Ona

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Na otázky odpovídá

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

| všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

iDNES.cz je pouze zprostředkovatel, neovlivňuje obsah odpovědí a není jejich autorem. Poradny neslouží jako náhrada lékařské péče. V případě potíží navštivte lékaře.

osamělost
Vzkaz pro Nikolu: Moc mě mrzí trable, kterými si procházíš. Ale nevidím v tobě ani zvíře, ani opici, ani podčlověka, ale statečnou a plnohodnotnou ženu, která se pere o svoje místo na slunci - jako to nejkrásnější - jako originál! Jsem holka, která dost často nikam nezapadá (jsem docela introvertní) a hledám kamarádku, kterou budu mít ráda, ať je jakákoliv. Jestli nechceš být tolik sama a najít si aspoň virtuální prostor, kam můžeš zpočátku "chodit", napiš mi sem do poradny a můžeme se zkontaktovat :-) Přeju ti moc štěstí! - otázka upravena poradcem
Hana
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
osamělost
Dobrý den. Jsem sama už mnoho let. Prodělala jsem přeměnu z muže na ženu a nepovedla se. Můžu jen do práce, kde jsem sama, z práce domů a tam jsem taky sama. Nemůžu ven mezi lidi a tak jsem v absolutní izolaci. Lidé se mi vyhýbají a partnera mít nemůžu, nemůžu mít sex, nemám na to žádnou výbavu a rostou mi vousy cca 1 mm za den. Ty nejdou odstranit. Stydím se za sebe a hluboce sebou pohrdám. Ženy co tu píší můžou mít vše, svět jim leží u nohou, ale co jsem já? Kam patřím? Zvíře? Nejchytřejší opice? Podčlověk? Nemám ani ženské ani mužské aspekty a jsem absolutně vyautovaná ze společnosti. Není nějaké místo kde bych mohla žít a nestydět se za sebe? Nezávidět druhým věci, které jsou pro ně samozřejmostí. Příjdu časem o zdravý rozum, když budu i nadále v absolutní sociální izolaci? Těžko se s tím smiřuje. Neměla bych spíše nebýt?
Nikola
osamělost
Dobrý den, poraďte, prosím, jak se smířit s tím, že líp už asi nebude. Ve 45 rozvod s manželem, prvních 15 let pěkných, posledních 6 bídných - měl ve svých 52 letech pocit, že ho brzdíme, že o něco přišel tím, že neměl milenky jako kamarádi, takže si našel mimomanželský vztah s 30tiletou rozvedenou paní s dětmi (!!), s kterými se nechtěl vídat a trval na tom, že odchází, protože jde do jiného lepšího světa. Za 7 let jsem měla 3 přítele - první - asi hodný, i když svoji manželku před mnoha lety opustil taky velmi nehezky a přestal se stýkat se 4 svými dospělými dětmi, moc se mu líbilo, že se se mnou dostává jinam i díky financím a tak nějak vyznělo, že mi bude dávat 5 tisíc na měsíc a já se o něj postarám (byl už starší). Druhý měl několik milionů dluhů a po nějakém čase začal s hysterickými výstupy a ponižováním. Třetí byl sice hodný, ale podivín, ne zcela zvyklý na partnerský život, takže po cca 1,5 roce hezkého vztahu se kontakt smrsknul na sobotní večeři, kterou jsem musela udělat, a sex. Chlapík, s kterým jsem si při mnoha kompromisech uměla představit bydlet, začal být v mnoha ohledech tvrdohlavý (takhle to bude, tohle jíst nebudu, nebudeš mi říkat, co budu dělat - na naprosto běžnou komunikaci, v které by jiný "normální" odpověděl něco neutrálního anebo by poděkoval za nápad) a vrátil se do svých zajetých kolejí starého mládence, kdy já jsem vyplňovala jen večerní chvilky volna, než začal film v TV. Hledám dál, ale vrstevníci, pokud k něčemu jsou, si hledají partnerky mezi ženami okolo 40 let, případně znovu mají děti. Podobně i ti, kteří jsou trochu normální. Paní doktorko, jak se smířit s tím, že mám asi šanci už jen na tyto typy mužů, kteří neuspěli jinde, a kteří mi vpodstatě přinášejí víc trápení než radosti? Anebo kde potkat ty normální a volné? Děkuji moc. - otázka upravena poradcem
Marcela
osamělost
Dobrý den, prosím o radu. V manželství jsme se potkávali zejména s manželovými přáteli - jednak jsme se přestěhovali do neznáma a vraceli se do jeho rodiště (k našim jsem zajela s dětmi dvakrát do roka), jednak on v místě pracoval, zatímco já za prací dojížděla daleko. A když jsem si našla já přátele, tak on dělal docela zle nebo vykládal, co všechno on jako podnikatel dělá nebo udělá (a já se pak propadala hanbou, protože to byla lež) anebo mé kamarádky se snažil zaměstnat, což párkrát skončilo fiaskem. Takže jsem své přátele moc nezvala a stýkala se víceméně jen s ženami, které potřebovaly pomoc a pro něj nebyly ohrožujícími. Bohužel jsme se rozvedli. On bohužel řadu lidí ovlivnil a zakázal jim se mnou mluvit (buď mi to řekli nebo je prozradily reakce). Na kamarádky, které potřebovaly a potřebují pomoc, nemám sílu, sama se zvedám z prachu. Je mi 55 a těžko se mi tu další známí nalézají - asi víte, jak složité to má rozvedená žena na malém městě. Seznamka je jedno velké neštěstí. Kde hledat nové známé? Nechci život pověsit na hřebík. Děkuji
Jarka
osamělost
Zdravím, můj problém je, že bilancuji. Je mi 32 let a nemám nic. Nemám už několik let partnera (když nepočítám jednu krátkou epizodu kdy jsem si myslela, že by to mohlo vyjít), nemám dítě a o kariéře se v mém případě také nedá mluvit. Sice mám práci ale to je tak všechno co mám. Je mi to moc líto, když vím, že všechny mé bývalé spolužačky jsou vdané a mají děti a já prostě nic. Na partnery jsem nikdy neměla moc štěstí, vždycky na mě šli jen problémoví chlapi a já se jich pokaždé chytila v marné touze po vztahu a potomkovi. Vždycky jsem si říkala, mám času dost, jsem mladá, ten pravý se určitě najde. Jenže když se nic nezměnilo ani po překročení třicítky a chlapi mě pořád přehlíželi jako lán, tak jsem si začala uvědomovat, že čas běží a začíná být opravdu zle. Moc bych chtěla rodinu, dítě. Zkoušela jsem si najít nové záliby, chodit mezi lidi ale ani to nevyšlo. Připadám si prokletá, myslíte, že je možné, že toho pravého nenajdu? Děkuji za odpověď.
Adéla
osamělost
Dobrý den.Nevím jestli je nějaká rada či pomoc na můj problém, ale aspon se rozepíši o tom co mě trápí, jelikož nemám někoho komu bych se odvažoval svěřit.Je mi teprve 25 let a už hodně dlouho trpím osamělostí, která je jako ostrý břit co zajíždí čím dál tím hloubějí.Momentálně to došlo do stádia kdy trpím takovou úzkostí a samotou že je mi s toho doslova zle a zvracím.Vždy jsem byl jiný než ostatní - nezbírám známky,nečtu knížky a nehraji kopanou, místo toho čtu comicsi,zbírám figurky a sošky mých oblíbených postav s filmů,comicsů nebo her a co se nějakých sportovních aktivit týče dělal jsem boj.umění s Katanou.Nikdo nic s toho v mém okolí nedělá a jsem tím pádem vyvrhel, ale nechci se zase měnit jen kvůli ostatním a přestat dělat co mám rád.Bohužel nemám kliku ani na vztahy, a už cca 4 roky se nemohu vůbec seznámit s žádnou dívkou.Samota mě strašně ubijí a poslední dobou pozoruji že se jen sebelituji a nemám o nic zájem.
Dante
osamělost
Dobrý den,trápím se.Trápím se asi celým mím životem.Jsem ze 3 sourozenců kdy jen mě bylo už od peřinky otcem ubližováno kopání,škrcení rány pěstí.Žádné pohlazení žádné obejmutí.V 16ti vyhozená otcem z domu.Vysnila jsem si svou rodinu.Ale ani tady nejsem štastná.Manžel od začátku sobecké povahy především myslí na sebe a svoje potřeby.On pochází taky ze studeně rodiny jak já říkám.Mě zas dělá radost pomoc když to je v mích možnostech.Manžel mi byl před 7lety nevěrný 2měsíční nevěra,ale od té doby jako bych se bála jeho doteků,bojím se obejmutí.Příjde mi to jako nepravda hra na něco co si lidi vysnívají ale ani nevědí co to je láska.Jako by náš vztah umřel ale my jdem stále dál.Nejsem štastná jen jsem chtěla aby mě měl někdo jen rád.Jako by mi to v mém životě nebylo dáno...mít partáka v dobrém i ve zlém.Na manžela se dívám jako na slabocha vše co udělá mi vadí,uvnitř se stále zlobím.Vůbec se v sobě nevyznám.
Smutná
osamělost
Dobrý den,
S manželem jsme spolu 18 let. Máme dvě děti. Navenek vypadá naše manželství jako bezproblémové, ale já se cítím nemilovaná a nespokojená. Manžel odjíždí brzy ráno do práce, z práce jede rovnou za svojí maminkou a vrací se kolem osmé večer. Jde hned spát. Dříve to tak nebylo, ale před pěti lety mu zemřel otec, a tak začal postupně pomáhat své mamince s domem a se zahradou. S tchyní, která je stále vitální, mám dobrý vztah, také se zapojujeme, ale nechci, aby nám to vzalo veškerý volný čas, čas pro nás. Manžel se v tom ale našel. Já se ale najednou cítím na všechno sama. Chybí mi partner, který mi dá pusu na přivítanou, který mě vezme při procházce za ruku, který se mnou probírá všechny radosti a starosti našich dětí. Vše se postupně vytratilo. I sex. Nechybí mu. Chybí mi opora. Mám náročnou práci, starám se o domácnost, o děti, zajíždím pomáhat i mojí mamince, která na tom není zdravotně moc dobře. Děti mi pomáhají. Manžel (45 let) problém nevidí. Co mám dělat? Děkuju.
Anička, 41 let
osamělost
Dobrý den,
je mi 39 let a jsem sama. Mám za sebou 2 delší vztahy. Nerada bych zůstala sama a ráda bych našla fajn člověka pro život. Teď jsem ve fázi, že se ještě vzpamatovávám z posledního vztahu a rozchodu. Nejsem schopná prozatím žádný nový vztah navázat. Nacházím se nyní v ne úplně lehké situaci. Před koronavirem jsem koupila byt a pak kvůli koronaviru přišla o práci (firma dovážela do zahraničí). Nyní jsem v bytě již dva měsíce sama, bez kontaktu s okolím (pouze v kontakt s nejbližší rodinou). Připadám si bezmocná, jsem teď dost uzavřená do sebe. Kvůli tomu, že nemám práci se docela trápím. Rozesílám životopisy a když se povede pozvání na pohovor, tak jdu. Zatím se práci najít nepodařilo (i když mám praxe a školy). Jeden z posledních pohovorů mi dal zabrat, měla jsem pocit, že mě pan majitel při pohovoru slovně ponižuje. Celá situace mi sráží sebevědomí. Nevím si rady. Ráda bych se opět zařadila do normální společnosti a našla si partnera. Bojím se, že nezvládám. Děkuji za rady.
Jana
osamělost
Dobry den, je mi jiz temer padesat let a mam tri deti z toho dve jsou nezletile 12 a 7 let, jsem jiz tretim rokem rozvedena a stale se mi nedari se s nikym seznamit.
Muzi maji zajem pouze o sexualitu.
Velmi si preji vztah a citim se velmi osamela. Nevim co zmenit abych si dokazala partnera najit. Nekdy premyslim jestli je vubec vztah v takove situaci v dnesni dobe mozny.
Ve vztazich kde muzi chteji jen sex a nechteji se mnou zit se citim odmitnuta a zranena. Cvicim a snazim se byt atraktivni lide mi hadaji mladsi vek, ale na to abych si nasla partnera to nestaci.
Dekuji za radu.
Kamila
osamělost
Dobrý den paní doktorko,
trápí mě jedna věc. Je mi přes třicet, jsem svobodná a žiji v zahraničí, ale jezdím do Čech pravidelně každé dva měsíce. Při té příležitosti se vídám s pěti kamarádkami ze střední, které mají rodiny a rozjely se jim kariéry. Já si na nic nestěžuji, naopak jsem nadmíru spokojená, ikdyž žiji velmi skromně. Co mi ale mrzí je, že se mě nikdo nikdy nezeptá, jak se mám nebo jak se mi daří. Přitom já se vždycky každého ptám, ale nikdy to není opětováno. To samé platí pro komunikaci přes sociální sítě. Iniciace je jen z mé strany. Máma říká, že na mě žárlí a automaticky předpokládají, že se mám báječně. Mě to ale beztak mrzí, že i přesto, že s kamarádkami ráda zajdu na víno, i když čas v Čechách doslovala odměřuji, nikdo se mi nezeptá, jak se mám. Nevím, jestli jsem přecitlivělá, ze staré školy nebo to mám hodit za hlavu. Prosím poraďte, děkuji
Helena
osamělost
Dobrý den, chci se zeptat na Váš názor. Je mi 38 let, jsem svobodný a bezdětný, upřímně mám problém najít přítelkyni, natož partnerku. Sexuální život se mi omezil na placené služby a pornografii. Když se zkusím s nějakou slečnou/ženou seznámit, v nejlepším případě to skončí přátelstvím. Nemohu se zbavit dojmu, že není nabídka. Přitom žen v populaci je více než mužů. Je pravda, že v mém věku je to asi o rozvedené s dětmi atd. Do toho se mi moc nechce, nemám příliš zkušeností se svobodnou, natož s cizími dětmi. Nemyslím to ve zlém, moje máma se rozvedla dvakrát, chápu to. Začal jsem si horečně zařizovat život tak, abych se obešel bez druhého člověka, alespoň po finanční stránce. Vzhledem k tomu, jak to vypadá, tak je to docela rozumné a na místě. Moje otázka zní, dělám podle Vašeho názoru, něco špatně? Nebo je to dobou? Já se nedostanu ani na rande. Přiznám se, že se tím snad již ani nechci zaobírat, protože tím ztrácím spoustu času a sráží mi to morálku. Hezký den.
Jára
osamělost
Dobrý den, trápí mě dlouhodobá samota. Bude mi 32 let a posledních několik mých pokusů o vztah skončilo vždy ze strany muže do několika měsíců. Ze začátku obrovské nadšení a "uhánění" ze strany muže, velká aktivita, zájem, plánování budoucnosti. Po několika týdnech ochlazení zájmu, odměřené chování, omezení kontaktu (přes telefon i osobního) a nakonec rozchod. Vždy uvedl důvod není to ono, nemiluju tě, ze začátku to bylo super, ale pak jsme si přestali rozumět. Velice mě to mrzí a každý další rozchod mě trápí čím dál víc. Nevím, jestli přitahuji nevhodné muže nebo jsem nějak divná. Myslím si, že na muže v ničem netlačím, nehrnu se ani ze vztahu do vztahu jen abych s kým měla založit rodinu. Trvalý vztah bych měla ráda, ale na děti se zatím moc necítím, takže v tomto ohledu žádný nátlak z mé strany na muže neprobíhá. Poslední vztah mi skončil před pár dny a ukončila jsem to já, protože jsem už nedokázala snášet ten nezájem až opovržení ze strany partnera. Co mám dělat? Jak to změnit? - otázka upravena poradcem
Kamila
osamělost
Bude Mi 53 let, jsem vdaná 32 let. Třetím rokem mám Parkinsona. Muž mi vždy v nemoci pomohl, ale začal se ke mě chovat jako pacientce a ne jako k ženě. Nyní bych měla zájem i o milování, ale on ne. Vím, že si dopisuje i s nějakými ženami po internetu. Když jsem zkoušela s ním o tom mluvit, tak mi říká ,že to chce svůj čas. Jenže mě velmi chybí mazlení i milování, dokonce jsem si i dopisovala s nějakými muži po internetu, ale nikdy jsem se s žádným mužem fyzicky nesešla V podstatě mám pocit,, že již nežijeme spolu, ale vedle sebe. Začala jsem se věnovat józe, nemoci úspěšně zatím, vzdoruji S tím, že se vrátím pracovat aspoň na poloviční úvazek a učím se mít ráda taková jaká jsem a nečekat na to, až mi to řekne nějaký muž, ale blízkost muže a nemyslím pouze fyzickou stránku mi opravdu chybí. Muži také vyčítám taky to, že přestal mluvit s naší dcerou, která je sice velký bordelář, což vadilo mému muži, ale je třeba velmi laskavá a v mé nemoci m moc pomohla.
Táňa
osamělost
Dobrý den,jsem s manželkou ženatý 33 let. Problémy vždy nějaké byly, ale to se děje teď za poslední asi 3 roky je na mne fakt silná káva. Jsou to závislosti hned dvě. Ta první je mobilní telefon a internet. Manželka celé hodiny brouzdá po internetu a celé hodiny si dokáže psát s dcerou. Slyším jenom počkej D. píše, musím odpovědět. Přijaké koli domluvě mezi máma okamžitě píše dceři. jedemem nakoupit, do sauny na večeři, kterou stejně proesmskukuje.Jsou na sobě nezdravě závislé. Ráno kouká na tel a zděluje mi , že D ještě asi spí. Večer posílají přání na dobrou noc s řadou smajlíků s pusinkami. Přes den tipuji tak 100 sms. Když ve své obraně řeknu, že se cítím hrozně sám, protože duchem je u dcery, tak se naštve a řekne ,že jí bráním ve styku s dětmi. Dcera vdaná 33 l jedno dítě. na dovolenou lítají spolu. Já nemohu ,proto že kouřím. Tvrdí, že je to normální ,když matka z dcerou mají hezký vztah. Já to vidím jinak a ptám se kde je náš vztah, když mne vlastně odmítá, mnohdy ani nevnímá
Oto
osamělost
Rozvedli jsme se a nemám možnost si vydělávat stejné peníze jako ex partner ze zdravotních důvodů Ozz,což zapříčinilo nenávist dětí vůči mé osobě.A jak se mám bránit , když jediné co uznávají jsou peníze!Jak se mám naučit s tímto žít?Starala jsem se o ně, když byli malé ,místo toho,aby pomohli nemocné matce přepočítávají peníze
Jana
osamělost
Mně zemřel manžel před 8 lety, byli jsme spolu 43 let a ta prázdnota která mně provází a ničí, je zoufala a neumím s ní bojovat, léky od psychiatra nezabírají, neumím žít sama. .poraďte jak dál???
Jana
osamělost
Dobrý den, prosím o radu, jak se necítit osaměle. Před 5 lety mě po 18 letech manželství opustil manžel kvůli jiné ženě. Zůstala jsem s dětmi sama.Syn už se osamostatnil a dcera ještě se mnou bydlí, ale už je taky dospělá a má svoje zájmy , povinnosti a přítele.Já si taky našla před 3 lety přítele, ale jsme spolu jen asi jednou do měsíce na prodloužený víkend, protože pracuje v zahraničí a více za mnou jezdit nemůže. cítím se tak pořád sama. Byla jsem zvyklá žít v rodině kde jsem měla manžela děti a celý svůj život jsem se s láskou věnovala jen jim a pak přišel rozpad všeho pro co jsem žila. Teď už i děti mě postupně opouštějí a já i když mám přítele, kterého miluji a on mě taky, tak se cítím pořád strašně sama. Nemám s kým jít ven, do kina, s kým večer ulehat a ráno vstávat, nemá mě kdo pohladit, obejmout. Kolikrát probrečím i celý víkend jak moc se cítím sama. Snažím se to překonávat třeba procházkou s pejskem apod.,ale nic mě nebaví. Nic mě nenaplňuje, protože pořád jsem sama.
Jana
osamělost
dobry den mam takovy dlouhodoby problem.jsme z manzelem uz 20let mame dve deti 12 klucinu a holku18jsem na invalidnim duchode uy mnoho let, mam epilepsii aroztrousenou sklerozu.jsem na invalidnim voziku a jsem 24 hodin ve specialni postelimanzel ma 48let aja 38,byl muj prvni kluk a vzali jsme se.problem jeze manzel se ke mne chova jako doktor k pacientovi,nebo se o mne stara 24 hodin.manzel moc nechce mit semnou sex a ani jine milostne hratky.pusu dostanu mozna jednou tydne a mne chybi laska a nehai kdyz jsem nemocna ,ale srdce a dusi jeste mam. citim se moc sama.jeste je jeden problem jak jsme spolu chodili tak mi vse rikal o svych holkach a milostnych vecech.mnel hodne partnerek asi40 a on byl prvni.mozna si uz uyil v mladi a nini uy nema chut.dvakrat mne podved z mou sestrou ale jinak nez to zni.napsal ji sms na tel ze je krasna ,klidna a ma hezkou postavu ze ji miluje,moje sestra vse rekla nasi rodine a vse se urovnalo,ale ja to mam porad v hlave .dekuji moc za vas cas,dekuji
str
osamělost
tohle když mi napsala jedna známá že čeká mimino,ani sem ji neumela co napsat,zarazilo me to,že se má skvele ,ma přítele mimco na ceste, a já??? nic....utápím se ve smutku z toho..že už mi není 20, a jsem stále u rodiču,sama....a tak moc bych chtěla...jen proste jak píšu,neni pro me lehký si s nekým něco začít,co když se mi vysmeje až zjistí,že jsem pana? bji mse odmitnuti,zklamaní...často brecim i když není důvod...ale kde najit normálního kluka,když nemám ani kam s kým jit, a sama nikam nepujdu..rodiče spíš mamka už je z toho taky nervni že su furt doma a ve svým veku prý nemám žádný cíl..mam jich dost,nemáme dobrý vztah bohužel,ona je taková sobecká,zlá..o me tvrdí věci co nejsou pravdivý,jaká sem...muj cil je ten přítel,bydleni,apod..ale jak píšu mám nejaký blok, neceho se bojim a to me trápí...když jsem byla na silvestra s jednim,tak mi pak napsal že zájem ma,byli jsme po 2 venku, a 2 mesice se mi už neozval,tak co to je za chování...?:( co delat,jak se netrápit už,jak toprekonat
Romana