Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, paní doktorko,nevím, co si mám o tom myslet. Dcera se před rokem rozešla s přítelem, byli spolu asi 9 let, již spolu i bydleli, on byl trochu nervák, ale jinak jim to klapalo, výlety, kamarádi atd. Nyní je půl roku v novém vztahu, je to moc milý a hodný kluk..Pokud ale nejsou spolu, vzpomíná na bývalého, jak si spolu užívali, s novým se vidí jen o víkendech a to jí nestačí, nejradši by bývalému naznačila, že na něj stále myslí, ale bojí se a nechce přijít o nového přítele a pak nakonec přijde o oba a bude sama....., říká že nejde jen tak zahodit skoro deset let života.

Pokračování...
nedá srovnávat, chová k ní úctu apod., ale vadí mi, že na mě dokáže kvůli právě matce být dost zlý, ale matce nikdy nic neřekne. Když s ní mluví, mluví s obrovským respektem, omlouvá se, že jí nezvedal telefon, směje se s ní, ptá se co vařila, co zrovna dělá. Takto se nezajímá o žádného jiného člověka, dokonce ani se mnou takto hezky nemluví. Partner je velmi popudlivý, stačí maličkost a má špatnou náladu a většinou to odskáču já. Potom se vidí s matkou a na ni je miloučký. A tím se prohlubuje moje nechuť. Vím, že mě partner miluje, jinak nám vše opravdu klape. Ale nevím si rady s tímto problémem. O to víc, když o tom s partnerem nemůžu mluvit. Ale opravdu mi nepřipadá normální, že je naštvaný, když se nemůže stavit za rodiči, protože je teď týden neuvidí. Navíc s matkou nikdy nevolá přede mnou, vždy si volají, když jsem v práci. Jen výjimečně, když přijdu domů dřív a ona to neví, stihnu jejich rozhovor a to hned zavěsí. Nevím jak dál. Je problém opravdu jen ve mě?

Pokračování...
S partnerem o tom mluvit nemohu, nevidí nic špatného na tom, že jede navštívit své rodiče a tvrdí, že mám problém já ve své hlavě. Bohužel si to nemyslím. Jsme spolu přes rok. Na začátku našeho vztahu mne jeho rodiče opomíjeli (na Vánoce, narozeniny), dokonce i partnerovi narozeniny oslavili bez mojí přítomnosti u nich doma. Při návštěvách se několikrát stalo, že matka poznamenala, že se jim synáček odstěhoval z domu. Dokonce brečela, když se rozhodl se mnou strávit Vánoce a když jsme se měli společně sestěhovat, měl výčitky a moc nechtěl, protože u rodičů mu bylo dobře. Při společných návštěvách mám pořád pocit, jakoby mu vadilo, že tam jsem s ním, protože se nemůže plně věnovat matce. Pořád mi přijde, že vybírá mezi mnou a jí. Oni k nám odmítají jezdit na návštěvy, a když přijedou, za hodinu se sbalí a jdou pryč. Když jede partner sám na návštěvu, je tam třeba dvě i více hodin. Když jedeme spolu, po hodině chce jet pryč. Vím, že partnerský vztah a vztah k matce se

Dobrý den,
ráda bych se zeptala, zda vztah partnera ke svojí matce je ještě "normální", nebo zda už se jedná o nezdravou vztah. Partner (29 let, nejmladší syn) musí nejméně 1x za týden jet za matkou domů. Podotýkám, že není sama, pochází z úplné rodiny. V případě, že potřebuji od něj pomoci ve chvíli, kdy on má zrovna naplánovanou návštěvu u matky a nemůže tam jet, je naštvaný, podrážděný. Někdy si dokonce schválně naplánuje nějaké povinnosti v blízkosti jejího bydliště, jen aby se tam mohl stavit a mne o tom nemusel říkat. Během týdne si několikrát volají. Matka se pokaždé ptá, kdy přijede. On pokaždé přijede. Měli jsme spolu ohledně jeho rodičů několikrát docela velké spory, pokaždé jsem vyšla jako viník já, rodičů se vždy zastával. Proto mi bylo řečeno, že pokud tam nechci jezdit s ním, bude jezdit klidně sám. Ačkoliv mi vždy tvrdil, že chce, abych za nimi jela pokaždé s ním, když se to v poslední době snažím dodržovat, hledá způsoby, jak se k nim dostat sám. Nevím si rady. - otázka upravena poradcem

Ještě jednou dobrý den už jsem psala ohledně vstahu z detma a teď ještě dotoho jsem odešla od přítele a nevím jestli ve vstahu pokračovat tvrdí jak me miluje ale nemáme spolu žádný intimní styk a hlídá si své soukromí o svatbě nechce slyšet a me přijde že žiju v bytě se spolu bydlícím má smysl takový vstah? Mám se knemu vracet děkuji Kováčová teď jsem úplně sama děti semnou nemluví a on čeká až příletu c mám dělat děkuji za odpověď s pozdravem Kováčová

Dobrý den mám teď takové divné problémy. Bouraji se me vstahy. Jak s přítelem tak a mýma dětmi tak nejdříve děti starám se o ně dělám pro ně co mohu pořád jim pomáhám upne nejvíc jak mohu a jediné co za to sklízíme je to že jsou hodně moc drze a to tak drze že nejstarší syn napsal na fb že si přeje mou smrt a závaděl takové hádky plně urážek a nenávisti skoro celi rok druhý syn v tom pokračoval po jeho šlépějích přitom. Jsem jin nic ne udělala jako každá máma sem chtěla pro ně to nejlepší dneska swmnou ani jeden ze synu nemluví a co více přidala se kni i dcera úplně stejný průběh pomáhala jsem jo finančně přenechal a být a pomáhala jsem ji tak aby byla v pohodě nic jivnesvhazelo no stalo se to že dcera mě profackovala a odešla z bytu tak že když to shrnu problém je v tom že všechny tři jsou moc drze a mají že mě jen peněženku a otroka otázka zní jak se mám chovat k dětem které si mě neváží psychycky mě ničí a me to strašně trápí že teď semnou ani jeden nemluví.

Vadí ji zkrátka všemožné prkotiny, jak se chováme k dětem, na manželovi vidí jen samé nedostatky. Řeší to v narážkách, já se pak neudržím, bouchnu, pohádáme se, o svém dětství s ní nemohu mluvit, na vše reaguje, že se mnou přestane mluvit a přehlíží mě, klidně i dva týdny, což je teror, a já nechápu, jak se ke mě může po tom všem takto chovat. Když jí říkám, že k bratrům by se nikdy tak nechovala, má na to jednoduchou odpověď, že s nimi nebydlí. Pak mi řekne, že jsem hysterka, že jí obviňuju, že jsem blázen. Je to čím dál horší. Hodně se zhoršuje i vztah mého muže s ní. Snažila jsem se o svém dětství mluvit, byla jsem i na kineziologii, ale myslím, že to bude navždy ve mě. Také bojuji s úzkostmi, ale to jí nemůžu říct, nikdy by to nepochopila. Nebo by to svedla na manžela. Její chování mi ubližuje. Nevím, jak to řešit, mám ji ráda. Vše vždycky svede na mě a já potom pochybuji, jestli je to opravdu všechno moje vina a co bych měla dělat. Děkuju Vám.

Dobrý den, předem děkuji za možnost Vám napsat. Je mi 36 a nějak nezvládám svoji situaci. Mám manžela, dvě děti a žijeme se svojí mámou. Kde začít? Asi u mého dětství, které vůbec nebylo pěkné. Jsem nejmladší ze 4 dětí, mám tři bratry. Otec byl psychický tyran, nejvíc ubližoval mámě, bratři hned jak dorostli, odešli z domu. Já nemám na otce žádné vzpomínky, vždy mě jen ponižoval, dával mi najevo, že jsem se neměla narodit, že jsem jen spratek, který se neměl narodit. Hádky a křik byly na denním pořádku, hodně jsem se jako malá styděla před kamarády. Máma se snažila o nás starat, byla hodně v práci, ale spíš ztrápená, měla jsem o ní strach. Když to zkrátím, po čase jsem se místo ní hádala s otcem, aby ji nechal. Bylo to hrozné, dokud jsem nepomohla ve svých 18 letech mámě rozvést se...Já se vdala, manžel mi hodně pomohl, zůstali jsme s mámou v domě...vše mělo být krásné...Teď, po čase, je matka často znuděná, nemá moc kamarádů, nikam nechodí. Vše jí vadí, že pracujeme málo na zahradě..

Dobrý den, jsem 17 letá Markéta. Mám problém se svými rodiči který nechtějí abych se stýkala s kluky a už vůbec né se svým přítelem, i když je šarmantní, zdvořilí, ohleduplný, tolerantní, vzdělaný a má 2 střední školy a je mu 19 nechtějí o něm ani slyšet. On sám navrhl, že by se rád s rodiči setkal aby se o mě nebály a furt mi říkají, že jsem na kluky malé dítě. Prosím poraďte.

Dobrý den, už několik měsíců poslouchám od své mamky, že jí už od 15 let ztrpčuji život. Když se jí zeptám na důvod, neodpoví mi. Nedávno jsem na ni naléhala, aby už mi jednou provždy řekla, co jí na mně tak strašně vadí a co jsem jí i tátovi kdy tak strašného udělala. Stále se k tomu nemá, aby mi to řekla, ani táta ne a já už nevím, co mám víc dělat. Chtěla bych si najít práci mimo domov, někam odjet, jenže oni to nedovolí. Chci se dát dohromady s jedním klukem, otci je to jedno, ale máma na to zareagovala slovy, že jestli mi to vyjde, v tom případě se s tátou odstěhují. Oběma jim táhne na 60, ale kdyby na to přišlo, nechtěli by být ani babičkou ani dědou. Máma už se mnu skoro nikam nechodí, když už, tak k tomu dodá, že se pořád jenom někam cpu. Jenže já potřebuji také lásku, být šťastná, ale mé problémy nikoho nezajímají. Nemůžu se jim svěřit, to může jenom bratr, nemůžu být nemocná, protože tím něco naruším, strádám, ale nikdo si toho nevšímá. Nejde ale utíkat před svými rodiči.

Dobrý den, syn má 39let již 2 roky žijí spolu s dívkou 38 let, on jí vydržuje.Není vůbec pracovitá - syn dělá vše doma:uklízí, myje nádobí, já přináším vařene maso, ona nevaři, vegetariánká. Je hezká, dbá o svůj vzhled a myslím si, že ona nemá dobré lidské hodnoty. Myslím si, že je syn asi zamilován protože nic nevidí, vše jí omlouvá. Mám velké starosti ohledně jeho budoucnosti. Když se zeptám kdy bude mít dítě, že mají moc let, odpověděl mi, že není připraven mít dítě a utekl doslova ode mně z bytu. Vysetril se!on může mít děti vše je v pořádku údajně je i ona v pořádku. Chci se zeptat, kdy uvidí že ona s ním manipuluje a zda vystřízlivi z ní někdy a za jak dlouho. Mám mu já říkat, co si myslím o ní, jak je lživá, mám velké obavy o budoucnost s ní.Ona s ním nepochopitelně a naprosto vládne. Syn zdědí byty, není nezajišten,ona je finančně chudá, myslím že se ho bude držet zuby nehty, toto vše stejně tak vidí i jiná žena,rozved,která se o syna snaží,45let, dospělé 2dcery, hodná.

Dobrý den, se svými rodiči mám dobré vztahy, ale někdy nepochopím, co jsem jim kdy udělala. Např. jim začnu vyprávět, jak se kamarádka se mnou o něčem radila a já jí vysvětlovala, jak se to má podle zákona řešit. Máma se k tomu nevyjádří, ale otec mě sprdne, že mám přestat dělat chytrou a naučit se tomu rozumět. Je mi 28, nevím, proč si myslí, že stále potřebuji něco vysvětlovat. Další věc: Máma přijde večer z práce a zeptá se nás, co nám má nachystat na večeři. Začneme večeřet a ona začne vést řeči typu: To se to jí, když to maminka nachystá. Přitom já takový servis vůbec nepotřebuji. to jen táta je líný si všechno udělat sám. Dalším problémem je předhazování mi, že nemám děti a že až je budu mít, skončí moje cestování a ostatní zájmy. Řekla jsem , že nejsem služka a že pokud budu mít jednou dítě, že to neznamená, že se s ním zavřu doma a nebudu si moc zajít ani ke kadeřnici. Oni na to, že můj postoj nechápou. Kdy mi chtějí přestat řídit život?

2.Už jsem je nedávala ráda byli spíš že sem musela jinak byli výčitky.A moje matka mi před 2 měsící volá a křičí jen kříčí a típne mi tel.Poslala jsem ještě 2 zprávy že i bez dárku můžou přijet na oběd ale nikdo už neodpovídá.Zachovaly se jak když sem byla jako dítě.Bolí mě to mrzí mě to je mi líto že nemám milující rodiče chybí mi to.To jsou snad všechny emoce které cítím.Přemýšlím kde dělám chybu já nebo stále čekám kdy si cosi uvědomí a budou mě mít konečně rádi???Mám ještě 2 sourozence ty můžou být sebe sobecký a projde jim vše.Já si snažila lásku kupovat a nezasloužím si jí.Chybí mi opravdová máma a táta moje vnitřní dítě křičí nedostatkem.Díky tomu všemu si nepouštím lidi blízko k sobě nedokážu obímat svoje děti když mě obímají cítím strach svírá se mi na hrudi.Nevím co sama se sebou.K psycholožce chodím vysvětluje ale uvnitř to prostě bolí.

1.Jsou vánoce je mi 40 let a moje minulost mě stále dobíhá.Když sem se narodila už tak mě doma ani nechtěli.Moc dobře si pamatuji jak mě doma otec byl kopal do mě jen nohama vedla jsem si deníček bylo to každý každičky den.V paměti mám když mi bylo 4 roky jak mě otec který má skoro 2 metry škrtil a matka stojí v povzdálí a nic nedělá jen mu říká neblbni.Matka vždycky stála v povzdálí nebo mi přišla po kopancích říct že se svině,bestie a jiný slova a že jestli se sní otec rozvede mě zabije.Později jsem se dověděla že už jako miminko mě trápil otec dával mě na topení a třískal nademnou pokličkama.V 16ti mě vyhodil prostě že chtěl.V dospělosti jsem se snažila svoje dětství potlačit ale bolelo mě víc a víc.Letos jsem rodičům řekla že už jsme všichni velký a přestanem si dávat dárky.

Dobrý den paní doktorko, prosím o radu, jak pomoci mámě, která se utápí v nemocech. Od doby, co vstoupila do předčasného důchodu (a v ten den měla první kolaps a hospitalizaci v nemocnici), se zajímá jen o nemoci, stále ji bolí břicho, rameno, má kašel, teplotu...., ale nikdy se nic závažného nenajde. Jakmile se vyloučí jedna věc, hned si najde jinou nemoc, několikrát byla v nemocnici, ale nic vážného se nenašlo. Je stále doma, brečí a chce jen odpočívat, nevíme, jak jí pomoci. Už vůbec nežije, takto je to tři roky, chtěli bychom jí pomoct, ale zdravotní důvod jejich obtíží se zatím nenašel, prosíme o radu, jak harmonizovat alespoň trochu její psychiku. Děkuji.

Dobry den preji.Rada bych se zeptala na moznou souvislost deprese a homosexuality.Mam 13 leteho syna,kt se leci ambulantne s detskou depresi.Od malicka byl "jiny" a ja ho takoveho vzdy milovala a miluji jako mama.Cetla jsem predchozi prispevek Jakuba,tak jako u nas.Ja bych byla rada,kdyby se mi muj syn sveril,urcite by se mu ulevilo.Jsem s touto moznosti smirena,ale nevim zda je dobre se ho vylozene v tomto veku ptat na tak osobni zalezitost.Myslim,ze dnesni deti jsou beztak ve spouste veci a vyvoji napred a tak mi toto tema osobne nepripada uspechane.V kazdem pripade Vam dekuji za radu,informaci,odpoved a preji Pekne Vanoce.Mama Lucie - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko, jednou jsem již od Vás dostala odpověď, dle toho přibližně tak nějak, jsem se oddistancovala od vztahu svého syna.Nyní si myslím, že se Vás musím znova zeptat o radu:syn 39let,chodí (a bydlí-sám ji pozval do bytu! ) 2roky, se stejně starou dívkou,kterou výdrže. Ona údajně studuje. Z počátku vztahu mu řekla, že teta operovala maligní nad. na mozku, později na následky zemřela, matka údajně oper. benigní na mozku, žije. Ona se nechala důkladně vyšetřit, nic nenalezli,neustále si stěžovala na občasné bol. hlavy.Stále přitom nic nedělá, občas pomáhá v centru pro ochranu bitých žen! (tu možná dostane nějaký peníz na hoď.úrovni)a čas tráví organizováním nějakých konferencí na toto téma přes počítač. Po tomto časově posloupně začala být stále nemocná:T sem-tam 37st.C,pořád doma, vyleží to několik dnů, pak měsíčky, zase odleží několik dnů, a tak stále. Pak se nechala vyšetřit na virus Coxsackie měla titry do1: 64-2 a jeden1:128 po kontrole:jeden1:32 další dva1:16.Zapomněla jsem podotknout, že je vegan. Nyní znovu nachlazena, když jsem jí nyní něco POPRVÉ řekla a to, ať více jí, tak mi(pro mně zcela očekáváně) řekla že nesmí, že by přibrala. (syn nevěřil dříve když jsem mu řekla že nejí jenom proto aby nepřibrala, vypadá totiž velice moc přitažlivě a dle mně na tom staví celý svůj život, nepracovat, udržovat se, a být vydržována). Ihned z počátku vztahu synovi řekla že měla časté záněty vajecniků, jeden údajně nefunkční, druhý ztížeňe. O dítěti ani hlesu-jsou 2roky spolu. Před měsícem se syn nechal vyšetřit na svojí plodnost!!!! (z vlastní iniciativy, urolog ho ještě odvracel od vyšetření!výsledky nevím, zdá se že syn v jiném městě se nechal Znovu vyšetřit - tají mi, proč jel a ještě jednou pojede za 4dny znovu do toho druhého města. Ona si přinesla béžov.kralicka k němu do 1pokoj.bytu35m2,a denně ho chová v náručí jako děcko, volně občas králič.si podříme na přehozu na jejích rozkládací pohovce-já mlčím, ale v duchu šílím. Myslím si že ona nemůže a ani nechce dítě, pouze tahá za nos mého syna,inženýra VŠ. (který podle mně už má dost samoty, mel dost dívek, já rozvedená tedy on rostl od7let bez otce, se kt.se 1-2xročne setkává - je vzdálen 800km od bydliště synova.Otec je VŠ emoce NIKDY neuměl ukázat, pouze konkrétní hmatatelné ho zajímalo, finančně velice dobrý, vše držel pevně i nadále finance asi jsou mu hlavní opěrný kámen v životě, to ho drží.Mam synovi o dívce říkat vše co si myslím. I syn by chtěl dítě, obávám se, že mu dívka moooc zamlcuje, nerknu-li od začátku úmyslně perfidně lže a manipuluje se svým vzhledem, a tedy i se synem. A možná se on nyní už bojí vůbec začínat si znova nějaký nový vztah? Vím že to je těžké a i zdravotně nebezpečné, obzvláště když vím že bez dukladnych zdrav.vysetr. Si sin nikdy nic nezačinal! Asi už i on má toho všeho dost. Taky není špatně finančně zajištěn rodinně z mojí strany, o dívce od syna vím, že není její rodina finančně dobre, jinak jsem je nepoznala(a ani o to zatím nestojím, přestože bych asi něco se ze seznámení víc jistě dozvěděla). Prosím Vás p. doktorko o Vaši radu, které si nesmírně vážím a kt. velice potřebuji. Děkuji předem. S úctou Vás zdravím.

Zdravím, já matka 36 let, mám přítele o něco mladšího, ale na věku v tomto vztahu nezáleží, jsme spolu 9 měsícu, dcera 10 let nemůže překosnout že někoho mám, má pocit že mě ztratí, tak to přitom není, vyhrožuje, má ho ale ráda , baví se spolu , jezdíme spolu na výlety když je sním je všechno v pořádku.Je u nás některé víkendy a někdy v týdnu, chtěla bych ale aby jsme spolu žili všichni 3 a byli štastní, ale dcera to nepřekousne a dělá opravdu velké scény, pomoc rodiny a lékaře mi nepomohla, tak hledám řešení aspoň zde,
Děkuji ,

Iveta

Dobrý den, mam na vás prosbu jak z našeho problému ven, má dcera 8 let se stále pomočuje jen v noci. Problém řešíme s dětskou psycholožkou, bohužel bez výsledku.Dcera je jinak zdravá ale mě říká že to necítí jít v noci na wc. Když, byla mala můj bývalý ex mě mlátil ona k němu 1 x za 14 dní jezdí,mě tvrdí že se u táty nepočurá Nevím si rady chci dceři pomoc jak k ní mluvit o tomto problemu prosím o radu děkuji Petra

Syn když už byl ve fazi uplného zničení nastoupil lečení v psych, lečebně u pana doktora Nešpora. Lečba myslím proběhla uspěšně. Dluhy jsem všechny zaplatila, častečně mi syn již pomaha splácet.Před 3 měsíci se mu narodil syn a opravdu jsou bezva rodiče a snaží se.Jsem šťastna za to, že je klid od dluhu a sazení.NO ALE TO CO MĚ TRAPI nyní je to, že muj přítel syna už pry v životě nechce vidět, nezajíma ho jeho rodina.Když přijedou na návštěvu, přítel odjiždí a vrací se až když syn s rodinou odjede. Hadame se kvuli tomu a mě to trapí. Když se přítel připije (občas), tak ma rypavou naladu a neustale se do mě navaží, a nadava na syna. Mám velkí dilema, zda v takovém vztahu zustat, protože opravdu mě to žere. Přítel je v pohodě, ale jen když se nebavíme o synovi, o mem malem vnoučkovi (jsem babičkou už ve 42letech).Foto si take nemohu doma vystavit, vadi mu to. A ja bych se tak rada podělila - říkam si , počkam po prazdninách, počkám do vanoc - jenže na co? On ho vidět pry už nikdy nechce.

Dobrý den, mam velke dilema. Cca před 10ti lety jsem se rozvedla. Synovi bylo v te době 11 let.Nyní jsem ve vztahu, který trva 8 let. Takže muj přítel poznal syna cca ve 14 letech. Vše bylo perfektni. Syn nastoupil na střední školu. Bohužel ve 3ročníku studium ukončil, provalila se závislost na internetové sazení. Nasledujíci asi 2 roky, peklo na zemi. Syn nasekal šílene dluhy, nakonec to dopadlo tak, že jsem vše za něj zaplatila (vzala si uvěr). Přiteli to ze strachu neřekla, protože po tuto dobu synovi zavislosti jsme se hadali i doma s přítelem. Syn se odstěhoval k přítelkyni a sazel stale víc a víc, tajil to. Nicméně dostal se do faze, kdy už s ním skoro cela rodina nemluvila. Ta zavislost ho uplně pohltila a mě psychicky ničila. Doma šílene hadky a sprosta slova na syna, ze strany meho přítele. Navíc byl naštvany, že jsem vše za syna zapatila a na 10 let se uvazala opravdu velkýma splátkama. ........ pokračovaní Ivet 2čast

Dobrý den, chtěla bych od Vás radu. Jsem matka 23 letého syna, který se nechal svést stejně starou holčinou, která si ho omotala kolem prstu a syn dělá vše, co ona si usmyslí. Bydlí spolu, ale všechno platí syn a to nás s manželem trápí, protože víme,že když mu dáme peníze nebo něco koupíme a ona se jen směje a nakupuje si samé nejdražší věci. Syn je nemocný, má chronické střevní potíže a je po operaci , tak poŕád ho opečováváme a on lítá kolem ní a nás to stresuje a taky máme strach o jeho zdraví, ale on je jak slepý a hluchý. Jsou spolu již sedmý rok a ona moc dobře ví, proč se ho držet.Vůbec si nedovedu představit, kdyby měli dítě, doma včetně vaření a úklidu je na synovi. Mysleli jsme, že se snad umoudŕí a nechá jí, ale ještě ta nemoc a on jí pořád obletuje a ona se mu vysmívá za zády. Ví, že se bojíme o jeho zdraví a tak nás takhle vydírá přes syna. Už nevím, jak dál. Dŕív byl náš syn srandista, co měl plno přátel a teď je vzteklý a nemluva.Děkuji za odpověď Lenka

Pro Helenu: Heleno, nedávno jsem ukončila letitý vztah s podobným mužem, "spasitelem" své matky, která neměla jednoduchý život (ale kdo ho má). Také mi ze začátku přišlo hezké, jak jsou si s maminkou blízcí, oba jsou moc hodní a milí. Ale mamánek, zvlášť pokud s matkou žije a má mamaservis, není slučitelný s normálním životem. Je přesvědčen, že láska všech žen je bezvýhradná a všeodpouštějící, nechápe, že dospělý vztah se vyvíjí a musí se na něm pracovat. Buď přijmete jeho poslání - konat blaho pro jeho matku, žít v pseudopartnerském trojúhelníku, kde na vrcholu bude matka, kol níž se točí svět; nebo to dříve či později skončit. Já už si po letech nemohla pomoci, ale jeho matku jsem brala jako sokyni, i když mi nikdy nic neudělala, naopak, byla ke mě vždy moc hodná. O to "schizofreničtěji" jsem si připadala. Zkuste si zachovat zdravý odstup od situace, abyste roky nečekala na muže, který dělá partnera své matce a vy budete jen zábava na volný čas. - otázka upravena poradcem

Dobrý den. Přečetla jsem hodně dotazů ohledně závislosti syna na matce na této stránce, ale ani v jednom jsem se nepoznala a přesto mám stejný problém : jsem rozvedená 2 roky a přes rok se scházím se svým nynějším partnerem. Nebydlíme spolu, on ( 48 let) žije se svými rodiči. Před čtyřmi lety jim zemřela dcera (52 let ). Můj partner se neustále snaží to mamince kompenzovat- se mnou se vidí většinou dvakrát týdně+ na dovolené týden, s mými syny vychází dobře a já proti jeho rodičům také nic nemám. Problém je v tom, že se třeba na něčem domluvíme a on pak napíše, že nepřijede, protože maminka dnes hodně navařila, tak jí chce pomoci s nádobím... Je moc hodný a vím, že pro mne udělá hodně.Nechci ho někam manipulovat, jen mám pocit, že mu stačí vidět se 2 x týdně a jinak "hlídat" mamku, jestli není smutná ( ona to nevyžaduje - je normální fajn ženská, jen se jí, bohužel, stalo to nejhorší, co se může ženě stát- zemřelo jí dítě) a syn se snaží to zmírnit- chápu to, ale občas mě to bolí.. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, je mi 16 let a mojí mamce 59, taťkovi 69. Řekla bych, že jejich věk hraje tu největší roli v našem vztahu. Mám již od 14 let kluka, což uznávám, že bylo dost brzo. Ovšem, rodičům příjde, že to, že mám přítele i teď, je pro ostudu. Teď začali prázdniny a rodiče se mě snažili nacpat na jedinou možnou brigádu v obci, já jsem tam byla 2x na zkoušku a zjistila jsem, že tam nejsem spokojená. Když jsem toto řekla rodičům, seřvali mě a řekli mi, že tam budu chodit nebo mi zakážou na celé prázdniny přítele a pokud se budeme vídat, tak jen v sobotu a v neděli, u nás na zahradě aby na nás viděli. Já jsem si ovšem řekla že nebudu dělat celé prázdniny někde, kde se necítím dobře a není to pro mě práce snesitelná, tak jsem šla paní vedoucí oznámit, že tam dělat nebudu. Rodiče se rozhodli tak, že budu celé prázdniny doma makat a víkendy budu trávit tak jak jsem již psala. Chci se jen zeptat, jestli je mou chybou, že mi toto chování nepříjde normální. Děkuji za odpověď.

Dobrý den
Mám problém s matkou
Matka nechala byt mne, jsem jediný vlastnik
Bydlí semnou v bytě, já semse oženil a moje matka
Tu nechce moji manželku, má právo ji zakazat bydlet semnou v bytě, manželka kvůlini odešla bydlet na ubytovnu i snáší cerkou. Děkuji za odpověď

Přeji si, asi jako každá máma, aby syn byl v pohodě po psychické stránce, ale i celkově ve vztahu, protože od toho se vše odvíjí. Teď zvažuje, že se k ní nastěhuje - bydlel sám. Neumím se přetvařovat a ani nevím, zda mám chuť se ještě s jeho přítelkyni někdy vídat, přesto, že mi neublížila. Děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Vážený paní doktorko,
pokusím se být stručná. Syn 25 let má známost cca 7 měsíců s dívkou o dva roky starší, první váž. vztah. Zprvu se zdálo vše v pohodě, kluk spokojený a díky tomu i já. Přesto mi intuice říkala nene, ale nechtěla jsem se plést klukovi do vztahu a navíc jsem jí znala krátce. Postupně se však začali vyplavovat věci typu: slečna bere antidepr., s tím je spojena náladovost, přecitlivělost, nevolnost, je přes půl roku nezaměstnaná a v důležitých věcech nezodpovědná.Syn ji vypomáhá po všech stránkách, spíš cvičená opice. Občas si vypije, klíďo 8 piv, samá srandička, v tomhle holka do nepohody. Bohužel před rokem syn prodělal vážné onkol. onemocnění a díky bohu se z toho dostal. Jenže slečna potřebuje asi s někým sdílet své popíjení a její (dle mého) problémový život a přestává se mi to líbit. Vnitřně s tím nesouhlasím. V klidu jsem synovi řekla, co si myslím, že to není holka tzv. pro život, že se domnívám, že nebude s ní šťastný. Jak se mám dál k tomu postavit?Pokrač.Deni

Dobrý den, rozvedla jsem se když synovi byly 2 roky, znovu jsem se vdala až když mu bylo šest let. Manžel vzal syna jak za svého, dokonce ho oslovoval taťko. Když bylo synovi 11 přibyl mu bratříček. Do jeho 2 let mi nepřišlo, že by byl nějaky problém. Když jsem po mateřské nastoupila do práce, začla jsem vnímat jakési ochladnutí mezi starším synem a manželem, hodně kritiky a komunikace formou příkazů, zákazů, negativita. Vznikaly mezi mnou a manželem konflikty, bohužel i před dětmi. Trochu nás dotlačil se synem, že odešel na intr na střední, ale místo toho se vše ještě zhoršilo, vadí mu ikdyž přijede jen na víkend, a to 1 za 14 dní, protože se vídá i se svým biologickým otcem. Vztahy jsou tak narušené, že syn odmítá jezdit domu a přebývá čím dál víc u mých rodičů nebo u sestry. Dokonce mu muj manžel bohužel řekl, že nechce aby mu už ríkal taťko, což povazuji za opravdu bolestivé pro syna. Vůbec nevím co s tím. Ke společnému synovi se chová moc hezky.

Dobrý den, moje maminka je vdova a žije v domě sama. Já bydlím asi 200 m od ní. Snažím se jí pomáhat a vyhovět. Její sousedé jsou mými kamarády a to je ten problém. Z jejího pohledu jí pořád dělají naschvály a mně pak jen volá co jsou zač a co jí zase vyvedli. A že se jí nikdo nezastane, nikdo jí nepomůže. Teď vznikl problém, kdy soused omylem vápnem postříkal skleník, v telefonu na mě křičela, že si jde stěžovat, že to tak nenechá a co to mám za kamarády. Vyčetla mi všechno možné a teď mě ignoruje a vypíná mobil. Je mi to moc líto, protože se mnou nemluví a mám pocit, že už ani nechce vidět. Snažila jsem se jí to vysvětlit, ale pořád mi říká, že se jich zastávám a jí ne, a že už jí nemám volat, protože kvůli mně nespí a není jí dobře. Já vím, že si na mně vylívá vztek a já jsem si dovolila říct svůj názor. Nevím, co s tím. Můžete mi prosím poradit, jak mám ten vztah zase spravit. Je mi to moc líto, ale nechci, aby mi stále vyčítala svoje problémy a chtěla po mně abych je řešila.

Vážená paní doktorko, mému jedinému dítěti - synovi, je 32 let. Bydlíme každý v jiném městě a vůbec se mnou nekomunikuje. Když mu bylo 30 let, rozpadlo se mi po více jak 30letech manželství, jelikož jsem zjistila, že mě manžel 3 roky podváděl s o 18 let mladší sousedkou z chaty, která má dvě malé děti, aniž bychom to já a její manžel věděli. Věděli to všichni okolo, nakonec jsem se dozvěděla, že i můj syn, což mě velice zasáhlo a ranilo. Manžel si se mnou nikdy nedokázal promluvil, Onemocněla jsem z toho. Manžel bohužel syna ovlivnil natolik, že syn absolutně otcovu vinu na rozpadu manželství nevidí, možná ho za nový vztah dokonce obdivuje... Syna jsem se e-mailem dotázala, jak dlouho o tom věděl, ale ani zbaběle neodpověděl. Má smysl se snažit o vylepšení vztahu se synem, měla bych já učinit nějaký krok ke zlepšení vztahu mezi námi? Cítím ale hrozný smutek, jak se ke mně chová a zachoval, takže nevím, zda bych nějaké vstřícnosti byla schopná. Velice děkuji za radu.

Paní doktorko, maminka má neurologické onemocnění - docela dobře léčitelné, ale nepříjemné, pomalu progredující. měl ho i její tatínek. Jenže maminka si tu dg nechce připustit, pořád říká, že tu nemoc nemá, že ji neměl ani táta, že doktoři neví, co jí je a hledá různé důvody, příčiny (některé skutečně za onemocněním mohou stát). Tím se samozřejmě celá léčba blokuje, alternativní postupy moc nepomáhají, stav se zhoršuje. jak se dá postupovat, když pacient si nechce přiznat diagnozu? Co můžeme udělat my okolo? Dáte radu? Děkuji.

Dobry den,mam 5leteho syna s byvalym partnerem_nejsme spolu hned odnarozeni syna,jelikoz jsem zjistila,ze byvaly partner je ukazkovy manipulator.Syna mam ve sve peci a k otci chodi pravidelne v urcene dny.Neustale pri predavani syna vyvolava hadky,vycita ze jsem vztah ukoncila a synovi vypravi jak jsem zla a nechci abychom byli vsichni spolu.Nebere samozrejme ohledy na dite.Kdyby slo o me vim jak reagovat pri kontaktu a manipulatorem,ale pri predavani syna nevim,nechci se pred synem dohadovat,je velice citlivy a pak place.Prosimo radu jak byvaleho partnera "odpalit" aniz by se to syna dotykalo.Jak jeho otci jednou pro vzdy vysvetlit ze nas vztah skoncil a nechal me v klidu zit?
Moc dekuji za odpoved,uz opravdu nevim co s tim.
Dekuji - otázka upravena poradcem

Dobrý den je mi 12 let Za chvíli už 13 ale rodiče mě neberou vážně Obávám se že to takhle půjde napořád už jednou mě Ztrapnili na mé oslavě narozenin od té doby jsem všem pro smích nevím co s nima mám dělat jednou se hádáme kvůli nabíječce podruhé že prý jsem něco sebrala a potřetí že jsem hrozná přišlo i na to že jsem měla zůstat čtyři hodiny ve svém pokoji přitom jsem měla mít kroužek bez kterého si nedokážu svůj život představit v podstatě od pěti let si se mnou mamka nezahrála ani pexeso a teďka si mě nevšímá už skoro vůbec nevím co se mohlo stát Mám kamarádky které mají maminky Starší dnes to moje a nikdy se tak nechovají mojí mamce je 45 let nevím co se mohlo pokazit prosím poraďte

Hezký den,

nemám dotaz, ale zkušenost. Je mi 26 a mám partnera, který je starší než já, je mu 40, jsme spolu rok a půl, bydlíme spolu rok. Vzali jsme si hypotéku a máme se rádi....

S tátou se moc nestýkám, protože máme velmi špatné vztahy, takže jsem rád, když s ním nejsem v kontaktu. Brácha to neví, máma už ano, od loňského září.

Přišla s tím sama, z ničeho nic se mě zeptala. Já zapíral, ale pak jsem jí vše řekl. Předtím měla nehezké narážky na gaye, neuznávala je.....ale jak se to dozvěděla o mě, tak úplně otočila.

Partner je ze Slovenska, s mámou si skvěle rozumí, často a dlouho si volají. Úplně se to obrátilo. Máma vypadá, že je s tím smířená, ale....je to tak doopravdy?

Nikdy jsem se jí na to neptal, ale zvládá, že jeden z jejích dvou synů je gay? Zvládá to, že mám o 15 let staršího chlapa? Co když je to jen dobrá přetvářka? ....

Máma mi jenom klade na srdce: "hlavně to prosímtě neříkej babičce, znáš ji, ona by to nepochopila". /Je jí skoro 80/. Lze žít v milosrdné lži? - otázka upravena poradcem

Dobré odpoledne chtěla jsem se zeptat je mi 13 let.S mamkou se pořád hádáme a často i vulgárně,někdy mi řekne že mě má ráda,udělala by po mě hodně,ale jak mile jide o (např.) nabiječku kterou si někam dá svede to na mě že jsem ji ukradla,začneme se hádat a nadáváme si.Dneska mi řekla že není moje matka že mě nechce,že já k ní nepatřím že se mě vzdává a ať jidu pryč řvala (krávo,blbá,a více vulgárně) potřebuju pomoc nechci aby se ke mě takhle chovala,chci aby ke mě byla jako každá matka hodná,milá.Otce nemám jen otčína a ten mě rád nemá nemám se na koho obrátit babička bydlí moc daleko (obě babičky) prosím o pomoc.

2. část
Mám spolu dítě, ale upřednostňuje ho před mými a nechce, aby na ni mé dcery měly vliv, že ji jen zkazí a vše co udělá špatně má samozřejmě z nich. Stavíme spolu dům, žije jen tím a vše kolem dětí je jen na mě. jezdí pozdě domů, víkendy na stavbě. jen o má pravdu, nikdo jiný pravdu nemá. Je to křesťan, ale chování jeho se tomu někdy hodně vymyká. Mé dcery mi radí, ať od něj odejdu, že nám bude líp, ale já se nechci znovu rozvádět, když vidím, že lidé se stejně můžou změnit a až po nějaké době zjistíte, ko jste si vlastně vzal, tak to nemá smysl. Ale jak takto žít, když nás nutí žít jeho život, není tu pohoda a klid, mé děti ho nesnáší, já takového člověka ani nedokážu milovat. Mám ho ráda, ale bolí mě to. Má v sobě něco skrytého , sám řekl, že má svou tajnou stránku a ať ji raději nikdo v něm nevyvolá. Také mi řekl, že pokud by jsme se měli spolu rozvést, tak jsem mrtvá, protože nechce, aby naše dcera žila v rozvedeném manželství a "bylo z ní to, co je z těch mých dětí..." - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko, chtěla bych vás požádat o radu s mým druhým manželem. Je velice agresivní na chování mých dětí z předchozího manželství. Dle něj jsou nevyhované, spratci, kteří jen něco chtějí a nic neudělají. Několikrát vztáhl ruku na mladší dceru, protože se brání a ihned mu oponuje. Ale on má na ni nároky vojenského režimu, a ona má diagnostikovanou ADHD, prostě hned neposlechce a je oheň na střeše. Nikdy ale neudělala nic závažného, v jeho očích ale je to sígr a tak ji třeba chytne pod krk nebo silně zamáčkne ruku, hodí s ní o zem, atd. On je celkově vůči dnešní společnosti a dnešním dětem nějaký zahořklý, nikdo nic neumí, hrozná doba, všichni by si měli projít hladem a bídou, aby si vážili věcí a jídla. Ale nedokážu to dětem vysvětlit, vše vnímají jinak, nepoznaly hlad a bídu, on tvrdí, že tak vyrůstal, ale nemůže to přeci chtít po nás.

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě důvod, proč se nevidět. Jsme přeci dospělí a rozumní.

Mohla byste mi prosím z vlastní zkušenosti poradit, jak postupovat? Zda se znovu připomenout nebo naopak nechat je žít si svůj život dál beze mě.

Děkuji

Dobrý den paní doktorko,
mám na vás dotaz, který se netýká přímo partnerského vztahu.
Je mi třicet let a náhodou jsem se dozvěděla, že můj otec není můj biologický otec. Toho biologického jsem kontaktovala, byl to přítel mojí matky, do mých pěti let mě pravidelně navštěvoval, pak už prostě nepřišel.
Před dvěma lety jsem jen oslovila, bydlí ve stejném městě. Ke schůzce svolil, řekl, že mám ještě tři starší bratry, prarodiče. Sám řekl, že bychom se mohli všichni sejít, jen jeho žena prý neví, že má ještě další dítě. Spolu sami už žádné neměli. Po třech měsících ticha jsem jej znovu kontaktovala mailem a odepsat mi jeden ze synů, že se ozvou po letních prázdninách, že by mě také rádi viděli, ale mají přes léto starosti s dětmi. Nicméně uběhl rok a půl a nic se nezměnilo. Je mi to velmi líto, hlavně když díky sociálním sítím mohu pozorovat, jak žijí. Každý den mi mrzí, že o mě nemají zájem. Absolutně nejsem schopna to pojmout a pochopit.

Mam priatela sme spolu5rokou ale stale sme tam kde sme boli.Nazaciatku vstahu on vela sa zabaval kumne dosiel na par chodin a zil si svoj zivot s kamaratmi.Teraz sme dospeli ktomu nakolko obaj pracujeme v zachranici ze sme spolu ked sme doma.spolu nezijeme lebo jeho mama sa mu vyhrazovala ze ak sa kumne nastahuje tak sa obesi takze je medzi dvoma kolesami...a vpodstate akakolvek problem ak nastane tak si to odnesem ja lebo mne zevraj nikdy nestaci kolko sme spolu...lubime sa a ked sme spolu vsetko je okey aj pekne kym matka nieco nevymysli a on musi bo ak nie je zle....vsetko je naplanovane kim som doma aby nemal cas na nic a ked som prec tak nic nesuri...je to tazke a stale ked vybuhnem a nieco poviem su ztoho hadky..aj ho chapem ale mam pocit akokeby sme stali na jednom mieste a nas vstah nikam nespeje..on stale len dvori a ja cakam kedi bude mat cas namna ..jeho mama snim mava ako sa jej zahce a vydiera ho z hlupostami a on nevidi to divadlo jeto zle ale nehcem ostat sama lubimho

Dobrý den.
Mám problém s mámou. Je mi 13 let a od mého narození jsou rodiče rozvedení. Máma si před třemi roky našla přítele a přestěhovali jsme se z mého rodného města 20 km dál. Táta bydlí v mém rodném městě. Do mých 12 let bylo vše v pořádku, ale ve 12 letech začaly hádky s mámou. nejdřív kvůli tomu, že k mé mladší sestře (2 roky) se chová jinak, než ke mě... a ona to furt zakecávala že je malá a bla bla... pak to postupovalo tak, že když na mě ona řvala, tak já jsem chytla rapla a začala jsem odmlouvat, okamžitě mi dala pár facek a zaracha na vše, sebrala mi telefon a já nemohla nic jiného, než se učit a sedět doma. Postupně mě začala ''psychicky'' týrat. Říkala mi, že lituje toho, že jsem se vůbec narodila a že za všechny neshody v rodině můžu já a další hnusný věci. Pak to mělo vliv i na mé známky ve škole a i když se učím, tak mám blbé známky. Dává mi zaracha na všechno, je na mě hnusná, furt jen řve a nic mi nedovoluje. ted čeká další dítě a studuje VŠ. Nevím co mám dělat :(

Dobrý den, bude mi 30 let, jsem šťastně vdaná, ale mám problematický vztah se svou matkou. Rodiče se rozvedli, když mi bylo 7 let a vyrůstala jsem jako jedináček, rozmazlená jsem naštěstí nebyla, protože jsme neměli příliš mnoho financí, neboť má matka byla samoživitelka. Mám vystudovanou vysokou školu, teď jsem na mateřské a žiju spořádaný život. Bydlíme v jednom domě s mou matkou, byty máme oddělené, ale i tak se vidíme několikrát týdně. Moje matka je sama, není schopna si někoho najít. Je na mě přehnaně fixovaná. Bohužel si myslí, že jsem pořád její malá holčička a mluví mi do života, mluví úplně do všeho a myslí si, že vše bude podle ní. Snažím se jí vysvětlit, že mi to vadí, ale ona to vždycky otočí proti mně, řekne, že jsem drzá, sprostě mi vynadá, že jsem bezcharakterní hajzl jako můj otec. Je nesnesitelné řešit to pokaždé, když se potkáme. Rozhodli jsme se s manželem odstěhovat a od té doby je to ještě horší, neboť je to daleko a mojí matce se to nelíbí. Uvítala bych Váš názor.

Dobrý den, asi před týdnem, já a moje 3 sestry jsme se znažili dovolat naší mamce, jelikoz mamka zije sama a bude ji přístí rok 60, hlavně já mám o ní pořád strach, od té doby se mi pořád zdá o její smrti a v noci se budím s hysterickým pláčem, prosím chtěl bych to nějak vysvětlit přoc se mi toto děje když je maminka v poradku a zdrava, myslite, že s timto problemem za psychologem.....Děkuji Milan

Dobrý den, je mi 21 let, s mámou jsem měla vždycky dobrý vztah. Změnilo se to ve chvíli, kdy jsem si našla o 14 let staršího přítele. Když ho viděla poprvé, zdálo se , že ho bude tolerovat. Ale pak to začalo. V průběhu našeho vztahu jsem se k němu postupně přestěhovala. Už do té doby se jí nelíbila spousta věcí , co dělám. Poslední dobou to jde čím dál tím více z kopce. Dokáže se na mě naštvat úplně kvůli všemu (např.že jsem nezavolala dřív, že jsem jí začala vyprávět něco zrovna , když byla smutná atd.) Nejvíce mě štve , že to jsou malichernosti. Ale už vážně nevím, co dál ..Nevím, jestli jsem opravdu ta špatná já, když mi pořád něco vyčítá. Nedávno se naštvala, že mě přítel jako překvapení vzal na víkend na výlet. Řekla o něm, že je asi úplně debilní, když mi o tom neřekl.
Snažím se trávit spoustu času i s ní. Často říká, že se cítí sama nebo že je smutná. Většinou se jí snažím udělat radost nebo si s ní o problému popovídat, ale i tak mi dokáže vyčíst to, že s ní trávím málo času

Dobrý večer paní doktorko, potřebovala bych poradit doma to nemám zrovna dobrý.Máma si před 2 rokama našla přítele který jí mlátí a podobně,je mi 15 a vůbec dobře to nezvládám když třeba máma příjde z hospody a začnou se strašně hádat.Jde po ní s nožem a podobně.Ted se to sice trochu srovnalo ale máma mi vůbec nevěří . Někdo jí řekne že jsem byla někdo v hospodě a ona tomu veří a to není vůbec pravda.Každý den sem ve stresu a už nevím co mám dál dělat. Jsem sice jen pořád dítě a je toho na mě doopravdy moc.Kolikrát sem chtěla zajít už k psychologovi ale nechci aby to máma věděla...
Děkuju

Dobry den,je mi 15 let a dnes jsem si nasla pritelkyni.Mamka to hned zjistila a nezareagovala uplne nejlip.Servala me a vim ze to neprijme.Ziju u babicky a az se to dozvi i babicka,bude to 3x horsi.Nevím co mam delat.Muzete mi nejak poradit?Dekuji,Andrea

dobrý večer paní doktorko mám problém se svým synem v komunikaci v jeho nemoci psychosomatické nemoci ,byl3měsíce v léčebně a co se vrátil ,chová se jinak když byl tam semnou mluvil víc ,byl rád že ho navštěvuji a dávám tu podporu,ale ted je to jiný moc semnou nekomuni kuije ,prej mu všecko zakazuji ,chci mu dávat stale tu oporu mámy ,když jem celý den v práci až do večera jsem z toho špatná aby se nic nestalo ,je totiž ještě na neschopence a ani mi nezavolá nebo nepíše .je dospělý ale pořád je to muj syn,špatně spím nebo někdy nespím ,poradte mi děkuji .

nutí ho, aby se myl, kupuje mu oblečení, pere mu, aby nesmrděl.. Když jsme se o tom spolu bavily, pochopila jsem, že ona má potřebu ho tahat z bryndy, že si ho nějak piplá a proto není schopná ho opustit. Nedávno jsme byli na rodinné oslavě a tam byl kluk, který trpí Turetovým (nevím, jak se to správně píše) syndromem. Dokud o tom nevěděla, nezajímal ji, ale když jsem jí to řekla, okamžitě ji začal zajímat. Šla k němu a strávili spolu zbytek večera, povídala si s ním (on je fajn kluk, ale má nějaké tiky a zvuky).. Pak říkala, že ho obdivuje, že je veselý a optimistický, a že by se o něj starala.. Tak si začínám myslet, že ji prostě přitahují jenom kluci, o které by se musela starat.. Že má nějaký pečovatelský komplex.. Z jedné strany to takhle vyhledává, ale potom je nespokojená. Nebo to aspoň říká.. :-) Říkám si, co dceru může čekat za život, pokud zůstane s tímhle typem, nebo si najde třeba kluka postiženého. Je možné, že někdo tohle cíleně vyhledává? (2) Srdečně Vám zdravím.. :-)

Dobrý den, paní doktorko.. Mám dospělou dceru, studuje vš a u toho pracuje. Je mi jasné, že to, jak žije, je její věc a do ničeho jí příliš nemluvím, přesto si dělám starosti. Nikdy o kluky moc zájem nejevila a zamilovaná byla snad jen dvakrát, pokud vím. Ještě na gymnáziu ji "uhnal" o dva roky starší spolužák, se kterým chodí dodnes. On je duševně labilní a je na ní závislý. Na gymplu byl relativně v pohodě, ale teď hulí trávu, hodně pije, vš nedodělal, je z něj takový dezolát. Nechal se od ní finančně podporovat, má problémy s hygienou atp. Pořád se rozcházeli a on citově vydíral, sebepoškozoval se, měla obavy, že si něco udělá. Nakonec se to "povedlo" a rozešli se, stále ho ale sledovala. Jakmile zjistila, že zkouší štěstí s jinou, nesnesla to a znovu s ním začala, nastěhovala si ho do bytu. A vše je ve starých kolejích. Říká, že ho nemiluje a jen čeká, než potká někoho jiného, aby se s ním mohla rozejít. Teď to řešit nehodlá, čeká na někdy potom. Při tom všem o něj vzorně pečuje (1 - otázka upravena poradcem