Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové
PremiumPoradna
Na otázky odpovídá
Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.
Nejvíce se ptáte
nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů
| všechny dotazy
otázky početí, těhotenství
Věčné ježdění tam a zpět začalo být i vzhledem ke stavu ŠŽ dost náročné, ačkoli moje práce v Praze mě strašně bavila. Nová práce byla hrozná - děsné chování, vyhrožování, nátlaky. Doufala jsem, že rychle otěhotním a vypadnu z toho pekla. Vytvořila jsem sama sobě obrovský tlak, který mi (podle mě) hned zastavil ovulaci, což v létě potvrdil po testech i lékař. V létě nás také poslal na genetiku. 6. část
Zuzana
otázky početí, těhotenství
hladovění (nechápu, jak jsem mohla hladovět, abych nepřibírala - za normálních okolností vím, jak tělo funguje, jak se mám stravovat, znám správné složení stravy, fungování metabolismu a pod.) a stres, zapříčinily vysokou hladinu žaludečních šťáv. No, je to lepší, ale zatím se to úplně nespravilo. Letos v dubnu jsem změnila práci - pracovala jsem přes týden v Praze, abych byla doma. 5. část
Zuzana
otázky početí, těhotenství
Okamžitě mne začali léčit. Do 2 měsíců mi naopak přestala žláza zcela fungovat. Přibrala jsem během 2 měsíců 12 kilo (a do teď nejdou dolů). Dlouho jsem nesměla sportovat, cvičit - kvůli ochraně srdce. Bylo to hodně psychicky náročné, sport pro mě přeci jen býval vždy jakýmsi ventilem a najednou jsem neměla nic. Loni v lednu přišly problémy s dásněmi a vyvolaly ve mě další strach, že přijdu o zuby. Až po půj roce se ukázalo, že léky a moje 4. část
Zuzana
otázky početí, těhotenství
Mšla jsem dojem, že teď už to prostě půjde. Ale byl to omyl. Ještě před zjištěním onoho těhotenství mne zpovídala lékařka na alergologii a pozvala si mě na podzim na nějaké testy. Testy byly asi 2 měsíce po potratu. Zjistili mi při nich akutní thyreotoxikózu. Vzhledem k tomu, že jsem se již ve 20 letech léčila se štítnou žlázou - sníženou funkcí (od 22 vyléčená) , běžela jsem za svým endokrinologem. 3. část
Zuzana
otázky početí, těhotenství
Sám se jednou vlastně podřekl. S novým lékařem jsme udělali základní vyšetření mě i manžela, vše se jevilo v pořádku. Stále se nám ale nedařilo. V létě 2013 jsem otěhotněla na dovolené. Potratila jsem v 5TT (bez revize, nebyla potřebná). Už dávno jsem si dala předsevzetí, že v takové situaci zachovám pozitivní mysl a povedlo se. Najednou jsem měla pocit 3. část
Zuzana
otázky početí, těhotenství
začal tlačit s tím, že musím rychle otěhotnět, jinak to po třicítce už nepůjde. Poslal manžela na spermiogram do reprocentra a sdělil nám, že je de facto neplodný. A že bez IVF to nepůjde. V tom jsme žili rok. Pak jsem na doporučení kamarádky a jejího muže změnila lékaře a pochopila (po vyšetřeních), že můj bývalý lékař měl zájem zřejmě jen o provizi z reprocentra. 2. část
Zuzana
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, paní doktorko, dlouho jsem zvažovala, na koho a jak se se svým problémem obrátit, až jsem narazila na tuto poradnu - snad je aktuální. S manželem jsme spolu 5 let (3 a půl roku jsme svoji). Od začátku jsme se nebránili početí (nyní je mi bezmála 33 let, jemu 30). V létě 2010 mi byla laparoskopicky zjištěna endometrióza a můj tehdejší lékař ne mě 1. část
Zuzana
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
mám dotaz ohledně odlišného názoru na reprodukci v páru. Jsme s partnerem více než rok a je nám 26 a 28. Oba máme stálou práci a ekonomicky na tom nejsme špatně. Problém je, že á bych chtěla začít přemýšlet o dítěti, třeba v horizontu půl roku- roku a přítel ne. Kvůli věku jsem navštívila testy zaměřené na možnost reprodukce a byla jsem upozorněna na možnou ubývající rezervu zásob vajíček (cca 2-3 roky). Začala jsem panikařit a moje hormony také udělali své a jsem ve fázi, že bych hrozně chtěla dítě. Partner ovšem ne a naše debaty o dítěti vnímá jako nátlak a naléhání. Nevím jak se chovat dále. Potřebuji o tom mluvit a řešit vzniklou situaci. Co je zde správné řešení? Mluvit o tom s partnerem nebo ventilovat stres jinde a čekat až změní názor? Co když ho nezmění? Do budoucna by děti chtěl, ale neví kdy. Velmi děkuji za podněty k řešení. - otázka upravena poradcem
mám dotaz ohledně odlišného názoru na reprodukci v páru. Jsme s partnerem více než rok a je nám 26 a 28. Oba máme stálou práci a ekonomicky na tom nejsme špatně. Problém je, že á bych chtěla začít přemýšlet o dítěti, třeba v horizontu půl roku- roku a přítel ne. Kvůli věku jsem navštívila testy zaměřené na možnost reprodukce a byla jsem upozorněna na možnou ubývající rezervu zásob vajíček (cca 2-3 roky). Začala jsem panikařit a moje hormony také udělali své a jsem ve fázi, že bych hrozně chtěla dítě. Partner ovšem ne a naše debaty o dítěti vnímá jako nátlak a naléhání. Nevím jak se chovat dále. Potřebuji o tom mluvit a řešit vzniklou situaci. Co je zde správné řešení? Mluvit o tom s partnerem nebo ventilovat stres jinde a čekat až změní názor? Co když ho nezmění? Do budoucna by děti chtěl, ale neví kdy. Velmi děkuji za podněty k řešení. - otázka upravena poradcem
Klára
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
je mi 25 let, příteli 43. Jsme spolu skoro 3 roky. On má z předešlého vztahu dceru, o které se dozvěděl až když se narodila, nicméně ji velice miluje a stará se o ni. Já s ní mám také skvělý vztah. Já bych moc chtěla miminko, ale kdykoliv se o tom s přítelem začneme bavit, tak začne mluvit pouze o tom, kolik dítě stojí peněz, je to závazek a pořád jenom řve. Prostě dítě nechce. Přitom má k dětem skvělý vztah. Náš vztah je skvělý, milujeme se, máme stejné zájmy, smysl pro humor, chtěli bychom spolu i podnikat. Ovšem dítě se mnou prostě nechce. A já bez jeho vědomí také ne. To zažil již jednou a já mu to podruhé udělat opravdu nechci. Ovšem po dítěti prostě toužím. Nevím, co mám dělat. Opustit ho nechci. - otázka upravena poradcem
je mi 25 let, příteli 43. Jsme spolu skoro 3 roky. On má z předešlého vztahu dceru, o které se dozvěděl až když se narodila, nicméně ji velice miluje a stará se o ni. Já s ní mám také skvělý vztah. Já bych moc chtěla miminko, ale kdykoliv se o tom s přítelem začneme bavit, tak začne mluvit pouze o tom, kolik dítě stojí peněz, je to závazek a pořád jenom řve. Prostě dítě nechce. Přitom má k dětem skvělý vztah. Náš vztah je skvělý, milujeme se, máme stejné zájmy, smysl pro humor, chtěli bychom spolu i podnikat. Ovšem dítě se mnou prostě nechce. A já bez jeho vědomí také ne. To zažil již jednou a já mu to podruhé udělat opravdu nechci. Ovšem po dítěti prostě toužím. Nevím, co mám dělat. Opustit ho nechci. - otázka upravena poradcem
Kristýnka
otázky početí, těhotenství
Dobrý den prosím Vás o radu. S manželem máme 7.měsíční holčičku je moc hodná a bezstarostná. Vždycky jsem chtěla dvě děti, ale teď vím že mi stačí jen to jedno. Jsem si jistá, že ani za pár let nezměním názor. Mám obavy, že druhé by nebylo tak hodné, neumím si představit že by bylo uplakané a já bych neměla takovou svoji pohodu. Taky mi přišla dlouhá doba těhotenství, kojení bylo utrpení, dřina než jsem docílila postavu, kterou jsem měla. Je mi úplně jasné, že mé důvody jsou sobecké. Partner o jednom dítěti nechce ani slyšet nedokážeme se zhodnout. Navrhla jsem, že bychom si mohli jedno dítě adoptovat vždycky jsem měla takový sen, ale to partner nechce. Máme spolu super vztah ale mám strach aby se nám tímto nepokazil. Nevím co mám dělat jak opravdu vysvětlit, že už po druhé těhotenství nechci. Děkuji s přáním hezkého dne.
Renata
otázky početí, těhotenství
Dobry den pani doktorko,chtela bych poradit jak zlepsit vztah.Jsme spolu dva roky,deti nemame.Me je 33 let a priteli bude 34.Na zacatku vztahu chtel pritel miminko,ale ja mela potrebu jeste s nim neco prozit,nasetrit si nejake penize.Asi pul roku zpatky jsem zacla mluvit o diteti ja.Biologicke hodiny biji jak silene.Moc bych si dite prala.A pritel nechtel ani slyset.Prestala jsem o diteti mluvit,zacla se soustredit vic na sebe a kamarady a na to jak travit volny cas.Asi mesic jsem o diteti nemluvila a pak zac.kvetna prisel pritel s tim,ze se tedy zacnem snazit.Mela jsem velikou radost.Asi za mesic prisel s tim,ze by mohl od zari jet pracovat do zahranici na pul roku a tak si poplatit nejake dluhy z minulosti.Napadlo ho,ze se snazit prestanem abych nahoud nebyla tehotna az on bude pryc.Je to jako na houpacce.Nikdy neni nic jiste,porad nejake zmeny.Hodne se trapim a netusim jak situaci zlepsit.Predem dekuji za odpoved,pochopeni,nejakou radu.
Maruška
otázky početí, těhotenství
Dobry den pani doktorko chtela bych se zeptat kdyz jsem az za rok plnoleta a cekam mimi ted tak jestli rodice maji pravo na to abych to dite nemela nebo jestli si o tom rozhodnu ja a partner? dekuju
Nela
otázky početí, těhotenství
Dobry den, nevim jestli se to hodi tu psat ale mam problem a velky prave jsem oslavila 17 a zjistila jsem ze jsem v 6tt tehotna a prekvapilo me to jak sem to rekla priteli tak byl moc rad a ja taky mam radost ale mame strach to rict ze jsem mlada a mu 20 ze nam reknou ze jsme si zkazili zivot iale to neni pravda tesime se a ja nevim co delat chci prcka a nechci ho dat pryc ale co kdyz budou vsichni proti nevim co delat poradte mi prosim. dekuju
Monika
otázky početí, těhotenství
Zdravim
je mi to trapne je mi 25 let ale potrebuju poradit abych neudelala chybu. Mam 2 roky duchod protoze jsem po autonehode. Nepracuji , kdyz jsem se rozhodla odjet do ciziny za praci kvuli lepsim financim. Potkala jsem zde chlapce ktery mi zmenil zivot prozili jsme si peklo a krasne chvile a rozohdla jsem se s nim zit ale stale nemam praci protoze vyrizeni vsech papiru trva dlouho takze jsem vsude pracovala jen na cerno. Abych mela na splatku. Z minuleho vztahu mam hypoteku. Ale uz to neni moc. A ted jsem po pulrocnim vztahu s pritelem tehotna a nechci si to nechat vzit ale on rika ze by jsme si meli jeste uzivat ale me je 25 je mu je 21 neni to takovy rozdil. A nemam problem mit miminko kdyz budu starsi ale nevidim problem proc ne ted. Vzdy jsem mela problem otehotnet a najednou sbto povedlo. Ale nechci mu zkasit zivot nebo tomu diteti. Kdyz si to necham,pritel me nepodpori a zustanu sama . Ale nevim jestli ho uzivim sama. Dnes je doba zla ale rekne te mi kdy je dobra doba? Dekuju - otázka upravena poradcem
je mi to trapne je mi 25 let ale potrebuju poradit abych neudelala chybu. Mam 2 roky duchod protoze jsem po autonehode. Nepracuji , kdyz jsem se rozhodla odjet do ciziny za praci kvuli lepsim financim. Potkala jsem zde chlapce ktery mi zmenil zivot prozili jsme si peklo a krasne chvile a rozohdla jsem se s nim zit ale stale nemam praci protoze vyrizeni vsech papiru trva dlouho takze jsem vsude pracovala jen na cerno. Abych mela na splatku. Z minuleho vztahu mam hypoteku. Ale uz to neni moc. A ted jsem po pulrocnim vztahu s pritelem tehotna a nechci si to nechat vzit ale on rika ze by jsme si meli jeste uzivat ale me je 25 je mu je 21 neni to takovy rozdil. A nemam problem mit miminko kdyz budu starsi ale nevidim problem proc ne ted. Vzdy jsem mela problem otehotnet a najednou sbto povedlo. Ale nechci mu zkasit zivot nebo tomu diteti. Kdyz si to necham,pritel me nepodpori a zustanu sama . Ale nevim jestli ho uzivim sama. Dnes je doba zla ale rekne te mi kdy je dobra doba? Dekuju - otázka upravena poradcem
Kamila
otázky početí, těhotenství
Dobrý den paní doktorko, prosím o radu. Mám před sebou těžké rozhodnutí, jsem z toho psychicky vyčerpaná. Je mi 38 let. S přítelem se snažím 3 roky otěhotnět. On dítě chce, ale jenom přirozeně, odmítl jít na IVF. Já už je mít přirozeně pravděpodobně nebudu moci mít. Mám nízké amh. Po vyšetření jsem ještě půl roku brala hormony - poslední zkouška přirozeného oplodnění. Nepovedlo se. Musím se rozhodnout jestli chci parnera, se kterým si rozumíme (kromě zmiňovaného IVF) nebo se s partnerem rozejít, jít na IVF a mít dítě....Nezvládnu se rozhodnout. Mám strach,že v budoucnu si budu vyčítat, že mám partnera, ale jsem nezvládla mít dítě a na druhé straně, že budu mít třeba dítě bez otce. Hodně se kvůli tomu trápím. Děkuji za odpověď.
Laďka
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, s manželem (28) jsme se na podzim domluvili, že už bychom oba dva chtěli dítě a začali jsme na tom pracovat. Myslím, že oba dva jsme se nad tím opravdu zodpovědně zamysleli, diskutovali o tom společně a několikrát jsme oba byli nakloněni na tu či onu stranu. Nakonec jsme se po několika měsících dohodli na tom, že dítě oba chceme. Nyní jsem otěhotněla (je mi 24) a je všechno jinak. Já se na miminko opravdu moc těším, ale pro manžela se to stalo nějak moc skutečné a začíná "stresovat" především se bojí, že dítě nebude mít rád, že to prý nejde jen tak na povel a taky se bojí že bude odsunutý na druhou kolej. Dokonce z něj vypadlo, že kdyby se měl rozhodnout jen on, byl by pro potrat, ale zároveň potrat nechce, aby mi neublížil. Nevím jak mu pomoct mám pocit, že je to jen nával dočasného strachu, ale nejsem si jistá. Navíc je mi manžela líto, celé noci nespí sedí a kouká do stropu a já prostě nevím, jak ho uklidnit. Předem za radu děkuji. - otázka upravena poradcem
Eliška
otázky početí, těhotenství
Dobrý den. Mám poněkud neobvyklý problém. Moc miluju svého partnera, ale vůbec netoužím po dětech. Z těhotenství je mi zle a malé děti ani mimina ve mě nevzbuzují žádnou radost, ani příjemné pocity, Spíše naopak. Partner je naopak velmi rodinný typ a touží po dětech. Nechci ho opouštět a hledat jiného, spíš mě zajímá, zda neexistuje nějaká terapie, která by mě zbavila odporu k těhotenství a probudila touhu po dětech? Děkuji za odpověď.
Jana
otázky početí, těhotenství
Dobrý den už jsem zoufalá zjistila jsem že jsem ve 4 týdnu těhotenství já i můj přítel se na miminko hrozně těšíme a přeme si ho moc i můj otec se hrozně těší že bude dědečkem a teta mě v tom podporuje. Ale má vlastní matka mě nutí jít na potrat že prý to nezvládnu a bude to pro mě obrovská změna a prý můj přítel který má 19 se o nás nemůže zvládnout postarat ale ona ho zatím nechce ani poznat pro ni je to jen hajzl který zbouchl její "malou holčičku". Podle mě ju děsí představa že jako její jediný dítě se odstěhuji a ona jelikož můj táta je řidič z povolání pořád pryč tu bude sama. Jsem zoufalá bojím se že to nezvládnu ten její dennodenní nátlak který na mě i z bábou vyvíjejí. Už nevím jak jí vysvětlit to že narozením vnoučete nám začne nové období života a že sem dost silná na to to zvládnout a na miminko se moc těším.
Tereza
otázky početí, těhotenství
Dobry den, nevim si rady. Mam partner a jsme spolu rok. On uz je rozvedeny a z prvniho manzelstvi ma 9 letou holcicku. Mne je 33 a partnerovi 37 let. Na zacatku naseho vztahu mluvil o diteti, ted se tomuto tematu vyhyba. Ma rad svou praci, svoje zajmy a stara se o svou dceru. Mam pocit, ze me ma hodne rad, ale neni si jisty tim, jestli ma ve svem veku zakladat dalsi rodinu. Ja bych chtela miminko co nejdrive a hlavne s nim, uz mam na to vek, a nechci si hledat noveho partnera. Co mam v takove situaci delat? Nalehat na nej nebo ho opustit, dat mu vic casu? Dekuji Natalie
Natalie
otázky početí, těhotenství
Dobrý den paní doktorko.Chtěla bych znát váš názor na můj problém.Jmenuji se Veronika a je mi 32let partnerovi je 49 a jsme spolu 8let.Když jseme se poznali tak jsem se hned ptala ať si rozmyslí jestli semnou chce být,že budu chtít děti.Souhlasil.Asi po 4 letech jsme to začali zkoušet,ale bez úspěchu.Tak mě můj lékař poslal na operační zákrok kde mi řekli že jinou možnost než IVF nemám.Jenže partner o této možnosti nechce ani slyšet.Že prý to tak asi má být a mi nemáme mít spolu děti.Podotýkám že má 2 dospělé děti z předchozího vztahu.A říká že mám být ráda alespoň za ně.Jenže to jsou pro mě vrstevníci.Tak nevím jak se k celé té situaci postavit.Jsem z toho zoufalá.Nemůžu pochopit jeho sobecké chování a stále si kladu otázku.Proč???Moc vám děkuji za váš čas a případný názor.S Pozdravem a přáním hezkého dne Veronika
Veronika
otázky početí, těhotenství
Dobry den,potrebuju poradit.den pred svou menstruaci jsem se vyspala s klukem ktery se mi udelal na bricho a rika ze bude vse v pohode. Tyden po tom sme se spolu vyspali znova a zase se udelal mimo me.cetla sem ze tesne pred a po menstruaci jsou neolodne dny.je to pravda? A jak moc velka pravdebodobnost je ze bych v tom moha byt? A take pomuze mi kdyztak horka vana s vinem?dekujji predem za odpoved
luci
otázky početí, těhotenství
Dobrý den paní doktorko, prosím o radu jak se zachovat. Je mi 29, příteli také, jsme spolu 3 roky, z toho ve společné domácnosti 2,5 roku. Máme spolu krásný vztah, mnozí nám závidí. Máme se moc rádi, jsem jeho 1. vážný vztah, já jich už pár měla. Jsme jako Jing a Jang. Jenže nedávno se mi přítel svěřil, že by už chtěl dítě a to mě vyděsilo. Já totiž zatím nechci a doufám, že někdy budu chtít, lidé se na mě dívají skrz prsty, mají mě za kariéristku (kamarádky), nebo dokonce sobce (můj táta), ale nic z toho není pravda. Příteli jsem řekla, že se ještě necítím být maminkou. Prý nějakou dobu tedy počká. Už několik let čekám, kdy se ve mě probudí mateřské pudy a ono pořád nic. Navíc jsem se utvrdila v tom, že kdybych náhodou děti nikdy nechtěla, rozejde se se mnou. A já nevím, jak se vyrovnat s vidinou možného rozchodu, když je náš vztah jinak moc fajn. Jsem z toho celá zoufalá... Už se mi o dětech a těhotenství dokonce zdá. Kolem mě kamarádky děti už dávno mají. Děkuji za radu.
Jane
otázky početí, těhotenství
Dobry den, je mi 32 a planu jit na druhy potrat. Prvni potrat byl minuly rok, tehdejsi partner se neozval kdyz jsem mu oznamila ze jsem tehotna. S novym partnerem jsme jen 4 mesice. Zjistila jsem ze jsem tehotna, partner deti nechce a asi chtit nebude. Ja vim ze na deti mam uz cas ale myslim ze bych skoncila jako svobodna matka a to bych nemohla jelikoz mam financni problemy. Chtela jsem se zeptat jestli v mem veku je bezpecne jit na dalsi potrat a jestli to ma nejaky vliv na dalsi otehotneni. Chtela bych deti tak asi za dva roky i kdybych mela byt svobodna matka ale ted se mi to nehodi a partnera mam rada a nechci ho opustit. PS: v obouch tehotenstvi se kondom sesunul. Ja vim ze existuje antikoncepce ale ja nejsem clovek ktery by bral hormonalni prasky a vubec zadne prasky jelikoz mi nedelaji dobre jsem trochu citliva na prasky
Neta
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, s přítelem spolu budem 8 let, mě bude 26 a je mu 31. Žijeme spolu asi 6 a půl roku. Vztah máme fajn, jistě, že se občas pohádáme kvuli malichernostem. Už asi před rokem nastala situace kdy jsme aktivně začala přemýšlet o svatbě a miminku. Ovšem když jsme se na toto téma s ním chtěla začít bavit většinou mé otázky jen odsouhlasil bez toho, aby něco dodal. Jeho mladší sestra je již vdaná a má dítě a mladší bratr nám před týdnem oznámil zásnuby přitom my máme z nich nejdelší vztah. Nedokážu se vyznat v tom zda si mě vůbec někdy chce vzít a založit rodinu. Nechci ho od ničeho nutit, chci aby to chtěl sám a né kvůli mě. Možná máme na podobná rozhodování ještě čas, ale nechci se vdát ve 30 a být matkou v 32 letech. Do 2-3 let by mi obě věci stačily, ale myslím, že nyní už přišel čas na to mluvit o budouctnosti. Možná by v naší situaci pomohla partnerská poradna, ael už předem vím, že on s tím souhlasit nebude. Nechce si totiž nikdy problémy přiznat. Děkuji za odpověď.
Anička
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, před 4 měsíce jsem se vdala. S manželem jsme před tím spolu byli 7 let. Mě je 23 let a manželovi 27. A už dlouho chci dítě. Ještě si dodělavám dálkově vysoko školu, ale už přes rok pracuji. Manžel se dítěti nebrání. Avšak pokaždé když už jsem rozhodnutá, že to zkusíme, tak mě něco zvyklá ať naše finanční situace, nebo nedodělaná škola, nebo to že jsem slíbila že v práci vydržím alespoň dva roky... najednou je vždy mnoho ale... Nejsem na tom moc dobře se zdravím, takže toužím po dítěti i s toho důvodu, abych se ujistila že to vůbec jde a taky s tím ,že doktor mi řekl, že bych měla začít co nejdříve. jsou mé obavy normální? Moc děkuji za radu
Jarka
otázky početí, těhotenství
Dobrý den paní doktorko prosím snažně o radu a asi i o útěchu mého srdíčka. Je mě 36 let a manželovi 38.Jsem spolu dohromady 15 let z toho jsem 6 let za něj vdaná a máme dvouletého syna.Asi tak před půl rokem jsem manželovi nadhodila ,že by jsem si přála ještě jedno miminko. On mě na to řek ať jsem ráda za to jedno co máme. Pokaždé když mu to připomenu,prosím ,škemrám ,žádám vždy si najde výmluvu.Teď poslední byla to ,že už jsem na to stará ,jsem z toho zoufalá.Čím víc ho odmítá tím víc ho chci.Už na něj nechci naléhat mám strach že ho od sebe odradím.Ale já si připadám že z toho zešílím všechny co znám v okolí jsou těhotné už i po druhé.Nebo mě vypráví jak se o to spolu snaží.Bolí mě to ,strašně. Když vidím kočárek tak se rozbrečím. Všem to ze srdce přeji,ale zároveň jim strašně závidím .Sem jak posedlá na nic víc nemyslím už si i představuji jak by to bylo kdybych měla ještě jednoho prďolu.Teď mě moje nejlepší kamarádka zaryla ránu do srdce když mě oznámila že je TĚHOTNÁ.
Hela
otázky početí, těhotenství
Mam par blizsich kamarádek, z nichz dve deti ani neplanuji a ja se bojim, ze touto zmenou ztratim s nimi blizkost. Dalsi kamaradky sice deti maji, ale v dobe kdy je mozna budu mit ja, budou zase zpatky v praci, nestihla jsem ani jejich "druhou vlnu". Navic jedna, ta nejblizsi, prave casto popisuje, jak se citi odstrcena a sama a ja se tim nechavam ovlivnovat. Bojim se, ze budu sama doma s ditetem a budu netrpelive cekat na partnera az se vrati z prace. Ze na vsechno budu sama, protoze babicky jsou daleko. Ze budu citit, ze si budu muset najit novy kamarádky s detmi, ale celkem nerada se seznamuju s novymi lidmi. Bojim se, ze se s partnerem odcizime, protoze budu treba nestastna a budu na nej neprijemna. Asi jsem hodne sobecka a treba si budete myslet, ze bych snad radeji dite mit nemela. Ale přes to bych asi potrebovala nějak podporit nebo navrhnout, jak jinak se o tom da premyslet. Nemam si o tom poradne s kym popovidat. Predem dekuji 2/2
Saša 32
otázky početí, těhotenství
Dobry den, je mi 32 let, mam pres rok pritele a nekolik mesicu spolu bydlime. Premyslim hodne o miminku, pritel by docela chtel a domluvili jsme se, ze pristi rok se nebudeme chranit. Často ted na to myslim. Pred par lety jsem citila velkou touhu mit dite, ale mela jsem nevhodneho partnera. Dnes tu touhu nemam, ale spis mi to prijde vhodne z hlediska meho veku. Muj fyzicky stav se bude zhorsovat (jiz nyni mi nasli v deloze nezhoubne nadory, zatím velmi male) a tuším, ze ta touha se uz nikdy nevrati, ze jsem ji tenkrat prekonala. Mit dite ale povazuju za normalni a stojim i o tu zivotni zmenu a myslim si, ze s ditetem prijde vetsi pocit zivotni smysluplnosti. Trapi me, ze o tom premyslim takhle pragmaticky misto toho, abych se tesila, jak se budu o miminko starat a bat se, abych vsechno dobre zvladla a bylo spokojene. Bohuzel me spis zuzuji obavy, ze prijdu o svuj pohodlny zivot, kdy si muzu kdykoliv vyjit s kamaradkou, jit cvicit a pod. 1/2
Saša 32
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
chtěla bych znát Váš názor. Bude mi 30 let, s přítelem jsme spolu již 8 let. Problém je, že přítel touží mít děti a rodinu zatímco já v manželství takové výhody nevidím. Každý máme své, známe své plusy i mínusy :), snad proto mi stávající fungování více vyhovuje. Větším problémem jsou děti - mám pocit, že moje biologické hodiny jdou snad pozpátku. Proti dětem nic nemám, zodpovědnost i starosti s tím spojené si plně uvědomuji, snad jen obavy z mojí trpělivosti..., jen než se pro děti rozhodnu, myslela jsem si, že budu po dítěti více toužit, že ho chci a těšit se na tu změnu, než k tomu přistupovat, že ve třiceti je na to čas. Mám více obavy z takového spíše "racionálního" rozhodnutí, jestli to tak nebude špatně.... Nebo spíše co je se mnou špatně? Nevím, jes je ne/správné se jen tak racionálně rozhodnout...
Jana
otázky početí, těhotenství
v dospívání bylo hůř, matka často chtěla abych pomáhala v kuchyni a neustále mi troubila, jak ženská musí pečovat o rodinu a ženská má mít rodinu a pendlovat kolem ní, mám dva bratry a otce, všechny jsem musela obstarávat, brigády o prázdninách byly možné jen když nebylo třeba pečovat o mužskou část rodiny. Byla jsem poslušná a nevzpírala se, mamince pomáhala, ale asi jsem si vytvořila nějaký blok?(je to možné)Maminka chtěla abych rodině podřídila i výber VŠ a zaměstnání, aby to bylo co nejjednoduší pro péči o rodinu. Ale já nějak nechci, po odstěhování (před 5 lety) je mi skvěle, ta svoboda se mi líbí, nemám ráda podřizování. Co si o tom myslíte Jitko. Máte mezi klientkami ženy, které také nechtějí děti , ale ve své hlavě to řeší? Partner se mnou souhlasí, řekli jsme si, že téma děti uložíme k ledu a uvidíme za nějaký rok, zda se to změní a když ne, tak neumím si představit, že bych děti třeba moc nechtěla, ale tak nějak si je pořídila jen proto, že se to dělá. děkuji Vám moc
Ála 2
otázky početí, těhotenství
Ahoj Jitko,
nemám vyloženě problém, ale je mi 29 let jsem vdaná,manžel je fajn, mé okolí do mě hustí, kdy bude miminko a mě se nechce, důvod? nějak se necítím, když vidím malé děti,tak si říkám jsou hezké, ale to je vše, vidím okolo spíše spoustu potíží, vystudovala jsem VŠ a přesto je celkem složité najít a udržet práci, přijde mi, že vše je jaksi rodičovství nepřející, u nás v menším městě je takřka nemožné najít školku, já jsem celekem svobodomyslná a neumím si ta omezení moc představit. Miluji cestování a volný čas s partnerem trávený jen tak jak se nám chce. Svého muže dlouho znám, prošli jsme některými krizemi, ale milujeme se. Mám v sobě jen otazník, který souvisí s tlakem okolí, necítím se dobře, když musím neustále někomu vysvětlovat a obhajovat své postoje a také přemyšlím, když kolem sebe vidím spoustu těhotných v mém věku a miminek, proč mě se nechce?Nevíte čím to u ženy může třeba v hloubi být?Co se z tím může skrývat?V mém dětství bylo vše v pořádku,
Ála 1
otázky početí, těhotenství
Dobrý den paní doktorko, dostala jsem se do šílené situace a jsem zoufalá. Vím, že za vše si můžu sama a spousta lidí mě bude považovat za potvoru, ale prostě stalo se a obracím se na Vás pro radu. Jsem vdaná a s manželem se snažíme o miminko. Bohužel se už skoro rok nedaří a ještě do toho jsem se zapletla s jiným mužem. Teď jsem zjistila, že jsem těhotná a podle výpočtů to vypadá, že otcem je pravděpodobně právě můj milenec....vím, že jsem si to mohla víc ohlídat, že je to moje blbost, ale už to nevrátím...co dál? Odejít od muže s tím, že řeknu pravdu nebo si nechat celoživotní tajemství a neříct ani manželovi ani milenci, jaká je pravda? Milenec je o dva roky mladší než já, má sice byt a vše, ale přijde mi, že by na tuto situaci nebyl připravený, i když o dítěti taky mluví a říkal, že už by si chtěl najít někoho pro rodinu a usadit se. Dá se vůbec něco takového navždy utajit? Mít svoje tajemství, kdy to neřeknu vůbec nikomu? Děkuji za Váš názor.ˇ
Káťa
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, žiji 2 roky ve společné domácnosti s přítelem. Mě je 37 let a příteli 46 let. Oba jsme rozvedeni, přítel má z prvního vztahu již 2 dospělé dcery (21let a 19let), já jsem bezdětná. Máme spolu harmonický vztah bez problémů a spojují nás společné zájmy. A nyní k problému: Já bych si strašně přála dítě!! Od začátku co jsem s přítelem začala chodit věděl, že dítě chci, dokonce jsme se jednou rozešli vlastně z tohoto důvodu …nakonec asi po 2 dnech jsme zjistili, že se máme rádi, chceme spolu být a tak přítel souhlasil i s děckem. Bohužel s odstupem času se vracíme zase k původnímu problému, dokonce to dochází tak daleko, že se mi přítel začíná stranit a vyhýbá se sexuálnímu životu. Vůbec nevím co mám dělat, přítele mám ráda, je mi s ním dobře, ale miminko bych si strašně přála. Děkuji za Vaši radu.
Petra
otázky početí, těhotenství
Dobrý den.Je mi 32 let,partnerce 34.Několik let spolu bydlíme a náš vztah je bezproblémový.Někdy by jsme chtěli mít dítě,ale moc se nám do toho nechce.U mě je to teď tak půl na půl,ale partnerka o tom moc slyšet nechce.Říká,že se na to teď ještě necítí a že se do toho nechce nutit jenom kvůli věku.Také se bojí,že už mi potom nebude připadat dostatečně atraktivní díky možným následkům těhotenství(strije,povislá prsa atd.).Já se ale obávám,stejně jako ona,že se u ní ten mateřský pud snad ani nikdy neprojeví.Miminka a malé děti jí prostě moc neříkají.Nechci ji do toho nutit,ale mám obavy i z možných zdravotních rizik u potomka,kvůli jejímu věku.Máme tedy ještě čekat,až si budeme stoprocentně jisti,že už nastal ten správný čas?Kde je taková mezní věková hranice u ženy pro početí prvního potomka?Děkuji za odpověď.
Patrik
otázky početí, těhotenství
Zdravím Vás. Mám o 3 roky mladšího přítele,jsme spolu přes tři roky a dva roky spolu bydlíme.Je mu 25, mně 28.Od počátku našeho vztahu jsem si nebyla jistá, jestli ten věkový rozdíl nebude na překážku, hlavně proto, že jsem už toužila po dítěti.Partner vždycky dřív říkal, že by dítě chtěl v 25 letech, tak jsem si řekla, že počkám. Když mi pak gynekolog řekl, že možná budu mít problémy s otěhotněním, znovu jsem to téma otevřela a našli jsme s partnerem kompromis - o dítě se začneme snažit před mými 28.narozeninami. Ptala jsem se ho na to několikrát, jestli už opravdu bude chtít, jestli to není brzo a on vždycky odpověděl, že ano.Jenže když ty mé narozeniny přišly, najednou mi řekl,že vlastně ještě dítě nechce, že z toho má takový divný pocit. Nedokázal mi říct, kdy ho bude chtít. Prý mě miluje, ale dítě prostě ještě nechce. Já mam strach, že to pak nepůjde, kvůli tomu, co řekl gynekolog.Co mám dělat? mám riskovat, že nebudu moct mít děti a na partnera netlačit nebo ho nějak přesvědčit?
Juliana
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, s přítelem je nám oběma 28 a já bych si moc přála dítě. Jsme spolu 4 roky. Partner děti ještě moc nechce, já je chtěla už dávno a před dvěma rokama jsme se dohodli, že to bude kompromis, že se začneme o dítě snažit, až mi bude 28. Teď to přišlo a partner se tomu nebrání, ale není z toho nijak nadšený. Myslíte, že je to správně? Nemám čekat, až přijde on sám s tím, že chce dítě? Na jednu stranu si myslím, že kompromis je dobrá věc, na druhou se bojím, aby si po čase nemyslel, že o něco přišel.
Také je tu další problém. Pořídili jsme si spolu psa a nemužeme se shodnout na jeho výchově. Partner vychovává psa tvrdě, hodně ho trestá, pes z něj má strach. Nejde o žádné týrání, nic hrozného, ale i tak to nemám ráda. Mám strach, aby se takto nechoval jednou k dětem. On tvrdí, že ne, že u psa je to něco jiného, že potřebuje jasnou hierarchii jako ve smečce a vědět, že je podřízený. že jinak bude nesnesitelný. Myslíte, že je možné, aby se ke psu choval takhle a k dětem potom hezky?
Adéla
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
2 roky žiji s přítelem. Je mu 40let. Po předchozím dlouholetém vztahu jsem si s ním ujasnila hned na začátku, co od vztahu očekávám (děti). Ubezpečil mě, že by děti chtěl a domluvili jsme se na nich do dvou let. Dva roky uběhly a přítel s dětmi váhá. Respektive rozhodnutí odsunul o dva měsíce. Přitom tvrdí, že s dětmi do budoucna počítá. Váhám, zda má takový vztah smysl.Děkuji za názor.
Petra
otázky početí, těhotenství
a nyni mam pocit, ze vsechno resi, co a jak a pro a proti....nerozumim. Myslim ze si rozumime, ale co se tyce vztahu nas dvou, asi je to na nej rychle, nebo nevim. Nevim proc, ale jsem z toho trochu vystresovana, z jeho ostentativniho se vyhybani tematu - jak to bude dal. Nejedna se jen o chteni ditete, ale nyni bydlim u pritele a svuj byt mam prazdny. Chtela jsem se domluvit, jak to budeme resit s bydlenim, zda bydlet v jednom, ci druhem, prodat neprodat aj....... On mlci, a nebo pri dotazu neprimerene reaguje (doslova vyleti...) a ja pak uz se nechci ptat na nic. Vsechno na zacatku vztahu planoval a nyni jsme se nejak zasekli...nedokazu to popsat. Jinak vsechno funguje dobre, jen ve mne se pomalu usidluje nejistota, byvam podrazdena. A on mi rekl, ze ma dojem, ze v nas dva neverim. Nevim, zda na nej vytvarim tlak, kazdopadne me cela situace mrzi, jsem iniciativni clovek, rada vidim veci, jak jdou kupredu. Nevim co delat, zacinam byt plactiva a smutna. Prosim o radu.
žižalka III.
otázky početí, těhotenství
Decko jsem chtela,ale expritel byl kategoricky proti. Nejak instintivne se bojim teto situace nyni. Nechtela bych jej hned, jen jsem cekala, ze pritel rekne neco ve smyslu, ze ano, rad..nebo tak. Co jsme ale o tom prohodili par slov, zacal se chovat ale jinak. Nevim zda si to vylozil, jako ze na nej tlacim, ale pokazde, kdyz dojde tema na tuto vec, mlci. Dramaticky mlci, nekomentuje nic. Nevim jak si to mam vykladat. On deti miluje, cizi deti porad chova, vlastni dceru miluje. Nevim jestli se neco pokazilo, a nedokazu s nim o tom mluvit, abych nenavodila pocit, ze ho nutim. Nedokazu to asi popsat presne. Vim ze ma deti rad, a proto nerozumim tomu, proc se tomu tematu nyni tak vyhyba - vysvetlil mi to, ze nechce dalsi dite ztratit, (jako ztratil dceru pri rozvodu), ze az budeme spolu dele (ano vim, jsme spolu jen 7 mesicu), ale vubec je to zvlastni, kdyz pokazde na toto tema prestane mluvit a reagovat. Jsem z nej trochu zmatena, na zacatku vztahu hned rikal, ze by decko chtel
žižalka II.
otázky početí, těhotenství
Dobry den pani doktorko, jiz jsem vam o vanocich psala, ale nejak to vykrystalizovalo, rada bych se zeptala. Bude mi 32 a priteli je 39 let, ma 13 letou dceru, je rozvedeny deset let. Nevim proc, ale nejak posledni dobou jsem zacala resit otazku materstvi. Asi to mozna zpusobilo, ze kolegovi v praci se narodil chlapecek a mne to nejak dojalo. Psala jsem vam pred casem, ze mi pusobi znacnou potiz o techto vecech mluvit, uz proto, ze jsem mela desetilety vztah, kde o diteti pritel nechtel min. 9 let vubec ani slyset.Citim se jakoby na tenkem lede, kdyz o tom hovorim. Souc. priteli jsem to rekla jen tak mimochodem, zda by jeste dite chtel, a on dost zaskoceny, rekl ze ano, a take sdelil, ze az spolu budeme delsi dobu. (jsme spolu 7 mesicu). Vim ze je to brzy se na toto vsechno ptat, spis mne dostihla obava, zda vztah bude nebo ma nejaky smysl. Ten predchozi mne dost v tomto ohledu vytrestal.
žížalka
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, mám vážný problém. Můj muž touží po pátém dítěti. Když jsme se brali, věděla jsem, že chce čtyři děti, což jsem akceptovala. Máme spolu dva syny a dvě dcery. Bohužel téměř po narození dvojčat holčiček, což jsou teď asi 4roky, začal mluvit o pátém dítěti, aniž by se zeptal i mne. Od té doby máme velké problémy v manželství, které do té doby bylo, myslím, spokojené. Prostě další dítě nechci, cítím se unavená, mám za sebou 5 samovolných potratů, jedno přerušení ve 23t těh. z důvodu těžkého postižení plodu, mám i zdravotní problémy, jsem po prodělané hl. žilní trombóze, manžel nic neuznává a stále trvá a touží po dalším dítěti. Nevím, do dál. K psychologovi či do poradny odmítá jít s tím, že nebude nikomu cizímu vykládat o ničem. Já jsem byla, ale výsledek žádný. Jsem léta doma, o děti pečuji víceméně sama, učím se s nimi,viodím do kroužků, je to náročné, žádnou pomocnici nemám. Také bych se ráda vrátila zpět do zaměstnání, Jsem učitelka. Prosím poraďte mi, co mám dělat.
Petra Nutragi
otázky početí, těhotenství
Milá paní doktorko,děkuji Vám za odpověd na můj dotaz,který jsem Vám v lednu posílala.Aniž by jsem četla Vaši radu,tušila jsem,že si musím s přítelem popovídat více jak o genetickém vyšetření tak o nás a našem případně narozeném dětátku.Máte pravdu,jeho obavy jsou zapříčeněné tím,že má negativní zkušenosti s porozchodovými událostmi s jeho původní partnerkou a z toho vyplývajícími problémy s jeho synem.Musím Vám také s velkou radostí napsat,že po našem rozhovoru jsme s přítelem byli na genetice a nyní čekáme na výsledky,jsem moc štastná a můj vztah k příteli je ještě hlubší než doposud,protože mi ukázal,že nemyslí jen na sebe a že našemu vztahu a mně věří,snad to vidím reálně.Nechce se mi věřit,že by se takhle rozhodl jen proto,aby mě neztrartil.Snad budou výsledky z genetiky v pořádku a on bude moct poznávat také ty štastné chvíle rodičovství .Moc bych mu to přála a Vám přeji moc hezký příchod jara,Klaudie.
Klaudie
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, máme s manželem dvě děti (2,5 a 1). Já bych ráda ještě jedno díte ale s manželem je na toto téma poněkud obtížná komunikace. Respektive je názoru dvě jsou v této ekonomicky nejisté době až až ale podrobnější diskuzi (např. rozebírání pro a proti) se již brání. Já jsem přitom připravena svůj názor obhajovat a tak trochu se domnívám že ani on ve skutečnosti není tak neoblomný, jak se prezentuje. Zřejmě se jen brání vlastní zodpovědnosti za tak zásadní rozhodnutí, něco podobného jsem pozorovala i u prvního a druhého dítěte (já přeci nejlépe vím kdy jsem plodná). Jako rodina fungujeme bez problémů a snad za oba mohu říci že jsme ve vztahu spokojeni. Třetí dítě bychom zvládli i materiálně, navíc máme výborné zázemí v podobě fungujícíhc prarodičů. Jaký bych měla volit přístup vůči manželovi abych zvýšila své šance? Zatím jsem odmítla antikoncepci a ve věci třetího potomka jsem vůči němu otevřená, vyčkávám, o nátlak se nepokouším. Děkuji
mila
otázky početí, těhotenství
3/3 Já ho v něčem chápu, ale nevím, co mám dělat já. Touha po dítěti je veliká a chtěla bych celý vztah posunout dále a cítít se trochu jistější. Nevím, jak to mám udělat. Z jedné strany na to nedokážu jentak na chvíli zapomenout a prostě "neřešit". Z druhé strany chápu jeho, že se cítí tlačený. Jak najít společné slovo a kompromis, aniž by se jedna strana necítila "v neprávu"? Nechci partnera do ničeho tlačit, chtěla bych, aby to bylo společné rozhodnutí..., ale také cítím, že nemohu čekat roky...
Hanka
otázky početí, těhotenství
2/3 Partner se stáhne, protože se bojí a moc se mu do rozhovoru nechce. Nevím, jak tyto rozhovory navázat, jak dospět k nějaké společné diskuzi, jak si to oba představujeme, jak to budeme do budoucna řešit a jak to oba vidíme. Problém je v tom, že se partner nechce zavázat žádným konkrétnějším "slibem", jak on říká, vždy to skončí tím, že neví, necítí se na to a právě teď si to nedokáže představit a to i v kratším horizontu. Nemůže mi tedy nic jiného říct a nemůže za to. Já se ale bojím, že se mi může stát, že mi za další rok opět řekne to samé a já proto cítím velkou nejistotu s kterou nevím, co mám dělat. On má pocit, že mi nemůže říct nic jiného a že nedělá nic špatného, ale snaží se o tom přemýšlet.
Hanka
otázky početí, těhotenství
1/3 Dobrý den, chtěla bych se poradit. Jsme s partnerem spolu 3 roky, necelý rok spolu bydlíme. Mě bude přiští rok 30, partner je ale o 3 roky mladší. Já bych chtěla posunout vztah dále a uvažuji o založení rodiny. Moc se na to teším ale taky se bojím připadných problému s početím, pokud bych to musela oddalovat více jak 1-2 roky. Partner se ale na dítě necítí. Je mladší, takže chápu, že chce objevovat svět a něco zažít "než začne starost a skončí bezstarostný život". Minulý rok dostal skvělou nabídku na práci v zahraničí, tak jsme se dohodli, že to zkusíme a pokud mu to vyjde, přestěhuji se za ním. To také nastalo a jsem již témeř rok v cizí zemi. Našla jsem si práci a celkově se nám daří dobře. Měla jsem dobrý pocit, že se mu tímto nahradí pocit, ze něco v životě dokázal a něco zkusil. Poslední dobou se snažím o dítěti mluvit, ale rozhovory se nám nedaří, já asi trošku tlačím, protože mě toto téma tíží a nevím, na čem jsem.
Hanka
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, jsme spolu s manželem už 9 let. před 3/4 rokem jsme se dohodli (a tady bych chtěla zdůraznit, že jsme se dohodli společně), že si pořídíme potomstvo. Od té doby ale máme potíže v ložnici, v podstatě jsme už toho 3/4 roku neměli sex! Jeví o mě zájem jen v situacích, kdy to prostě nedám - třeba v jednu ráno (vstávám opravdu brzy nebo když přijdu já za ním, tak se na něco vymluví. Smažím se to nějak řešit, ale podle manžela z toho dělám zbytečně vědu. Mám ho přimět k návštěvě nějaké poradny? Chtěla bych to nějak vyřešit-začínám být zoufalá, ale nechtěla bych to zas nějak hrotit. Jak mám poznat, jestli jde jen o nějaké přechodné období nebo jestli už jde o Problém? Díky moc.. PS: nevěrný mi není - to vím jistě.
Kati
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, paní doktorko. Já 32, partner 42 let, on 2 děti z předchozího vztahu. Oba zabezpečení, bydlení, autíčko, chatička :-) Vztah 5 let, 3 roky spolu žijeme. Já bych už chtěla dítě (trvá to tak 1,5roku), on to ví, tváří se že taky chce, pořád mne chlácholí, neboj dočkáš se, v zimě atd. Nicméně skutek utek. Pořád musíme ještě kvůli něčemu chviličku počkat.. Já si už připadám jak ten poslední ubožák, co pořád škemrá a doprošuje se. Jediný výsledek, že jsém na něj čím dál tím víc vnitřně naštavaná a kyselá a začínám žárlit na něj jako na otce a jeho děti (on si děti užívat může). Já mám opravdu dny, kdy myslím jen na to, že chci už dítě, jsem schopná se rozbrečet u oběda, když tam přijde někdo s kočárekm, on toho všeho bývá svědkem a přesto jediné, čeho dosáhnu je chlácholení, neboj dočkáš se. Pro zasmání - na jaro zaplatil lyžování v Alpách a první co mne napadlo, bylo, fajn, tak na jaře těhotná ještě taky nebudu.. Má to smysl?
radka
otázky početí, těhotenství
Dobrý den paní doktorko, mám 2 roky přítele jemu 36 let mě 31. Vztah funguje, v květnu jsme se dohodli že vysadím antikoncepci a uvidíme. Nijak zvlášť jsme na miminku nepracovali. V práci mi už přes půl roku nadbíhá jeden muž, kterého jsem odmítala, bohužel při oslavě narozenin po požití alkoholu jsem s ním měla nechráněný pohlavní styk. Vlastně byl ve mě asi jen minutu, nějak mi došlo co vlastně dělám a přerušila to, u něj nedošlo k ejakulaci. Ovšem vím že i tak může vylučovat tekutinu ve které již jsou spermie obsaženy. Nyní jsem zjistila že jsem těhotná, s přítelem jsem spala v té době opakovaně, ale i tak existuje minimální šance že dítě je muže z práce. Vím že mi v tomto problému nepomůžete, ale nedokážu si představit že bych tuto situaci vysvětlovala někomu osobně. Vzhledem k mému věku je potrat krajním řešením, navíc přítel miminko chce a absolutně nevím jak bych mu rozhodnutí o potratu vysvětlila. Děkuji za Vaši odpověd.
pet
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, chtěla jsem ze zeptat, jak se zbavit fobie z mateřství. Není to strach z porodu, ale spíš z dětí, nemám k nim vztah, když vidím miminko, neumím se rozplývat, nic mi to neříká. Představa, že bych nepracovala, nestýkala se s lidmi, jen byla třeba rok byla doma s dítětem mě děsí (bojím se izolace, "zblbnutí"..). Moji sourozenci teď mají malé děti, doma se o ničem jiném nemluví, vidím, jak se kamarádky změní, už taky nemají jiné téma.. Mám dobrý vztah, je mi skoro třicet, ale nic netiká, jsem divná? Někdy mám pocit, že bych chtěla být raději muž, abych neměla tenhle úděl a mohla se věnovat práci a nikomu by to nepřišlo zvláštní. Výsledek je takový, že se vyhýbám dětem a přestala jsem menstruovat (myslím, že vliv psychiky). Dá se to nějak překonat? A jak nemyslet na ten tlak okolí? Děkuji.
liv
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
