Dobrý den, mam pocit hrozné deprese, úzkost a strach o rodinu, o naše štěstí o štěstí naší malé holčičky.
Vše beru v celých souvislostech a proto se trápím.
Na všechny abnormality jsem si zvykla i když to byl nekonečný boj s mými normami. Nejhorší je ,že jej miluji a pořád stojím o to vyřešit situaci.
On neúplná rodina, věčný boj o finance a nesolidní, bezcharakterní přístup k životu, hajení jedince, boj o přežití, nedůvěra, kalkulace...............
Naše rodina, soudržná, odpovědnost jeden za druhého, starost jeden o druhého a nesobeckost,pochopení, vlídnost, prostě empatie na každém kroku.
To je zřejmě kamen úrazu, od prvopočátku, jsem oddaně snášela to ,že mě využíval finančně, pracovně a citově a odměnou, byly lži a nevěry. Byla to závislost. Nyní jsme spolu 14 roku, bydlíme spolu pět od narození naší dcery. Zálety byly i po mém narození. Do kdy se utrácela moje mateřská a rodičák a peníze z pronájmu bytu, do té doby to bylo v relativním klidu. Pán mě na chalupě navštěvoval zřídka a jen se kouknul na dítě a něco snědl a někdy porekreoval plus sex a jnak přebýval v domě ve městě, který jsme vybudovali společně, ale on finančně. Makala jsem na něm a vše zařizovala a dozorovala, on se jen vezl a flámoval.
Partner o 11 let mladší, během mé výpomoci nastartoval skvělou kariéru, nechal si ode mě pořídit dítě, které nehlídal a nic jen se občas objevil. V zimě jsme byly s ním a v té době vždy malo topil a pořád nějaký zákaz a příkaz, ztrácel se a objevoval jak ho napadlo a hlídání věčně nemocné dívenky na mých bedrech.
On levnou chuvu a občas se i přiživil, dítě mu oblékala moje dcera dospělá(dědily jsme věci po vnukovi).Vydělal nejméně dva miliony a ja na konci mateřské jsem mínus sto tisíc a to jsem měla ten pronájem navíc a nic nemám. Vše jsem si musela platit i šampon i leky vše sama. Jednou za rok zaplatil nějakou lacinou dovču, kde jsem musela vařit a nebo žít jako nuzák.
Momentálně jsem pátým rokem doma, protože nemocnost dcery ja tak velká, že jsem si raději zařídila placení důchodového pojištění, které opět hradím ja. Na chalupě kde jsme osum měsícu z dvanácti, platím složenky a vše dělám sama.Zahradu, dítě nonstop , vařím a živím muže který jezdí na víkendy. Každý mimořádný výdaj si musím zaplatit. Sam si dopřál během té doby několikateré Alpy na lyže, jachtění na moři a koupil si motorku.Mě nedá ani na nové gumy na auto, které jsem si kvůli dceři koupila z úspor před sestěhováním, protože mi auto nechtěl půjčit ani když se narodila...............
Momentálně mi pomáhá kdo muže. Nemám šanci si za celou dobu našetřit ani na obyčejné kolo, na nic. Mám 52 roku a opustila jsem před porodem práci kde jsem vydělávala padesát tisíc. Nyní mě čeká živoření, někde na zkrácený úvazek a stejně mi nadává do příživníku a tvrdí že na mě nedá ani korunu. Jsem tak daleko, že cizí lidi se snaží mi pomáhat a občas něco koupit víc než on. Mam i vnuky a ráda bych žila i pro ně, ale nepotřebuji nic jen peníze na návštěvy u rodiču. Co je to holič a tak neznám. Pokud chci ušetrit něco abych i ja občas rozhodla ,že něco koupím a nebo pořídím nějaký nadstandard tak musím jist skoro nic.Když něco koupim, řekne že mám asi hodně peněz a ubere z těch pěti tisíc co mi vyděluje na vše.On vydělá kolem třiceti a více. Cítím ponížení a ráda bych zachránila rodinu.Nechce o ničem mluvit, ma trezor a často mi i dluží.Jednou jsem si dluh vzala z jeho peněženky a od té doby mi nedává ani na své jidlo a kupuje si sám a ma svou poličku a dcera si nesmí nic vzít. Je to ostuda...........................Tolik jsem obětovala a nic se mi nevrací..................Všichni mě upozornovali atjdu od něj už dávno. Jinak, ale vím že máme podobný způsob života, výlety, voda, kolo, Jidlo...........pořád je problém jen v penězích. Utratila jsem padesát tisíc za pojištění abych mohla být s dítětem navíc.Nebudu mít díky tomu a mateřství slušný duchod a ani nemám už moc síly . Jsem ze všeho strašně utrápená a unavená.Nemluví s náma skoro, žije si své rituály, Přezčasy a posilovny , občas flám, motorka a pak snad jsme někde i malá a on. Nedokáže jen tak vzít peníze a jit s náma do obchodu. Když jedeme na hory koupí jednu permici a ja mužu jen když je unavený, jinak hlídám. Sama si nemohu nic dovolit........................Vím, že když bych odešla, byla bych o placení nájmu huř a neměla bych ty blbé čtyři tisíce z nájmu svého bytu.Ale hlavně bych byla na malou sama je to začarovaný kruh.Na další eskapády a jiné chalapy krom kamarádu nemám ani pomyšlení.Nabízela jsem mu tenkrát at jde na mateřskou on, měl nižší plat, ale odmítl.První pul rok mi nedal ani alimenty.Po třech letech jsem udělala křik , tak chodil aspoň jednou měsíšně na nákup do výše 1500 Kč. Co koliv chci dopřát i malé o vše musím s ním bojovat, žádný vstřícný krok nic nikdy nic nejde z něj a pak vždy vše stejně si hledí nějak nějakým trikem vrátit, někde mi ubrat......................Poslala jsem ho i do poradny , po jedné návštěvě odešel ,že jsou to kreténi.....ja tam...
Martina