Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den. Manžel před půl rokem odešel od rodiny kvůli současné přítelkyni, která má ze svého manželství dva malé kluky.
Jsme v rozvodovém řízení a manžel dělá ve všem jen samé naschvály.
Také je bohužel velký manipulátor a nyní oba s jeho partnerkou začali manipulovat naše dcery 8 a 3,5 roku proti mě.
Jeho přítelkyně začala před nedávnem kontaktovat přes SMS moji starší dceru, ptá se jí například na vysvědčení, nebo jak se má a že se už těší na společný víkend, co mají všichni trávit. Je to pochopitelně všechno v dobrém, ale mě je to krajně nepříjemné.
Já sama, když děti tráví víkendy s tátou, jim do ničeho vůbec nezasahuji a když píšu své dceři, tak mi bohužel ani neodpovídá a manžel mi pak tvrdí, že dcera měla telefon někde v tašce.
Nevím, jak se zachovat, zda mám tyto zprávy nějak zarazit, nebo je ignorovat. Beru to ale jako drzost, kterou bych si jako máma k jiné matce nikdy nedovolila.
Dcera je pak z toho v rozpacích,i když k otci chodí ráda. Prosím o Váš názor, děkuji,Petra

Dobrý den, prosím o radu..s manzelem se rozvadime, mame 11 letou dcerku..kvuli covid situaci to resime tak, ze byvaly manzel rano prijede ja jdu do prace a odpoledne se v ramci moznosti prostridame..nekdy se jeste 1-2 zdrzi a pracuje,nekdy odejde hned kdyz dorazim...ani tento stav pro me neni idealni nemohu si zaridit odpoledne podle sebe ale je to jeste v ramci unosnosti...oba mame nove partnery ale jen z doslechu..navzajem jsme se nepredstavili a peci o dcerku vcetene predavani resime mezi sebou..vcera si ale dcerku odvezla manzelovo kamaradka a privezla odpo ...vubec jsem nepochopila smysl cele akce...a jeste predavku kdyz dcerka byla na hristi 10 minut od domova s kamaradkami...nas tuto necekanou prepadovku a navstevu.. kavu u nas v dome, jelikoz jsem o tom nevedela, jsem reagovala trochu podrazdene...prosim poradite mi jak z toho vybruslit s gracii...s manzele vychazime pres pocatecni neshody velmi dobre na vsem jsme schopni se domluvit o to vic nechapu tuto podpasovku....hezky den Petra

Dobrý den, dovolte mi, abych Vám popsala můj příběh. Je mi 50 a jsem 10 let rozvedená. Vdávala jsem se ve 20 letech, protože jsem byla těhotná. Manžela jsem milovala, nepřemýšlela jsem, že jsem mladá, po 2 letech jsme si pořídili druhé dítě, s pomocí příbuzných a kamarádů jsme postavili dům, já se věnovala rodině, on kariéře. Dostudoval první VŠ, časem druhou, žili jsme si pěkně, ze začátku peněz moc nebylo, díky jeho schopnostem a pracovitosti více a více. Mám zdrávku a provozovala jsem doma kosmetiku, zajištovala chod domácnosti, když byly holky větší, přemýšlela jsem, že půjdu do nemocnice a dodělám si Bc., ale manžel nechtěl, že není důvod, že nás zabezpečí. Manžel se vrhnul do politiky a byl úspěšnější a úspěšnější, společného času bylo méně a méně, až mi ve 40 letech oznámil, že má jinou. O 10 let mladší, rozvedenou, schopnou političku, která se díky němu pěkně vyšplhala. On se zbláznil, řekl mi, že jí miluje, obdivuje jí, co toho dokázala, umí jazyky, s dítětem vystudovala VŠ (u mě si to nepřál). Obletěli spolu svět (my jezdili do Chorvatska), neudělá bez ní krok (zatímco já doma vařila teplé večeře). Naše holky materiálně nadstandardně zabezpečil (tím si je také koupil), dnes už mají obě rodiny. Mě nechal dům, ale nic jiného od něj nechci. Po rozvodu jsem se nestačila divit, jak se společní známí i příbuzní ode mě odvracejí, aby si pana politika nerozházeli. Byla jsem na dně, navštěvovala jsem psychiatra, užívala jsem antidepresiva, ale účinné řešení to nepřineslo. Pak jsem se vrhla do práce, dodělala Bc., jsem zaměstnaná a ještě provozuji živnost. Ale ani po 10 letech ho nemůžu vidět (jí – mrchu vyčůranou už vůbec ne). Mám malý okruh přátel, Ti mě říkají, ať se s tím smířím, ať se nehoním, že on by mě finančně podpořil, ale já o to nestojím. Dokazuji si tím, že nejsem tak neschopná??? Měla bych se s tím smířit, poraďte prosím jak?? Jak mám odpustit, když je mi zle, když se on nebo ta káča předvádí v TV ?? Přítele žádného nemám, nechci k sobě nikoho pustit. Poraďte mi, co mám dělat, teď před vánocemi je to pro mě vždy ještě horší. Děkuji Renata

Pro Pavla - Pacle, prosím, přečtěte si ještě jednou, co po vás chce manželka podepsat - ona chce, aby děti, když pojedou na závody nebo budou chtít přespat u nějakého svého kamaráda, tak v ten víkend nemusely povinně k vám. Předpokládám, že děti už budou větší a začínají mít své koníčky, které provozují i o víkendu. Co kdybyste je třeba na ty závody doprovázel? Co kdybyste jim umožnil absolvovat to sportovní soustředění? Co kdybyste vyšel vstříc manželce, když ona bude chtít být bez dětí - prostě byste upozadil na chvíli svoje zájmy a byl více tolerantní... To, co po vás chce manželka podepsat, na mě totiž dělá dojem, že bez ohledu na činnosti a chtění dětí rigidně trváte na lichých víkendech. Zkuste více naslouchat potřebám dětí.

Dobrý den, jsem rozvedený již 4 roky, děti má v péči matka a já mám děti o lichých víkendech, většinu vánočních a 3 týdny letních prázdnin. Tato dohoda byla dána soudem, protože předchozí pokus "nechte vše na dohodě" vedl k tomu, že bych děti brzy neviděl vůbec. Bohužel jakákoliv má žádost k matce nad rámec této dohody ( např. moci si děti vzít dřív, pokud nic v plánu nemají, prodloužit víkend o sváteční den) vedou k reakcím nad kterýma zústává rozum dospělého člověka stát. Přitom, když ona potřebuje, v naprosté většině případů jí vyhovím. V covidovém období jsem ani neměl problém si děti 2x vůbec nevzít. Edistuje nějaký postup, jak nechat bývalou ex. psychologicky vyšetřit? Přeci pokud jí slušně požádám, zda by nemohla prohodi víkendy a ona odpoví, že by mohla, ale ať jí vyplním a podepíšu formulář, že natrvalo budu cituji: "dovolovat dětem výměnu víkendů až budou potřebovat (závody, soustředění, koncert, přespání u kamaráda,...)", to přeci není normální a asi ani pro děti dobrý. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
jsem 3 měsíce po rozvodu, v odloučení od manžela skoro rok. Máme postiženou 24 letou dceru s autismem a lehkou mentální retrdací. Péče do konce života. Žije se mnou. Nerozumím sama sobě, jsem v hluboké krizi z manžela, jak se zachoval a chová. Požádala jsem ho na začátku, ať odejde, odešel, po dcou týdnech se chtěl vrátit, ale u mne tot nešlo. Pak začala epidemie a začal mi chybět, odmítl návrat. Psal mi škaredé meily, vyhazoval z bytu, došlo mi, že už s ním nemohu být. Podala jsem žádost o rozvod. A teď nerozumím svému smutku a bolesti, svým slzám a zoufalství, které přišlo. vyplatila jsem ho, jsem bez peněz a zadlužená. Syn manžela nenávidí, chápu ho, ale přesto to moc bolí. Dcera chce s ním být 14 dní, ale bydlí v mini garsonce, i když může v naší společné velké, z které má celou dobu nájem. Výživné neplatí. Polatky za byt nám platil do konce minulého měsíce. Já to potřebuji s někým rozebrat, proč nejsem spokojená a šťastná, myslela jsem, že se mi uleví a nadechnu se po letech nevěr, žití vedle sebe a stavu, kdy jsme se nedomluvilim už na ničem, jenom byly hádky a výčitky. Teď se dozvídám, že jsem ho šikanovala, ponižovala , vypudila z bytu...od dcery. Jsem z toho všeho vyřízená. Co mám dělat?

Dobrý den, paní doktorko. Chtěla bych Vás poprosit o radu. Mám dvě děti - dceru 10 a syna 7let a s jejich otcem se rozvádím. Odešla jsem kvůli hádkám a fyzickým útokům manžela vůči mně. Máme teď krátce stanovenou střídavou péči. Teď během prázdnin se mi ale hlavně syn vrací jako vyměněný. Když mu volám, nebre telefon a když ho vezme, téměř mlčí a neodpovídá, když mu říkám, že se na něj moc těším. Je mi z toho strašně smutno a mám opravdu velký strach, jestli není manželem a jeho rodinou manipulován proti mně. Lze to nějak dokázat? A hlavně jak se tomu můžu bránit? Mám velký strach, že mě manžel citově o syna připraví a nebude ke mně chtít. Manželovi jsem vyšla ve všem vstříc - nechala jsem ho bydlet v našem domě a odstěhovala se, navrhla jsem střídavku tak, aby mu to nebránilo v práci a před dětmi o něm mluvím dobře přes to všechno co se stalo. Ale tohle mě opravdu psychicky ničí. Co s tím můžu dělat? Poznal by manipulaci třeba nějaký znalec, ke kterému bych syna vzala a pomohl by mu?

Dobrý den, s manželem se rozvádím po 22 letech manželství z mé strany, už jsem odmítala být dál s manipulátorem, který řídil můj život v podstatě ve všem. Odstěhovala jsem se do podnájmu. Dcery 21, 17 let zůstaly v rodinném domě s otcem a se mnou přestaly komunikovat, manžel s nimi bohužel hovořil dřív než já a už si nic nenechaly vysvětlit...nevím, jak mám s nimi znovu navázat kontakt, když o to nestojí...

Dobrý den, vyrůstala jsem jen s matkou a starším bratrem. S otcem, který odešel celkem brzy, jsem se příliš netýkala, od nějakých 7 let vůbec. Nedávno jsme se zkontaktovali. Našla jsem odvahu se ho zeptat na odchod a proč si mě přestal brát. Vše mi podal diametrálně jinak než máma celý život a v čem jsem vyrůstala. Přiznal, že byl nezodpovědný, mladý, asi ne úplně v pohodě po rozchodu apod, ale z toho co on říkal, by to znamenalo, že mi máma neřekla pravdu o určitých vecech, jak odešel, že často pro mě přijel a doma nikdo, nebo mu máma řekla, že k němu nechci. Já i vlastně vůbec nic nepamatuji, mám v hlavě pár vzpomínek/obrazu a teď mám pocit, že ani to není pravda, protože ro, co se stalo, když mi byly 2 roky si asi pamatovat nemůžu. Jsem z toho teď zmatená, nechci se na to matky ptát, mám obavy a nás vztah je i tak nahnuty. Jenže jsem si celý život přišla nehodná lasky a mám problém s důvěrou. Jak se s tímhle srovnat? Čemu věřit? Děkuji vam

Dobrý den,paní doktorko.
Jsem už zoufalá. S druhým manželem jsem 13.let.
Seznámili jsme se po odchodu prvního manžela, který si našel milenku a opustil mě a naše dvě dcery. Žádný zájem podílet se na výchově dcer nebyl, občas se navštěvují. On založil novou rodinu.
Můj současný manžel je se mnou a s dcerami a podílí se na výchově. Ale způsobem,se kterým já se úplně neztotožňuji. Jsou neustále dohady a sváry a starší dcera po ukončení střední školy ihned odešla, protože s ním už nechtěla bydlet. Mladší dcera dlouho byla v pohodě,ale poslední dva roky, teď ji bude 18, má z manžela úplnou ponorku, hádky jsou na denním pořádku a říká,že ho nenávidí a i ona chce co nejdříve odejít. Jsem už z toho strašně unavená a nešťastná . Jsem ve fázi,jestli to vše ukončit a s dcerou odejít, nebo to nějak přetrpět a počkat, až dcera odejde a uklidní se to. Děkuji.

Dobrý den, jsem rozvedená, během manželství jsme počkali dvě děti. Z mé strany to bylo spíše kvůli tlaku exmanzela. Ex je agresivní narcista, jak není po jeho nejde pro ránu daleko a je mu jedno zda je to žena nebo muž. Jediný čím jsem si u něho jistá je to že lepšího otce by děti mít nemohli.. Pro ně udělá cokoliv. Nyní už mám nového partnera s kterým jsem strašně šťastná a zažívám něco co jsem nezažila lásku.. Jenže ex se rozhodl že mě chce zpět. Furt mi píše obtěžuje mě a dělá mi scény.. Děti máme ve střídavě péči vzhledem k povaze mého zaměstnání nejde abych je měla v péči já a on by to ani nedovolil.. Nevím co mám dělat.. Jakmile ho vidím nebo jen vidím blikající sms udělá se mi zle, zvedne se mi žaludek stáhne krk a chce se mi zvracet. Nevím už jak mu 4ici aby mě nechal být. Děkuji za odpověď

Dobry den,obracim se na vas s prosbou vysvetleni chovani meho pritele,jsem od nej starsi o 16 let mam dve dospele deti on s prvniho vstahu dceru ktere je 11 let,bydlime spolu s tim ze mame kazdy druhy tyden jeho dceru tudiz stridavou peci.Jeho byvala partnerka se nak extra o dceru nestara a jeji prioritou je prace tak ze veskere povinnosti jsou na druhy tyden na nem a tim take hadky ktere vyplivaji z druhe strany z neschopnosti ex.Dalsi problem je ze kdyz mu reknu ze veci dospelich by nemeli resit deti ze je to nase zalezitost.....odpoved ja nemam pred dcerou tajnosti,kdyz se zminim ze by dcera mela mit nakej rezim a to chodit spat drive nez ve dve rano a koukat na nevhodne filmy ne li do telefonu je velky ohen na strese, klidne me dovede sproste vynadat i pred jeho dcerou.Do nasich hadek plete moje deti jake jsou co si o nich mysli a podotykam ze nic hezkeho to neni, jako matka dvou vychovanych deti mi z toho neni dobre nezaslouzim si takove jednani....mam pocit ze jsem jen sluzka pro jejich pohodli.Muj dojem je ze dcera je uspesna a ze ji zavidi proto ta nenavist k me dceri a hadky.

Dobrý den, jsem rozvedená,se svými dětmi žiji v rodinném domě.
V práci jsem se sblížila s kolegou,znám ho 4 roky,který žije sám se svým synem také v domě. Jeho ex k nim dochází za synem a pomáhá se o syna starat. Syn je 12 let starý. Přes 2 měsíce spolu randíme, jak se dá. Po práci, u mě doma, kde to jen jde. K němu do domu nemohu, jeho ex si to nepřeje, vlastní polovinu domu. Nyní bych ráda, aby se náš vztah posunul.Už se nechci vídat jen dvě hodiny denně.Chci víc, například s ním strávit celou sobotu. Nebo přes noc.Matka by hlídala syna a on by měl volno.Přijde mi, že když jsem teď na něho trochu zatlačila a řekla, že s ním chci být víc, tak začal couvat.Já ho miluji on mě též,cítím to,ale hrozně se bojí o syna, aby o něho nepřišel, je na něho fixovaný,ale mě dvě hodiny denně nestačí. má to smysl se trápit? zvyknu si? nebo on za čas něco změní? Nabídla jsem mu,ať bydlí u mě,syn by zůstal v domě s matkou,protože se z domu nechce hnout. Tvrdí, že kvůli klukovi nemůže.Děkuji Vám moc :)

Dobrý den, partner odešel od své partnerky, se kterou měl tři děti kvůli jejímu direktivnímu chování a její matce, jenž měla potřebu jim všem řídit život. Nastěhoval se ke mě, ale začali mu vadit mé dospívající děti a psy, které mám již delší dobu. Chce, abych se s ním odstěhovala někam daleko, ale bez mých dětí a psů a změnila práci i kompletně celý život. Jak mu mám vysvětlit, že své děti neopustím a ani své psy a ráda si s ním budu budovat nový život, ale s mými i jeho závazky z předešlých vztahů. Jeho ex partnerka nám ztěžuje situaci tím, že ho chce od jejich dětí kompletně odstřihnout a on jako muž se nemá už jak bránit...tudíž touha spálit mosty je velká. Je toto normální?
Moc děkuji za radu, co s tím mám udělat.

Dobry den...mam bivalou pritelkyni,se kterou mame 6 lete zivot...nebudu tet rikat o problemech ktery ten 14 lety vztah narusovali jeji rodice..a tim se vse bortilo...ano mame na rozchodu vinu oba ale zajima me osobnost matky ditete,proc mi ho prestavala pujcovat kvuli svemu novemu priteli s domem a s tim jak vipravi na poradnach ze nechce abych existoval.Duvodem je jeji dusevni nutkani ji skratka zmyzet ze zivota a mit svuj novi zivot odepsala mi dnes na upravu po roce s hlavnim nepochopitelnym pozdravem dobry den,zkratka zpusob vikani...co se deje? Ano slysely jsme oba od psychologu at si da ona pozor,ze skratka mame spolecne dite na celi zivot a tudis neexistuje takovi zpusob jako je uplne zmyzeni ze zivota...ona proto dela vse jen abych ji zmyzel ze zivota potrebuji pomoc,nevim uz co delat.

Dobrý den, paní doktorko, prosím o radu. Rozvod v 55 letech kvůli manželově milence a jeho opuštění rodiny. Nic z majetku nedostaneš. Takže zaplatil právníky (bohužel na rozdíl ode mne na to má, já celý život podřídila jeho podnikání a rodině, takže horší práce a hůře placené), skutečně tvrdě - falešné faktury, několik žalob, musela jsem odejít z opraveného domu (byl bohužel napsán jen na něj), zatímco děti mohly zůstat (odešly záhy taky, dům je už tři roky prázdný), soudce hned pochopil, kdo má sílu a peníze a rozhoduje bohužel i protiprávně v jeho prospěch (já nemám peníze na odvolání), takže skoro v 60 letech jsem zůstala bez bydlení, bez peněz, bez majetku... nechci poradit právní věci, ale ty Vaše - jak zvládnout tu obrovskou životní křívdu, kdy Vás partner, za kterého jsem platila dluhy, pomáhala mu rozběhnout podnikání, zdarma pro něj i pracovala, na sklonku života opustí (OK, to se asi stává), ale vpodstatě chladnokrevně okrade? Takže vy žijete takzvaně z ruky do huby, zatímco on si kupuje luxusní auta, luxusní dovolené, střídá ženy (ta první milenka ho samozřejmě opustila)... žiju ze dne na den a někdy si říkám, že už to dál nemá smysl... máte radu? Děkuji

Dobrý den,

po 26 letech manželství, kdy manžel měl krizi, protože všichni okolo mají mladou, jen on ne, takže byl otevřený jakémukoliv podnětu. Přišla o 20 let mladší, rozvedená, od počátku věděla, že je ženatý, klasický průběh - s tou mojí se nedá žít - plakala s ním, konejšila ho, jak to má hrozné a uvěřila tomu, že ho jen ždímu z peněz, nevařím, neuklízím, nestarám se o děti, myslím jen na kariéru (je to naopak samozřejmě). A doslova začala rozbíjet rodinu - vynucovala si, aby naše vpodstatě dospělé děti ji zdravily a začaly okamžitě respektovat jako novou paní domu, aby tátu neobtěžovaly, protože ona s ním jede za známými atd. a pokud to tak nebylo, tak ho dusila celý víkend, až si pak nakonec i on vylil na nich zlost. A rýpala do něj, že chci jen majetek. Za jejími zády stál připravený její bratr, jak pomůže v případě potřeby majetek dočasně "převzít". Situace byla velmi kritická, proběhl rozvod, který samozřejmě proběhl i díky tomuto velmi dramaticky a část majetku se mu ukrýt nepodařila (část ano), což ho naštvalo, protože to zase bylo, jak ho chci vyždímat z peněz. Vztah mezi nimi byl jako na houpačce, od toho se odvíjel i vztah manžela ke mně (velmi špatný) a k dětem (dost špatný). Jejich pravidelné rozchody nakonec po 4 letech vyústily v rozchod definitivní, ale mezitím stihla pokazit můj a částečně i dětí vztah s tchány, se švagrovou, s dalšími společnými přáteli. Nakonec prohlásila, že si našla někoho, kdo jí pomohl s rozsypaným nákupem z auta a z rodiny odkráčela. Z rodiny však zbylo totální pohřebiště, tcháni mezitím zemřeli (nebyli jsme s dětmi vpuštěni na pohřeb), bývalý manžel je vzteklý ještě víc, zakázal i švagrové, aby s jeho bývalou milenkou byla v kontaktu (tak jak předtím zakázel všem, aby se mnou byli v kontaktu), prostě hrůza. A paní je spokojená, nový přítel je také ženatý... to neřeším, někde se zase asi odehraje zase podobný scénář. Ale k věci. Paní doktorko, co dál v naší rodině? Dá se alespoň něco spravit? Má to smysl? Co byste doporučila? Bývalý manžel dělá naschvály, najal si tři právníky, už podal na mě asi 6 žalob, v soudních spisech jsou lži, které musíme vyvracet - a daří se nám to, ale není to jednoduché - vlastní děti musí vyvracet lži jejich otce, on se vůbec nestydí... řešíme soudně i to, že jim nedává alimenty, jeho právník z dětí dělá téměř asociály a podvodníky (ve spisech je nařčení, že si náklady na školu vymyslely, že si půjčují fiktivně doklady na učebnice apod. ) a to všichni tři studují těžké obory na vysokých školách... Díky moc, pokud nějak poradíte. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,prosím o Váš názor. Jsem rozvedená, 2 děti. Našla jsem si přítel, bohužel ženatého. Z kamarádství se vyvinul vztah. Rozvedl se, prý jim to dlouho nefungovalo, má dvě větší děti ve střídavé péči. Všechno bylo fajn, plánovali jsme společné bydlení, jenže se ukázalo, že dcera mě nemá ráda, když jsme měli jet na dovolenou, řekla, že když pojedu já, ona ne. Samozřejmě se rozhodl pro ní a já nejela a od té doby se to mezi námi sype víc a víc. I když už to začalo i dřív, když jsme byli společně na předešlé dovolené,ona nevěděla, že pojedeme, pak se mu prý sesypala. Oni mají velmi blízký vztah. Dcera je už ve věku, kdy má svůj první vztah. Takže ze všech společných plánů sešlo. A já právě vnímám, že děti upřednostňuje a má spoustu práce okolo nich,má je ve střídavce, že na mě mu už nezbývá čas ani chuť. Říká mi dokola,že děti jsou na prvním místě. Já to vcelku chápu,ale potřebuji taky vidět nějaký jeho zájem o to,že se mnou chce být. To právě nevidím a žárlím na děti, i když nechci.

Dobrý den, ráda bych se poradila. Už 3 měsíce bydlíme s manželem odděleně a rozvádíme se. Máme 3,5 letou dceru. Otec si ji brává každý druhý víkend, někdy si ji vezme i v týdnu odpoledne.... Snažíme se před dcerou spolu nic neřešit, jen tak, aby ona nebyla u toho. Já ji tatínka nijak nehatím, nebráním ve styku nic, snažím se sní o tom mluvit, že už s tatínkem spolu nechceme bydlet, že tatínek má teď rád novou tetu a já nového strejdu... I přesto už 2x přijela po víkendu s ním nemocná.... A začínám se domnívat, že to bude psychického důvodu, že i přesto, že se snažíme, tak že se s něčím pere a nezvládá to.... Můžete mi poradit, jak by bylo pro malou nejlepší postupovat?

Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den, jsem rok po rozvodu. S bývalým manželem máme dvě děti. V manželství neměl ex na rodinu čas. Byl samé přátelství v místní hospůdce, jezdil s nimi na koupaliště a děti nechával doma, vypínal mi televizi s tím, že se na ni dívat nebudu, protože ji koupil on. Asi 3x za 16ti leté manželství mě uhodil. Lhal mi, podvedl mě s jinou. Přišel z práce naštvanej a odnášeli jsme to my. Dětem v naštvanosti rozbíjel hračky, doma nábytek. On bral náš rozchod velmi špatně. Zhroutil se, chtěl si vzít život - nevím zda-li to bylo tím, že si chtěl vynutit navrácení mé osoby, zda-li to byla hra, nebo to myslel vážně. Byl v psychiatrické léčebně, kde podstoupil různé terapie na výbuchy vzteku. Teď se zdá být "normální" a snaží se o návrat rodiny. Mám ho ráda a v přítomnosti je mi s ním teď hezky, na stranu druhou nemohu zapomenout co dělal. Neustále se mi to točí v hlavě a nevěřím mu. Myslíte, že se nějakými terapiemi mohl změnit? I mě chybí teplo a zázemí rodiny, ale mám obrovský strach. - otázka upravena poradcem

Dobrýý den paní doktorko.Obracím se na Váš názor na mou situaci. Jsem ř let rozvedená. Synovi bylo tehdy 5 let. Po rozvodu Ex celkem fungoval. Bral syna na výlety,sem tam mu něco koupil. Před rokem si našel přítelkyni s dcerou a žije s něma. Od té doby přestal mít o syna zájem. Nezavolá mu,nenapíše Sms, prostě se mnou i synem přestal absolutně komunikovat. Pošle výživné a tím končí.Syn závodně hraje tenis,ze začátku se chodil dívat na zápasy s dcerou své nynější přítelkyně a když se mu něco nepovedlo - vysmíval se mu. Můj otec vlastně převzal roli táty´a syna vozí na treninky,zápasy. Ex mému otci nadával do starých dědků před synem čímž syn ztratil v něho důvěru. Před týdnem pracoval u sousedů vlastně přes plot,na syna ani nezavolal,nezazvonil,nezeptal se jak se mu daří. Kromě výživného mu nijak nepomůže. Neptá se jaké měl vysvědčení,kde jede na prázdniny,jestli něco nepotřebuje. Dnes má syn 10 let a nemůže pochopit ,proč se táta tak k němu zachoval. Soudím ,že v tom všem má prsty jeho přítelkyně a zvažuji navýšení alimentů.Jak tuto situaci vidíte Vy,? A jak ji řešit? Je to smutné,když otec se vzdá syna ,kvůli rozmarům své přítelkyně a dává je na první místo před synem. Děkuji za odpověď Alexandra

Dobrý den, mám nového partnera. Je ke mně nesmírně pozorný, snaží se být se mnou každý den i když je hodně pracovně vytížený. I několikrát za noc mě pohladí. Plánuje aktivity na další měsíc, někdy i na delší budoucnost. Dalo by se říct, že vše je zalité sluncem. Během dne mi většinou pošle i laškovní zprávu, nebo, že se mu stýská. Je hodně fixovaný na děti. Mluví o tom, že zklamal, když se rozvedl (před devíti lety) a nemohl je vychovávat. Potom si vezme 12ti letou dceru (ještě ji neznám, jsme spolu dva měsíce) na víkend a se mnou přestane úplně komunikovat. Potom je zase vše zalité sluncem. Teď je s ní na dovolené a stejný scénář. Odpoví max. na otázku. Pošle někdy strohou zprávu (foto) bez oslovení a pozdravu. Prostě přestanu existovat. Před odjezdem mně ještě volal, jak se mu bude stýskat a že nevěřil, že to ještě někomu řekne. Hodně mě to trápí. Nevím, jestli je možné s tím něco dělat.

3) Dcera si pro změnu začíná stále více vadit s mladší nevlastní sestrou. Padají obvinění typu, že nám vyhnali tátu a tak podobně. U přítele dcerky je navíc diagnostikována nějaká forma artismu, což situaci dál komplikuje. Já si s ní rozumím pořád velice dobře, ale u dcery je tomu naopak. Syn jí díky bohu začal spíš ignorovat, než aby se vůči ní stavěl. Pomoci mi nedovedl ani exmanžel, který se jim snažil promluvit do duše. Začali málem brečet, že už je nechce, když je vyhání k cizímu člověku, který je s jejich mámou. Tohle mne dost zděsilo, to zjištění, že přítel je pro ně pořád cizí člověk, jehož navíc viní, že odešel táta.
Přiznám se, že už moc nevím jak dál a vidím, že přítele to též začíná zmáhat. Bojím se, aby nějaká hádka jednou nepřešla v otevřený střet. V tom jediném je exmanžel nekompromisní, že mu nikdo cizí na děti sahat nebude, protože jinak narazí na něj. To si raději ani nepředstavuji. Exmanžel je atletický sportem vytrénovaný typ a kus chlapa. Naproti tomu můj současný přítel se sportem nikdy moc kamarád nebyl. To by dopadlo zle. Začínám mít pocit, že se ocitám v koutě, ze kterého nevede cesta ven. O přítele přijít nechci, ale stavět se proti vlastním dětem také ne.

2) Tak rok až dva po rozchodu jsem dětem pomalu začala přivádět do života nového přítele, který, přiznávám, byl tak trochu na pozadí našeho rozchodu. Z prvního manželství měl dcerku asi o dva roky mladší než ta moje. Na radu kolegyně z práce, která si prošla něčím podobným, jsem nijak nespěchala a nikam je netlačila. Nešlo mi o to, aby si padli všichni kolem krku a vznikla rodinná idylka. Tátu jsem jim rozhodně vymazat nechtěla. Šlo mi jen o to, aby dokázali vzít fakt, že maminka nechce být sama do konce života nebo do jejich dospělosti. Vcelku se dařilo a vše se zdálo být na dobré cestě. Na místě je ovšem ten minulý čas. Pohoda je pryč a mám strach, že nenávratně.
První zaskřípění se objevila tak rok až dva nazpět, když se u syna začala patřičně projevovat puberta. Teď už jsou v tom oba naplno a vše se zhoršilo. Syn se vůči partnerovi stále více vymezuje. Stále častější jsou více či méně zjevné projevy typu "nemáš mi co poroučet, nejsi můj táta" nebo srovnání "to náš táta by ….". - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko,
tuhle rubriku jsem objevila náhodou, když jsem porůznu hledala odpověď na problémy, se kterými se potýkám v rodině a rozhodla se zkusit požádat o radu. Je tomu už pět let, co moje manželství skončilo tak, jak si při zvuku svatebních fanfár nikdo nepředstavoval. Zpočátku nás všichni brali coby ukázkový pár, ale časem přišel nesoulad, který se bohužel nepovedlo překonat.
Rozchod jsme se snažili zvládnout tak, aby co nejméně utrpěli syn s dcerou, tehdy 8 a 6 let, a snad se i podařilo. Ohledně dětí jsme si i nadále vycházeli maximálně vstříc. Exmanžel mi díky větší flexibilitě pracovní doby mockrát vytrhl příslovečný trn z paty. Letní aktivity jsem mu z velké části ráda přenechala, protože děcka po něm podědila outdoorrové založení, jak se dnes moderně praví. Nocovat ve skalách pod převisem nebo ve skalní světničce, koupat se v rybnících, posadit se na kanoe a sjíždět řeku, z toho všeho jsou nadšení a já jsem ráda, že jim to dopřává, protože já bych to nedala.

Dobrý den,
paní doktorko, chtěla bych vás poprosit o radu. Našla jsem si partnera, který se rozvedl a má se svou exmanželkou děti. (7,12) Je to cca 3/4 roku co se nemůže dostat k dětem. Odmítají ho, kvůli tomu, že jsem sním já, aniž by mě viděli a znali. Snaží se je kontaktovat, ale kontakty jsou velmi slabé, děti neberou telefony. Když za nimi přijel i domů, potom byli zprávy typu, že je divný, že se má jít léčit, ať není se mnou. Bývalá žena neustále píše dlouhé sms, že jim ublížil, že jim zničil život, že děti ho nechtějí, ať jim dá pokoj. I přesto všechno se snaží komunikovat normálně ale není cesta. Ať udělá jakýkoliv krok, vždy je zatím spousta výčitek a nakonec všechno špatně. Je si vědom, že to dětem velmi ublížilo a moc ho ničí, že děti nemůže získat zpátky aby sním komunikovali. Myslíte, že je cesta se k nim dostat? (byli i v poradně s bývalou manželkou a snažili se to tam vyřešit, přesto se to nikam neposunulo) Moc Vám děkuji za odpověď.

Na tohle ať myslí paní Petra i další, co jsou v podobné situaci. Děti v určitém věku nemusí nového partnera vůbec přijmout. Zejména pokud taťka byl opravdu taťkou celým srdcem a jedná se navíc o kluky jako v případě paní Petry. Vše skončí na mrtvém bodě, ze kterého se nejde dost dobře dostat. Rozhodně se v takové situaci nesmí tlačit na pilu, jak to v zápalu vzplanutí pro nový vztah udělala kamarádka. Dopad může být hodně tvrdý. Kamarádka je momentálně v situaci, že akorát dobrá práce, pes a dvě nebo tři kamarádky z práce jí drží nad vodou, aby to neskončilo tubou prášků na spaní. A možná ještě jiskřička naděje, že se podaří alespoň nějaké sblížení s rodinou.

Narazila na stejný problém jako paní Petra. Příčinou se ukázalo být odmaskování role jejího přítele. Pokud byl v pozici kamaráda, tak no problém. Těch mají taťka i mamka běžně celou řadu. Malér vyvřel ve chvíli, kdy se ukázalo, že onen kamarád není jen kamarád a že je příčinou rozpadu rodiny a odchodu jejich taťky. Vztah se okamžitě změnil v odpor, který nešlo žádným způsobem otupit. Kamarádka si bohužel nedala říct, že všechno chce své a pokoušela se to zlomit. Celá věc nakonec skončila rozhádáním se s celou rodinou od dětí až po její vlastní rodiče. Odešla úplně pryč za novým štěstím, resp. ze strany jejích rodičů byla spíše odejita.
Žádný happyend se pro ni ovšem nekonal. Románek za rok nebo dva ochladl, skončil rozchodem a kamarádka tvrdě padla na dno. Teď už dospívající děti o ní nechtějí ani slyšet a u jejích rodičů je to podobné. Na milost by ji nejspíš byl ochoten vzít pouze její bývalý manžel při vzpomínkách na vše hezké, co spolu prožili. Ona už teď samozřejmě chápe, co za hloupost provedla, jak všem ublížila a nejvíc svým dětem. Moc ráda by vrátila čas a zachovala rodinu. Pozdě.

Vážená paní Douchová, omlouvám se, že sem nevstupuji s dotazem, ale rád bych, je-li to možné, něco poznamenal k problému paní Petry, která zde řeší stav, kdy její synové najednou nechtějí akceptovat jejího nového přítele, když už to předtím vypadalo, že si budou rozumět. Něčím podobným si totiž prošla naše kamarádka ještě z vysoké školy. Také se před čtyřicítkou najednou vrhla do nového vztahového dobrodružství a za manželstvím, ze kterého vzešli syn a dcera, spálila mosty. Akorát že tady nešlo o kolegu z práce, ale z otěží se vymkl románek započatý někde na internetu. A děcka byla o něco starší, protože už byla v pubertě obě.
Také šlo vše vcelku bez problémů. Je-li ovšem možné takto hovořit o něčem tak zlém, jako je rozbití rodiny dětem. Zde nemohu nevyslovit souhlas s Vaším názorem, že něco takového je v uvozovkách akceptovatelné pouze v případě trvalých hádek a násilí. Vše ostatní je bezohlednost a sobeckost toho a partnerů, který věc rozjel. Tak tomu bohužel bylo i u naší kamarádky.

Doporučuji knížku Zlodějka mýho táty Petry Hůlové. Je to sice beletrie a "fikce", ale úvahy kluků, kterým se rozešli rodiče, jsou tam popsané dokonale. - otázka upravena poradcem

c) S novým partnerem je vše na mrtvém bodě. A přitom jsem měla pocit, že na nic netlačím a dokonce si dělala naděje. Dvakrát jsme se potkali jakoby náhodou na výletech a potřetí už dokonce vyrazili plánovaně společně. Kolega má za sebou též nepodařené manželství a z něj syna asi o rok a půl mladšího než ti moji. Kluci se velice rychle spojili v jednu dobře fungující trojhlavou smečku. Zdánlivá idylka ovšem skončila, když jsem přiznala barvu. Hantýrkou našich kluků řečeno, otevřely se střílny a vysunuly hlavně děl. O tom, že by u nás doma mohl být někdo další, nechtějí ani slyšet. Pasé jsou i pokusy o další společný výlet. Absolutní nezájem. Nebo spíše jasný odpor, který má navíc podporu ze strany mých rodičů. Bylo mi už naznačeno, že pokud si hodlám stát za svým, proti klukům, tak se mohu spakovat a jít si za "štěstím". Oni to s kluky a jejich taťkou zvládnou. To je poslední apel. Dámy nespoléhejte na pomoc ze strany rodičů. Prim u nich hrají vnoučata a v jejich zájmu se klidně postaví proti vám. Od kamarádky jsem slyšela i o případu, kdy rodiče za podobný kousek vlastní dceru v podstatě vyhodili a vydědili. U nás snad tak zle zatím není, ale ochlazení ze strany rodičů vůči mě je citelné a já věru nevím jak dál. - otázka upravena poradcem

b) Nikdy jsem nebyla zrovna outdoorový nadšenec a poté, co se mi během těhotenství objevily potíže se zády, můj zájem ještě opadl. Kluci byli naopak vždy na vrcholu nadšení, když mohli s tátou vyrazit na vandr a spát pod stanem nebo pod širákem. Anebo když ještě s dalšími dvěma kolegy z práce a jejich dětmi vyrazili na týdenní akci, která v duchu filmové klasiky nesla název Apalucha. Když jsem jednou zahlédla fotky z jejich řádění, tak jsem se málem lekla. Bosí, jen v trenkách, resp. ti menší úplně nahatí, špinaví všici jak špek, bláto snad až za ušima, ale viditelně na výsost spokojení. Ti naši určitě. A to vše díky taťkovi. Tohle je dobré si to zavčas uvědomit. A o to více, pokud podobně jako já, máte kluky v pubertě nebo se jí blíží. Puberta je náročná sama o sobě a není vůbec třeba přidávat k tomu problémy od rodičů. A hlavně je to období, kdy pomalu ale jistě začínáme prohrávat "genderový souboj". Pubertou se spouští postupná přeměna kluka, který byl maminčin, v dospělého chlapa. A chlapi jak známo drží spolu. Kluci zkrátka začnou jít za svým vzorem - za tátou. Hodit do tohohle vidle se může krutě nevyplatit. - otázka upravena poradcem

Vážená paní doktorko, moc děkuji za Vaši odpověď. Za apel pro ostatní mi snad ani není třeba díků. Když to pomůže jen jediné, aby neudělala ty samé chyby jako já, budu ráda. A pokud to nevadí, přidala bych ještě pár postřehů, jak se mi to jeví po Vaší odpovědi a po hovoru s kamarádkou ze střední školy, která se též věnuje rodinné psychologii.
Jak už jsem psala. Podlehla jsem na webu se vyskytujícím moudrostem o tom, že to děti zvládají celkem v pohodě. Kamarádka mi vysvětlila, že tyhle žvásty tam obvykle píší ti, kterým to nějakou souhrou náhod klaplo. Ovšem ta většina, která si rozbořila život podobně jako já, se raději nevyjadřuje. Prý je to podobné jak u rulety. Tam se také mluví o tom, kdo rozbil bank a nikolivěk o zástupu těch, co tam peníze nechali.
Velice dobře jste vystihla hned první část problému. U nás doma byl klid. Samozřejmě, že semo tamo došlo k nějaké výměně názorů jako asi všude jinde, ale nikdy se to nezvrhlo v napadání, urážky či dokonce fyzické násilí. Nikdy ne.
Kluci celou dobu vnímali normálně fungující rodinu, kde spolu rodiče mluví, taťka mamku obejme a dá jí pusu, občas přinese kytičku nebo nějakou jinou pozornost. Že začíná být problém v posteli, to samozřejmě vědět nemohli. O to horší pro ně byla zpráva, že rodiče už spolu nechtějí být, resp., že maminka nechce být s taťkou. Vysvětlovali jsme jim to mockrát, hlavně manžel, za což jsem mu moc vděčná. Asi už se tím smířili. Dílem díky tomu, že pořád mají tátu v dosahu, ale úplného pochopení se u nich zřejmě nedočkám nikdy.
Hrubě jsem totiž podcenila, co pro naše kluky znamená pojem "taťka". Oni jsou jeho svět. Právem, protože opravdu nezapřou, z kterého jsou "pytlíku". Odmalička jim věnoval neměřitelně času a energie. Od rajtování s kočárkem a ve vozíku za kolem, přes toulky po okolí, výlety na kole a spoustu dalšího. Jakožto šikovný a technicky fundovaný člověk navíc měl skoro vždy po ruce odpovědi a vysvětlení pro plejády klukovských otázek. Tohle vše jsem nějak brala jako samozřejmost. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,chtěla bych se zeptat,zda máte zkušenosti s tím,že by se žena rozešla s přítelem z toho důvodu,ze se s ním jeho bývalá manželka neustále soudí o styk s dětmi a o výživné.Jsem v této situaci už šest let a ještě bude 8 let trvat,než budou pritelovy děti plnolete a bohuzel jsme rok co rok u soudu a já už to psychicky nedávám.Pořád ziju ve stresu,kdy budeme mít ve schránce další obálku s pruhem, jak dopadne další soud, jaký bude zase problém s ex nebo s dětmi,jaké lži zase padnou u soudu,z čeho se zase budeme muset ocistovat.Už jsem z toho strašně moc vyčerpaná a uvažuji i nad rozchodem, přestože jinak máme celkem hezky vztah.Ono to může vypadat jako maličkosti, ale jak se říká, stokrát nic umorilo osla... A nejde na to nemyslet, když se to táhne prakticky pořád.Rok co rok soud,pak odvolání... A nepište mi prosím,ze jsem měla vědět do čeho jdu. Bohužel jsem ve svém okolí takove exmanzelky neměla,takže jsem neměla zkušenost,jak může být vztah s mužem s dětmi náročný. Děkuji!

Dobry den pani doktorko,
je mi 43 let, zila jsem v manzel. 23 let,mame dva syny 19 a 8 let. Manzel po narozeni kazdeho syna zacal byt nervozni,agresivni,zly,u prvniho to trvalo az do jeho 10 let.Leta ex pred detmi vykrikoval,ze jsme deti nemeli mit, ze mohl cestovat,zit si,a financne by byl jinde,vzdy za doprovodu sprostych slov.Mladsi syn plakaval v koupelne se slovy, ze vi,ze nam znicil zivot a davat si tento stav za vinu. Zjistila jsem ze zijeme bez lasky,potkala pritele a rozhodla se to resit,rozvedla jsem se.Manzel si nasel pritelkyni.Nicmene mi obcas psal,ze je mu smutno a chybi mu nase rodina.Muj nynejsi zivot s pritelem neni idealni, jezdi 2 roky pouze na vikendy a ani jeden nejme schopni k vuli detem (stabilita,skola,kamaradi) se ostehovat 200 km.Zkusili jsme s ex.se 2 x vratit,ale po prvnim dnu jsem vzdy zjistila ze me nepritahuje,spis naopak.Ale nase rodina nam obema chybi.Mam obavu zit ve vztahu bez lasky,jen k vuli detem.Je mozne znovu zacit milovat a citit sympatie?Dekuji

Dobrý den, prosím o radu. naše manželství trvalo skoro 26 let let, ale zhruba 10 let jsem ho držela jen zuby nehy a sebezapřením a s vírou, že se to zlepší. Manžel v tu dobu dost zásadním způsobem odkláněl peníze, upřednostňoval syna, já s dcerou jsem žila v poměrech blížících se arabskému světu (manžel si nárokoval například rozhodovat, co dcera půjde studovat, když ho neuposlechla, intrikoval, manipuloval, mstil se a dělal scény, opouštěl domácnost, bral nám klíče od domu...). Syn toto bohužel sledoval, mnohdy musel splnit manželovy požadavky této tyranie, ale nikdy se vůči manželovi nepostavil. Je jasné, že musel následovat rozvod - byl vyvolaný manželovou milenkou a dalšími okolnostmi. Ačkoliv jsme rozvedeni, mstivost a tyranie pokračuje stále - finanční, manžel na mne posílá smyšlená trestní oznmení (policie je po prošetření odkládá), vrší žaloby na různé platby (soudného člověka by to nenapadlo), využívání syna stále pokračuje. Přede mnou se manžel skrývá, dokonce mne jednou při vyhledání fyzicky napadl. začala jsem vše říkat i synovi a prosila ho pomoc, o obranu matky synem, ale bezvýsledně. On tvrdí, že chce být nestranný (není), úplně selhává jeho synovská pomoc (vidí, že se dřu, ale přijede jako pán a odjede). Dokud nebyl pod tak výrazným vlivem otce, býval to zlatý syn, který mne miloval, pomohl, ale moc se změnil. Paní doktorko, vidíte nějakou cestu ven?

Dobrý den, mám jeden problém, docela zásadní. Partner má v péči svou dospívající dceru, matka je opustila. Já jsem s partnerem 4 roky, ze začátku to bylo v pohodě, vídali jsme se převážně o víkendech cca. 2x za měsíc, případně o prázdninách celý týden (studovala jsem). Teď jsme spolu pořád a problém je, že žárlím. Partner mi dává najevo, že pro něj je dcera více než já, že chce být s ní i sám beze mě, kdežto já bych radši byla s nimi. Když nemá náladu, tak je na mě odměřený a nepříjemný, ale na dceru ne, s tou si hraje, blbne, přitulí se. Tvrdí mi, že to není pravda, že je to jen v mé hlavě, protože žárlím a chci ho mít jen pro sebe. Dcera mi také poslední dobou dává najevo, že nejsem její máma, i když pro ni dělám mnohem víc a snažím se jí to vynahradit, tak kdykoliv přijede z návštěvy od její mámy, je na mě protivná a drzá, poslední dobou i když s ní v kontaktu není. Nevím co mám dělat, mám ráda oba dva, ale chtěla bych být plnohodnotný člen, ne se pořád cítit mimo. Děkuji za radu.

Dobrý den, prosím o radu. Rodiče se rozvedli, když jsem byla na VŠ. Táta se pak podruhé oženil, ale myanželství mu vydrželo asi jen 10 let, mamka měla asi 4 roky přítele, pak už nikoho. Táta za posledních 15 let vystřídal 4 ženy, s žádnou však nežil. Tu poslední má asi 4 roky a začal si přát, abych se s ní potkávala a bavila se s ní. Bydlím daleko, nicméně na setkání nemám ani pomyšlení, tak se tomu vyhýbám. Ty předchozí jsem se snažila nějak přijmout, ony však postupně "mizely", a tak nějak možná i proto nemám cht už přijímat další a další. Jaký je Váš názor na to, paní doktorko? Mám právo je nechtít? Díky. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,jsem 5 let rozvedená s 10 letým synem. Po dobu než si ex našel partnerku vše bylo v pořádku. Chodil za synem ,bral ho na výlety,zdálo se ,že mu syn chybí. Před půl rokem si našel ženu s dítětem a vztah se změnil. Nebere mi telefon,neodpovídá na SMS,za synem přestal chodit. . Nechápu co se stalo,proč se tak zachoval? Dává mu tyto rady nová partnerka? Co dělat-jak postupovat?

Dobrý den, chci se zeptat, zda po 6-ti letém soužití dvou žen, kdy jedna žen v tomto soužití podstoupila umělé oplodnění a narodilo se jí dítě, má ta druhá žena po rozchodu těchto dvou žen nějaké právo na dítě, ať už ho vídat nebo navštěvovat. Nežily v registrovaném partnerství. Děkuji.

Dobrý den, po roce odloučení došlo v 05/2018 k rozvodu (nespornému) z mé strany jsem vše podepsal pro blaho dětí, aby se jich to co nejméně dotklo. Nicméně po čase kdy mám stanoveno si brát děti co 14 dní na víkend jsem zjistil změnu v chování svých dětí (dcera 11 let, dcera 4 roky), starší dcera nemluví téměř vůbec a mladší říká, že to nesmí říkat a to nemůže protože by se maminka zlobila atd. Potřeboval bych pomoc, protože rozvod nebyl z mé strany a jediné na čem záleží jsou mé dcery. Byl bych nerad kdyby se takto mladí lidé utvářeli od malička jako, že lhát je normální a to nemluvím, že mohou vzniknout posléze problémy o kterých děti se svým rodičem mluvit nebudou. Hledám zákonné možnosti, protože s bývalou manželkou se nedomluvím a tváří se že je vše v pořádku. Bohužel já to tak nevidím.

Děkuji

Dobrý den, před třemi lety se mi rozpadl vztah ze kterého vznikly dvě děti a vztah trval 5let. Dnes už to je třetím rokem kdy jsem sám a za tu dobu jsem změnil práci i bydliště, nyní má býlavá partnerka druheho partnera a s nim mi začala dělat neplechu v mém soukromém životě, její nynější přitel je můj byvalí nejlepší kamarad skoro jako bratr a přes něho mi narušuje jak domací soukromí tak pracovní zázemí v mé už drhé praci za tu dobu co jsme od sebe, vadí jí i to že kdybych měl partnerku tak mi děti nepujčí vubec (to neděla ani teď) Nevím si rady nebo co s tím dělat jelikož si na mě ukazuji v praci prstem a to tam jsem kratce , jde s tím něco dělat? nebo co to pro mě znamená, odstěhoval jsem se 50km daleko aby to nevypadalo že ja za ní dolízám. Děkuji S pozdravem Petr

Dobrý den,
manžel (40) měl 2 roky milenecký poměr, o kterém jsem věděla a který jsme řešili. Ponoukla jsem ho několikrát k odchodu, protože ta doba pro mě byla velmi náročná. Manžel mě utvrzoval v tom, že odejít nechce, ale jeho chování bylo velmi nečitelné. Dcera 17 náhodou zjistila, že manžel s milenkou má nemanželské dítě a po té se manžel přiznal i mě. Máme spolu tři děti (17,15 a 9 let). Dětem jsme tuto skutečnost oznámili a manžel se rozhodl definitivně odejít. Odstěhoval se a hned záhy se k němu přistěhovala nová rodina. Poměrně brzy je seznámil, začal ji velmi intenzivně zakomponovávat do společného soužití, prožívá euforii a domnívá se, že ji ostatní prožívají také. Aktuálně řešíme rozvod dohodou. Vše se zdálo řešitelné až na to, že děti jeho novou partnerku považují za rušivý element a příčinu rozpadu manželství. Nejmladší syn začal mít zvláštní dotazy ohledně úmrtí dotyčné. Já se snažím, ale také se nemohu ubránit nenávisti vůči ní a nevím jak dětem situaci usnadnit.

S manželem jsme se rozvedli po vzájemných neshodách (i nevěrách). Když jsem svého nového partnera představovala svým dětem, tak mu můj 14letý syn nafackoval a mě vynadal do kure..v. Syn velmi uznává svého otce (a je silný a dominantní jako on) a má 8. letá dcera zbožňuje svého bratra... On už jedná jako muž a nesnese konurenta ve vztahu se mnou, kromě svého otce. Nevím jak z toho ven, prosím poraďte. A.

Všem vypráví jaký jsem H....,... jen ti kteří mne neznají ji to samozřejmě věří je dobrý manipulátor .Před 15 lety byla několikrát hospitalizována a byla u ní diagnostikována Nediferencovaná Schizofrenie od početí dětí až do dnes je momentálně nemedikovaná.
U jejího psychologa jsem byl ten se se mnou odmítl bavit prý nejsem člen rodiny. nedavno mi poslala další sms s tím že prý je úplě v zdravá má na to doklad a opravdu už nevím z čeho dalšího mne obviní a dalšího si vymyslí začínám už na tom i já být psychicky špatně .
Když chci zavolat dětem tak obtěžuji když se raději neozvu tak zase nemám o ně zájem vše neustále obrací a není možné se s ní dohodnout . Osod nic neřeší těm je to úplně jedno, protože si tam na mne neustále chodí stěžovat. Jde mi hlavně o děti mám o ně strach ta bezmoc je opravdu hrozná.

Dobrý den
Po rozchodu s přítelkyní jsem docílil střídavé péče, o děti. Bývalá přítelkyně mne neustále píše sms kde mi píše že se špatně starám o děti, nestříhám nehty špatně čistím zuby, a nedodržuji základní hygienu.
vše obrací proti mně a svádí vinu na mne. Dětem jsou 4 roky takže vše dělám s nimi a samozřejmě to není pravda. Sama mi o dětech nedává nic vědět zadržuje cestovní doklady ( chtěl jsem jet jen s nimi nakoupit nějaké oblečení a jídlo máme to k hranicím kousek) musel jsem si i vyžádat duplikáty rodných listů.Syn se začíná počůrávat u mne to bylo asi třikrát v mém týdnu ona mi začla tvrdit že u ní jsou to dva měsíce a je to prý po mém kontaktu s nimi, z mé strany vidím že se k matce vracet nechtějí syn dělá i při předávání hysterické scén a chce být se mnou. Nedávno si našla nového přítele tak jsem myslel že dá pokoj, ale vše pokračuje dokonce podala na mne už i trestní oznámení za hrubost.

Dobrý den, paní doktorko, já vlastně ani nemám otázku,
vše jsem vyřešila, tak jak mi rozum velel. Ještě nedávno jsem byla šťastně vdaná (30 let¨), vychovali jsme jednu krásnou dceru, měli jsme společného koníčka - chalupu, kterou jsme dali vlastníma rukama dohromady a trávili tam veškerý volný čas. Myslím, že jsme oba k tomu místu přirostli a chystali jsme si ho na důchod. Prostě idylka. Než jsem dostala pořádnou facku od života. Manžel na mě bez přípravy a s úsměvem vybalil, že je nějaká slečna těhotná. V tu chvíli jsem přišla o všechny iluze. Dnes už jsem rozvedená, nezhroutila jsem se pouze proto že, jsem vše vyřídila sama a měla jsem obrovskou podporu v naší dceři. Důchod už na "naší" chaloupce trávit nebudu, ale věřím, že tím život nekončí, i přesto, že to pořád bolí. Otázka by asi měla znít, proč nám naši nejbližší, tak ubližují? Odpovědi jsem se nedočkala a dnes už ji ani nechci slyšet. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, jsme s manželem v rozvodovém řízení. Již přes rok mě manžel napadá slovně přes různé formy písemných sdělení (SMS, email aj.). Máme dvě děti, které soud dal do mé péče s možností rozšířeného kontaktu s otcem. 1x za 14 dní víkend, a 2x v týdnu +1x v týdnu i s přespáním u otce. Otec mě však slovně napadá a je sprostý psychicky mě vydírá. Je možné se tomuto bránit nějakým způsobem ? Advokát, případně jiná forma. Nevyhrožuje, že mi něco udělá, ale psychický tlak se neustále zvyšuje. Nevím si s tím rady, neznám paragrafy, které by mohly toto řešit. Útočí na mě přes děti, a slovně napadá mého nového partnera. Děkuji za odpověď.....

Dobrý den, manžel uvažuje o rozvodu a já řeším velký problém. Jeho milenka několikrát prokázala svůj špatný charakter. Vzali na víkend naší šestiletou dceru, bez mého vědomí a společně spali v jedné místnosti. Aby mohli společně na hory vzali našeho 10 letého syna jako aliby sebou. Běžně vodí mého dosud ženetého muže ke svým nezletilým dětem a není první. Neustále volá a píše sms v přítomnosti mé i naších dětí. a další věci. Vím , že na tom má podíl i můj muž, ale tomu po rozvodu nechci bránit ve styku s dětmi. Ale ráda bych věděla, jestli mám šanci omezit jejich styk s ní , protože nemyslím, že by na ně mohla mít dobrý vliv. Děkuji

Dobrý den, ráda bych věděla váš názor. Celá rodina bydlíme v domě, který sice právně patří dnes již ex manželovi, ale opravili jsme ho za společné peníze. Ex několikrát odmítl moji žádost přepsat část na mne a v současnosti mne bohužel vydírá tím, že soudně požaduje moje vystěhování. ještě před rozvodem se demonstrativně odstěhoval, mnoho věcí a nábytku tu však dodnes má. Zůstala jsem v domě s dětmi, havarijní stavy řeším na svoje náklady, protože ex by nás klidně nechal bez tepla a teplé vody, s vylomenými dveřmi, protékající střechou apod. Obě dcery stojí při mně (samy si s ex užily mnoho zlého), syna má zatím na své straně. Syn jezdí do školy přes týden. A na pokyn otce zamyká svůj pokoj, takže se tam nedostanu. Vadí mi to, už tam zůstaly zamknuty důležité věci (vysavač, telefon, ovladače), může se stát nějaký jiný problém a nedostaneme se tam. Syn odmítá nezamykat, protože mu ex říká, že tam chodím šmírovat (nechodím). Kamrádka mi říká, že je normální, že si děti své pokoje zamykají, ale mně se to moc normální nezdá, nikdy to u nás nikdo nedělal. Paranoidní byl pouze ex (a měl důvod, skrýval důležité věci). Jaký je Váš názor na to? Mám po synovi chtít, aby pokoj zůstal odemčený? Do mé ložnice a pracovny chodí bez omezení, do pokojů dcer v případě potřeby taky. Díky.