OTÁZKA:
Dobrý den.Paní doktorko,ráda bych získala Váš názor na můj problém,trápení.Žiji s rozvedeným mužem,kterého mám velice ráda,a jeho dvěma dcerami (12 a 9 let),které má ve vlastní péči.Zpočátku jsem byla "velkým nadšencem",snažila jsem se být dětem dobrým kamarádem,starala jsem se o celou domácnost,všechno mě bavilo.Po čase začaly přicházet první nemilé chvíle(většinou po návratu dětí od matky),kdy přišlo srovnávání,co ona dělá a já ne,co ona má,já ne,první slova "nemám tě ráda",přesvědčování otce,aby se vrátil atd.Na jednu stranu jsem s těmi věcmi počítala,na druhou nebudu zastírat,že se mě nedotkly a že jsem se tak trochu neizolovala,aby mě příště "nic nebolelo".Se starší dcerou jsme si vše během toho jednoho roku vyříkaly a dá se říci,že si rozumíme(přijde vždy,když se potřebuje vypovídat,samozřejmě tu a tam je dost náladová,občas vyvede nějakou hloupost atd.).Horší je to s tou mladší dcerou.Během toho roku jsem poznala,že je to normální rozmazlené dítě,které zneužívá starostlivosti rodiče,je ulhaná a sprostá a to já nemůžu překosnout(chodila mi opakovaně do mých osobních věcí a vše zapřela,dokonce se sestrou řekly,že to byl duch,ztratil se mi nějaký dárek,který jsem dostala,opět nikdo nic atd.).S tátou si mávala,jak chtěla a tatínek běhal jak poslušný pejsek.Upozornila jsem ho na to,takže v některých věcech si uvědomil,že je špatně vychovaná a snaží se být přísnější a důslednější,ale stejně je to pořád zlé-pro mě.Jsem na ni alergická.Poslední dobou náš partnerský vztah ustupuje silně dopozadí a na denním programu je řešení jejího chování (nenechává mě to chladnou,vybouchnu) a když potom partnerovi říkám,,jak se jeho dcera chová,co udělala nedobrého,tak se mezi námi dvěma vytratí úplně všechno.ON se uzavře,já jsem nešťastná,v čem to žiju,co s tím,že nemám partnera,ale jsem jen paní co pomáhá s úklidem atd.Nemám vůbec žádnou chuť na nějaké něžnosti,neumím nic projevit.Cítím velkou beznaděj,vnímám,že žádný partnerský život nebude,že to vždy bude záviset na chování dětí.Vím,že je to velmi zdlouhavé,ale snad se mi tu podstatu podařilo zachytit.Prosím Vám o názor, radu a předem za něj děkuji.
Lenka
ODPOVĚĎ:
Milá Lenko,boj mezi dětmi partnera z jeho 1. manželství a vámi, jako jeho novou životní partnerkou, je nesmírně složitý, ale častý, zákonitý, zvlášť, jedná - li se o jeho DCERY. Dcery byly svěřeny do jeho péče, což nebývá tak obvyklé, musejí se srovnávat se ztrátou jejich matky, ať již byla jakákoli, a vy jste pro ně jednoznačný viník rozpadu jejich rodiny, zároveň a především - jejich konkurentkou, rivalkou č. 1. Starší dcera, jako prvorozené děti bývají, umí více "kormidlovat" ve vodách, které jsou jí dány, mladší děti bývají uvolněnější a mazánky rodičů, s tou máte problémy. Váš partner se s největší pravděpodobností potýká s masivními pocioty viny za ztrátu rodiny pro děti a snaží se jim to vynahradit rozmazlováním a nedůsledností. Myslím, že jste zralí na párovou terapii u psychologa se specializací na partnerské vztahy, i na rodinnou terapii, váš problém vnímám jako závažný, na nějž se nedá krátce odpovědět touto formou.
23.1.2005 18:30