Ona

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Na otázky odpovídá

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

| všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

iDNES.cz je pouze zprostředkovatel, neovlivňuje obsah odpovědí a není jejich autorem. Poradny neslouží jako náhrada lékařské péče. V případě potíží navštivte lékaře.

umění projevovat city
dobry den,mam kamarada,je mu 37 a mel uz vice nez 14 partnerek ruzneho veku i o 19 let mladsi a pritom vice nez 4 milenky i ve veku 16let a behem toho ruzne bokovky... milenky vetsinou na 1-14dni ,vztah mu vydrzel tak max 1 -4mesice ... do toho si dava behem partnerek ruzne setkani s dalsimi divkami 30-16let veku a s kazdou se vyspal nejpozdeji druhou schuzku....ne zo nemuze vydrzet... zadna zena nevi o te druhe...nechce mit jesdte rodinu a rad ma volnost a prot stale vekem klesa i bez ohledu na jeho vek.... zacinam mit obavy a tak prosimo radu... jedna se o nejaky psychologicky problem a o jaky se jednat muze....obratit na odbornika nechce... mam zdravku tak se sveril me ale ja zacinam mit obavy zda uz to s necim nehranici..... nema rad kdyz je utlacovan a fixovan......jeste jednou dekuji
Olinka
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
umění projevovat city
Dobrý den, jsem s partnerem 9 let, máme dvě krásné dcery,ale loňský rok byl pro nás naprostým citovým zlomem. Mému partnerovi umřela ve 3 letech maminka, vyrůstal s macechou, ke které dnes nemá žádný vztah. Trápím se moc, protože nechce ani svatbu, že se na ní necítí, city má problém vyjádřit, pustit je ven. Rozumím tomu, že vyrostl v "citovém prázdnu",ale nevím, co dál. Mám chvíle, kdy se chci sebrat a odejít a jít si za jiným štěstím, ale zároveň mám pochopení pro to, že on to prostě neumí. Neví, co mu chybí, když to nezažil....Chtěla bych vědět, co mám dělat, jak se od toho odprosti. Moc děkuji - otázka upravena poradcem
Marlen
umění projevovat city
Dobrý den,
mám takový problém, s přítelkyní jsem velmi šťastný, jen prostě nedokáži jí vyjádřit tolik citu co by potřebovala. Týden se k ní chovám hezky, dám ji sám od sebe pusu, obejmu ji ale potom mám takové stavy, že mi dělá problém, když se ke mě přitulí, dá mi pusu atd... Rád bych se toho nějak zbavil ale opravdu nevím jak, nebylo by lepší zajít do nějaké z poradny, kde bych si s nimi o tom mohl povykládat a dokázali by mi nějak pomoci? O přítelkyni přijít nechci a proto vím, že se v tomhle musím změnit. Jakou poradnu by jste mi doporučila (manželská ....)?
Uživatel
umění projevovat city
Dobrý den,
máme s manželem stejný problém.... Jsme spolu sedm let a za celou tu dobu nedokážeme moc projevovat city slovně (miluji tě, miláčku, lásko, zlato apod.) Na začátku vztahu jsme se ještě překonávali a občas ty slůvka utrousili. Každý z nás dvou si v dětství něčím prošel. Moje rodiče se rozvedli Já putovala jako tenisový míček mezi mamkou a taťkou. Ani jim nedokážu vyjádřit jak se mám ráda. Manžel zas vyrůstal ve šťastné rodině se sestrou, ale tu měli raději a tak ho odstrkovali. Uzavřel se. Když je mírně opilý tak se otevře a říká jak mě miluje, když je střízlivý tak vůbec. Prý to nedokáže. Nemůžu mu nic zazlívat jelikož já to mám také. Vždy když bych mu chtěla říct třeba miluji tě tak ztuhnu a pusa se mnou nemluví. Nedokážu to. Prosím poraďte mi. Máme navštívit psychologa nebo nějakého hypnotizéra? Mnohokrát děkuji za odpověď.
Kristýna
umění projevovat city
část 2 Když jsem si už začala uvědomovat, že přeci nemůžu být sama a že si někoho zasloužím, tak na mě vybavil, že budeme kamarádi s výhodami. To bylo pro mě absolutně nepřijatelné, proto jsme se zase nevídali. Po cca 2 měsících jsem se mu ozvala, že na něj nemůžu přestat myslet, reakce byla, že on na mě taky myslel. Tak jsme se setkali, došlo na něžnost. Jeho chování mě poté velmi překvapilo, nedokázal se mi podívat do očí, jakkoli se mnou mluvit a poslal mě domů, že napíše – jasně, že nenapsal. Když jsem mu napsala, že už vím, co cítím, že bych chtěla vztah, tak mi napíše, že sorry, že nemá dořešený minulý vztah a že na to nemá myšlenky. Copak se může někdo tak změnit – od situace, kdy píše, že jsem něj důležitá, jediná dobrá poslední věc poslední doby? Opravdu nevím, jak dál – nemůžu na něj přestat myslet, ale už se tím nechci trápit. Vidíte nějaké východisko z této situace? Děkuji
Jovana-část 2
umění projevovat city
Dobrý den, paní doktorko,
nikdy jsem si nemyslela, že se mi toto stane. Je mi 24 let a svůj dosavadní život lze charakterizovat jen jako povinnosti bez jakéhokoliv osobního života. Vždy jsem zastávala názor, že chci být neustále single. Asi před půl rokem jsem potkala jednoho kluka, strašně jsme si rozuměli, chodili ven, povídali si. V té době měl přítelkyni, pořád říkal, že jim to neklape a že se blíží konec. Domluvili jsme se, že budeme jen kamarádi. Po měsíci se však situace změnila a postupně jsme na sebe začali nahlížet jinak. Já jsem se však strašně bála vztahu a čehokoliv jiného, tudíž jsem byla dost nedostupná. Raději jsem se s ním nechtěla vídat. Uvnitř jsem však cítila, že by mezi námi jednou mohlo něco být. Na podzim jsme se vídali cca už jen jednou za měsíc, většina našich schůzek moc nedopadla. část 1
Jovana-část 1
umění projevovat city
Dobrý den, moje přítelkyně se bojí líbat nebo spíš řiká, že ji to příde odporný, dá se toho nějak zbavit ?? Sama mi řekla že by to zkusila, ale at' se nezlobim když se ji udělá špatně.
Dominik
umění projevovat city
Dobrý den paní doktorko, je mi 20 let a trpím úzkostnými stavy, často pláču, mám deprese. Přes týden, když jsem ve škole se mi velmi stýská po rodičích, přemýšlím jen, jak se co nejrychleji dostat domů, školu nesnesu. Pro nic se nedokážu nadchnout, nic mě nebaví. Nikam nechodím, pokud nemusím, nemám moc opravdových přátel, jen rodiče a přesto, že je miluji ze všeho nejvíc, tak s nimi neumím příliš komunikovat, stačí mi jejich přítomnost. Nejvíce času trávím se svou starší sestrou, jsme téměř pořád spolu, rodiče nás vnímají snad jako jednu, ale jsme každá úplně jiná a já s ní nedokáži pořádně mluvit, vždy mě něčím rozčílí, jsem na ni jen podrážděná a zlá, říkají, že jí ponižuju.. neumím si pomoci.. jak žít radostněji?
lára
umění projevovat city
Dobrý den, mám přítelkyni, jsme spolu 3 roky, poslední rok se u ní v rodině objevují zdravotní problémy, její prarodič dostal rakovinu, byli z toho všichni neštastní. Nyní zemřela sestra od jejího otce (teta přítelkyně) a všichni jsou zdrceni. Bohužel ikdyž to není příjemné mi to říci, tak k nim nemám tak silné citové pouto a proto mě to tolik nezasáhlo jako přítelkyni. Jediné na co jsem se zmohl bylo jí říci, "že je mi to líto a že se to spraví" což byla odemě hloupost, smrt se nedá vyléčit/spravit. Jinak nevím jak vyjádřit lítost a být ji oporou, protože když to řeknu hnusně, tak je mi to trochu jedno, (mám názor, že stejně všichni jednou zemřeme, tak z toho nechci dělat "drama") Nikdy jsem se totiž v mojí rodině s umrtím nesetkal, vůbec nevím jak podpořit moji přítelkyni, ale hlavně jak se chovat až teď přijedu k jejím rodičům, stačí říct "Upřímnou soustrast." či jak se zachovat? Děkuji za vyslechnutí a případnou radu. Milan, 21let.
Milan
umění projevovat city
dobry den chtela sem se zeptat ziji s pritelem 10.let cekame 3.dite.jsem jeho prvni holka.vztah byl hezky dokud jsme nezacali bydlet sami.potom sedel cele dny u pc.a ke me byl chladny.skoro vubec me nepohladil,nepolibil,nedal pusu pred spanim,nechytil za ruku atd.mluvili sme o tom snazil se zlepsitale trvalo to kratce tak tyden.i sex ochladl.me to trapilo a zacala sem zarlit i na pc.pak sem si rikala jestli nema jinou holku.ted se misto domluvy hadame,mam ho rada a deti taky,mam ty nejhorsi myslenky a pak zarlim jemu to vadi.rekl my at si najdu i milence,hlavne at ma odemne pokoj.ja milence nechci.je mu 37.kdyz je nastvanej tak me i psychicky urazi,ze jsem krava atd.ja mu odpoustim.nebo semnou tyden nemluvi.me to trapi.pracuje nechlasta ale ani doma nepomaha s nicim.trapim se nevim co mam delat.nechci jen zit pro deti a domacnost,chci trosku lasky a pochopeni.ja se mu venuji,hladim,drbu ho vse co se mu libi,on si to uziva,ale me to neopetuje.dekuji za radu
blanka
umění projevovat city
Dobrý den paní Jitko,ráda bych znala Váš názor. Je mi 22,mám za sebou již pár vztahů,bohužel to vždy dopadlo rozchodem , kvůli mé "chladnosti" muži se nedokázali smířit s mým nedostakem projevených citů k nim. V sexu bylo vždy vše v naprostém pořádku,jen neumím přijít a jen tak někoho obejmout,říct že ho mám ráda..Muže dobývání baví,ale postupem času to každého přestane bavit a já se tím pak akorát trápím. Hrozně bych se chtěla změnit,ale nejde mi to. Myslíte,že by za mým problémem mohl stát můj vztah k otci,který bohužel nikdy nebyl nijak citově založený?Dá se říct,že mě vychovávala mamka,taťka nikdy neměl vztah k dětem,nikdy jsem si netroufla jít za ním a jen ho tak obejmout v domění že by ho to mohlo obtěžovat..prosím o radu. Před měsícem jsem někoho poznala a už teď slyším sem tam nějaké výčitky, nerada bych,aby to dopadlo stejně.Děkuji
Lenka
umění projevovat city
Paní doktorko, jsem se svým mužem 27 let máme dvě dospělé děti, které bydlí u nás. Dát najevo svoje city mi muž nikdy nedokázal dát. několikrát jsem mu říkala,že mi stačí pohlazení, nebo mazlení.Vždycky mi to bylo líto, tak jsem si poplakala a jelo se dál. Naposledy , když jsem si poplakala ptal se co se stalo, řekla jsem mu ať mě nechá být a bylo strašné zle. Když mu řeknu proč jsem brečela je vzteklý, když mu to neřeknu je to ještě horší.On žádný problém nemá. S dětmi nikdy moc nepomohl, vždycky, když jsem za ním přišla,že potřebuji s dětmi pomoct , že si nimi nevím rady řekl mi, že se ho to netýká ať si to vyřídím sama. Těch problémů je trochu víc,ale zjistila jsem že už některé věci nechci tolerovat. Doufala jsem že až se děti osamostatní, že na sebe budemem mít víc času a všechno se srovná, ale je to čím dál tím horší. Je to normální, že žena kolem 50let chce lásku ,která v průběhu let trochu uvadla, nebo jsem debil jak mě nazval můj muž?
Jana
umění projevovat city
Dobrý den, prosím o radu - máme problém v manželství, jsme spolu 7 let , jsme oba mladí, brali jsme se přede dvěma lety, koupili si byt, auto a chtěli spokojeně žít, nicméně brzy po svatbě začaly hádky, muž mi řekl, že bych bez něj byla nula, že si mě nechtěl vzít nechtěl psa nechtěl kupovat byt. nemyslím, že bych ho do něčeho nutila na vše se těšil, nebýval skoro doma, v tašce přinesl dámskou sponku.. nevěra byla asi jasná jelikož mě i poslal sms pro ní. V tento čas sem se zablokovala a intimní život nemáme již více jak půl roku, scény nepomohli a tak jsme situaci začala ignorovat jako bych se zavřela do nějaké krabice, jezdím sama na dovolené, cestuji protože on cestuje nerad, začalo mu to vadit a začal se snažit jenže já už nemůžu, nemůžu mu dát ani pusu, ale zároveň chci zpět náš vztah takový jaký byl. Nechci o něj přijít ale zároveň nejsem schopná udělat nic co by nás mohlo sblížit, nevím proč ale nejde to, mám nějaký blok, nevím co dělat dál.
Gita
umění projevovat city
Dobry den, mame s partnerem 11 mesicniho chlapecka. Partner je zodpovedny a miluje nas, ale nedava mi lasku nijak najevo, nikdy me nepochvali, nerekne ze mi neco slusi nebo nepochvali jidlo, nerekne ze me miluje atd. Uz jsem mu to rikala, on vi, ze to nedela, ale nic se nelepsi. Ted jsme meli docela krizi, prijde domu z prace a sedi na PC. Co delat? Dekuju
pivonka
umění projevovat city
Jo, a ještě sexík funguje krásně,když teda je :-)
pro Kačuli
umění projevovat city
Kačule,nic si z toho nedělej, nejsi sama.Mám přítele, 1,5roku a to co ty píšeš dobře znám.Za ruku nechytne,prý nejsme děti,kolem ramen nevezme, nepřitulí se,nelíbá.A to mluvím jen o verbálních projevech.Říct "mám tě rád" je pro něj asi stejně těžký jako vylézt Everest.Mám ho moc ráda,je to jinak pohodovej chlap.Jediný, co mne ještě s ním drží je to,že v noci občas pohladí a přitulí se.To mi dává naději,že se jednou z toho všeho vyhrabe a začně věřit.Předpokládám,že vinu na tom má jeho rozvod po 15-ti letech manželství, teď je sám 3roky, z toho 1,5 se mnou.Cítím ale,že pokud nebude změna v dohledné době,v řádu pár měsíců,zvedám krovky sic se utrápím.Mluvit o tom samožřejmě nechce.Takže tobě držm palce.A i ostatním stejně "postiženým".
pro Kačuli
umění projevovat city
Dobrý den paní doktorko,už nevím jak dál.Je to skoro rok co mám přítele a to co mě ve vztahu trápí a ubíjí je, že přítel mi neumí dát najevo city.Proto nám to začalo "skřípat" i v sexu.Trvalo měsíc než mě chytil za ruku a 3 měsíce než jsme se spolu poprvé milovali.A to bylo spíš na můj popud.Nyní spolu už několik týdnů int.nežijeme,protože já prostě nemůžu.Pokud se chce milovat umí se přitulit,ale jinak na mě během dne ani nešáhne neobejme nepřitulí se.Pokud by jsme se spolu občas nevyspali tak spolu žijeme jak kamarádi bez nějakého bližšího fyzického kontoktu(líbání,hlazení,mazlení).Je to jinak moc hodný člověk,který mi v domácnosti maximálně pomáhá,ale mě chybí objetí.Stále mi říká jak mě miluje,a přitahuju ho,ale je to stále stejné.Zkoušela jsem s ním o tom mluvit a pak už o tom nemluvila.Nechtěla jsem na něho tlačit,ale nyní už jsem v koncích. Uvažuju,že od něho odejdu,na druhou stranu jsem hodnějšího člověka nepotkala.Jsem v koncích.Mě je 33 jemu 35let.
Kačule
umění projevovat city
Dobry den, mam rok a pul pritele, oboum je nam 23 let, jeho prvni delsi vztah, muj treti. Domnivam se, ze vubec nechape me pocity, i kdyz mu vse primo reknu, jak kdyby mu to bylo jedno. Kdyz jsme durazna, nebo hraju na zarlivost a city, tak se vse zmeni, ale jen na chvili. I ke kamaradum je chladny, spis kriticky, nikomu se ani nesveruje. Verim, ze ma rad me i je, ale jako kdyby kolem sebe mel zed, za kterou si nikoho nepousti, jako kdyby ho city a pocity ani prilis nezajimaly. Prvniho trictvrte roku takovy nebyl, na zacatku vztahu me velmi uhanel. Citim nedostatek lasky a pozornosti, on mi tvrdi, ze to neni pravda, ale ja citim opak. Co mam delat?
tana
umění projevovat city
Dobry den, s pritelem ziji jiz nekolik let.Poridili jsme si planovane miminko.Cele tehotenstvi jsem tak nejak ale prozivala sama.Pritel nejevil velke nadseni, jeho ruku na brisko jsem si musela davat sama.Bylo mi hodne smutno a kdyz jsem uz nemohla dal, rekl mi, at uz nebrecim,z cehoz mi bylo jeste hur.Po porodu se mi nevyhnula laktacni psychoza, bylo to priserne obdobi.Stale jsem nemohla a ani ted nenachazim v priteli otce, jakeho jsem cekala.Myslela jsem,ze bude bezvadny tata.Nechapu,v cem to vezi.Jeho otec pro neho take nebyl dobrym tatou, coz davam do souvislosti az ted, kdyz o tom porad dokola premyslim.Kdyz jsem chtela, aby se mnou sel na tehotensky ultrazvuk, tak rikal, co by tam mezi zenskymi delal.Ven s kocarkem ho nedostanu, nebavi ho to pry samotneho.Kdyz reknu,ze si potrebuji odpocinout, pry si odpocinu,kdyz pujdeme vsichni.Jednou jsme potkali jeho kamarada a ja zjistila, ze ani nevi, ze mame dite.Stydi se za to,ze je tata.Kamaradka mi rekla,ze je sobec.On 27let,ja 22.
Radka
umění projevovat city
Dobrý den, ráda bych se zeptala - myslíte si, že člověk, který je od přírody velmi emotivní a touží po citech plných vášně, je impulsivní a snadno se zamiluje, že by se měl smířit s tím, že vztahy nejsou jako z červené knihovny a měl by se snažit vážit si více obyčejných věcí a vztahu, který si dokáže rozumově zdůvodnit? Nedokáži se nyní rozhodnout, jestli zůstat ve vztahu který trvá 4 roky, ve kterém mi rozumově nic nechybí. Jen vášeň a přitažlivost. Ale na druhou stranu si říkám, že v žádném vztahu nevydrží přitažlivost a vášeň donekonečna a proto mám strach, abych celý život nestrávila hledáním něčeho co možná ani neexistuje. Možná je můj dotaz ne zcela srozumitelný, ale i tak budu ráda za Váš názor.
Veroonika