Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Já však po těch letech i když dostudoval, a stal se úspěšným lékařem, už naše citové odcizení a naprostý nesoulad (také mne podváděl) nezvládla a konečně jsem dostala odvahu se rozvést a začít nanovo. Osamostatnila jsem se, konečně jsem si udělala ŘP a odešla jsem do Německa pracovat na rok do továrny, neboť to pro mě představovalo finanční ohodnocení, které jsem v ČR nikdy neměla, ač mám VŠ. Měl to být jen krok ke splnění dalšího mého cíle, a to byl práce a život za oceánem. V Německu jsem prožila po letech dva krátké, nepříliš vydařené, pouze sexuální "vztahy" s českými kolegy, ale nakonec jsem byla ráda, že mám zase nějaké zkušenosti, exmanžel byl totiž moje jediná vážná známost. V létě se však objevil třetí muž, také kolega z továrny v Německu, ale Čech. Prý se do mne zamiloval a uháněl mě, jak mohl. Mně se vůbec nelíbil, navíc mi vadilo, že je jednoduchý a nevzdělaný, vyjadřuje se často dost vulgárně apod, Nakonec mě ale neustálým snažením "dostal" a já se zamilovala. Začali jsme - otázka upravena poradcem

Dobrý den, je mi 34 let a jsem rozvedená, bezdětná. Byla jsem celkem přes 10 let s mužem jiné národnosti, který u nás v ČR studoval medicínu, náš vztah byl vždy plný problémů a nerozuměli jsme si nikdy příliš, ale zůstávala jsem s ním tak dlouho také proto, že ho moji rodiče na studiích finančně podporovali a všichni jsme "věřili" našemu společnému "projektu", že až dostuduje, začneme prý "žít" a budeme se mít dobře, Já - otázka upravena poradcem

DObrý den potřeboval bych poradit s přítelkyní sme dva roky, měli jsme štastný vztah, ale rodiče mě nechtěli příjmout,náš vztah kazili, protože sem nebyl dokonalý pro jejich dceru, pak mě nakonec přijmuli ale já si myslím že je tam ta nenávist že je má přítelkyně semnou, že pro ní chtějí lepšího kluka než jsem já (insolvence, starší o deset let bez majetku, bydlím s mámou) s přítelkyní sme si pořád dokola říkali že to spolu zvládneme, pak ale nastalo pár hádek, a začala mluvit o penězích že ve mě nevidí budoucnost, tak sme se rozešli, po pár dnech sme to dali dohromady chyběl jsem jí a má mě ráda to mi řekla, akorát mi řekla že chce zatím tak jako takové kamarádské, že to nebude brát jako uplný vztah,že tomu potřebujě dát čas a radu odborníka takže jde k odbornikovi já teĎ nevím co dělat děkuji vám za odpověĎ

Dobrý den,

žiju v manželství již přes 15 let. Všude je něco, tak to beru, i když mám někdy pocit, že té tolerance musím dávat víc než je obvyklé. Manžel není alkoholik ani gambler, ale je hodně náladový, jde si hodně na sebe a nemá problém mě s dětmi nechat, ať si poradím sama. Ale zvykla jsem si a umím si poradit. Člověka to aspoň posílí. Zpočátku jsem mu i hodně pomáhala v podnikání, hlavně účetnictví, výkazy, řešila průšvihy. To se snažím v současnosti utlumovat, protože mě to jednak značně vysilovalo (jeho opakované neplacení, pořád penále - ročně celkem i za sto tisíc korun zaplatil), jednak jsem přestala stíhat, protože mám svoji práci a ještě na mně leží domácnost (on zastává názor, že domácnost je doména ženy - OK, zvládám). Jenže manžel na mě valí ty jeho problémy pořád - vypnutý telefon, vypnutá voda (doma ne, doma si to hlídám, ale u něj ve firmě). Zpočátku jsem to řešila, ale když mi on sedící v kanceláři volal do auta, že to mám zase zařídit a že mi nadiktuje telefonní číslo, kam mám zavolat, nějak se to ve mně vzepřelo. Tak jsem to odmítla udělat s tím, že stejně na dálnici nemám kde zastavit. Když jsem se ho ptala, proč to nevyřídí sám, bylo v telefonu ticho. Naštval se a řekl, že si to tedy zařídí sám. Nařídil to vyřešit jedné paní, co u něj pracuje na IČO. Mně doma řekl, že ať dělám, jak chci, ale že si to bude pamatovat. A pak opravdu všechno, i co bylo velmi osobní a já odmítla udělat, protože nejsem jeho služka anebo jsem to opravdu nestíhala, začal hrnout na ni. Ona to všechno plnila (jela pro něj třeba o půl třetí ráno do baru a vezla ho domů (já to neudělala, protože mi předtím zakázal s ním jít, byla to nějaká párty s jedním jeho kamarádem a jeho milenkou) nebo chodila křičet na lidi, kterým dlužil peníze a kteří se jich dožadovali. Za to ji bral třeba na koncerty (místo mě) nebo na jiné akce, vnímám to jako trest. Paní se asi zamilovala, ale on se jí stejně za čas začal vysmívat a ponižovat ji, že je tlustá, nicméně tyto věci vyřizuje za něj pořád. A já mám na talíři, jaká jsem, že si musí nechat věci zařizovat od cizích a že si to bude pamatovat. Obdobně se ty průšvihy snaží převádět i na dospívající děti a úkoluje je někdy víc, než zvládnou. A když to nedopadne, tak jim vynadá, že jsou neschopní. Zvlášť dcera to špatně nese. Jak to řešit? Odmítla jsem za něj dělat věci, které jsou nepříjemné a týkají se jeho práce, ale on mi to vyčítá a trestá, že nedělám co poručí. Hodně to ovlivňuje náš vztah. Co byste doporučila? Když jsem se s ním o tom snažila mluvit, skončí to tak, že mi vynadá, že pomoct mu nechci, ale peníze bych chtěla. A jak on jako podnikatel to má těžké. A jak jiné ženy svým manželům pomáhají. Za Vaši radu děkuji.

Dobrý den paní doktorko,

Chtěla bych Vás požádat o radu. Mám partnera už víc než rok, bohužel je ženatý. Původně jsem si s ním vůbec nechtěla nic začít, jelikož mi vadí, že je ženatý a šíleně se stydím za to, že jsem milenka. To je i důvod proč se snažím se neukazova někde na veřejnosti a náš vztah udržovat v „tajnosti”. S manželkou spolu mají dvě děti. Jeho žena se před několika lety odstěhovala i s dětmi. Vím to od začátku. Chodím k němu domů dokonce tam mám i par věci, ale jeho žena má stále klíče a po domě má i par rodinných fotografii. Přítel mi sliboval vlastní rodinu i svatbu (ví, že miluji děti a budu chtít své vlastní), ale k rozvodu se stále nemá a i když už to se ženou řešil (o mě žena neví - nechtěla jsem aby věděla) přijde mi, že to rozvod oddaluje. Nerozumím tomu... Je má láska na první pohled a stále to cítím stejně, ale pořad se morálně nedokážu smířit s tím, že jsem jen milenka... Nevím co mám dělat. Prosím, poradíte mi?
Předem Vám děkuji.

Dobrý den,
chtěl jsem se zeptat na Váš názor.Budeme s přítelkyní 2 roky.Ze začátku jsme byli šťastní.Jsme od sebe 7 let já mám 25 a ona 18.Po 4 měsících vztahu přislo dítě.Začala mít hysterické záchvaty, vyhrožovala mi skákáním z okna, rozbitím věcí, ponižovala mě a nadávala mi.Vše jsem řešil tím, že jsem šel do práce nebo z domu za kamarádem.Po porodu mi říkala, že to byli jen deprese že vše přejde, ale každý den je to to samé .Trvá to už přes rok a půl a já nevím jak dál.Už to nezvládám jsem na ni agresivní ale přitom ji mám rád.Hádky už přerůstají ve fyzické napadání.Mám pocit že se přizabijem, ale po hádce si uvědomíme jak moc se máme rádi.Do poradny jít nechce a rodina (i její) mi jen říkají ať to vydržím, že je to jen puberta.Snažím se ji dokazovat, že ji mám rád, o vše se postarám zaplatím účty postarám se o malou a nemusí nic řešit.Já jen nevím jak dál.Děkuji za odpověď

Dobrý den, s partnerem jsme spolu 12 let. Jsem ta, co ve vztahu vše zařídí, nakoupí, uklidí atd, přítel se skvěle stará o dceru, ale to je tak vše. Doma s ničím nepomůže, na vše má spoustu času, nic nedělá. Několikrát jsem se s ním o tom bavila, ale vždy jsem já ta špatná. Snaží se to vždy hodit na mě, že já jsem ta, co pracuje dlouho do večera, že já nemám čas na úklid (když jsem doma, tak poctivě uklízím), že dělám bordel, což není pravda, já po dceři i po něm neustále něco uklízím. Snažila jsem se mu vysvětlit, že potřebuji pomoct, že zvládám to, co mám, ale něco navíc, s tím mi musí pomoci. Zrovna včera měl vyklidit sušičku a řval na mě, že jsem neuklidila srovnané prádlo z koše... Dnes mi vyčetl, že se chci jít ještě dospat po noční směně, kdy jsem spala 3 hodiny a on mě budil, ať jim jdu udělat oběd. Poslední dobou jsem já ta vyčerpaná, ta, co se snaží ve všem vyjít vstříc, ale on je tak sobecký, že to stejně nepochopí. Kolikrát už přemýšlím, že samotným by nám s dcerou bylo lépe

Dobrý den, paní doktorko. Mám takový problém. Manžel si mne nějak přestává vážit. Je ve věku 48 let. Vždycky víc prosazoval sebe, podnikal, tak jsme se mu přizpůsobovali. Ale pro sebe jsem taky našla prostor - chodit do práce. Občas musel děti hlídat, musela jsem být pryč třeba přes noc. Bylo to tak jednou měsíčně. Ale v poslední době se cítím jako kus hadru. Je to jen on, on, on. On jede s přáteli na dovolenou. On musí mít prostor. Když si žádám pro sebe, začne, že on musí mít prostor, on vydělává (já ale taky :-)), on je chlap... Když si prostor udělám, naoko se tváří, že mu to nevadí, ale vrátí mi to zpět. Nedá peníze na domácnost, schválně jede za známými sám, "zapomene" říct důležitou věc. Nechci být jeho matka, říkám mu, že chci, abychom byli partneři. Domluvit se s ním nedá. Co byste doporučila za kroky? Děkuji za Vaši radu. - otázka upravena poradcem

Dobrý den pani doktorko. Rád bych vám popsal svuj skoro desetiletý příběh.Před necelými 10lety jsem se přestěhoval do Prahy, kde jsem asi rok na to potkal svou partnerku, se kterou máme dvě holčičky 7 a 5let. Na rodičovské dovolené jsem zůstal já, protože partnerka je lékařka a v té době potřebovala atestovat a také měla lepší plat.Na začatku vztahu(1/2 az 3/4r) jsem narazil na její seznamku, kterou měla už z předchozí doby. Nedalo mi to a napsal jsem ji jako někdo jiný a ona se chtěla setkat, což mě dost ranilo a nabouralo důvěru. Občas se scházela se svým kamaradem s gymplu, což mi nevadilo i když svuj příchod ze schuzky smskami oddalovala až na poslední možný spoj. Ale pak jsem zjistil, že to není jen kamarad, ale i její milenec, ktereho měla v podstatě od gymplu.Vždycky se zlobila a nechtěla to řešit. Asi po roce, když začala dělat atestace onemocněla ma maminka rakovinou slinivky. Byl to pro mě velký šok a na rd zavřený doma, kde jsem neměl žádné přátelé to bylo velmi těžké. Trošku jsem dofal, že atestace odloží, ale řekl jsem jí at je dodělá. Tedy byla přes týden pryč a já s ani ne roční dcerou sam. Maminka šla hned na operaci. Bylo třeba zařídit mamince ruzné věci u lékař a doufal jsem, že mi s tim partnerka pomuže, ale měl jsem pocit že ji to spiš otravuje. Byl jsem v tu dobu ve velkem stresu a něco jsem jí do telefonu vytkl. Ona se urazila. A když se moje maminka vratila z operace, nechal jsem ji u nas doma, abych se o ní mohl starat. Když partnerka po tydnu přijela oznamila mi, že jede ke svým rodičum i s malou dcerkou, asi jako odplatu za to, že jsem svou situaci neustal a vytkl jí cosi. Velmi mě to ranilo, protože maminka jediné štěstí co měla byla dcera, která jí při tak těžké nemoci davala trochu usměvu. Za čas byl zase problem u partnerky praci. Měnili se vlastnici firmy a odchazuela primářka, která byla zaroven i 40% vlastník. A novy primař a podilnik mi byl mou partnerkou vyobrazen jako velmi špatný, bezcharakterní až nechutný člověk, pravda je, že patří mezi tunelaře zdravotnictví. Nic méně se domluvila se svou primařkou, že pujde s ni, ale až ona rozjede svou zdravotni praxi, protože by ji ted nemohla dat moc peněz. Ale po čase se situace obratlia. Nový podilník a primář je nejlepší a byvala primařka a kamaradka špatna. Toto zapříčinilo to, že mi některé věci neříkala, nebo lhala, protože jí nebylo příjemné mi vysvětlovat co zapříčino ten obrat o 180 stupnů. Takže to, že už si s novym podilnikem a majitelem tykají jezdí na obědy jsem se dozvydal náhodou a spostu jiných lží. Maminka po 2,5 letech umřela. Pak jsem našel na počítači další novou seznamku, kde se chtěla sejit s nějakým panem. Take smsku od kamarada milence, který se ji ptal, že by ho zajimalo, jestli tenkrat jak spolu byli na horach a meli sex se jejich kamarad dival, nebo dělal, že spí. Což mi přijde podezřele po 4 letech co neudržují žadný kontakt prý. Nezvladl jsem ten psychicky napor z rodičovské, ze smrti me maminky a napor věcí plynoucích od parnerky a pod vlivem alkoholu udělal věci, za které se stydím. Partznerka mě pomlouva u kolegů v praci a znamych, že jsem žárlivý hlupak, když chci něco řešit ona nechce o tom mluvit. K seznamkam prý měla duvod, protože jsem pry furt prudil, takže za její seznamky můžu já. Všechny tyhle věci ve mě zanechali zrno neduvěry a vždy když už se mi zda, že se duvera vrací, přijde zase nejake zjištění, že mi něco neřekla, nebo lhala a všechna neduvera je zase zpět. Partnerka mě obvinuje z toho, že za všechno mužu já...Začali jsme chodit do poradny kde jsme byli zatím jednou..Ale prostě mi dochazí sily. Mé sebevědomí, dostalo zabrat a bezpochyby jsem frustrovaný. Má pochybnosti i sam o sobě, jestli třeba netrpím poruchom osobnosti, nebo zdali nejsem emocionalně nestabilní... Chci aby mě brala jako rovnoceného partnera a ne někoho kdo jí vadí..Všechno hazí na mě, že prý nemam rad její praci, že se mi pořad něco nelibí atd. Já mužu za její seznamky za její lži a to že mě před kolegy pomlouva. Dokonce jsem slyšel jak jedné své spolupracovnici říká, ze jsem srab a ubožak, bylo to v rozčílení. Svuj notebook už nechava v praci, ja si tak trochu myslim, že proto, abych nenašel další seznamku nebo co. Telefon zamknuty když je doma vypnuté upozornění. Protože si tam píše se svým šefem, který často použivá nechutné vtipky, což mi na začatku o něm sama řekla. A za to muzu taky já.. No prostě se mi nezdá, že by to bylo v pořadku. Bud jsem duševně nemocný, nebo???nevím..Myslím si, že partnerka není schopna sebereflexe, protože jsem u ní žadnou za ty leta nezaznamenal. Take jsem si nemohl nevšimnou, že všichni její bývali partneři, není jich malo, jsou podle ní hajzlové, kteří jí jenom ubližovali a trapili. Ma za sebou pokus o sebevraždu, ale podle mě takový ten nahraný. V koupelně když byla u rodičů doma. K vuli rozchodu s nějakým byvalím partnerem.. A všechny ty" křivdy" od byvalých parnerů si nese sebou a aplikuje na mě. Takže mi připada, že nesu dusledky chovaní jejích byvalých... - otázka upravena poradcem

Vážená paní doktorko, mám (50) už víc, jak rok přítele (42). Oba máme za sebou nepovedené vztahy. Každý svůj dům a děti. O Jeho dům a děti se stará maminka - (řidič kamionu). Maminka je strašně hádavá. Jsem jediná, na koho je hodná .Přál si, abych tam jezdila na víkendy, nebo se nastěhovala. Že chce být s holkami a má práci na domě. Přijedu, vařím, jsem s holkami a mamkou.On chodí pomáhat kamarádům, když něco potřebují, ale většinu času s nimi jen prosedí. Nebo jede hrát hokej. Na domě nic nedělá. Navrhla jsem střídavé víkendy. Jsem na svůj dům sama. Ale on, že na to mám celý týden, když není doma. Při hádce mi řekl, že jsem debil..Odjela jsem. Teď mi volá a chce mě zpět. Jsem stále zamilovaná a tudíž nemám střízlivý pohled na věc. Poraďte mi, prosím, co mám dělat? Děkuji a přeji krásný předvánoční čas.