Ona

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Na otázky odpovídá

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

| všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

iDNES.cz je pouze zprostředkovatel, neovlivňuje obsah odpovědí a není jejich autorem. Poradny neslouží jako náhrada lékařské péče. V případě potíží navštivte lékaře.

otázky početí, těhotenství
Přeju mimina všem, kdo je chtějí, sama vím, jak je těžké, když to nejde, ale prostě se s tou situací nemůžu vyrovnat... Dokonce i kamarádky, které o mých problémech ví, mi několikrát týdně posílají fotku a videa svého mimina. Už jsem přemýšlela, že je odříznu, abych měla klid. Co myslíte, že s tím můžu dělat? Moc děkuji
Vadná 2/2
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, paní doktorko, obracím se na vás, protože bych potřebovala nasměrovat. Je mi lehce přes 30, mám předškolní dítě. S manželem se už nějakou dobu snažíme o druhé, chodíme do centra asist. reprodukce a absolvovali jsme několik neúspěšných pokusů o umělé oplodnění. Naději ještě mám, ale prostě... čekáme. Můj problém je jednak to, že se nedokážu s touto situací smířit - chtěla jsem mít děti 2, brzy po sobě, aby byli parťáci a vyrostli spolu. To už se mi nepovede a já si pořád říkám, že jsem své první dítě zklamala, chci pro něj sourozence, aby tu jednou nezůstalo samo... A druhý problém je pro mě to, že snad všechny kamarádky v mém okolí jsou těhotné nebo mají miminka...logicky, to je život. Ale pro mě je to opravdu těžké a psychicky to nezvládám, nezvládám všechny ty fotky z ultrazvuku a mrňat, které mi neustále chodí (za poslední dva týdny mi nové těhotenství oznámily tři kamarádky).
Vadná 1/2
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, potřeboval bych poradit. S partnerkou máme super vztah, máme jedno společné dítě a jedno partnerky z předchozího vztahu. Je to pár let co jsme koupili dům před rekonstrukcí, nějakou dobu trvalo než jsme jej opravili a stalo nás to hodně úsilí, navíc se dvemi malými dětmi. Dost jsme se kvůli tomu zadluzili a díky tomu jsem býval hodně v práci. Moc času nám na sebe nezbývalo. Teď se pomalu dostáváme do stavu kdy už nemusím tolik do práce, zbývá nám vice penez, děti jsou už větší a my se konečně těšíme na chvíle strávené spolu. Jenže stalo se že přítelkyně neplánovaně otěhotněla, probrali jsme to spolu a rozhodli se pro potrat, ačkoli se nám to ani jednomu upne nezamlouvá, věřím že jsme oba pevné rozhodnutí. Já mám teď jen strach ze se to po interrupci změní a už to nebude jako dřív. Máte nějakou radu? Dekuji
Martin
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,chci se zeptat byl jsem s přítelkyní 4 měsíce a ona otěhotněla a v zápětí se semnou rozešla že to bylo moc brzo a že neví jestli chce být semnou boji se ze to bude jak s bývalým přítelem jenž majin4 dceru nevím jak ji mám říct že nejsem jak její bývalý partner a že se chci o ně postarat boji se tenké opustím děkuji za odpověď
Petr
otázky početí, těhotenství
Dobrý den. Ráda bych prosila naprosto nestrannou osobu o názor. Je mi 32 let, partnerovi 48, partner má dva syny, jeden 21 a druhý 12 a spolu máme šetileté děvče. Ráda bych ale ještě druhé dítě. Cítím, že nejen já to potřebuji, ale i naše dcera potřebuje k sobě někoho, s kým bude sdílet domácnost a prostě se nebude vše točit jen okolo ní. Neplánovaně jsem otěhotněla a patrner, že to nedá, atd...ať jdu na potrat, že je to stejně moje vina, že jsem nebrala antikoncepci tak jak mám. Najednu stranu měl pravdu, dva dny ano, dva dny ne, no prostě lajdák. Partnera i přesto vše miluji a tedy jsem udělala, jak si přál. Má to však své ale, a to, že se přes to stále nemohu přenést a cítím, že dítě prostě chci. Nechala jsem si zavést NT, které naprosto nevyhovuje. Jak tedy teď....??? Vyndat a nechat to osudu? Ale mám na to být sama matka se dvěma dětmi? Bohužel nemám ani maminku, která by mi třeba vypomohla...Rozhodně ale vím, že se svým partnerem chci být, ale zároveň chci i dítě.
Lucka
otázky početí, těhotenství
Dobrý den. Jsem v situaci, kterou nevím, jak řešit. Bude mi 41, manželovi 45. Máme 10ti letou dceru z IVF. Je to naše sluníčko. Dlouho jsme chtěli druhé, ale přirozeně nám bylo řečeno, že to nejde a další pokusy umělého oplodnění se nezdařily. A teď z ničeho nic jsem těhotná. Jenže přišlo to, co jsem si myslela, že se nemůže stát. Vůbec nemám radost, převládá jen panika a strach. Na dítě se s manželem už necítíme. Máme pocit, že jsme už staří. Vím, že by člověk neměl roky počítat, ale jaká je šance, že se dočkáme např.promoce nebo vnoučat druhého dítěte? Ani nebudeme druhému dítěti schopni dát totéž, co dceři. Reálně zvažuji potrat. Na druhou stranu vím, že dcera by si sourozence přála, i když by byl o dost mladší. Ale co když někdo z nás vážně onemocní? Kdo se postará? Prarodiče již určitě ne. Vůbec nevím, co dělat. Mám pocit, že ať zvolím jakkoli, bude to špatně.
J
otázky početí, těhotenství
Dobry den. Poslednich par mesicu mi zacaly zbesile tikat biologicke hodiny. S pritelem jsme spolu kratce, ale jsme domluveni, ze se o miminko zacneme pokouset hned, jakmile se uzdravi (pocitame cca 3 mesice). Jenze ja mam neodbytny pocit, ze uz nemuzu cekat ani den. Nevim, co se to se mnou deje, ale nemuzu myslet na nic jineho nez na dite. Prijde mi, ze to porad jen odkladame. Chapu jeho postoj, chce byt zodpovedny, nechce pocinat pred operacemi, ale ja si proste nemuzu pomoct. Denne me prepada hrozny smutek a casto placu, jenze zadna uleva neprichazi, spis je to horsi. Bojim se, ze ho odradim, ale nemuzu si pomoct. Jsem hrozne nestastna a napadaji me ruzne blbosti. Potrebuju jen prezit tech par tydnu, nejak se uklidnit a prestat na to tolik myslet, ale nevim jak. Pripadam si jako hysterka a stydim se za sebe, ale nemuzu jinak. Doslova me to szira. Prosim poradte, nez si znicim vztah.
Janka
otázky početí, těhotenství
Dobry den,uz jsem tu jednou psala,je mi 28 let a pritel je o dvanact let starsi,budeme spolu letos deset let.Dtale odklada deti a vi ze po nich uz pet let touzim,pred pul rokem jsem se s nim chtela rozejit protoze se deti nevzdam a nebavilo me jak se ke me choval( same poucovani,narizovani,zakazovani)Ale slibil ze se polepsi,tak je to o neco lepsi,ale deti neustale odklada,rekl mi ze je chce ale ne ted.Ja mam gynekologicke problemy a doktori mi nekolikrat doporucovali otehotnet co nejdriv,pritel i přesto deti odklada.Vim ze asi neni statny kdyz na neho tlacim porad,ale cekat pet let na to az bude konecne chtit deti,je ubijejici,stresujici a fakt psychicky narocne.Dokonce mi doktorka musela napsat leky na uzkosti.Nevim co s nim,kdyz se zeptam ceho se boji,tak rekne ze niceho,ze az.bude chtit,tak se to hned povede,ale tomu neverim ja.Je mu ctyricet,chodi semtam do hospody a moc zdrave nezije.A ja do toho ty problemy,praskaji mi cysty,bojim se aby mi to uvnitr nejak neposkodily.dekuji
M
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
paní doktorko mám možná netradiční dotaz. Je mi 35 let, s prvním partnerem jsem zažila velmi nepěkné věci až mě to dohnalo k tomu, že jsem odmítala mít děti. Teď mám nového muže, který si miminko přeje, já na jednu stranu také, ale na druhou stranu mě limituje můj první vztah a já se bojím, že mě muž zklame, opustí atd. Také se ve svém věku bojím různých vývojových vad atd., aby to prostě dobře dopadlo. Mám teď půlku cyklu, ovulace klepe na dveře a já jsem jako sevřená. Bojím se. Vím že moc přemýšlím, ale asi za to nemohu. Poradíte? Mám radši rychle otěhotnět dokud je čas či vyčkat ale na co?
Zuzka
otázky početí, těhotenství
... navazuji na předchozí dotaz
Od porodu spolu bydlíme a soužití je bez problémů. Syn je nesmírně hodný a tichý, téměř vůbec nepláče, nyní jsou mu dva měsíce. Pravidelně nás navštěvují přítelovi rodiče, z vnuka mají velikou radost. Přítel mi ale několikrát i po porodu řekl, že dítě neplánoval a nemá z něj radost, že je to pro něj omezující do konce života. Určitě se ale vůči malému neprojevuje nijak negativně, ale nenavázal s ním žádný vztah. Na malého se občas podívá, několikrát na něj zamával nějakou hračkou apod., ale nijak se na péči o něj nepodílí (já to nevyžaduji, když jsem doma a on pracuje). Zařizuje ale běhání po úřadech, nákupy, a další „venkovní“ věci.
Myslíte, že se synem časem naváže vztah? Přítel je velmi racionální člověk a říkal, že dokud je dítě malé, nijak nereaguje a nelze s ním normálně komunikovat, že to nejde. Nechci na něj naléhat, vím, že dítě nebylo plánované. Co si o této situaci myslíte? Může něco udělat pro to, aby navázali vztah? A jak to bude vnímat syn, až bude větší?
Děkuji za Váš čas, hezký den, Jitka
Jitka
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, prosím Vás o názor na mou situaci. Je mi 31 let a loni jsem se rozvedla. V manželství jsem se pět let neúspěšně pokoušela otěhotnět. S bývalým manželem jsme dlouhodobě situaci řešili v centru asistované reprodukce, problém byl na mé straně, bylo mi řečeno, že přirozenou cestou dítě mít nemohu a ani umělé oplodnění se nedařilo. Rozvedla jsem se, protože bývalý manžel mě začal terorizovat a agresivita se stále stupňovala.
Po rozvodu jsem začala chodit s kolegou s práce, znali jsme se již 6 let a byli jsme dobří kamarádi. Současný přítel (45 let) byl starý mládenec, nikdy s nikým nebydlel a děti nikdy nechtěl, takže jsme to v tomto směru považovali za ideální situaci. Spolehli jsme se na mou neplodnost a já jsem po dvou měsících vztahu „zázračně“ otěhotněla. Pro přítele to byl šok, ale k situaci se nakonec postavil čelem, nechal se zapsat jako otec dítěte a finančně se na všem podílí.
... pokračuji v dalším dotazu
Jitka
otázky početí, těhotenství
Děsí mě ta obrovská zodpovědnost a závazek do konce života. Ano, pokud je člověk s milovaným a milujícím partnerem, tak je dítě bonbonkem vztahu, ale co když se pak vztah rozpadne? Muž si může jednoduše najít nový vztah, ale žena je tím závazkem dle mého názoru již stigmatizovaná. Vím, že je spousta vztahů, která vydrží a také že jsou ženy i s několika dětmi, které si najdou i po rozchodu s otcem dětí nové a možná ještě lepší partnery, ale vnímám to už jako selhání. Dále se bojím, že dítě nezvládnu dobře vychovat, že se o něj nezvládnu postarat. Pocházím z dysfunkční rodiny, což se na mně bohužel hodně podepsalo. Pak se ale na druhou stranu bojím, že když takhle budu pořád přemýšlet a uvažovat, tak léta budou plynout a mně bude 35 - 40 a pořád se k žádnému rozhodnutí nedoberu. Co byste poradila? Co si v této situaci počít? Ráda bych měla jasno ještě před začátkem nového vztahu... Předem děkuji.
Lenka (2. část)
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, chci se zeptat, jak poznat či si v sobě ujasnit, jestli chci dítě? Situace je taková, že je mi 31 let a po velmi těžkém vztahu loni na podzim jsem sama. Zatím si neumím představit se zamilovat do někoho jiného, i když na druhou stranu vztah si přeji. Problém je ale v tom, že jsem ve věku, kdy je již dle mého názoru na začátku vztahu třeba si ujasnit, zda partneři chtějí dítě. Nemyslím tím hned tlačit a bavit se závazně o dítěti, ale je určitě je dobré vědět, pokud např. jeden z partnerů dítě definitivně nechce a druhý by ho naopak rád měl v krátkém časovém horizontu. Já si tím nejsem jistá. Poslední dobou o tom hodně přemýšlím a prostě nevím. Mám malou neteř, kterou velice miluji a moc ráda s ní trávím čas, s radostí sleduji její pokroky ve vývoji, ráda se o ni starám atd., ale nejsem si jistá, jestli mám na to mít a starat se o své vlastní dítě. Čas ale letí, není mi už 18 a mně je jasné, že v mém dalším vztahu, který snad přijde, tuto otázku budu řešit. Pokračování...
Lenka (1. část)
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
navazuji na Petronelu, mám pro to úplné pochopení, také se bojím těhotenství, od 30 mě s tím všichni straší jak jsem stará. Ted je mi 35 let a okolí bije na poplach. Přitom jsem jen chtěla poznat sebe, svět a partnera. Ze všech stran cítím nepochopení.Člověk se v nadměrném množství informací ztrácí. Přitom jsou prý země např. Itálie, kde ženy běžně rodí dítě později. Člověk je už úplně zblblej v dnešní přeinformované společnosti
Alena pro Petronela
otázky početí, těhotenství
Nevím,zda to způsobují informace o všech možných rizicích těhotenství v tomto věku,zda je to i obava z nepochopení mých blízkých a samozřejmě obava, jak bych to všechno zvládla fyzicky i psychicky.Nějak si to teď vůbec neumím představit,ale zároveň si neumím představit,že by moje rozhodnutí proti těhotenství ohrozilo můj vztah.Svého přítele miluji natolik,že bych snad zvažovala i rozchod,aby si mohl najít někoho mladšího adekvátně k jeho věku a mít děti bez problémů.Ale představa je to pro mě upřímně hrozná.Nevím, jak se s těmito všemi pocity srovnat.Jsem většinou velký optimista a věřím vždy v to dobré,ale momentálně to nějak nedokážu nastartovat i v tomto ohledu, abych se mohla odvážně pustit do snažení o dítě.Asi kdyby mi bylo aspoň o pár let míň...dokážete mi prosím nějak poradit či povzbudit?Děkuji moc.
Petronela2
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,paní doktorko je mi 40 let jsem bezdětná a teprve před cca 3 lety jsem našla opravdu skvělého partnera,který je ale o 7 let mladší.Náš vztah je harmonický a moc si užívám,že jsem v životě konečně šťastná.Po celou dobu říkala,že bych s ním chtěla mít dítě,ale nechtěla jsem ho resp. nás do ničeho tlačit,jsem povahou možná až moc rozvážný člověk a tak se stalo, že téma dítě přišlo až teď.Přítel mi navrhl,že vysadíme antikoncepci.Nejdřív mě to nadchlo, pak ale hned obrovsky vyděsilo.Sdělila jsem mu své obavy a domluvili jsme se,že se zeptám paní doktorky na gynekologii,jaký má na to názor.Ta řekla, že nemáme váhat a hned s tím začít.Nejdřív mě to uklidnilo,ale vzápětí přišel zase ten hrozný strach.Ze všeho,co je s tím spojené a nejvíc z toho,že když dítě nebude,můžu přijít o skvělého partnera. Momentální myšlenka na těhotenství ve mě vyvolává hrozný strach a z toho,jak jsem si to přála,je najednou úplný opak.Pokračování v druhé části...
Petronela1
otázky početí, těhotenství
Zdravím paní doktorko,kdysi jsem Vám psala ohledně toho, že s partnerem se nám nechce do dětí a jak ustát tlak okolí. Měli jsme dohodu, že když jeden z nás dítě bude chtít, tak to druhému řekne a dohodu změníme. To se stalo, impuls vzešel od partnera, já jsem lehce váhavě, ale souhlasila. Teď jsem těhotná a nejradši bych nebyla, nedokáži se s tím srovnat, překvapilo mě jak rychle to šlo.Vůbec se mi do toho nechce. Je to pro mě obrovská změna, nedělají mi dobře tělesné projevy vzrůstajících hormonů, mám z toho hrozný strach hlavně jak mě všechno omezí, miluji cestování, svoji práci, to všechno bude najednou pryč. Tohle nedokáži svěřit partnerovi, bojím se reakce. Další věc je že cca měsíc beru antidepresiva Tritico ac 75 (beru dvě třetiny prášku) kvůli špatnému spaní a mám strach, že to dítě nějak ovlivní. Psychiatrička mě ujišťovala o tom, že jsou to velmi šetrné prášky a nemám se obávat, ale já se strašně bojím, navíc když další lékaři jsou víceméně spíše proti. Jsem plná zmatku :-(
Alienka
otázky početí, těhotenství
Dobry den, je mi 37 s partnerem ziji skoro dva roky a kdyz mluvime o budoucnosti, chceme dite..zname se od 19ti a tak uz na zacatku vztahu jsme zacali spat bez ochrany a nic jsme neresili.Ted ale mame uz delsi dobu obdobi kdy spolu spime cim dal mene a to tak ze treba jen 1x za 14dnu nebo 1x za tyden..trapim se protoze se zatim neumim srovnat s faktem ze dite mit nebudeme a je mi jasne ze pri teto frekvenci se musi stat v nasem veku zazrak..S partenerm jsem to chtela resit,ale zacali jsme se hadat a rozesli se na mesic..po navratu chtel resit aspon plodne dny jenze nastal problem s erekci..nyni se vse vratilo do starych koleji..ja neresim ovulaci a nevyzaduji vyrobni sex a spime spolu spis kdyz on chce aby nemel pocit ze na nej tlacim. Ma pro me i jine hodnoty nechci se s nim rozejit ale stve me ze nejsme schopni nic pro rodinu udelat..nerada bych si to jednoho dne vycetla nebo nedej boze i jemu.On chce scelou situaci plne ponechat nahode a do niceho se nechce nutit. Co ted? dekuji
zdenka
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, potřebovala bych prosím poradit co mám dělat. Dešla sem od bývalého partnera, ted už přes rok žiju s někým jiným a s míma dvěma dětma s předešlého vztahu. on má taky holčinu. je jí 17 let. Máme se moc rádi vycházíme spolu. Prostě si rozumíme. jenže já sem přišla do jiného stavu, řekla sem mu to, ale chce abych šla na potrat. že ted mít dítě nemužem že spolu nejsme tak dlouho a že nám ještě nespadli ružový brýle atd. že dítě se mnou chce ale až tak za rok dva. že se to nehodí. vubec neví co si má o tom myslet a hlaně jak se v takové situaci zachovat. nechci o něj přijít ale to dítě chci je to možná moje poslední šance mám totiř už jen jeden vaječník a taky nemocný a za sebou jeden potrat. ted se to povedlo příště už to jít nemusí. prosím poradte
luca
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
je mi 33 a s přítelem spolu žijeme již 9 let, máme dvě děti 7 a 4 roky. Další dítě jsme již neplánovali, nastoupila jsem do práce před rokem. Jelikož první dcera byla počata díky umělému oplodnění a bylo nám řečeno, že přítel děti mít nemůže, brali jsme jako zázrak, když se nám podařilo počít druhou dceru přirozeně. Z toho důvodu jsem ani žádnou antikoncepci nebrala, přítel to také věděl, že jí neberu. Nedávno jsem zjistila, že jsem těhotná. Přítel z toho měl šok a jeho reakce byla od začátku jasná - mám jít na potrat, on nikdy třetí dítě nechtěl, měla jsem brát antikoncepci. Ze začátku to vypadalo, že těhotenství nevyjde ze zdravotních důvodů. Nakonec mi však doktor řekl, že je vše v pořádku a já byla ráda, že těhotenství může pokračovat. Bohužel přítel to vidí jinak, jediné co mi pořád opakuje je, že na to svůj názor má a nezmění ho. Další dítě prostě nechce. Já nejsem schopná se kvůli němu dítěte vzdát. Bojím se, že tím vším budou trpět naše dcery a nevidím žádné řešení.
Olga