Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| osamělost| problematické vztahy s rodiči| problém se sebedůvěrou| sexualita| perspektiva mimomanželského vztahu| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| první láska| agresivita a vztah| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| prevence problémů ve vztahu| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| ženské přátelství| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| podezření na vedlejší vztah| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

vztahy na pracovišti
Dobrý den,potřebuji poradit. V 58 letech dostala vedoucí prodejny oděvů výpověd.Já ve svých 42 letech nastoupila na její místo. Od té doby nemám klid.Útočí na mě SMSkama, pomlouváním u zaměstnanců v době, kdy tam nejsem aopd.Vždy je týden dva klid, asi nabírá inspiraci a pak opět. Chodí do prodejny předvádí hysterické záchvaty,lže o mé rodině, kterou nezná a nikdy neviděla.Od její výpovědi jsme měli kontrolu na udání z finančního, živnostenského a dokonce stavebního úřadu.Od zaměstnanců mám zatím podporu, jelikož jí znají a ví, že její povaha je nepřející a zlá.Rozešla se dokonce se svou matkou i synem.Jenže já už nevím, jak se bránit. Na soudní zákaz to není, hovory nemám nahrané a sms píše a formuluje tak aby urážela, ale nic proti zákonu.Už to trvá půl roku a horší se to.
Silvie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Silvie. Nezbývá vám nic jiného, než její zoufalé invektivy vůči vám přijmout jako realitu a shovívavě se usmívat. Ta žena je  zhrzená, nešťastná, mstí se. Má problémy i v osobním životě, jak říkáte. Nechte její urážky po sobě stékat jako kapky deště po okenním sklu a neberte si je vážně. Ona se vám mstí za svou nespokojenost. Nedopřejte jí, aby se jí to povedlo, to bY vás byla škoda, ne? :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den,
nastoupila jsem do nového zaměstnání. Jsem tam cca 14 dní a 14 dní na školení.. Takže na pracivišti jen 14 dní. Chci se zeptat, kolegině mi řekla, že mě nechá již příští týden na pracovišti samotnou, že si vezmě dovolenou. Mohu zůstat po tak krátké době na pracovišti, které se teprve učím ( ČEZ) sama? děkuji za Vaši odp.
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Nebojte se toho, to je to hlavní. Věřte tomu, že to zvládnete, a pokud ne vše, určitě vás v tom ostatní nenechají. Hlavně žádné strachy - dáte to, a nejde o život :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den,
Pracuji ve firmě 12 let. Když jsem nastoupila po mateřské na původní pozici, byla jsem plná elánu, nastavila projekt, se kterým se pracuje dodnes. Tehdy za mnou přišel vedoucí oddělení, že by mě potřeboval na jiném místě. Přikývla jsem – ani by mne nenapadlo odmítat. Naopak – ještě jsem byla ráda, že si mne firma žádá i jinde (jak naivní!). Na moje místo nastoupila – jak se po čase ukázalo - jeho známá a už se pěkně veze na vymyšleném. Na mém novém pracovišti jsem až tak spokojena nebyla, ale s mým elánem a drivem jsem se rychle zapracovala. Měla problém s kolegyní, se kterou jsem se ocitla v kanceláři - ve stejném věku, ale nepřátelskou a nepřístupnou. Kvůli ní jsem absolvovala několik hodin u psychologa, posléze i alternativní léčbu. Zapracovala jsem na sobě (mimochodem ona se nikterak nezměnila) a naučila jsem se s ní vycházet. Byla jsem oslovena vedením a opět jsem se angažovala na novém projektu, který se před časem uvedl do chodu a zase usnadňuje práci. Kolegové z jiných oddělení se obvykle obracejí na mne. Zatímco s kolegyní – ledovou královnou - nikdo nechtěl spolupracovat. Minulý měsíc odcházel vedoucí do penze a řešila se náhrada za něho. Vyhrála kolegyně!!! Diplomaticky řečeno – prý je pečlivější (skutečností je – její otec je bývalý kolega ředitele). Dostala jsem stovky sms, od kolegů, ale i zákazníků, že je to nespravedlivé…. já jsem ta, která vymýšlí, realizuje a kolegyně se zase poveze na vymyšleném – jako před lety???
Tak prosím mě řekněte, kde je chyba. Co dělám špatně - pozitivně myslím, žádné kdyby, nesedím nečekám…. ale smetanu slízne někdo, kdo se nezasloužil o žádné zlepšení? Nyní, kdy už mám děti odrostlé a chtěla jsem se profesně posunout, se mi nezadařilo a bohužel moc postupových míst zde není. Jsem bez nálady, bez chuti ráno vstávat… Nejraději bych dala výpověď. (Ale má smysl zase někde začínat, abych po čase zase zjistila, že stačí mít vlivného tatínka ?). Poraďte, jak se mám chovat, abych nebyla jen „ta na práci“. Děkuji Hedvika

- otázka upravena poradcem
Hedvika
PhDr. Jitka Douchová
Milá Hedviko. Jste výkonově zaměřená, ambiciózní a chytrá. To je leckdy pro post vedoucího až nebezpečné. Ve volbě šéfa se leckdy preferuje nejen ten, kdo má nějakého známého, ale i ten, který tolik nevyčnívá. Ale interpersonální vztahY na vašem pracovišti neznám, nemohu takto na dálku posoudit, v čem je problém. Neznám vaši osobnost. Velmi bych vám doporučila opět navštívit vašeho původního psychologa, který už toho o vás dost ví, a probírat to s ním :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den paní doktorko,
nastoupila jsem do zaměstnání administrativní práce, šéf jezdí jen 2x do měsíce. Kolegyně je o 10 let mladší je ji 32 a zaučuje mě. Všechno si píšu, jednu věc třeba děláme 1x za měsíc, a když se na něco zeptám za měsíc tak vyhrne vytočeně...to jsme si už jako řikaly neeeeeee, a hodí na mě hrozný ksicht.. Chodí na obědy se svým přítelem co pracuje ve stejným baráku,ale jiná firma. Nikdy mě neřekla, pojď se mnou na oběd nebo s námi, když jich jde víc. Zařídila jsem se tedy sama a chodím na oběd občas také s jinými z jiné firmy v baráku, ale stejně se cítím odstrčená.Vůbec se mě neptá na moji rodinu, moje koníčky, vůbec ji nezajímám a jsem z ní hrozně otrávená, všechny jsou u ní blbý, hloupý, na soudě jsou ženský hloupý no všechny, bůh ví co si myslí o mě.Ona je prostě nejchytřejší vysokoškolačka na světě. Práci se naučím to se nebojím, jsem tam 2 měsíce,ale ta nekomunikace s ní mě trápí. Je hodně náladová. MODLÍM se , aby šla už na mateřskou což ona moc chce, ale doslechla jsem se, že její přítel nechce moc děti a snad prý právě s ní, tak se z toho snad zblázním. V NEDĚLI večer mám už nervy, jak tam s ní ráno budu mlčet, já jsem komunikativní a ráda pracuji,ale začínám tam s ní být nešťastná. Říkám si všude je něco a někdo. nikde to není ideální, ale trápí mě to. Asi má pocit, že ji začíná ujíždět vlak, sama mám 2 děti 20 a 10 holky a nikdy se mě na ně nezeptala ani na rodinu. Nechci ji nic vnucovat, ale nemáme žádné společné témata. Zajímá se jen a jen o sebe a o své přátele, mezi které nikoho nepustí.
Babet
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Babet. Podle mne si budete s kolegyní vytvářet lidský vztah postupně a vaší kolegyni to bude nějakou dobu trvat. Pocit odstrčenosti je velmi nepříjemný, rozumím vám. Ale ne všichni lidi si sednou hned. Ženský kolektiv je extra specifický a náročný. Už se ve vás vůči ní vytváří postupně alergie, i když toužíte po sblížení a normálním kolegiálním vztahu. Nezabývejte se tolik jí, stejně vám to nebude nic moc platné. Spíš se věnujte sama sobě, vytvořte si asertivní, neboli vlídnou a slušnou, obranu. Nechtějte se vmezeřit do okruhu jejích přátel, stejně by vás tam v nynější fázi nevpustila. Ale ani vůči ní nezatrpkněte, to by pro vás muselo být opravdu pak celé hodně nepříjemné. Pokud nebudete mít od ní žádné očekávání na konverzaci, bude vám lépe :-)
vztahy na pracovišti
Paní doktorko, budu mít dotaz z práce. vybral si mne nadřízený do středněmanažerské pozice. Byla jsem ráda, i když naslibované před nástupem nakonec nedodržel - výše platu, možnost práce z domova, flexibilní pracovní doba. Ale budiž. Jenže tým lidí v terénu je takzvaně zpovykaný, můžeš si dovolit vše, včetně nerespektování termínů a předpisů. Když na to poukážu, je mi nadřízeným řečeno, že lidi v terénu nezajímají "naše" předpisy a že je tím nemám obtěžovat. Jenže když třeba ten člověk pošle něco o týden později, já musím vše předělávat, vše se zpožďuje, procesy schvaluje dalších asi šest lidí, je to problém. Čili na lidi v terénu najednou oproti jejich zvyklostem (předpisy jsou nové) tlačím, oni jsou naštvaní, ale neřeknou to mně, ale zavolají mému nadřízenému a ten mne kárá. A ještě se mi chlubí tím, že lidi mají možnost přímé linky k němu na stůl. Je to takový pokřivený systém, který nechce nadřízený z nějakého důvodu řešit (asi aby byl oblíbený, což zatím je a dělá mu to dobře), ale který vnáší konflikty do spolupráce. Co byste mi poradila? nechci se s lidmi hádat, naopak, ale třeba to, že podřízený nepřijde na nějakou aktivitu, kterou má nařízenou, způsobuje problémy, ale nikdo to neřeší. Moc děkuji. - otázka upravena poradcem
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivo. Jestli tomu dobře rozumím, byla jste přijata na pozici manažerky kvality, nebo něco podobného? Je to velmi nevděčná pozice, protože vy jste pro lidi z terénu úřednice vyžadující plnění nových a nových směrnic, zatímco oni dělají terénní práci, která jim dává smysl. Bariéra neporozumění pak musí být zákonitě na obou stranách. Vám komplikují práci, vy jim jejich. Ale to není váš problém, je to problém systému. Chtělo by to svolat nějaký kulatý stůl, kde byste si všichni řekli, co potřebujete navzájem pro dobré podmínky spolupráce. A vy byste měla komunikovat se svým šéfem tak, abyste stáli při sobě, ale zároveň v tom nebyl žádný tlak :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, poprosím o radu jak se zachovat v situaci, když se vás někdo rázně zeptá, proč jste udělala to, co jste udělala. Vy jste v situaci, kdy je vám to nepříjemné se o tom takto bavit a navíc si myslíte, že není důvod se o tom bavit například s kolegyní na stejné pozici v práci a s klidem jí to oznámíte. Kolegyně přesto chce pokračovat ve výslechu, jak ji odpovědět, aby už neotravovala a přitom aby nebyla nafučená, protože nedostala odpověď na svoji otázku? Mám zkušenost, že když ta kolegyně nedostane odpověď, vrací mi to tak, že strhne s sebou i ostatní z gangu matek s malými dětmi, které u nás na pracovišti drží pospolu a využívají svoji převahu tím, že vás odstřihnou z kolektivu. K tomu směřuje i další otázka - když tedy potom nezapadáte do kolektivu, co dělat, podřídit se jim a nebýt sama sebou?
Děkuji moc.
Manka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Manko. Potřebovala bych konkrétní příklady v konkrétním vztahovém kontextu na pracovišti, abych mohla kvalifikovaně reagovat. Ale jestliže se kolegyně na stejné pozici zeptá rázně, jak říkáte, předpokládám, že z ní cítíte neoprávněnou agresivitu a vlastně útok na svou osobu. Odpověděla bych na útok s laskavým úsměvem, ale neoblomnou odpovědí, která je vám vlastní. Jenže některé věci si mezi sebou jakožto kolegové vysvětlujeme, v rámci týmové spolupráce, takže nevím, ten kontext mi opravdu schází.Co se týče pozice v kolektivu celkově, myslím, že jde být sám sebou, ale zároveň do kolektivu zapadat...
vztahy na pracovišti
Dobrý den prosim o radu jak spolupracovat s paní která dává dosti lidem na jevo svou nadřazenost.Přitom se vi že z druhého provozu kde pracovala tato dotyčná tak tam lidi sepisovali petici a někteří i podali výpověď.Na našem úseku se z prvu chovala velmi přátelsky ale po určité době co se ji podařilo dosahnout zastupce vedouciho to mnohým dává pocítit.Dosti často se stává že nam zapře to co nám řekla.Sama po nás vyžaduje podpis ke každé ní předané informaci.Pokud ji však řekneme něco co se ji nelibi tak hned je v opozici.A pokud se to řeši s jejím nadřezeným tak se před nim chova velmi zkroušene slizičky na krajičku,který jí vše uvěří.Poradíte mě prosím jak v takovém případě postupovat jak se branit?Děkuji Mia
Mia
PhDr. Jitka Douchová
Mio, nevycházejte z toho, co se ví z druhého provozu,plno věcí mohou být pomluvy. Vycházejte z vlastních zkušeností na vašem úseku. Nevím, nerozumím tomu, co konkrétně vám, druhým, dává pocítit z pozice nadřízené. Jestliže zavedla podpisy na každou předanou informaci od ní, pak jsou další informace od ní podávané ústně nepodstatné. Sama si zavedla svůj systém zabezpečení, takže ten je platný. Pokud je někdo z vás vůči ní kritický,ona přechází do opozice. Záleží vždy na formě komunikace na obou stranách, neboli, jak je jí nesouhlas podáván. Je s ní bezpochyby těžké vyjít, ale je třeba dohodnout konstruktivně to, že nesouhlas kohokoli z vás budete dávat též písemnou formou. Já myslím, že ta žena nemá moc šťastný život, je zranitelná, sama se svou pozicí zápasí, o to větší pak používá moc. Buďte k ní dál přátelští a v přátelské formě se snažte obě strany dohodnout, jak podobné kolize řešit.
vztahy na pracovišti
Dobrý den, jsem zaměstnaná u zahraniční firmy, jejímž českým jednatelem je, slušně řečeno, arogantní nevychovanec ve věku 45 let. Vejde do kanceláře bez zaklepání a bez pozdravu. Místo spojek a předložek používá v hovoru s ostatními výrazivo ze 4. cenové skupiny (a vůl to není, to je příliš slušné slovo), každému na potkání tyká, v hovoru se ženami používá dvojsmysly a rádoby vtipně je oslovuje "soudružky". Neumí mluvit klidně, zásadně na každého zvyšuje hlas a vždy shazuje práci druhých. Nikdo mu nic neřekne ze strachu, aby se nedostal na jeho "černou listinu". Bohužel má v rukou tu moc rozhodovat o platu všech ostatních i o jejich případném "dobrovolném" odchodu. Já jsem zatím za celé roky u firmy neměla s jednatelem žádné společné pracovní projekty, takže se mi jeho vulgární výlevy i jeho osoba jako taková, vyhýbaly. Nyní se to ale má změnit a já opravdu nejsem na takový druh komunikace a jednání zvědavá. Poradíte mi prosím, jak se takovému nevychování dá bránit? Moc děkuji. - otázka upravena poradcem
Ája
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ájo. Primitivní je asi v jednání, ale patrně to úplný blb nebude, co se schopností týče, protože by nemohl být v pozici jednatele. Snažila bych se na vašem místě soustředit při jednání s ním na jeho kladné stránky, aby se vám nezvedal žaludek z toho, když s ním budete mluvit a spolupracovat. Ať s vámi bude jednat jakkoli, vy zachovejte dekórum a úroveň. Pokud vstoupí do kanceláře bez zaklepání a přistoupí k vám s halasným "čau soudružko", udiveně se na něj podívejte, poznamenejte něco na téma, že jste si ani nevšimla, že klepal, vykejte mu a zdvořile se ho zeptejte na téma, s nímž přichází. Postupně si ho určitě vychováte a on k vám bude mít respekt, což je váš cíl :-)))
vztahy na pracovišti
Paní doktorko, chtěla bych se Vás zeptat, co dělat. Mám podobný problém jak v práci, tak s příbuzným. Nastoupila jsem do nové práce, vybral si mne nový šéf. Bohužel se objevil podřízený kolega, který měl zřejmě ambice na moje místo. takže mi dělá problémy. Donáší na mě, dělá v kolektivu rozkoly, co není psáno, zapírá. Naučila jsem se sice vše psát mailem, ale on se zase vzteká, že si kryju záda. A že prý stačí zvednout telefon a zavolat. Totéž mi začal říkat i šéf. jenže když jsem to udělala, neměla jsem důkaz, že se dozvěděl důležitou věc a zase všechno zapřel. A podobné je to s jedním příbuzným. měl platit nějaké peníze, probíhala mailová komunikace, protože domluvy jsou s ním velice obtížné. celá věc se dostala k soudu a opět totéž - ač řadu informací měl již rok a déle (netušil, že jsme maily jako důkazy dali k soudu), vše zapřel a tvrdil, že by bývalo stačilo zvednout telefon. nestačilo, to ví i náš právník. jenže on tuto lež rozhlašuje i po rodině a přátelích. A zase jsem špatná já. Co dělat? Jak se bránit tomuto nařčení, že problém je u mne? Děkuji.
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Zuzano, přijde mi to jako docela jednoduché - zvedněte telefon a vše sdělte, společně s tím, že to posíláte do mailu :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, začínám být úplně vedle ze svého kolegy. Je starší o 12 let, ženatý, dvě děti. Já žiji osm let s přítelem, kterého jsem nikdy nepodvedla. Na pracovišti s kolegou flirtujeme a poslední dobou to začíná být opravdu na hranici, začíná mít sexuální náržky, ale mně to samozřejmě lichotí. Moje pracovní smlouva končí akorát v létě a čím víc se muj pracovní poměr krátí, tím víc je naše flirtování intenzivnější. Přestože si ho velmi po pracovní stránce vážím, hrozně mě jako muž přitahuje. Zamilovaná ale rozhodně nejsem. Nevím, jak se tohle vyvine, mám chuť tomu podlehnout, ale nevím, jestli to za to stojí. Ani vlastně nevím, jak to má on, jestli by do něčeho taky šel nebo jestli je to z jeho strany jenom sranda, kterou si lichotí vlastní ego. Myslím na sex s ním dost často a odehrávají se ve mně velmi rozporuplné pocity. Poradíte mi jak získat trochu střízlivější pohled na věc?
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Myslím si, že koketování s představami o sexu je dobrý adrenalin, ale zůstala bych na vašem místě u toho lechtivého flirtu. Ten je fajn, můžete si to užít, jinak ve vás obou chtivě řádí feromony, ale nemá cenu bořit cokoliv, co máte každý z vás vybudované. Mohla by to být časovaná bomba...
vztahy na pracovišti
Dobrý den.
Mám kolegu. Známe se 4 roky. Od začátku seznámení jsme měli kamarádský vztah. Smáli jsme se stejným věcem, rozuměli jsme si. Po asi 2 měsících mi řekl, že je gay. Bylo to v pohodě. Tušila jsem to, a tak to nebylo žádné překvapení. Kamarádství pokračovalo. Seznámila jsem se i z jeho přítelem. V práci jsem se mu snažila pomáhat pracuji jako asistentka. Dělala jsem i úkoly na víc, za kolegy, kteří nestíhali, vždy jsem byla ochotná pomoci jak v práci tak v soukromí ( i to jsme spolu řešili). Vždy se na mě mohl spolehnout. Asi před 10 měsíci jsem se dozvěděla, že mě tento kolega začal pomlouvat. Začal mě urážet a ponižovat. Žádný konflikt jsme spolu neměli. Několikrát jsem se s ním snažila promluvit, proč se tak chová, jestli jsem mu něco udělala. Vždy mi odpověděl, že jsem mu nic neudělala a že se bude chovat jak bude chtít. Odmítá mi cokoliv vysvětlit. Velmi se tím trápím a nevím jak se k němu mám zachovat. Moc děkuji za odpověď.
Myš
PhDr. Jitka Douchová
Přeji vám hezký den. Opravdu si připadáte jako Myš? To by byla škoda. Přemýšlejte nad tím, proč v práci pomáháte všem nad rámec svých povinností, i když  se vám to nakonec nevyplatí a nemusí se vám to vracet tak, jak byste si přála. Naopak můžete být pracovně zneužívána druhými, aniž by za tím stálo jejich ocenění. Velmi bych vám doporučovala individuální psychoterapii, abyste si mohla najít sebe samu - jaká jste, kdo jste, proč jste právě taková, co z toho máte na sobě ráda, co byste si na sobě přála změnit :-) Hodně štěstí!
vztahy na pracovišti
Prosím o radu ohledně vztahů, které teď nacházím na pracovišti. Je mi 40, mám manžela, 5ti letou holčičku a nikdy jsem se ve svých vztazích nechovala promiskuitně. Partnera jsem hledala vždy mezi nezadanými s vyřešenou minulostí a čistým štítem. Jsem docela v šoku ze zjištění, že jsou na pracovišti zavedené sexuální aktivity. s 20ti letou uklízečkou zřejmě někde na záchodkách. Jde o chlapy o 10-20 let mladší, někteří mají doma rodiny. Byla jsem svědkem různých poznámek, náznaků, flirtování dotyčných přímo při práci. Na chodbách vidíte jak se upravují, vydýchávají..
Nevím, nikdy dříve jsem něčemu takovému nepřihlížela. Způsobuje to, že nemám ani ten nejmenší zájem tyhle kolegy vůbec pozdravit natož s nima o čemkoli mluvit. Tohle přejít neumím. Je to pro mě velké a bolestné zklamání z reality takové jaká je.. Nemám na to buňky ani žaludek, ale potřebuji to ustát. Práce mi zatím jinak vyhovuje a nemám důvod jí měnit.
Děkuji Vám.

Nikol
Nikol
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Nikol. Jste prostě konfrontovaná realitou na pracovišti, ne všude je to stejné. Ale vás vaše práce naplňuje, máte šťastné manželství, jak říkáte, milovanou  dceru. Co může mít člověk v životě víc, než kvalitní partnerský vztah, dítě, hezkou práci, která je seberealizací, přátele a zajímavé zájmy ve svém volném čase? Vypadá to, že toto vše máte, tak proč se máte zatěžovat tím, co pohoršuje vaše etické cítění? Berte to jako součást života některých lidí, zkuste být tolerantní, každý jsme přece jiný :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, před Vánoci se mi stala nepříjemná věc. Dozvěděla jsem se, že kolegyně z bývalé práce, kterou jsem měla při škole, mě pomluvila u šéfky (vymyslela si na mě a na mou pracovní morálku, co mohla, protože cítila, že její pozice ve firmě může být ohrožena, navíc jsem zjistila, že je vysazená na mladé slečny s vš vzděláním) a šéfka se se mnou rozloučila právě z toho důvodu, že jí vše uvěřila, ačkoli nic z toho nebyla pravda. Mrzelo mě už to, že mě bezdůvodně z práce ,,vyštípala", natož to, že si o mně vymýšlela takové věci, které neváhá vytrubovat dál. Mrzí mě, že mám teď v okolí takovou pověst. Dá se proti tomu bojovat? Bojím se, aby mě to nepoškodilo, až si budu hledat práci. Je třeba vhodné vyřadit si tuhle prac. zkušenost ze životopisu? Díky - otázka upravena poradcem
Blanka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Blanko. Pak máte špatnou zkušenost i se svou šéfkou, jestliže podniká radikální kroky na základě pomluv a ne na základě výsledků vaší reálné práce. Ale jak jste se dozvěděla,, že za vším stojí politika vaší kolegyně z bývalé práce? Mohla jste se hájit, pokud jste znala zdroj překroucených mylných informací. Je to negativní zkušenost, to určitě, ale jistě nebude problém nalézt jinou práci, odpovídající vašemu vzdělání a kvalifikaci. Ale na vašem místě bych si to s vaší nadřízenou v klidu vykomunikovala.
vztahy na pracovišti
Dobrý den paní doktorko co mám dělat,když můj vedoucí přidává víc a víc práce vozí se po mě i po mém kolegovi. Je to už neudržitelné a začínám mít vážné zdravotní problémy. Jsem bezradný. Poradíte mi?
Pavel
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Pavle. Je výhoda, že v tom nejste sám, ale týká se to i kolegy. To znamená, že nejde o osobní útoky a nesympatie šéfa adresně vůči vám. Existuje ale pracovní smlouva a vaše práva obhajovat je v rámci asertivní komunikace s vaším vedoucím. Moc toho nevím, tak vám toho ani moc neporadím, ale běžte do pevných pozic s vaším kolegou :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, začala jsem mít velké problémy v práci. Napřed to byly zdravotní problémy, které vyústily v to, že jsem se setkala s nepochopením jak u některých kolegyň, tak i u nadřízených. Jedna kolegyně o mně vykládá, že se flákám a narušuji jim systém, což vůbec není pravda. Klidně to řekne i před vedoucí a ta, místo, aby to řešila se mě snaží utvrdit v názoru, že všechno, co slyším si jen vymýšlím, druhá šéfová mi řekla, že jsem nemocná a dokonce se tam o mně šíří, že beru prášky. Už toho mám všeho plné zuby, nevím, kdy jsem se naposled v klidu vyspala celou noc, bylo mi zle od žaludku a některé dny na tom nejsem dobře psychicky, protože na mě všechno padá. Kolikrát si kladu otázku, jestli vůbec můžu dýchat, jestli mám na to vůbec nějaké právo. Rozhodla jsem se, že si najdu jinou práci, ale rodičům se to moc nelíbí. Jenže dokdy mi hodlají řídit život? Kdy budu moc dělat konečně to, co chci já, když už je mi 27? Až mi bude 50? Nehodlám ustoupit, odejdu odtud ( z práce). Je to správné?
Mili
PhDr. Jitka Douchová
Mili, rodiče mohou dospělé 27leté ženě řídit život jen tehdy, dokud jim to ona dovolí. Vy jste teď ve svých reakcích jako malá zoufalá holka a moc dospělosti v tom není. Myslím, že byste zcela vážně potřebovala pomoc psychologa, a to co nejdříve, abyste s ním své pocity rozebrala věcně, s jeho odstupem a profesionalitou. Je toho na vás moc, jste ve stresu a tak, jak se na vás vše valí, a připadáte si v tom všem sama, tak psychosomatizujete - bolí vás žaludek, trpíte nespavostí. Aby ne, je toho na vás moc. Ale odborná pomoc vám uleví, věřte.
vztahy na pracovišti
Dobry den pani Douchova, pred casem jsem Vam posilala dotaz, co delat s kolegou parazitujicim na me praci. Moc Vam dekuji za odpoved - knizku Asertivitou proti stresu jsem si poridila a je vyborna. Doufam, ze i s jeji pomoci se mi podari podobne situace v budoucnu lepe zvladat.
Ptala jste se, co by napsal kolega na tema nasi spoluprace. Vite, pred tydnem jsem se dozvedela (svet je maly), ze se s nim v minule praci rozloucili, protoze na pozici manazera nestacil. On se ted proste snazi prezit za kazdou cenu, jak (ne)umi.
Mimochodem ja jsem uz mesic na jinem projektu s jinymi lidmi. Pomohl mi nejvyssi nadrizeny, u ktereho jsem si byla promluvit. Bozi mlyny melou...a me se moc ulevilo a zase poznavam sama sebe.
Moc dekuji za Vasi poradnu. Preji Vam i dalsim ctenarkam Vasi poradny prijemne svatky a do noveho roku vse dobre.
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Petro, tak to velmi děkuji za zpětnou vazbu vývoje událostí, jsem ráda, že se již cítíte mnohem lépe a vývoj v práci šel tak, jak má :-)Také vám přeji pozitivní rok 17 a moc vám děkuji za ocenění mé práce na mé poradně.Vždy mě to moc potěší, když vím, že ve chvílích volna dělám něco, co je užitečné. A že toho volna mám málo. Děkuji :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, v době Adventu by měli být lidé k sobě "dobří", ale často opak je pravdou. Dnes mě ve škole slovně napadla kolegyně před dětmi, aniž bych já řekla slovo (křičela na mě vypadni..). Okamžitě to věděli ostatní žáci, kteří její chování okomentovali slovy: ..ona na nás tak křičí stále...Opravdu nevím, jak se mám zachovat, jak situaci uklidnit, jak se chovat zítra ? Kolegyně se evidentně neumí ovládat, co má za problémy nevím. Její útok byl zcela zbytečný, blíže spolu nespolupracujeme, dneska ona pískala vybíjenou a já jen fandila svým žákům. Děkuji za odpověď. - otázka upravena poradcem
marie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, marie. Vycházejte z toho, co píšete - kolegyně se "evidentně neumí ovládat, co má za problémy, nevím..."Znamená to, že to nemá řešení na rovině konstruktivního rozboru situace. Buďte ráda, že spolu blíže nespolupracujete, to byste to opravdu řešit musela, takhle jen víte, že má problémy a že si nebudete její případné následné útoky brát osobně.
vztahy na pracovišti
Dobrý den, nevím si rady. V práci při hodnocení mé práce mi šéf řekl, že mi vytýká, že nedělám strategii pro jednu oblast. za pomoci známých z oboru jsem přišla asi se dvěma návrhy, ale všechny smetl ze stolu, že tak se to dělat nebude. Při dalším vytýkání jsem mu řekla, ať mi poradí, že vůbec nevím. Na to odpověděl, že když nevím, tak tam nemám co dělat. Zoufalá jsem se šla ptát služebně starší kolegyně, která říkala, že by vůbec nevěděla, co dělat, protože řešení neexistuje. To šéf i v jedné slabé chvilce připustil. Pak ale zase vjel do svých kolejí - práci v dané oblasti dělám podle něj špatně, ale v čem konkrétně, to mi říct nechce. Už nevím, co a jak dál, nechci přijít o práci. Už se ho bojím i znovu zeptat. proto bych Vás chtěla poprosit o radu.
Olina
PhDr. Jitka Douchová
Vložila jste do mě důvěru, Olino, ale nevím, jestli vám můžu dát nějaký tip na řešení. Vypadá to, že tam budou asi i další věci, v osobní rovině, které šéfovi vadí. Nic jiného než dotazovací asertivní otázky, které jsou jasné, věcné, konstruktivní z vaší strany, po ruce nemám.
vztahy na pracovišti
Dobrý den, nevadí že bude z práce? Nastoupila jsem na nové místo, šéf si mě vybral mimo výběrové řízení na základě doporučení. Měla bych mít radost, jenže po pár týdnech se v jeho přítomnosti cítím nedobře (neumím to popsat, cítím takové napětí) - on v minulosti v předchozích zaměstnáních měl milenky, trochu se bojím, že bych měla hrát tuto roli. Navíc - kolegové nedodržují pracovní předpisy, a to jak ty nové (o některých snad ani nevědí), tak i ty staré. Šéf o tom ví, ale dělá, že nic. A já jsem jak v želízkách - když ty předpisy obejdu, bude průšvih, když je chci dodržovat, dotýká se to určitého pohodlí těch kolegů (i nepřímo podřízených), oni se vztekají a chodí na mne otevřeně šéfovi žalovat. V pár diskuzích dal najevo, že věří jim, ne mně. Prostě chce mít klid a nechce to řešit. Vůbec nevím, jak to řešit, za práci jsem moc ráda, s šéfem mít poměr nechci a chci dodržovat předpisy, protože může chodit interní kontrola a bude průšvih. Když na to poukazuju, tak mi říkají, že žádná kontrola nepřijde (není pravda), na argumenty nikdo neslyší a navíc mě začali šikanovat - hledají sebemenší chybu - nejhorší je, když se věci řeší telefonem, to lze snadno otočit. začala jsem všechno řešit maily a zase mám od šéfa příkaz nepsat vše do mailů. Už někdy nevím. Děkuji.
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Evo. Tak přemýšlím nad tím, co byste ode mne chtěla slyšet. Na první pohled zpětná vazba z mé strany. Nejdříve si musíte získat sympatie kolegů, než primárně dodržování úředního šimla, což každému leze na nervy. Vy jste se tak trochu ocitla v pozici, která opravdu není populární, jste revizor, svým způsobem. Jste v napětí z dodržování předpisů, i z toho, zda po vás šéf nevyjede. Jste bezpochyby velmi zodpovědná. Ti ostatní můžou být zodpovědní méně, protože na hlídání norem mají vás. Ale tak si jen zkuste uvědomit, že to opravdu populární není. Určitě máte v popisu práce ale i pozitivní věci, ne jen, být manažer kvality s kontrolou milionu předpisů. Buďte lidská, vstřícná, a myslím, že to bude na začátek stačit :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den. Pracuji v kanceláři, kde je nás 10. Jsem tam jediná žena. Už tam jsem rok a půl a vůbec nezapadám. Úplně mě ignorují. Oslovují se navzájem chlapi a hoši. Když něco potřebují, radí se mezi sebou. Občas chodí několik kluků po práci spolu sportovat. Nadhodila jsem, jestli můžu jít s nimi. Řekli, že bychom to mohli zkusit, ale příště šli opět sami. Přitom se všemi vycházím dobře a s nikým nemám problém. Nejdříve jsem tomu dávala čas. Teď to spíše vypadá, že změním práci. Je to škoda. Ta práce mě baví. Ale v takovém kolektivu se nedá dělat. Nikdy v životě jsem neměla problém zapadnout. Jinak mám hodně přátel a celkově mám ráda lidi. Kdyby mi bylo 15, tak jsem dost zoufalá. Takhle nevím. Mám odejít, nebo je to moje chyba a dá se s tím něco dělat? Děkuji
Adel
PhDr. Jitka Douchová
Adel, možná to, že se tam necítíte moc dobře, přispívá i k nějakému napětí, které z vás vyzařuje? Neposoudím to. Ale proč byste odcházela, když vás ta práce baví. Začíná období vánočních firemních večírků, to je příležitost k neformálnímu sblížení se aspoň s několika nebo jedním z nich. Jakmile budete mít sympatie jednoho, bude to postupovat dál celou jejich zajetou partičkou :-) Hodně štěstí :-)
vztahy na pracovišti
A ja uz nevim, jak vydrzet kazdodenni 9-ti hodinovy kontakt s mym kolegou. Jsem nyni velmi negativni, nemuzu ho ani citit, jsem na nej zla a vzdy kdyz rozdeluje ukoly v pomeru 4 (pro me) ku 1 (pro nej), prskam a zcela otevrene se vztekam, ze takhle to delat nebudeme. Vadi mi moje reakce, vadi mi, ze i pres silene pracovni vykony budu mit na konci roku spatne hodnoceni kvuli 'komunikaci' (hodnotit me bude on). A asi nejvice mi vadi, ze zacinam ztracet sama sebe. Mam svoji praci rada a normalne jsem i prijemny a pozitivne naladeny clovek. Ted mam casto spatnou naladu uz kdyz jdu do prace.
Nevite co s tim? Nevite, co mam se sebou delat? Muzete mi doporucit treba nejakou literaturu na sebeovladani? Uz jsem se i zkousela dostat na jiny projekt, ale vypada to, ze se parazita nezbavim. Kdyz to zjistil (ne ode me), tak se hned bezel zeptat, jestli by nemohl byt prerazen take... (cast 3)
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Tak byste se mohli dohodnout nejdříve spolu oba, že vám to spolu nejde, a pak jako jednotný tým nastoupit před vašeho šéfa, že byste chtěli personální změnu. Máte vůči němu velkou averzi, to vám samotné velmi škodí a nevidím - alespoň podle vašeho popisu - že by byla v brzké době šance na zlepšení. Zajímavé by bylo, co by napsal asi on na stejné téma - vaše spolupráce. On z pozice moci využívá vše, co může. Literatura? Asertivitou proti stresu, Ján Praško, vydala Grada
vztahy na pracovišti
Ja jsem bohuzel velmi primy a tvrdohlavy clovek a na tuto situaci reaguji agresi. Pred mou dovolenou si myslel, ze musim udelat vsechno i za cas kdy budu na dovolene. A ja jsem toho uz mela po krk. Zacala jsem vzdorovat - nejprve s usmevem - 'ne, ja uz toho mam na taliri dost, to je ukol pro tebe'. Pozdeji primou agresi, kdy jsem na nej byla hnusna a velmi durazne jsem mu rekla, ze mi vadi, jak se vyhyba praci a ze jsme na projektu pouze dva a ze take neco musi delat. Nabidla jsem mu, ze mu to aspon pomuzu zkontrolovat, pred tim nez odjedu na dovolenou. A jak je kolega nesamostatny, tak to byl asi hlavni duvod, proc nakonec zacal neco delat.
Ted jsem mesic zpet z dovolene a nachazim se ve stejne situaci jako predtim. Promluvila jsem si s nejvyssim nadrizenym a poukazala na situace, kdy to mohl sam videt. Bohuzel mi rekl, ze bude potrebovat vice casu na pozorovani. (cast 2)
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál, ale postupovala jste dobře v tom, že jste si to s ním vyříkala, jen ta agresivita je kontraproduktivní, nejlepší je zůstat věcná. Jste dvoučlenný tým, ten si musíte nejprve utvořit. Vaše nespokojenost, jeho osobnost, to dohromady moc nejde. Pokud máte zůstat spolu, potřebujete se nějak sladit.
vztahy na pracovišti
Dobry den pani Douchova, rada bych se poradila, jak postupovat v me situaci.
Pracuji dlouhodobe na projektu, kde jsme pouze dva. Moje kolegyne odesla na materskou a me byl od cervna pridelen novy kolega - nadrizeny. Od zacatku se mi zdal hodne nesamostatny a jako manazer nezkuseny, ale brala jsem to tak, ze je na projektu novy. A tak jsem mu vse vysvetlila, kdyz nepochopil, ukazala a postupne jsem za nej delala vic a vic. Pak mu skoncila zkusebni lhuta a on se prestal snazit uplne.
Co se ovsem jiz naucil dobre, je mluvit o 'nasi' praci. Pokud obcas potkame jine kolegy z nasi firmy, vzdy jim lici, jak mame hodne prace a jak jsme vytizeni. Stejne tak pred nasim nejvyssim nadrizenym - muj kolega prezentuje 'nasi' praci. Pokud ovsem dostane nejakou otazku, kde si mysli, ze je to potentcialni chyba nebo by muset neco obhajit, vzdy to prehraje na me. Stve me to. (cast 1)
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Tak to vás naprosto chápu, Petro. Než budu reagovat, přejdu na další pokračování vašeho dotazu. Možná, napadá mě, že čím více je nesamostatný a nezkušený, přitom je manažer, tak musí prezentovat výsledky práce vašeho dvoučlenného týmu, aby si upevnil pozici i ego :-)
vztahy na pracovišti
¨snažím se být kamarádská, pomáhat, ale u ní vidím, jak je falešná a snaží se mi uškodit..nechci být za rozvraceče pracovního týmu, mám to tu ráda a do práce se těším, ale kdykoliv jí vidím, nemůžu se nad to povznést. Nevím tedy, jestli to mám řešit přímo s dotyčnou, nebo s Office Manažerkou a lidsky jí poprosit o radu, jak pokračovat, nebo to nechat dál a ignorovat. Mám ale strach, že zkrátka jednoho dne vybuchnu a nerada bych o práci přišla. Děkuji za odpověď.
Žaneta
PhDr. Jitka Douchová
Asi jsem již odpověděla částečně v první části vašeho dotazu. Dokážu se do vaší situace vžít, ale pokud to tam jinak máte ráda a do práce se těšíte, tak super. Na vašem místě bych zatím nic neřešila s kolegy, ji bych ignorovala s úsměvem, a monitorovala si s chladnou hlavou její reakce na vás. Na své reakce si vezměte čas, ji zatím úplně eliminujte. Ale buďte v pohodě i navenek - úsměv, a stačí. Jste její konkurence, takže si to uvědomte takto. Nemá smysl s ní bojovat. Jsem vždy pro asertivní jednání, ale vše má své limity, tady vám asi asertivita nepomůže...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, paní doktorko, ráda bych se s Vámi poradila, jak řešit nepříjemnou pracovní situaci, asi před 3 týdny jsem nastoupila do advokátní firmy. Přesto, že jsem měla počáteční obavy o často zmiňování a aroganci ze strany advokátů a majitelů firmy jsem byla velmi příjemně překvapená lidským přístupem. V žaludku mi ale leží jedna z kolegyň. Neměla jsem z ní dobrý pocit již při posledním kole výběrového řízení, kde s dalšími kolegyněmi příseděla. Byla arogantní, afektovaná, projížděla můj životopis a pálila ne příliš inteligentní otázky. Vše jsem s úsměvem ustála a diplomaticky odpovídala. Již od prvního dne ale neustále chodí okolo mého pracovního místa s otázkami typu: "To víš, ty seš tady na to možná moc překvalifikovaná", "Nemůžeš si sednout v práci s každým", "Ještě Tě to tady baví?".. kontroluje mě, povyšuje se.. Přesto, že jsem o 3 roky mladší než ona, mám širší pracovní praxi, mluvím 6 jazyky, mám VŠ a dobré reference..nemám zapotřebí se jakkoli povyšovat, * POKRAČOVÁNÍ - otázka upravena poradcem
Žaneta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Žaneto. Co kdybyste brala jako příjemně pozitivní prioritu to, že jste jinak ve velmi lidsky příjemném kolektivu lidí ve firmě? V žaludku vám leží ona, vy jí. Prostě jste si nějak nesedly, nejspíš s vámi rivalizuje a zkouší vaši trpělivost z pozice služebně starší kolegyně. Nenechávejte se tím nijak rozhodit, zdvořile a s distancí se na ni usmějte a nijak nereagujte. Myslet si můžete své, ne? :-) Vždyť jste již na pohovorech dokázala být diplomat. Ona vás přeci nerozhodí...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak reagovat na hysterické chování kolegyně z práce. Jakmile se jí něco dotkne, začne sprostě hulákat na celou prodejnu a je jí jedno jestli jsou u toho zákazníci , je to dost nepříjemné. Vím, že je nespokojená se svým rodinným životem, ale
vždycky se to v ní nakupí a pak při maličkosti vybuchne a řve a řve a semele do toho všechno, jaký je vlastně chudák v práci, ale podmínky máme všichni stejné, někdy i mnohem horší než ona. Na svoji žádost dělá jen na částečný úvazek a ani tak se nepřetrhne, nedělá věci navíc, jen to ,co se jí řekne a někdy ani to ne. Děkuji
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Stačí jen, když se od jejího chování budete před zákazníky distancovat. A vy sama za sebe víte, že má kolegyně domácí problémy, a je osobnostně nějak disponovaná, ve stresových situacích oslabená. Berte to tak a ochraňte se do své vlastní bublinky, když začne kolegyně vyvádět :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den.
Pracuji v oblasti financí. Nejsem ve firmě dlouho, ale zklamalo mne ne fér jednání hned při nástupu (plat, doba určitá, smlouva až po školení). Kolektiv nováčky také moc nebere.
Věnovala jsem se teď dva dny zákazníkovi a vše dobře dopadlo a pánovi vše schválili. Protože nemám službu, jen jsem mu s radostí tu zprávu zavolala. Chtěl to dořešit dnes a tak šel za kolegyní z protisměny. Ta pouze vypsala smlouvu a podepsala. Dala jsem jí svá hesla, protože je klient můj. Byla jsem ráda, za ochotu a slíbila jsem jí víno nebo něco dobrého. Ve chvíli, kdy vše bylo hotovo, zatelefonovala mi. Ptala jsem se jestli chce jako poděkování to dobré víno nebo něco jiného (nevím, co má ráda) protože se střídáme. Ona mi řekla, že chce část provize. Připadám si nedobře, ale peníze jí dát nechci. Myslím, že toto je o spolupráci a kolegialitě. Já bych to také udělala bez nároku na odměnu. Vím, že mne budou pomlouvat, ale nechci jim dělat hlupáka. Co si o tom myslíte? Děkuji za odpověď.
Marta
PhDr. Jitka Douchová
Myslím si to samé, Marto, co vy. Zkoušejí vás, respektive si vás oťukává kolegyně. Dávat svá hesla mi nepřijde rozumné, spíš jste měla celý bussines nechat na sobě s tím, že vy klientovi určíte čas, kdy se s ním můžete sejít. Nikdy bych takto neriskovala, že bych předávala někoho, s nímž vše projednávám 2 dny, někomu z protisměny. Kolegyni přineste nějaké víno a příště buďte méně důvěřivá. Dokud kolektiv neznáte, a každého z něj osobně zvlášť, důvěřivost se nevyplácí...
vztahy na pracovišti
Dobrý den,
vážená paní doktorko, mám problém se vztahy na pracovišti. Před třemi lety nastoupila nová kolegyně na moje původní místo. Já byla posunuta na jinou pozici (dnes toho lituji, ale to jsem tehdy nemohla tušit). Zaučila jsem jí, podala pomocnou ruku, ačkoli to v naší firmě není vůbec pravidlem, nicméně jsem všeobecně vstřícná. Bohužel její reakce mě naprosto vyráží dech. První rok se chovala jako největší kamarádka, chodila se mnou na obědy, přijela mě navštívit v době nemoci. Najednou obrátila o 180o a začala na mě osobně útočit, rýpat (přikládám to období, kdy dokončila Bc. a přidali jí plat). Když jsem se jí zeptala, co jsem jí udělala, vyštěkla, že nic. A od té doby má problém mě odpovědět na pozdrav. Doneslo se mi i to, že proti mně štve kolegyně. Poraďte mi laskavě, nejraději bych jí na rovinu řekla, že si nejsem vědoma ničeho, co jsem jí udělala. A druhý problém, který nevím, zda nějak komentovat. Můj nadřízený (vrstevník) si ve 40 letech pořídil 3 dítě. Od doby co paní otěhotněla, mi neustále předhazuje, že by to chtělo 3 dítě… Děti mám dvě, další už mít nechci a hlavně nemůžu. Zatím jeho „vtipkování“ přecházím, ale nestálo by za to, říct mu, že je to v mém věku a s mými potížemi je jeho chování netaktní. Děkuji Jana

Jana
PhDr. Jitka Douchová
Jano, bylo by dobré to probrat s kolegyněmi, oč jde, co ony na to. S touto ženou asi nic nedocílíte na rovinu, má nějaký osobní problém. Dokud vás potřebovala, chovala se přátelsky, ale pak obrátila. Nejspíš v tom hrají roli její osobní problémy a ona se snaží kuklit v agresivitě navenek, aby se tak oproti něčemu chránila. Ale to jen fantazíruji, v čem je konkrétní problém nevím. Jestli vy jej nikde necítíte, pak nezbývá nic jiného, než ji ignorovat také - pokud jste jí již nabídla pomocnou ruku Ale proberte to s ostatními, ne? Chápu, jak je těžké být v kolektivu, kdy někoho chování je nevypočitatelné a nevysvětlené. To jsou problémy ryze ženských pracovišť, bohužel. Co se týče vašeho šéfa a jeho narážek, to neřešte - je to ve vašem pohledu za čarou, ale on to tak asi ani nemyslí. Při nějaké narážce se jen usmějte a řekněte, že jste v životě spokojená tak, jak to máte v rodině uděláno, nekomentujte to dál, jen ho s vlídnou laskavostí odpálkujte :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, mně a mým svobodným a taktéž bezdětným kolegyním bývá v jednom kuse od nadřízených řečeno, že jelikož nemáme děti, tak, že bohužel musíme počítat s tím, že si nemůžeme brát častěji dovolené nebo v případě potřeby odejít dřív z práce. Jedna kolegyně řekla, že jí to připadá, jako diskriminace a že, co kdyby třeba děti mít ani nemohla. Má to prý potom brát jako ponižování ze strany nadřízených? Nechápu, proč se děti u nás v zaměstnání berou, jako ten největší problém. Stačí, když se třeba někdo z nás svobodných jenom prořekne, že má podezření, že je v jiném stavu a hned si vyslechne rozčilené: " A kdo za vás jako má hledat náhradu?" Pardon, ale není náhodou plánování těhotenství pouze věcí ženy a jejího partnera? Nebo to snad musí mít předem odsouhlaseno od zaměstnavatele, je¨stli si vůbec může dovolit otěhotnět nebo ne? Tohle je snad každého soukromá věc, nemyslíte? - otázka upravena poradcem
Marika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mariko. Souhlasím s vámi i s vaším spravedlivým rozhořčením, ale  jako psycholog vám v tom nepomohu. Je třeba asertivně na toto téma s nadřízenými komunikovat a hledat dohodu ohledně možných změn podmínek. Je vás v práci více v podobné situaci, takže by to neměl být problém. Držím palce.
vztahy na pracovišti
(pokračování 2) dalších lidí, kteří se na mě spoléhají. Ale mám strach, že pokud pracovat nebudu, za dva roky si na mě nikdo nevzpomene, a já si budu muset hledat nějakou práci mimo obor. Už teď mám strach, jak to zvládneme, když nám s mou rodičovskou (a to mám tu nejvyšší možnou) znatelně poklesly příjmy. Ne, že bych svou prací nějak šíleně vydělávala. Taky to dělám jednoduše ráda. Chtěli bychom ještě druhé dítě, ale upřímně si to nedokážu představit. Vyčerpávám své baterky, asi mi chybí pud sebezáchovy. Je něco, co můžu udělat, abych se cítila líp?
Diviška
PhDr. Jitka Douchová
Milá Diviško, ano, můžete pro sebe něco udělat. Dopřejte si psychoterapii, abyste v jejím rámci našla důvody vašeho perfekcionalismu. První krok jste již udělala, zastavila jste se i sama u sebe, neřešíte jen dceru a práci, kariéru, ale začínáte přemýšlet nad sebou samou. Budete potřebovat vytvoření žebříčku svých priorit, protože vše na 100% opravdu nezvládnete. Sama si uvědomujete, že hluboce saháte do rezervoáru své energie a svých možností. Tempo budete muset zmírnit kvůli sobě, dceři, kvůli vašemu vztahu s manželem. Já na dálku plno věcí nevím, nemohu vám poradit konkrétně. Tak to pro sebe udělejte - to, že se objednáte k psychologovi :-)
vztahy na pracovišti
(pokračování) Starám se denně o dceru, domácnost, snažím se vařit, když spí, tak čtu a snažím se dohnat úkoly, které jsou zapotřebí do práce. Poslední dobou jsem vyčerpaná. Skoro nespím, protože chodím spát kolem půlnoci, a dcera vstává někdy už v pět hodin. Vím, že se přepínám a jsem perfekcionistka, že bych to celé měla nějak líp vymyslet, ale vlastně moc nevím, co s tím. Teď jsem se dostala do chvíle, kdy vím, že s tím něco udělat musím. Skoro každý den se snažím cvičit, jím rozumně, ale nepravidelně (dcera je vždy na prvním místě), a před týdnem jsem náhodou zjistila, že - ačkoli se mi za posledních pár měsíců zpevnila postava - na kila jsem neshodila od porodu nic (během těhotenství jsem přibrala 10 kg). To je pro mě varovný signál, protože vždy když jsem byla i v minulosti ve stresu, začala jsem přibírat. Pořád přemýšlím, co dělat jinak. Vím, že pokud budu jen doma s dcerou, tak se zblázním. Zároveň je to ale pro mě moc, pracovat na plné obrátky duševně, když na mě odvisí práce
Diviška
PhDr. Jitka Douchová
Hmm, jdu dál...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, paní doktorko! Je mi 30 let, už rok jsem vdaná (manželovi je 33 let) a máme 9 měsíční dceru, se kterou jsem zůstala doma já. Ve vztahu jsem opravdu moc šťastná (nejsme spolu ani dva roky; věci měly velice rychlý spád). Manžel mi pomáhá a vychází vstříc, jak jen může, až mám občas výčitky svědomí. Jde o to, že mám strach, že po rodičovské dovolené nenajdu práci a že moje kariéra, kterou jsem si pečlivě budovala posledních 6 let, vezme za své. Mám vysokou školu a povolání, ve kterém intenzivně pracuji s lidmi a neobejdu se bez známostí. V mém městě je pouze jedno místo, které plně odpovídá mé kvalifikaci, a to je to moje, na které se momentálně vrátit nemůžu (nastoupil nový šéf a dělal by mi ze života peklo) a příští rok mi končí smlouva. Snažím se proto zuby nehty vyvíjet nějakou činnost, abych zůstala v povědomí kolegů. Dokonce jsem teď vzala práci (do října) v Praze, kam musím alespoň jednou týdně dojíždět - jak to jde: o víkendu nebo si manžel vezme den dovolenou.
Diviška
PhDr. Jitka Douchová
Také vám přeji dobrý den, Diviško :-) Zatím netuším, co na mne čeká ve vašich dvou pokračováních, tak jsem slepě zařadila váš dotaz - byť je patrně poněkud mimo mísu, do dané kategorie, a jdu dál :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den i já mám problémy na pracovišti , jsme tam čtyři ženy -vedoucí ,zástup a dvě prodavačky .Shodou okolností jsem se svoji kolegyní přes manžela v příbuzenském svazku a to je kámen úrazu.Pracuji na směně s paní mého věku , která je hrozně falešně milá a kamarádská , ale každého vzápětí pomluví včetně své rodiny , pozve ja například na polévku a když sestra přijde tak mi v práci vykládá jak byla otrávená , že opravdu přišli! Já se snažím moc nemluvit a nevyjadřovat , ale jakmile se k něčemu vyjádřím , co třeba trápí mne v té mé rodině , tak to v zápětí poví druhé kolegyni , která je se mnou v příbuzenském svazku a mám doma vymalováno jsem ta nejzávistivšjší ženská pod sluncem!!!! Takže v práci peklo a doma to odnáším od tchána taky vydatně .Ať mluvím nebo nemluvím vyjde nastejno ostudu mám vždy jistou.Vedoucí nemám zlou, ale bohužel s ní manipulují obě kolegyně ve svůj prospěch.Mám už v hlavě fakt různé myšlenky jak mít klid, fakt nevím jestli jsem taková čúza! Díky zA odpověď
lea
PhDr. Jitka Douchová
Milá leo. Je pro mne překvapující, že se této ženě vůbec otevíráte, co se týče soukromí, když ji máte pod drobnohledem, a víte, že je to falešná drbna. Co se týče vaší rodiny, přátel, a vůbec vašeho osobního života, zamkněte si pusu na klíč. Její pomluvy příliš neposlouchejte, a ke komunikaci, která je v právi nutná, zvlášt mezi ženami, používejte neutrální témata, jako např. recepty, počasí, atd., podle toho, co vás zajímá - důležité je hlavně to, abyste nemlčela, protože byste byla pomluvena jakožto nafrněná...:-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, poslední dobou se mi přestává líbit ( a nejen mně), jak to chodí u nás v práci. Někteří z nás tam totiž nabyly dojmu, že si mohou dělat, co chtějí. Př: Pauza na oběd a svačinu trvá jen půl hodiny, ale některé kolegyně si ji klidně o půl hodiny prodlouží, hodinu o nich nikdo neví, pak se vrátí a ještě si v klidu jdou uvařit kávu a pak se diví, že jsme naštvané. Z práce si jeden den odejde dřív ta, druhý den zase jiná, nikomu nic neřekne, další místo věnování se zákazníkům chodí do práce jenom sbírat drby, teď chce jedna kolegyně dokonce odejít, ale vůbec se neobtěžuje nám o tom říct. Kdy končí atd. Doufáme, že s nástupem nové vedoucí se všechno změní. Pokud ne, nebude odchod z tohoto zaměstnání řešením? Už mě totiž nebaví dělat práci za několik lidí.
Katy
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Katy. Pracovní morálka je vždy věcí šéfa. Vy se pohybujete v ženském kolektivu, pokud tam není pevné vedení,skoro každý toho využívá, poměrně zákonitě. Vy se můžete chovat asertivně a trvat na rozdělení úkolů, příslušícím každé z vás konkrétně. Nemusíte u toho být protivná, jen kategorická. Ale nevím, v jakém oboru pracujete, do jaké míry jste tým žen, kde potřebujete vzájemnou souhru. Odejít jistě můžete, ale mně vždy přijde dobré, nevzdávat se a zkusit vše. Pokud by vás to ale mělo úplně semlít, pak to za to nestojí, život máte jen jeden...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, jsem ve nové práci 2 roky, pracovala jsem jako řadová prodavačka, byla jsem zvolena vedoucí prodejny. pracujeme ve třech, kolegyně A. je ve firmě již 15 let, je v soukromém životě citlivá, hysterická se sklony k zveličování problémů do mega dimenzí/ ale umí prodávat, ted nastoupila nová kolegyně, /ta celou svou kariéru pracovala jako vedoucí prodejny/ je upřímná, prodává dobře, ALE , lehce ovlivnitelná, spykly se spolu s A. a problém je na světě, vše jí najednou vadí, věří hysterce A. lituje jí a není s ní řeč, problém je s tím že obě jako prodavačky potřebuji a jako prodavačky fungují . Jsem prostě v pozici, kdy bohužel prodavačku neseženu, a kdy mi ani jedna povahově nevyhovuje, trápí mě to a neumím si poradit, potřebovala bych třetí pohled :-(
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Tak to vypadá, Lenko, že klíčovou osobou je paní A.Je služebně nejstarší, v prodeji je úspěšná.Je celkem jasné, že má potřebu vám škodit, když jste ji předběhla v kariérním postupu. A nová kolegyně je samozřejmě ovlivnitelná, je tam nová, je bývalá vedoucí a nyní je opět řadovou prodavačkou. Jste v obtížné situaci, ale nesmíte si to připouštět - sázejte na své schopnosti, musíte mít autoritu a opírejte se o to, proč jste byla vybrána jako vedoucí právě vy. Zkuste si to porovnat např. se situací, kdy odejde oblíbený učitel, kterého měli všichni rádi - kolegové i žáci, a nastoupí nový. Má rovněž velmi těžkou pozici na samém začátku, a záleží jen na něm, jak se prosadí. Držím vám palce, at se prosadíte, pokud s někým komunikovat víc lidsky, tak s novou kolegyní, která mezilidské vztahy na pracovišti ještě tolik nezná, teprve se v nich orientuje - proto je také ovlivnitelná...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, máme v kanceláři kolegyni- paní všechno vím, všechno dělám líp, jsem nejlepší. Je to řadová pracovnice, nikoho pod sebou nemá a zasahuje i do práce lidí s jejichž prací nemá nic společného. Každého poučuje, kontroluje, jestli má dost práce a náhodou se nefláká, pokud se jí něco nezdá, nejde přímo za tím člověkem, ale okamžitě běží k vedoucí upozornit na nedostatek práce nebo co by měl dotyčný udělat podle ní. Vzhledem k tomu, že ji vedoucí už zná, mávne rukou, ale fakt už je to otravné. Co je lepší, vyřvat ji nebo ignorovat.
Dana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Dano. V rámci vámi dvěma nabídnutých alternativ řešení bych zvolila jednoznačně tu druhou...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, poslední dobou nám v práci začíná silně vadit chovaní jedné z našich brigádnic. Sice zastane pořádný kus práce, ale nosí se tam, povyšuje se nad ostatními, jí nikdo nesmí vstupovat do hovoru, ale přitom ona sama nám to dělá, buzeruje skladníky a když se s námi baví, zapomíná, s kým mluví. Jsme o hodně starší, než ona, ale ona z nás dělá úplné nuly, protože, když studuje práva, tak je prý někdo. před námi vyloženě šikanuje svoji mladší sestru (18) a vůbec ji to nevadí. V jednom kuse slyšíme, jak ji tituluje slovy: " Ty smrade jeden malej nebo Ty parchante jeden zatracenej!" a staví ji před námi do role já jsem paní a ty jsi moje služka. Holka je potom celý den zakřiknutá, vyklepaná, působí, jako by se neustále něčeho bála. U oběda je to taky hrůza: " To snad nemyslíš vážně, proč mi dáváš menší misku, než sobě a snad to jídlo prvně ohřeješ mně, ne?" slyšíme od ní na účet sestry. Šikanu krýt nebudeme, zvláště na pracovišti. Máme o tom informovat vedoucí? Děkuji - otázka upravena poradcem
Lada
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lado. Zatím bych to neřešila přes vaši vedoucí, mohly byste si to vyřešit mezi sebou, jako kolektivem. Ta slečna je možná v něčem nejistá, snaží se zaujmout. Do jejich vztahů s mladší sestrou nevidíte žádná z kolegyň, příčiny neznáte. Prostě brigádnická slečna je osobnostně problematická, vyvolává nesympatie, tak jí to dejte vlídně najevo - asertivně, v klidu, jí dejte zrcadlo. A stůjte při její sestře. dejte jí podporu. Nejspíš je to tak, že její vlastní nejistota vyvolává potřebu být ofenzívní...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, na mé pracoviště nastoupila nová kolegyně. Naše pracovní náplň je odlišná, máme každá svou kancelář (naštěstí), ale musíme spolu spolupracovat a v nepřítomnosti se základně zastoupit. Kolegyně se chová výrazně sebevědomě a zdá se být „nad věcí“. Vlivem stresu (nemá moc zkušeností s touto prací) se ale často projevuje impulsivitou a překvapivými emocemi (až hysterie, zveličování problémů). Je evidentní, že ráda na sebe upoutává pozornost, chodí nápadně oblečena, na naše pracovní prostředí až výstředně - velké výstřihy, hodně toho namluví, často s dramatickým podtextem, je velmi hlučná, taková herečka. Přijde mi, že má sklony dávat věcem erotické zabarvení.
Pracuji zde řadu let a ráda bych si nastavila nějaké mantinely. Kolegyně vždy přiletí do mé kanceláře jako vítr, hlučně sdělí, co má na srdci (ventiluje své pracovní i nepracovní věci), bez ohledu na moji práci a mne to ruší, až obtěžuje. Podvědomě cítím, že se mne snaží z mé pozice vytlačit, vměšuje se do všeho, do čeho jí nic není. Poradíte?
Marta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marto. Neberte novou kolegyni jako případnou konkurentku, respektujte její styl oblékání -. každý máme právo na svůj vlastní styl, a nenechte se rozrušovat tím, co vás dráždí, zbytečně byste byla ve stresu. Proč máte pocit, že vás ohrožuje? Nemějte ho a zůstaňte naprosto v klidu, což neznamená, že byste měla být rezervovaně nepřátelská. S úsměvem si držte své vlastní mantinely, ale buďte přátelská ( s limity :-) )
vztahy na pracovišti
2.část.
Nicméně, měla jsem pocit, že se lidi v zaměstnání hlídají v komunikaci, že atmosféra neni otevřená. Situace skončila tak, že mi vedení sdělilo, že sice odborně se mnou nemají problém, ale nejsem - podle střípků informací od některých kolegyň - týmový hráč, a proto nebudu v zaměstnání pokračovat. Jak se mám vyhnout do budoucna semknutí ženského pluku? Nepomlouvám, neintrikuji, neodsuzuji. A musím teď najít cestu, jak předejít podobné situaci. Děkuji.
Zničená
PhDr. Jitka Douchová
Hmm, to je pro vás jistě těžké, ale každá zkušenost, i negativní, je v konečném důsledku užitečná. Měla byste ale dostat vysvětlení, v čem se projevila vaše netýmovost, nebyla jste zaučená, vplula jste do sehraného kolektivu žen jako nová a nepřijaly vás ani náhodou s otevřenou náručí. Zkuste si pro sebe uvědomit samé začátky - zda tam ze začátku vzájemné sympatie byly, či nebyly. Zkuste si prostě vše retrospektivně vrátit - ale ne bolestivě, čistě analyticky, rozumově. Vraťte si to jako film. Na druhou stranu pro vás nebude mít smysl, abyste to pitvala příliš podrobně, utopila byste se v tom. Chce to nějaký odstup. Tady jste zažila vlastně trauma, ale do příštího zaměstnání potřebujete jít s psychicky a osobnostně čistým štítem :-) Tak si z toho vezměte jen to, že nejen odbornost je důležitá, že je dobré se orientovat i ve vztazích na pracovišti a zajímat se o druhé, aniž by to muselo být nějak "vlezlé". Vztahy v čistě ženském kolektivu jsou někdy opravdu strašně složité..., je tam hodně emocí a z hlediska práce nepodstatných prvků...Držte se, a nebojte :-)
vztahy na pracovišti
1. den. Dobrý den. Nastoupila jsem nově do práce po mateřské, ale nepovedlo se mi porozuměnt si s několika kolegyněmi. Jedna řadová pracovnice mi několikrát vytknula věci, které nebyly v mé kompetenci, přesto jsem jí slušně odpověděla a poprosila o jiný způsob řešení. To byla lepší zkušenost s ní. Ta horší byla hned ta první, kdy se mnou vůbec o problému nemluvila, jen rovnou napsala vedení. Další kolegyně mě měla zaučit. Ochotně odpověděla na dotaz, sama od sebe mi o běhu zaměstnání a o tom, co se navíc ode mě čeká, nic neřekla. Největší problém vznikl ve chvíli, kdy jsem se jí ptala na průběh nějaké akce, ale odpovězeno mi nebylo mailem, jen na chodbě budovy s hláškou "nestarej se, to organizuji já". Akce měla ze začátku zádrhel, který byl přičten mně. Ještě jedna kolegyně byla od začátku na rady skoupá, proto jsem se po druhém dotazu snažila jí neptat. Dodávám, že kromě těchto kolegyň jsem v tomto zaměstnání potkala dalších šest, s kterými si můžeme povídat i o soukromí bez problémů. - otázka upravena poradcem
Zničená
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, jdu nejdříve na druhou část vašeho vyprávění. Zatím, co mne napadá - zřejmě jste se ocitla v nepřátelském prostředí několika kolegyň buď proto, že s vámi z nějakého důvodu rivalizovaly, a vy jste v tom nevinně, nebo si přály na vaší pozici někoho jiného, než jste vy. Při nástupu do práce je automatické, že nejdříve musíte být zaučena, jestliže jste tým, a to je zodpovědnost šéfa. Ale jdu dál...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, nevím, zda mi dokážete poradit, ale zkusím to. V osobním životě jsem spokojena, ale v profesním životě mě už párkrát zbrzdilo něco, že jsem se neposunula, tak kam jsem si přála a naopak jsem klesla o level níž. Mám totiž 2 problémy v pracovní oblasti 1. jsem vystudovaná matematička – v hlavě analytické myšlení, takže se rovnám kolegům a vyhovuje mi i taková pracovní náplň (to ješitové nesnesou). Po té co jsem pracovala s mužem, jsem byla díky jeho známostem ve vedení s tím, že jsem dobrá posunuta na „lepší“ mezi 3 ženy. Ženské myšlení nechápu, ale snažím se o kamarádský přístup, bohužel – můj druhý problém - jsem hodně atraktivní (nicméně pracuji na sobě), tudíž kolegyně – šedé myši - mě nesnášejí. Když potřebují cokoli poradit, to jsem jim dobrá, ale jinak … kdykoli se mě přihodí něco špatného byť banalita např. oko na punčoše – to si mě vychutnávají. Laskavě mi poraďte, jak se mám vyvarovat pohrdání a jak se chovat. Děkuji Natalie
Natalie
PhDr. Jitka Douchová
Natalie, dobrý den.Myslím, že kdyby psala dotaz některá z vašich kolegyň, napsala by něco o tom, že má problém s nepochopením s kolegyní, která je podle ní namyšlená a přespříliš si fandí,je k ostatním pohrdavá, vyvyšuje se na ostatní, není empatická, atd. Píšete, že nechápete ženské myšlení, ale budiž, snažíte být přátelská. Ale asi si neuvědomujete, že jste příliš jiná, než vaše kolegyně. Jich je víc, takže svou semknutou převahou vůči vám vyhrávají nad vámi. Přišla jste mezi ně jako nová, měly již vytvořenou nějakou rovnováhu sil - i když, i to je otázka. Tři ženy - to je prostor pro různé přetváření koalic dvou proti jedné. Ale teď jsou zatím jednotný blok - proti vám. Bylo by dobré, kdybyste se pokusila ženskému myšlení více rozumět, pokud se tam nechcete cítit tak osamělá. Natalie, já je neobhajuji, jen vám sděluji realitu. Pracovat v ryze ženském kolektivu není jednoduché. Jakmile vybočujete, jste trnem v oku. Je to těžké, ale je to tak. Patřila byste rozhodně spíše do mužského kolektivu. Ale můžete si v rámci vašeho týmu natrénovat nové a jiné způsoby komunikace :-) Držím vám palce.
vztahy na pracovišti
Dobrý den, po prvním nadšení z nové práce začínám mít obavy, že moje sebevědomí pomalu mizí.Nastoupila jsem po paní, která odcházela narychlo, protože se s vedením nedohodla na fin. věcech a oni velmi rychle potřebovali náhradu.Na vysvětlení detailů a zaškolení od bývalé pracovnice nebylo vůbec čas, takže mě hodili do vody a plav. Několik kolegů jsem už znala z jiného zaměstnání,takže bylo fajn nemuset poznávat tolik nových lidí.Ale většina z lidí, se kterými musím nejvíce spolupracovat, jsou kamarádky mé předchůdkyně a já se můžu snažit být ochotná a milá co se dá,ale mám obavu,že pořád jsem srovnávána s předchůdkyní.Pořád zjištuji co všechno pořád ještě nevím,co ona zvládala skvěle, stále se musím na něco ptát a tak ještě dělám občas chyby a zmatky. Takže se bojím, že už ostatním musím lézt na nervy.Raději nechci vědět jak mě hodnotí za mými zády.Někdy mám pocit ,že jsem zmatkař a k ničemu a pro kolektiv v práci v tom srovnání s předchůdkyní zákonitě selhávám. nevím co s tím :/ T.
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Milá Terezo. Vždy jsme srovnáváni s druhými -tehdy, pokud nevneseme nový vzduch a osobitost. A to je jak v rámci partnerských vztahů, tak v rámci vztahů na pracovišti. S tím prostě počítejte, a přestaňte se srovnávat vy s vaší předchůdkyní. Váš strach je také váš nepřítel. Nemůžete umět to, co se někdo jiný učil dlouho. Ale nové oči více vidí. Můžete vnést do vaší práce místo rutiny novou invenci, ale i nový humor, mnoho věcí, které patří jen k vám. Jen se nebát :-) :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, nevím jak vyřešit problém s kolegyní v práci. Již 4nové pracovnice odešly z důvodu jejího chování ještě ve zkušební době ze dne na den. Jakmile někdo nastoupí, je milá, zaučuje, ale to jí vydrží cca měsíc a začne se k nim chovat arogantně, jízlivě, urážlivě až to ta dotyčná vzdá odchodem.Vedoucí jsem vždy sdělila, že příčinou odchodu zaměstnanců byla tato osoba, ale nic to neřešilo a vím, že to řešit s dotyčnou nebude.Před 2měsíci k nám do práce nastoupila má dcera, ačkoliv jsem se právě z tohoto důvodu jejího nástupu obávala. Domnívala jsem se však, že si to k mé dceři nebude dovolat, ale děje se to. Zasáhnout nemohu, protože si podle mého dává pozor, abych u jejího "sekýrování" nebyla. Dceři jsem poradila ať se brání, když ji z něčeho neprávem obviňuje, ale prý se k ní jen otočí a odejde, vůbec ji neposlouchá,ignoruje. Nevím jak to řešit, kvůli příp.dalším novým kolegyním,kvůli dceři, kvůli mně(je mi z toho všeho "zle").děkuji - otázka upravena poradcem
Drazana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Drazano. Je-li to tak, jak popisujete, měla by to řešit především vaše vedoucí. Je s podivem, že na toto místo nastoupila i přeze vše vaše dcera? Ale budiž... Nicméně neustále se opakující odchody nových pracovníků ve zkušební lhůtě o něčem vypovídají. Vaše vedoucí má ve své kompetenci interpersonální problémy řešit...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, snad mi poradíte, ačkoli se můj problém netýká partnera v osobním životě, ale v pracovním. Jsem v kanceláři s kolegyní cca 6 let. Nastoupily jsme téměř nastejno obě po mateřské, spolupráce občas drhla, ale nakonec jsme se doplňovaly. Jsme každá jiná, ona byla introvertní, nekomunikativní, konzervativní, spíše přemýšlivý typ, já pravý opak, všude mě bylo plno, zařídit, vyřídit, teamový hráč, nakloněná novotám (i po fyzické stránce ona hubená, křehká, blondýna, já černovlasá, plnějších tvarů). Byl zde požadavek doplnit si vzdělání, 3 roky jsme spolu studovaly. Většinu organizačních záležitostí jsem díky své komunikativnosti a celkem ráda zařizovala já, ona se spíše vezla a hloubala nad problémy. Je to rok a půl, co jsme dostudovaly a nestačím se divit. Kolegyně začala nenápadně, ale jistě kopírovat moje chování, stejné věty, ale i stejný styl oblékání. Ona, která ani nemluvila, najednou mě začala odštěkávat, ignorovat, o spolupráci přestala být řeč, jede si na svém písečku. Teď byla na plastice prsů, její sebevědomí narostlo.. Za to já, zpočátku jsem změny neviděla a trápila se, proč je najednou na mě tak zlá. Teď vidím, že mě jen sprostě využila při studiu a teď, když mě nepotřebuje vystrčila lokty. Mě jí bylo vždycky spíš líto, teď je ale líto mně, jak jsem byla naivní. Nespím, přibrala jsem na váze, uzavřela jsem se do sebe. Poraďte mi, jak se s ní vypořádat a kde najít ztracené sebevědomí. Děkuji Lucie
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Nejdříve jste nerivalizovaly, ale doplňovaly jste se. Vaše kolegyně ale nabrala postupně vítr do plachet, věří si více, tím se rozbila původní rovnováha sil mezi vámi dvěma, na niž jste si zvykla. Ona se za těch 6 let rozvinula někam dál a už přestala být introvertní "puťkou". Ale v čem vás to znejisťuje? Říkáte, že je na vás zlá - ona se vnitřně emancipovala a chce vám stačit. Potřebovaly byste spolu nyní vytvořit demokraticky se doplňující tým. Není ani pro jednu dobré, když mezi vámi bude soutěživé napětí. Zkuste si o svých pocitech s ní normálně v pohodě promluvit. Rivalita, bohužel, do ženského kolektivu patří. Ale stačí ji asertivně zastavit a narovnat. Tak do toho, věřte si :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, mám dotaz z oblasti pracovních vztahů. Sedím v kanceláři s kolegyní – vrstevnicí (40 let), po pracovní stránce to jde, není příliš ochotná, nicméně spolupracovat musíme. Horší je, po lidské stránce, není vůbec přátelská (v soukromém životě se má dobře). Je to velice negativní a závistivý člověk. Mě ubírá energii, její reakce jsou naprosto nevyzpytatelné.Čím víc může slovem ublížit, tím je šťastnější. Reaguje na cokoli, na článek v novinách, zprávy v rádiu,ani já nejsem ušetřena jejích průpovídek. Když jsem jí ve vtipu, řekla, že je na mne moc veliký pesimista, nahrála jsem jí na smeč, ještě více šije do všeho, ale když se něco dotkne jí, okamžitá reakce je ještě ostřejší. (např. na foto nově narozeného miminka kolegyně povídá - je nějakej nasr…).Paní doktorko, prosím poraďte, jak mám jednat.Její negativita mi vadí. Ráda bych jí nějakým způsobem odzbrojila, aby toho nechala. Bohužel, když jsem několikrát řekla, že mi to vadí, nastal naprosto opačný efekt. Děkuji Lenka
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko. Kolegyni nezměníte. Její negativismus má někde v minulosti příčiny. Změnit musíte vy sebe samu ve svých reakcích na ni. Musíte se naučit tomu čelit s vnitřním úsměvem a vědomím, že ona sice jiná nebude, ale vás to přece nezlomí a nesebere vám to energii. Právě proto, že jste jiná :-) :-) :-)
vztahy na pracovišti
Přebrala jsem s jednou slečnou (17let) místní knihovnu (knihovna je otevřena jeden večer v týdnu). Jsem sice jen o 5 let starší ale přijde mi, že v práci jsem 20 let před ní. Nevadí mi, že dělám veškerou administrativu a ona kreativní práci s dětmi, dohodly jsme se tak a já se umím bavit i s důchodkyněmi co sem chodí. Potřebuji ale, aby uměla vše a ne jen si hrát. Navíc už 2x od začátku roku nedošla že toho má moc do školy, což chápu, ale stíhá ještě druhou brigádu a když ji řeknu aby se mi ozvala kdy má volno že něco uděláme v knihovně tak se neozve tak dlouho že to raděj udělám sama.
Chci ji nějak říct že jestli nestíhá nebo to nebere vážně že si raděj najdu někoho jiného, ale nechci kvůli tomu rozhádat půlku obce a jestli ještě jednou nedojde vyhodí ji a bojím se že to dá za vinu mě.
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Moniko. Pokud jsem to dobře pochopila, jste tandem, který přebral po někom knihovnu společně.Vám je 22 let, jí 17. Ona je kreativní, vy jste precizní a důsledná. Mohly byste se doplňovat za předpokladu, že bude mezi vámi kolegiální soudržnost. Jako problematické mi přijde to, že asi není určeno, kdo z vás dvou je šéf. Nebo ano? Pokud jste jí vy, pak máte nastaveno, co od kolegyně můžete chtít ze své pozice. Ale problém je i v tom, že ona je asi mezi lidmi populárnější, víc to s lidmi umí. Potřebovaly byste si spolu někdy nekonfrontačně sednout a popovídat si o tom, co očekává jedna od druhé. Komunikace je vždy základ :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, poslední dobou si přestávám rozumět s jednou svojí kolegyní. Je jako vyměněná. Ráno spolu jedeme do práce, celý den pohoda, uděláme i nějakou srandu, ale pak stejně nastane období, kdy si musí "rýpnout". Např. zavede téma na svoje dítě a když jí na to řeknu svůj názor, řekne: " Až budeš mít děti, tak to pochopíš." a vůbec si neuvědomuje, jak mě v tu chvíli zraní. Ví totiž dobře, že chci mít děti, jen nemám s kým je mít. Nedávno údajně zakázala kolegyni, aby mi pomáhala a poslední dobou od ní neslyšíme nic, než já jsem, já jsem. Před pár dny mi např. řekla: ! Já tady od rána kmitám..." Tak jsme se s kolegyní naštvali a řekli jí: " A my tady asi ležíme, ne?" Už se o ní začíná říkat, že tam začíná vytvářet negativní atmosféru a jedna kolegyně mi navrhla, že by jsme si to už konečně měli spolu vyříkat. Jenže co, když si nejsem vědomá toho, že bych jí něco provedla? Teď bude mít dovolenou. Jestli se z ní vrátí a nebude zase, jako dřív, už vážně nevím, co dělat. - otázka upravena poradcem
Vlaďka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Vlaďko. Z vašeho dotazu je zřejmé, že vám na kamarádském vztahu s onou kolegyní záleží. Nechcete, aby zůstal jen na pracovní rovině. Pak by asi opravdu stálo za to, sejít se spolu na obědě nebo na kávě jen ve dvou, a otevřeně mluvit o tom, co každá z vás cítíte. Nemyslím si, že by na vás kolegyně cíleně mířila ve zlém, ale neuvědomuje si vaše citlivá místa a to, že některé věci si senzitivně vztahujete vůči sobě - prostě, že si to berete vekmi osobně. Ona asi prochází nějakým stresovým obdobím a v jeho rámci neváží každé slovo. Řekla bych, že by mělo být jednoduché si to vyříkat v klidu a přátelské náladě :-) Držím palce.
vztahy na pracovišti
Po přečtení níže uvedených příspěvků se můj problém jeví nicotně a malicherně, avšak já to tak necítím. Jsme v kanceláři tři.Jedna kolegyně je mi věkově a názorově bližší, ta druhá je o 28 let starší, ale jsem ten typ člověka, který si většinou rozumí s kýmkoliv. Musím říci, že mi nevadí jako kolegyně, je inteligentní a má zkušenosti v daném oboru, ale upřímně mi vadí jako člověk. Její resp. můj problém tkví v tom, že posmrkává (nepoužívá kapesník), když dojídá, tak si velice hlasitě ocumlává prsty a hlasitě usrkává kávu. Nevím, zdali to dělá záměrně,nebo si to neuvědomuje...Srkání kávy a cucání prstů se dá "zvládnout",to není celodenní záležitost, ale to popotahování. Vysvětlila jsem jí svůj problém,že se mi z toho dělá nevolno a ona mi na to s úsměvem odvětila, ať jí na to upozorním, že si to asi neuvědomuje. Jedno dopoledne to "zvládla"-používat kapesník, ale odpoledne jako bych nic neřekla.Nevím, jak na tohle reagovat.Bohužel tyto "zvuky" nedokáži potlačit a nevnímat.Děkuji. - otázka upravena poradcem
Míša K.
PhDr. Jitka Douchová
Milá Míšo K. Soucítím s vámi, jsem přecitlivělostí na některé zvuky postižena také, takže vím, co je to "akustická neuróza". To je můj interní název. Jakkoliv je v tomto případě asertivita na místě, je někdy těžké pro toho druhého dodržovat to, oč jej žádáte, když - jak říkáte - si nic takového neuvědomuje. Ale vaše kolegyně je vstřícná, neurazila jste ji a chce spolupracovat - to je pozitivní základ :-) Můžete to obě spolu převést do humorné roviny signalizace. Ať již to jsou veselá gesta, mimika s prosebným úsměvem, který dává najevo - pozor, teď zase trpím. Důležité opravdu je, že se neztratila rovina přátelství a vzájemné úcty mezi vámi. Asi bych se preventivně vybavila i ochrannými sluchátky nad odhlučnění :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, paní doktorko, Jarko, jsem ve stejné situaci jako vy. Dovolte popsat můj příběh. 7 let sedím s negativní kolegyní v kanceláři. Jsme vrstevnice (40 let). Kolegyně je pesimistická, negativní (vše je špatně, moc horko, moc zima, rádio moc nahlas…), povyšuje se i na zákazníky, příliš přátel nemá ani v soukromém životě, natož v práci. Když mě zaučovala (je zde o rok déle), připadala jsem si jako ve škole… piš si!!, tohle už jsem Ti říkala!!… snažila jsem se o milejší přístup. Např. šla jsem si vařit kávu, zeptala jsem se, zda chce také, ne.. a o minutu později se zvedla a šla si jí uvařit sama… nádobí v kuchyňce uklidí jen sobě. Když jsem jí pozdravovala od jejího známého, se kterým jsem se potkala na kurzu aj, štěkla na mě, kam odpoledne leze, má rodinu, tak snad má být doma. Kolikrát byla i osobně nepříjemná např. na moji váhu… co jsem se naplakala, vloni celé vánoce, zvažovala jsem dokonce změnu místa. Po jejím jednom štěku, jsem jí narovinu řekla, ať se zamyslí sama nad sebou, že jsme v kanceláři spolu, tak by to měla respektovat a ne pořád zkoušet co vydržím. Omezila jsem se jen na pracovní záležitosti (bohužel, také bych byla raději na pracovišti, kde je příjemná atmosféra.) Nemyslím si, že se lidé změní. Jarko, myslete na sebe a své zdraví, nedávejte energii někomu, kdo si jí nezaslouží. Pokud cítíte, že vám dělá naschvály, řekněte jí to v klidu. Přeji Vám mnoho zdaru a optimismu. Petra
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Petro, děkuji vám a hned vše posílám!
vztahy na pracovišti
2. část Přitom vím, že hraje hry na PC a surfuje po internetu. Pozdraví mě na půl úst - takže komunikace je jen "dobrý den" a "nashledanou" - tedy v případě, že ji ničím neruším a ničím nenaštvu. Já se snažím, aby vše bylo podle ní, aby kvůli mě nebyla naštvaná. Prostě ustupuju. Na její neomalené výtky neodpovídám. Ale vadí mi, že spolu nekomunikujeme ani pracovně, že se na nic nezeptá, nic se mnou neprobírá - ono je to někdy přece jen potřeba. Šéfovi se tato situace nelíbí, říká, že je to ke škodě firmy. Nevím, jak se mám chovat a co mám dělat, aby se situace zlepšila. Snažím se věnovat intenzívně práci, nevšímat si ničeho kolem, mám takový svůj mikrosvět, snažím se nic si psychicky nezabírat. Ale stejně vím, že je to ve mně a podvědomě toužím po lepší situaci. - otázka upravena poradcem
Jarka
PhDr. Jitka Douchová
Jarko. Vy dvě jste si postupně vůči sobě vytvořily nepřátelské ovzduší, aniž byste věděly, proč. Vlastně jste ve své přítomnosti obě nešťastné, ale přitom by to mohlo být jinak, kdyby jedna z vás prolomila napětí, které se mezi vámi zesiluje. Pokud byste to byla ráda vy, která vše prolomí, udělejte něco. Vaše kolegyně to určitě ve finále ráda přijme. Potřebovaly byste spolu najít humor, který bude oběma společný. Před ním musí stát vstřícnost aspoň jedné z vás. Píšete mi vy, ne ona. Tak to zkuste rozstřelit VY. Najděte si na ní něco pozitivního, a z toho vycházejte, uvidíte, že se povede něco změnit. Zahořklí a pesimisticky negativističtí lidé potřebují slyšet něco, co je toho  zbaví. Zítra v kanceláři nabídněte úsměv a něco malého k občerstvení k popolední kávě. Prostě - jen tak :-) A pak můžete pokračovat. Nevzdávejte to, ona není zlá, je určitě jen smutná a v životě nešťastná...





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.