Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, můj partner s oblibou okukuje a komentuje jiné ženy. Naživo i třeba v televizi. (Ve stylu - to je prdelka, ta má kůzlátka..) Velmi prožívá, pokud se ve filmu "ubližuje" muži, to také nevybíravě komentuje a na závěr obvykle sdělí něco jako - no jo, to jsi celá ty. Nebo - podívej se, takhle by ses ke mně měla chovat!! (Když se mu ženino chování líbí.) Cítím z něj, že obecně přistupuje k ženám s despektem. Má pocit, že on dělá a ví vše nejlépe. Z toho vyplývá, že s despektem přistupuje i ke vzdělaným lidem (No jo, inženýrka.. To bude jistě inženýr..) Sám je automechanik. Nic nečte, o nic se nezajímá, jen v autech je opravdu odborník a má rád peníze, takže jen zkoumá, do čeho by investoval. Velkorysý ale není. Já jsem o něj dlouho nestála a v životě mě nikdo tak neuháněl a neponižoval se, aby mě získal. Teď úplně otočil. Navenek se mnou "chlubí"(jsem vš), ale doma mě svým přístupem ponižuje. Nedám si to líbit, ale nebaví mě to. Když se bráním, je na nějaký čas klid. Má to cenu? - otázka upravena poradcem
Bára
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
nevyrovnaný vztah
Otevřít. Přijdu si zbytečná, otravná...Má mě prý hrozně rád a opravdu je jinak skvělý partner...Ale vůbec nechápe, že jsem citlivá a že mě to moc bolí. Myslí si, že jsem nastvanaa proto se s ním tři dny nechci bavit..Jenže já jsem na dně. Tolik mu dávám, tolik ho mám ráda a nestojím mu ani za procházku.
<br>Víte zdá se mi, že jsem úplně z jineho těsta než on. A trpím tím. Že mě obejme jen jednou denně, že se do mě nedokáže vcítit, že se mi neotevře..
<br>
<br>Má tento vztah perspektivu? Co dělám špatně? Jak se přítelovi otevřít...a má to vůbec cenu?
Terka3
nevyrovnaný vztah
Vznikla tak, že mi bylo líto, že nechtěl jít na procházku se mnou.
Pouze jsem chtěla, ať máme alespoň hodinku denně nějak smysluplně stráveného společného času...vědomě být spilu...povídat si, hladit se, prostě být spolu...ne jen vedle sebe u tv.
On byl hrubý a podrážděně na mě zaútočil slovy, že jsem snad nemocná nebo co, že jsme spolu prece pořád...že se evidentně neumím zabavit sama atp.
Vite tak se mě to dotklo, tak moc mi to křivdí...Teď, když se tak odcizujeme a já vlastně VŠE dělám bez něj ( prochazky, zavařování, i kazdodenni činnosti, které jsem třeba s předešlými partnery dělali bez problemu spolu) chtěla jsem se mu přiblížit a navrhla společnou procházku..Opravdu chci tak moc? Víte od této hádky se ve mě něco zlomilo...úplně jsem se uzavřela. Už nemám ani sílu mu vysvětlovat, že mě zranil...Na vše jde s rozumem, jako by mě vlastně ani nepotřeboval. Vše chce delat sám. Se mnou je aby se neřeklo...ale není to kvalitně strávený čas...jen kvantum času. Nevim jak se znovu
Terka2
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko prosím poraďte. Jsem s pritelem skoro 2 roky. Mě 32, jemu 42. Jsem citlivá žena, která potřebuje spřízněnou duši...občas mít i společně plnohodnotně strávený čas s partnerem. Můj partner ale zatim neměl delší vztah než půl roku a vlastně je zvyklý žít si posvém. Je hlavně praktický a rozumový. Víte neumí se otevřít, sdílet, odhalit se druhému...Strašně mě to ničí. Připadám si osaměle...uzavírám se mu. Když potrebuji utišit nebo jen vyslechnout, začne to uchopovat rozumem...jako by se neuměl vcitit...Už jsem zlomená. O nic se už nechci ani snažit. Nevím jak se mu otevřít...Cítím v sobě prázdnotu. Chtela jsem mu dát lasku a laskavost a akorát zjišťuji, že ho obtěžuji. Víte teď v pandemii trávíme spolu každý den. Ale žijeme vedle sebe a odcizujeme se. Sice spolu jsme každý den, ale každý jsme na svém pc, nebo já jdu sama na prochazku nebo zavaruju, snažím se pořád neco dělat...pritel je na pc. Pak se chce večer se mnou divat na film...a to je vše. Poslední hádka
Terka
nevyrovnaný vztah
pro Martina - zakazující přítelkyně:
Jak už vám odpovídala paní psycholožka, proč s tou ženou jste ? Nelíbí se vám její chování, neustále se před ní obhajujete, máte v plánu to dělat doživotně ?
Její chování se s velkou pravděpodobností nikdy nezmění, spíš bude gradovat, jste to schopen doživotně snášet? Budete z toho mít doživotní potěšení? Není to masochismus?
Nevím tedy, jaké jsou vaše životní hodnoty, v jakém prostředí jste vyrostl a jak vás formovali rodiče. Ale člověk by měl být s tím druhým proto, že ho má rád a je mu s ním dobře.
Každopádně vám přeji hodně štěstí.
Lucie
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, ve vztahu s přítelkyní máme obrovský problém. Od samého začátku mi vše zakazuje, nesmím nikam chodit sám, jenom s ní, když jsem doma a ona v práci nesmím se koukat na televizi, používat telefon. Neustále se každý den dohadujeme. Ona mi pořád dokola opakuje ať se nerozhlížím po jiných. Pořád jí opakuji že to nedělám ale ona že mě vidí. Po každé když se chci na tohle téma s ní bavit tak je z toho hádka. Už nevím jak dál. Dále nám nefunguje sex. Když udělám cokoliv tak mi hned řekne že jsem nadržený prase, že to nepotřebuje. Když se to jednou podaří, druhý den to zkouším znovu ale řekne mi že to bylo včera že už ne. Po týdnu dostanu stejnou odpověď. po 14-ti dnech také. Pořád si o mě myslí samé špatné věci, že ji podvádím, že když jsem v práci tak že chodím za jinými kvůli sexu a podobně. Moc ji miluju ale tohle už vážně nezvládám. Plánujeme spolu bydlení, rodinu. Ale už rok se nám děje že když je nějaká větší hádka tak si ubližujeme fyzicky. Teda ona mě. Já jí pouze uklidňuji.
Martin
nevyrovnaný vztah
Pro Janku - díky moc za reakci. Děti svoje úkoly mají - máme rozpis, kdo co dělá. A protože se u některých společných aktivit dohadovaly, vedeme evidenci na lednici a je klid - víme přesně kdo, kdy, co. Špatný nákup manžela jsem nekritizovala, ale sám z toho po 3 dnech vycouval s tím, že ON na to nemá čas. A tak je to se vším, bohužel. Ano, na počátku manželství jsem mu hodně ulevovala, respektive dělala všechno sama, protože on začínal podnikat ("potřebuji čas", vydělávám peníze, zatímco ty sedíš doma na MD", bohužel měl podporu u tchýně, která mi taky domlouvala, jak musím), a já navíc i chápala, co to znamená rozjíždět podnikání a pomáhala jsem mu s řadou věcí. Jenže se to bohužel tak zaběhlo a po mém návratu do práce zůstalo. Snahy o změny končí po dvou dnech, on je opravdu schopen být nezodpovědný, odjet a nechat nás v tom. Hledám cestu, jak to změnit. - otázka upravena poradcem
Věra
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, prosím, co se zlozvykem staršího příele (51 let). Ať jsme kdekoliv, tak během jídla, ale častěji po něm, sbírá ze stolu a okolí různé smetí a drobky a sní je. Nejdřív je smete do dlaně a nasype do úst, pak si nasliní prst a zbylé drobky sbírá ze stolu a jí. Kdekoliv - v hotelu, doma, v restauraci, v exotické cizině, kde bezpodmínečně nutné dodržovat hygienu, prostě všude. Přitom stůl v restauraci či u něj v kantýně není utřený, je tam špína po předchozích strávnících. už jsem mu několikrát říkala, ať to nedělá, hlavně z důvodů hygienických, buď mlčí a dělá to dál, nebo se začne smát, že JEMU se nic nestane a tak podobně. Úplně to tak není, průjmy mívá. Když vím, že sedíme u předem použitého stolu, je mi to nepříjemné, stydím se ho vzít do společnosti za přáteli, kde se zapomene a dělá to taky. těch podivností je v jeho chování víc, jsem hodně tolerantní a vše se dá nějak ztolerovat, nicméně tohle je pro mě asi neprůchodné a hodně mi to vadí. Přítel není hloupý, má vysokoškolské vzdělání, takže by měl chápat, jakému riziku se vystavuje. Možná je to detail, který mě zbytečně irituje - i to mi kdyžtak napište. Děkuji.
Zdena
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, ráda bych se zeptala na váš názor. Jsme s manželem čtyřicátníci. Já jsem manžela doposud velmi podporovala - na MD jsem převzala veškerou starost o domácnost a tři děti, po návratu do práce sice musel čas od času s něčím pomoci (odvést děti do školky vzdálené 20 metrů, já ráno vstávala a odjížděla brzy, abych se mohla dřív vrátit, sekal trávu, občas umyl nádobí, ale od počátku máme myčku, takže to byla spíš jeho zbytečná volba). Rovněž financování rodiny jsem vzala na sebe, začínal podnikat, moc se mu nedařilo, dokonce jsem mu dávala statisícové částky na auto, na zaplacení elektřiny, platila jsem jeho alimenty... Nebránil se, byl rád. Samozřejmě jsem uvedené zátěži také podřídila svoji profesní kariéru, kdy , pokud bych měla více prostoru a ne tak naloženo, byla bych někde úplně jinde. Po 15 letech se finančně trochu spravil, doma už nic nedělá a odmítá to, začal být protivný, ke všemu kritický, správný je jen on a jeho kamarádi, ke kterým se s podnikáním přimkl a kteří ho vzali do svého rozjetého businessu. Začal mát velké a zbytečné výhrady i k dětem, například k jejich rozhodnutí jít studovat konkrétní školu, tématem bohužel hádek jsou i staré skříně v ložnici, které jsem kdysi z nouze koupila z rodičovského příspěvku (nové on odmítá platit, a že prý za lad v domácnosti jsem zodpovědná já - to je jen jeden příklad. Nemá se to, ale občas se mu snažím připomenout, že by měl být ke mně a k nám všem vstřícný, protože jsme mu pomohli vyrůst, já jsem finančně táhla rodinu celých 15 let sama, platila jeho dluhy. To on samozřejmě nechce slyšet, chce udělat tlustou čáru, tzn. vše z minula zapomenuto a odteď jedeme od nuly, každý za své a na domácnost budeme dávat každý půl. A to strašlivě hlídá, jestli náhodou nedal on víc, pořád si to počítá. Já do domácnosti dám celý svůj plat a mnohdy víc než on, protože dětem třeba koupím ochranné vesty, přilby, to je pro mě důležité. Takže mi nic nezbývá, nemohu jet ani na dovolenou, on si jezdí s kamarády 5x do roka (jachty), pořád šetřím, abych mohla koupit ty nové skříně a hlavně mi to je líto, protože je to nespravedlivé. Pokud byste se ptala jeho, tak vám řekne, že peníze jsou jeho, on je šikovný a vydělal si je, všechno dělá pro rodinu (jeho oblíbená věta venku) a co vlastně ještě chci, když on se tak snaží a doma dokonce i pomáhá, protože zametá (výrok u psychologa, zametl v kuchyni po sobě drobky). Do poradny ho samozřejmě už nedostanu. Opravdu se v rodině nelze zmínit o tom, co ten jeden prodruhého udělal, opradu se to "nezapočítává",? Bere to jako výčitku, jak se vracím ke starým věcem, ale spíš to nechce slyšet, řekla bych. Co s tím? Děkuji - otázka upravena poradcem
Veronika
nevyrovnaný vztah
Pro paní Věru
Je s podivem, proč tyto věci řešíte až nyní, kdy je manželovi 45 let. To je pak opravdu těžké něco měnit. Píšete stále o manželovi, ale co děti, ty mají jasně stanovené pravidelné úkoly? Nebo s nimi budou mít budoucí partneři podobné trápení? Neudělejte stejnou chybu jako matka manžela. U nás máme role rozděleny od začátku, občas si je po dohodě prostřídáme, děti jsou zapřažené od sedmi let a funguje to perfektně. Radím Vám - když si muž vybral nakupování, nekritizujte ho za to, jak špatně to udělal a nechte ho dělat to dál. Však on se to naučí. A děti se taky pro jednou nezblázní, když nebudou mít teplou večeři. A propos - uvaří si někdy děti večeři samy? Co jste je naučila?
Řada žen dělá tu chybu, že si připadá nenahraditelná. Občas sice udělá pokus o rozdání úkolů, ale stejně není spokojená s jejich plněním, tak to zase spadne tam, kde to bylo, protože jim připadá, že je jednodušší si vše udělat sama, než se "doprošovat". To je chyba. Vytrvejte, nekritizujte. - otázka upravena poradcem
Janka
nevyrovnaný vztah
A ještě poslední doplnění - doma zastávám i "chlapské" povinnosti - zavolat opraváře na pračku a zaplacení, když jsme stavěli, tak jsem bourala se sbíječkou, vyřizovala jsem povolení k připojení plynu (to bylo v době, kdy si to chlapi řešili sami, dneska si myslím, že už to dělá i dost ženských), řeším si opravy auta, výměny pneumatik... všechno bohužel díky tomu, že kdybych se spolehla na něj, tak ty věci nejsou - na některé věci, které slíbil, čekám už více než 5 let... a pokud si je neudělám, tak nebudou. Jen příklad: na začátku manželství sjme neměli skříně. Za porodné jsem koupila šatní - jiné se tehdy nedaly sehnat za tu cenu. prosila jsem ho, že bychom mohli ze zbylého materiálu u jeho rodičů udělat police. Nebylo nic. A já potřebovala moej, jeho i dětí věci dát do skříní. Řešila jsem to tak, že jsem tam naskládala banánové krabice jako police. Takto jsme žili asi rok, papír se časem prohnul a začalo to padat. On nic. Ale já z mateřské našetřila peníze a police nechala sama udělat. Tak je to s vícero věcmi. Bohužel. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Věra
nevyrovnaný vztah
A ještě paní doktorko uvedu, že doma nepomáhat má asi bohužel už z rodiny, protože se narodil jako vymodlený syn (a mladší sourozenec ze dvou) starším rodičům, sám tchán říkal, že na jeho výchovu už nebyla síla. Vím, že docela dělal průšvihy, které rodiče pořád zahlazovali, zejména to iniciovala matka. Už jako dospělý vpodstatě fungoval tak, že se domů přijel vyspat a najíst. Máma vyprala, uvařila, o dům, v kterém bydleli, se staral zejména jeho otec. On nemusel nic. A když dobrovolně šel s něčím pomoct, tak tchýně s obdivem říkala - P. nám včera odpoledne pomáhal a ani nekřičel. tehdy jsem tomu nerozuměla (s manželem jsme už žili), dneska už bohužel vím. Manželovi je 45 - bude ještě ochoten ke změně? Děkuji moc.
Věra
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, děkuji moc za vaši odpověď (manžel, který doma nechce pomáhat a pokud něco dělá, reaguje křikem, radila jste dohodu jako dospělí lidé a rozdělení prací, které kdo rád dělá). Já se už o něco pokusila, respektive manžel, když zase něco vyčítal, přišel s tím, že bude sekat trávu a nakupovat (že prý ušetří peníze, že toho prý kupuju moc - on ani neví, co rodina všechno sní). Tak jsem souhlasila. Sekání trávy - posekal dvakrát a pak jsem zaznamenala, jak potajmu říká synovi, jak on má moc práce a ať to syn udělá za něj. Ten tátovi nechce odmítnout, protože se bojí jeho křiku. Co se týče nákupů - byl dvakrát. Dostal lístek - jednou koupil polovinu a ještě s tím přijel v 7 večer, takže jsem musela k večeři improvizovat (nejsem z těch žen, které by mu to daly před dětma tzv. sežrat a dětem říkat, že děti mají hlad kvůli tátovi), podruhé přivezl nákup v osm večer, zase jen třetinu a zase dusno, jak on chudák musí nakupovat. Kritika, že to neudělal podle dohody, se samozřejmě nepřipouští. A zase - péče o rodinu je na ženě - bla bla bla. A on podniká a má moc práce. Bohužel má od rodičů zařízený dům, takže pak odjel na několik dnů tam, případně odjel přímo k rodičům a po návratu zase vše řešil - on se nebude podílet, protože on doma nebyl a vypral si prádlo sám a jinde. Bohužel má kolem sebe "vzory", kdy muži mají doma ženy a doma asi opravdu nic nedělají. Vzhlíží zejména k jednomu, který má doma manželku (ke které se asi doma chová velmi diktátorsky, takže paní všechno odkýve a na nic nemá názor, jen si občas špitne, že manžel neví, co všechno je doma za práci, protože tam nic nedělá) a vedle toho milenku v podobě své sekretářky, s kterou má nemanželské dítě. Dokud se můj manžel s tímto pánem neznal, nebylo to tak vyhrocené, i když samozřejmě s tou pomocí doma se nepřetrhnul. Zkusím tedy další kolo dohody, poradila byste mi ještě něco, co třeba vašim klientům v takovém případě zafungovalo? nechci to vzdát, i když je to možná boj s větrnými mlýny. děkuji vám moc. - otázka upravena poradcem
Věra
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, děkuji za Vaši skvělou poradnu. Odhodlala jsem se Vám taky napsat, protože jsem tu našla odpověď na problém, který mám. Paní Miluši jste radila, že má manželovi říct přímo, s čím potřebuje pomoct (byl to dotaz o rozmazleném manželovi, který vše bere jako samozřejmost a nechce se podílet na chodu domácnosti a necení si toho, co pro něj manželka dělá). Podobné, i když trochu jinak, je to i u nás. S tím rozdílem, že já manželovi přímo řeknu, s čím chci pomoct. Jenže - na vynesení koše do patra čekám 4 dny a když 3. den nevydržím - koš je stále na chodbě - a prosbou mu to připomenu, reaguje velmi emotivně, že jsem šaratice a tak. Nebo ho požádám, aby pověsil prádlo. Nějak k tomu svolí, ale okamžitě začne poroučet dětem, že mají všeho zanechat a jít věšet prádlo s ním. Ty třeba dělají jiné věci, musí toho okamžitě nechat a jít. Končí to tak, že manžel stojí a obě děti věší. "Pochvalu" chce manžel ale jen pro sebe - jak to zvládl. Takže "pomáhá" tak, že práci deleguje na někoho jiného - na děti, na moji matku, když je náhodou na návštěvě anebo to výjimečně jde dělat sám, ale vzteká se, že - proč tolik vařím (při mytí nádobí, podotýkám, že máme myčku, ale on nechce do myčky dávat hrnce, že prý jsou moc velké), proč to neudělá někdo jiný a musí on, proč to není takhle...atd. Přípůadně udělá jen půl práce a ohlásí, že je hotovo. Pokud řeknu, že ne, tak se začne vztekat, že si to mám příště udělat sama. Tak už radši nic neříkám a dodělám to sama. Co je však problém, je to, že děti mají taky své úkoly a berou, že to není spravedlivé, že musí okamžitě všeho nechat a jít "pomoct" tátovi (tj. udělat to za něj, protože on jen stojí a rozkazuje). Takže když ho požádám o pomoc, tak vpodstatě vyvolávám doma konflikt, protože on zakřičí na děti, ať okamžitě jdou, any se brání, protože něco dělají a on se ještě víc rozčilí, že jsou lenivé, že tu pracuje jenom on anebo ještě víc zařve, ať okamžitě přijdou. Dusno. Řev. Křik. Nechci, aby toto bylo. Řešením je, že si všechno udělám sama (tedy kromě práce dětí) a jeho o nic nežádám. Jenže je to jen částečným řešením. Pak slýchám, jako paní Miluše, že jsem unavená, on chce odpočatou a že na něj nemám čas. Takový začarovaný kruh. Jak z něho ven? Děkuji moc. - otázka upravena poradcem
Věra
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,jsme s mužem v manželství 34 let.Kdysi to bylo celkem normální soužití,ale v poslednich 3 letech myslím že žiji s psychopatem.Splňuje 38 bodů ze 40 v testu který jsem ted vyplňovala.Poslední příklad-zeť mu nepřivezl svoji vrtačku kterou si muž chtěl pujčit,zeť mu pujčil starší-a začal nepochopitelný teror-začal mu psát velmi vulgární sms zprávy,pak i dceři-že ji vydědí,že je hajzl a další urážky.Mě též častuje sprostými slovy pro nic za nic.Dospěla jsem k názoru že takhle už žít nechci,ale v této době zatím nejde prodat rodinný dům který je ve vlastnictví nás obou(muž trvá i na přemrštěné ceně za dům)a nemám tolik Kč na jiný byt. Muž zakázal dceři i zeťovi vstup do domu.Má na to právo když je vlastně polovina moje?A jak se mohu bránit? Děkuji za odpověď Mirka
Mirka
nevyrovnaný vztah
Myslím že pro vztah je důležité aby byli oba partneři autentičtí. Upřímní. Snažila jsem se to nenásilně přítele naučit. Ale nedaří se. Pokud máme nějaký vztahový problém, který by potřeboval třeba jen půl hodinky přátelské trámové promluvy( vyjasnit si jak to vidí obě strany, příp. najít kompromis, jak tomu předejít), přítel jako by ztuhne. Stáhne se a odmítá komunikovat. Říká že není potřeba o tom mluvit, že bude vše ok a my vše zvládneme.
Víte ale já nechápu jak to máme zvládnout bez nějaké domluvy. Bez plánu... Přijde mi že přítel si vztah idealizuje a myslí si že se vše samo zlepší. Asi se i bojí si promluvit. Ale víte já už zkusila vše. Netlačím na něj. Chválím ho. Podporuju ho... Nevím co víc udělat aby se trošku v tomto změnil. Neumím si ale představit, že by jakýkoliv vztah mohl fungovat bez konfrontací ( pozitivních), bez komunikace. Už jsem ve fázi kdy se uzavírám a mlčím i já. Jako bych už ztratila naději a uzavírám se. Už ani já nemůžu komunikovat.Propast mezi námi roste:(
Ema
nevyrovnaný vztah
Dobrý den. Jsem zoufalá a zvažuji rozchod. Já 29, přítel 41. Spolu jsme 2 roky. Nevíme, jak se spolu sžít. Máme se ale moc rádi, humor společný, sex jsme si už také hezky vypilovali. Vůbec se mi zdá, že máme vše hezké pořádně vydřené- již od začátku vztahu jsme neměli růžové brýle ( oba jsme už byli asi hodně poučení z předešlých vztahů- on podveden, já po domácím násilí). O to víc mě mrzí že jsme momentálně v koncích. Neumíme si poradit.
Přítel je z rýže mužského prostředí, chyběl otec ( násilí, dluhy, sebevražda když měl přítel 13), chybela maminka( samozivitelka, v práci). V rodině se celkově neslušelo hovořit hlouběji o potřebách atp...
Já jsem z čistě holčičího prostředí, prostě babinec..spoustu emocí a upřímnosti. Autentičnost.
Na přítelovi mi že začátku imponovala právě jeho klidná povaha. Ale zjišťuji, že tím spíš kryje strach z jakékoli konfrontace ( tím myslím i malou). Teprve v průběhu vztahu se mnou se učí říct si co skutečně chce, a co ne. Jinak se přirozeně podvoloval.
Ema
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, mám přítele na němž mi vadí, že přede mnou nahlas prdí a pije každý den pivo, které se z něj vypařuje. Také se mi nelíbí, že je sprostý za volantem a v životě nepřečetl jedinou knihu. Ač jsem mu říkal, že mi tyto věci vadí, tak v nich nadále pokračuje. Dále mi vadí i to, že nosí vytahané spodní prádlo, které si vyměňuje až po několika dnech. Co se společných zájmů týče, tak to máme jen cestování a sexuální život je tak na 50%. Nevím, zda mám ve vztahu pokračovat, anebo trvat na změně. Děkuji za radu.
Josef
nevyrovnaný vztah
Dobry den, jsem s manzelem celkem 18 let, od svych 18 let. Mame 2 deti, s obemi detmi jsem nikdy neprestala pracovat, MD neznam. Mam na starost vydelani penez, podnikani, deti, jejich krouzky, vedeni domacnosti vcetne chlapskych domacich praci. Manzel se venuje sve praci, zaplati hypoteku a tim to pro nej konci. Doma nic neudela. Vycita ze jsem pernamentne neprijemna, ale ja jsem unavena z toho ze musim vydelat penize, vychovat deti, obstarat domacnost po vsech smerech. Rika ze on jezdi do prace a plati hypoteku a ze nema kapacitu na dalsi prace. Ja platim potraviny, drogerii, holkam obleceni, krouzky takze platim jedenkrat vic nez je jeho hypoteka. Navic jsem na MD a kdybych nepracovala nemela bych sanci toto vsechno zaplatit. Myslite ze delam neco spatne? Je opravdu nenormalni chtit aby partner doma vynesl odpadkovy kos, vymenil zarovku, posekal travu apod.? Mam neopravnene naroky?

Dekuji.
Zoja
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, dost často tady v poradně čtu, že o vztah je třeba pečovat. Souhlasím. Jenže co když ten druhý tak nějak o ty společné aktivity přestává stát anebo to, co pro něj ten druhý dělá, neocení? Mluvím o sobě - manželství 15 let, tři děti. Domácnost a vše kolem dětí bylo až na nějaké výjimky jen na mně. Dokonce i na dobu mé hospitalizace manžel odvezl děti ke svým rodičům a byl bez starosti a žil si zase po svém. Zpočátku trochu péči o děti a domácnost vnímal (z pomoci se vykrucoval, že mu malé děti nic neříkají anebo že za péči je odpovědná žena), teď mám pocit, že obstarání všeho kolem dětí a domova je standart, který leží na mě. Že máme společné obědy, večeře, že je v lednici nakoupeno, vypráno - to je přece normální. A když mu to připomenu, že mi to bere spoustu síly a času, tak jakoby naschvál si prádlo sám dá do pračky (a nevypere, protože pustí např. jen předpírku - prostě vůbec toto neumí) a řekne, že on moji práci nepotřebuje. Podobně společné dovolené - dřív rád jezdil - bylo to pro něj nové, něco, co nezažil (umím jazyky, poprvé letěl letadlem apod.), dneska jsou pro něj společné dovolené nuda, kde ho to nebaví a snaží se tomu vyhýbat. Tak se snažím aspoň o víkendech hledat společný program - a zase, dřív přece jen s námi jezdil, dnes si vyslechne nápad a organizaci, dlouhá pomlka a pak řekne, že musí pracovat. Někdy se rozhodne že pojede, ale pak je to stylem - připrav, zajisti, odvez a přivez, zaplať a ještě někdy rýpe případně k rýpání používá děti. Mám strach, že když se přestanu snažit, pojedeme si úplně každý sám, já navíc se starostí o děti a domácnost, jen s penězi, co vydělám (od něj se hrozně špatně peníze na provoz domácnosti získávají), ale síly mi docházejí. A on pak přijde a řekne - ty jsi unavená, já chci odpočatou. Prosím o radu. Děkuji.
Miluše
nevyrovnaný vztah
Paní Douchová, co byste poradila ženě, kdyby za Vámi přišla do poradny (manžel odmítl) s problémem, že manžel s ní pořád soutěží. Ta žena jsem já. A už to začíná být nesnesitelné. Někdy mi řekne, že on víc (vydělává, pracuje, je lepší, má méně času... atd)., někdy se to dozvím od lidí okolo (že tak dlouho prudil, až "přišel" na to, že on přece jen vydělává víc... atd). Mockrát jsem mu řekla, že chci doma klid, že s ním nechci soutěžit, protože pracuju v mužském kolektivu a tam toho soutěžení s chlapy mám dost (pracuju v obchodě a soutěž je organizovaná zaměstnavatelem). Není to nic platné. Prostě on, on, on. Žádný klid. Když řeknu, jasně, ty víc (něco), tak on si vynucuje, aby se mu všechno podřídilo, protože na to má nárok. Když mu řeknu, že já stehně nebo já víc (pracuju), tak je několik variant - no jo, ty jsi hvězda (s opovržením), nebo se odmlčí a odveta se koná za chvíli anebo řekne, že je chudák, protože jeho úsilí nikdo nevidí. na jeho obhajobu - tohle zná z domova, tam ten dmýchač byla matka, která byla generál a svoji pozici si neustále vynucovala (i hysterickými scénami). A pořád se s někým proti někomu paktovala. Paní doktorko, je z toho cesta ven? Děkuji - otázka upravena poradcem
Iva
nevyrovnaný vztah
Pomohl Casanova a pochopil jsem, že moje vice-práce na vztahu mi škodí. Nemůžu nahradit její chtění a ani se "naučit" být spokojen s tím co mám jak mne manipulovala psycholožka.
Nejtěžší bylo přijmout, že vztah nevytvořím bez ní, zformuloval jak to chci. Psycholožka šílela, že jsem arogantní, nedpolupracujici, neflexibilní, že škodím rodině a dětem...
Začal jsem se víc starat o sebe a své štěstí. A hlavně budovat svůj vztah k dětem. Nikdy jsem ji nezakazoval se připojit, ale ani jsem neprosil. A i když jsem tomu napřed nevěřil zjistil jsem, že ji nepotřebuji a vím být šťastnější bez ní než ve snaze vytvořit s ní partnerství. Ano, nakonec mě obvinila z toho, že jsem rezignoval na vztah, že se nesnažím, že nespolupracuji na zlepšení vztahů v poradně. Zábavný fakt: na stejnou stížnost od manželky jako jsem měl předtím já, psycholožka reagovala úplně opačně.
Hano, přeji hodně sil. Nejtěžší je otevřené říct jak to chcete a přijmout, že vám to nechtějí dát a pak převzít odpovědnost za sebe. - otázka upravena poradcem
Zbynek
nevyrovnaný vztah
Hano, soucítím s Vami. Zažil jsem něco podobného. Budoval jsem vztah z obou stran, i za partnerku. Šli jsme dokonce do poradny. Ale tam to bylo přesně jak říkáte vy. 1000 důvodu, proč ona je normální a že moje prožívání je přehnaně. Nejhorší bylo, že psycholožka se postavila na stranu manželky i když formálně dělala vše aby to vypadalo, že je nestranná. Např. Stěžoval jsem si, že ona mění dohodnutý program a vymění čas se mnou s kamarádkami. Např. Po aerobiku pozvání na víno, přijala, protože doma není nic, a ani nedala vědět. Prostě jsem nebyl partner, ale spolubydlící. A psycholožka celou moji stížnost odbyla proti dotazem. Co vám na tom vadí, vždyť to dělají všechny ženy. Když si posteskla ona, že jí braním zažít štěstí, tak sebe psycholožka ptala, zda ona nemůže být šťastná.a když jsem reklamoval, že nejedná s oběma psycholožka stejně, tak jsem byl za domýšlivého.
Zbynek
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko, děkuji za odpověď (manžel prokazuje "milost", že přistupuje na mnou organizované aktivity). Udělala jsem to, co jste mi řekla. A ukázala to i kamarádce, aby mi to pojmenovala. A ona řekla, že tam vidí velký strach - strach z toho, že manžel půjde bydlet jinam (má kam, dostal od rodičů dům, jehož část pronajímá a kde má i obytnou kancelář, a zase, já klíče nemám, protože proč bych je měla mít), že je tam strach, že budu na vše sama a bez peněz (manžel má nemanželské dítě, s kterým se nestýká a na které se snaží i neplatit, bohužel), že budu mít podobné potíže, jako ta paní, co si ji odmítl kvůli dítěti vzít a kde tu finanční stránku řeším za manžela já, protože k nám chodí exekuce, neboť on neplatí. To dobré na manželství - prvních pár let se snažil, i když péče o děti byla 100% na mně (říkal, že malým dětem nerozumí a ať počkám, až vyrostou), máme nějaké společné názory na svět, je aktivní, snažíme se něco dělat, podnikat... jen je to o tom, že on nemá problém mnoho věcí dělat sám a na nás se doslova vykašlat - pánské jízdy, zábava, rozhodnutí, finance (ty jsou jen jeho prý), večírky (stává se, že já jedu s dětmi domů a on pokračuje dál...). Asi cítím, že se odcizuje, že je mu jedno, jestli je se mnou, že jsme jako rodina až druhá nebo třetí "věc" v pořadí, pokud se má rozhodovat. Jsem hodně samostatná, hodně tolerantní, ale úplně nechci hrát roli jeho matky, kam se vždycky přijel najíst a vyspat, případně za něj rodiče vyřešili problémy a zase odešel do víru života. A když nebylo po jeho, tak prý křičel a utekl od nich někam pryč. Dřív se přece jen trochu podílel, ale v poslední době je toho čím dál míň, až skoro nic, jen očekává... děkuji - otázka upravena poradcem
Hana
nevyrovnaný vztah
Dobry den pani doktorko, byla bych vdecna za vas nazor.
S pritelem jsme spolu rok a pul. On 41, ja 31.
Ja jsem cinoroda, porad bych neco delala, neco se noveho ucila poznavala, vyrabela...On je pohodar, ktery je stastny kdyz ma klid a pohodu, kouka na filmy, vari, ji a tak...Uz asi vite kam smeruji. Myslite ze takovy vztah muze fungovat? Mame se radi a mame spolecny humor. Pritel je skvely i v domacnosti to mame rozdelene. Moc bych chtela, aby si partner uvedomil, ze na vztahu se musi pracovat a my uz jsme bohuzel jen kousek od rutiny..Snazim se vymyslet neco co by nas oba spojovalo a oba si u toho uzili - treba navrhnu masaz, navrhnu ze si zahrajeme sachy, navrhnu to a tamto. A pritel se rad prida. Ale sam nic nevymysli. Kdyz ho necham, tak jen varime jime a koukame na filmy. Obcas se jdeme projit...Moc me mrzi, ze o vztahu nepremysli. Jako kdyby jej zil, ale moc o nem nepremyslel a nesnazil se ho zlepsit:( Nevite jak si s nim promluvit, aby si to uvedomil? Nebo delam neco jaspatne
Terka
nevyrovnaný vztah
Hezký den, mám o 23 let staršího partnera. Jsme spolu již celé dva roky, žijeme v bytě 1+kk. O budoucnosti komunikujeme - ví že chci jedno dítě, ví, že chci do většího bydlení, ale nějak samovolně se to neděje. Byt je jeho. Když apeluji na větší bydlení, řekne ať něco najdu a že můžeme nad tím přemýšlet. Jenže mě to samostatně nebaví, jsem ráda, když tyto věci s někým sdílím, plánuji, mám z toho radost. To stejné žádost o ruku - ptal se mě jak na to, dokonce jsem mu to i řekla jak se to třeba dělá...no netuším co dál. Čím více se vše posouvá, tím více přestávám mít zájem na cestu kupředu...:-( Miluji ho ale nevím co dál, ve skoro 30 letech stojím na místě, mé kamarádky mají dítě, některé už dvě, další minimálně svatbu a vnitřně mě to bolí a nevím co dál :-( Nějak jsem si myslela, že starší partner bude aktivnější, že využije možnosti vztahu s mladou - hezkou partnerkou, ale mám pocit že stojím a vnitřně mě to bolí a nevím co dál.....
Maky
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, jsem vdaná 15 let, dvě děti. Hodně trpělivá, hodně tolerantní, manželovi se dost věcí přizpůsobuje, ale "svoje" (domácnost, péče o děti, práci) si řídím sama, on se moc nepodílí anebo jen tehdy, když chce (s kamarády bere děti 1x rok na cca týden na loď (tatínci a děti, bez žen). Manžel umí být cholerický, doma se snažím nezavdávat příčinu, takže projevy jsou spíš k lidem směrem ven. Po tchýni je hysterický (trucování v posteli, , sebelitování se, díky mému klidu scény moc nejsou). V poslední době cítím větší než obvykle neklid, když jsme společně (ne vždy) nebo někam jdeme. Společnou aktivitu musím naplánovat, zrealizovat, případně zaplatit já, jinak by nešel. I tak je to s přemlouváním. prostě o rodinné akce moc nestojí (dříve přece jen trochu ano, ale i tak si vybíral, co ano, co ne). Takže třeba naplánuju večeři v nějaké pizzerii - no dobře, tak teda půjdeme. Avšak nejde se mnou manžel, ale nějaké další dítě. Vybral si syna. Já musím řídit, vzít svoje auto (jeho ne), on se "připojí" k synovi - tak pojď Honzo, musíme na tu večeři, co mamka chce, někdy schválně zdržuje, někdy otálí před restaurací, jestli teda půjde nebo ne. V restauraci se baví skoro výhradně se synem (já neexistuju - tohle umí velmi dobře od své matky, která mi toto velmi často dělala, když jsme k nim přijeli), někdy se baví i s dcerou, když se zapojím já do hovoru, zmlkne. Anebo když hovor udržuju já, snaží se se synem mluvit o něčem jiném a paralelně. Dřív se to tak moc nedělo, ale zhoršuje se to. Já cítím takový neklid, že pak stačí nějaká chyba restaurace (spletení objednávky) a jsem příkrejší. Prostě ten pomyslný hrnec. Co s tím, paní doktorko? manžel samozřejmě bude zapírat,že něco takového dělá a najde tisíc a jeden důvodů, proč mluví se synem nebo proč to dělá. Vpodstatě je to kopírování tchýně, kdy mi i slovně dávali najevo, jak jsem cizí (ne že by mi to řekli, ale bavili se jen mezi sebou, jak ti cizí mezi nimi - prosím, fakt nejsem vztahovačná). Už jsem si říkala, že rodinu nebudu nikam brát, že nebudu nic organizovat, to ale není řešení, protože pak si každý pojede po svém. A já stojím o to, abychom společně ještě po nějakou dobu, než děti vyrostou, dělali nějaké aktivity. Když občas jdu s manželem já sama (zase nápad můj), je to lepší, prostě nikdo okolo nás není. I tak je to spíš servisní aktivita pro něj - příležitost se najíst. Jeho asi nezměním, doma to dobře okoukal a podědil. Tak co s tím? děkuji
- otázka upravena poradcem
Hana
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, prosím o názor, radu, jak se zachovat, pokud se manželé brali hlavně kvůli budoucímu společnému dítěti, ale jelikož se jim nedaří žádným způsobem otěhotnět, rozhodli se po pár letech na rozchodu, ale mají se rádi...Dítě adoptovat nechtějí, jeden z nich již dítě má z předchozího vztahu, ale ten druhý si přeje vlastní. Je to smutná záležitost, jak se s touto situací vyrovnat? Děkuji.
Olena
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko, jsem rozvedená, děti dospělé. Najít si partnera v tomto věku je vcelku složité, pokud člověk nesníží svoji laťku. Seznámila jsem se s mužem, který měl v minulosti skutečně výbornou pozici, špičkově vzdělaný, ale onemocněl, a v průběhu nemoci neubrzdili v manželství finance, takže se zadlužili tak, že to do konce života nesplatí. Pochopitelně žena to neustála a rozvedli se. Už nehledám tátu pro děti, takže jsem se přes mnoho věcí přenesla a říkala si, že budou alespoň pěkné chvíle a uvidí se, i když jeho situace je takřka bezvýchodná. Sice to nevzdal, ale takovým způsobem, kdy se pohybuje na hranici a je otázkou, jak dlouho. Říkala jsem si, že mu pomůžu se nastartovat a pak třeba půjde i leccos řešit. To se povedlo jen zčásti. Trochu zklamání. Nicméně se postupně začaly vynořovat další věci - na můj vkus dost pije a řekla bych, že je i psychicky labilní - ve 100% za ním jezdím já, a když je něco trochu jinak - přijedu později, nepřijedu, protože jsem nemocná nebo musím něco komplikovaného řešit, on spustí proud výčitek. Někdy je spouštěčem i bývalá žena - bydlí od něj kousek, s přítelem, kvůli kterému odešla, jí to neklape a pochopila jsem, že byla nemile překvapená, že jsem se objevila. Přítel si pořád stěžuje, že by chtěl, abych s ním byla celý víkend, jenže já vůbec nevím, co bychom spolu dělali, když má limitované možnosti. A spíš to vypadá, že chce někoho, kdo zastane domácnost, uvaří a tak (uklízet mu chodí stará maminka, případně jedna nezaměstnaná, jídlo mu nosí maminka, někdy přivezu já). Ostatní chlapi mu říkají, že by měl být rád, že přijedu, odjedu, ale on pořád vyčítá, bohužel začal vyčítat i naprosté maličkosti, kterých si člověk vůbec nevšimne (nařídil mi, jak se mám chovat v koupelně a když to tak není, je zle - nejde přitom o to, že bych něco zamočila nebo zašpinila, ale o jeho představy, jak bych měla třeba při sprchování postupovat). Zpočátku jsem to házela za hlavu, ale aktuálně to špatně snáším. A začínám si všímat, že on člověka jakoby uráží a ponižuje, je to takové mírné, ale je to tam. Naposledy jsem nemohla přijet kvůli velkému zdravotnímu průšvihu v rodině - věděl to, tvrdil, že chápe. Pak ale začal nátlak, jak musím přijet, jak chce jít se mnou na diskotéku (no na to jsem neměla vůbec náladu). Nepřijela jsem a on se urazil. Vůbec ho nenapadlo, že by si mohltřeba půjčit auto, přijet za mnou, vytáhnout mě na kafe, večeři, prostě jednou udělat to, co pořád dělám já. Opravdu jsou chlapi tak natvrdlí, že i o toto si člověk musí říct? A dá se nějak eliminovat to ponižování? To neustálé sledování, co dělám nebo nedělám? Už jsem mu mockrát vysvětlovala, že je to pod mojí rozlišovací schopností, že musím řešit daleko zásadnější věci a na toto nemám kapacitu, ale nějak marně... Paní doktorko, vidíte tam trochu možnost to dostat do pro mne únosných mezí? Děkuji
Marcela
nevyrovnaný vztah
2) omlouvám se, dopíšu později, vzbudil se mi maličký...
Lucka
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, už dlouhou dobu se placame ve složitém vztahu.Jsme spolu 2 a půl roku a máme 18mesicu chlapečka.Poslední 4 měsíce spolu nežijeme. Já mám svůj starý dům na hypotéku, on aktuálně pronájem. Muž mi rok vyčítal nezájem o něho, že jen skáču kolem malého a pracuji (po nocích z domova) a studuji (1xza 14 dní 6 hod). Mám ještě 15leteho syna, a malý je hodně náročný. Rok a půl našeho vztahu poznamenal partnerův těžký rozvod, kdy jsem při něm stála a snažila se mu pomáhat. Rozvedl se on, prý proto, že jeho žena byla nesnesitelná, pořád po něm něco chtěla (práci na domě, peníze) a křičela na něho, vážnější problémy jim začaly pravděpodobně s narozením společne dcerky, které byl rok, když od nich odešel za mnou. My se známe už 11 let, chvilku jsme spolu chodili, ale skončilo to kvůli tomu, že se vyspal se svou ženou, se kterou v té době už nežil a rozváděl se. Je třikrát rozvedený a má 3 děti, se mnou čtvrté. Utekl se ke mně od své ženy, čtyři měsíce jsem ho v podstate držela nad vodou finančně i psychicky. Pak jsem neplánovaně otěhotněla a zvažovala, zda si mimi nechat či ne. On nakonec mou nerozhodnost převážil k ponechání, dítě se mnou moc chtěl. Sliboval, že se vše zvládne, že se o nás postará (měla jsem strach z toho, že budu na RP a mám poměrně vysoké náklady - hypotéku, pojištění, auto, energie a dospívajícího syna, sama jsem chodila do práce a na 2 brigády, abych vse utáhla a mohla synovi také něco dopřát). Víceméně téměř od počátku mého těhotenství, od 2.trimestru, začaly mezi námi problémy. Těhotenství jsem nezvládala tak jednoduše jako první (první ve 25, druhé ve 40), bylo mi víceméně celodenně špatně, a když už přešly tyto nevolnosti, nastoupilo pálení žáhy, kdy jsem i v noci často zvracela. Ke konci těhotenství jsem měla i problém, kvůli kterému jsem musela zůstat doma na rizikovém v klidovém režimu. Z těchto důvodů (nevolnosti, bolesti břicha) jsem neměla chuť na intimní hrátky a kvůli nátlakům a výhrůžkám partnera (vyhrožoval nevěrou, urážel mne) se mezi námi začala vytrácet i intimita duševní (z mé strany ze ztráty bezpečí, jistoty a opory). Ale pricitala jsem to i nervozitě z rozvodu, který se táhnul. Myslela jsem, že po narození syna se vše zlepší, ale v tu dobu zrovna gradoval partnerův rozvod a já byla na vše hodně sama. Muž byl buď v práci, nebo musel obíhat něco kvůli rozvodu, nebo si potřeboval něco svého zařídit. Již v době před porodem měl asi 2x výstup, kdy se opil a opouštěl mne s tím, že ho nemiluji, protože na něj kašlu atd...v těchto stavech často jezdil i autem. Toto se opakovalo každý měsíc i po narození malého. Jednou za 3-4 týdny se opil, a tropil tyhle rozchodove scény, kdy často opravdu odcházel/odjížděl od nás v noci pryč, a vracel se druhý nebo až následující den s tím, že mne miluje, ale já mu prý dávám málo lásky a vůbec s ním nejsem (já byla s mimcem pořád doma, do jeho skoro roku jsem nikam nechodila a stále čekala doma na partnera). Půl roku po narození malého konečně skončil jeho rozvod a já si myslela, že vše se zlepší, jak jeho psychická pohoda, tak i čas strávený s námi, když už měl vše vyřešeno. No chyba lávky. Nejenže zintenzívnil svou kritiku vůči mně, ať už ohledně toho, že moc pečuji o malého (o předchozí ženě zas říkal, že na malou kašle), nebo ohledně toho, že doma neuklizim, nevarim (se stále placicim miminkem s kolikami jsem to opravdu špatně zvládala, většinou jen v době, kdy chviličku spalo nebo je ohlídal, což bylo sporadicky) - totéž vyčítal své ex, až po to, že jsem frigidní a musí se mnou sexuálně abstinovat, že je chlap a má své potřeby (spali jsme spolu 2x měsíčně (dodnes kojim a díky tomu nemám žádné touhy, ale dělala jsem to kvůli němu, myslím, že v tom byla i hodně ztráta důvěry a jistoty v něho)). Nakonec mi za měsíc oznámil, že odjede pracovat do Německa, i když jsem s tím úplně nesouhlasila, což znamenalo, že byl doma jen o víkendech. Ale nakonec jsem se těšila, že třeba tady budu v klidu v týdnu jen s dětmi a víkendy si spolu užijeme. Bohužel vždy když přijel, začal výčitkami, že jdu do školy (1x za 14 dní 6 hodin, o tom věděl už na počátku našeho vztahu) nebo na brigádu (3 hodiny každý víkend, bohužel nutnost, chyběly peníze na domácnost, vyčítal mi, že mám na něj nereálné finanční nároky - dával domů cca polovinu svého platu, minimum, které bylo nutné na provoz, a často právě ani to ne se slovy, že se snaží, ale nevyšlo to). Křičel po mně, že ničím veškeré naše volné víkendy a vůbec s ním nejsem a nezáleží mi na něm a že s ním nespím (spali jsme spolu stále 2x měsíčně, jinak to ani nešlo i kdybych chtěla, protože on víkend měl u nás svou 3 letou dceru, se kterou spal v jiném pokoji, a i jindy chodil spát dříve než usnul náš syn s tím, že je unavený a stejně na něj kašlu, nebo i když neměl dceru, chodil spát jinam, prý proto, že je úplně jedno, kde spí... Výčitky a hádky s tím spojené se táhly obvykle od jeho příjezdu do odjezdu) Co měsíc nás stále opouštěl a zas se vracel, že to nemyslel vážně, že chce abych si uvědomila, že chce...
Lucka
nevyrovnaný vztah
A ještě možná jedna důležitá věc - já se snažím řešit věci po dobrém anebo mu prostě vyhovět (viz peníze na akontaci auta) anebo to neřešit - zjistila jsem, že je to nejlepší cesta ke klidu. Když něco chci řešit, on to okamžitě bere jako útok a nemá problém rodinu na pár dnů pod nějakou záminkou opustit a být třeba u rodičů v malé vsi za naším městem (to ostatně dělal, když jsem byla na MD, řekl, že jede pracovat na 4 dny k rodičům, já tam jednou neohlášeně zajela a on tam nebyl - byl v našem městě a k rodičům jezdil jen přespávat - ti si údajně mysleli, že jezdí za mnou - tchýnin mamánek, byla ráda, že ho má doma). Anebo také neočekávaně někde zůstal, já ho sháněla, neozýval se, měla jsem strach a po dvou dnech se objevil, že "neslyšel" telefon. To utíkání dle slov švagrové běžně používal při řešení svých dávných velkých problémů, takže i tady musím opatrně, protože pak jsem na vše sama a když musím být pracovně třeba dva dny pryč, je to pro mě s dětmi neřešitelná situace - a jeho po republice nedohoním. - otázka upravena poradcem
Pokračování Ha
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, jsem vdaná, vcelku asi i spokojeně v rámci možností, tři děti. Potřebovala bych poradit s manželem. Celé manželství kopíruje, co vidí okolo, ale jinak, nepřesně a dost často nevhodně. Bohužel tuto vlastnost podědil po rodičích - ti třeba stavěli podle podobných plánů jako bratr tchána, ale na rozdíl od něj dům nikdy nedostavěli a žili v nedodělaném. Podobně tchýně - někde něco vidí a zrealizuje to po svém - ale nefunkčně, esteticky i materiálově velmi problematicky. Popíšu pár případů pro příklad. manželův kamarád má přítelkyni, která vydělává a on ji nechá vše si platit napůl. Manžel obdivuje - bohužel. Já byla tehdy na MD a musela jsem platit jemu cesty autem třeba na svatbu mého bratra, ačkoliv jsme jeli a po cestě vyřídili i nějaké pracovní věci manžela. Tehdy si řekl manžel o částku, která byla 1/3 mého měsíčního rozpočtu - chyběly mi peníze na jídlo, na nájem (všechno platím já, ale je fakt, že on mi dává příspěvek - na úrovni minimální mzdy). Chodila jsem si půjčovat, abychom měli co jíst. Nebo - další kamarád si koupil nové auto. Doma bylo asi dva měsíce dusno, jak potřebuje nové auto (že si ho kupuje jeho kamarád jsem zjistila až po pár měsících) a že nemá na akontaci. tehdy jsem chodila už do práce a hodně šetřila, takže jsem mu dala 300 tisíc na akontaci. Pak přijel s autem a řekl, že sveze jen děti, aby nejezdily takovou šunkou jako já (měla jsem nové firemní auto nižší třídy). Anebo v hospodě chlapi vtipkují, jak kdo zaplatil nebo nezaplatil, halekají do přes půl hospody. Tam je to OK. Ale manžel to nedávno použil u velmi váženého a důležitého člověka - bylo to velmi nevhodné, trapné a toho člověka to urazilo. Manžel nepochopil a jen se smál. Podobné urážky vůči mně, které si taky odposlechne někde venku, přecházím a nereaguju na ně (naposled skupina asi 5 jeho kamaradá studem mlčela a koukala se do stolu, nikdo mu nic neřekl a on se smál jako jediný). Když se mu ohradím, nerozumím vtipu, jsem hrozná a tak. Kvůli jinému kamarádovi nákladně a neprakticky přistavujeme patro u domu (kdo po těch schodech bude chodit??). Anebo v nějaké vzrušené debatě, kdy on asi takto uráží i chlapy kolem sebe, tak mu někdo řekne, že je pod pantoflem - on přijede a já mám peklo, jak to všichni vidí a vědí a jak on vypadá. Těch příkladů bych mohla uvést mnohem mnohem víc. To všechno relativně zvládám. Nyní ale nastalo období, kdy on obdivuje adrenalin a dobrodružství kamarádů, kteří mají milenky (ale nerozvedli se) anebo těch, kteří v manželství nežijí, protože i ve svém vysokém věku stále střídají či těch, kteří se kdysi dávno rozvedli a s nějakou mnohem mladší nějak žijí. Začalo to tím, že doma je všechno špatně, on je chudák až na posledním místě, já jsem hrozná, moc pracuji a přitom on by chtěl tak moc tu odpočatou a usměvavou ženu, která by na něj čekala, až přijde a věnovala se jen jemu (pro objektivizaci - to vpodstatě má, ano, pracuji, když jsem doma dřív, což je skoro vždy, tak má připravenou večeři, obstarané děti, ale on přijde zhurta, křičí, hledá záminky...). Přiznám se, že nesensu roli, kterou hrají některé manželky jeho kamarádů (a což on obdivuje), že jsou tyto ženy doma, jen uklízejí a čekají, kdy se svým manželem mohou jet na dovolenou a kdy on vezme svoji milenku (přičemž manželka mu ještě zabalí kufr na cesty). A to on by rád - stál vedle toho svého kamaráda a spolu rozhodovali, kam pojedou a kterou si vezmou s sebou. Bohužel toto prostředí výše popsaných kamarádů je cca 180 km od našeho domova, kam manžel každý týden na několik dnů pracovně jezdí a všechno udělal tak, aby tam musel jezdit, takže se mi ti lidé špatně ovlivňují. A samozřejmě, oni budou stát spíš za manželem (využívají jeho ovlivnitelnosti), i když minimálně jeden z nich se mu snažil vysvětlit, že by se takto chovat neměl, ale se zlou se potázal, takže se rozhodl, že si nebude dělat zle. Paní doktorko, prosím velmi, co s tím??? Děkuji Vám moc, jsem z toho zoufalá.
Hanča
nevyrovnaný vztah
Hrozně moc by mě zajímalo,co by jste mi odpověděla a co si myslíte o mém 12 letym vztahem kdybych vám vyprávěla a pocity jak se cítím nekdy,jak se mnou jedná já vím že on mě nemiluje ani nemá rad,a říkám to z celého srdce je toho prostě moc prostě nejsem sama sebou před nim,atd můžu ale říct když se nad námi zamýšlím ze prožili jsme si víc špatných věci než hezkých já ho mám prectenyho skrz na skrz vím jakou má povahu a liší se i od nalady,ale on vůbec neví nic odeme na všechno se spoléhá na mě on se stará jen ráno do prace domů a stará se jen o své věci nebo o
Bozena
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, prosím o radu. Mám přítele (nad 50 let), on svobodný, bez dětí, trochu svérázný a spíše samotář. Nebydlíme spolu. Jsme spolu už několik let, zvládli jsme daleké cesty do zahraničí, sportujeme, chodíme po horách. Na jeho zvláštnosti jsem si zvykla, on je vcelku pracovitý, má rozhled, i když se všemi názory nesouhlasím, ale ty vycházejí z něj jakožto ze samotáře. Někdy mám pocit, že jsme hezký normální pár, někdy je to horší. Průšvih je jeho plánování, které de facto neexistuje (ačkoliv je manager s podřízenými). Stane se, že mi zavolá, že je na tenise, ať přijedu. Jenže já jsem třeba v práci a nestíhám za ním jet najednou 40 km daleko. Nebo mi řekne, od zítřka mám 3 týdny volna a mohli bychom někam jet - jenže já nejsem schopna ze dne na den si týden volna i víc udělat. Ptám se ho, proč mi to neřekl dřív, neodpoví. Už dřív jsem mu říkala, že to potřebuju vědět dřív. Pokýve, den dva se snaží, ale pak se to vrátí do původních kolejí. Někdy mi to tak třeba i vyčítavě vrátí. A já se pak topím ve vině. Minulý týden jsme byli o víkendu na horách. Paráda. Jeli jsme domů, chtěli jsme ještě na tenis a on se mě v autě ptal, proč jsem smutná. Řekla jsem po pravdě, že na mě padly potíže s opravou domu a nějaká dilemata a rozhodování v práci. Snažila jsem se opatrně, protože vím, že problémy on nesnese. Asi za půl hodiny najednou začal, že na tenis nepojedeme, že asi bude pršet. Tak jsem přesedla do svého auta a jela domů (30 km). Asi po půl hodině po příjezdu telefon, jestli nechci jít na houby, že mi zapomněl dát nějaké věci. Neměla jsem sílu sednout do auta a zase jet 30 km zpátky, tak jsem řekla, že nikam nepojedu, ale mrzelo mě to. Paní doktorko, co se s tím dá dělat? Pro mě je to taková nejistota i stres. Vychovala jsem tři děti, takže plánování bylo běžnou součástí toho, jak všechno zvládnout. Vysvětlování jemu moc nepomáhá, prostě si jede svůj život ad hoc, jak to zrovna vyjde. Děkuji.
Marie
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, přítel je despota, vadí mu každá maličkost, od nesrovnaných bot po velkou spotřebu toal. papíru. Navíc skrblík. Domácnost táhnu já, vše je ale špatně, na každém jídle si najde něco. Křičí na mě, uráží mě. Jsme spolu 16 let,nemáme děti. Jeho podrážděnost se stupňuje a já se celá klepu, když vím, že má přijít domů. Kritizuje i můj vzhled, s 60 kg jsem moc tlustá, přestal se mnou i spát. Na začátku bylo vše hezké, ale možná jsem byla jen mladá a naivní, že jsem to neviděla. Nedokážu na něj být tvrdší, srazil mi tak sebevědomí , že jen v noci brečím do polštáře. V posledních týdnech také chodí co víkend s kamarády ven a vrací se klidně po dvou dnech a to je mu už 46. Myslím si, že si našel i někoho do postele, protože se hodně změnil, je nervozní, na nic se ho nemůžu ptát, odpoví mi ať nemám péči. Chtěla bych moc miminko, mám si najít někoho jiného? Mám čas hledat a někoho další 2-3 roky poznávat. Nebo si ho pořídit s ním? Má i světlé chvilky.Je spolehlivý, zaopatřený.Mně je 40.
Jana
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, po rozvodu jsem se seznámila s vrstevníkem, který je bezdětný a až asi na jednu známost, žije sám (55 r.). Trošku samotář, kapku bych řekla autista, pracovitý člověk, samorost. Ale chytrý člověk, pravděpodobně, jak jsem postupně zjistila, závislý na TV. První cca1,5 roku byl krásný - pořád jsme někam jezdili, sportovali, koncerty, ve tři ráno tanec v sauně, pak koupel v jezeře, grilování, měla jsem pocit, že žijeme. K úplné spokojenosti mi chyběla společnost, ale smířila jsem se s tím, že on je spíš samotářský typ. Cestovali jsme i do zahraničí a několikrát spolu strávili měsíc v exotických zemích. Jenže plíživě se dostal do vztahu stereotyp a to, že jsme se začali potkávat míň. I když jsem se snažila být aktivní, pak jsem třeba někde trčela sama, a tak jsem si řekla, že přehodím aktivitu i na něj. Moc to nepomohlo. Ustálilo se to na kontaktu 1x týdně o víkendu - přijede kolem šesté, jedeme do bazénu, pak grilujeme někde v ubytování (chystám já), přenocujeme a ráno se rozjedeme domů. Dřívější denní volání a sms skončilo a on zavolá max v pátek odpoledne, že přijede. Paní doktorko, dá se nějak vrátit ten život do vztahu? Když s ním mluvím, že chci třeba někam jet, tak nakonec jedeme, ale mám pocit, že je to jakoby že musí...
Zdenka
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, prosím o názor. Jsem s přítelem už skoro 10 let. Já jsem společenská on to zase nemusí. Museli jsme udělat kompromis a vyjít na půl cesty oba. Teď se mě, ale sešly tři srazy s kamarádkami v jednom týdnu (po čtvrt roce) a už druhý den se se mnou nebaví, protože jsem pořád pryč. O srazech věděl týden dopředu. Ale myslí si, že bych ho měla žádat jestli mohu jít (myslím, že by, ale stejně měl problém)
A když jsem doma tak mě někdy vyčítá, že s ním nejsem na dvorku s jeho dětma a radši něco dělám vevnitř. (Jeho děti s námi bydlí) Teď se, ale cítím vina, že jsem tak courala a nebyla společenská :-) Je to normální?
Hanka
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní Jitko, žijeme ve společné domácnosti, u mne v domě,který jsem vybudoval sám a nejsem se stávající partnerkou ženatý. Partnerka má dvě děti z minulého manželství, je rozvedená. Můj dotaz je,zda mám zaopatřovací povinnost vůči jejím dvěma dětem, 8 a 13let,z jejího předchozího manželství?? Zaopatřovat jejim dvěma dětem bydlení? Partnerka dostává alimenty od bývalého manžela na její dvě děti a mě nepřispívá na bydlení jejich dvou dětí žádnou částkou(elektrika,voda,atd). Platím ještě hypotéku na můj dům + veškeré výnalohy na bydlení. Dále mám se stávající partnerkou svě dvě děti, 6 a 1rok. Partnerka je na mateřské dovolené. Děkuji za vaši informaci,s Pozdravem Martin
Martin
nevyrovnaný vztah
kdyz jsme si na zacatku vztahu oba spolu sedli a urcili nejaka pravidla. Vite snazim se omezovat, abych byla aktivni maminkou, ale partner to bere vse laxneji (nechci mu ovsem krivdit snazi se zlepsil se).
Neumim ho bohuzel asi dost nadchnout nebo motivovat, bere to vse jako natlak.
Vite ale na druhou stranu uz si prijdu pod tlakem. Chci mit rodinu a tyhle obeti delam pro sve budouci deti. Aby meli pokud mozno zdravy vstup do zivota a ne otce kuraka a pojidace bucku.
Myslite si, ze delam chybu, kdyz v tomto pripade verim, ze se pritel zlepsi?
Mozna byste mi mohla poradit, jak na nej netlacit a motivovat jej...?
Vim, ze to zni divne, ale pro me je zdrava zivotosprava jednou z zivotnich priorit. A pritel vse vedel od zacatku vztahu. Mrzi me to.Beru to vse trochu jako podraz. Kdybych vedela, jak malo se bude snazit (i pres vsechny jeho reci), ani bych si s nim nezacala. Myslite si, ze treba ani nechce mit se mnou deti a proto se tomu vyhyba?
Vite mam ho rada a nechci o nej prijit.
Tereza
nevyrovnaný vztah
Dobry den pani doktorko, prosim poradte mi ohledne hledani hranic ve vztahu. S pritelem se mame moc radi a mame hezky vztah. Jedinou treci plochou v nem je tema zdraveho/nezdraveho zivotniho stylu. Me je 30 a snazim se zit zdraveji, hybat se atp., pritlovi je 40. Jiz na zacatku vztahu jsem mu vysvetlila ze je pro me otazka jaks taks zdraveho stylu dulezita a myslim si, ze pokud uz je starsi, o to vice by o sebe mel dbat a drzet si kondici - zvlaste kdyz jeste nemame deti. Souhlasil a take chce byt aktivnim tatkou, i kdyz trochu uz starsim. Jenomze i kdyz si vse uvedomuje a snazi se mit celkem vyvazenou stravu dost casto sklouzava k "prasarnam" typu uzenin, vypeku atp. Nechci mu krivdit, vim, ze se ve stravovani zlepsil od doby co me potkal...ale i tak prijde mi to stale malo. Vite dobra zivotosprava obnasi trosku disciplinu, ale me se zda, ze on i kdyz i vse uvedomuje a souhlasi, disciplinu postrada. Mozna si prijde, ze ho moc tlacim a ja ho v tom chapu. Chci byt dusledna - otázka upravena poradcem
Tereza
nevyrovnaný vztah
Prosím poraďte, manžel je v postatě nepřátelský, ale všechno je moje vina. Např.neumí říct ne, a dřív očekával, že i já vždy vyhovím, ale protože jsem to netušila, že odmítnout nelze,řadu věcí jsem samozřejmě odmítla- dodnes o tom mluví..a přitom se mě ptá, co si smí koupit jako bych byla jeho matka. Když mu řeknu, a/ si to udělá jak chce on, vyčte mi nezájem.
Stejně tak jsem několikrát urazila jeho rodinu, protože jsem např. věděla věci o jejich kraji, které nevěděl tchán, já sbírám bedekry, a chtěla jsem potěšít, jak se zajímám, ale reakcí bylo mrazivé mlčení a pak mi manžel v autěvyčetl, že jsem nafoukaná..
Navíc on nedokáže říct na rovinu, že se zlobí, nebo že něco chce nebo nechce, on jen tak rýpe, vyčítá, a v podstatě manipuluje. A obviňuje a sráží a podsouvá mi špatné motivy..třeba chci koupit banány a on na to- no, když se bez toho neobejdeš, je vidět, že jsi rozmazlená.... na balkóně jsem ho nezavřela omylem, ale schválně..atd.Ale nikdy se s ním nedomluvíte, všechno popře. On na lidech celkově vidí to špatné.
Nejhorší je otevřený můj vztek,vždyť to je denně x rýpanců a projevů opovržení, to se rozzlobí a předvede mi seznam mých prohřešků za x týdnů!
Taky jsem s hrůzou zjistila, že je rád, když se mi nedaří, je škodolibý a bohužel závistivý, minule se v opilosti sousedovi svěřil, že nějaka ta životní lekce by mi patřila, jsem moc sebevědomá..přitom mě v jednání s lidmi napodobuje.
Kdysi jsme byli v poradně a paní psycholožka označila manžela na vnitřně nespokojeného člověka se sklonem k pasívní agresi a manipulacím+ vysoká podezřívavost vůči okolí..ale jak s tím žít?
- otázka upravena poradcem
Andrea Čierna
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
máme vztah 12 let, spolu máme 2 děti. Partner se nikdy nechtěl ženit, tedy jsme pouze partneři. Náš vztah vyšuměl, což si uvědomuji já už několik let, můj partner nikoliv. Je finančně velmi zaopatřený, já ne. Během našeho vztahu x-krát při našich "výměnách názorů"mi toto připomínal. Proč už mi došla trpělivost a nechci nadále sdílet domácnost s ním? I když je finančně zajištěný, mám se po této stránce dobře, za byt jsem nepřispívala, jídlo platil většinou on, tak je příšerný šetřílek. Vždy kontroloval, kolik dám vody do konvice, abych nedala moc, jen na ten šálek, kolik spotřebuji toaletního papíru, že mám moc velkou spotřebu, je schopný objet Prahu jen aby našel parkovací místo bez poplatku. Když byly děti malé,musela jsem potají kupovat oblečení (za své peníze), protože na to by mi nedal. Nesmí se žádné jídlo zkazit, jinak hubuje, když vidím, že dětem něco nechutná a nechtějí to, musím to vyhodit rovnou do popelnice, aby to v koši neviděl... Je to psychické týrání?Děkuji. - otázka upravena poradcem
Lada
nevyrovnaný vztah
Dobrý den. Je mi 43 let a potřebuji poradit. V manželem (47 let) jsme spolu 17 let a máme 7 leté dítě. Vždy jsme měli dobrý vztah a o všem jsme si povídali. Manžel je cizinec a před 11 lety jsme se přestěhovali do ČR. Bylo to naše společné rozhodnutí, že se odstěhujeme. Dříve, než jsme se odstěhovali jsme měli spoustu kamarádů, ale to jsme také neměli dítě a celý životní styl vypadal jinak. Od té doby, co jsme v ČR ale slibuje, že se naučí česky a stále nic. Na začátku mě to uráželo, když veškeré moje snahy mu pomoci bojkotoval. Pak jsem si myslela, že se naučí s naším dítětem, když na něj mluvím doma pouze česky, ale ani to nepomohlo. Oba chodíme do práce, ale já k tomu ještě zařizuji téměř všechno kolem, protože se nedomluví. Jenže ono to není jen kvůli řeči, ale prostě si zvyknul na pohodlný život, že chodí do práce a tím to pro něj končí. Veškeré další věci zařídím já. A to jsme přestavěli celý dům, kdy jsem musela vše vymyslet, zařídit, oběhat, domluvit. Dítě chodí do školy, kde všechno zařizuji také já apod. Začalo mě to celé hrozně unavovat a brát energii. Jediné co manžel umí, je vaření, ale dělá to jen proto, že ho to baví. Místo aby šel s malým na hřiště, tak radši 2 hodiny vaří a na hřišti jsem já.
Veškeré kamarády jsme ztratili, protože on nechce nikam chodit. Nebo jde, ale jen se tam opije a nudí se. Zkoušela jsem hledat i alternativu a kamarádech z ciziny, se kterými se domluví, ale to taky bojkotuje a nechce. Chce být pořád jen doma. Jen se mnou a malým a tím mě ještě více navozuje pocity uvěznění.
Pak jsem před půl rokem potkala člověka, který je úplně jiný. Všechno zařídí a je to takový opravdu chlap. Ze začátku ani k ničemu nedošlo. Jen jsme si začali každý den psát a 3 krát se viděli. Pokaždé když jsme se potkali, tak mě bylo krásně a došlo mi, co vlastně všechno doma nemám. Přítel má rodinu a odrostlé děti a od rodiny odejít nechce. To by mě asi ani nevadilo. Spíš si myslím, že mě otevřel oči a já pochopila, že to co mám doma je sice hezké, ale již mě to nedělá šťastnou.
Manžel vycítil, že už ho nemiluji. O všem jsme si s manželem promluvili a on řekl, že se začne snažit učit česky a více věnovat malému. Dává mi více prostoru, ale když jdu odpoledne do kanceláře, tak mě nevěří a myslí si, že jdu za milencem. O příteli nic neví, ale má podezření, že mu lžu a neříkám pravdu. Manžel mě nikdy nepodvedl a miluje mě. Nehádáme se, ale já už ho nemiluji a ani moc nevěřím, že se něco změní. Navíc, v situaci, kdy jsme všichni tři zavření doma. Oba pracujeme a já k tomu vyučuji malého mám opravdu panické stavy a připadám si jako v kleci. Chodím běhat do lesa, abych přišla na jiné myšlenky a vlastně utíkám od manžela i dítěte, abych se z toho nezbláznila. Říkám si, že je to karanténou a až se vše vrátí do normálních kolejí, tak bude lépe. Ale asi to tak úplně není.
Přítel mě řekl, že chce, abych na tom zapracovala, a že mám myslet na rodinu a malého. Že rodina je nejvíc a nemám jí ničit. Já to ale cítím jinak. Chci odejít a být svobodná a na vlastních nohách. O dítě bych manžela nepřivedla. Viděl by ho jak často by chtěl a měl možnost a vše bych se snažila vyřešit v klidu a bez hádek. Když jsem ale mluvila o rozvodu, tak mi řekl, že asi tak v pohodě to nebude a nevím, jestli mě chce zastrašit nebo to myslí vážně.
Poraďte co dělat. Udržet manželství, jen kvůli dětem, ale nebýt šťastná? I teď to malý vycítil, že už není doma taková pohodová atmosféra jako dříve.
Karolína
nevyrovnaný vztah
Jsme s manželkou svoji rok. Já (22) a manželka (34) děti nemáme. Posledních pár měsíců pochybuji o významu našeho vztahu. Občas jsou krásné chvíle a občas ty které za moc nestojí. Nejvíc mě tíží fakt že manželka na mě neustále zvyšuje nároky a nezvládám je plnit a do toho mě velmi často podezírá z nevěry. Neustále mě kontroluje, každá moje zpráva ji zajímá, když nejsem v práci, musíme být pořád spolu, pokud jí přes den, když jsem v práci nenapíšu zprávu, nebo nezavolám, tak je doma dusno. Nesmím mít vlastní názor, poslední dobou mě velmi často kritizuje a snaží se mě "napravit k obrazu svému" Pokud řeknu na cokoliv ne (nedávno ohledně koupě psa) skončí to vydíráním a vyhrožováním sebepoškozováním, hádkami do rána. Nikdy jsem ji nepodvedl a nevím proč se celé tohle děje. Snažil jsem se to vyřešit, chtěl jsem jít i do poradny, ale žena tam odmítla jít, jelikož je to celé moje chyba a mám si tam jít sám. Mám pořád rád a nevím zda vztah ukončit. - otázka upravena poradcem
Vasil
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, děkuji za Vaši odpověď (týkala se toho, že se v rodině musíme manželovi podřizovat kvůli klidu a že děti s tím mají problém). Napsala jste, že se manžel možná cítí být ve vztahu sám, protože já píšu i za děti v množném čísle. Situace je taková, že on se nechce podílet na výchově a starostech o děti (zodpovědnost ženy), s dětmi musím sama na dovolenou, protože on nemá čas, ale pak si jede s kamarády úplně sám, na některé děti je nepřiměřeně přísný, takže - pravda - dělám takový štít. Víceméně jsem já v rodině ten stmelovač a on se to snaží pořád nějak narušovat. Bohužel to má po své matce, ta si taky libovala v konfliktech v rodině a štvala sourozence proti sobě. Takže manžel vlastně asi vnímá nějaké hranice, které dělám a to se u nelíbí. A vzrůstá dusno. A já se už kvůli dětem někdy to povolit nemohu, protože by je to hodně zasahovalo (sama - jak jsem psala - se s tím umím popasovat, ale děti ne). Možná by byl spokojený, kdybych dala děti a sebe na vedlejší kolej a skákala kolem něj. To jednak udělat nechci a jednak to bude dobré na chvilku a on zase zatlačí ještě víc či případně mi to vyčte (například jsem se naučila díky jeho "postojům" být samostatná a zařídit věci sama, protože by nikdy nebyly, a začala jsem slýchat, že ho už na nic nepotřebuju, jenže několikaměsíční se dorpošování a ponižování mě fakt nebaví a zařídím si věci sama a jemu to vadí). Co byste poradila? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Marcela
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní psycholožko. Manžel dělá takové zvláštní věci. Začne mluvit o nějakém tématu - se mnou, s kamarády - třeba jak já jsem hrozná, že se bude asi muset rozvést (vzdychá), jak to má těžké, takže kámoši, kteří si rozvodem prošli, mu radí, co dělat a jak přijde o polovinu majetku, načež on řekne, že mi nic nedá (a směje se) - a protože třeba cítí nátlak na detaily a konkrétno, od tématu úplně odejde - bu´d se odmlčí, když mluví se mnou, tak odejde, anebo změní úplně téma a začne najednou o něčem jiném. Se mnou teda nemluví o rozvodu, ale o mém "chování" anebo "chování" dětí. Prostě když už cítí nátlak, tak je to cvak a je konec. Zapomněla jsem ještě dodat, že krizi ani nic nemáme, prostě normální domácnost a vztah. Já jsem zvyklá mu spíše uhnout, protože je to často snazší a rychlejší cetsa k řešení. Jen dodám, že já jsem se ze začátku snažila dostat věci na kloub, takže jsem se ho ptala dál, šla za ním, ale on stejně nikdy nic neřekl, naopak mi řekl, že jsem šaratice a co pořád mám a že on má práci a nemá řas se mnou nic řešit. Dlouho jsem toto jeho chování neřešila, protože to nemělo význam, ale včera mi jedna společná známá říkala, co dělám, jak se chovám, že on si stěžuje a že si zničím manželství. Věří samozřejmě jemu, ne mně. Takže tyhle jeho nepravdivé stesky prostě zazní, lidi je slyší, pamatují si je a pak reagují tak, jak reagují. Někdy se mi zdá, že je rád, že je za chudáka. Paní psycholožko, mám ho nechat se takhle chovat? Já nad tím umím mávnout rukou. Ale není to riziko pro vztah? protože on hodně dá lidi. Když jsou dva názory - jeden mám já, druhý jeho kamarád, tak "vyhraje" kamarád. Děkuji Vám. - otázka upravena poradcem
Zdenka
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko, jsme téměř 2 roky ve vztahu, kde partner vydělává několikanásobně víc, než já. Já mám dceru a 2 pejsky. Obě studujeme. Můj příjem není velký, ale proto studuji, abych toto mohla změnit. Jenže partner mi neustále vyčítá a předhazuje, že mi dělá sociálku, že nehodlá všechno platit atd. Posílám mu "nájem" za bydlení u něj, vše co mi zbude, to dávám do jídla. On platí v restauracích a případně na dovolené. Jenže pak mi to omlátí vždy o hlavu. Teď řešil to, že by jsme měli dítě. Jenže když už teď má potřebu mě především během pití ponižovat a urážet, co by se stalo, kdybych na něm zůstala závislá finančně zcela a ještě by musel živit mou dceru a hafany? Vždy se omlouvá, že byl opilý a neví, proč to řekl, ale pak se to opakuje a je to pořád dokola. Dělám vše, co řekne, jen pískne, já běžím a když už jsme eliminovala vše, co mu dřív vadilo, tohle zůstalo. Vadí mu extrémně můj nízký příjem. On nakupuje nemovitosti a jiné komodity, pomáhám mu se vším, úplně se vším.
A do toho chce mimino. Tak nevím, ale nepřipadá mi to úplně normální uvažování.
Když jsme mu řekla, že za těchto podmínek do dítěte nejdu, chce si nechat zamrazit spermie, kdyby náhodou...kdyby náhodou co? Vůbec nebere ohled na to, co mi tím dává jasně najevo.
Den co den pije, mívá "dobré opice", ale taky dost výbušné. A pak se ještě diví, že mě to vadí.
Tak nevím, jsem padlá na hlavu já, nebo on? - otázka upravena poradcem
Amča
nevyrovnaný vztah
Paní Douchová, co byste poradila? Manžel je ten, kdo je hlava rodiny (vynutil si to a tuto polohu podpořili i tcháni, bydlíme kousek a byla jsem "donucena" to respektovat, jinak se se mnou tam nikdo nebavil). Asi by mi to ani nevadilo, jsem člověk, který umí být cílevědomý, ale zároveň se umí podřídit a hodně pomáhat. Potíž je v tom, že je potřeba nastavovat hranice (ty moje ani ne, já si cestu nacházím, ale kvůli dětem), jenže to se samozřejmě setkává s odporem manžela (je to trochu komplikovaná osobnost - hysterický po mámě, cholerik). A on to vnímá jako zhoršení vztahu, což také říká - že už to není jako dřív. A teď co s tím? Začít se mu víc podřizovat, aby byl spokojený? Já si umím najít svůj život i v tomto "režimu", ale děti s ním narážejí. Anebo trvat na hranicích, i za cenu jeho "odcizení"? Marně mu s dětmi vysvětlujeme, že ho máme rádi, že případné ženy okolo půjdou jen po penězích, nechce slyšet, nechce vidět, prostě nemáme ho rádi. Už ho zajímají jen jeho kamarádi a obchodní partneři, rodina je něco, co ho obtěžuje, zdržuje, chce peníze a zná ji, když nkdo z kamarádů není k dispozici. Kde jsem udělala chybu? Jak dál? Děkuji - otázka upravena poradcem
Marcela
nevyrovnaný vztah
Vážená paní doktorko,ještě by asi bylo dobré trochu charakterizovat manžela, protože takto to vypadá,že já jsem náročná a on normální.Nikdy v životě jsem od něj necítila žádnou podporu.Při mateřské jsem mu řekla,že by bylo dobré,kdyby on platil víc,když mám 11.tis.mateřskou,řekl,že nevidí důvod,že mám našetřeno dost.Když kupuji oblečení,boty synovi,tak mi nepřispívá,protože tvrdí,že pak to stejně prodám.Nikdy se nezajímal,jestli zvládnu dojet na gynekologii 40km v 38.tt.,řekl,že mě může zavést bratr,když má volno,že on pracuje.Nemluví žádným jazykem,nikdy nevybere dovolenou,nic nedomluví,nic nezařídí.A přijde mu to normální,ještě mi nadává,že já se nesnažím,že on se snaží,aby nám to klapalo.Když vidím všechny kolem,jak si rozumí,je mi k pláči,perfektně nastartovaná kariéra,úžasný zdravý syn a přitom tak neštastná.Jsem vlastně už rozhonutá odejít,jen potřebuju postrčit,aby mi někdo řekl,že dělám dobře,že to nikdy nebude lepší,což samozřejmě nikdo neudělá. Děkuji Vám za odpověď.
Diana Semerádová