Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové
PremiumPoradna
Na otázky odpovídá
Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.
Nejvíce se ptáte
nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů
| všechny dotazy
hledání sebe sama
Veľa vecí som robila na vlastnú päsť a dosť sa mi darilo. Nikto z pedagógov ma nepodporil, no moje výsledky si škola pripísala na konto v záverečnej správe školy.
Teraz študujem na vysokej škole pomerne náročný odbor tiež úspešne. V rámci svojej záverečnej práce som chcela podať žiadosť o grant. Bolo mi však povedané, že sú síce radi, ale nemám ich tým zaťažovať. Bohužiaľ o niektorých veciach nemôžem rozhodnúť sama. Je to smola na pedagógov, alebo je chyba vo mne? Mám z toho zlý pocit. Ďakujem za Váš názor.
Teraz študujem na vysokej škole pomerne náročný odbor tiež úspešne. V rámci svojej záverečnej práce som chcela podať žiadosť o grant. Bolo mi však povedané, že sú síce radi, ale nemám ich tým zaťažovať. Bohužiaľ o niektorých veciach nemôžem rozhodnúť sama. Je to smola na pedagógov, alebo je chyba vo mne? Mám z toho zlý pocit. Ďakujem za Váš názor.
Linda R. časť 2.
hledání sebe sama
Viem, že to tu nepatrí, ale ja už začínam pochybovať sama o sebe :( Myslím si, že mi to celkom páli, učenie mi nezaberá veľa času, mám všeobecný prehľad a v škole výborné výsledky. Mám rada, keď sa veci hýbu dopredu. Už na gymnáziu som sa chcela zapájať do rôznych súťaží a olympiád. Učiteľka však nevybrala toho, kto má záujem a vedomosti, ale účastníka losovala pomocou lístočkov z klobúka. Keď som sa pripravovala na chemickú olympiádu a chcela som si vyskúšať niečo v laboratóriu, chemikárka nervózne prešľapovala medzi dverami a netrpezlivo sledovala hodinky. Fyzikárka odmietla prejsť so mnou súťažné príklady s tým, že fyzika je relatívna. :(
Linda R. časť 1.
hledání sebe sama
Dobrý den, abych se představila - je mi 17, studuji gymnázium a prožívám normální život. Moje mamka mi říká, ať navštívím psychologa, protože v poslední době nemůžu spát, mívám totiž představy o smrti mých blízkých a když usnu, tak se mi z většiny zdá o smrti; protože koukám na hororové filmy a píšu morbidní příbehy o smrti a utrpení. Je se mnou něco špatně?
Eva
hledání sebe sama
Dobrý den, vím, že se specializujete na partnerské vztahy, ale třeba byste mi mohla také poradit, i když má otázka se až tak partnerského vztahu netýká. Celým mým životem procházejí kamarádi a také i přátelé, kteří ale bohužel dříve, nebo později z mého života odešli. Myslím si, že nejsem zlý člověk, ráda pomáhám, ale mám ten pocit, že mě každý jen v určitou chvíli využije a po pár týdnech, měsícíh, jako bych přestala existovat. A to i v dnešní době, kdy by stačilo napsat pár řádků přes mobil nebo mail. Podobný problém řeším i v práci. Jsem ochotná (někdy až moc) a přes to se na mě v určitých "akcích" zapomíná. Proč? Co bych měla udělat pro to, abych byla oblíbená? Děkuji Vám z odpověď. - otázka upravena poradcem
Vendy
hledání sebe sama
Dobrý den, paní Jitko, prosím Vás o radu. Po dlouhém vztahu s živ. partnerem, se kterým mám syna, jsem se vrhla do nového vztahu. Po 6 měsících mě dostihl neodžitý rozchod a nový vztah dostal na frak. Nový přítel čekal několik měs., podporoval mě, až si nakonec našel milenku. Protože to nebyl jeho styl, zamiloval se do ní. 3 měs. se nemohl rozhodnout ani pro jednu z nás. Bylo to nejstrašnější ponížení v mém životě. Chtěla jsem vztah zachránit, ale nedalo se to vydržet, vzdala jsem to já. Rozešli jsme se "jako přátelé"z jejich pohledu, vysmátě mi zamávali při stěhování. Já se s tím peru déle než rok, mám v sobě tolik agrese a zlosti. Snažím se jim to přát, nebyl to vhodný partner (a vlastně jsem ho nemilovala), vím, že jsem udělala dobře, ale není to uzavřené. Nepomáhá čas, vybrečení se, analýza toho, co se stalo, ignorace, mluvení o tom, vybití sportem, přátelé, koníčky, mám syna, nového přítele, dobrou práci ... osobní setkání-usmíření-odpuštění už nepřichází v úvahu. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Ivana S.
hledání sebe sama
Dobrý den, mám dvě malé děti, během obou těhotenství jsem měla opakovaně halucinace. V tom posledním jednou v prvním trimestru - byla sama doma a jasně jsem slyšela hlas, terý mi říkal, že mám otevřít okno, trvalo to asi 15 minut. Potom ve třetím trimestru jsem na parkovišti před obchodním domem viděla soba. Nikdy předtím ani potom (mimo těhotenství) jsem nic podobného nezažila. V porodnici jsem o tom neřekla, protože jsem se bála, že mi z obav z laktační psychózy zastaví laktaci. Já měla celou dobu na obě situace náhled. Po porodu bylo vše ok. Pořád mi, ale vrtá hlavou, co to bylo. Nevím, zda je to otázka na vás či na psychiatra, ale zkouším nejdřív zde.
Tereza
hledání sebe sama
část 2
Pokaždé se poté trápím.. Není to, že bych neřešila a schvalovala, co dělám, naopak, vždy jsem měla dost pevně dané hodnoty a lidi, co dělali to samé, co teď dělám já, jsem dost striktně odsuzovala. Teď je všechno jinak. Nevím ani, co hledám, nejsem spokojená... Nevím jak z té situace pryč, připadá mi, že ať udělám cokoli, nebudu spokojená. Asi se jenom hledám.. nebo snad mám pocit, že musím dohánět něco, co jsem nestihla.. ? Anebo hledám někoho jiného? Sice jde jen o sex, je to tak domluvené, ale pokaždé si říkám, co by kdyby... Nevím, co to má znamenat a nevím, jak z toho ven, jak se v sobě vyznat, co je důležité...
Krásný den.
Pokaždé se poté trápím.. Není to, že bych neřešila a schvalovala, co dělám, naopak, vždy jsem měla dost pevně dané hodnoty a lidi, co dělali to samé, co teď dělám já, jsem dost striktně odsuzovala. Teď je všechno jinak. Nevím ani, co hledám, nejsem spokojená... Nevím jak z té situace pryč, připadá mi, že ať udělám cokoli, nebudu spokojená. Asi se jenom hledám.. nebo snad mám pocit, že musím dohánět něco, co jsem nestihla.. ? Anebo hledám někoho jiného? Sice jde jen o sex, je to tak domluvené, ale pokaždé si říkám, co by kdyby... Nevím, co to má znamenat a nevím, jak z toho ven, jak se v sobě vyznat, co je důležité...
Krásný den.
Lucie
hledání sebe sama
část 1
Dobrý den,
v poslední době se v sobě absolutně nevyznám. Je mi 24 let. Mám 2 a půl roku přítele. Objektivně mi nic nechybí, rozumíme si, máme společné zájmy, prakticky si neumím představit, že bych měla být s někým jiným, že bych měla s někým jiným vychovávat děti, žít... Na druhou stranu mě děsí představa, že bych se už nikdy neměla zamilovat a mít jiný vztah. Můj současný přítel byl můj první a jediný, s nikým jiným jsem vážný vztah neměla (byli jsme spolu už dříve, rozešli jsme se a asi dva roky se neviděli - v té době jsem nikoho neměla, nechtěla). Mám nutkání zkoušet i něco jiného. Nejen nutkání, vlastně jsem to zkusila, 3x a vždy se jednalo jen o sex, vybírám si vždy nějak podvědomě muže, kteří jsou nedostupní pro vážný vztah - nejsou to Češi, apod.
Dobrý den,
v poslední době se v sobě absolutně nevyznám. Je mi 24 let. Mám 2 a půl roku přítele. Objektivně mi nic nechybí, rozumíme si, máme společné zájmy, prakticky si neumím představit, že bych měla být s někým jiným, že bych měla s někým jiným vychovávat děti, žít... Na druhou stranu mě děsí představa, že bych se už nikdy neměla zamilovat a mít jiný vztah. Můj současný přítel byl můj první a jediný, s nikým jiným jsem vážný vztah neměla (byli jsme spolu už dříve, rozešli jsme se a asi dva roky se neviděli - v té době jsem nikoho neměla, nechtěla). Mám nutkání zkoušet i něco jiného. Nejen nutkání, vlastně jsem to zkusila, 3x a vždy se jednalo jen o sex, vybírám si vždy nějak podvědomě muže, kteří jsou nedostupní pro vážný vztah - nejsou to Češi, apod.
Lucie
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko,
rád bych Vám svěřil svůj příběh a požádal o radu. Táhne mi na 30 a dosud jsem neměl žádný vztah. Vyhovovalo mi to tak. Po určitých pseudozkušenostech z dřívějška jsem se zkrátka rozhodl, že pro mne bude lepší být sám. Jenže je tady N. Kamarádka a (bohužel) také kolegyně z práce. N. je moje radost a utrpení. N. je osoba, kvůli níž jsem se za poslední rok nejvíckrát rozesmál, ale také rozplakal. N. mi připomíná, že jsem sám, a nutí mě (nikoli vědomě, pouze svou existencí) přemýšlet, jaké by to mohlo být, kdybych sám nebyl. A to bolí nejvíc. Protože si uvědomuji, že původně vědomé rozhodnutí se vzhledem k mému věku stává vlastně již rozsudkem. Kdo by stál o zcela nezkušeného třicátníka? Nemyslím, že jsem do N. zamilován, a tuším, že by to mezi námi ani nefungovalo, ale něco ve mně vzbuzuje. Za pár týdnů navíc změní zaměstnání. Těším se, že budu mít klid, a současně mě děsí vědomí, že ji už nebudu (alespoň ne tak často) vídat. Trápím se. Poradíte?
rád bych Vám svěřil svůj příběh a požádal o radu. Táhne mi na 30 a dosud jsem neměl žádný vztah. Vyhovovalo mi to tak. Po určitých pseudozkušenostech z dřívějška jsem se zkrátka rozhodl, že pro mne bude lepší být sám. Jenže je tady N. Kamarádka a (bohužel) také kolegyně z práce. N. je moje radost a utrpení. N. je osoba, kvůli níž jsem se za poslední rok nejvíckrát rozesmál, ale také rozplakal. N. mi připomíná, že jsem sám, a nutí mě (nikoli vědomě, pouze svou existencí) přemýšlet, jaké by to mohlo být, kdybych sám nebyl. A to bolí nejvíc. Protože si uvědomuji, že původně vědomé rozhodnutí se vzhledem k mému věku stává vlastně již rozsudkem. Kdo by stál o zcela nezkušeného třicátníka? Nemyslím, že jsem do N. zamilován, a tuším, že by to mezi námi ani nefungovalo, ale něco ve mně vzbuzuje. Za pár týdnů navíc změní zaměstnání. Těším se, že budu mít klid, a současně mě děsí vědomí, že ji už nebudu (alespoň ne tak často) vídat. Trápím se. Poradíte?
F!
hledání sebe sama
Dobrý den, byla jsem 5let vdana prvni 3roky byl vztah skvely, pak jsem zacala mit bezduvodne bolesti pri pohl. styku a vytvoril se ve me fyzicky blok vuci manzelovi a rozvedli jsme. Pak jsem poznala muze se kterym byl vztah velmi jiny a intenzivni, castecne az na duchovni urovni ale nekolikrat me zklamal svymi ciny ci chovanim ke mne a az ted po roce a pul (celkem jsme spolu byli 3roky) kdy prichazela spousta zklamani si udajne uvedomil jak mi ublizil a zacal se velmi snazit ale ve me se zatim vybudoval velky stres a psychicky strach, zaroven si ale neumim predstavit o nej prijit protoze takovou propojenost clovek jen tak nepozna. Ted resim problem zda se vratit k byv. manzelovi ktereho mam rada a je mi s nim dobre ale neni to laska ani fyzicka pritazlivost neni velka nebo byt s clovekem ktereho miluji ale bojim se verit mu a jsem s nim casto ve stresu (mozna je castecne problem v nasich povahach, ja jsem citliva a drzim se zpatky a on je velmi temperamentni).
Děkuji za radu, Amalie
Děkuji za radu, Amalie
Amalie
hledání sebe sama
Dobry den, pani doktorko, tento tyden jste odpovidala na muj dotaz, ze mi ke stesti chybi partner. Napsala jste mi: "jdu krok po kroku v rámci vašeho psaní. "Chybí mi ke štěstí v životě partner - rozumný a zodpovědný". Dovětek - do kterého bych se zamilovala. Asi by bylo dobré si pro sebe nejprve zformulovat svá očekávání od partnerského vztahu, od lásky, po níž toužíte. Když si pustím fantazii, představuji si vás jako atraktivní a úspěšnou ženu, ale na první pohled nepřístupnou - nikdo si netroufne vás oslovit." Trefila jste se zcela presne! Pusobim nepristupne, vim to, ale jak to zmenit? Zkousim Emocni rovnice, opakuji si, ze me nekdo muze oslovit i na ulici, predstavuji si v ruznych situacich sveho partnera. Nedela mi problem usmat se v metru na ciziho muze, zeptat se treba v obchode na vino, ktere ma v kosiku, ale vzdy bez uspechu. Jak zmenim tu nepristupnost? Ze budu myslet na hezke veci a neustale chodit s usmevem na rtech? Dekuji, i za predchozi odpoved, jste velka odbornice! R. - otázka upravena poradcem
Radka
hledání sebe sama
Dobrý den.Je mi 18 let.Dva roky mám přítele.Začátek vztahu nebyl moc harmonický,Lhala jsem mu, aniž by jsem si to uvědomovala, časem jsem se sama do toho zamotala. Postupem času to přešlo, mám pocit, že jsem to v uvozovkách začala ovládat a náš vztah začal konečně nabírat ten správný směr.Bohužel po čtyřech měsících vztahu s přítelem mi tragicky zemřel tatínek (sebevražda), v tu chvíli jsem ztratila důvěru ke všem mužům, cítila se sama a začala přemýšlet nad tím, že svůj život také ukončím.Přítel mě přesvědčoval o tom, že mi nikdy neublíží, že tu pro mě vždy bude a vše spolu zvládneme. Dnes je tomu rok a půl od této tragédie a přítel zapoměl na to, co mi kdysi říkal. Píše si s jinýma, lže mi, když jsem mu na to přišla, ke všemu se přiznal a chtěl to napravit, já souhlasila, ALe nějak se nám to nedaří, navzájem se nedůvěřujeme a tím náš vztah vlstně skončil.Já mám opět pocit, že to už dál nezváldnu, přeju si vše uknočit a jít za svým otcem. Co mám dělat dál? Děkuji aspoň za pochopení.
Anonym
hledání sebe sama
Dobrý den, můj problém je, že si neumím najít partnerku. Je mi 34 let, 183 cm, 82 kg, nejsem krasavec, chybí mi už i vlasy na hlavě, ale zase mám štíhlo sportovní postavu.. Mohl bych nabídnout mnoho, dobře vydělávám, mám vlastní pěkné bydlení, auto, zajímavou práci, sportuji (kolo, hory, běh, zimní sporty), hraji na klavír, občas i veřejně, rád cestuji, poznávám vše nové. Mám i několik okruhů přátel. Ale holky mne berou jen jako kamaráda. Jako hodného kamaráda, ne někoho na vztah. Prý tak hodně a zranitelně i vypadám. Ve větším počtu lidí se stávám jen pasivním posluchačem, neumím na sebe upoutat pozornost. Holky nebo ženy se mnou kamarádí a přitom si hledají vztah jinde. Když zjistí, že jsem do nich zamilovaný, tak buď utečou nebo toho ještě zneužijí, klidně mi tají, že s někým jsou, vyrazí se mnou na dovolenou, klidně opakovaně, slibují že možná někdy.. a pak zjistím, že už dva roky bydlí s přítelem. Vzpamatovávám se z toho pak dlouhé měsíce. Vůbec netuším, v čem je u mne chyba.
Tomáš
hledání sebe sama
Dobrý den, posledních 10let mám pocit že mi nejde se zamilovat, vždycky potkám hodného kluka, se kterým je mi dobře, ale vždycky hledám důvody proč by to nešlo, a proč by to nefungovalo, asi nějaký blok, a těch důvodů najdu vždycky spoustu. Je to stresující, je mi přes třicet a už bych chtěla plnohodnotný vztah a rodinu. Zrovna ted mám kamaráda, Adama, a ten je super, kdyby mohl dýchal by za mě..je to i hezký kluk, ale stále si s ním nedokáažu představit budoucnost, chjooo, a tak je to vždycky, chci tomu dát šanci, rodiče mi říkají že jsem moc náročná, ale že dokonalá nejsem ani Já, tak proč stále hledám dokonalost která neexistuje!? asi mají pravdu. jsem ve znamení Panny a ty to tak mají. Dokážu Adamovi říct tolik věcí, které mu ubližují, nestěžuje si, ale Já to vidím, třeba že sex mi nevyhovuje, je stále na čem pracovat, a pak že si neměl brát tohle tričko, je hrozné, a tak je to stále dokola, řekl mi, že se ve Mě nevyzná, jednou mu chybím a objímám ho, pak se k němu nemám a objímání Mě spíše rozčiluje až otravuje...Asi nějaký blok nebo nějaká psych.porucha, si myslím a snažím se to odbourat, snad se mi to povede..protože jestli ne zůstanu sama. Všichni mojí ctitelové, přátelé, milenci, no muži v mém životě se po odloučení odemě ožení a založí rodinu a pak MĚ to teprve dojde a mrzí, vždyt jsem ta jejich žena měla, mohla být přeci Já :).
Anežka
hledání sebe sama
Paní doktorko, dobrý den, je mi zrovna 30, mám VŠ, skvělou práci, která mě baví, mám své koníčky, milující rodiče a sestru, mám pěkný byt, jsem se svým životem spokojená. Chybí mi jen jedna věc, která by mi udělala šťastnou. Partner. Zodpovědný, rozumný, do kterého bych se zamilovala. Nechodím na diskotéky ani do barů, na ulici mě nikdo neoslovil, když jsem někde s přáteli, tak také ne. Mezi přáteli není nikdo, kdo by za to stál. Mám ty muže ráda, ale jako přátele, na vztah to není, nutno říct, že z mé strany. Jsem zřejmě velmi náročná a trochu se už začínám bát, že zůstanu sama. Jeden kamarád mi slíbil, že až mi bude 35, udělá mi dítě. To jsou dobrá zadní vrátka, ale nerada bych je za 5 let otvírala. Ale muži, s nimiž se seznámím (jsem aktivní na seznamce), mě nejpozději po druhé schůzce začnou nudit, že nesplňují to, co si přeji, že nevidím společnou budoucnost a vše ukončím. Jak mám postupovat? Co byste mi radila? Radši udělat kompromis a mít vztah z rozumu, že je na čase? Děkuji!
Radka
hledání sebe sama
Andrea 2.cast - Lebo úprimne som ho veľmi ľúbila a paradoxne so mnou nechcel byt lebo tento cit necítil. Neviem sa s tým vnútorne vyrovnať. S tým, že nie sme spolu, že ľúbi inú a hlavne že si za to môžem ja sama. Vo veľa veciach som poučená, ale cítim stratu, že práve o neho som prišla. Ako ďalej? Ďakujem.
Andrea
hledání sebe sama
Andrea - 1cast. Milá pani doktorka. Veľmi si vážim vašich názorov. Rada by som sa poradila. Mam 34 rokov. Myslím, že dobru prácu, ktorá ma baví a napĺňa, dobrých kamarátov – veľa som precestovala a myslela som že i týmto som získala životný nadhľad a samostatnosť. Za sebou mam 4 vzťahy (5,3 a 3 roky). Posledný trval 1 rok. Túžila som veľmi po vzťahu a dobrom priateľovi,trvalo mi 3 roky, kým som po predchádzajúcom rozchode začala niekoho ľúbiť. Avšak bola som extrémne opatrná,nebola si spočiatku istá a podvedome som ho veľmi odmietala. Partner to vnímal,cítil sa odmietaný, neľúbený,možno aj menejcenný a často mi to vyčítal. Ja som sa postupne veľmi zamilovala ale bolo neskoro. On si našiel inú a odišiel. Veľmi sa kvôli tomu trápim. Brala som to ako zázrak, že som začala ľúbiť a mam pocit, že som si to všetko sama pokazila – mojim chladným, neprístupným a trochu „nadradeným“ správaním. Neviem prečo mam takú zvláštnu obranu v sebe a neotvorím sa. Neberiem mužov akí sú, ale porovnávam.
Andrea
hledání sebe sama
Dobrý den, s mým ted už expřítelem jsme spolu byli půl roku. Byl to nádherný vztah se vším všudy. Před týdnem mi řekl, že chce být sám a vše si promyslet. Má problémy s rodinou a blízkými, nevyřešenou minulost a vše ho to trápí. Proto si chce vše promyslet a být sám. Hodně se do mě zamiloval, prožíval vztah intenzivně, ale momentálně ani neví, jestli ke mně něco cítí. Momentálně neví vůbec nic. Chce se se mnou dále scházet, ale jen jako kamarádi. Což je pro mě výhoda v tom, že si ke mně snad zase najde cestu a budu mu chybět. Já ho velmi fyzicky přitahuji, on mě taky. Taky mi řekl, že je možné, že se jednou bude chtít vrátit. Jeho to co se stalo hodně mrzí, ale stojí si za svým. Prý dokud se nesrovná, žádnou holku mít nebude. K odborníkovi jít nechce. Za jak dlouho si myslíte, že by se mohl se vším srovnat? A uvědomí si jestli mě miluje, když se tolik zamiloval? Vrátí se ke mně? Co mám já ted dělat? Děkuji za odpověd
Nikola Kozlová
hledání sebe sama
Dobrý den, mám přítelkyni 2 roky a miluji jí jenže mám někdy strašně divné pocity v bezvýznamnosti našeho vztahu. Bojím se o to protože o ni nechci přijít a vím že je to co chci ale právě tyhle pocity mi to vše vyvracejí.. Máme spolu krásný zážitky a taky plány do budoucna a já se někdy vzbudím a v hlavě se mi honí myšlenky jestli to má význam a jestli pro mě vážně znamená to co znamená. Přijde mi jako bych si to vše vnucovala i přes to že ji miluji a nevím co se to se mnou děje,. Ničí mě to a skoro nikam nechodím ne kvůli tomu ale celkově není moc věcí které mě zajímájí když nejde o ní. Prosím o pomoc jak se toho pocitu zbavím, vím že to zní možná hloupě ale prosím vás o radu, děkuji.
Zuzka
hledání sebe sama
Dobrý den,chtěla bych se poradit,jak bych mohla nahlížet na mou situaci.Řeším ji roky v hlavě a nikam jsem se neposunula.Občas se jednorázově poradím,ale rozhodnout se musím sama.Ale zatím nic.Jsem mezi Bohem a vážným vztahem.Partner by chtěl rodinu.A to vše klasické vztahové.Máme se dobře,rádi,společné zájmy atd.Před 3 lety,když jsme spolu začali,cítila jsem pod srdcem, že bych děti chtěla.Postupem doby jsem ještě více,než před společným vztahem byl normál,začala ještě více cítit Lásku od Boha a jiný smysl.A postupem doby je mi On vším,vášní,Láskou a neumím si představit život bez Něj.Nevylučuje se tím vztah s mužem,o klášteru neuvažuji.Ale uvažuji o svém povolání v pomáhajících profesí (mám to i vystudované).Nezapadá mi do toho všeho mateřství.Bojím se, že mne Bůh volá k sobě,abych tu byla pro druhé.Jak to,že už necítím mateřství jako před 3r?Bůh by měl být ale radost a s ním nemusím mít strach.Mám jít do dětí,i když to uvnitř necítím?Jak pokračovat?Co když promeškám děti,vztah?
Janča
hledání sebe sama
Dobrý den,
nějak v posledních letech válčím se životem. Zhruba 6 let zpět jsem byla šťastná, bavila mě práce, dokončovala jsem studia kvůli zvýšení kvalifikace, cestovala, děti šikovné, manžel se realizoval v podnikání. První rána přišla v podobě propuštění z práce - těsně před ukončení studia - bylo to celoplošné, měli odejít ti, kdo nesplňovali kvalifikační kritéria, ale v pár odděleních to byly osobní čistky. Nepomohly petice nic. I já jsem musela odejít kvůli tomu, že mi pár let předtím nabídli vést oddělení, tehdy jsem na to nekývla a současná nadřízená se mě jako konkurence bála. Našla jsem si práci jinou, , ale i tam vždy po dvou letech - fúze a změny, propouštění. Bojovala jsem jako lev a některé projekty z původního zaměstnání dotáhla do konce. Jenže se začal zhoršovat vztah mezi manželem a dcerou - zastala jsem se jí, manžel to nevnímal dobře. Postupně začal být více a více impulzívní, dceru dokonce začal podezírat z finančního podvodu (chyba byla mimo rodinu), Možná za to mohla i kulminace jeho finančních úspěchů, kdy přestal vnímat okolí a jen dával příkazy. V souvislosti s jednou příhodou jsem se začala bát i o život a udělala velkou chybu - řekla, že chci rozdělit majetek. V tu chvíli začal hrát falešnou hru - navenek, že chce vztah dát dohromady, uvnitř ukrýval peníze. Nakonec se stějně odstěhoval, podvedl mne a manželství skončilo. Několikrát jsem s ním o nás mluvila, ale jen se mi vysmíval. S přáteli za zády se cítil jistý a v převaze. Do toho jsem řešila novou práci - nabídka na lepší pozici mne potešila, avšak musela jsem bojovat s nevraživostí těch, kdo si brousili na ni zuby. Do toho totoální rozklad rodiny v důsledku manželova rozhodnutí. A další jeho podvody ve snaze odejít s co největším dílem majetku, který se blířží zhruba devadesáti procentům. Stále bojuju, ale tohle všechno mě dostalo do kolen, depresím, trpívám úzkostmi, přestala jsem lidem věřit, vnímat roční období, žiju jako stroj - práce, abychom měli s dětmi vůbec nějaké peníze, domácnost. Prosím, jak se dát dohromady? Byla jsem vždy optimistická, ale tohle je už i na mě moc a nevím, jak z toho ven. naštěstí se už trochu spravují vztahy mezi dětmi, které byly manželem poničené (provokoval je a vyvolával mezi nimi konflikty). Děkuji.
nějak v posledních letech válčím se životem. Zhruba 6 let zpět jsem byla šťastná, bavila mě práce, dokončovala jsem studia kvůli zvýšení kvalifikace, cestovala, děti šikovné, manžel se realizoval v podnikání. První rána přišla v podobě propuštění z práce - těsně před ukončení studia - bylo to celoplošné, měli odejít ti, kdo nesplňovali kvalifikační kritéria, ale v pár odděleních to byly osobní čistky. Nepomohly petice nic. I já jsem musela odejít kvůli tomu, že mi pár let předtím nabídli vést oddělení, tehdy jsem na to nekývla a současná nadřízená se mě jako konkurence bála. Našla jsem si práci jinou, , ale i tam vždy po dvou letech - fúze a změny, propouštění. Bojovala jsem jako lev a některé projekty z původního zaměstnání dotáhla do konce. Jenže se začal zhoršovat vztah mezi manželem a dcerou - zastala jsem se jí, manžel to nevnímal dobře. Postupně začal být více a více impulzívní, dceru dokonce začal podezírat z finančního podvodu (chyba byla mimo rodinu), Možná za to mohla i kulminace jeho finančních úspěchů, kdy přestal vnímat okolí a jen dával příkazy. V souvislosti s jednou příhodou jsem se začala bát i o život a udělala velkou chybu - řekla, že chci rozdělit majetek. V tu chvíli začal hrát falešnou hru - navenek, že chce vztah dát dohromady, uvnitř ukrýval peníze. Nakonec se stějně odstěhoval, podvedl mne a manželství skončilo. Několikrát jsem s ním o nás mluvila, ale jen se mi vysmíval. S přáteli za zády se cítil jistý a v převaze. Do toho jsem řešila novou práci - nabídka na lepší pozici mne potešila, avšak musela jsem bojovat s nevraživostí těch, kdo si brousili na ni zuby. Do toho totoální rozklad rodiny v důsledku manželova rozhodnutí. A další jeho podvody ve snaze odejít s co největším dílem majetku, který se blířží zhruba devadesáti procentům. Stále bojuju, ale tohle všechno mě dostalo do kolen, depresím, trpívám úzkostmi, přestala jsem lidem věřit, vnímat roční období, žiju jako stroj - práce, abychom měli s dětmi vůbec nějaké peníze, domácnost. Prosím, jak se dát dohromady? Byla jsem vždy optimistická, ale tohle je už i na mě moc a nevím, jak z toho ven. naštěstí se už trochu spravují vztahy mezi dětmi, které byly manželem poničené (provokoval je a vyvolával mezi nimi konflikty). Děkuji.
Vladimíra
hledání sebe sama
Dobrý den, myslím, že mám problém si připustit lidi k tělu. S rodiči mam takový odcizený vztah, sice se vídáme a v nouzi si pomůžeme, ale o nějakém vřelejším a vzájemně otevřenějším vztahu se nedá mluvit a to už od dětství, prostě takoví zřejmě jsou, přesto mi to velmi schází. Přátel mam hodně, i takové, na které se můžu spolehnout, ale prý také občas působím, že si je nepřipouštim k tělu. A tento problém mám i ve vztazích, momentálně nikoho nemám, ale mám silnou potřebu lásky, přitom vyžaduji svou svobodu a mam velkou hrdost. potřebovala bych v sobě nějakou změnu, asi se více lidem otevřít, zvýšit si sebevědomí, ale nevím jak to udělat.. Jsem inteligentní, hezká, společenská s mnoha zájmy, ale stále mi něco chybí. Na psychoterapii jsem byla, ale výsledek zas tak silný nebyl.. jak dosáhnout té lásky a porozumění od druhé osoby, která mě přitahuje a zároveň se mnou chce sama být? děkuji za radu
Anežka
hledání sebe sama
Dobrý den.Prosím Vás,je mi 35 let,za sebou mám rozvod(nula dětí),pak další kratší nevyšel.Setkávám se jen s tím,že muž bude raději milovat více děti,kamarády,než ženu.Ani se nevzdělávají "o vztazích".Jakoby ňoumové,žádný chlap.Má představa by byla potkat partnera,který by skutečně stál o pevný vztah, který vydrží do smrti,kde dva se budou vzájemně snažit být tu každý den pro druhého,kdy budou parťáci,kámoši,vše si můžou říkat,mít důvod se smát i sex.žít, i muž pomůže v domácnosti.A ne,jak to kolem sebe vidím: po 10 letech vztahu krach,protože matky milují syny,otcové milují dcery a rodiče se vzájemně tak oddálí,že už nejsou schopni zase navázat.Vztah dětmi končí?Jsem už unavená chozením na schůzky,jsem zhnusena lží na prvním rande a pak ve vztahu skutek utek.Že je muž úplně jiný se časem provalí.Myslíte, že existují muži,co jsou schopni vztahů na "mé" linii? Existují?Setkáváte se s tím? Máte radu,jak zjistím záměr u něj, aniž bych první vnukla můj záměr?Nechci muže manipulovat.Děkuji - otázka upravena poradcem
jana
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko, je mi 40let, mám manžela a tři děti, dvě již dospělé jedno 9let. 20let jsem se snažila vychovávat děti, pracovala téměř pořád v noci, opravovali jsme dům... Snila jsem o tom, že se jednou zastavím a budu si v klidu a bez stresu užívat všeho co mám. Téměř vše za čím jsme se honili se splnilo. Zastavila jsem se a místo vysněného klidu jsem vztahovačná, přecitlivělá, podrážděná, mám úzkosti z lidí...
Pavla
hledání sebe sama
Dobrý den,paní doktorko,obracím se na Vás,protože mě trápí velký problém.Jemi 37 a toužím po hezkém vztahu,ale nedaří se mi ho navázat.Mám pocit, že mě přitahují pouze muži,kteří jsou nedostupní nebo mě přitahují pouze do doby, dokud jsou nedostupní. Momentálně je někdo, o koho už delší dobu stojím, dokonce jsme se nedávno nečekaně trošku sblížili a zdá se, že by rád pokračoval dál. Je to skvělý člověk a myslím, že bychom spolu mohli mít hezký vztah, ale moje silná náklonnost k němu začala slábnout v okamžiku, kdy začal projevovat zájem on. Jakoby ve mě někdo něco přepnul a já mám tendenci z toho utéct. Jako bych se zalekla, že teď se může splnit to, o co jsem stála. Není to bohužel poprvé, co se mi to stalo, ale poprvé, co je to s perspektivním člověkem, kterého mám ráda. Nicméně jeho náklonnost jako by teď v mých očích ztrácela na ceně.Nevím, z čeho to pramení a jak se toho zbavit. Měla jsem v minulosti dlouho vztah se zadaným mužem,který dopadl dost špatně.Děkuji za jakoukoli radu.
Nela
hledání sebe sama
Dobrý den, za necelé dva měsíce mě čeká svatba o cca 60-ti lidech. Můj problém spočívá v tom, že jsem hrozná trémistka, nejsem ráda středem pozornosti a velmi často se v takových situacích červenám, za což se také velmi stydím. Nechci si tímto svatební den pokazit, ale nevím jak na to, jak se od tohoto svého problému odpoutat. Už teď si říkám, že nezvládnu všechny ty pohledy a očekávání příbuzných. A už teď se netěším na to, že budu vypadat spíše jako rajče. Máte nějaký recept, jak se tomuhle vyvarovat? Myslíte, že by pomohla návštěva psychologa osobně?
Předem děkuji za odpovědi.
Předem děkuji za odpovědi.
Nika
hledání sebe sama
Dobrý den, je mi 30 let a před rokem jsem poznala muže, do kterého jsem se zamilovala a všecko klapalo. Pak jsem si začala číst psychologický knížky, články a začala hledat sama sebe. Přestalo nám to postupně ve vztahu klapat, on se moc snaží to napravit, ale já se cítím dobře sama, přitom hodně nejistě, jestli někoho takového opouštět, ale vadí mi, jak se pořád vyptává, něco chce řešit a napravovat. Říká, že sem se hodně uzavřela do sebe. Nevím, jestli jsem si to všecko z těch knih vyložila správně a co teď dělat. On si myslí, že nám ty knížky zničily vztah, že jsem si to špatně vyložila a nechápe, jak jsem se mohla tak změnit. Já se teď cítím klidněji a vyrovnaněji, a cítím, že i život zvládnu prožít sama, že už k tomu žádný vztah nepotřebuji. Nevím, co teď, co dál, jestli má pravdu a něco si nevyložila špatně nebo jestli mám pravdu já, že člověk má být spokojený sám se sebou a nikoho dalšího k tomu nepotřebovat. Prosím, jaký je Váš názor na věc? S pozdravem Katka
Kateřina
hledání sebe sama
Dobrý deň Pani doktorka.
Je mi 26 rokov a stále som panic. Nemal som žiaden vzťah s nijakou ženou. Nič. Nikdy som ano po tom netúžil a ani momentálne netúžim. Je tento stav normálny? Všetci moji priateľia mali intímny vzťah so ženou. Môže ma tento stav psychicky alebo inak poznačiť?
Za odpoveď ďakujem. Andrej
Je mi 26 rokov a stále som panic. Nemal som žiaden vzťah s nijakou ženou. Nič. Nikdy som ano po tom netúžil a ani momentálne netúžim. Je tento stav normálny? Všetci moji priateľia mali intímny vzťah so ženou. Môže ma tento stav psychicky alebo inak poznačiť?
Za odpoveď ďakujem. Andrej
Andrej
hledání sebe sama
Dobrý den, už pár let zjišťuji, že je ve mě něco špatně. S klukem nedokážu mít něco víc, ze sexu je mi špatně, ani líbání se mi nelíbí, měla sem asi 4 kluky, a se všemi jsem se musela rozejít i když byli moc fajn, hezcí a hodní, ale prostě jsem se nepřenesla přes sex, nevím jestli se ho spíš bojím nebo mě víc znechucuje. Uvažovala jsem jestli nejsem třeba na holky, ale ne. Je možné, že prostě nejsem na nikoho? Vlastně jsem o tom nikdy s nikým nemluvila tak nevím jak moc je to divné. Děkuji
Aneta
hledání sebe sama
Dobrý den,
je mi 20 let a už nějakou dobu přemýšlím nad tím zda nejsem na holky. Měla jsem už nekolik heterosexuálních vztahů a vždy skončily poměrně brzo (nikdy netrval žádný můj vztah déle jak rok). Našla jsem si před nějakou dobou přítele, se kterým stále jsem a myslela jsem si, že je to konečně to pravé, protože své předchozí rozchody jsem sváděla na to, že to asi ještě nebylo to "ono". Jde o to, že už po několikáté se nemůžu zbavit myšlenky, jestli nejsem na holky. Napadlo mě to už víckrát a několikrát mě to právě napadlo v průběhu vztahu. Jako kdyby mě vztah s mužem po nějaké době přestal naplňovat. Další věc je, že už asi 2 roky mám pocit, že se mi líbí ženy a začíná ten pocit ve mně narůstat tak, že jsem se už svěřila kamarádce, že si se sebou nevím vůbec rady. Párkrát jsem se slečnou už něco měla. Vyvolává ve mně zvláštní pocit dívat se např. na filmy s touto tématikou (jako kdybych se v tom z části viděla). Zajímalo by mě, co si o tom myslíte. - otázka upravena poradcem
je mi 20 let a už nějakou dobu přemýšlím nad tím zda nejsem na holky. Měla jsem už nekolik heterosexuálních vztahů a vždy skončily poměrně brzo (nikdy netrval žádný můj vztah déle jak rok). Našla jsem si před nějakou dobou přítele, se kterým stále jsem a myslela jsem si, že je to konečně to pravé, protože své předchozí rozchody jsem sváděla na to, že to asi ještě nebylo to "ono". Jde o to, že už po několikáté se nemůžu zbavit myšlenky, jestli nejsem na holky. Napadlo mě to už víckrát a několikrát mě to právě napadlo v průběhu vztahu. Jako kdyby mě vztah s mužem po nějaké době přestal naplňovat. Další věc je, že už asi 2 roky mám pocit, že se mi líbí ženy a začíná ten pocit ve mně narůstat tak, že jsem se už svěřila kamarádce, že si se sebou nevím vůbec rady. Párkrát jsem se slečnou už něco měla. Vyvolává ve mně zvláštní pocit dívat se např. na filmy s touto tématikou (jako kdybych se v tom z části viděla). Zajímalo by mě, co si o tom myslíte. - otázka upravena poradcem
Emma
hledání sebe sama
Kdy by se měla moje partnerka dozvědět, že mojí maminku uškrtil můj nevlastní bratr, když jsem byl ještě miminko a můj otec mě nutil se s ním kamarádit. (Dostal jako mladistvý jen čtyři roky na tvrdo.) (Měl jsem možnost vyrůstat u babičky a dědy z máminy strany.) Tak kdy? Na prvním rande? Při zasnoubení? Před svatbou? Zatím to vypadá, že se neožením. Neměl bych tátu zažalovat?
Zdeněk
hledání sebe sama
Dobrý den, je mi 15 a už delší dobu mám pocit, že se mnou není něco úplně v pořádku. Když jdeme někam s kamarádkama, nekoukám po klucích, nelíbí se mi jejich svaly vlasy cokoliv. Naopak, přitahují mě dívky. A dokonce jsem se zamilovala do své nejlepší kamarádky. Nevím jak to mám ostatním říct, jak to vezmou. Bojím se že mě odsoudí, navíc, moje okolí je dost homofobní. Bojím se šikany ze strany mých spolužáků nebo odsouzení mých rodičů. A nejvíc se bojím že mě zavrhne moje kamarádka. Prosím o pomoc, myslíte si že se to stane?
Lenka
hledání sebe sama
Dobrý den, bude mi 24 let a měla jsem pouze jeden vážný vztah, který skončil již před pár lety. Ostatní vztahy byly v řádech týdnů, výjimečně měsíců. Všichni muži, ke kterým jsem "něco" cítila mě odmítli. A já zase odmítám ty, kteří by chtěli mě. Považuji se za poměrně atraktivní ženu, buduji úspěšnou kariéru a blízký okruh lidí o mně tvrdí, že působím velmi sebevědomě. Mám problém s tím, že obyčejní muži mi neimponují, vždycky si vyberu buď proutníka, který slibuje vztahy každé druhé a nebo typ, který může mít každou. Ještě bych zmínila, že žádného muže neuháním a už vůbec netlačím do vztahu. První sex neproběhne dříve než po několika schůzkách... Začínám být ke všem mužům nedůvěřivá a připadá mi, že jsem v bludném kruhu. Nevíte, kde by mohl být zakopaný pes? Proč mě všichni muži chtějí do výhradně do postele, i když tvrdí opak? Po pár týdnech navazování vztahu přijde studená sprcha s tím, že vztah nechtějí a nebo že potkali někoho jiného... Děkuji za radu. Věra - otázka upravena poradcem
Věra
hledání sebe sama
Dobrý den, na konci září mi babička hlídala pejska a nešťastnou náhodou jí přejelo auto a babička ze samého šoku spadla na dveře od auta. Tři dny na to babičku odvezla záchranka s krvácením do mozku, byla ještě odoperována, ale uvázaná na lůžko pár dní před Vánoci podlehla. S přítelem jsem celé tři měsíce raději neřešila konflikty, abych celou tu těžkou situaci nějak unesla. Nyní v lednu jsem se mu při konfliktu postavila a odjela na pár dní k rodičům, abychom se zamysleli nad tím, co děláme špatně. Bydleli jsme s jeho babičkou a dědou, kde jsme museli do koupelny chodit přes babičku a já při pobytu u rodičů si uvědomila, že bych chtěla jít do vlastního. Přítel tuto situaci neunesl a volal mi, že když je beze mě, tak že se zavraždí. Potřebovala jsem pouze chvíli klid a nedokázala jsem mu v mé situaci pomoci, když jemu bylo nejhůř. Mám pocit, že jsem se uzavřela do sebe a nechci řešit naše problémy. Myslíte, že byla z mé strany chyba, když jsem mu nepomohla? Děkuji za odpověď.
Petra
hledání sebe sama
Dobrý den, chtěla bych se zeptat na Váš názor. Je mi 22 let a mám za sebou pouze jeden vztah (v 18 letech), který trval půl roku. Skončil však tím, že mě přítel podvedl. Od té doby si nemůžu najít vztah, ikdyž bych ho hrozně chtěla. Už od mala jsem táhle více ke klukům, víc si s nimi rozuměla. Všichni mě berou pouze jako dobrou kamarádku a když se jich zeptám, kde dělám chybu, tak mi odpoví "víš, si taková moc kamarádská"....tato slova mě mrzí, ale zároveň si nedokážu pořádně představit, co to vlastně pro mě znamená... Jsem normální holka, oblékám se jako holka, mluvím jako holka, tak proč mě tak nebere i okolí? Začínám si myslet, že se mnou je něco v nepořádku... Předem děkuji - otázka upravena poradcem
anit
hledání sebe sama
Vážená paní doktorko Douchová.
V životě se mi opakuje neúspěch v podobě partnerského vztahu (za posledních 12 let 3x). Mám svoji sebelásku pořád hodně postavenou na úspěchu. Byť dlouhodobě se svým sebevědomím pracuji, nedokážu se tématu úspěch/neúspěch úplně zbavit. Přijmout se cele a navždy. Vím, že úspěch či neúspěch jsou relativní pojmy. Např. nepodařilo se mi vystudovat vysokou školu, absence širšího vzdělání mi chybí a nedokážu tuhle bariéru vyřešit. Jak to souvisí s mým partnerským vztahem? Vždy když mám pocit, že svoje slabosti mohu partnerovi ukázat, otevřít se cele, i se svými nedostatky, vztah končí. Projektuji do výběru svého partnera svoje nízké sebehodnocení a pak jsem nepřijatá i z druhé strany? Cítím, že se na poli vzdělání nedokážu dál sama vyvíjet. Jak mít ve svých očích hodnotu i s neúspěchy? Děkuji Vám za možnost se podělit, i za případnou radu, kudy z toho ven.
Kopretina
V životě se mi opakuje neúspěch v podobě partnerského vztahu (za posledních 12 let 3x). Mám svoji sebelásku pořád hodně postavenou na úspěchu. Byť dlouhodobě se svým sebevědomím pracuji, nedokážu se tématu úspěch/neúspěch úplně zbavit. Přijmout se cele a navždy. Vím, že úspěch či neúspěch jsou relativní pojmy. Např. nepodařilo se mi vystudovat vysokou školu, absence širšího vzdělání mi chybí a nedokážu tuhle bariéru vyřešit. Jak to souvisí s mým partnerským vztahem? Vždy když mám pocit, že svoje slabosti mohu partnerovi ukázat, otevřít se cele, i se svými nedostatky, vztah končí. Projektuji do výběru svého partnera svoje nízké sebehodnocení a pak jsem nepřijatá i z druhé strany? Cítím, že se na poli vzdělání nedokážu dál sama vyvíjet. Jak mít ve svých očích hodnotu i s neúspěchy? Děkuji Vám za možnost se podělit, i za případnou radu, kudy z toho ven.
Kopretina
Kopretina
hledání sebe sama
Dobrý večer, obracím se na Vás s dotazem, abych zjistila, zda jsem na vztahu závislá či jedná-li se o jiný problém. Raději bych Vás osobně navštívila, ale zkusím takto. 2 a čtvrt roku mám zahraničního přítele, jedná se tedy o vztah na dálku (v rámci Evropy). Jsme ve středním věku a jednalo se tzv. lásku na první pohled, oboustranně. Byli jsme, či jsme na své lásce závislí, zpočátku se mně zdálo, že více on. Trvalo nějaký čas než jsem uvěřila, jelikož mám v lásku nedůvěru a nemyslela jsem si, že mě něco takového potká. Problém je najít řešení tohto vztahu, jak spolu žit. To je ale na podrobnější rozbor. O co se mi v tomto dotazu jedná je, že posledních pár měsíců se neskutečně trápím, protože pochybuji o všem kolem této lásky, nemůžu bez něj žít, nemůžu spát, každý den pláču, prostě nekonečný smutek, obavy z budoucnosti, nevidím řešení a nedokážu si představit, že by tento vztah neexistoval. Zkrátka se mně můj stav vůbec nelíbí, chci to zavčas řešit, nevím jak. Jsem závislá ? Děkuji.
Verča
hledání sebe sama
Dobry Vecer ,Pani doktorko pred 4 lety sem se seznanila s jednim muzem zacli sme se schazet hodne sme si rozumeli pak cca po 3 mesicich sme si nasly byt a chodili sme oba do prace ...vse bylo perfektni ale pak nastala vec ze sem snim otehotnila coz bylo neplanovany a pak bylo zle nemluvil semnou pac to dite nechtel a ja byla ve 12 tydnu tehotna , doktori mi zakazali interukci zdravy mi to nedovolilo a ikdyz to vedel tak presto me deptal a nutil kazdy den at to dam pric uz sme spolu ani nemluvili . Pak prisel den kdy mi dal na vyber bud on nebo dite tak sem ho nevahave nechala a vratila sem se i s malim domu dnes sou synovi krasnych 4 roky a ja sem stastna ze ho mam . Ale trapi me muzi po dlouhe dobe sem se odvazila si najit pritele uz od zacatku v zthu to bylo tezky mela sem strach nemohla sem se presto prenest a citila sem se svazana kdyz sem se snazila to prekonat tak me to hodilo na zacatek a mam to doted nedokazu myt vztah . Muzete mi poradit co delat ? Dekuji
erika
hledání sebe sama
Dobrý den :),
chtěla bych poprosit o nějakou radu. Je mi 22 let a mám problém s city (čistě při intimnějších chvilkách). Kamarádů mám spoust . Jenže, ještě se mi nepodařilo navázat vztah..a představa polibku se mi příčí. Sex je uvolňující, ale ..přijde mi to velice povrchní záležitost a chci něco víc. Zatím jsem se dokázala zamilovat 3x, ale pokaždé to mělo stejný průběh. Druhá strana mě dobývala tak dlouho, až je to přestalo bavit. První si mysleli, že jsem jen hrdý.. chladný člověk..a jak se přes to přenesli, tak jsem byla ta nejlaskavější bytost pod sluncem a dostala jsem funkci - nejlepší kamarádka. V tom bodě jsem se většinou zamilovala já, ale jakoby mi ujel vlak. Myslím, že potřebuji čas, aby mi rozum dal pokyn, že on vyhovuje zákl. měřítkům a je tam "TO", pro co stojí žít. Nejsem typ, co by do toho skočil rovnýma nohama, ale nechci ztrácet čas. Nicméně, je to silnější než já. Co myslíte? Děkuji za Váš čas. - otázka upravena poradcem
chtěla bych poprosit o nějakou radu. Je mi 22 let a mám problém s city (čistě při intimnějších chvilkách). Kamarádů mám spoust . Jenže, ještě se mi nepodařilo navázat vztah..a představa polibku se mi příčí. Sex je uvolňující, ale ..přijde mi to velice povrchní záležitost a chci něco víc. Zatím jsem se dokázala zamilovat 3x, ale pokaždé to mělo stejný průběh. Druhá strana mě dobývala tak dlouho, až je to přestalo bavit. První si mysleli, že jsem jen hrdý.. chladný člověk..a jak se přes to přenesli, tak jsem byla ta nejlaskavější bytost pod sluncem a dostala jsem funkci - nejlepší kamarádka. V tom bodě jsem se většinou zamilovala já, ale jakoby mi ujel vlak. Myslím, že potřebuji čas, aby mi rozum dal pokyn, že on vyhovuje zákl. měřítkům a je tam "TO", pro co stojí žít. Nejsem typ, co by do toho skočil rovnýma nohama, ale nechci ztrácet čas. Nicméně, je to silnější než já. Co myslíte? Děkuji za Váš čas. - otázka upravena poradcem
Nela
hledání sebe sama
Dobrý den, jmenuji se Míša a nedávno mi bylo devatenáct. Mám takový problém, že zhruba před rokem jsem sledovala seriál, ve kterém byly postavy bisexuálové i homosexuálové a nedělala se z toho žádná věda. Po chvíli sledování jsem si uvědomila, že se mi líbí vztah mezi dvěma ženami a to způsobem, který už mi nepřipadal jen jako zvědavost. Dlouho jsem nad tím přemýšlela a dospěla jsem k názoru, že se mi holky opravdu líbí. Taky jsem si uvědomila, že jsem vlastně do jedné kamarádky zamilovaná, vždycky jsem ji hrozně ráda viděla a vyhledávala jsem její společnost, jen jsem si asi neuvědomovala přesně z jakého důvodu.
Problém je ten, že nevím, jak se sama vlastně brát - byla jsem téměř dva roky zamilovaná do staršího muže a přemýšlela jsem o tom dost dlouho, abych vyvrátila, že to bylo jen pobláznění a ve skutečnosti jsem na holky. Momentálně se indentifikuji jako bisexuálka, stále s tím ale mám dost velký problém, protože mi přijde divné, že bych na to přišla až teď. Je to vůbec možné?
Problém je ten, že nevím, jak se sama vlastně brát - byla jsem téměř dva roky zamilovaná do staršího muže a přemýšlela jsem o tom dost dlouho, abych vyvrátila, že to bylo jen pobláznění a ve skutečnosti jsem na holky. Momentálně se indentifikuji jako bisexuálka, stále s tím ale mám dost velký problém, protože mi přijde divné, že bych na to přišla až teď. Je to vůbec možné?
Míša
hledání sebe sama
Dobrý den, chtěla bych se svěřit se svým problémem. Mám za sebou dva nepovedené vztahy a od té doby mi přijde, že jakmile se začne vyvíjet něco nového, státním se a je mi nepříjemný kontakt. Ze začátku to výpady vždy dobře, po čase však cítím odpor. Mám nového přítele, ale přijde mi, že jsem s ním jen kvůli rozumu, že je hodný a tak. Ale přijde mi, že city spíše odstupuji nebo ani nedochází a já jsem sama ze sebe zmatená. Nerada bych mu ublížila...
Aneta
hledání sebe sama
Dobrý den,
ve 29 letech jsem náhodně zjistil, že mě vzrušují muži. Postupně se vše tak změnilo, že nyní ve 38 letech mě vzrušují výhradně muži a nahé ženy už vůbec a jejich přirození je mi dokonce odporné. Do té doby jsem to měl přesně naopak. Je možné, že jsem se mohl tak změnit a že se to zase vrátí? Z děctví si vzpomínám, že jsem míval úchylky oblékat se do holčičího spodního prádla a byl jsem i „zamilovaný“ do kamaráda ale ne tak jako do holek. V pubertě jsem byl až do 29 let pouze na holky. Můžete mi prosím říct co vlastně jsem? Děkuji, totomi@eznam.cz
ve 29 letech jsem náhodně zjistil, že mě vzrušují muži. Postupně se vše tak změnilo, že nyní ve 38 letech mě vzrušují výhradně muži a nahé ženy už vůbec a jejich přirození je mi dokonce odporné. Do té doby jsem to měl přesně naopak. Je možné, že jsem se mohl tak změnit a že se to zase vrátí? Z děctví si vzpomínám, že jsem míval úchylky oblékat se do holčičího spodního prádla a byl jsem i „zamilovaný“ do kamaráda ale ne tak jako do holek. V pubertě jsem byl až do 29 let pouze na holky. Můžete mi prosím říct co vlastně jsem? Děkuji, totomi@eznam.cz
Tomáš
hledání sebe sama
Dobrý den, paní psycholožko,
snad odjakživa se potýkám s problémem, jehož řešení jsem se stále nedobrala. Jedná se o partnerské vztahy. Vždy se mi někdo líbí, randím s ním, jsem zamilovaná, stále na něj myslím a když se vztah naplní, on mě začne zahrnovat láskou, mé city ochladnou, ztrácím zájem a najdu si jiný objekt zájmu. Jsem z toho zoufalá, občas se i snažím vztah uměle udržet, ale je to spíše ke škodě.
Poraďte prosím, co dělat.
Děkuju a přeju hezký den.
snad odjakživa se potýkám s problémem, jehož řešení jsem se stále nedobrala. Jedná se o partnerské vztahy. Vždy se mi někdo líbí, randím s ním, jsem zamilovaná, stále na něj myslím a když se vztah naplní, on mě začne zahrnovat láskou, mé city ochladnou, ztrácím zájem a najdu si jiný objekt zájmu. Jsem z toho zoufalá, občas se i snažím vztah uměle udržet, ale je to spíše ke škodě.
Poraďte prosím, co dělat.
Děkuju a přeju hezký den.
Lucie
hledání sebe sama
Psala jste, že jste zažila už spoustu krizí, které se zdály být neřešitelné a vyřešili se, proto i já chci stále za náš
vztah bojovat, jen potřebuju poradit, jak se vymotat z mého kolotoče úzkosti myšlenek, které jsem popsal.
Předem moc děkuji.
vztah bojovat, jen potřebuju poradit, jak se vymotat z mého kolotoče úzkosti myšlenek, které jsem popsal.
Předem moc děkuji.
Marek Malý
hledání sebe sama
Právě ale proto, že nyní nevím, jak s přítelkyní, tak se to točí
i v kruhu právě se školou, kde nemám takovou motivaci to dělat. Paní psycholožka mi prostě řekla snažit se to nebrát tak poctivě, ale
prakticky právě nevím jak na to. Právě proto jsem Vás chtěl moc poprosit o radu, jak tuto krizi vztahu z mé strany překonat,
s přítelkyni chci být i nadále, ale mám velký strach, že se moje city už jakoby nevrátí a budu s ní právě jakoby z rozumu a ne z lásky.
Nevím, jestli tyto mé pocity s přítelkyní probrat, mám strach, že kdybych jí toto řekl, že to v podstatě zničí náš vztah. Jen bych rád ještě dodal, že asi před měsícem, jsme byli s přítelkyní na víkendovém pobytu ve Špindlu, výlet byl fajn, tyto své myšlenky
jsem tam dokázal i jakoby posunout do pozadí, ale i přesto jsem si výlet s ní užil spíše jako s kamarádkou, než s přítelkyní. ....pokracovani dale
i v kruhu právě se školou, kde nemám takovou motivaci to dělat. Paní psycholožka mi prostě řekla snažit se to nebrát tak poctivě, ale
prakticky právě nevím jak na to. Právě proto jsem Vás chtěl moc poprosit o radu, jak tuto krizi vztahu z mé strany překonat,
s přítelkyni chci být i nadále, ale mám velký strach, že se moje city už jakoby nevrátí a budu s ní právě jakoby z rozumu a ne z lásky.
Nevím, jestli tyto mé pocity s přítelkyní probrat, mám strach, že kdybych jí toto řekl, že to v podstatě zničí náš vztah. Jen bych rád ještě dodal, že asi před měsícem, jsme byli s přítelkyní na víkendovém pobytu ve Špindlu, výlet byl fajn, tyto své myšlenky
jsem tam dokázal i jakoby posunout do pozadí, ale i přesto jsem si výlet s ní užil spíše jako s kamarádkou, než s přítelkyní. ....pokracovani dale
Marek Malý
hledání sebe sama
Strašně mě to mrzí, jelikož do té doby, než byla ta oslava státní zkoušky, tak bylo vše v pořádku, i když jsme byli předtím s kamarádem
na diskotéce, tak jsem mu říkal, že mě jiné nezajímají a chci být jen s přítelkyní. Nyní však je stav takový, že hlava chce, vím, že s ní chci být, ale na druhou stranu mi v hlavě neustále zní a omýlá se právě to, že se jakoby ty city vytratily.
Z přítelkyně strany je vše stále v pořádku, stále mi projevuje, jak mě miluje a o to víc mě mrzí, že ja ji to nedokážu dávat stejným dílem zpět.
Kvůli tomuto problému jsem byl již i u psycholožky, kde jsme si o tom povykládali a řekla mi, že problém je v tom, že jsem strašně
poctivý a tak beru i ten vztah hrozně poctivě. Sám o sobě vím, že jsem typ člověka, který studium nebo i práci potřebuje dělat nejen
pro sebe ale i pro svého partnera, aby jsem se později měli dobře. ...pokracovani dale...
na diskotéce, tak jsem mu říkal, že mě jiné nezajímají a chci být jen s přítelkyní. Nyní však je stav takový, že hlava chce, vím, že s ní chci být, ale na druhou stranu mi v hlavě neustále zní a omýlá se právě to, že se jakoby ty city vytratily.
Z přítelkyně strany je vše stále v pořádku, stále mi projevuje, jak mě miluje a o to víc mě mrzí, že ja ji to nedokážu dávat stejným dílem zpět.
Kvůli tomuto problému jsem byl již i u psycholožky, kde jsme si o tom povykládali a řekla mi, že problém je v tom, že jsem strašně
poctivý a tak beru i ten vztah hrozně poctivě. Sám o sobě vím, že jsem typ člověka, který studium nebo i práci potřebuje dělat nejen
pro sebe ale i pro svého partnera, aby jsem se později měli dobře. ...pokracovani dale...
Marek Malý
hledání sebe sama
Z toho nejspíš vyplynulo i to, že i když se přítelkyně na konci prázdnin vrátila, jakoby jsem se na ni netěšil tak, jak bych měl.
Nyní je přítelkyně zpátky a náš kontakt probíhá tak, že jeden víkend jsme u mojich rodičů, jeden u jejich, a přes týden studujeme každý v jiném městě.
Stále však u mě přetrvává úzkost, cítím vnitřní napětí, i když se přítelkyně vrátila. Nyní se k tomu přidali i velké pochybnosti o vztahu.
Jde o to, že hlavou vím, že přítelkyně je parádní po všech osobních stránkách, vím, že se na ni můžu ve všem spolehnout a celkově, že bych
lepší nenašel a chtěl bych s ní být i nadále, právě kvůli jejím osobnostním charakteristikám. Problém ale je, že toto vím hlavou, ale
jakoby srdíčkem cítím, že jak jsme se tak dlouho neviděli + přidali se ty mé "černé myšlenky o prázdninách" a pochybnosti, tak nevím, jestli ji stále miluji. ....pokracovani dal... - otázka upravena poradcem
Nyní je přítelkyně zpátky a náš kontakt probíhá tak, že jeden víkend jsme u mojich rodičů, jeden u jejich, a přes týden studujeme každý v jiném městě.
Stále však u mě přetrvává úzkost, cítím vnitřní napětí, i když se přítelkyně vrátila. Nyní se k tomu přidali i velké pochybnosti o vztahu.
Jde o to, že hlavou vím, že přítelkyně je parádní po všech osobních stránkách, vím, že se na ni můžu ve všem spolehnout a celkově, že bych
lepší nenašel a chtěl bych s ní být i nadále, právě kvůli jejím osobnostním charakteristikám. Problém ale je, že toto vím hlavou, ale
jakoby srdíčkem cítím, že jak jsme se tak dlouho neviděli + přidali se ty mé "černé myšlenky o prázdninách" a pochybnosti, tak nevím, jestli ji stále miluji. ....pokracovani dal... - otázka upravena poradcem
Marek Malý
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko.
Předem bych chtěl poděkovat za tyto služby, které poskytujete.
Nyní k mé situaci:
Je mi 25 let, přítelkyni 23. Jsme spolu 3,5 roku. Přítelkyně se před 3/4 rokem v rámci studia dostala na půl roku do Japonska.
První 4. měsíce po odjezdu, kdy byla pryč bylo vše v pořádku, psali jsme si a volali, jak to šlo. Potom jsem udělal státní zkoušky
a šli to se spolužáky oslavit. Jeden tam měl i kamarádky, přičemž jednu jsem později pozval na panáka, ale tím to skončilo
a k ničemu víc nedošlo. Poté následovaly prázdniny, které se postupně začaly pro mě stávat utrpením, jelikož se mi začaly v hlavě
honit myšlenky co by se stalo, kdyby tehndy na tom panáku a díky tomu jsem cítil obrovské výčitky a dostával se postupně do větší úzkosti
, kdy to poté chvíli bylo i tak, že jen když jsem se podíval na jinou holku na ulici, tak jsem měl kvůli tomu výčitky. pokracovani dal...
Předem bych chtěl poděkovat za tyto služby, které poskytujete.
Nyní k mé situaci:
Je mi 25 let, přítelkyni 23. Jsme spolu 3,5 roku. Přítelkyně se před 3/4 rokem v rámci studia dostala na půl roku do Japonska.
První 4. měsíce po odjezdu, kdy byla pryč bylo vše v pořádku, psali jsme si a volali, jak to šlo. Potom jsem udělal státní zkoušky
a šli to se spolužáky oslavit. Jeden tam měl i kamarádky, přičemž jednu jsem později pozval na panáka, ale tím to skončilo
a k ničemu víc nedošlo. Poté následovaly prázdniny, které se postupně začaly pro mě stávat utrpením, jelikož se mi začaly v hlavě
honit myšlenky co by se stalo, kdyby tehndy na tom panáku a díky tomu jsem cítil obrovské výčitky a dostával se postupně do větší úzkosti
, kdy to poté chvíli bylo i tak, že jen když jsem se podíval na jinou holku na ulici, tak jsem měl kvůli tomu výčitky. pokracovani dal...
Marek Malý
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko, mám velké trápení. Se svým bývalým přítelem jsem chodila 3 roky. Ke konci našeho vztahu si mě vůbec nevšímal, ignoroval moje tužby (rodina, bydlení). Odpoutala jsem se od něj a začala trávit čas s kamarádem, pro kterého jsem platonická láska. Já se do něj nezamilovala, ale cítím se s ním dobře. I když se přítel snažil vrátit zpátky ke mně, já nemohla. Nedokázala jsem si představit, že bych se vrátila do těch zajetých kolejích, ve kterých jsem se akorát trápila a cítila se osamělá. S kamarádem teď žijeme společenský život, chodíme po akcích, na zábavy, koncerty, poznáváme nové lidi a já se cítím jako znovuzrozená. Po tomhle jsem vždycky toužila, mít partu, s kterou můžu chodit na akce; dělat si co chci. Cítím, že za tímhle životem mě srdce táhne. Myslíte si, že je moje chování sobecké? Žít život, po kterém jsem toužila? Přítel mi občas chybí, ale cítila jsem se s ním jako ve zlaté kleci. Děkuji
Andrejka
hledání sebe sama
Dobrý den,žila jsem s přítelem úžasný vztah 5let.,byla jsem celou dobu moc zamilovaná.Hodně jsme toho spolu procestovali.Pak přišel s tím že neví jestli mě ještě miluje a že náš vztah se nikam neposouvá.Já mu řekla že ho miluji a chci s ním mít děti na což mi řekl že až dýl.Odešla jsem od něj a byla 4měsíce sama pak mě přesvědčil ať se vrátím že mě miluje a já to udělala.Po dalším půl roce kdy se divně choval, zanedbával mě a nespal se mnou jsem se dozvěděla že už půl roku chodí zároveň s jinou ženou která o mě také nevěděla.Odešla jsem od něj.uplynul další půl rok a on mě přesvědčil znovu a já se vrátila.Změnil se asi si uvědomil že mě opravdu miluje a chce se mnou děti.Moje žárlivost nás ale ničí,podezírám ho na každém kroku.Je na mě ale zlatý a udělá co mi na očích vidí.Jsem s ním ráda ale nevím jestli jsem s ním šťastná nebo je to mnou a nejsem spokojená sama se sebou?Moc bych si přála už mít děti ale najednou nevím jestli s ním. děkuji Aneta 29
Aneta
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
