A jak to děláte dosud,když jste spolu déle?Kdo kolem koho skáče?:-) Ženskou roli v pojetí přítelovy matky odmítáte.Rozumím.Mluvte spolu tedy o tom,jaké by měly být role mužské a ženské ve vašem potenciálním budoucím životě.Co jste ochotná dělat,co již nikoliv.Ono úplně spravedlivé rozdělení mužských a ženských prací by taky mohlo vypadat tak, že když napůl, tak opravdu napůl...Takže on doma i s vařečkou, žehličkou,jehlou a nití, ale vy zase i s vrtačkou,kladivem...Promiňte, to mě jen tak teď napadlo, možná se vás to netýká a nevoláte zase až tak po úplné rovnoprávnosti.Měli byste spolu o tom prostě mluvit,pokud se opravdu již nyní rozhodujete o společném životě,pak je dobré si dopředu rozdělit kompetence prací v domácnosti.
5.3.2006 12:10
OTÁZKA:
Vzkaz pro Radku (33): radím Vám vyhledat psychologa - mluvím ze své zkušenosti. Pomohla mi rodinná poradna v době kdy jsem myslela, že je naprostý konec. Též mi život uštědřil pár ran - přišla jsem o práci, po transplantaci kostní dřeně mi zemřel bratr a do toho všeho jsem přišla na manželovu nevěru. To vše v průběhu 4 měsíců. Psychicky jsem na tom byla špatně, zhubla jsem, nemohla jsem jíst, spát, moje sebevědomí bylo najednou pryč, ale musela jsem fungovat kvůli synovi. Nic není tak zlé jak se zdá. Po půlroce docházení do poradny jsem věděla, že všechno zvládnu, že bude zase líp. Našla jsem si lepší práci než jsem měla, manžel se ke mě a synovi vrátil - po 8 měsících zjistil jakou životní chybu udělal a řekl mi že mě i syna potřebuje a že už nás nechce nikdy ztratit. Odpustila jsem, ale nikdy nezapomenu... A proto vzkazuji i když se Vám to třeba nezdá máte HODNĚ - máte krásného syna, přítele který Vás má rád a v kterém můžete najít oporu pro vyřešení současné situace. Někdo nemá ani tolik co Vy a musí to zvládnout.
Hodně věcí jsem si uvědomila vloni při návštěvách mého bratra v nemocnici na onkologickém oddělení - co by pacienti na tomto oddělení za to dali, kdyby měli "jen" takové starosti jako my. A když mi bylo nejhůř vždycky jsem si na to vzpoměla. A ještě jedna věc - alkohol možná pomůže, ale jen na chvíli, raději se ho vyvarujte - nic to neřeší. Hodně štěstí do budoucna!
Hanka (32)
ODPOVĚĎ:
Milá Hanko,nebudu nic dodávat,přeji vám mnoho štěstí!
5.3.2006 12:15
OTÁZKA:
Pro Tomáše: Určitě jste si přečetl odpověď p. doktorky na můj příspěvek. Já totiž vím, o čem mluvím. Váš příběh mi hodně připomíná můj vlastní, i když vás nechci srovnávat se svým manželem. Jen bych chtěla, abyste se vyvaroval stejných chyb, jaké dělal on. On na mě vždycky žárlil, i když k tomu zpočátku neměl vůbec žádný důvod, byl můj první a dobře to věděl. Chorobná žárlivost dokáže otrávit život každému, nehledě na to, že došlo i na facky, když byl opilý. To mě také dohnalo k tomu, že jsem si našla milence. Bohužel to jednou prasklo a musela jsem alespoň něco přiznat. Začalo mi peklo - nejprve se přede mnou s pláčem plazil po zemi, pak vyhrožoval sebevraždou, kdybych ho chtěla náhodou opustit, každý večer jsem mu musela být po vůli, ať jsem chtěla nebo nechtěla, jinak se situace opakovala. Raději bych držela ty facky, jak mi to připadalo ponižující. Proto jsem psala o slabošství a hrdosti ... Odejít jsem od něho nedokázala, bála jsem se, aby neudělal nějakou hloupost a při představě, že by se mi někde plazil za dveřmi a dělal pozdvižení se mi dělalo špatně. Už jsou to 4 roky, situace se hodně zklidnila a dokážeme spolu žít i jako přátelé, on stále čeká, že se mu začnu vrhat do náruče a nedokáže si připustit, že láska se na nikom vynutit nedá. S milencem jsem se ještě párkrát setkala, ale oba jsme se báli dalších problémů,tak jsme to raději ukončili (je také ženatý). Můj manžel určitě šťastný se mnou není a já s ním také ne, ale hlavně že mě má doma... Myslím, že s p. doktorkou (jejíchž rad si moc vážím) budeme marně čekat na příspěvek nějakého muže. Znám ve svém okolí několik záletníků, kteří se tím ani netají, ale kdyby to udělala jejich manželka, tak by to neustáli (tím se také netají).
Janka
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Janko.Bez vašeho určení data mé odpovědi si nemohu zpětně vrátit ani vaši otázku,ani mou odpověď. Nebudu asi komentovat to,co vzkazujete Tomášovi,protože je to pro něj.Ale jsem opravdu zvědavá,zda se k rozšiřujícímu diskusnímu fóru na téma, jak se má muž chovat,aby získal zpět lásku své ženy,která byla zamilovaná jinde (ať již z jakýchkoli důvodů), nějaký muž opravdu připojí...
Ale - Janko,stejně mi to nedá...Vůbec si nemyslím, že muž,který zvládne nevěru své ženy,musí být slaboch v debaklové pozici neimponujícího partnera.Vždy velmi záleží na původní podstatě vztahu,na příčinách mimomanželského vztahu i na důvodech partnerčina návratu.Co je důležité,aby si uchoval vlastní tvář a choval se "jako chlap",který si váží sebe,dokáže zvládnout i něco, co se stalo a jít společně dál.Ale tehdy, když o to jeho žena stojí...Je to všechno dlouhodobý proces.Tomáši - to bylo teď pro vás:-)
5.3.2006 12:40
OTÁZKA:
Dobrý den.Jsem 8 let rozvedená.Bývalý manžel mě podváděl skoro celé manželství a to trvalo 11 let.Dělal to šikovně,já jsem vůbec nic nevěděla ale za to okolí vědělo skoro vše,ale nikdo mi nic neřekl.Údajně to bylo vždycky pouze ze "sportu",ale pak se objevila jedna mladá slečna,která tvrdě docílila toho,že od nás exmanžel odešel.(Mám dceru bylo jí v období rozchodu 6 let).Pro mě to bylo velké zklamání,citila jsem to jako velký podraz.Rozvod byl jedna velká špína a to spíše ze strany partnera, kopal kolem sebe,tahal se o vše po soudech a trvalo to dlouhých 5 let.(kamarádi vždycky říkali,že to nechápou,proč tak kolem sebe kope když má co chtěl.Údajně kdybych to dělala já,že by to bylo pochopitelnější)Já mám velký problém nikomu nevěřím,citově se nedokážu otevřeít,pořád mám nad vším kontrolu,abych se zase nedočkala něčeho podobného jako v minulosti.Měla jsem teď soro 4 roky partnera,ale nakonec to vše skončilo asi i z mojí viny,protože jsem vždy měla zadní vrátka,nesvěřovala jsem se a ani jsem nepotřebovala s ničím pomoci protože se zase vracíme k té nedůvěře.Jak se má člověk zbavit toho velkého zklamání a té nedůvěry u dalšího partnera? Asi už se s nikým neseznámím,protože se prý pořád mračím a nevyzařuji nějakou pohodu a příjemno. Žiji pouze pro dceru ale nebude dlouho trvat a ona se osamostatní.A co pak? Je to asi trochu zmatené,ale snad pochopíte podstatu všci.Děkuji Vám předem za odpověď.
Lena
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,milá Leno.Je pochopitelné,že vás život poučil a držíte si zadní vrátka.Ale neměla by to být paralyzující bariéra,která bude v takovéto podobě napořád.Ano, máte negativní životní zkušenost, která vás hodně zasáhla,ovlivnila.Ale můžete ji i pozitivně zúročit tím, že prostě již nebudete tak důvěřivá, že si budete "krýt záda" tím, že se příštímu partnerovi zcela neoddáte,a že si ponecháte i svůj vlastní život.Ale tak by to mělo ve vyváženém citovém vztahu dvou lidí být vždy.A mělo by vás to -do určité míry - ochránit i od toho,abyste někomu slepě důvěřovala,aniž byste měla oči otevřené.Nebojte se lásky,Leno.To, že milujeme,neznamená, že se zcela někomu odevzdáváme...
5.3.2006 12:52
OTÁZKA:
Nevím, zda mi zdejší prostor bude stačit, ale zkusím to. Mám se svojí ženou 15 let dlouhý vztah, přičemž posledních 5 let žijeme v manželství. Oběma nám je 30 let a máme pětiletého syna. Oba je velmi miluji a považuji je za to nejlepší, co mě v životě potkalo. Jsem přesvědčen, že žádná další žena by mi v manželství nenabídla více než moje stávající. Přesto se mi v hlavě v poslední době objevují myšlenky zpochybňující mé rozhodnutí oženit se. Stále častěji mě totiž přitahují i jiné ženy nejrůznějšího věku a někdy si připadám jako Josef Abrhám ve filmu Vrchni, prchni, který se na ženy už nedokázal normálně podívat. I přes momentální fyzickou a psychickou přitažlivost ostatních žen si přitom uvědomuji, že všechny s mojí ženou optikou patnácti společných let prohrávají. Vím, že bych s žádnou z nich nebyl po tak dlouhé době dál a šťastnější. Možná by to bylo stejné, ale ne lepší. Své ženě jsem nikdy nebyl nevěrný a přeji si, aby se to ani nikdy nestalo. Nicméně mám stále větší obavy a čím dál méně si věřím, že to dokážu. Její důvěra je v podstatě to jediné, co mi v nevěře nyní brání. Asi kdybych věděl, že jí má nevěra neublíží, tak bych zřejmě podlehl. Na pár dnů či týdnů, možná jen hodin a vlastně ani nevím proč. Vím, že bych nehledal lásku a ani sexuální vyžití, prostě asi jenom romantický flirt s pár polibky a držením se za ruku. Proto své pocity a myšlenky vůbec nechápu a snaha o jejich pochopení a potlačení mě čím dál tím více vyčerpává. Cítím, že jsem neustále unaven. Unaven věnovat se manželce, kterou miluji i unaven hrát si se synem, který je pro mne vším. Vůbec si nerozumím: mám vlastně vše, o co jsem usiloval, proč tedy ty myšlenky na totální ohrožení toho všeho naprosto neperspektivním činem, jehož pohnutky vlastně vůbec nechápu? Nebo je to hlas nějakého nespokojeného podvědomí, který je zatím přehlušován mými racionálním uvažováním? Pokud se ve mně alespoň trochu "vyznáte", pak předem děkuji za odpověď. Každopádně se mějte hezky.
Petr
ODPOVĚĎ:
Milý Petře.To,co popisujete,mi připadá téměř zákonité, a to nejen proto,že jste se svoji ženou od svých 15 let.Bylo by divné,kdybyste za tu dobu nezatoužil po někom jiném.I když vás s vaší ženou pojí dlouhá společná historie-od dospívání do současné dospělosti,váš syn,láska.Docela by mne zajímalo, zda se o tom,co popisujete,bavíte i vy dva spolu? Myslíte si, že vaše žena nemůže mít podobné myšlenky? Co by s vámi dělalo,kdybyste zjistil,že ano? To,že si své touhy nemůžete naplnit,Petře,ještě více umocňuje jejich sílu, a v tom spočívá jejich skryté nebezpečí.Vy píšete,že nehledáte lásku, to chápu,tu máte se svou ženou, ale píšete,že nehledáte ani sexuální vyžití.A to je další nebezpečný moment - vy hledáte krátký romantický flirt.S někým se vodit za ruku,líbat se...Vlastně jste toho plný,je to ve vašem podvědomí.Petře,těžko vám poradím, co s tím vším.Mohu to jen komentovat,přemýšlet,klást otázky,na něž vy můžete hledat odpovědi.Jste svou touhou jakoby prorostlý. Zkuste si tedy pro sebe fantazijně představit, co by se stalo,kdybyste něco takovéhoto realizoval.Co by se ve vašem životě změnilo.Co z toho asi k lepšímu, co z toho asi k horšímu. Nebo by se nezměnilo nic? Je mi líto,že nemohu dát radu v podobě zázračné léčivé pilulky:-) Ještě mne napadá jedna věc, když zmiňujete film Vrchní prchni - Josef Abrhám,kdyby si to nevyzkoušel,nevěděl by,jaké to je a toužil by pořád dál po uskutečňování svých snů.Jestli si ten film tedy pamatuji dobře.(Já si z něj dnes po těch letech,co jsem jej viděla, nejvíc pamatuji svoji jmenovkyni - ošklivou brejlatou Douchovou,kterou si vzal pan knihkupec jako antilék...:-)
5.3.2006 15:42
OTÁZKA:
Vida, konečně se někdo pochlapil (pan Petr), jak říká Tomáš. Jen si myslím, že za chvíli nebude p. doktorka vědět, na co má odpovídat dříve, když se jí tu tak do toho pleteme, ale snad nám to promine. Petře,my ženy bereme všechno více přes city a s tím není dobré si moc zahrávat. Vy si něco užijete a vrátíte se spokojeně k manželce a my tím trpíme (tedy asi většina z nás). Zdravím všechny
Janka
ODPOVĚĎ:
Co vy na to,Petře?Janka mluví nejen za své zkušenosti,ale ví,co říká vůbec.Takže to získáváte první reakci v podobě morálního vykřičníku.Jsem zvědavá na další,protože o nich nepochybuji:-)
5.3.2006 15:48
OTÁZKA:
Pro Tomše
Zde je rekce normálního mužského, Tomáši chápu a obdivuji váš boj o zachování vztahu a celé rodiny.Jste velkorysý a máte svou ženu opravdu rád.Mějte však stejně rád i sebe a nedávejte tam kde o to nestojí a nebo třeba jen momentálně nestojí. Vaše žena si je možná příliš jistá vaši oddaností možná ona nemusí nic dávat aby si vás získávala má všechno. Dejte jí prostor. A pokud nebude mít snahu pak platí jedno tvrdé leč pravdivé přísloví Nehažte perly sviním neboť je pošlapou otočí se roztrhají i vás. Uvádíte sice že svého milence opustila kvůli dětem jenže k čemu to je když její mysl srdce zůstává jinde než u vás ? Jistě chce to čas ale prosím buďte i vy na pozoru aby jste nezradil sám sebe a neponižoval se příliš.
K romantické lásce - všimněte si že všechny filmy a pohádky končí svatbou jakýmsi vyvrcholením oné romantické touhy a při tom život je ůplně něco jiného budování společného vztahu je dřina vzájemné opracovávání poznávání. Je to dřina ale krásná dřina a stojí to za to a je v tom i kus romantiky ale Tomáši musí na tom pracovat oba jinak to není partnerství ale otroctví. Přeji vám hodně sil trpělivosti a ať je vaše láska opět opětovaná.
David
ODPOVĚĎ:
Milý Davide,myslím,že nejen Tomáš vám může poděkovat za tak moudrá slova...
5.3.2006 15:50
OTÁZKA:
Diky Davide i ostatnim za podporu.ja jsem drive byl velice spokojeny a stastny a obrusovani vztahu u nas take probihalo.byl jsem sebevedomi a spouste pratelum jsem rozdaval rady spokojeneho zivota.nejkrasnejsi na tom vzdy bylo to udobrovani.ma zena je blizenec, nekdy dr. Jackill a nekdy Mr.Hyde,ale presto jsme nasli spolecnou cestu,spolecne sny a plany a spolecne je realizovali.paradoxem je ,ze problemy nastaly az ted ,kdy jiz mame "jakoby" vsechno,mame vice casu,deti jsou samostatnejsi,procestovali jsme kus sveta a spolecna touha po novotach je mensi.trvaly pocit stesti neexistuje ,je to jako na houpacce,stesti strida starost a naopak... pak ale prisla ta chvile,kdy behem minuty se vam sesype cely dosavadni zivot a zjistite,ze to vse byla jen iluze... No a ted tapu,nevim,jake bude budoucno...bohuzel ty perly svinim jsou trefny ... ja ted dobyvam skalu,od ktere se vsechno odrazi a nevim ,kdy mi dojde sila.preji lepsi pekne dny a diky za reakce,pomaha mi pocit,ze v tom nejsem sam.jeste jednou diky
Tomáš
ODPOVĚĎ:
Milý Tomáši,Davidův vzkaz pro vás si čtěte častěji,najdete tam úpně všechno.To nejdůležitější poselství je,abyste si nepřestával vážit sám sebe.
5.3.2006 15:53
OTÁZKA:
Dobry den, potrebovala bych poradit, nevim uz na koho se obratit. Zkusila dva psychology, ale ti se o moje problemy nezajimali. Je mi 25 let a mela jsem jenom jednoho pritele - od 17ti let. Po pul roce chozeni, kdyz jsme spolu zacali bydlet, zacal byt zly. Sem tam facka, pak me svazoval a poutal, abych se nemohla branit nebo utect. Nakonec zjistil, ze ho nejvic vzrusuje zenska krev a tak... V te dobe jsem uz nemela rodice ani zadnou kamaradku, ktere bych se mohla sverit. Kdyz jsem opatrne naznacila nekolika pritelkynim svych kamaradu, ze me pritel tyra a psychicky vydira, vzdycky byla odpoved stejna: "Fakt jo, aha, hmm." Vsechny se tvarily jakoby to byla ta nejnormalnejsi vec na svete. Takhle jsem to tedy vydrzela dalsi tri roky, nez jsem nakonec usoudila, ze je lepsi byt naveky sama, nez s takovym hajzlem, ktery ma jeste drzost tvrdit, ze to vsechno prece dela z lasky. Kdykoliv se ted ke me priblizi nejaky chlap, zacnu se klepat, nemuzu mluvit, protoze uz jsem za mluveni obdrzela prilis mnoho modrin, uz jsou to asi nepodminene reakce. Strasne se bojim, ale pritom jsem stale schopna se zamilovat. Nedavno mi doslo, ze nejvetsi strach mam z toho, ze by na to ten dotycny prisel. Nevim, jak se toho strachu zbavit, kdyz me na ulici porad chlapy obtezujou a jsou na me sprosti - stari, mladi, strizlivi, opili, nekdy spinavi, jedno co mam na sobe, nebo jakou mam zrovna image. Ziskala jsem pocit, ze chlap musi byt uchylak, abych se mu libila. Pritom mam dve ruce a dve nohy jako kterakoliv jina zenska, krom meho metru a pul vysky na me nic divneho neni. Nevim ani, co bych delala, kdyby se me pokusil polibit kluk, ktereho miluji, protoze libani, objimani atd. vubec neznam. Velmi se za to stydim. Chtela bych nejak zjistit, jestli me dotycny kamarad nema taky vic nez jen rad, ale nevim si rady, nechci o nej kvuli tomu prijit. Pripadam si jako mala holka, ale nemuzu se zeptat ani mamy ani kamaradek a v 25 se prece jenom ceka, ze uz o tom neco vim. Mohla byste mi prosim poradit?
Kristyna
ODPOVĚĎ:
Milá Kristýno.Nemohu uvěřit tomu,že by vám žádný psycholog nechtěl pomoci.Byla jste u dvou,nevzdávejte to,jestli jste se netrefila úplně dobře.Hledejte dál.S vaším problémem vám přes internetovou poradnu moc platná být nemohu,to je na hlubší a systematičtější práci.Váš problém spočívá v osamělosti,citové deprivaci, absenci blízkých lidí,kteří by vás podpořili, a především v absolutním nedostatku sebevědomí. Proto jste byla schopna zvládat patologické násilí v rámci partnerského "vztahu",proto měníte image,atd.Máte za sebou trauma,to je nutné zpracovat,hledat příčiny toho, co to vše bylo ve vašem dětství,že jste nebyla schopna utnout to,co popisujete, včas.Zdá se mi, že jste se neměla kam vrátit,kam odejít zpět d o m ů.Píšete na začátku vašeho dotazu,že jste v té době ( ve vašich 17,5 letech )již neměla rodiče,v závěru píšete,že se nemůžete zeptat mámy....Pokud hovoříte o kamarádských vztazích,tak o mužích, ne o kamarádkách.Ženy,nebo holky, kterým jste se chtěla svěřit, nebo se poradit, byly přítelkyně vašich kamarádů...Více se uchylujete do mužského světa,ale jste slabá a bezbranná,takže vyvoláváte na prvním místě zájem těch,které zajímá více sex, než potřeba pomoci vám.Není to o tom, jak vypadáte fyzicky,Kristýno. Hovořím zde o svých fantazijních představách,ale neznám vás, nemohu jít dál.Zkuste zavolat na linku důvěry v místě vašeho bydliště a poraďte se,na koho se obrátit v rámci bezplatné psychoterapeutické péče.Držím vám palce,ať se posunete někam dál,do lepšího, ale bude to vyžadovat více času.Kristýno,25 let není zase až tak moc na naději na lepší život,ne?:-)
5.3.2006 16:25
OTÁZKA:
Dobrý den,
právě jsem si přečetla článek na Idnes Ona - Lepší dva skvělé roky než dvacet průměrných - a musím přiznat, že se mě týkají víc než bych chtěla. Až do této neděle jsem si myslela, že žiju v pohodovém vztahu, který není až tak vrzrušující každý den, ale byla jsem spokojená, že mám vedle sebe chlapa,kterého miluju a na kterého se můžu spolehnout. V neděli mi řekl, že neví, co chce a ničím si není jistý (chceme totiž ted na jare zacit stavet dum) a že si není jisty ani naším vztahem, tím, jestli mě má ještě rád a že si nějak nedovede představit stárnout po mém boku a že už nad tím přemýšlí několik měsíců. Cítila jsem se podvedená, že zatímco jsem se snažila být mu na blízku a oporou, tak on mě takhle klamal. Čekala jsem od něj nějaký řešení a s naivitou předpokládala, že to nic není a ať na to raději zapomeneme mi včera řekl, že se chce rozejít. Neměla jsem tušení, co přesně se mu poslední dobou honilo hlavou, ale dozvědět se takovouhle ránu v pár dnech po pěti letech je na mě opravdu trochu moc. Pořád to nemůžu pochopit, co se přesně stalo. Po mé reakci vzal všechno zpět, ať na to zapomeneme a všechno bude zase dobrý. Že se z toho dostane. On ale opravdu neví co chce. Když mi dokáže říct, že se se mnou chce rozejít, pak mi řekne že mě miluje a že by pro mě udělal všechno na světě.
Teď mám pocit, že bych měla říct sbohem já. Už mu prostě nevěřím a za pár měsíců mi to může říct znova. Nebo že by krise středního věku - v létě mu bylo třicet a nesl to "těžce".
Potřebuji se svěřit. Mám pocit, že jsem léta žila v iluzích o skvělém vztahu a navenek jsem tak i působila, že se teď stydím někomu přiznat, co prožívám.
Děkuji za odpověď
Děkuji Kamila
kamila.souckova@centrum.cz
Kamila
ODPOVĚĎ:
Milá Kamilo,dobrý den.Nemyslím si,že jste léta žila v iluzích o skvělém vztahu.Jen se ten vztah dostal do nějaké krize,do stádia opotřebování,které pociťuje především váš přítel, a rozhodl se to řešit.Asi opravdu neví,co ch c e .Ví ale, čeho se b o j í .Bojí se definitivy,závazků,zodpovědnosti.Okolo třicítky bilancujeme téměř všichni,chtě nechtě - jak minulost,tak budoucnost. Kamilo,5 let vztahu je téměř jakoby magická hranice,kdy krize přichází statisticky vzato velmi často.Ale u vás dvou nebude hrát roli jen délka vztahu,ale i další faktory.Nemohu ale odhadnout vše,mohu si něco představovat. Co kdybyste tedy zkusila opravdu i vy zatřást vaším vztahem a udělala to, o čem platonicky uvažujete -ne řekla "sbohem", ale na nějakou dobu vyhlásila pauzu na ujasnění si toho, zda k sobě opravdu patříte?
5.3.2006 17:25
OTÁZKA:
Dobrý den!Tři měsíce chodím s přítelkyní(22let),mně je 24 let.Oba dva jsme se sznámili na večírku z práce,od té doby jsme byli pořád spolu a náramně nám to klapalo ve všech směrech,naše láska byla vzájemná.poslední 2 týdny je ale zcelá odlišná situace.Přítelkyně na mne zcela změnila názor a vůbec se nechce vídat,dokonce se tomu i vyhýbá.Mnohokrát jsem ji žádal o vysvětlení,kde se stala chyba,ale ona mi dává stále vyhýbavé odpovědi.Je pravdou že jsme čas trávili velice aktivně-moc času sami doma jsme netrávili,ale to taky proto,protože jsme oba dost časově vytíženi.Oba studujeme a navíc chodíme n a brigádu,já navíc ještě dělám trenéra.Nejsem si vědom,že bych jí v nějakém směru zanedbával,a ani ona žádné připomínky neměla.Problém je v tom,že já jsem se velice zamiloval a chci s ní samozřejmě trávit co nejvíce času,ale připadá mi,že z její strany už nic necítím.Jiného kluka určitě nemá,to mi sama řekla.4ím víc se chci dopátrat pravdy,tím více ona se brání.Pro mně je to velice psychicky náročné a taky na přítelkyni je znát,že jí to velice trápí.Existuje nějaká pomoc?,dá se ještě náš vztah zachránit?Prosím o radu.Děkuji
radek
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Radku.Není problém v tom,že vy jste na své přítelkyni více závislý,než ona na vás?Mohu reagovat jen na základě toho,co píšete vy sám: "Problém je v tom,že já jsem se velice zamiloval a chci s ní samozřejmě trávit co nejvíce času,...z její strany už nic necítím", "Čím víc se chci dopátrat pravdy,tím více se ona brání"...Radku,nechte svou přítelkyni vydechnout,dejte jí prostor pro to,aby ona objevovala pro sebe znovu to,čím jste pro ni vyjímečný,co má na vás ráda.Nechte ji chvíli v klidu, nechte ji,aby případně zase ona dobývala vás.
5.3.2006 22:33
OTÁZKA:
Dobrý den, mám takový dotaz, zda je možno žít s partnerem pouze z lítosti. Uvažuji o rozvodu, s manželem již několik let téměř nekomunikujeme, když ano, žak jen na chvilku, nikdy to netrvá déle než 14 dnů, pak mě zase zklame a nemluvíme spolu, každý si žijeme po svém, vím, že chci být sama, ale mám výčitky svědomí, že zůstane sám. Není zcela zdráv a nic kolem sebe si neumí udělat. Co s tím?
Alena
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Aleno.Co na to mohu říct?Vztah z lítosti je podvod na obou zúčastněných,protože není vyvážený,vždy se někde vymstí.I vám,i partnerovi.Vůči komu jsou výčitky svědomí silnější?...
5.3.2006 22:37
OTÁZKA:
Dobrý den, jsem 5 let vdaná. Už rok se snažím překonat krizi. Mám v hlavě i srdci totální zmatek a nevím, co chci. Nevím, jestli mám manžela dost ráda, aby nám to vydrželo. Máme 1,5 ročního synka a na rodině mi záleží, nám oběma. Chtěla jsem už ale od něj odejít, půl roku jsme neměli žádný intimní kontakt. Rozvod jsem ale zrušila a chci to ještě zkusit. Jenomže teď nejsem schopná se s ním intimně sblížit, nejde to, nepřitahuje mne. Jsem strašně zmatená a nevím, jak to mám řešit.Můžete mi, prosím, dát alespoň malou radu, co dělat? Mockrát Vám děkuji.
Sandra
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Sandro.Nevím,z čeho vaše osobní krize ve vztahu k manželovi pramení.Máte ji docela zřetelně časově lokalizovanou.Stalo se něco významného před rokem?Píšete,že vám oběma záleží na r o d i n ě .Je důležité,cítit zodpovědnost vůči synovi,kterého spolu máte, ale ne všespásné.Musíte asi oba přemýšlet nad svým partnerským vztahem,hledat příčiny krize.Neumím vám bez větších podrobností poradit takto na dálku,co dělat.Nevím,zda zklamání,ochladnutí,nebo nevím,jaký jiný pocit,souvisí se změnou vaší rodinné konstelace - ze dvou partnerů tříčlenná rodina s úplně novými povinnostmi,závazky, se změnou vztahových vazeb.To je to první,co se nabízí.Ale důvodů může být samozřejmě mnohem více.Narození dítěte bývá - zdánlivě paradoxně - doprovázeno docela často partnerskou krizí.Ale je velice důležité analyzovat konkrétní důvody.Doporučuji vám návštěvu manželské poradny.
5.3.2006 22:57
OTÁZKA:
Dobrý den,vdaná jsem11 let popředchozím 5letém chození. Nikdy jsme se s manželem nehádali a úplně ve všem jsme si rozuměli,vše se však změnilo po narození hyperaktivního dítěte s LMD - jinak naší velmi milované dcery.Holčička je již dnes ve věku 9 let a je výrazně nadprůměrně inteligentní - zjištěno v pedopsych.poradně,je však velmi živá,hlučná,nepořádná,hlavu má jakoby neustále někde jinde.Od narození dodnes má velké problémy se spánkem,který snad téměř nepotřebuje,je psychicky labilní ,střídají se u ní výkony a nálady apod. .Pokud byla sama,zvládali jsme to jakžtakž,pak se narodila její (sice klidnější)sestra a u obou z nás se začala projevovat vyčerpanost s častýma hádkama,které trvají dodnes,ikdyž se snažíme,aby to nebylo před dětmi.K tomu máme oba velmi náročnou profesi(navíc stejnou)a nemáme nikoho,kdo by nám nějak pomáhal -prarodiče jsou v jiném městě.Existuje lék na krizi v manželství způsobenou vyčerpáním,nebo vůbec něco,čím byste mě mohla uklidnit?Moc děkuji,hanka.
hanka
ODPOVĚĎ:
Milá Hanko.Přemýšlím nad tím,jak fungovat radostně a bez problémů při malých dětech a náročné profesi.Chcete na mne těžkou věc - dávat obecný recept na překonání krize v manželství, která vzniká v důsledku dlouhodobého vyčerpání.Myslím,že prvním krokem by asi byla cesta každého z vás k sobě.Jste-li unaveni oba stejně,nemůžete se navzájem nabíjet,ale spíše naopak...Vybíjíte se a jste citlivější,oslabeni,pak dochází k hádkám na základě maličkostí velice snadno a rychle.Zkuste si nejdříve dohodnout,kdo z vás začne více odpočívat,kdo bude tím prvním,komu bude příslušet právo na více osobního času,který využijete jen a jen podle svých představ a potřeb.A pak se to vystřídá.Hanko,rodiče máte v jiném městě,ale určitě jim někdy můžete děti svěřit.Bylo by dobré,kdybyste v budoucnu mysleli na to,že spolu někam vyrazíte j e n v y d v a,bez dětí.
6.3.2006 9:56
OTÁZKA:
Před pěti roky jsem se vdala za muže z Ukrajiny. Naposledy jsem jej viděla před dvěli léty, od té doby o něm nevím, nemám na něj kontakt. Jak je možné se s ním rozvést? Společné jmění ani děti nemáme.
Jana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jano.Nejsem právník,budete se muset s podrobnostmi obrátit na něj,ale rozvést se můžete i v České republice b ez jeho přítomnosti,jemu bude stanoven soudem oparovník,je-li nezvěstný.
6.3.2006 11:36
OTÁZKA:
Dobry den, jsem 13,5 roku vdana. Pred rokem a pul jsem zjistila, ze manzel ma dlouholety vztah (neslo tedy jen o fyzickou neveru) se slecnou... Prosli jsme si za tu dobu, co o tom vim, ruznymi fazemi, manzel nikdy neveru nepriznal, zapiral atd. Pred pul rokem, v lete, se odstehoval do pronajmu. Jestli stale ma nebo nema slecnu, nevim a je mi to dnes uz jedno. Moje city k nemu jsou na bodu mrazu. Navrhla jsem mu pred casem rozvod,a to dohodou,abychom se nehadali a neprali u soudu spinave pradlo.Mame 13 leteho syna. Nabidla jsem manzelovi, ze ho "vyplatim" z bytu,protoze uz nechci,aby u nas bydlel (sice nebydli,ale nekolikrat tydne v prubehu dne do bytu chodi, at uz za synem nebo si na pocitaci stahuje e-maily apod.),pokud jde o syna,vyjdu maximalne vstric... Rozvodem mimo jine chci dosahnout uz faktickeho odpoutani od manzela, protoze citim,ze stav manzelsky je momentalne vyhodnejsi pro manzela nez pro me a legalne chci vymoci vyzivne na syna (manzel mi celou tu dobu, co bydli v pronajmu, neplati zadne penize a tvrdi,ze na syna plati tim,ze mu plati florbal,nekdy mu koupi obleceni apod.). Jenze manzel se zatvrdil a rekl,ze rozvod nechce,ze pry bychom si jen jeden druhemu platili penize a nejvic by to pry odnesl syn...Zkratka rozvod dohodou z jeho strany neprichazi v uvahu a moje argumenty, proc se chci rozvest, nebere v uvahu.Obavam se totiz toho,ze jednou ho omrzi zivot o samote a doslova se mi nastuje zpet do bytu a do zivota.Nevim, jak to vsechno resit, do sporneho rozvodu se mi taky prilis nechce,ale manzela zpet nechci...Dekuji.
Mirka
ODPOVĚĎ:
Hezký den vám přeji,Mirko.Nevím moc, v čem vám ve vámi popsané situaci mohu být jako psycholog užitečná.Jste-li si v současné době opravdu jistá,že rozvod je jediné řešení,které bude jak výhodné psychicky - pro vás, tak finančně - z hlediska syna,budete se muset obrnit trpělivostí a korektním,ale rázným způsobem na rozvodu trvat.Bude-li se manžel bránit stále rozvodu dohodou,který je samozřejmě tím nejlepším a nejšetrnějším řešením pro všechny zúčastněné, nezbude vám nic jiného,než podat žádost sama.Žádost nemusí být formulována nijak útočně,může být stručná,s odůvodněním,že delší dobu pop mimoanželském vztahu vašeho muže nesdílíte společnou domácnost.Pokud by to pro vás bylo příliš nepříjemné, rozhodněte byste měli absolvovat alespoň soudní řízení okolo stanovení výše výživného na syna.
8.3.2006 8:14
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,
ráda bych se Vás zeptala na Váš názor na pracovní problém. V dubnu roku 2005 jsem nastoupila na 5letou smlouvu jako asistentka na oddělení neurobiologie PřF UK v Praze. Vedoucí našeho oddělení je velmi zvláštní člověk: likviduje podřízení a kolegy, kteří projeví vlastní aktivitu a názor a kteří jej –se skřípěním zubů nebo se zbožným obdivem- na slovo neposlouchají, případně se nestaví do role malých nesamostatných dětí, kterým rád všechno do puntíku přikáže a na které neútočí. Nemáme na oddělení ani středoškolský (laborantky nebo sekretářku) personál, protože poslední, které jsem zažila, daly po zvláště vydařené ponižovací exhibici pana docenta okamžitou výpověď, v průběhu doby odešel i kvalitní VŠ personál. Pan docent je 56letý pán, který, ač ženatý, žije už léta sám, nemá přítelkyni ani kamarády. Jeho typickými projevy jsou neustále změny rozhodnutí, která už učinil, ječivé, hysterické výstupy, kdy nadává lidem za věci, se kterými daní jedinci většinou naprosto nesouvisí, podivné inkoherentní výbuchy v okamžicích, kdy se mluví o věcech, jimž úplně nerozumí, snaha neustále se prosazovat na veřejném plénu typu semináře a ponižovat přitom druhé lidi, vymýšlet si absurdní záminky, na podkladě kterých pak napadá studenty i kolegy. Má neustálé pocity ohrožení, dojem, že mu chce někdo uškodit a že jsou všichni proti němu. Dělá to prý už léta, ale údajně není oficiální cesta, jak jej „odstavit“. Výsledkem je všeobecná a v podstatě oficiální „šeptanda“ (fakultní i v ústavech Akademie) o „tom cvokovi“, odliv schopných lidí a nedostatek studentů. Snažila jsem se promluvit si s ním o tom, že jeho chování mi přijde nenormální, ale -pochopitelně a zákonitě- jsem narazila. Své problémy budu řešit jako ostatní, odchodem, s tím problém nemám. Proč se na Vás tedy vlastně obracím: chtěla jsem se Vás zeptat, zda je podle Vás s takovým člověk vůbec možné nějak vyjít, pokud mu nechcete jen servilně přikyvovat a pomlouvat ho za zády, jak to dělají jeho zbylí po
[tato otázka byla zkrácena]
Iva Švandová
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Ivo.Nerada bych se pouštěla do jakýchkoli diagnostických úvah o osobnosti vašeho šéfa, ani do predikcí toho,jak může vývoj interpersonálních vztahů na vašem pracovišti pokračovat dál.To je velmi křehké téma. Mohu vycházet jen z vašeho popisu a nepřísluší mi nic hodnotit. Snad mne pochopíte... Mohu vám jistě jen vřele doporučit odchod z pracoviště s takovýmto vedením a atmosférou,která tam díky němu panuje.Není-li schopen vedoucí vědeckého pracoviště podnítit týmovou práci,založenou na rovnocennosti odbornosti,není-li schopen respektovat nikoho jiného,než sebe,pak je to bariéra nejen pro kvalitní práci celého pracoviště,ale i pro odborný rozvoj každého z vás.Nemluvě o protrahovaném stresu každého,kdo je nucen na tomto participovat...
8.3.2006 8:24
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,
Je mi 32 s přítelem (40), jsem se seznámila přes internet, když se mu rozpadla rodina. Formálně rozvedeni nebyli, žili však už téměř 2 roky odděleně. Rozvod probíhá teprve v současné době a není to nic pěkného. Přítel je z venkova, (já tak napůl - práci na poli se nevyhýbám, ráda jsem mu v létě pomáhala víkend co víkend, ale není to má životní náplň), je to dříč a trochu samorost, otec mu zemřel v 15-ti, na VŠ se živil takřka sám, maminka o kterou se staral zemřela před dvěma lety na rakovinu, do toho vrcholila jeho manželská krize - žena krásná a nevzdělaná, 7 let na mateřské, on živil rodinu a studoval postgraguál, ona vařila teplé večeře a cítila se sama a tak otěhotněla s neznámým chlapem, podala žádost o rozvod v době pohřbu jeho matky. Zpočátku jsem si s přítelem mailovala z obavy, abych odmítnutím ještě nezhoršila jeho tehdejší zoufalství, kterého byl plný. Postupně mi začal imponovat svou skutečnou houževnatostí a laskavostí a nakonec z toho byl vztah. Nastěhovala jsem se k němu po půl roce a začaly problémy: Skončil jakýkoli spolenský život, na který mne původně balil: žádné divadlo, žádná večeře v restauraci aspoň občas, žádné kino, žádné výlety, konec kultivované konverzace - dříve poezie, literatura, filozofie, ekonomie - teď nic. Jen večeře a pak usnout u televize. Stále šetří, škudlí na všem (přestože pracuje na finančně velmi dobře ohodnoceném místě), je tlustý, pod mým nátlakem začal sice kupovat kvalitnější potraviny, jíst zeleninu, občas jogurt a nejen bufáčovou stravu - ale mne už vyčerpává, že musím opakovaně bojovat o koupi podle mne běžných věcí. Nerozhazuji peníze, umím šetřit, ale ráda si dopřeji občas potěšení ze života - on mi kazí každou radost otázkami, kolik (by) to stálo a vše je mu moc drahé. Na rozdíl ode mne nemá přátele, je rozhádaný s bratrem (společné dědictví domu, v němž bydlí) nesportuje, visí na mně, ale já mám pocit že se dusím. Sexuální život také skončil - zpočátku mne až dojímala jeho neuhasínají
[tato otázka byla zkrácena]
Lenule
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Lenule.Program idnes zkrátil vaši otázku,takže nevím,co jste ode mne na závěr chtěla,nebo potřebovala slyšet.Moje otázka pak tedy zní,co vám v takovémto, pro vás nevyhovujícím svazku,drží? Váš přítel ve fázi,kdy byl motivovaný k novému vztahu,reagoval tak,jak jste vy potřebovala,ale v podstatě je jiný, ovlivněný prostředím,v němž vyrůstal, i předchozím manželstvím,které mu sice údajně nevyhovovalo,ale již si na něj zvykl.I podle něj si zformoval představu o tom, jak má rodinný a domácí život vypadat...
8.3.2006 8:30
OTÁZKA:
Preji Vam pani doktorko dobry den.Je mi 40 let a jsem 9 let rozvedena a mam 14 leteho syna.vychazime spolu dobre,po celou dobu od rozvodu jsem byla sama se synem,nejak jsem citila povinnost ho vychovat.Loni jsem si nasla pritele,neni s naseho mesta,dojizdi za mnou pravidelne nekolikrat v tydnu.I on je rozvedeny a ma take syna s kterym se pravidelne vyda a ma ho o vikendech,ktere ale netravime spolecne.Muj syn myslim nema vyhrady k memu priteli.Ma me moc rad i ja jeho,on je klidnejsi povaha,ja jsem vic energeticka.Pritel by chtel se mnou zit,ale ja se bojim,bojim se ze to zabije vse pekne co mezi nami je,nechci zustat sama,ale nevim....mam hodne pratel,hodne konicku,jsem zvykla dlouhou dobü zit jen se synem a mit svoji volnost,i kdyz me pritel nic vubec nic nezakazuje,ale bojim se stereotypu ve vztahu,ted se na sebe tesime,kdyz sme spolu je to moc pekny...je na to nejak rada ?? prosim o vas nazor na vec.Dekuji vam za odpoved a preji pekny den petra
Petula
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Petro.Není na to žádná rada,je na vašem rozhodnutí,co je pro vás v současné době priorita.Zda volnější způsob života,s vlastní svobodou a těšením se na hezké chvíle s přítelem,či společný život s ním, do něhož po určité době stereotyp vždy vstupuje.Obě varianty mají své výhody, i své nevýhody.
8.3.2006 8:35
OTÁZKA:
Dobrý den, je mi 24 let a se svojí přítelkyní chodím rok a půl. Vše klape výborně, máme se moc rádi. Asi rok před ní jsem chodil s jinou dívkou. Tento vztah trval necelý rok. Moje přítelkyně o tomto minulém vztahu ví už dlouho ale teprve v poslední době jí to začalo trápit. Neustále se vyptává na podrobnosti a to i na dost intimní. Ptá se na takové věci jako v čem je v posteli lepší než byla ta minulá. V poslední době o tom mluvíme každý den. Předloží mi klidně papír s deseti otázkama a chce ať jí napíšu odpovědi. Nejhorší je, že jsou to stále ty samé otázky, jen jinak formulované. Já se snažím odpovídat, ale už mi to popravdě leze krkem. Navíc mi to ani nepříjde normální takhle chtít vědět intimnosti z minulého vztahu. Ona sama předemnou žádný trvalejší vztah neměla. Nevím co mám dělat, nechci ji ztratit ale ty otázky už poslouchat nevydržím.
Mark
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Marku.Vaše přítelkyně prostě žárlí na vaši minulost.Jednak proto,že předtím neměla dlouhodobý vztah,jednak proto, že si asi nevěří jako žena.Podvědomě se díky tomu asi srovnává se svou předchůdkyní a není si jistá,zda je srovnatelná s ní,ne-li horší.Je to její vnitřní problém.Vy jí můžete pomoci jen tím, že ji ujistíte o své lásce a vyjímečnosti vztahu vás dvou.Rozhodně byste neměl pokračovat v líčení detailů ze svého předchozího života,tím si budete ubližovat.
8.3.2006 8:40
OTÁZKA:
Dobrý den,mám jen jeden problém,manžel je jedináček a pořád se hádáme skrz peníze,je moc sobecký,jsme spolu už pres dvacet let a stale me trapí ze me omezuje v penezích,asi je to problem vice zen,ale kdyby jste mela radu jak na nej tak mi prosim odepiste.Jinak si celkem rozumime ale jak jde o finance tak nastanou problemy a hadky a nebavi me porad ustupovat,v tom ze musime setrit atd.ja si nekdy proste potrebuji utratit penize jen tak.dekuji
janinka
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Janinko.20 let se dohadujete o peníze?Měli byste si tedy někdy v klidu sednout a udělat si společnou finanční rozvahu.Vymezit si běžný rozpočet na vaši režii, vymezit si individuální potřeby a částku,kterou je možné v tomto ohledu disponovat.Jeden i druhý.Moc z toho nejsem moudrá, kdo u vás drží kasu?:-)
8.3.2006 8:44
OTÁZKA:
Dobry den!Je mi 18 let a sem s pritelem rok a 3 mesice a jeste jsem snim nespala,bojim se pohlavniho styku,tak jsem se chtela zeptat jestly neco bude s mym pritelem nebo ne?a co se tyce sexu tak na me nepospicha!dekuju za odpoved!nashle!
Evca
ODPOVĚĎ:
Milá Evčo,abych pravdu řekla, moc se v tom nevyznám.Máte strach o sebe, o chuť přítele pokračovat ve vašem vztahu,pokud není plnohodnotně naplněn? Asi je důležité si pro sebe rozebrat, z čeho máte při milování strach.Pokud ode mne budete chtít konkrétnější radu,či názor,napište mi něco podrobnějšího:-)
8.3.2006 9:07
OTÁZKA:
milá paní doktorko,jsem s manželem letos 20 let máme 2 syny-13 a 19 let. Starší letos maturuje. Před 10ti lety jsem přišla na první manželovu nevěru-trvala 3 roky. Kvůli dětem jsem se nechtěla rozvést.Ale byl to asi největší omyl. S přestávkami byl nevěrný stále dál.Děti o tom vědí-nedá se to přehlédnout,jeho chování ke mě a k dětem není pěkné,mě nadává i před dětmi vždy když udělám něco jinak než chtěl,nadává mi i v práci před zaměstnanci(ti o jeho nevěrách také vědí - jen on si myslí že je v malém městě neviditelný.Já už mu nevěřím,nemám ho ráda.S manželem spolu podnikáme a v případě rozvodu bych asi nedostala skoro nic,dokonce mi i vyhrožoval že mi vezme děti,nebo alespoň jedno,dřív jsem se toho bála ale dnes ,že by s ním nebyly.Bydlení a finance pro děti je nyní asi to jediné, co mě s ním drží - protože starší syn chce jít po maturitě studovat a to něco stojí,neměli bychom s dětmi kde bydlet ani z čeho žít.
Vždy na mě žárlil - neoprávněně.Když jsem šla s kamarádkou dělal mi scény, vyhazoval věci z oken atd.Vše jsem přežila. Ale bude mi 40 a nechci do konce života žít s někým,kdo se ke mě chová lépe pouze někdy na veřejnosti.První nevěru jsem byla ochotna odpustit.Ale bylo jich víc,zapíral i když jsem ho několikrát přistihla.Teď se něco zlomilo a cítím k němu odpor,při každém jeho doteku se mi hnusí,protože vím že před chvílí sahal na nějakou jinou.Spát s ním musím,protože když odmítu podezírá mě z toho že mám někoho jiného a je ke mě zlý .Poraďte prosím jak dál.Ráda bych svůj život už nějak vyřešila,protože se někdy stydím i před dětmi, že se nedokážu ozvat.Ale oninevědí,že to dělám jen kvůli nim aby byl klid.
Moc děkuji za alespoň krátkou odpověď s radou jak dál.Jolla
jolla
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jollo.Ani pro vaše děti, ani pro vás, není dobré žít dále ve vztahu,v němž se cítíte být jako žena i jako matka degradovaná.Měli byste navštívit manželskou poradnu,kde byste mohli s psychologem řešit, zda je na obou stranách ještě nějaká šance na zlepšení vztahu, nebo byste měla uvažovat o rozvodu.Ve 40 letech máte ještě život před sebou.Děti jsou natolik velké,že se budou rozhodovat samy, s kým by chtěly v budoucnu žít.
8.3.2006 9:12
OTÁZKA:
PRO PANÍ DOKTORKU : Když jsem vstupovala do diskuse s Tomášem, nebyla jsem si jista, zda to oceníte. Nyní už vím, že ano. Pokud bych chtěla něco sdělovat pouze Tomášovi a Alexandře, pošlu svoji e-mailovou adresu a budeme si "jako" šeptat. Já jsem ale chtěla ukázat život i všem ostatním pisatelům a čtenářům této rubriky, která mne v těžkých chvílích držela nad vodou, takže velmi uvítám Váš komentář k tomu, co si mezi sebou vyměňujeme. Pokod vím, reagovala i Janka a nově i David - první muž - a má názor takový jako já, snad ještě drněji vyjádřený - "nehažte perly sviním, sežerou je, otočí se a zraní i Vás." Já jsem za poslední dva roky toho prožila tolik, že jsem se ptala sama sebe, zda-li to může člověk vůbec vydržet. Při tom všem jsem ve 43 letech donosila zdravého, krásného chlapce, 5,10 kg a 56 cm, třetí to můj potomek, předchozí dvě děti s prvním mužem, až do nástupu na mateřskou jsem pracovala - práce mě baví, pouze nemám tolik mléka na kojení, jelikož na tomhle se nervy podepsaly a musím cvalíka přikrmovat. Rekapitulace : s prvním mužem 9 let za svobodna, poté láska s velkým "L", odchod, po roce návrat k původnímu, svatba, dvě děti, 13 let sex 1xměsíčně /v těhotenství a při kojení vůbec, nechtěl/, opovržení a léčení si komplexů na mě. Sem tam facka, před dvěma lety po krachu zaměstnavatele - byl tam ředitelem - zůstal doma - a to byl začátek konce. Hádka o to, zda syn půjde či nepůjde do školky skončila mojí frakturou kosti lebeční a poškozením oka. Chtěla jsem skočit pod vlak, ale děti... Setkání s bývalou láskou po 13 letech - nikdy se neoženil, chtěl tenkrát mě - ale málo bojoval. Odchod od manžela, těhotenství a krásný kluk, tak, jak to mělo být temkrát. Mezitím ovšem soužití s bývalým manželem v jednom domě, vlastní máma, která se zastává jeho, odsouzení sousedů, kteří věří lžím. Malý je beze jména - čeká mne spor o určení otcovství - pokud žena otěhotní do 300 dní po právní moci rozvodu, je dítě připsáno bývalému partnerovi. Tak, to snad za dvaroky stačí
Alena a Alice (jsou jedna osoba)
ODPOVĚĎ:
Milá Aleno - Alice.Jsem ráda,že vás tato rubrika držela "nad vodou".Než jsem před rokem a kousek kývla na to,že partnerskou poradnu zde vezmu,váhala jsem.Nedovedla jsem si představit, že by to mohlo být smysluplné na tak malém prostoru,který je k dispozici.Ale po čase jsem zjistila, že to smysl má, že to někomu pomáhá, a to mě opravdu těší:-)K vašemu životu asi nemohu nic moc teď říct,spoustu věcí jsme spolu již probraly.Tak vám jen držím palce,ať vše zvládáte dobře, i bez podpory maminky.
9.3.2006 11:08
OTÁZKA:
Dobrý den, paní doktorko.Zajímá mě Váš názor jako odborníka.Můj partner je bez mála o 30 let starší než já, jsme spolu dva roky, rok žijeme ve společné domácnosti.Když jsme se poznali, procházel jeho předešlý vztah hlubokou krizí a já jsem byla urychlením oboustranného rozchodu.Jeho partnerka odešla "také za mladším" - jakoby natruc.Problém je, že partnerova ex_přítelkyně je pravděpodobně hysterická a neustále přítele kontaktuje,někdy je milá, někdy útočná..byla bych ráda, aby spolu vůbec nekomunikovali, příteli jsem toto přání sdělila, ale on mi odpověděl, že musím být rozumná, že spolu musí dořešit spoustu majetkových záležitostí(to je pravda).Přesto mám obavy, že by se k sobě mohli vrátit(v době kdy se rozcházeli tam totiž jeden pokus o návrat byl).Pro náš vztah jsem dost vytrpěla,sáhla jsem si několikrát na dno, ale s tím, že tenhle člověk za to stojí.Vím, že přítel má strach z našeho věkového rozdílu, že ho za pár let opustím s někým mladým.Možné je všechno, ale já ho velmi miluji a všechny pravděpodobnosti našeho soužití(jeho nemoc,že budu brzy vdova..)jsou mi známé.Paní doktorko, jak mám náš jinak hezký vztah zbavit mého strachu z podrazu a opuštění a partnerových obav z budoucnosti?A nejdůležitější:myslíte, že vztah tak věkově odlišných lidí může být plnohodnotný a šťastný.Děkuji za odpověď.Kata
Katarina
ODPOVĚĎ:
Milá Káťo.Myslím si,že věkový rozdíl mezi partnery, kteří jsou již dospělí,něco v životě prožili, nehraje až tak významnou roli.Důležité je, jak jsme na sebe naladěni,co od sebe očekáváme,co jsme schopni dávat,ne? Samozřejmě,že musíme počítat i s riziky,ať již se to týká zdraví,nebo oblasti intimního života.Ale znám mnoho párů,které přes výrazný věkový rozdíl "fungují" velmi dobře.Zrovna tak znám ze své praxe i takové,kde vstupují do jejich vztahu problémy,jež se odvíjejí od odlišného životního stylu,hodnot,odlišných podmínek v období dětství.Je to prostě složité,a nerada bych generalizovala.Každý si svůj život utváříme sami, a s tím druhým, záleží na našich prioritách,zda jdou ruku v ruce, nebo se právě - díky generačnímu rozdílu - rozcházejí...:-)
9.3.2006 15:14
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorko! Je to již tak 2 měsíce, co jsem Vám psala a opět se k Vám obracím pro radu. S přítelem (jsme stejne staří) jsme si planovali budoucnost,byli jsme štastní (žije jen s maminkou)-nejprve po skončení školy prace v cizine a pak návrat do ČR. Jenže mezitím jsem si našla praci (bydlela jsem u nich), a následně došlo mezi nami k neshodam (on je bez prace) Já bych chtela zacit neco budovat (byt,praci a žít jen s ním atd.) a ne byt porad odkazana jak na sve rodiče či jeho maminku). No a nakonec to došlo až tak, že jsme se odcizili a přítel začal přemýšlet jestli to ma mezi nami cenu - je to prý už závazek na celý život atd. Jenze na druhou stranu mě má pořád rád a nedokáže si představit nikoho jiného s kým by strávil život. Proto jsem se od něho odstěhovala, abych mu dala čas a volnost o tom přemýšlet.Jenže přítel to pochopil, jako definitivní rozchod z mé stany. Mezitím se parkrát sešel s jednou slečnou a při našem setkání mi svěřil, že to není to co čekal, že žádná už nebude jako já. Tak proč se k sobě nevrátíme??? Jenže zase už vím, že bych se vrátit nechtěla a spíše bych to řešila vlastním bytem.Tak vůbec nedokážu pochopit co se v něm odehrává a doufám, že mi s tím pomůžete. Vím, že se mame porád rádi ale nikdo z nás neumí udelat ten rozhodující krok. A také jsme se už jednou dohodli na rozchodu,ale oba víme,že na sebe nedokazeme zapomenout. Já bych chtela, jelikož cítím obrovskou bolest při tomto pomyšlení, jenže přítel mi to nedovoli (píše mi a volá a říká, že to nedokáže) Ještě jednou moc Vám děkuji za radu, a promiňte mi - jsem už doopravdy velmi zoufala a nevím co dělat. Nashledanou....
maja
ODPOVĚĎ:
Milá Majo, dobrý den.Z vašeho psaní mám pocit, že váš přítel má problém se svou sebejistotou,bojí se konfrontace s vámi.Hledá ve vztahu svou pozici,která mu mj.přinese i ocenění,uznání jeho schopností.Od své matky má jak dodávání důvěry v něj,tak jistotu,že nebude nikdy opuštěn.Vy jste tím, kdo je akčnější,možná ambicioznější? Jistota ve vztahu s vámi a v tom, co on hledá,mu možná schází.Ale miluje vás.Hledá pro sebe kompromis - v rámci "sebezáchovného" pudu,který se mu nedaří - vzhledem ke svým citům- nalézt.To jsou mé fantazijní úvahy.Co se týče rady,tady si netroufám být příliš konkrétní, na to znám příliš málo další okolnosti.Vy jste mu dala najevo svou emancipaci,samostatnost,které se on bojí.Dejte mu i satisfakci v tom slova smyslu, že mu věříte,víte,že toho v životě hodně dokáže, veďte jej k tomu,aby se případně snažil i on o větší oddělení se od své původní rodiny.
9.3.2006 15:27
OTÁZKA:
Dobrý den, nikdy jsem nevyhledávala pomoc u psychologů, ale teď pomoc asi potřebuji.Jsem /43/ vdaná 24let, mám manžela/46/ který je ke mně pozorný, ale nějak se z našeho vztahu vytratila láska. Máme spolu 2děti,syn nyní čeká rodinu a manžel zřejmě začal na syna žárlit. Stále mně vyčítá, že celý život se cítil být pátým kolem u vozu /není to pravda/, vždy jsem měla a mám jeho a děti na předním místě v mém životě.Nyní je naše soužití na bodu mrazu, mě to velice trápí a jemu to zřejmě dělá dobře, prý mu takový vztah vyhovuje, chováme se k sobě slušně a to mu stačí, ale mě velice chybí ten cit.Naposledy jsme se milovali v září a poslední pusu jsem od něho dostala o půlnoci na silvestra.Jeho chování se změnilo právě v září když jsem při sporu syna s manželem se zastala syna. Od té doby ochablo naše do té doby dobře fungující manželství. Nevím co mám dělat, pořád se mi hrnou slzy do očí,jsem nešťastná,milenku manžel nemá , pořád mně říká, že se problémy se odehrávají v mé hlavě. Já ale bez pohlazení,bez lásky nemůžu žít.Manželovi jsem se omluvila, ale nic se nezměnilo, spíše se baví mou nešťastností.Když přijdou děti domů tak řekne už ti jdou miláčkové. Je to normální?
Jana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jano.Zdá se,že manžel asi nejen v září,ale delší dobu,cítil ve vás více matku,než svou partnerku.Na děti žárlil,ale nedokázal to dát nahlas najevo.Potřeboval být pro vás člověkem č.1. To se často stává,že muži rivalizují se svými dětmi,se synem zvlášť. On se teď již chová podle toho,co v něm rostlo v průběhu manželství,a zlomilo se vše ve chvíli,kdy jste dala za pravdu synovi místo něj. Teď byste měli ale mít prostor pro to,abyste si spolu o vašem vztahu a potřebách v jeho rámci více povídali a znovu nacházeli více toho partnerského,toho,co vás spolu spojuje bez ohledu na děti.Čeká vás za chvíli etapa "oopuštění hnízda",je to jiný život,než jaký jste žili nyní.Jano,mám pocit, že manžel vás trápí svým přístupem k vám proto,aby vás na toto vše upozornil.Možná,že se bojí i toho, že by mohl být s vaší budoucí babičkovskou rolí ještě více odstrčený.
9.3.2006 15:42
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko. Jedna žena mi uvízla v hlavě a potřeboval bych poradit,jak jí z ní vytlouct. Poznali jsme se na gymnáziu, já se do ní zamiloval, ale dostal jsem košem. Když bolest přešla, stali jsme se velmi dobrými kamarády. City k ní jsem vůbec neřešil. To trvalo 3 roky na gym. a dalších 5 let poté. Psali jsme si, párkrát do roka navštěvovali, byli si velkou oporou. Ona měla svého kluka a já také své lásky. Po osmi letech jsem se do ní opět zamiloval. Ale nechtěl jsem nabourávat jiný šťastný vztah a sebe trápit také ne. Vše jsem jí řekl a už se nestýkáme. Košem za svůj život mohu dostat jistě ještě několikrát, to přebolí, ale já zároveň ztratil i velmi blízkou osobu a o to to bylo bolestnější. Dnes to vnímám tak, že jsem jí měl po celou tu dobu někde schovanou v podvědomí. Pak přišel jeden impuls (tuším co) a byl jsem v tom podruhé. Řekl jsem si, že se to časem jako vždy spraví. Schoval jsem všechno, co mi jí připomínalo, doufal, že potkám jinou, která mi dá zapomenout. Ale uběhlo pár let a nic se nezměnilo. Potvrdil mi to i nedávný sraz a mé freudovské přebrepty, když jsme si spolu povídali. Můj život je více méně šťastný, ale po citové stránce to prostě není ono. Dovedu se sblížit s dívkou, klape nám to, rozumíme si, ale nemiluju ji. Přinesu do vztahu zábavu, romantiku, něžnosti, podporu, porozumění… , ale srdce? Cítím, že kulhá tam někde vzadu. A takové vztahy dlouho nedrží. Poraďte mi prosím, jak zapomenout. Rozumově si vše umím zdůvodnit a vysvětlit – je to prostě pryč, nemá cenu se vracet, ale emocím poručit neumím, zvlášť, když je dotyčná mým měřítkem pro ostatní ženy – vysoko položenou laťkou a jistě viděnou přes růžové brýle. Díky.
Jindra
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Jindro.A jste si jistý,že chcete opravdu ZAPOMENOUT? Zatím to vypadá tak,že ona je vaše osudová žena.Podle ní si vytváříte něco jako identifikační model pro svou partnerku.Je to i proto,že je nedostupná? A nebo opravdu proto,že je pro vás výsostně jedinečná?Jindro,nedokážu vám poradit,jak ji "vytlouct z vaší hlavy".Co všechno obsadila? Hlavu i srdce? Nebo? Nechcete zkusit uchovat si ji v sobě jako vzpomínku,která nebude bolet,ale hřát? Víte,největším strašákem možná bývají nenaplněné touhy.Ale pak jsou i ty naplněné a také mají velký význam v našem životě.
9.3.2006 16:07
OTÁZKA:
PRO TOMÁŠE: Dobývat skálu je moc těžké a hlavně dlouhodobé a výsledek je velmi nejistý. Vás za žádného slabocha nemám, naopak, jste mi sympatický a kdybych měla takového manžela jako jste vy, asi bych žádnou nevěru nevyhledávala. Ale chtěla jsem, abyste se dokázal alespoň trochu orientovat v pocitech té druhé strany a dokázal si zachovat tvář (já to asi neumím tak dobře vyjádřit jako paní doktorka). Za tuto poradnu i diskusi, kterou tu vedeme jsem moc vděčná. Člověku se uleví, když se svěří se svým trápením a myslím, že díky tomu jsem si dokázala některé věci vyřešit i sama v sobě. Snad i mé zkušenosti pomohou trochu otevřít oči někomu jinému. Přeji vám hodně síly a pevné nervy, určitě to budete potřebovat. Zdravím též paní Alenu (Alici) a přeji jí hodně štěstí.
Janka
ODPOVĚĎ:
Tomáši,přidávám se:-)
9.3.2006 16:09
OTÁZKA:
Paní Jitko, chtěl bych radu nebo spíš zkušenost. Z hloubi sveho srdce miluju psycholožku z manželské poradny a jednou bych s ní určitě chtěl žít. Myslíte si, že se dá psychicky zvládnout život s psycholožkou? :-)
Hučák
ODPOVĚĎ:
:-))) A čeho se bojíte?:-)))
9.3.2006 16:12
OTÁZKA:
Dobrý den,mám velký problém a chci Vás moc poprosit o pomoc,radu!Před dvěma měsíci jsem se seznámila s mužem,který bydlí 100km ode mne.Bylo to ze začátku velmi nádherné,sms,chat a návštěva.Vyznal mi lásku.Je to tak 3týdny,co to ochladlo.On je podnikatel pracovně velmi vytížený,rozvedený se 2malými(né ve vl.péči) závazky,které miluje z celého srdce.Začalo to sníženým počtem sms a na dohodnutou návštěvu u mne nedorazil,protože měl moc práce.Poslední 14 dní píše 1-2sms v jeden den a druhý den třeba vůbec-zkrátka nepravidelně.Když jsem chtěla po něm jasnou odpověd,jestli vůbec ještě chce,aby jsme dál pokračovali v budování vztahu,odpověděl,že určitě ano,nemám mít strach,že je vše v pořádku,ale bohužel má ted děsně práce a abych tolik nespěchala,že se musíme řádně poznat.A hned podotknul,že není muž na jednu noc ale na velkou lásku.Podotýkám,že je velmi upřímný a někdy to i od něj bolí.Musím Vám říci,že jsem měla před ním vztah,který trval 2 roky a skončil nevěrou z jeho strany.A od té doby jsem měla strach se zamilovat.Až jemu se to podařilo a po dlouhé době jsem opět začala věřit mužům a ted mám obrovský strach ze zklamání!Paní doktorko v muži,o kterém Vám píši,jsem snila strašně dlouho se vším všudy.Opět mi vrátil sebevědomí,které jsem ztratila a ukázal,že život dokáže být krásný!Miluji ho,ale opravdu moc se trápím!!!Mám strach,že je se mnou jenom z lítosti,aby mne neublížil a bojí se mi říci pravdu i když on tvrdí,že ne,že je vše ok.Chtěla bych Vás poprosit o radu,co dělám špatně,co mám dělat.Mám obrovský strach,že ho ztratím!Hodně se trápím a hodně to bolí!Moc Vám děkuji za kladné vyřízení a mějte se krásně!Nashle Eliška
Eliška
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Eliško.Nevím,jestli se mi podaří kladně vyřešit vaši žádost:-),ale pokusím se - na základě vašeho vyprávění- o nezaujatý pohled zvenčí. Jestli tomu dobře rozumím, s přítelem jste se viděla zatím fyzicky jednou,vašemu setkání předcházel intenzivní korespondenční kontakt, v němž jste nalezla porozumění,sympatie, zájem o vás jako o člověka.Je to tak?Vzhledem k tomu,že jste byla delší dobu citově deprivovaná,sama, tak jste toužila po lásce,jíž jste se zároveň i bála.Vaše citová vyprahlost vás možná vede nyní k rychlým závěrům a příliš velké intenzitě citu,kterou stejně intenzivně dáváte najevo.Váš přítel má nejen hodně práce,ale určitě i mnoho starostí ve svém osobním životě,musí toho zvládnout hodně a jeho kapacita je omezená.Možná se i on po rozpadu svého manželství bojí do něčeho vstoupit naplno.On cítí, že na rozvoj vztahu musí být čas,delší poznávání sebe navzájem.Vy do toho ale vstupujete plnou parou a po 2 měsících se chováte jako závislá partnerka,zahlcující množstvím lásky a očekávající od něj totéž. Eliško,jestli jej nechcete ztratit,brzděte! Dejte mu čas se nadechnout,nevztahujte jeho pauzy hned na sebe a jeho ztrátu zájmu o vás,protože tak to být vůbec nemusí.Žijte svůj život a těšte se na vaše kontakty v jakékoli podobě,ale iniciativu ponechte zatím na něm.Jinak ho zahltíte a on bude couvat...
10.3.2006 13:52
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,je mi 47 let, jsem podruhé vdaná. Žila jsem se svými dvěma dcerami v bytě v domku po dědečkovi,jehož jsem byla spolumajitelkou. V dalších bytech naši příbuzní, také spolumajitelé. Ten, který vlastnil polovinu , na nás ostatní naléhal prodat dům, chce si postavit nový jen pro sebe. Já jsem nechtěla, ale když začal prodávat svou polovinu sám( my ostatní jsme neměli na to si ji od něho koupit) a začali tam chodit jako kupci různé divné existence a představili jsme si, že bychom tam s nimi museli žít, rezignovali jsme a prodali společně. Přistěhovala jsem se do domku k manželovi, což je kousek vedle, ale pořád si tam nemohu zvyknout. Manžel žije také s dvěma dětmi, já již jsem měla doma nakonec jen jednu ( druhá bydlí se svým chlapcem)a ta šla se mnou k nim. Připadám si tam prostě v cizím, mám najednou domácnost o pěti lidech ,psa a kočku. Všichni čekali, že přišla hospodyně a i to málo, co v domácnosti dělali, okamžitě hodili na mě. Mám toho docela dost, navíc proběhla reorganizace u nás v práci, mám začít dělat jinou práci, kterou jsem nikdy nedělala a neumím ji, přestěhovali mě do jiných prostor, takže jsem ztratila i svoje zázemí v kanceláři a se známými lidmi. Připadám si, že mi nikde nic nepatří a všude jsem jen na návštěvě. Nemohu si v poslední době utřídit myšlenky, večer když si lehnu, honí se mi hlavou všechno možné, ale očekává se ode mě vášnivý zájem o sex,na to nemám pomyšlení ani náhodou. Manželovi jsem se to snažila vysvětlit, ale řekl mi na to, jestli náhodou můj první manžel neodešel ode mě protože jsem s ním málo spala. Vzhledem k tomu, že ten chtěl sex každý den, opravdu po patnácti letech manželství si našel 19ti letou přítelkyni a odešel dá se říci kvůli tomu. Připadalo mi to od mého dnešního manžela jako lehká vyhrůžka, co by se mohlo taky stát. Provozovat sex z povinnosti, aby byl doma klid neumím, stejně by to nestálo za nic .Co dělat, jak se dostat do pohody, prosím je nějaká rada ? Díky moc .
Zita
ODPOVĚĎ:
Milá Zito.Nevím,jak dlouho trvá vaše nové manželství,jak jste si stihli s vaším mužem povídat o tom, jak si představujete svůj společný život,co od sebe každý očekáváte (nejen ve smyslu toho,co chcete,ale i co nechcete).Zda jste dokázali dopředu odhadovat i úskalí toho, že propojíte své dvě předchozí rodiny.Každý jste si přinesl ze svého dřívějšího života nějaké zvyklosti, získané stereotypy ve způsobu fungování.Každý máte svou představu o svém DOMOVĚ.Mám pocit,že jste tyto stránky společného soužití podcenili a neprodiskutovali si je včas,ale to nevadí,nikdy není pozdě.Jestliže u nich doma bylo zvykem,že žena se kompletně stará o dům a domácnost, a vy to vidíte jinak, pak si o tom povídejte.A nejen s manželem.I s ostatními zúčastněnými.Zkuste udělat něco jako přátelský kulatý stůl, kde se dohodnete na tom, jaké má kdo představy a na závěr vytvořte kompromis, v němž budou spokojeni všichni. Ztráta zázemí a pocitu vlastního domova na všech frontách je docela velký stres. Ve 47 letech již nemáte takovou kapacitu,jako ve 20, kdy "láska hory přenáší" a energie je tolik,že se zvládne vše. Vy hledáte oporu a zázemí,pomoc, od vás je to požadováno také.Když si ale uberete ze svých "povinností" a budete se umět ohraničit, budete spokojenější a vrátí se vám chuť i na intimní život.Sex,pokud není manželskou povinností,je vydatným zdrojem pozitivní energie.Ale nesmí být pod tlakem výhrůžek,to je jasné. Tak se prostě,Zito, nedejte:-)
10.3.2006 14:09
OTÁZKA:
Zdravím. S přítelkyní jsme chodili 1,5 roku. Poté se se mnou rozešla - což mě docela sebralo, vzhledem k tomu, že jsem měl 9 dní do státnic a velmi ji miluji - ale po třech týdnech mě s pláčem odprosila, trvrdila mi, že to nezvládá a že by mě moc chtěla zpátky. Po krátkém váhání jsem na to přistoupil - s rozchodem jsem se tak nějak srovnal, ale stejně mi pořád chyběla. Úžasně jsem se milovali, ale teď (3 týdny po obnově vztahu) nám to v posteli vázne. Zkrátka se jí nechce, ale když už jí přemluvím, tak je to báječné. Tvrdí, že nesnáší "ty začátky", tedy asi myslí předehru. Asi bychom měli navštívit sexuologa...
Můžete mi poradit, kde dostanu radu k řešení naších problémů?
Ondra
ODPOVĚĎ:
I já zdravím,Ondro.Nejsem si jistá,jestli potřebujete pomoc sexuologa - ten řeší více funkční problémy v sexuálním životě.Myslím si, že ve vašem případě se bude jednat o problém,jehož zdroje leží někde jinde,je spíše psychicky podmíněný.Řekla bych, že pokud se v průběhu nějaké doby nic nezmění,měli byste spolu oba navštívit spíše psychologa.Vaše přítelkyně vyhlášený rozchod nijak nezdůvodňovala? Ani po jejím návratu jste to neprobírali? Ona má ve vztahu buď nějaký blok,který řešila delší dobu, a který vyústil v jí vyhlášený rozchod, nebo se v jejím životě objevil někdo jiný.Ondro,asi má k vašemu vztahu ambivalentní postoj, to jest - něco jí nevyhovuje,trápí, něco jí přitahuje.Její návrat svědčí o tom, že té přitažlivosti je více,ale díky vnitřním rozporům není schopná milování hned.Měli byste si o sobě, o tom,co bylo, co je, a co byste chtěli,aby bylo, více povídat.Vy dva.Pokud budete cítit, že to sami nezvládnete,zajděte za psychologem,specializovaným na partnerské problémy.
10.3.2006 16:46
OTÁZKA:
Dobrý den, asi tak jednou až dvakrát za čtvrt roku se mi stane, že propuknu v pláč. Podivné je, že k tomu nemám žádnou zjevnou příčinu a nedokážu tomu nijak zabránit. Mohlo by se jednat o nějakou dlouhodobou depresi? Nebo je to negativními zážitky z dětství? Je to vážné - měla bych se léčit?
zuzanka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Zuzko.Těžko posoudím,na základě 2 řádků,oč se u vás jedná.Chtělo by to popovídání si s psychologem.Důležité je,že vás napadá jako jeden z důvodů, vaše dětství.Napadají vás deprese... Zuzko,to že se občas bezdůvodně rozpláčete,může být podmíněno lecčíms.Pocity samoty,nenaplněnosti vašich snů,vzpomínkami na to,co jste zažila, hormonální disbalancí,atd.atd.Jestliže se vám nedaří to rozklíčovat sama, určitě hledejte pomoc u odborníka.Ale nemusí to vůbec být vážné.A řešení se vždy najde,nebojte:-)
10.3.2006 16:54
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, dá se přežít a překonat manželova nevěra? Náhodně jsem narazila na podezřelou sms v jeho telefonu. Samozřejmě jsem se na ni zeptala, byl pochopitelně rozčilený, že jsem to našla a začal na mne útočit, v podstatě pošlapal celých 17 let, co jsme spolu. Když jsem mu to později řekla, namítl, že to tak nemyslel. Pokud spolu o tom mluvíme, pochopitelně se mu to nelíbí a neustále mi opakuje, že nikoho nemá, že s nikým nespí(to mu celkem věřím), odejít nechce a ani neplánuje, rozvod tedy také ne.Těší mne, že plánuje opravu společného domu o dovolené a další věci do budoucna. Stále se ale chová divně. Vím, že je také hodně vytížený v práci, má problémy, ale mluvit o nich nechce.Vždy pár dní je vše v pořádku a pak přijde domů(ne příliš pozdě) a je z něj cítit cizí parfém. Vztah bych chtěla udržet, mám ho velmi ráda a máme spolu 2 pubertální děti.Měla bych na něj být příjemná, abych ho od sebe neodehnala, ale někdy to zkrátka nejde.Vím, že ho rozčiluje, když o našem vztahu chci mluvit.Nedokáži na nic jiného myslet, nesoustředím se na práci a dělám zbytečné chyby. Dá se to překonat, Jak? Prosím, poraďte. Děkuji.
Jana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jano.Nejdříve ze všeho se musíte vy uklidnit.Manžel neplánuje žádnou změnu,má plány do budoucna.Zda má,či nemá, v současnosti nějaký jiný vztah,nemá cenu zjišťovat.Odmítá rozbory vašeho vztahu.Pak to tedy respektujte.Snažte se jej spíše upoutat sama sebou.Ať si vás objevuje znovu,uvědomí si, co pro něj znamenáte vy sama,jako jeho životní partnerka, ne "jen" matka vašich dětí.Něco změňte na sobě,ale hlavně v sobě.Vymýšlejte aktivně zajímavé aktivity,o nichž víte,že jej zajímají,na druhou stranu si žijte svůj život.Abyste se soustředila na práci a nebála se ohrožení vašeho vztahu,můžete případně navštívit psychologa a probírat s ním jak sebe, tak váš vztah,a tak i konkrétní situace z vašeho života.Je lepší to probírat s nezávislým odborníkem, než s manželem,který je na to alergický a spíš jej to od vás odvádí,než naopak.
10.3.2006 17:05
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, děkuji za odpověď (z 24.2.,13:07) náš vztah se posunul, přemýšlela jsem nad vašimi otázkami. Jelikož se ani já v sobě nevyznám, nabídla jsem manželovi na týden, oddělené bydlení (asi krátká doba), abych se ujistila, zda-li ho miluji a chybí mi. Zjistila jsem však, že mi nechybí a že mi je snad lépe bez něj. Stále více však myslím na toho druhého muže, který si také uvědomuje, že jeho city jsou více než sexuální, ikdyž nevím zda-li by chtěl se mnou žít. Manžel se již vrátil domů a já při jeho dotecích necítím stále nic a ani nadále nechci trávit čas s ním. Jenom bych chtěla vědět, zda-li je možné, kdybych zůstala s manželem, že se mé city k němu vrátí? Děkuji za Vaši odpověď.
Markéta 25
ODPOVĚĎ:
Milá Markéto.Týden odloučení je příliš krátká doba na to,abyste poznali,jak to ve vztahu k sobě máte.Respektive,je krátká pro vás,pro manžela asi ne.Vy jste zamilovaná,přitahovaná někam jinam.Jen jste si za tu dobu mohla trochu od manžela a jeho nároků odpočinout,ale ne nalézt zpět to,co bylo na začátku,kam se to ztratilo,a proč.Zkuste si spolu férově status quo pojmenovat,aniž byste mu sdělila, že je tu někdo jiný,protože to by bral automaticky jako zradu a jeho reakce by nebyly reprezentativní, a přemýšlejte spolu,zda se chcete pokusit hledat cestu k sobě zpět.Sex si v této době zakažte.
10.3.2006 17:53
OTÁZKA:
Mám problém se svým manželem. Dokud jsem byla s dětmi doma, bylo všechno v pohodě, ale to se změnilo nástupem do práce. To jsem zjistila jak veškerý chod domácnosti je závislý na mně. Díky práce jsem se stala finačně nezávislá a díky naprostému nezájmu manžela co se týče domácnosti a výchovy dětí jsem začla ztrácet iluze a manžel se mi stal cizím člověk. Nejhorší na tom všem je, že jeho nezájem se začína podepisovat na našich dcerách, které se plnně oddávají pubertě. Chtěla bych od něj odejít, ale obávám se že to by jeho negativní vliv na dcery ještě zvýšilo. Je to velké dilema, jedná se mi hlavně o dcery, nechci jim ublížit. Jaký vliv má rozvod na děti jež jsou v pubertě a nebo případný nezájem na výchově jednoho z rodičů? Dcery se vážou na tatínka, protože jim všechno dovolí.
Lucie
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Lucie.Nemohu na základě vašich pár stručných informací zhodnotit dopad případného rozvodu vašeho manželství na dcery.Nevím,jaké klima bylo ve vaší rodině před tím,než jste začala opět pracovat.Nevím,jak jste si s manželem rozdělovali v průběhu společného života práci v domácnosti, jak vypadal podíl každého z vás na výchově dcer, jak moc jste byli - co se výchovné koncepce týče - v souladu.Nevím, co vás dva spojovalo před narozením dětí, co po něm.Vždy se nějakým způsobem rovnováha v rodině změní poté,kdy žena nastoupí po delší době mateřské dovolené opět do práce.Její svět se rozšíří o nové lidi, nové zájmy.Svět,dlouhou dobu zredukovaný na rodinu, dostává nové rozměry,mění se hodnotový systém, vše vyžaduje větší kooperaci,pochopení jeden pro druhého.Ale na tom by měli pracovat oba. Z vašeho psaní mám pocit,že vy jste byla nespokojená,ale nijak moc jste to neřešili.Nevím,co vám mohu odpovědět, protože dopad rozpadu rodiny na dcery v pubertě je velmi individuální,závislý na mnoha věcech.Nemohu zobecňovat.Chtělo by to osobní návštěvu u psychologa.
10.3.2006 18:28
OTÁZKA:
Dobry den pani doktorko,mam za sebou hodne bolestivy rozchod.S pritelem jsem chodila 4 roky a 3 roky jsme spolu zili. Problem zacal v dobre,kdy tohona nas bylo hodne,zdravotni,pracovni problemy a navic ja chtela zacit podnikat,takze jsem cekala vice pomoci a snahy od meho pritele.Zacal chodit hodne s kamarady a domu se vracel rano,cekala jsem na nej celou noc. Pak mi rekl,ze uz mne nemiluje a chce svobodu a kamarady. Dala jsem mu volnost,aby si vse srovnal v hlave.Nedavno jsem zjistila,ze je vtom jina zena,pekna potvora,ktera to dost strida a moje ne moc dobra kamaradka,byla jsem v soku,ze s ni chodi.Cekala jsem porad,kdy zjisti,ze mne zase miluje a vrati se.Hrozne moc mi ublizil,ale ja ho mam porad moc rada.Planovali jsme si budoucnost a ja uz podnikam,takze mne opustil v dobe,kdy jsem ho nejvic potrebovala a bylo hodne na dne.Uz to jsou 3 mesice,jsem na tom lepe,ale nedokazu na nej zapomenout a bojim se,jak budu zase trpet,az ho uvidim a treba i s ni.Proc bych ho jeste chtela,kdyz mi tak moc ublizil ? Nebo bych si moc prala potkat nejakou lasku a zapomenout,ale moje srdicko je hodne moc zraneny.prosim o Vasi pomoc.Dekuji Lenka
Lendula
ODPOVĚĎ:
Milá Lenko.Svého přítele pořád milujete,zároveň,když už ve vašem životě schází,potřebujete lásku,podporu někoho,komu bude na vás záležet.Zkuste si pro sebe zhodnotit,zda je to hlavně láska a sounáležitost,co vám schází, nebo konkrétně právě váš přítel.Nebo nostalgie po vztahu,na který jste spoléhala?4 roky jsou hodně dlouhá doba.Ale - bylo to celou dobu "idylické"?Leni,nedokážu odhadnout,co můžete udělat pro návrat vašeho vztahu.A opravdu byste si jej přála? Život jde dál,věřte tomu,že potkáte někoho dalšího,koho budete mít ráda.
10.3.2006 18:51
OTÁZKA:
Paní doktorko, děkuji Vám za odpověď i Jance za reakci. I když přesně nechápu, co Janka myslí tím "pochlapením", tak chci říct, že větší podíl citů ze strany žen si velmi dobře uvědomuji. A to jak na straně mé ženy, tak i na straně té, se kterou bych případně flirtoval. A o to je to, myslím, komplikovanější - neláká mě představa jedné bujaré noci kdesi po firemním večírku s vdanou podnapilou kolegyní, ale flirt, který je vždy spojen s více či méně silnými city a pocity. "Vyfantazírované" flirty jsem prožil již mnohokrát a díky nim si uvědomuji, že je to v mé situaci hloupost. Co by se pak změnilo v mém životě? Nenapadá mě nic pozitivního. Snad jen to, že bych "konečně" měl tu zkušenost. Ale ublížil bych své ženě a i pokud by to nikdy nezjistila, tak by mě určitě sžíral pocit viny za ten podraz. Koneckonců se obávám, že bych mohl ublížit i té, se kterou bych flirtoval, pokud by celou situace chápala jinak než já. A v neposlední řadě je tu náš syn... Možná jsou mé myšlenky zcela zákonité, jak píšete, ale ve "většinovém" proudu se s nimi nesetkáte, protože "buď jim to doma klape a nebo ne". Do hlavy své ženy pochopitelně nevidím, ale byl bych velmi překvapen (a asi i s ohledem na mé pocity "mile"), kdyby měla podobné myšlenky. Je v tomhle prostě jiná, má jiný přístup k těmto věcem a nevidím nejmenší prostor - i přes náš velmi otevřený vztah - s ní o těchto věcech (byť jen náznakem) hovořit, aby ji to nějak nerozhodilo a neranilo. Žije ve světě, kde dvěma lidem, kteří se milují a kterým je spolu dobře, flirtování prostě nepřijde na mysl. Obecně je obtížné najít v této věci partnera pro diskusi, jelikož dle mé zkušenosti lidé v těchto věcech uvažují dle daných (výše naznačených) schémat. Alespoň v mém okolí. Myslíte, paní doktorko, že by bylo vhodné v této věci navštívit nějakého odborníka? Pokud čtu některé zdejší příspěvky, pak svůj problém považuji za prkotinu, se kterou by mě každý musel "vyhodit". Možná mě jenom pálí dobré bydlo... Mějte se hezky a přeji hezký den.
Petr po druhé
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Petře.Máte to opravdu složité,protože jste citlivý člověk,mající na vše svá pro i proti,zodpovědnost vůči neprobádanému ženskému světu.Své ženě se vlastně duševně stále více vzdalujete ve svých fantaziích,byť fyzicky zůstáváte s ní.Není vaše psychická touha mnohokrát nebezpečnější? Právě proto, že netoužíte jen po bujaré noci po firemním večírku s lehce podnapilou kolegyní?Vy jste romantik,a toužíte po romantickém vztahu.Máte ale silně vybudovaný etický kodex...Je to asi fakt víc na osobní povídání.Poznámka na okraj: ve "většinovém proudu" se nesetkávám jen s nevěrami v důsledku toho,že to "doma klape,nebo neklape".Jinak můžu opět jen glosovat,bez nároku na to,že se trefím...Fantazie,které mám: potřebujete mimo romantického krátkého vztahu,kdy by vás ale sžíral pocit viny,hlavně "adrenalin".Mile by vás překvapilo,jak říkáte,kdyby i vaše žena měla podobné potřeby.Vy jste svazován zodpovědností,která ale nyní stojí proti vám.Zároveň je důležitá.Dokud nic nezkusíte, nebudete mít v sobě vnitřní klid.Ale...Kdybyste to chtěl probrat více, můžete se ke mně objednat.Sídlím na Praze 1,tel.je 603454953.
10.3.2006 23:37
OTÁZKA:
JEŠTĚ PRO PETRA: Tím pochlapením jsem nemyslela nic zlého, ale před tím to použil Tomáš, i když pro jinou situaci. Mám pocit, že byste chtěl od někoho slyšet, jestli to máte udělat nebo ne. Ale to vám asi nikdo neporadí. To asi záleží jen na vás. Zakázané ovoce nejvíc chutná (jak se říká). Osobně si myslím, že jestli někdy potkáte vhodný objekt své touhy, tak to stejně uděláte. Snad jen - aby to byla tak rozumná žena, která to nebude chtít dotáhnout do "zdárného" konce. Asi byste ji na to měl upozornit hned na začátku.
Janka
ODPOVĚĎ:
Janko,to jsou vaše citlivá místa...
10.3.2006 23:41
OTÁZKA:
JEŠTĚ PRO PETRA: Promiňte, ještě jsem zapomněla na jednu větu - když to ustojíte oba v rozumných mezích a bude to založeno na oboustranných citech, ten konec bude pak oba hodně bolet a možná dlouho ...
Janka
ODPOVĚĎ:
Janko,Petr vlastně hledá něco, co není "rozumné".Potřebuje znovu objevit lásku k ženě,po níž touží mj. i proto,aby mohl nalézt zpět romantický vztah ke své vlastní ženě.Takže,máte pravdu v tom, že může velmi ublížit té "druhé".Myslím,že víte, o čem mluvíte...
10.3.2006 23:46
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko. Je mi 27 let a před čtyřmi měsíci se se mnou rozešel partner. Chodili jsme spolu čtyři roky, z toho dva jsme spolu žili. Rozešel se se mnou proto, že mi nic co udělal nebylo dost dobré, že jsem byla pořád nespokojená, měl pocit, že bych byla radši s někým úplně jiným, že neumím nic budovat, že chci přijít k hotovému a tak. Prostě, že jsem ho deptala, shazovala, byla jsem si jím moc jistá. Mně teď připadá, že ty čtyři měsíce snad ani nežiju, ale jen přežívám. I přesto, že se snažím najít si nějaké vyžití se známými, nepomáhá mi to. Při všem co dělám, myslím na něho a přemýšlím o sobě, jestli jsem opravdu tak strašná a nedá se se mnou žít.I když jsem se chtěla rozchodu postavit tak, že to časem přebolí, tak místo toho aby mi bylo líp, je mi čím dál hůř. Prostě mi dochází, že jsem sama a mám strach, že takového chlapa už nepotkám. Měla jsem pocit, že se krásně doplňujem.On byl sebevědomý, měl nad věcma nadhled, šlo se o něj opřít, vždycký stál za mnou.
Moc bych si přála, aby se vrátil, ale vím že to neudělá.
Vlastě ani nevím, co chci poradit, prostě mi přidpadá, že je mi mizerně moc dlouho.
Zuzi
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Zuzi.Ani vám toho moc poradit nemůžu.Vyrovnáváte se s rozchodem s člověkem,kterého až ex post vnímáte jakožto někoho zcela vyjímečného.Asi jste o tento vztah musela přijít,abyste v sobě objevila hodnoty,které jsou ve vašem ¨životě důležité.Na opravdové poznání sebe sama jsou otřesy našich dosavadních jistot docela užitečné.Velký smysl má i bolest,kterou s jeho ztrátou prožíváte.Mizerně vám může být i mnohem déle,než 4 měsíce,na to se připravte.Ale intenzita smutku bude postupně zeslabovat,vy se budete v budoucích vztazích na sebe i na váš protějšek,dívat jinak...
11.3.2006 16:24
OTÁZKA:
Prosim poradte. Nedokazu oslovit partnera jmenem. Uz jsem z toho uplne znicena, trva to pul roku (ve dvou predchozich vztazich to trvalo 2x rok a pul, v 1 vztahu to bylo ok - nedokazu rict jak to). Sverila jsem se mu s tim, i kdyz to bylo hodne moc tezke. Stydim se za to, protoze to nedokazu s vice lidmi (s nekterymi ano, s nekterymi ne), s mamou treba, coz mi prijde hrozny, naposled jsem ji rikala ruznyma prezdivkama (pred asi 10 lety; ted je mi 30), ale ted uz ani to ne. Jsem z toho hodne nestastna a znicena. Pritele oslovuju v predstavach a v duchu. Nekdy radsi nereknu nic nez bych ho zase neoslovila. Kdyz jsem s nim a s prateli, kteri ho pekne oslovi, chce se mi brecet a citim se hrozne. Sverila jsem se zatim kamaradce a priteli, oba me moc podporuji ale nevime jak na to. Nevim, jestli ma nekdo taky takovy problem.
mat
ODPOVĚĎ:
Milá "mat".Váš problém je asi opravdu hodně podmíněný individuálními životními zkušenostmi, nemohu jeho příčiny rozkrýt přes internet.Nechci se dopouštět ani nějakých náhodných fantazijních hypotéz,protože bych to nepoavažovala za profesionální. Myslím, že by vám pomohla přímá spolupráce s psychologem,co vy na to?
Víte,co mne napadá? Ani mně jste neumožnila ,abych oslovila křestním jménem já vás.A půjdu-li ještě dál,bylo pro vás asi těžké jakékoli původní oslovení - váš dotaz začíná větou ..."Prosím,poraďte...".Většina ostatních má začátek jiný.Myslím,že byste neměla s návštěvou psychologa dlouho otálet. A -nebojte,cestu ke změně určitě najdete:-)
11.3.2006 16:36
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, ve Vaší odpovědi z 5.3.2006 na můj příspěvek pro p. Tomáše jste se ptala na můj předchozí dotaz. Bohužel je to už dlouho, tak jsem to dohledala až teď. Bylo to 25.8.2005 a můj dotaz se týkal celého mého manželského života, i když dost zkráceně, protože tu není dost velký prostor. Do některých podrobností jsem spíš zašla až v diskusích - dle Vašich odpovědí 21.1.2006, 1.3.2006 a nejvíce toho 5.3.2006. O tom jsem se v mém 1. dotazu tak podrobně nerozepisovala. Tam jsem uvedla, že co se týče nevěry jako takové, jsem vše zapřela, což je vpodstatě pravda - přiznala jsem jen pár schůzek, kde došlo jen na líbání, když šlo do tuhého (byla jsem s někým viděna), a nikdy jsem nepřiznala, o koho šlo. Řekla jsem, že to je důsledek manželovy žárlivosti a chování vůči mně, protože ON se ke mně v době naší manželské krize choval hezky. A pak nastalo to, co už jsem popisovala a na mě to mělo bohužel opačný účinek, než manžel očekával ... Chápu, že dohledávat všechny útržky toho, co tu kdo napsal se nedá, přesto Vám děkuji za všechny rady, kterých se mi tu dostalo, už jsem psala včera, že mi to hodně dává. Janka
Janka
ODPOVĚĎ:
Milá Janko,jste úžasná,že jste si dala tu práci a dohledala vaše letní psaní,myslím,že v tom množství otázek a odpovědí je to velmi časově náročné.Proto se k tomu už já nestíhám vracet.Mohu vám teď napsat tedy jen něco podobného,co jsem psala Aleně - mám radost z toho,že je moje poradna užitečná, a že si začíná žít svým vlastním životem,jako každý "organismus",který se s časem vyvíjí po svém. Vám přeji,aby život s manželem nebyl jen přežíváním společně,ale aby se z klidového přátelského stádia dalo v budoucnu přejít i někam dále.Jitka
12.3.2006 9:00
OTÁZKA:
Vzala jsem si muže svobodného, sama jsem z předchozího manželství měla 2 děti. Vdávat jsem se nechtěla, ale z objektivních důvodů -rozvod se táhl 5 let a dítě s novým partnerem se narodilo dříve než 300 dní po rozvodu a tudíž by mělo v rodném listě původního manžela- jsem to udělala. Dříve mi - ještě pratner - pomáhal,ale po svatbě se vše změnilo, nejprve jsem to přičítala tomu, že jsem na mateřské a tudíž více doma, ale už pře 2 lety jsem nastoupila do práce a situace je stejná, ne-li horší. Nedaří se mi zvládat 3 děti, z nichž je jedno hyperaktivní LDM. Jsem hodně utahaná, nemám čas na sebe, protože děti mi nemá, kdo pohlídat. Začínám mít deprese, které jsou stále častejší. Poraďte, jak na manžela, aby mi pomohl. Domluvy a neustálé diskuse- hlavně z mí strany-na toto téma nepomáhají. Vždy se dovím, že mám pravdu, že on se snaží. Pak přijde 10 denní období, kdy se začně snažit a tak se situace opakuje. Poslední rok už není ani naše intimní soužití kvalitní ani časté. Spíše se tomu asi oba vyhýbáme, není na to atmosféra. Mslím si, že by bylo potřeba toto manželství udržet a nevím jak. Díky za radu.
janaJ
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jano.Nevím,co můžete dělat,jak přimět muže,který byl před svatbou zvyklý na to,že se o něj buď někdo staral,nebo měl na starosti jen sám sebe, k tomu,aby převzal spoluzodpovědnost za 5člennou rodinu.Nemají cenu asi dlouhé diskuse a rozbory,spíše vše prakticky a věcně uchopit formou rozdělení kompetencí v domácnosti.Musel přece vědět,do čeho jde,když si bere partnerku s dvěma dětmi a s dalším na cestě.Pokud nepomůže konstruktivní rozhovor na toto téma, bez vášní a emocí,pak bych se asi obrátila na manželskou poradnu,abyste tam společně vytvořili za pomoci nezávislého odborníka fungující model.
12.3.2006 9:31
OTÁZKA:
Dobrý den. Tři roky chodím s přítelem, který je o 15 let starší. Když jsme spolu začali chodit, nebyla to žádná velká láska na první pohled. To přicházelo postupně. A s tím i pocity žárlivosti. Ne však ani tolik na přítomnost, jako na minulost. Občas mě napadne, kolik těch holek musel mít a pak je mi zle. Přemýšlela jsem, čím to je, protože nikdy předtím jsem žárlivá nebyla. Pak jsem si řekla, že to bude právě tím věkem a hlavně tím, že on je vlastně jediný, s kým jsem měla sex. Kdežto on měl vztahů víc. Dříve jsem s nikým nespala, protože vztah jsem ukončila já většinou hned po pár týdnech. Chtěla jsem být prostě svobodná. Taky je pro mě těžké poslouchat, když se s kamarády baví třeba o dovolené, na které byli. Nemluví o svých přítelkyních, ale já vím, že tam s nějakou byl a hned mám špatnou náladu. Jenže tyhle stavy „žárlivosti“ jsou u mě čím dál častější a já nevím co s tím. Vím, že je nesmysl se tím zabývat, že je to normální, ale prostě mi to nejde. Poradíte mi, jak se s tím vypořádat? Děkuji.
Renata
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Renato.Napadá mne,bez ohledu na vaši hlavní otázku,co se to stalo,že jste po mnoha krátkodobých vztazích zakotvila právě s vaším přítelem,aniž byste jej zpočátku milovala.Hrál tam roli i jeho věk a jeho zkušenosti se ženami?Potřebovala jste k sobě,jakožto partnersky nezkušená, někoho zralého?Na co všechno to vlastně žárlíte? Srovnáváte sebe samu s těmi předchozími? Pokud ano, v čem? V čem jste pro něj vyjímečná vy? Je s vámi 3 roky, to je dlouhá doba.Nepodaří-li se vám odpojit od jeho minulosti,která je už dávná,a žít vaší přítomností, doporučila bych vám vyhledat spolupráci s psychologem,s nímž důvody podrobněji proberete.Jen si říkám, máte za sebou již 3letou společnou minulost.Muži většinou nebývají tak sentimentální,aby vzpomínali na dávnou minulost s rozechvěním,žijí tím, co je teď.Berte to ve svých trápeních se v potaz:-)
12.3.2006 9:40
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko, jsem studentka a můj přítel již pracuje.Studuji v Praze a na víkendy jezdim domů. Vidíme se pouze o víkendu.Chodíme spolu už 4roky a celkem nám to klapalo.Jsem beran a on váhy, takže typické protipóly.Máme společné koníčky a přátele.Minulý rok o prázdninách jsem odjela do Anglie na 3měsíce. Doufala jsem,že se náš vztah upevní. Také se tak stalo.Před odjezdem jsme se často vídali a před a po odjezdu do Anglie jsem prožívala asi nejkrásnější období.Od té doby uplynulo dost času a já mám pocit,že se náš vztah přestal vyvíjet.Přítel se trochu odcizil.Na akce s přáteli chodí sám a já sedím doma. Dostali jsme také pozvání od mé příbuzné na svatbu, ale odmítl ho,že takové rodinné akce nemá rád.Nevím co si myslet.Poslední dobou,když si chci o našich problémech promluvit,vše zamlouvá a o víkendu nechce přijet. Prý bych zase něco řešila. Vím, že je chyba na mé straně, že pořád něco řeším.Kamarádky mi říkají, ať to skončím,že se zbytečně trápím.Už dva víkendy jsme se neviděli, ale jen přijedu do školy, tak mi volá,co je nového. Větší iniciativa pro usmíření asi plyne z mé strany. Myslím si,že sám neví co chce. Několikrát mi to i řekl. Mně je 22 a jemu 25 let. Pořád mi na něm záleží a miluju ho, ale nevím jestli by pro oba nebylo lepší, být sám,já to ale vnitřně nechci.Nevím jestli je tak zmatený a neví co chce nebo jestli mi svým chováním něco naznačuje. Děkuji Vám za přečtení dotazu.
Barbora
ODPOVĚĎ:
Milá Barboro.Asi opravdu oba prožíváte partnerskou krizi,danou mj. i tím, že spolu trávíte velmi málo času.Každý máte svůj vlastní svět (přátelé,každodenní život),a čím dále obtížněji jej propojujete,byť se máte oba rádi.Víte,asi nemá opravdu cenu stále něco rozebírat a řešit, spíš prostě něco změnit,vymýšlet program,který bude o víkendech zajímat oba. A buď se váš vztah spontánně obnoví,nebo nikoli.Potom jsou tu vždy partnersky specializované psychologické ordinace,ať již soukromé,nebo v podobě manželské poradny,kde by vám mohli pomoci k jinému náhledu na vás dva a možnosti nalezení cesty k sobě dál,nově.
12.3.2006 10:24
OTÁZKA:
Dobry den. Je mi 30 let a dlouho jsem se odhodlavala Vam napsat. Pred pul rokem jsem se rozesla se svym pritelem (byli jsme spolu 3 roky), kvuli jinemu do ktereho jsem se blaznive zamilovala. Pritel se ke me velice rychle nastehoval, ne z meho popudu. Ted spolu budeme pul roku a ja zacinam mit hrozny zmatek v hlave a nevim jestli jsem udelala dobre a jestli s nim chci byt atd... poradte mi prosim, co mam delat. Zacinam byt na noveho pritele opravdu neprijemna a to opravdu nechci. Potrebovala bych nejak analyzovat sve chovani. Navic mam problem, ze jsem velice impulsivni a i vybusna. Hrozna kombinace, co :-) Dekuji za pomoc.
Bara
ODPOVĚĎ:
No,jo, milá Báro - vaše zakázka na mne je sice asi opodstatněná,ale mně chybí mnoho informací k tomu,abych ji mohla naplnit.Jak mohu analyzovat vaše chování na základě pár řádků?:-)Současný přítel se k vám velice rychle přistěhoval - ne z vašeho popudu,říkáte.Asi je ve všem velmi rychlý a předbíhá správný čas,který byste cítila vy,sama za sebe.Mám pocit, jakoby vám narušoval vaše osobní teritoria.Vy jste opustila 3letý vztah - sice kvůli němu,ale jistotu ve "správnosti" svého rozhodnutí hledá člověk déle, a je to ve vlnách.Vztah k bývalému příteli ve vás musí pořád žít dál,v nějaké podobě.Vy jste neměla moc prostoru k tomu,abyste jej od sebe oddělila a byla připravená být naplno s tím druhým.A to doznívání narušil přítel svým rychlým nastěhováním se, jakýmsi oficiálním etablováním sebe ve vašem životě. Máte nárok na nejistotu,impulzivitu.Měli byste se od sebe asi na nějakou dobu oddělit,abyste našla sebe samu, a co ve svém citovém životě potřebujete.
12.3.2006 10:36
OTÁZKA:
pani doktorko
jsem 28 let vdaná.v loni mi manžel na svou 50-sátku oznámil,že má přítelkyni.věděla jsem to už několik měsícu před tím,ale zapíral,že to není pravda.děti mají svou rodinu a tak jsem manželovi řekla at se zbalí a odstěhuje se tam kam ho srdce táhne.bylo to z umyslem at si to vyzkouší a pak se uvidí.dnes je to již osum měsícu co bydlí pro mě s cizí rodinou,kde jsou ještě dvě děti.16 a 21 let.svého muže moc miluji a byla jsem přesvědčena,že se vráti.bohužel zustala jsm sama opuštěna ,bez práce ,nálady a chuti do života poradte jak dál. moc bych si přála aby se vrátil. děkuji Maya
MAYA
ODPOVĚĎ:
Milá Mayo,kladete na mne velké nároky v očekávání na vyřešení.Nemám šanci odhadnout,co můžete nyní,po3/4 roce jeho života jinde udělat pro obnovení vašeho manželství.Možná jste se unáhlila v počátečním kroku,kdy jste jej poslala za jeho přítelkyní se vším všudy,možná ne. Netuším,jak moc on zvažuje správnost svého kroku.Vy mu můžete jen dát najevo to,že jej stále máte ráda,milujete jej.Zda si s vámi o tom všem nechce někdy v klidu popovídat.Ale musíte se připravit i na to, že již zůstanete bez něj.Ale,Mayo, život jde dál, v 50 letech není uzavřený,máte před sebou budoucnost i v možné podobě nového partnerského vztahu.Hlavně nepropadejte beznaději.Myslím,že jste ve fázi deprese,měla byste navštívit odborníka,který by vám pomohl jak rozhovory,tak psychofarmakologicky.To znamená,jak psychiatra,tak psychologa.
12.3.2006 11:01
OTÁZKA:
Hezky den,
Chtela bych vas nejprve mile pozdravit a podekovat za to, jak pomahate lidem.
Moc rada bych slysela Vas nazor na muj dotaz. Před pul rokem jsem se seznamila s mym pritelem. Velmi si rozumime, mame spolecne zajmy, temata k rozhovoru, podobny smysl pro humor i zabavu, oba jsme vystudovali VS...zkratka je nam spolu vic nez dobře a veskery spolecne straveny cas je pro nas moc prijemny. Po par mesicich nasi znamosti zacaly byt me city k nemu hlubsi, ale zaroven mi to prineslo i trapeni a obavy.
Oba jsme svobodni, ale problem je v tom, ze on ma dite a pritelkyni, s kterou pry jen formalne zije. On vsak svou rodinu neopusti, na to se pry zname moc kratce, ale pripousti si myslenku, ze mozna jednou ano. Musim byt trpeliva a prozatim ale numuze nic slibit. Pak jsem pochopila, ze tento clovek nemuze byt soucasti me budoucnosti. Tezce bych nesla, ze svuj cas venuje i nekde jinde-jine rodine. Jsem si o tom naprosto jista a nemam o tom pochyb. Presto nechci o neho prijit jako o kamarada a cloveka, s kterym je mi dobre, s kym si mohu popovidat, kdo me vyslechne, poradi. Myslite ze bych i pres to mela nas vztah ukoncit nebo bych ho mohla brat jako kamarada, ktery je mi prijemnou spolecnosti? S tim, ze bych mu oznamila me zamery, protoze nechci, aby mel pocit, ze ja budu cekat tak dlouho, az on si usmysli a rekne mi sve rozhodnuti. Nechci byt totiz takhle ponizovana, ale na druhou stranu nechci prijit o cloveka, s kterym si tak rozumim. Myslite, ze je mozne mit takove pratelstvi?Nebo je lepsi za vsim udelat caru, protoze hlubsi city zustavaji a nelze se jich zbavit?
Dekuji Vam za pozastevenim se nad mymi radky a pripadnou odpovedi.
S pozdravem, Monika
Monika
ODPOVĚĎ:
Milá Moniko.Váš přítel není svobodný (viz začátek vašeho psaní),má rodinu.V dnešní době je instituce manželství málo podstatná.Důležité je,že vy cítíte k němu lásku a zároveň nemožnost pokračovat ve stávající podobě vašeho vztahu.Trápila byste se,nemůžete s ním mít to,po čem toužíte.Moniko,jestli jsem tomu porozuměla dobře,chcete jeho rozhodování urychlit.Já ale rozumím tomu,vy určitě také(?),že potřebuje pro zodpovědné definitivní rozhodnutí více času.Co vím ale zcela určitě,přátelství mezi vámi a jím není možné,jestliže jste zamilovaná.To bude chtít čas...
12.3.2006 11:18
OTÁZKA:
PRO JOLLA /40/ : milá Jollo, píšete že s manželem podnikáte a že byste nedostala po rozvodu skoro nic. Kam na to chodíte? Pokud manžel nevyňal ze společného jmění manželů část určenou k podnikání, máte napůl veškeré zisky a bohužel i ztráty - dluhy. Můj bývalý to na mě také také takhle ZKOUŠEL, zamčel si pracovnu s drahým PC a veškerým vybavením, zabavil auto, materiál - a až jsem si já našla právničku, která mu vše vysvětlila, teprve tzv. sklapl. Není podstatné, na koho je co v manželství psané, výjimka je pouze u dědictví. Pokud jsou věci ať již movité nebo nemovité pořízeny za trvání manželství a pokud není část pro podnikání výslovně VYŇATA ze spoluvlastnictví, je vše NAPŮL ! ! ! Nedejte se. Zdravím všechny, pro které je tato rubrika vzpruhou a přimlouvám se za větší předávání vlastních zkušeností z těžkých životních situací.
Alena - Alice /43/
ODPOVĚĎ:
:-)Aleno,v právnických věcech jste zkušenější,než já, fajn,díky.
12.3.2006 11:20
OTÁZKA:
co mám dělat když jsem pro partnera milenka.Je nám spolu dobře ale musí se vracet k ní.
SARKA
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Šárko,na vaši stručnou otázku toho nemám co nabídnout:-)Musíte vědět,co chcete,zda to můžete chtít.A také to ,co chce váš přítel.Vžijte se do jeho situace a buď bojujte o své pevné místo pod sluncem,nebo vztah ukončete.
12.3.2006 11:25
OTÁZKA:
Ja mám problem spis s rodinou nez s partnerem. po 17 letem manzelstvi jsem se zamilovala a rozbila jiz nefunkcni rodinu. Bohuzel manzel se to jeste snazil par let pred tim zachranit stavbou domu, ale to dopadlo katastrofalne. staveli jsem pres muj protest na matcine pozemku, ktera nas obalamutila , ze po kolaudaci na nas növy dum prepise , ale mecis pred kolaudaci vyhodila meho partnera me s nim. Ja jsem se zhroutila snedla leky a skoncila v blazinci , tehotna. Ona se odmitala tam jen jit podivat i privezt mi me osobni veci , lekari nechapali. Skoncilo to jeste hur, dostala jsem epilepticky zachvat as koncila na aru v komatu:( No matka okamzite dojela do pobytu kde jsem s detmi a novym partnerem byla a sebrala mi deti . po roce kdy mi dceru, ktera je postizena, ani neukazala jsem ji nakonec ziskala . Jenze ona nechapu ze babi je zla a hlavne moje nevlastni sestra , ktera ji pise sms typu utec od mamy , pokud neuteces babicka te nebude mit rada a tak dale. Nevim co mam delat, nechci dceri prohledavat mobil nechci ji omezovat, ale vidim jak se trapi. Ona rika ze oni jsou taky jeji rodina a ze ji kupuji veci a ja jsem uplne bezmocna. je hlucha a spatne seji vse vysvetluje( Muj byvaly muz je pro me, ale uz je taky unaveny:( Boji se o dite i o me, vi ze ke zhrouceni nemam daleko:( Diky za radu. Nespim jen se klepu kdy holka odejde k nim a zkazi si zivot, Ona bude dostavat duchod v 18 a o ten jim jde uz s ni dokonce mluvili ze by ji za jeji duchod postavili byt:( U nich v dome:(
Sara
ODPOVĚĎ:
Milá Sáro,vidím váš problém jako příliš složitý na vyřešení přes tyto stránky.Velmi bych vám doporučovala obrátit se na odborníka ve vašem bydlišti,probrat možnosti,jaké máte - ať již z psychologického hlediska,tak z hlediska sociálně-právního.
13.3.2006 9:30
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,píši Vám již po druhé.Strašně moc Vás prosím!!!,potřebuji pomoct!!!Psala jsem Vám o vztahu k muži,kterého moc miluju a on mne,seznámili jsme se před 2 a půl měsíci,bylo to krásné ale je to 4 týdny co to ochladlo.Je to velmi pracovitý podnikatel,hodný, upřímný, až to někdy bolí. má z minulého manželství 2 malé holčičky.Včera jsem mu napsala, že ho mám ráda a moc mi na něm záleží, ale že potřebuji vědět na čem jsem u něj!Podotýkám, že vždy hned odepíše a odepsal:že má ted velké starosti s malou dcerkou a ta je na prvním místěto já vím a chápu to,nevážila bych si ho kdyby né a musí to vyřešit,to je prvořadé. pak psal,abych na něj nečekala,že mi za to nestojí,že si to musí tohle vyřešit a proto mi ted nemůže nic slíbit.To je prý celá pravda a nic v tom není jiného nebo jiná!Byl to šok,tak jsem mu neodepsala.Za hodinu mi napsal,jestli můžu na chat a tam mi řekl,že to není jeho přání, ale pouze pochopení a pak řekl, že na to mám zapomenout!PROSÍM,co mám dělat???Dát mu čas na vyřešení problémů a jak dlouhý?Myslíte,že o mne ještě stojí???Jsem velmi zmatená a nevím co mám dělat!!!Miluji ho a nechci ho ztratit!PROSÍ´M PORADTE MI BRZO,NEBO SE Z TOHO ZBLÁZNÍM!!!!dĚKUJI MOC ZA KLADNÉ VYŘÍZENÍ!Nashle Eliška
Eliška již po druhé!
ODPOVĚĎ:
Milá Eliško,myslím,že jsem se k vašemu dotazu dostala v pátek a komentovala jsem možnosti,jaké máte.Nesmíte se zlobit, že to nejde tak rychle,dotazů je hodně a já nejsem on line připojená:-)...Eliško,musíte přibrzdit v sobě uvnitř, i navenek.Dejte prostor svému příteli na to,aby se do vás zamilovával postupně,aby měl čas na řešení svých interních problémů.
13.3.2006 9:47
OTÁZKA:
ještě k tomu podotýkám,že bydlí 100km ode mne,ale doted jsme to zvládali pomocí návštěvy,sms a chatu,Děkuji Eliška
Eliška 2
ODPOVĚĎ:
100 km je daleko i blízko zároveň...
13.3.2006 9:48
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, mam problém s bývalou přítelkyní (21). Je tomu už 4 měsíce, co jsme se po veliké hádce rozešeli. Důvod byl jednoduchý - já byl do ní zamilovanej až "po uši", chtěl jsem s ní být pořád, ona tvrdila, že taky, ale já byl přesvědčenej o opaku, protože se mnou távila čím dál tím méně času. Dokonce i se svojí kamarádkou trávila více času, než se mnou. Mno, ale problém je takový, že já jsí i přes ty hádky miloval, a vlastně stále miluju dodnes, a nevím, co mam dělat. Ona už má dávno jiného přítele, ale já jsem ničeho-schopnej, protože někde v hloubi duše jsem stále s ní,a bojím se nového vztahu... Prosím, poraďte, jsem totálně na dně... Mnohokrát děkuji.
David (23)
ODPOVĚĎ:
Milý Davide,co vám na to mohu říct,co poradit?Dával jste své přítelkyni příliš mnoho lásky,byl jste a- jste- na ní stále citově závislý.Na bolest srdce a touhu neexistuje žádná rozumná rada.Chce to jen čas...Vím,že tohle jste asi slyšet nechtěl,ale nic jiného po ruce nemám,a ani mít nemohu.Vydržte to,bude to stále lepší.Nová láska na vás určitě čeká.
13.3.2006 10:26
OTÁZKA:
Dobrý den paní Jitko! Já (27), mám takový velký životní problém. Vždy jsem si v životě věděl rady, až do dneška. Mnohokrát jsem uměl skvěle poradit druhým i sám sobě, ale tohle na mě už je přeci jen příliš a chtěl bych se poradit s nějakým odborníkem, tedy s Vámi. Po pěti letech vztahu se svou přítelkyní, jsme se vzali. Měli jsme skvělý vztah, ve kterém byla tolerance, láska, důvěra atd. Já jsem možná po dvou zklamáních, kdy mě mé předchozí přítelkyně velmi ranili, nedával tolik citu, možná proto aby mě další zklamání tolik nebolelo. Bylo prostě pro mě lepší mít vše pod kontrolou. Věděl jsem, že mě moje přítelkyně (29) miluje a dělá pro mě věci, které ostatní slečny nedělali. Velmi jsem si jí vážil, jen jsem si nebyl jist zda je to ta pravá. Měl jsem i několik milenek, jelikož přítelkyně v posteli trochu zpohodlněla, stačila jí něha a dotyky, což jsme jí dával, ale mě chyběl vášnivý sex. Ani mezi milenkami jí ovšem nemohla žádná konkurovat, co se týče souznění se mnou. Nikdy jsem se také do žádné milenky nezamiloval. Nyní máme 10 měsíců po svatbě, máme byt, auto vše co je třeba. Čekáme spolu potomka a vše vypadá, jako by bylo v naprostém pořádku. Ale není! Zamiloval jsem se do jiné. Najednou bruslím na hraně. Záleží mi na dvou ženách a nechci ztratit ani jednu. Je to velmi zvláštní a nikdy předtím jsem si nemyslel, že bych takovouto situaci řešil. Žena, do které jsem se před třemi měsíci zamiloval, je nejspíš ta kterou jsem hledal. Je o rok mladší, velmi mě přitahuje nejen sexuálně, je sportovní typ jako já, povahově velmi vyrovnaná. Také mě miluje a jsme z toho oba trochu nešťastní. Vyhledáváme se navzájem, píšeme si, dáváme si najevo, že se milujeme, přitom sexuálně mezi námi ještě nic neproběhlo! Nevím jestli jsem se krátkodobě zbláznil, nebo jestli tomu velmi intenzivnímu citu mám věřit. Dovedu si ale náš budoucí život představit. Manželka o ničem neví a ani já nedávám nic najevo. Každopádně s „milenkou" tuto záležitost začínáme pomalu řešit. Snažili jsme se jed
[tato otázka byla zkrácena]
Pavel
ODPOVĚĎ:
Ach jo,milý Pavle.Přemýšlím,co vám na to říct.Vy sám určitě nejlépe víte,co je rozumné.Nejen proto,že jste radil jiným lidem ve vašem okolí. Mám pocit,že vaše žena byla něčím,jako přestupním můstkem mezi těmi,kde jste se citově odevzdal a stal se tak zranitelným.Naučil jste se mít vztah pod kontrolou,ale ne na dlouho...Nemyslím si ale,že by to měl být jen rozum,který by vás měl odvést od současného paralelního vztahu.Ve vztahu se ženou jste prožil i velké souznění -psychicky,fyzicky.Můžete jí dát mnohem víc,než jste jí doposud dal.I díky tomu,co prožíváte teď.Jen to nesmíte nechat zajít příliš daleko.Platonický vztah bez fyzického naplnění je nyní ještě silnější,než kdybyste se spolu s přítelkyní již i intimně sblížili. O to je to vše pro vás oba horší.Přesto si myslím,že ukončení tohoto vztahu včas by bylo tím rozumným řešením.Uvědomte si,komu všemu byste ublížil v případě,že byste spolu váš vztah prohlubovali...nejen manželce,ale asi později i sobě,přítelkyni...Pavle,ale vím, že je těžké to vyřešit sn adno.Nikdo jiný vám asi neporadí,budete to muset být vy sám,kdo se rozhodne.
13.3.2006 12:50
OTÁZKA:
.......Snažili jsme se jeden na druhého zapomenout, ale nejde nám to. Poraďte mi tedy prosím, jak takovou situaci zvládnout. Děkuji P.
Pavel
ODPOVĚĎ:
:-)Jak moc jste opravdu c h t ě l i na sebe zapomenout,Pavle?
13.3.2006 12:52
OTÁZKA:
PAVLE: Sice nejsem odborník, ale dovolte mi radu. Pokud chcete opravdu jeden na druhého zapomenout, přestaňte se vídat, psát si ... je to moc těžké, ale nejúčinnější. Říká se, že sejde z očí, sejde z mysli, i když to trvá někdy hodně dlouho.
Janka
ODPOVĚĎ:
Janko,máte pravdu...
13.3.2006 12:53
OTÁZKA:
Dobrý den, přečetla jsem si všechny dotazy a reakce pana Tomáše. Dovolím si napsat svůj pohled na tuto záležitost. Jsem rozvedená. Můj bývalý muž byl nesnesitelný, sobecký, rozmazlený, žárlivý a psychicky labilní. Našla jsem si milence. Byl to pro mě jediný únik ze světa, v kterém jsem žila.Ano bylo to odsouzeníhodné, v tu chvíli jsem byla sobec já, tajila jsem ho, odsoudili mě všichni, rodina, přátelé, sousedi. Najednou jsem tady byla já a on. Pak se vše dozvěděl můj můž.Prosil abych neodcházela, květiny, sms, zlato, šperky, chtěl znovu šanci - tak po stopadesáté (předtím byli mezi námi ádky a mé odchody a zase příchody, pořád jsem mu dávala šanci), co všechno mi dělal o tom bych mohla napsat knihu.Ale já se prostě poté co jsem si našla milence rozhodla mu je NEDAT.Bylo to mé poslední slovo, prosila jsem ho, ať mi nic nekupuje, že mu prostě už šanci nedávám, už jsem nemohla neměla jsem sílu, on jako když mě neslyší, pořád mi něco kupoval, dělal večeře, byla jsem zoufalá, nechtěla jsem tyhle projevy, chtěla jsem klid nic víc, jen aby mě nechal být, že můžeme být přáteli, ale že žít už s ním nemohu, vše marné, denodenně se pokoušel o sex, bylo to strašné!.V očích všech to byla chudinka, která se snažila a já ta mrcha s milencem. Ve skutečnosti to je sobec, který se jen bojí samoty, neajímalo ho že už ho nemiluji, bylo mu vše jedno, chtěl mě mít jen doma pro sebe, bez ohledu na mé pocity.Vnucoval se mi a mě se hnusil čím dál víc.Teď jsem už konečně rozvedená a pořád nemám klid.Píše mi pořád, pořád mi sebe vnucuje, zve mě na parník a já nevím kam. Ztratil ve mě poslední zbytky úcty, kterou jsem ještě měla.Nesnáším ho a je mi odporný.Bohužel. Nechtěla jsem,ale dopadlo to tak.Pane Tomáši, tím nechci říct, že jste jak můj exmanžel, proboha jen to ne, ale chtěla jsem tím říct, jestli třeba nemáte strach o sebe, co bude dál, proto chcete ženu zpět.Teď máte nějaké zajeté rituály a to vše se změní. Ano změní, ale je to lepší než u své ženy vzbudit to,co ve mě vzbudil můj muž.
Hanina
ODPOVĚĎ:
Milá Hanino,milý Tomáši, tento příběh nechám bez komentáře...,myslím,že je k věci.
13.3.2006 12:56
OTÁZKA:
Dobrý den,chtěla bych poprosit o radu.Před dvěma roky si manžel posílal lehce erot.SMS zprávy a scházeli se,bohužel je to vdaná paní ze stejné vesnice.Když jsem to odhalila,manžel nic neskrýval,netajil,akorát tvrdil,že o nic nešlo,Když jsem podotkla,že se mi to nelíbí,beru to jako zradu,protože to dělal tajně,mě za mými zády.Na společných akcích se potom smáli,vtipkovali,dotyčná za mnou chodila a povídala si se mnou,jako byse nic nestalo.Přitom za zády o mě dosti vulgárním způsobem mluvila s ostatními.Moc mě to trápí.Když jsem chtěla po manželovi,aby se mě zastal ,tak jen odpovídal,že ona mu za to nestojí a nebude se s ní zahazovat.Mě nepozdraví,ale když jdeme s manželem,tak se okamžitě hlásí a zdraví.Už t jsou dva roky,ale nevraživost z její strany neustále trvá.Od té doby si všímám věcí,které jsem dříve vůbec nesledovala.Důvěra je narušena a bojím se,že něco pokazím.Máme spolu dvě děti.Když někam vyjdeme manžel si všímá více ostatních žen a mě nechá napospas okolí a mě si nevšímá,jako kdybych tam nebyla.Ostatním chlapům se to nelíbí,že neustále drží jejich manželky,ale nic mu neřeknou,chodí za mnou ať s tim něco udělám,je mi potom trapně.Už jsem i přemýšlela,jestli by mi nebylo lépe bez něj,ale pořád myslím na dětí,rodina je u mě na prvním místě.Když to manželovi naznačím , na chvíly si to uvědomí,všehno je fajn,ale za chvíli to udělá znovu.Nevím co mám dělat.Děkuju za radu a přeji hezký den.
Anna
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Anno.Nevím,jak to má manžel vše v sobě opravdu srovnané,do jaké míry má potřebu flirtovat s jinými ženami sám za sebe,do jaké míry mu třeba jde o vyjádření své převahy,mocenské pozice nad vámi.Každopádně si myslím,že by jej překvapilo,a zaskočilo,kdybyste se vy také začala chovat jinak.Nyní jste - ne vlastní vinou - v závislé pozici,dáváte mu prostor i k tomu,aby vás mohl pokořovat.Neumožňujte mu to.Zkuste začít více svůj vlastní život,udělejte se pro něj trochu tajemnější,doveďte k žárlivosti i vy jej.Ale to je jen jedna strana,je to více rada,co se týče vašeho vnějšího chování.Něco budete muset změnit i sama u sebe vevnitř.Měla byste si prostě zase více věřit,jako žena...
14.3.2006 9:50
OTÁZKA:
Dobrý den paní Jitko, manžel zažádal o rozvod po 13 ti letech manželství. Zařídil si nové bydlení se svou milou. Jsem se dvěma dětma sama.Ničí mě pomyšlení, že se rozhodl pro tu druhou(rozhodování trvalo 8 let).Poraďte mi prosím, na co myslet, abych se nehroutila.Prášky mě vždy jen utlumí a uspí. Probuzení je znovu nechutné- Narazila jsem náhodou na vaši poradnu, tak jsem zkusila napsat.Děkuji za nějaké povzbuzení.
Alena
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Aleno.Nevím,kolik je vám let,ale to na 2.stranu zase není až tak podstatné pro vaši perspektivu budoucího partnerského života.Až se dostanete z toho,co vše prožíváte v souvislosti s manželovým odchodem,ať již je to primárně pocit zrady,nebo ztráta lásky,v níž jste věřila, budete otevřená pro nový vztah. Aleno, žila jste v nejistotě 8 let.Teď máte jistotu.Někdy i špatná jistota je startovací dráhou pro získání nové síly a uchopení života nově,jinak,než věčná nejistota.Ta vás dostala i do psychického stavu,který popisujete.Antidepresiva by vám měla pro začátek pomoct,ale vhodně zvolená speciálně k vám.Někdy sednou hned,někdy je třeba zkoušet,co je to ono.Nebývají obecně tlumivá,nebojte.Ale kromě podpůrné medikamentozní terapie byste potřebovala určitě i psychoterapii,mít s kým mluvit o tom,co cítíte,co můžete,co nemůžete.Radila bych vám proto vyhledat komplexní odbornou pomoc dobrého psychiatra i psychologa.V každém okresním městě je manželská poradna,která je k dispozici pro všechny, nejen pro ty,kteří ještě bojují o záchranu manželství.
14.3.2006 9:59
OTÁZKA:
Dobrý den, před třemi roky jsme se rozešli s tehdejším přítelem, více méně hlavně proto, že tvrdil, že se nechce vázat, ženit, mít děti apod. Občas jsme se ještě vídali a zůstali v kontaktu. asi před rokem jsem se seznámila se současným přítelem a jsem přesvědčená, že je to ten pravý muž pro život, plánujeme spolu rodinu, svatbu, rekonstruujeme byt. Asi před měsícem se ovšem začal ozývat bývalý přítel - prý se mu o mě zdálo a hrozně se mu začalo stýskat, posílal SMS, maily a chtěl se sejít. Já jsem to odmítla, protože když jsme se viděli naposledy, tak se mi zdálo, že jsme se strašně odcizili a vlastně si nemáme co říct. Když jeho SMS nepřestávali (píše zvláště v nočních hodinách), tak jsem mu napsala, že mám přítele, jsem spokojená a nemá cenu, aby mi psal. Stále trval na tom, že se chce sejít, tak jsem nakonec souhlasila, že se uvidíme ráno v metru na 5 minut, nakonec z toho naštěstí sešlo, ale dále mě atakuje SMSkami, na které neodpovídám. Jak myslíte, že to může dlouho trvat? Jak se to mohlo stát? Vždycky mi přišlo, že se citově moc neprojevoval a byl racionálně založený člověk. Já jsem si zcela jistá tím, že můj současný vztah je ten pravý, ale příteli jsem řekla, co se děje a jak to cítím, ale přesto myslím, že se cítí ohrožený a není mu to příjemné. Na noc mobil vypínám a ráno SMS mažu, ale každopádně si bývalý přítel velmi zkazil vzpomínku, kterou jsem na něj měla. A proč to lastně píšu? Zajímá mě názor psychologa na takovéto chování. Mockrát děkuji. Roberta
Roberta
ODPOVĚĎ:
Milá Roberto,to,že vás zajímá názor psychologa na expřítelovo chování,vypovídá podle mne o tom, že vás přece jenom kamsi vrátil a už teď trochu dostává to, oč mu jde -váš zájem,návrat do minulosti. Je pro vás opravdu důležité rozumět tomu,co je za tím? Variant je více,ale vy již máte svůj život...On může být nyní prostě osamělý,a proto bilancující svůj dosavadní milostný život.Asi jste mu vyšla jako ta, s níž mu bylo nejlépe,a zkouší (dle mého nezodpovědně) možnosti návratu k vám.To,že píše hlavně v noci,mi přijde srozumitelné.To je člověk nejvíc sám,pokud se k tomu přidruží alkohol,může se jeho osamění a smutek po vašem vztahu ještě více prohloubit.Vy víte,alespoň to říkáte,že váš současný přítel je ten pravý muž pro život.Cítím tam i rozumovou složku a pocit nalezení jistoty do budoucna - chcete rodinu,zázemí,klid.Bývalý přítel otevírá vaše city - ty nám zůstávají k člověku,kterého jsme milovali,i když je to dávno...
14.3.2006 10:15
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko, mám k Vám velkou prosbu.Je mi 40 let, mám vcelku spokojené manželství, ale nějak se přestávám v poslední době orientovat sama v sobě i manželovi. NIkdy nebyl manželem, který by mě nadstardantně opečovával a abletoval, já jsem ke své smůle úplně z jiného těsta. Mám velice ráda lidi kolem sebe, všem se snažím vyjít vstříc a nedělám to s žádným vedlejším úmyslem,prostě to dělám ráda.Také jsem začala studovat vysokou školu, letos končím, manžel mě moc nepodporuje, snažím se rodinu ( máme 2 děti) a vše okolo zvládat.Manžel si přes můj protest prosadil koupi chalupy,nejsem tam šťastná, mám velké zdravotní problémy,nemohu moc fyzicky pracovat, to nás asi rozděluje.Manžel chce , abych ho plně v tomto podporovala a souhlasila se vším, co navrhne.V poslední době jsem velice unavená,starší dcera mi pomůže, pokud má čas, manželovi si musím o všechno říct. Už několikrát jsme měli debatu o tom, co od něho očekávám, co mi chybí, co potřebuji. Chvíli to fugovalo, teď je zase vše ve starých kolejích.Mě už nebaví stále být ta, co vše urovná,co přijde první, co bude dávat impulsy k intimním chvilkám.Hledám stále v sobě nějaké chyby, co dělám špatně,neumím se donutit být jiná.S manželem se chováme k sobě slušně, ale mi to připadá, jako bych žila s bratrem a ne manželem.Je mi to velmi líto,manžela jsem si brala z velké lásky,ale za dobu našeho manželství jsme ušli oba kus cesty a nějak se v současné době naše cesty rozdělují.Velice ráda bych si přečetla Váš názor na celou situaci a přeji Vám mnoho úspěšných chvil při setkáních tady na internetu. Děkuji za odpověď R
Radana
ODPOVĚĎ:
Milá Radano.Zajímavé je,že hledáte chyby u sebe.Proč?Píšete,že jste jiná,než váš muž,máte potřebu spoluvytvářet hezké vztahy ve svém nejbližším okolí.Jestli jsem to pochopila dobře,manžel je více zaměřený na úzkou rodinu,chce vás mít absolutně po svém boku.Vy mu svou vstřícností k dalším lidem (ne jen k němu) unikáte.Studujete vysokou školu při svém zaměstnání a rodině - to je pro něj další prvek,který vnímá jako rušivý.Chtěl by vás prostě mít pro sebe,nechce se dělit.Proto ta chalupa,žádost o vaši spolupráci.Chtěl vás přitáhnout k rodině,protože na vše mimo žárlí.Proto to musíte být vy,která iniciuje i intimní chvilky - on po nich určitě touží častěji,ale potřebuje intenzívně cítit váš zájem o sebe,jako o muže. Co s tím? Asi vám takto na dálku neporadím,chtělo by to osobní rozhovor s mojí větší znalostí detailů vašeho vzájemného života.Kdybyste chtěla,můžete se u mne objednat.Tel.mám 603454953
14.3.2006 10:28
OTÁZKA:
pro Haninu,Janku,Alici alias Alenu,paní doktorku a vůbec pro vsechny!moc dekuji,jak mi fandite a chcete pomoct.kdyz si prectu pribeh Pavla,tak vidim,ze muze byt jeste hur.Samozrejme ze mam strach,co bude dal,ze nechci byt rozvedeny,ale hlavne kvuli DETEM.dost jsem si to vse v hlave premlel.rikate abych byl sam sebou,abych brzdil v projevech citu,abych byl zajimavy...bohuzel,jak plyne cas a cekam,jestli se ma zena do mne zpatky zamiluje a zustane se mnou,ja se postupne odmilovavam.rekla mi hodne krutych slov,ktery mne boli a nejsou pravda.ja jsem samozrejme taky zarlivy,ale zdravě z lasky.dojel jsem prave na to,ze jsem zene moc veril a dal moc volnosti.jinde je zas problem,ze muz nikam zenu nepusti a kdyz najednou muze po dlouhe dobe vyrazit treba na tridni sraz,tak je jak urvana ze retezu.malo volnosti je spatne.moc volnosti take,protoze vas laka ochutnat zakazane ovoce a co oci nevidi srdce neboli.ja jsem vtom mel jasno.nechci se chvastat,ale žádaný muz jsem byl.ruzne divky a hlavne zeny po tricitce jsem velice zajimal,protoze jsem jim dovedl naslouchat a byl jsem pro ne nedobytny.ne,ze by se mi nelibily,ale ja jsem vzdy vedel,ze mi ten romanek za to nestoji.vedel jsem,ze zadna neni lepsi nez ma zena.tim,ze jsem byl casto pryc mi byla vzacna a hlavne jsem nechtel riskovat,ze bych ji mohl stratit.mne dodalo sebevedomi ten pocit,ze je zajimam a tim,ze jsem jim nepodlehl jsou vzajemne sympatie stálé.takhle jsem veril i sve zene.myslim si,ze je strasne naivni a zaslepena zamilovanosti.kamaradi,kteri to vedi a znaji nas,ji nechapou a vetsina mi radi,at ji necham jit,at se nebojim,ze si nekoho nenajdu.jenze - nase deti.my se pred nima nikdy nehadame a oni zijou v predstave harmonicke spokojene rodiny.moc jim to ublizi...cekam,jestli se taky ozve nekdo,kdo podobnou manzelskou krizi zazil a vse dopadlo dobre a jestli neumreli,ziji SPOKOJENE SPOLU dodnes.muj pribeh nema moc stastnych koncu.chlap je jesitny a byt dlouho trpelivy je veliky problem!preji vsem brzke jaro
Tomáš
ODPOVĚĎ:
Milý Tomáši.Já doufám společně s vámi,že se ozve i někdo,kdo zažil váš příběh s dobrým koncem.Já takové příběhy ve své terapeutické praxi potkávám,a nijak vzácně.Ten vztah je pak již vždycky jiný,to jinak ani nejde.Zkuste si dát pro sebe zatím pořád čas,kdy to jste schopný zvládnout.Bez toho,abyste chtěl nakonec uchovat manželství primárně kvůli dětem. Do fáze,v níž jste se ocitli,patří i to,že se postupně odmilováváte.Měl byste - adekvátně situaci- cítit i další věci - vztek,nenávist,rezignaci a plno dalšího,v různých vlnách.Ještě jedna rada,abyste se tolik netrápil.Zkuste si již představovat i to, že od ženy odejdete.Jak by váš následující život vypadal,co byste nejen ztratil,ale i získal.
Další už zase nechám na vašich spojencích,předpokládám, že jich bude stále více,právě proto, že váš příběh je reálný a více,než častý.
Ještě mne napadá,nepsal jste,že chodíte k psycholožce? Jak to pokračuje?
14.3.2006 10:39
OTÁZKA:
Dobrý den. Je mi 35 let, mám 10 let rodinu, dvě úžasné děti 3 a 6 let, práci ve vlastí malé firmě a skvělou ženu. Žil jsem průměrným, ale šťastným životem. Jenže loni se ukázalo, že moje žena žije ještě s jiným člověkem. On pochází ze zámožné rodiny, žije z apanáže svých rodičů a nemusí tak prakticky pracovat. Což má za následek, že má spoustu času na své koníčky a na moji ženu. Moje paní mě s ním dokonce seznámila – tehdy jsem o jejich vztahu neměl ani tušení. Nakonec se ovšem všechno ukázalo – protože oni se se svým vztahem na veřejnosti nijak netajili. Žena mi vyčítala, že já jsem o ní ztratil zájem, jako důkaz má třeba to, že on na ní má čas kdykoli (je to logické když nepracuje) Nebo to, že ji všude pustím (nikdy jsem nebyl žárlivý). Byl to pro ní důkaz ne tolerance, ale nezájmu… Moje maminka nežije v Praze a maminka ženy spíš byla ochotná hlídat děti, když vyrážela s tím pánem. Je proto pravda, že třeba večer jsme spolu málokdy někam chodili. Mnohem raději jsme byli doma s dětmi – jsem si tedy myslel. Když se celá věc provalila, měl jsem od nich na vybranou – buďto budu jejich vztah tolerovat a zůstanu tak s dětmi, nebo ne a pak budu muset odejít. Děti pána znali dobře, moje paní je s ním během roku (stejně jako mě) seznámila. Takže pak nastalo období, kdy já jsem téměř nechodil do práce, abych si děti užil a žena a pán na sebe měli o to víc času. Současně s tím, jsem začal dostávat vzkazy o tom co spolu dělají, případně „omylem“ zamilované sms mojí ženy… O celém divném stavu se dozvídalo čím dál víc lidí z našeho okolí. Moje žena tvrdila, že se nemá za co stydět, zato já jsem byl hanbou totálně válcován. Vše vypadalo, že se děje proto, abych se definitivně rozhoupal k odchodu. Taky mi to žena čas od času doporučovala. Pak na mě pán dvakrát poslal nějaké své svalovce, kteří mě už úplně jasně doporučili odejít. Moje žena vždy tvrdila, že je proti násilí, ale tohle na něm obdivovala. Byl to pro ní důkaz , že je z lásky k ní schopen čehokoli. Naopak když jsem t
[tato otázka byla zkrácena]
Pavel
ODPOVĚĎ:
Milý Pavle, co na to mohu říct?Přeze vše,co popisujete,píšete,že máte skvělou ženu.Je vidět,že jste o všech okolnostech 10 let vašeho manželství hodně přemýšlel,hledal jste své chyby i svou obhajobu před sebou.Před ženou asi neobstojí,podle toho,jak píšete.Zdá se,že vaše manželství je na konečné? Drží vás děti,žena a vztah k ní také?Napadá mne mnoho otázek,na něž neznám odpověď,proto mohu těžko konkrétněji reagovat.Pokud byste chtěl vše probrat důkladněji,můžete se u mne objednat na tel.603454953
14.3.2006 15:15
OTÁZKA:
Byl to pro ní důkaz , že je z lásky k ní schopen čehokoli. Naopak když jsem tehdy, chtěl odpovědět stejnou a počkat si na něj – říkala, že je to další důkaz mé zkaženosti a že když jsem takový násilník, nebudu již moci ovlivňovat svoje děti. Jenže jejich vztah jim nakonec nevydržel, on si našel jinou. A já jsem své ženě takříkajíc zbyl….Navíc nejsem s to všechny ty události překonat. Moje paní tvrdí, že je to dnes normální a že se vlastně tolik nestalo. Nevím, jak se k ní mám vrátit, navíc se v průběhu dní stále ukazují drobné či větší podvody z toho roku. Jsem nesoustředěný, chybuji, jako bych to nebyl já. Jsem moc rád, že jsem nepřišel o možnost být se svými dětmi, ale pořád mám potřebu někoho milovat, tak jako dřív. Díky za odpověď
Pavel - pokračování
ODPOVĚĎ:
Pavle,vztah ,narušený nevěrou v takové podobě,jakou vykreslujete, se obnovuje velice těžko,zvláště,cítíte-lito tak, že jste na svou ženu zbyl, a ne tak,že se k vám postupně s láskou vrátila. Vztah vás obou je narušený natolik,že bych vám opravdu doporučovala návštěvu u partnersky specializovaného odborníka.
14.3.2006 15:19
OTÁZKA:
jiz je noc a koukam jestli nekdo nereagoval...tak jsem si aspon precetl co jsem napsal a ta hrubka mne az rozesmala.jenze, ta zmena stavu je pro mne tak neprijatelna,ze jsem misto ztratil napsal stratil , sakra(-: !neda mi to jeste nenapsat,ze tim,jak jsem se pokusil nad to vsechno povznest,abych nebyl tak zavisly a zacal "byt sam sebou a zajimavy",tak tim vic zacinam byt presvedcen,ze si ma zena mou lasku jiz nezaslouzi.zatim dela vse pro to ,abych to jiz vzdal a dal impuls k jejimu odchodu.ona si mysli,ze budeme skveli pratele,protoze si mne strasne vazi...,ale,on ji miluje a potrebuje ji.ale........,kdyz nekoho milujete,tak pratelstvi nejde.reakce na ztratu nez to preboli je spise nenavist.kdyz ctu vase pribehy o tyrani a ponizovani,tak opravdu nechapu,co ta moje zenska vlastne hleda?!proste si chce nabit hubu!ja jsem i premyslel o separaci,ale mam strach,ze kdyby spolu (ma milovana zena a nenavideny partner) zkusili nejaky cas byt,ze by otehotnela a navrat by jiz nebyl mozny...jelikoz toho snehu nemame dost,jedeme na tyden na hory zalyzovat si.uvidime...?!jinak vam strasne dekuji za pomoc,protoze sdelene trapeni min boli a nez tim zatezovat kamarady,tato pomoc je k nezaplaceni a opravdu dovede cloveka odrazit ode dna.diky a piste!!!!!!!
Opět Tomáš
ODPOVĚĎ:
Milý Tomáši,nevybavuji si,zda jste z Prahy,či nikoli,ale při čtení vašich nejistot a smutků,potřeby podopry druhých,mne napadá,že by vám velmi pomohla skupinová psychoterapie.Spočívá to v pravidelném setkávání se lidí s problémy,s nimiž si nevědí sami rady,je pro ně důležité slyšet zpětnou vazbu od druhých, i od psychoterapeutů,kteří skupinu vedou.Ve skupině můžete jak dávat druhým,skrze vaše pohledy na jejich starosti,tak získávat skrze jejich zpětné vazby.Intervaly mezi skupinovými sezeními bývají 1x týdně.Uvažujte o tom, jste-li z Prahy nebo blízkého okolí,mohu vám i jednu právě se rozbíhající skupinu doporučit,znám oba terapeuty,jsou výborní.Případně se na mě obraťte telefonicky,dám vám kontakt.Tel.na mne je 603454953
14.3.2006 15:28
OTÁZKA:
PRO TOMÁŠE
Myslím že rozumově to máte srovnané. Vaše žena si váš zájem nezaslouží,ani o to nestojí.Myslím, že už by byla dávno pryč, ale vaše projevy náklonosti ji brzdí.Ono se za těchto okolností odchází hůř, než po hádce a bouchnutí dveří.Kdyby o to stála, poznal byste to.Nemyslete si, jí se taky dobře nežije.Ona rozbíjí rodinu a je si toho vědoma.Jen neví jak z toho ven. Vás už nemiluje, srdce jí táhne jinam, zároveň vás má ráda (JENOM RÁDA! jste přeci jen otcem jejich dětí), ale ví moc dobře, že to bude jednou ona, kdo dětem bude muset vysvětlit, proč jste se rozešli.Nechte ji jít.Pokud má pocit,že bude s někým víc šťastná, ať jde.Proč myslíte že se s Vámi nebaví? Je to jen forma protestu, že jste ji citově donutil (myslím těmi vašimi projevy lásky) s Vámi být. Má tohle cenu? Šetřete to pro někoho kdo o to bude opravdu stát a kdo si to zaslouží. Život máte před sebou a vůbec je příliš krátký, než abychom "měli čas" někomu se doprošovat. Zraňujete tím sebe a pokud to ještě nějakou dobu takhle necháte, pak by se mohlo stát, že ji opravdu začnete nenávidět. Proto byste to VY měl utnout dřív, než se tak stane. Nevím jak máte staré děti - to mi asi uteklo - ale nemyslete si, že oni nic netuší. Nemusíte se hádat na to, aby pochopili, že se něco děje. Děti jsou vnímavé a citlivé a pro jejich psychický vývoj je daleko horší žít v prostředí, kde se jako nic neděje a přitom děje.Proto je na čase hrát fér a právě kvůli těm dětem začít jednat. Zaslouží si žít prostředí kde nevládne napětí a stres (i když tiché formě). Jsou to mé subjektivní pocity,takže mě samozřejmě berte s rezervou, ale napsala jsem to tak, jak jsem to cítila.
Hanina
ODPOVĚĎ:
Hanino,:-)
14.3.2006 15:30
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,jsem strašně moc ráda,že jste mi poradila.Při čtení vaší odpovědi, jsem si uvědomila, že máte ve všem pravdu!!!Udělám to jak říkáte a doufám, že to tak vyjde!!!Jste moc hodná,moc děkuji.Moc jsem to potřebovala slyšet.Slyšet pravdu a názor od nestranné osoby.Děkuji.Mějte se krásně.Nashle Eliška
Eliška
ODPOVĚĎ:
Ať vám to,Eliško, dobře vyjde!:-)))
15.3.2006 11:45
OTÁZKA:
Děkuji Vám paní doktorko za odpověď, asi máte určitě pravdu s tím že manžel ve mně spíše vidí matku než patnerku. Měl k matce pěkný vztah a když onemocněla těžkou nemocí a posléze zemřela, tak jsme to já i manžel těžce nesli. Teď bych ale potřebovala poradit jak mám na manžela zapůsobit, abychom si spolu mohli o našem vztahu popovídat. Nepřipouští totiž na toto téma žádnou diskuzi, určitě se touto situací také trápí, ale mužská ješitnost mu nedovolí si se mnou o tom popovídat. Našeho divného vztahu si všimli už i děti, pořád se ptají co se děje. Kluci jdou za tátou s nějakým dotazem a on je nervozní, jen jim "odsekne". Dříve pořád něco kutil, kolem baráku a teď jenom sedí u počítače - podniká v tomto oboru. Pořád říká, že už se v životě namakal dost, že každou cihlu měl nejméně 5x v ruce, tak ať makají mladí. Dříve jsme chodili na procházky se psem, jezdili na kole...
Pořád doufám, že se to zas urovná, ale jak? Neumím si poradit. je mi moc smutno a on se tím víc cítí na koni. Už jsem byla několikrát pozvána od známého na kávu, ale pokaždé odmítám. Určitě by mi to pomohlo, ale zase ta představa, že nejsem na kávě se svým manželem ale s kamarádem, a já bych si tak přála právě posezení u kávy manžela, tak raději nikam nejdu a trápím se vnitřní nejistotou. Asi mi těžko poradíte, ale přeci jen se budu těšit na Vaši odpověď. Děkuji
Jana
ODPOVĚĎ:
Milá Jano, moc se omlouvám,ale potřebovala bych od vás datum mé odpovědi,abych si oživila váš původní dotaz,bez data bych jej hledala dlouho...Netroufnu si odpovídat takhle teď ani na to,zda máte,či nemáte jít se známým na kávu,protože by to bylo obecné.Neboli - obecně vzato si myslím, že i když toužíte nejvíce po posezení si u kávy nebo u vína s vaším manželem,není třeba se vyhýbat i příjemnému popovídání s jiným mužem,pokud je to kamarád,či známý:-)Ale - až se od vás dozvím to datum,budu konkrétnější.
15.3.2006 12:04
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,
je mi 24 let a mám za sebou 3letý vztah. Před půl rokem jsem se s přítelem ale rozešla, nebyla jsem si jista, že ho miluji a že je ten pravý, on už si se mnou plánoval budoucnost, což já nebyla schopna. Nicméně po 4 měsících jsme se k sobě vrátili. Parnter mne hluboce miluje, denně mi to dokazuje, nicméně já si už tak jistá nejsem. Tato má nejistota vyústila v to, že absolutně s ním odmítám sexuálně žít. Nevím, jak tuto situaci řešit, či rozchod by byl tím nejlepším řešením. Nechci mu znovu ublížit. Velice Vám děkuji za radu a jsem s pozdravem.
Adéla
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Adélo.To je těžké.Je evidentní,že přítel je tím více citově závislým,to příliš nepřispívá k tomu,aby pro vás byl imponujícím partnerem.Zkuste si váš návrat pojmenovat jako hledání toho,zda k sobě patříte,nevzdávejte se této možnosti,ale vaše schůzky by měly být vzácnější,intimní život zatím vynechejte.Do milování se nesmíme nikdy nutit,tím by se jen prohloubila vaše nechuť k němu.Zůstaňte u mazlení,a to jen tehdy,kdy vy budete mít spontánní chuť,pocit touhy.
15.3.2006 12:09
OTÁZKA:
Mám takový malý problém,zamilovala sem se do mího nejkamaráda.Po pár měsících sem mu to řekla a on mi nato řekl,že cítí to samé.Ale neví jestli semnou chce chodit,protože se bojí že kdyby to nevyšlo,už bysme nebyli dál kamarádi.To se takhle táhne už 2 měsíce a pořád si jen píšem zamilovaný sms.Vidíme se každej den krom víkendů (je mimo město) Myslíte že bych měla udělat první krok já a říct mu žebych snim ráda chodila??Děkuji za odpověď
kamarád
ODPOVĚĎ:
Hezký den:-) Myslím,že už v tom oba jedete,že jste kamarády již stejně přestali být.Oba na sebe myslíte,oba po sobě toužíte,píšete si milostné SMS. Tím touhu po sobě vlastně ještě více stupňujete.Takže nyní je váš vztah jakýsi hybrid mezi přátelstvím a láskou,nevím,zda se to dá ukočírovat a vrátit do původních kolejí.Já o tom velmi pochybuji.Co vy?:-)A ještě něco - pokud milostný vztah skončí ne bolestně, mohou spolu ti dva po nějaké době obnovit kamarádský vztah.Záleží jak na formě rozchodu,tak na jeho charakteru - zda nezůstává opuštěný ten,kdo stále miluje.Takže - kdo má udělat první krok? Pokud to nebude váš "kamarád",dejte mu ještě trochu času,můžete to být vy,proč ne?
15.3.2006 12:24
OTÁZKA:
Dovolil bych si zapojit do diskuze s Petrem. Je mi 36 let jsem 15 let ženatý a před pár lety jsem měl podobné problémy. Dnes můžu říct naštěstí jsem zůstal jen v teoretické rovině.Pár let jsem si pohrával s myšlenkou, jaké by to asi bylo s jinou ženou (manželce jsem 18 le věrný) a že by mi snad ani nevadilo, kdyby mně manželka podvela jako první, i když k tomu nemněla zrovna moc příležitostí. Před pár měsíci se mi ale stalo něco co do dnes nemůžu pocopit. Nechtěně jsem vyslechl, v nočních hodinách, když jsem už jako spal, rozhovor mojí ženy s jejím kolegou z práce, který se mi jevil jako flirt. Pak jsem ještě zjistil zvýšenou SMSkovou komunikace mezi nima a už to ve mně začalo vřít. Během týdne jsem zhodil skoro 5 kg, skoro měsíc jsem pořádně nezamhouřil oko a navíc jsem zjistil, že svoji ženu strašně moc miluji a nedokážu se smířit ani s tím, že "potřebuje" s někým flirtovat. Dnes už téměř jistě vím, že šlo zřejmně jen o nevinný flirt, ale jsem strašně rád, že jsem před lety nepodlehl mím "choutkám" a zůstal jsem věrný. A tobě Petře, jestli Ti můžu poradit jestli svou manželku opravdu miluješ, tak neexperimentuj. S největší pracděpodobností by jsi toho časem litoval. P.S. Nejsem žádný puritán ale k lásce patří věrnost.
Honza Petrovi
ODPOVĚĎ:
Co vy na to,Petře?...
15.3.2006 12:26
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,dodala jsem si "odvahu" Vám napsat i vzkaz Péťovi,ale asi nějaké znamení a vždy se mi zasekl pc a text zmizel.Jak jste psala Alici "Jsem ráda,že vás tato rubrika držela "nad vodou".Než jsem před rokem a kousek kývla na to,že partnerskou poradnu zde vezmu,váhala jsem.Nedovedla jsem si představit, že by to mohlo být smysluplné na tak malém prostoru,který je k dispozici.Ale po čase jsem zjistila, že to smysl má, že to někomu pomáhá, a to mě opravdu těší:-)"JSEM VÁM VDĚČNÁ,ŽE JSTE KÝVLA:o)Už z fotky vyzařujete pozitivní energii a klid,kdybych měla dostatek peněz a hlavně byla z Prahy ,tak bych si k Vám šla s důvěrou "vylít"srdíčko.Mám ho plné bolesti:o(Jenže taky vím,že "čas" je nejlepší léčitel.Myslíte,že když se na mne manžel"podepsal"tak,že nejsem schopna věřit žádnému muži,že pochybuji o jeho slovech,citech,že to už tak budu mít napořád?Já mám pocit,že jo.Sestra mě "utěšuje",že určitě ne.Jenže já cítím pořád tu bolest z té zrady od mého muže a nějak mi nejde se z toho dostat.Trvá to už 1.5roku.Manželství trvalo 10let a bylo pěkné,bohužel bezdětné.Jenže manžel měl asi ty samé myšlenky co má teď PETR ,našel si přítelkyni a se mnou se rozvedl.Taky jsem byla jeho první-ještě teď, po tolika letech ,si pamatuji,že když mi řekl,že je panic ,tak jsem to obrečela(doma).Bylo mi jasný,že dřív nebo později bude chtít jinam.Však se to ani nedoporučuje,že,brát si první lásku:o(
Proto Petrovi "nezávidím"jeho rozhodování.Stejně si myslím,že nebude spokojen ani tak ani jinak.Je citlivý a tak i když by šel jinam kde by se nakonec zamiloval tak silně,že by kvůli tomu odešel od své ženy,tak ho bude asi žrát jeho svědomí,že ubížil své ženě.Tu bolest bych nikomu nepřála,hlavně to "poznamenání"do budoucích vztahů,hrozný.Pak můžete mít i přítele,který to s Vámi myslí upřímně a Vy "poznamenaná" se bojíte a raději volíte samotu,která Vám není vlastní:o( Proč to nejde z hlavy vymazat a začít znovu -bezbolestně.Holt,to je život,že:o(Tak a srdíčko se částečně"vylilo":o)
Radka
ODPOVĚĎ:
Milá Radko.Každý to máme v sobě jinak, jsme různou měrou citliví,odolní vůči zklamání,každému z nás trvá různě dlouho,než se opravdu vzpamatujeme z životní krize,zklamání,zranění.Určitě budete ve vztazích,které potkáte v životě dál,opatrnější,budete se více chránit.Ale až potkáte člověka,do něhož se opravdu zamilujete,myslím,že mu budete umět i s tím,co jste prožila,lásku plnohodnotně opětovat,dávat. Radko,láska přeci není bezbřehá oddanost druhému.Kvalitní vztah je o rovnocennosti,uchovávání si kousku sebe sama,pro sebe.Dobrou kombinací je láska společně s jistou dávkou vnitřní nezávislosti.Tu si už asi držet budete.A ještě jedna věc,důležitá:-) Nejsou všichni stejní.Muži -klienti mé ordinace,často deklarují,že monogamie je pro muže něčím nepřirozeným.Může být,ale znám i muže,kteří lásku vnímají tak,jako Honza,který napsal vzkaz Petrovi.A další,co mne napadá - vy už asi těžko potkáte ve fázi vašeho života muže bez předchozích sexuálních zkušeností...Tak se o sebe nebojte:-)))
15.3.2006 12:46
OTÁZKA:
Dobrý den,před třemi lety jsem se jako zadaná zamilovala do svého taky zadaného nejlepšího kamaráda-spřízněné duše. Bylo to vzájemné, já jsem svůj vztah kvůli němu ukončila, on ten svůj ne, přesto se mě ale nedokázal vzdát, a tak žije v takto podivném trojúhelníku už víc než dva roky. Já jsem během té doby už dvakrát ztratila úplně nervy, rozešla se s ním a našla si nového přítele. V tu chvíli mi ale vždy nasliboval, že se všechno změní a říkal mi, jak mě miluje. Já mu pokaždé uvěřila a vrátila se k němu, možná i díky tomu, že jsme se nikdy nepřestali úplně vídat a že jsem si ho vždycky vážila jako člověka, který mi v životě moc a moc pomohl a podržel mě v těch nejhorších chvílích. Taky proto nechápu, že teď, když on sám je důvodem mého trápení, s tím nedokáže nic dělat, že mi nepomůže jako jindy..Já sama bych nikdy nevěřila, že budu ochotná žít v takovém vztahu, ale nedokážu si pomoct, stále ho svým způsobem miluji a vím, že on mě taky. Myslela jsem si, že jeho vztah s tou druhou dívkou je už jen formální, bohužel jsem ale zjistila, že ji má asi pořád rád. Když jsem to zjistila, rozešla jsem se s ním, ale pořád ten rozchod nedokážu brát jako definitivní a stále na něho myslím. Stejně jako dřív se i teď vídáme.Nejsem si ale jistá, jestli ho mám pořád tak ráda jako dřív, nebo jsem s ním a žárlím na něj jen ze zvyku. NEvím už, co dělat dál. Dřív jsem stále kolísala mezi tím -vymazat si ho úplně ze života- a čekat pokorně, až se jednoho dne rozejde s tou druhou. Doufám, že existuje i jiná možnost. Prosím, poraďte mi..
Andrea
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Andreo.Půjdu ve svých úvahách krok po kroku podle průběhu vašeho vyprávění.Píšete, že jste to byla vy,kdo se zamiloval jako první,do svého zadaného kamaráda,vyvinul se z toho vzájemný milostný vztah,ale ne natolik vzájemný,aby on byl schopen,nebo ochoten, svůj původní vztah ukončit - na rozdíl od vás.Byla jste vy tou více milující? Nebou tou více rozhodnou,schopnou jít za láskou, za svým cílem?Jak to bylo s vaším původním vztahem? Byl silný?Ten jeho asi silný je.Nebo je pro něj hlavní bariérou zodpovědnost k jeho partnerce?Promiňte, k mým úvahám přistupují i otázky, které kladu pro vás,abyste si vše zpětně ve své mysli zrekonstruovala.Půjdu dál.Trojúhelník,v němž žijete oba, charakterizujete jako podivný.Rozumím vám,jen musím říct,že bývá,bohužel,velmi častý.Alespoň já se s takovouto partnerskou konstelací setkávám ve své psychoterapeutické praxi poměrně často.Další můj komentář se vztahuje k tomu,že nejste schopná porozumět tomu,jak je možné,že on,který vám vždy pomáhal,vám nyní pomoci nedokáže,když je příčinou vašeho trápení.Milá Andreo, právě to,že se to týká jeho,je důvod,proč vám nedokáže pomoci.Pomáhat v něčem,co můžeme zpovzdálí rozumně a moudře řešit,neboť se nás to netýká,není tak obtížné,jako to, kdy přestáváme být nestrannými.Vy se oba vezete v divokém proudu nějaké řeky, a ani jeden z vás nestojí na jejím břehu!(Doufám,že je ta metafora srozumitelná).Tak,došla jsem až do konce vašeho psaní, nyní můj názor na to,co můžete dělat. Jedna věc jsou vaše city,druhá rozum.Rozum by mně velel tento vztah ukončit - především v sobě,ale i navenek. Dokud jej budete milovat,nebudete schopná mít v sobě citový prostor pro někoho jiného.Kdokoli jiný bude jen kompenzací za něco,po čem toužíte na 1.místě.Až se vám podaří od něj oddělit,bude vám volněji.Ale nesmíte se vídat,ani být v kontaktu.Tohle jste určitě slyšet nechtěla, ale já mluvím o rozumném řešení z vaší strany...,o ničem jiném.
15.3.2006 14:00
OTÁZKA:
Paní doktorko,mám dlouholetý problém, ale nevím, zda se s ním správně obracím na psychologa. Hodně žen odmítá muže - nechce sex, já mám problém opačný. Nejsem nymfomanka, ale potřebuji něžnost, pohlazení,něčí blízkost.A ne moc často, ale i milování. Můj manžel se mimo postel vyhýbá jakémukoli fyzickému kontaktu se mnou, ani v té posteli se o milování nedá mluvít, spíš je to náhlý a rychlý sex, pro mne často bolestivý, protože potřebuji předtím to mazlení. Vloni to bylo dvakrát (opravdu). Je mi 40, jemu 51 a jsme spolu 8 let. Už v minulosti jsme o tom víckrát mluvili, nejdříve nechtěl o tom mluvit, bylo mu to trapné, později, když viděl, že bych ho kvůli tomu opustila, řekl, abych byla trpělivá, že má psychické(to snad), později zdravotní problémy (nemá). Jednou jsem se odstěhovala a to byl po návratu sex denně, ale jenom asi měsíc. Pak znovu po starém. Na letmý dotek reaguje podrážděně, prostě mě jako ženu nechce. Jinou určitě nemá, celkově jako kdyby na ženy nebyl. Žárlí na mě, kdybych někoho jiného měla, hned by to zjistil, protože mě stopuje na skoro každém kroku. Myslím,že vypadám dost dobře, muži se za mnou ještě pořád otáčí a v mém věku je tento stav pro mě frustrující.Jinak jsem v manželství docela spokojená (finančně moc ne), je to spíše vztah přátelský.Možná se zeptáte, proč jsem si ho brala? Začátek je vždycky hezký a pak jsem pokaždé doufala, že to bude lepší. Já se ale obávám, že s přibývajícím věkem to bude spíš horší... Tak nevím... Děkuji za odpověď.
Ivana
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Ivano.Chápu vaše obavy,dobře rozumím vaší nespokojenosti v takovémto vztahu.K láskyplnému vztahu doteky,byť i letmé,mazlení,něha patří stejně,jako touha.Milování a sex jsou dva rozdílné pojmy.Nemyslím si,že by problém byl v manželově věku.Jednou z příčin vašeho nesouladu může být samozřejmě i rozdílný sexuální apetit,ale jen jednou, a spíše podružnou,než více podstatnou. Manžel se vyhýbá dotekům,fyzickému kontaktu.Vždy to tak bylo, i na začátku vašeho vztahu?Nebo se to vytvořilo až v průběhu vašeho soužití? Píšete,že kromě peněz a intimního života máte docela dobrý vztah.Co vás spojuje i nyní? Co na něm stále milujete? Co on na vás?Nevím totiž,proto se ptám,zda vás nerozděluje stále více spíše kritika a nespokojenost.Když si člověk uvědomuje více stinné stránky vztahu,nemá někdy kapacitu vnímat ty dobré,na nichž se dá stavět něco dál,chuť ke změně.Buď se v manželovi postupně,z nějakého důvodu,vytvořila nechuť k bližšímu tělesnému kontaktu,nebo to nikdy neuměl.Přemýšlela bych nad tím ,jak je to v jeho původní rodině,jak moc se tam spolu dotýkají jeho rodiče,jak moc se s ním v dětství mazlila jeho matka.Ivo,to,že na letmý dotek reaguje podrážděně, nemusí vůbec znamenat,že vás jako ženu odmítá.Může to být i o tom,že si s tím neví rady.Váš muž je na vás závislý,neumí vám dát to,co vy bytostně ve vztahu s ním potřebujete. Co s tím? Nechcete to jít blíže rozebrat k psychologovi?Já bych v hledání řešení byla moudřejší,kdybychom si o všem povídaly spolu,alespoň my dvě.Možná by byl ale lepší psycholog muž,který by vám poskytl pohled z mužského úhlu pohledu.
15.3.2006 14:58
OTÁZKA:
Jsme starší manželé, na prahu důchodového věku.
Prožili jsme spolu celý život, poznali jsme se v raném mládí. Překonávali - mimo šťastných období - spoustu životních těžkostí. Teď bychom si mohli, na prahu skutečného stáří, vychutnávat jistý (byť časově odměřený)poklid a vyrovnanost z toho, že se můžeme rovně ohlédnout za svým životem a prací a ještě nemoci
až s takouvou tíží nedoléhají. Na druhou stranu mi kalí radost a přímo vytáčí vystupňovaná malichernost mého muže, který mě dokáže peskovat
naprosto za všechno a beze strachu, že jednou to "praskne" a že ho třeba
proto (zdroj mé malomyslnosti, pocitů křivdy,
vlastně každodenního "zhášení"
mé pracně budované dobré
nálady a sebevědomí)OPUSTÍM.
Jane
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Jane.Co všechno jste se již snažila dělat,abyste manžela upozornila na časovanou bombu pro vaše manželství? Dlouholetý společný život vytváří jak platformu pro společně prožité spokojené stáří,tak pocit bezpečí,pocit,že vše je dovoleno - jakékoli rozlady,"nenálady".Prostě jste spolu spjati dlouhým společným životem, a již někdy - jakoby - není důvod,o něco se snažit.Na co je váš manžel vše alergický? Nebo se z něj jen stává unavený,urážlivý podivín,bojuje se svým strachem ze stáří? Víte,těžko vám mohu jednoznačně odpovědět,neznaje nic z druhé strany.Vy byste si neměla nechat jeho neopodstatněnou kritiku na vaši adresu líbit.Měla byste mu vytvořit hranice,přimět jej k tomu,aby si nebyl životem s vámi napořád až tak jistý.Na druhou stranu byste mohla být i vy iniciátorem nějakých změn ve vašem životě,máte-li na to sílu a chuť.Můžete vnášet nové impulzy a dynamiku do vztahu?Nemám tím na mysli,že budete pracně znovu a znovu veselá jen tak,a budete odolávat jeho negativismu,jen nabízet vy,za sebe,nové nápady.Pokud to nepůjde,zařiďte se více pro sebe,více se věnujte tomu,nač jste dříve nemívala tolik času,a s radostí,ne s trpkostí,že byste to vše chtěla realizovat jen s manželem.Na jeho malichernosti prostě nereagujte,nebo mu je nedovolte,a uvidíte,co to udělá...
15.3.2006 15:31
OTÁZKA:
PRO TOMÁŠE: Ani už vám nechci nic víc radit, jen vás zdravím. Rad už tu padla spousta a napadá mě takové přirovnání - nedavno jsem viděla 13. komnatu s Borisem Hybnerem v televizi. On tam říkal, že se vypsal ze své závislosti na alkoholu (ukazoval, kolik popsal sešitů). My se tu také vypisujeme ze svých bolestí a jak říkáte, je to lepší než tím obtěžovat své blízké. Nakonec se s tím člověk stejně musí vypořádat sám. Ve všem, co jsem na těchto stránkách napsala, ať už vám nebo i jiným (pan PETR i PAVEL) jsem vycházela z toho, co jsem sama poznala. Hlavně jsem chtěla, aby si každý uvědomil, co může svým chováním způsobit také té "druhé" straně a jak to ta druhá strana cítí. Přeji hezký den.
Janka
ODPOVĚĎ:
A já zdravím vás,Janko. Myslím,že vaše příspěvky jsou velmi empatické,pomáhající,byť nesené vašimi osobními zkušenostmi.Jak také jinak?
15.3.2006 15:33
OTÁZKA:
Vážená paní doktorko,i já si dovolím požádat Vás o radu.3 roky chodím a žiji se svým přítelem-40 let.Oba jsme rozvedení,bezdětní.Počátek našeho vztahu nebyl právě idilický,zcela sebekrtiticky musím říct,že mou vinou.Potkali jsme se krátce po mém rozvodu,se kterým jsem nebyla ještě vůbec srovnaná.Dvakrát jsem se s ním tehdy rozešla a poté vrátila.Skutečně si se mnou prožil dost trápení,přesto mi byl po celou dobu oporou a pomohl mi toto těžké období zvládnout.Situace i já se časem zklidnila,naučila jsem se zvládat své emoce tak,aby co nejméně ubližovaly a našemu vztahu to myslím dost prospělo.V současné době se pokoušíme o miminko a přestěhovali se společně z mého malého bytu do jeho většího,kde právě proběhla rekonstrukce.Nyní konečně k tomu,co mě trápí.Cca před rokem mne přítel požádal o ruku.Souhlasila jsem a těšila se,že nové manželství dopadně lépe,než ta naše první.Celý rok však přítel příliš o svatbě hovořit nechtěl a nyní na mou přímou otázku,jestli se tedy vezmem mi řekl,že on se ženit nechce,že si myslí,že to není na vztahu to podstatné.Má mě prý rád,v životě se mnou počítá,chce mít se mnou rodinu,ale manželství prý kvalitu vztahu nezaručí.Jsem zmatená a nevím,co si o tom myslet.Na začátku našeho vzahu o manželství hovořil jinak,pak ta žádost o ruku a nyní...Řekl,že neříká,že je to jeho definitivní rozhodutí,pro teď však rozhodně ano.Velice mě to trápí,nějak se v tom nemohu vyznat.Vím,dost dlouho jsem mu svým nevyrovnaným chováním a rozchody ubližovala.Pro mě je manželství důležité,těžko bych se smiřovala s tím,že se nikdy nevezmem.Mám ve vztahu zůstat a doufat,že změní názor?A co když nikdy nezmění?Asi bych mu to nedokázala nemít za zlé.Jiný důvod k rozchodu nemám,je spolehlivý,férový,pracovitý,prostě fajn dospělý chlap,o kterého bych nerada přišla a se kterým chci strávit zbytek života a mít děti.Děkuji za Vaši případnou odpověď,snad se mi podařilo vysvětlit svůj problém srozumitelně.
Lenka 30
ODPOVĚĎ:
Milá Lenko.V čem je pro vás instituce manželství tak moc důležitá?A je to o důležitosti manželství jako takového pro vás,nebo se bojíte o vztah a jeho záruky právě se svým přítelem?Myslíte si,že změna jeho původního názoru může souviset s rozporuplnými začátky vašeho soužití? To,že vám nabídl váš partner manželství jen jednou,před rokem,ale pak se k tomu již nechtěl hlásit, si interpretujete jak? Víte,já nevím,zdá se mi, že "záruky" o tom,že to myslí s vaším vztahem vážně, vám poskytuje tím, že bydlíte spolu v jeho bytě,že plánujete spolu děťátko.Manželství se bojí.To je teď,může svůj názor v průběhu času změnit.Lenko,nebojte se o stabilitu vašeho vztahu.Měl-li by být podpořený opravdu "jen" úředním stvrzením toho,že k sobě patříte,byly by to vratké základy.Ty vaše jsou ,zdá se mi, mnohem pevnější.Zkuste přemýšlet hlavně o tom, v čem je to pro vás tak důležité,a p r o č. Leni,neotevírejte nyní debatu na toto téma,nechte to na budoucí období.Počkejte si sama na sebe,zda to budete pořád vnímat jakožto stejně důležité.
16.3.2006 17:45
OTÁZKA:
Manželova dcera (17 let), kterou jsem vyvdala, chodila skoro rok s klukem, který přes týden v Praze pracuje a na víkendy jezdí domů. Nikdy nezůstal kvůli ní v Praze ani ji nevzal ssebou. od začátku nám to bylo podezřelé,asi po 3/4 roce se ukázalo, že správně - je ženatý a má miminko. Celkem jsme si oddechli a předpokládali, že to skončí, když to prasklo, ale dcera se s ním chce dál stýkat, tvrdí, že už s ním nebude mít intimní vztah, ale že on je její kamarád. Nechápu, že jí vůbec nevadí, že jí celou dobu vodil za nos a může ho považovat za kamaráda.myslím si, že u ní jde o to, že je do něj stále zamilovaná a nechce se ho vzdát,ale nemá ten vztah pro ni žádnou perspektivu. Jako si s ní jenom užíval sexu a lhal jí i manželce doteď,myslím, že to bude dělat dál s tím rozdílem, že alespoň jedné z těch ženských se nebude muset vymlouvat. Naše trdlo ještě chápavě vypraví chlapce v pátek domů, protože je uvědomělá a chápe, že on má své povinnosti, přitom ji to ale samozřejmě štve. Není síly jí to vysvětlit.Vysvětluju jí marně, že je zásadní rozdíl chodit a spát s ženatým mužským když nevím o tom, že je ženatý a když pak o tom vím, že se i ona sama dostává do zcela jiného postavení . Předtím byla oblafnuté trdlo, teď je s ním vůči jeho manželce i dítěti na jedné lodi.Co s ní dělat ? Zakázat to můžeme, ale dodržení zákazu stejně nedosáhneme.Nebo máme doufat, že ji to samo přejde a že k nám dřív nepřijede návštěvou ta jeho manželka a nedá nám všem pár facek ? Díky za pomoc .
Zuzana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Zuzano.Vy můžete manželově dceři pouze vysvětlit situaci,což jste již udělala.Jinak se obávám, že můžete jen přihlížet tomu, s čím vy vnitřně nesouhlasíte,ale těžko ji ovlivníte,je zamilovaná,má svůj "rozum".Jak se k tomu staví váš manžel a její matka?Pro vás je nyní důležité,Zuzano,abyste si uchovala její důvěru a respekt k vašim názorům, které ale opravdu můžete jen vyjádřit,těžko jí jej vnutíte.Kdybyste moc "tlačila na pilu",tak byste nyní,podle mého úsudku,ztratila její důvěru.Ale možná budou mít čtenáři této poradny jiný názor(?)
16.3.2006 17:54
OTÁZKA:
Dobrý den paní doktorko,mám na vás prosbu o pomoc,protože si bohužel poslední dobou nevím vůbec rady.Před 14 dny jsem se rozešla po 2 letech s přítelem.Příčinou byl delší dobou nefungující vztah a taky to,že se objevil jiný muž.Po dlouhém zvažování jsem se rozhodla pro druhého muže,protože přítel odmítal jakoukoliv budoucnost tzn.,společné bydlení,poslední dobou trávil o odděleně víkendy,v případě,kdy jsem potřebovala pomoc například pomoc když jsem marodila,tak stejně jel domů...Prostě mi nedával to,co bych od partnera čekala.Nebyla jsem schopná vylovit slovo rozchod,ale řekla jsem,že si dáme pauzu.Ihned po týdnu mi bylo moc smutno a poslala jsem mu sms a on odpověděl,že ví,že mi na něm záleží,ale že mi nemůže dát,to co bych chtěla.Potom jsem ho ještě jednou vyhledala a chtěla jsem,abychom jsme někam zašli a on mi slíbil,že se ozve,ale zatím to neuděl a uběhlo již 14 dní.Bohužel jsem zjistila,že nového partnera mám moc ráda,ale bývalého přítele miluji a chtěla bych s ním,ale nevím,zda mám ještě šanci a zároveň se mu nechci vnucovat....Moc mě to bolí a pořád na to myslím.Děkuji za odpověď.
alenka
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Alenko.Přítel asi ví,co dělá - nedokáže vám přislíbit společný život "navždy",to byl jeden z důvodů,proč jste jej opustila.Asi ještě není na nějakou definitivu zralý.Vy si musíte především v sobě udělat jasno,co chcete,pokud si budete jistá,že chcete i za stanovených podmínek vašeho přítele,dejte mu to vědět,ale dejte si na to dost času.Teď to na mne působí jako vaše nevyjasněnost v přáních,tápání v situaci,kdy nemáte původní "jistotu" ve vztahu.Byla jste to vy,která vyslovila přání "pauzy"...Neboli resume - opravdu se mu nyní "nevnucujte", počkejte na něj i na porozumění sobě samotné.
16.3.2006 18:01
OTÁZKA:
Dobrý den. Mám problém sama se sebou a chtěla bych Vás poprosit o radu. Po rozvodu jsem nějakou chvíli žila s dětmi sama, vcelku spokojeně. Jsem prý takový ten typ, který si „ví“(věděl) se vším rady. Pak jsem se seznámila se zajímavým mužem, který s námi začal během čtyř měsíců žít. Dnes vím, že to bylo příliš překotné, ale on nechtěl být sám. Náš vztah byl od začátku poměrně ve směru nahoru dolu, ale protože ve chvílích „nahoře“ to bylo hezké, nakonec jsme se i vzali. Možná to byl z mé strany (asi i jeho) takový sňatek z rozumu. Věděla jsem, že to nebude lehké, ale myslela jsem si, že to zvládnu. To hezké však stále ubývalo (měli jsme konflikty kvůli dětem, společnému času, manželova těžká náladovost, workholictví, moje „nepartnerství“apod.). Přestože jsem při těžkých chvílích stála u mého muže a snažila jsem se mu pomoci, naslouchala mu, byla jsem byla stále častěji kárána, že dělám spoustu věcí špatně, že nejsem dobrý partner, že nevychovávám dobře děti, že zneužívám jeho ekonomickou situaci.…Až jsem se uzavřela do zdi introverce a začala vnitřně utíkat. Můj muž chtěl komunikující a láskyplnou ženu a já se každý den bála, co zase večer bude. Začala jsem být ráda, když nebyl doma a nebylo ve vzduchu to zničující napětí. Neuměla jsem čelit častým neshodám, hádkám. Neuměla jsem mluvit o svých problémech ani o našich společných, protože pokud jsem na sebe něco řekla, bylo to někdy příště použito proti mně. Pak jsem mu zákonitě po tom všem neuměla dát správně najevo, že je v mém životě ten první. Dnes stojíme před rozhodnutím o rozchodu, ze kterého mně viní můj muž, prý jsem nepřikládala polínka do ohně, nebojovala o něj. Asi má pravdu. On byl ve všem až překotně aktivnější a já nezvládla naši životní horskou dráhu. Cítím se teď neskutečně špatně psychicky i fyzicky. Můj muž o mně jakoby bojuje (nechce být sám), ale jsou to zase výtky, co všechno jsem nezvládla a jak bych se musela změnit, abychom spolu mohli být. Já si nejsem jista láskou k němu ani sama sebou. Nevím
[tato otázka byla zkrácena]
Alice, 43 let
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Alice.Zkouším si představit vaši horskou dráhu,pocity každého z vás na ní.Vy píšete,že to byl asi pro oba sňatek z rozumu.Nebylo to "z rozumu" více pro vás? Z vašeho popisu se mi zdá,že on vás miloval víc,že jeho výčitky pramenily ze zoufalství a touhy po vaší vstřícnosti.Není to konstruktivní forma,kterou používal,vypovídá o jeho závislosti.Asi.Alice,zkuste si sama pro sebe ujasnit,co od partnerského vztahu očekáváte.Co je pro vás primárními hodnotami, a co je pro vás rozhodně nepřijatelné.Srovnejte si s vaší představou ideálního partnera vašeho muže,dejte si to vše na papír,a vracejte se k tomu v průběhu následujících dní.Vy manžela neztrácíte,on jen bojuje o jinou formu vašeho vztahu.Vy teď bojujete za sebe samu.Nechcete se případně obrátit na psychologickou poradnu,kde byste to mohla vše více probrat?
16.3.2006 18:20
OTÁZKA:
Dobrý den.I já řeším jeden životní partnerský problém.Jsem 12 ženatý,máme dvě děti.Moje žena je milá,hezká a máma jak má být.O mě samotného je též dobře postaráno.Jezdíme na dovolené a jako rodina fungujeme.Ale moje manželka odmítá jakýkoliv sex.Tolikkrát ze sebe sundala mou ruku,když jsem se pokoušel o jakékoliv něžnosti,že se ve mě vybudovala jakási bariéra.Tento stav trvá asi 4roky.Vše jsem řešil tak,že všechen čas jsem dával dětem a sportování,které mě baví.I v tomto jsme rozdílní.Manželka má ráda popovídání u kávy a nakupování v obchodních střediscích,já raději kolo,pobyt venku,hory.Dovolené jsme schopni zvládat pouze díky přátelům,kteří s námi jezdí.Naučil jsem se takto žít.Já i na dovolené stále hledám nějakou činnost.Ale manželka kavárny.Problém je v tom,že jsem si řekl,že takto žít nejde.Myslel jsem si,najít si milenku.Potkal jsem ženu s názory na život,které jsou shodné jako moje.Představy o fungování vztahu,trávení volného času a k přístupu ke stejným životním hodnotám.Zjistil jsem,že nehledám milenku.Ani to nechci.Chci milovat a tu lásku dávat.Doma jsem se pokusil si o všem promluvit.V otázce sexu mi manželka řekla,ať teda nad tím nepřemýšlím,že mě nechá si užít.Spíše mě to zklamalo.Z mého pohledu se nejedná o hodinu tělocviku.Co vlastně řeším?Rodina:mám moc rád děti,velmi si vážím manželky,to co pro rodinu dělá a mám ji rád,ale spíše jako sestru.Miluji jinou ženu,která miluje mě.Ta je rozhodnuta od partnera odejít,ale také s ohledem na zbytek rodiny váhá,není to člověk,který chce ublížit.Do toho všeho řeším problémy v zaměstnání,kolega,se kterým mám společnost má problémy s alkoholem a nefunguje.Je to stav,kdy za vším udělat tlustou čáru a začít znova.Mám obavu v této situaci,jestli může človek zvládnout najednou dělení firmy,rozchod(pro manželku určitě překvapivej a náročnej)a budovat nový život.Dále jestli zvládnu žít bez dětí.Přijít domů a nevidět je.Vždy mi záleželo na rodině,ale takhle žít je náročné.Vylučuji,že by měla manželka milence.Lze nějak p
[tato otázka byla zkrácena]
Jirka (34)
ODPOVĚĎ:
Hezký den,Jirko.Zdá se mi,že jste opravdu na životní křižovatce,která je velmi obtížná.Nerozumím příliš tomu,kde,kdy, a proč se váš intimní život tak významnou měrou narušil,respektive byl přerušen.Zrovna tak si říkám,zda byl váš životní styl vždy tak odlišný od manželčina,nebo zda exisutje nějaký zlomový bod. Vy nyní řešíte dilema,zda rodina,nebo láska.Jirko,nepochybuji o tom, že budete mít na těchto stránkách brzy odezvy od těch,kteří prožívali něco podobného.Já si ale netroufám příliš to vše zhodnotit v podobě nějakého závěru,rady.Já nevím.Vše záleží podle mne na tom, v čem spočívá podstata vaší partnerské krize, a zda se s ní dá něco dělat.Vaše žena vám odsouhlasila mimomanželský sexuální vztah,odmítá s vámi několik let intimně jakkoli žít.Vy k ní v důsledku toho máte vztah jako ke své sestře,vážíte si ji,jak je schopna v mateřské roli.Lásku hledáte jinde.Máte dva od sebe oddělené světy,ale toužíte zákonitě po tom jednom,který skýtá oboje.Myslíte si,že šance na změnu v manželství,ve vašem vztahu je již opravdu nulová? Něco mi tam nesedí,nevím sama,co.Zkuste spolu jít do manželské poradny,co vy na to?
16.3.2006 18:48
OTÁZKA:
PRO HANINU /a všechny ostatní, už je z toho dobrý chat, že ?/: to odsouzení okolí - kamarádů, sousedů i rodiny velmi dobře znám, poučení pro ostatní - NEMLČTE ! Potom, když už to dál nebudete moci vydržet a všechno se sesype, nebude Vám nikdo věřit! Symbol západu - šťastná rodina, odpovědi na otázku jak se máš : výborně a další přetvářky se Vám krutě vymstí. Vzpamatovávám se z toho doteď, já, vzor ctnosti, držící rodinu roky "kvůli dětem" jsem teď k.... a za všechno můžu. Vysvětlení - po domácím násilí jsem našla útěchu v náručí 13 let staré lásky a je z toho kluk jak buk. Bývalý manžel mě taky už dávno /snad nikdy?/ neměl rád ale bylo to pohodlné mít uklizeno, vypráno a navařeno. Poté co o to přišel, taky vše i s ostatními svedl na mě. Kdo se ale zamyslí, musí i bez znalosti věci a podrobností přijít na to, že jsem mu neutekla pronic zanic... Milý Tomáši, sáhněte si do svědomí. Byl jste vůbec někdy při tom množství Vašich zájmů doma, když Vás potřebovala? Nebo byla na vše sama a postupně v ní narůstal pocit křivdy? Závěr : mlčet a nechat narůst problémy do neřešitelných rozměrů je blbost!
Alena-Alice /43/
ODPOVĚĎ:
Dobrý den,Aleno-Alice.Nechávám váš vzkaz pro ostatní bez komentáře:-)))
16.3.2006 18:51
OTÁZKA:
PRO ALENU-ALICI: Vy už máte téměř všechno vyřešené, i když to určitě nebylo vůbec lehké. Já jsem nenašla odvahu od manžela odejít, i když okolí ho jako žárlivce dost dobře zná. Přemýšlela jsem o tom, jak by to vypadalo, kdyby si opravdu něco udělal. P. doktorka mi v jednom z mých dotazů odpověděla, že se s tím setkala jen jednou, ale je třeba se mít na pozoru. Já vím ze svého okolí o dvou případech. Myslíte, že by se našel tak odvážný muž, který by mě i přes to ještě chtěl udělat šťastnou nebo v tom lepším případě by dokázal snášet citové výlevy mého manžela? Kdysi se se mnou báli jeho kamarádi i tančit u zábav, když viděli, jak se tváří. Mám pocit, že z toho není východisko. Kolik lidí by to udělalo nešťastnými, kolik lidí by mě nenávidělo a co by mi řekly děti, i když se mně ptaly, jestli mě někdy napadlo si najít někoho jiného. Přesto tátu mají rády, ať je jaký je. A jim nikdy neublížil...
Janka
ODPOVĚĎ:
Milá Janko, je mi těžko za vás.Asi by se našel ve vašem okolí muž,který by vás chtěl udělat šťastnou.Asi máte východisko.Ale zodpovědnost je na vaší straně,to je to,co vás nejvíce tíží a především svazuje.Žít svázaný manželovou žárlivostí a jeho citovým vydíráním není ani trochu jednoduché.Další důležitý činitel je zodpovědnost k dětem.Ale,na 2.stranu,Janko,je to VÁŠ život!Přemýšlejte dál nad tím, zda je další život pro vás JASNĚ vymezený jednokolejně...
16.3.2006 19:00
ODPOVĚĎ:
jano, ve své otázce máte více problémů najednou - aby vás partnwer po svatbě nebral jako samozřejmost, a on - má jiné koníčky, žijete spolu, ale spíše vedle sebe... Tak se mi zdá, že si nejstže jista perspektivou vašeho vztahu, který je dlouhý, a nastartovaný k něčemu dalšímu, potřebujete si to utvrdit? Nevím, myslím si, ýže pokud člověk vstupuje do manželství, měl by si být jistý tím, že jim vztah bude stále jiskřit, že spolu leccos zvládneme, že se nebojíme společné budoucnostri. Pokud se máte opravdu rádi, měli byste hledat hlavně společné impulzy, mít společné zájmy i přátele, mít obdobný hodnotový systém. Zdá se, že si je váš přítel vámi hodně jistý, něco udělejte, buďte jiná, záhadnější, dobrodružnější, co já vím. Držím palce.
13.1.2005 16:29
