Ona

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Na otázky odpovídá

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

| všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

iDNES.cz je pouze zprostředkovatel, neovlivňuje obsah odpovědí a není jejich autorem. Poradny neslouží jako náhrada lékařské péče. V případě potíží navštivte lékaře.

problémy v komunikaci
Dobrý den, paní Douchová, chtěla bych Vás požádat o Váš názor. S přítelem jsme spolu skoro 5 let, máme dvě malé děti. Máme se rádi, snažíme se, aby vše fungovalo, abychom byli spokojeni. Nicméně je tu jeden problém. Můj muž v některých věcech je hrozně tvrdohlavý a musí být po jeho. A když není, tak je ve stresu, protivný, naštvaný.. Vím, že tady doporučujete komunikaci. Já ji opravdu zkoušela ze všech stran. V těch pár věcech si nedá říct, ani od jiných lidí, a pro mě jsou docela důležité. Tak jsme našla cestu, že si tyto „věci“ dělám po svém (a mu to neříkám). Jsou to spíše maličkosti, týkající se mého volného času, domácnosti, přátel.. A ono to funguje. On je spokojený, usměvavý a já taktéž. Jediné co, že mě to pak trochu tíží uvnitř. Kdyby mě někdo podpořil slovy, že je to taky cesta (lepší než hádky a rozchod), že to dělá více lidí apod., budu klidnější. Věřte mi, komunikace nepomáhá a já se nechci nechat od něj ve svém životě omezovat. Děkuji.
Monča
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
problémy v komunikaci
Dobrý den, jsem s přítelem, který se nyní rozvádí a s manželkou má 2 děti. Zatím spolu nežijeme, každý máme svůj byt. Problém je v komunikaci, nedokáži si s ním promluvit o probihajicim rozvodu, o péči, o výživném.. Děti hlída podle domluvy s ex pokaždé jinak a jezdí je hlídat k ní domu. Mám nějaký strach to s ním probrat nebo se celkově na cokoli zeptat, on mi vždy jen řekne, že jde hlídat a tím to končí. Je to obrovská bariéra, protože často mlčím a jen přemýšlím jak co vlastně je. Poté se utapim ve smutku a deprese, že něco nevím, ale já se ani neptam. On mi jen řekl, že s ní není a jsme spolu my. Kdykoliv pomyslím na to, že se vida i s ní, tak jsem na dně, stres zajidam sladkým, okamžitě si dám čokoládu, brambůrky, ovoce a to jediné mě uklidní, začala jsem pribirat a jsem vyčerpaná.. Je to celé psychická únava z toho, že nevím jak to celé vlastně je a bude. A mám velký strach se zeptat..... Děkuji za radu, vím, že bych s ním měla mluvit i o vážných vecech, ale udělala jsem si blok
Martina
problémy v komunikaci
Dobrý den, jak v práci, tak doma s manželem se mi stává, že se na něčem domluvíme a ta druhá strana mi to zapře. V práci se ozval klient, že by něco potřeboval. Zavolala jsem obchodnímu zástupci a požádala ho o vyřešení (měl by z toho obchod), poslala mu kontakt a klientovi řekla, že bud kontaktován panem XY. Kolega nic neudělal. Klient mi to po nějaké době připomněl a spolu s ostatními věcmi jsme to řešili před naším vedoucím. Kolega řekl, že jsem mu nikdy takový úkol nedala a na moji námitku, že prokazatelně má v mailu kontakt, řekl, že vůbec nevěděl, proč jsem mu ten kontakt posílala. Dost mě to naštvalo. Doma čelím podobnému. S manželem mluvíme o spoustě věcí - provozních, osobních aj. Může se stát, že někdy na něco, co se řešilo zapomenu, ale jsem zvyklá z předchozího zaměstnání dost naslouchat, tak si myslím, že je to jen výjimečné. Nicméně když řešíme něco nepříjemného pro manžela, tak on tvrdí, že jsem mu to nikdy neřekla (a já si jsem jistá, že ano) nebo že on mi to řekl (neřekl) anebo že jsem něco řekla (já vím, že určitě ne, a pokud někdy ano, pak v jiném kontextu - on to prostě překroutí). On je - zdá se mi - takový manipulátor a možná je tohle jeho taktika. Už jsem říkala, že budu všechny naše hovory nahrávat na diktafon, abych měla důkaz - to je samozřejmě nereálné, ale já jsem nešťastná z takovách diskuzí. V práci to řeším tak, že už všechno píšu v mailech (jenže to zase začal zuřit šéf, protože ví, že mám důkazy, někdy potřebuje manipulovat i on), doma si přece nemůžeme psát. Jak se zachovat v případě, kdy mi manžel bude tvrdit, že jsem něco řekla a já to prokazatelně neřekla? Prosím, poraďte postup. Chci tomu předcházet. Díky.
Hedvika
problémy v komunikaci
...změnit, protože mi to připomíná nejhorší etapu mého života...Ale přítel to neustále dělá. Občas když se vážně pohádáme, prostě mě totálně ignoruje několik dnů...
Je mi z toho už opravdu psychicky nedobře. Nevím co mám dělat.
Víte zvažuji i rozchod. Neumím to zpracovat. Neumím si vysvětlit jak se někdo takto může chovat k někomu koho má rád ( pokud ho má opravdu rád). Prosím mohla byste se pokusit mi nastínit z jakých důvodů se přítel k ignoraci uchyluje? Co to znamená? Proč si vše nemůžeme vyříkat, obejmout se a fungovat dál?
Verča 2
problémy v komunikaci
Dobrý den. S přítelem jsme spolu rok a půl (já 30 on40).Téměř pokaždé, když se s přítelem vážně pohádáme, ignoruje mě. Ignoruje mě i několik dnů. Přítel je opravdu velice nekonfliktní, vyhýbá se jakýmkoli konfrontacím až extrémně. Paní doktorko já tomu nerozumím, ale není několikadenní ignorance až přehnanou reakcí? Můj bývalý partner se se mnou rozešel tak, že mi nic nevysvětlil a prostě odjel. Totálně mě vyignoroval...byl ve vztahu agresivní, zastrašoval mě deptal a toto bylo zřejmě jeho další krok, jak mě zničit. Povedlo se mu to. Dostávám se z toho do teď ( téměř 3 roky po rozchodu). Přítel vše ví, ví že mě nezničil rozchod samotný ale ten způsob...ta ignorace, nezájem, nezájem cokoli vyjasnit, vysvětlit... Když mě můj současný přítel ignoruje, je to pro mě nesnesitelné, moc to bolí... připadám si jako Nicka, jako bych mu nestála ani o slovo. Mám z toho i úzkostné stavy, špatně se mi dýchá. Vše jsem mu v klidu vysvětlila, že mi to nedělá dobře, poprosila jsem ho, že to musíme
Verča
problémy v komunikaci
Dobrý den, paní doktorko, možná banalita, u nás to ale kypí. Příchody jednoho nebo druhého a vítání. Když jsem byla na MD, bydleli jsme v paneláku, takže jsem manžela slyšela už pár minut předtím. Na jednu stranu radost a šla jsem mu vstříc, na druhou stranu obavy - vždycky i před dětmi mi někdy i bez pozdravu sáhl pod triko na prsa a odtáhl kalhoty a kalhotky a sáhl do intimních partií. A také křičel, když byly rozházené hračky. Že bydlíme v takřka holobytě, to mu nevadilo. To "osahávání" mi vadilo, tak jsem mu to řekla a naštěstí přestal. To další bohužel pokračuje dál i po letech. Když přijdu já z práce dřív, od dveří volám ahoj a jdu se se všemi přivítat. manžel někdy sedí, telefonuje nebo sleduje TV, tak si pokyneme, protože nechce být rušen. Děti mi běží vstříc, on podle nálady, v poslední době spíš ne. Když přijde on, tak často křičí (hledá důvody - tu rozházené boty, tu nesrovnané aktovky, tu nevynesený koš, tu děti sedí u TV - prostě vždycky se něco najde). Někdy pozdraví, někdy ne - to pak jde do patra, kde má kancelář nebo se jde dívat na TV. Já často v tu chvíli dělám večeři, ale pozdravím, podívám se. No a najednou vznikly diskuze, kdo koho má zdravit. On si vynucuje, že za každých okolností máme zdravit my jeho (protože on je chlap), já tvrdím, že vždycky by se měl jít přivítat ten příchozí, pokud ví, že ostatní jsou doma. On má ten opačný názor. Po takové diskuzi sice tedy přijde, řekne suše ahoj, ale pak hledá chyby - nepozdravili jsme vůbec, nebo málo hlasitě, nebo moc hlasitě, nepodívala jsem se, podívala jsem se drze (nutno podotknout, že ač mlád hůř slyší, takže některé jeho výtky nejsou pravdivé). A zse je dusno. Odejde do své pracovny a vpodstatě ihned odtud slyším smích a veselo, protože někam telefonuje. Beru to, že přichází se stresem z práce třeba. Co mě ale před pár měsíci naštvalo - děti byly pryč, byl večer, já sama doma, četla jsem si v patře a dělala něco do práce a přišel on - až v sedm večer, tma. Věděl, že jsem doma - auto, světlo, avšak ani nezavolal ani nepřišel. Sedl si dole k TV, slyšela jsem lednici, vodu. Říkala jsem si, že počkám. nepřišel. Až v 10 hodin, kdy šel spát a musel jít kolem mě. Řekla jsem mu ahoj a že jsem ani neslyšela, že přijel. On na to nic. Šel spát. Dusno. Paní doktorko, já už nevím. Z domu to neznám, tam jsme se všichni vítali, měli čas si říct ahoj. Manžel má představu (jednou mi řekl), že vždycky, když přijde domů, budu tám stát, čekat na něj, vždy usměvavá, odpočatá a budu se mu věnovat. To ale není reálné. Když se na něčem dohodnem, on to na oko nějakou dobu dodržuje (třeba pár dnů), ale pak se to zle vrátí v nějakých naschválech. Co se s tím dá dělat? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Zuzka
problémy v komunikaci
Jsme mladší pár, já jsem introvert, manželka pravý opak. Máme 3 malé děti. Manželka je neustále s něčím nespokojená a dobývá si svojeho zneužíváním a citovým vydíráním. Je příliš náladová a pro mně je těžké dopátrat se co je vlastně problém. Já mám pocit, že se ve vztahu snažím hodně, ona tvrdí, že vůbec. Nejsou problémy ani v penězích, ani v nevěře, ani nic jiného kromě komunikace/respektu. Staví mě do pozice "teď se musíš ty chovat jako svatý do té doby než budu šťastná", jakákoliv moje stížnost nebo neochota je brána jako projev nezájmu o vztah. Situace je na její straně stížena o to, že je původem cizinka a nemá v ČR svou rodinu. Vždycky jsem stál za ní, ale teď už celá moje rodina i já dáváme najevo že se chová nepřípustně, ale ona je přesvědčena, že je v právu a vybojuje si své. - otázka upravena poradcem
Honza
problémy v komunikaci
Dobrý den ,se ženou jsme manželé 27 let. Bohužel posledních 7 let přibývá vice hádek. Já osobně si myslím ,že chyba je v komunikaci mezi námi, pokud máme názorové rozpory. Většina problém se opakuje. Já se snažím vysvětlit svůj postoj i názor . Řeknu na rovinu co se mi líbí a co ne. Naopak bych řekl, že má žena nyní nechce řešit vůbec nic,pro ni jsou věci které mě se nelíbí a vadí mi, malicherné . A pokud začneme řešit problém, většinou z mé iniciativy, skončí to hádkou a obviňováním z její strany,že všechny hádky vyvoláván já a ,tě jsem jí tím zkazil den. Navíc mi přijde ,že to co já nesmím dělat, mohou dělat mi dospělí synové 24/21 let. A to me žene navádí. Já vím,že je pouze můj subjektivní pocit. Většinou po hadce přijdu já s omluvou, bohužel nikdy jsem se za 27 let nedočkal ,že by žena přišla a omluvila se. Naopak.kdyz se omluvil já, dostanu odpověď,že zkažený den ji nikdo nevrátí.
Pavel
problémy v komunikaci
Dobrý den, prosím vás je v pořádku, aby mi partner při hádkách nebo po nich říkal věty typu že trpim bludy, že je to všechno v mojí hlavě, že potřebuji pomoc na hlavu atp..? Jde vždy o případy, kdy máme každý svoji pravdu o tom, proč hádka vznikla, nebo když každý chápeme třeba i tutéž věc/situaci jinak. Já se jej snažím pochopit a promluvit si...ale on mi říká tyto věci. Strašně se mě to dotýká. Jako kdyby každou neshodu svedl na "moji hlavu". Mám to přecházet, že to tak nemyslí? Neznačí to už nedostatek respektu ke mně? Víte nechci si to už nechávat líbit... zraňuje mě to a nikam to nevede:(. Děkuji za odp. - otázka upravena poradcem
Petra
problémy v komunikaci
Vite, zacinam tusit, ze tim "nedostatecnym zazemim" myslel i nas vztah. Pritel v sobe veci casto dusi a vse ze sebe dostane az pri hadkach. Zda se mi, ze se mi snazi neprimo naznacit, ze se mnou deti nechce. Je mi tricet mam cycty na vajecnicich a on mi rekne ze chce deti az tak za tri roky, pet let...Co si o tom pani doktorko myslite? Rada bych si s nim promluvila v klidu a naprosto uprimne, jenomze muj partner to moc neumi. Nechce me zranovat, ma me rad...a tak je casto nejasny. Ja ale potrbuji jeho uprimnost. Nevim, jak s nim vest rozhovor, aby si nemyslel, ze vytvarim problem. Vzdyt on o tom ani nechce mluvit. Moc me to trapi. Jsem primocara s timto neumim pracovat. Dekuji vam za nazor. - otázka upravena poradcem
Tereza 2
problémy v komunikaci
Dobry den, potrebovala bych poradit. Pritelovi je 40, me 30. Jsme spolu rok a pul. Zijeme v zahranici, snazime se setrit na budouci domecek v Cechach. Zatim ale chceme zit treba i pet let v zahranici. Mame pekny vztah.Jenomze ja touzim po zalozeni rodiny a treba za rok bych se uz rada zacala snazit. Pritel mi ale sdelil ze dite muzeme mit az tak za tri roky, za pet let...Pritom vi, ze mam cysty na vajecnicich a ze mohu mit v tomto smeru problemy. Rika mi ale, ze by to ted bylo nezodpovedne. Ze pro deti nemame zazemi. Mysli tim financni. Ale parkrat uz mu pri hadce ujelo, ze se chovam detinsky (tak on nazyva me pocity a to kdyz se chci trosku bavit o budoucnosti-rodine atp.). Vite vidim to na nem. V klidu treba za nim prijdu, ze bych i rada promluvila na nejake vaznejsi vztahove tema...a on se zacne cukat, tvrdi ze vytvarim problemy. Ja pitom s nim jen potrebuju prodiskutovat neco co me uz delsi dobu trapi - napr. deti nebo to, jestli by mi nemohl trosku vice naslouchat. ..
Tereza
problémy v komunikaci
Ona na to, že ne, ale, že si to třeba může myslet. Já, že, jak to může vědět, co si myslí, že copak mu vidí do hlavy nebo co? Taky jsem se jí zeptala, že, jak to jako ovlivní, že mu nějaká zpráva od ní dojde zrovna v době, kdy je se svou holkou a už vůbec nechápu, co je na dopisování tak špatného. Plno kluků a holek je přece zadaných a do toho si píšou s kamarády a kamarádkami a na nic se neohlíží. Navíc, kdyby to té jeho holce vadilo, že si spolu píšou, dávno by to dala najevo, ne? Jenže oni se spolu nikdy nesetkali, nemluvili spolu, tak jsem kámošce řekla, že, proč by tedy na ni měla brát kdoví, jaké ohledy, zvlášť vezmu- li v potaz, že je nikdo nebere na ni? Tak se rozhodla, že bude dělat, že ta holka vůbec neexistuje a hotovo. Já s tím souhlasím, protože navíc, když se s tím klukem zná roky, tak co by najednou měla měnit své zvyky jen proto, že má nějakou "slečnu na víkend"? A je to pouhé psaní, ne nějaké trapné pokusy, jak ho sbalit, tak nevím, kdo vymyslel, že se to nesmí. - otázka upravena poradcem
Dotaz 2. část
problémy v komunikaci
Dobrý den, to, co Vám budu popisovat se bude něčím podobat dotazu Mii. Týká se toho,že máme kamaráda, který má holku a jedna jeho kamarádka nám ustavičně říká, že ho jenom neustále otravujeme. Tak jsem jí řekla, že nestojíme o nějakou holku, která mluví za něj, že náš názor je takový, že, kdyby jsme ho skutečně otravovali, řekne nám to snad sám, dále, že je nám jasné, že nás považuje za otravy, ale sama ho musí otravovat co nejvíc a dál jsem jí řekla, že proč by jsme jako měli respektovat nějakou jeho holku jenom proto, že si s ním píšeme a jednou za čas se setkáme? Že, jak to s tím jako souvisí a navíc, když ji osobně po jeho boku skoro nikdo neviděl, jen jednou za měsíc v nějakém videu, jak za ním přijede, jenom udělá vzrůšo a víc zase za měsíc, že co s ní jako máme společného? Jenže moje kamarádka je z toho tak zblblá,že než mu napíše, tak tu zprávu kolikrát radši smaže a neodešle, aby ho teda neotravovala. Tak jsem se naštvala a povídám: "Řekl ti to někdy, že ho otravuješ?" - otázka upravena poradcem
Dotaz 1. část
problémy v komunikaci
Zpráva 3. nedaří a tak si teď užívám samoty. Načež jsem mu napsala, že chápu, že je ze mě asi vyčerpaný a že budu respektovat, že chce být sám. Také jsem mu napsala, že mi chybí si s ním jenom tak povídat a kdyby chtěl že může kdykoliv napsat, že jsem tu pro něj. Je to již týden a žádná komunikace nic a stále má moje klíče od bytu. Nevím tedy co by to pro mě mělo znamenat, rozešel se se mnou tímto způsobem a jenom to nechce řešit a vyřeší to (tedy utne vrácením klíčů) později a nebo se nerozešel? Té zprávě já nedokáži moc rozumět, možná mi to vysvětlíte více Vy. A ano vždycky byl takový, že na všechno potřeboval spousty času, i když jsme se třeba jenom malinko chytli dlouho mu trvalo než to vstřebal. Rozejít se nechci i přes všechny nešvary, které mezi námi jsou ho mám ráda a když se nebavíme pardon po těch hloupých zprávách je nám spolu moc hezky (také chci dodat, že přítel není schopen konfrontace a nikdy neřešil problémy osobně, vždycky se jim vyhnul - prostě řekl jedem dál) Děkuji
Andrea
problémy v komunikaci
Zpráva 2. jsem ho kontaktovala velice usilovně ano mívám o něho strach načež mi napsal že jen odpočívá a nechce se se mnou bavit, protože jsem mu zkazila z úspěšných státnic veškerou radost. Když jsem se mu poté snažila vysvětlit jak došlo k nedorozumění a že samozřejmě jsem na něho myslela pořád a mám radost a jsem pyšná, neodpovídal mé zprávy ignoroval. Přečetla jsem si tedy jeho diplomovou práci sama a v ní jsem viděla, že děkuje všem kromě mě (rodině, kolegům z práce a přátelům) napsala jsem mu, že mě jedinou vynechal načež odpověděl, že mě tehdy ještě považoval za rodinu. Zeptala jsem se ho tedy jestli mě už teď nepovažuje? a jestli spolu ještě chodíme? že nějak nevím co se děje a nechápu to načež mi napsal: "Já nevím co se děje, ale asi už to prostě jen dovršilo všechno co se dělo. Už prostě nějak nemám sílu pořád řešit co bylo co bude a pořád přemýšlet co udělám a neudělám. Je to asi složitý to pochopit, ale já už se chci jednou trochu nadechnout a to se mi s tebou prostě" - otázka upravena poradcem
Andrea
problémy v komunikaci
Zpráva1. Dobrý den, paní doktorko, cca 3 roky mám přítele, i přesto, že mám byt tak jsme spolu ještě nežili, protože se on bál a byl radši doma u rodičů a taky proto, že má rád samotu, prý. Měli jsme spolu hodně sporů - které vznikaly vždy přes zprávy (ne osobně, osobně si rozumíme skvěle a je nám spolu dobře) ale přes zprávy se skoro vždycky něco stalo a on preferoval hlavně komunikaci po zprávách, pokud jsme nebyli spolu. Teď jsme se asi tak měsíc neviděli, jelikož se učil na státnice a pouze si tedy psali přes zprávy. Když státnice udělal napsal mi "Státnice jsem udělal, kdybys to chtěla vědět" já to samozřejmě považovala za útok, že se nezajímám a napsala mu, že jsem ani nevěděla, že je zrovna ten den má, jinak bych mu totiž popřála hodně štěstí. Načež si zprávu přečetl a nekomunikoval,dodala jsem tedy že mu gratuluji a mám velkou radost, opět zprávu ignoroval... když se mi neozval celý den dostala jsem strach, jestli se například neopil do němoty a neleží někde ve škarpě a tak... - otázka upravena poradcem
Andrea
problémy v komunikaci
Dobrý den, prosím o radu, mám kamaráda, s kterým chodíme sportovat. On je svobodný i ve vyšším věku a je často problém se s ním domluvit, protože je ve vleku svého staršího a úspěšnějšího bratra, který rodině velí. Takže jsme týden domluveni, že mi s něčím pomůže a pak půjdeme na tenis. Pomoc proběhne a řešíme tenis. A on se zasekne a vše neguje, že nepůjdeme, protože JÁ nemám čas, což je částečně pravda, protože opravuju dům,starám se o děti, domácnost, ale jsem schopná se s ním na odpoledne domluvit. Odjede bez domluvy, já se mu snažím doslova vnutit alespoň nějaké termíny. Druhý den vyjde pravda najevo - bratr předběžně zavelel k nějaké práci. Jenže ta se nakonec nekonala, takže kamarád narychlo volá, že za hodinu jdeme hrát - což je pro mě svým způsobem problém, když jsem s tím nepočítala. Ale vybruslím s nějakým kompromisem, hrajeme a on očekává, že to bude až do večera, protože jsem řekla, že budu mít čas až do večera (ano, zaznělo to, ale v jiném kontextu) a víceméně se mi vysměje, že já jsem problém. A já odjíždím s pocity viny, že já jsem ta špatná, kdo nedodržel, to co slíbil a vykroutil se z něčeho domluveného. Bohužel podobně se chová přítel. S přítelem strávím odpoledne a noc (tenis on nehraje, proto s ním nechodím na tenis), já odjedu zabezpečit dům, děti, domácnost, ale přítel se nudí, tak mi píše sms a ve čtyři odpoledne napíše, ať za ním večer přijedu a zůstanu do zítra. To je ale nemožné, protože další den odjíždím na tři dny na služebku, musím si zabalit, zabezpečit vše a vyjet v pět ráno. Jenže přítel se naštve a posílá mi sms, jak mám hloupé výmluvy. Když zavolám zpět, řekne, že se těšil, že kdybych chtěla, tak by to šlo a ať na to zapomenu. Jenže já se topím ve výčitkách, jak hrozná jsem a nevyhovím, protože on už se ve všem - dle jeho slov - mně přizpůsobil. To je jeho subjeltivní pocit, chodí do práce jako předtím, chodí do hospody, ano, čeká na mě o víkendu, že za ním přijedu, on za mnou nejezdí. Paní doktorko, jak se v obou případech chovat, abych se pak hodiny netrápila výčitkami, jaká jsem hrozná. Kamarád se zapškne a nekomunikuje, přítel vyčte zas něco jiného. Před nedávnem to bylo to, že jsem mu napsala, že pokud se v hospodě večer opije, tak za ním nepřijedu. Vznikla scéna, že on mi pravdomluvně a otevřeně řekne, že se den předtím opil a já toho okamžitě zneužívám proti němu. Děkuji za radu.
Marcela
problémy v komunikaci
Dobrý den,
řeším s manželem dlouhodobý problém...jsme spolu 9 let a už pár let řeším problém s jeho emocionálním řešením problémů. Jakmile příjde nějaká hádka( at už naprosto malicherná) skončí to urážkami, v horším případě fyzickým napadením. Pročítala jsem spoustu článků a myslím si, že má poruchu hysterie. Když jsem mu nabízela manželskou poradnu a psychologa, striktně to odmítnul že jsem nemocná já. Bohužel nevím co dělat...Děkuji za jakoukoliv radu.
Kristýna
problémy v komunikaci
Dobrý den paní doktorko, poraďte prosím, co mám dělat, jak rozmluvit partnera, který ke všem problémům mlčí. Vím, že základem vztahu je komunikace, ale to u nás nelze. Náš vztah to dost ničí, mě to psychicky deptá . Mám pocit, že mu na mně nemůže vůbec záležet, když se ke mně takto chová . Mám chuť prásknout dveřmi a odejít . Jsem zoufalá.
Emily
problémy v komunikaci
Dobrý den, mám problém s přítelem. Při každém pípnutí mého telefonu chce vidět kdo mi píše a když mu odpovím, proč to chce vidět, odpoví mi "ty jsi to taky dělala"...a to není jen v tomto, ve všem mi vždy odpoví "Ty taky, ty jsi to udělala taky, ty to děláš taky"...já už nevím jak se slovně bránit, co je to za vlastnost? Jak to řešit? Chová se jak malé dítě. Děkuji - otázka upravena poradcem
Denisa