Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

všechny poradny
Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
Méně témat Více témat
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, už nevím co mám dělat. Jsem prostřední dítě a připadám si doma jako navíc. Matka je na mě neustále protivná a říká mi hnusné věci (dokonce si toho všímají i mé kamarádky). Skoro pořád mě ponižuje a pak si hraje na dobrou mámu. Doma musí byt neustále uklizeno a přitom tam dělám všechno jenom já a pak dostanu ještě vynadáno, že to není pořádně a že jsem líná atd. Jelikož mám starší sestru. která si teď našla kluka, je doma jen málo kdy a rodiče ji naprosto zbožňují, protože má i dobré studijní výsledky. Pak tu mám mladšího bratra a toho zase za všechno brání a rozmazlují ho jak jen to jde. Už si opravdu nevím rady. Po nocích brečím a škola mi taky dvakrát nejde. Chtěla jsem vypadnout na jinou školu na intr, jenže to mi matka řekla, že na to nejsou peníze... opravdu mě to ničí a jsem z toho strašně vyčerpaná, i když to vypadá jako maličkosti. Prosím o radu, už to moc dlouho nevydržím. Děkuji moc.
Tereza
problematické vztahy s rodiči
2Vzkaz pro Terezku:problém s rodiči To mě zní v uších ještě ted.Pro koho to nebylo tak strašné pro ni nebo pro mě.Domov byl pro mě strach nebyla jsem v bezpečí.Nepamatuju si jediný narozeninový dort nic prostě moje vzpomínky jsou neustále kopance křičení.A jak mě to ovlivnilo?!Nevěřím ženám ještě mě žádná nepřesvědčila proč bych měla zřejmě díké mě matce která nikdy nebyla natolik člověk aby chránila svoje děti.Mám 2 kluky 14 a 20let nikdy je nebiju doma se nekřičí mají naprostou volnost ale ..s hranicemi.Staší syn pracuje když něco chce šetří si korunky,alkoholu nehoduje drogy nebere.Mladší syn je také bez problému.Doma je klid bezpečí ted sem doma ráda.A sem pyšná že synovi je 20let a nepočítá dny kdy odejde z domu je doma rád i když už může jít.Povídám si s klukama o problémech,o holkách o všem.Smějem se perem se pohoda.A když čtu holku jako seš ty je mi smutno vím co si takové dítě prožívá a jak není doma rádo.Na to není rady jen to přežít a vzít si příklad s rodiču jaká nechci být
Hank
problematické vztahy s rodiči
1Vzkaz pro Terezku:problém s rodiči.To že tě toto chování ovlivní v životě není pochyb mě ovlivnilo hodně.Za pár měsícu mi bude 40let a ovlivnujemě to stále víc chodím k psycholožce a hned mě vše rozbrečí.Když sem se narodila otec mě týral od malička já sama si pamatuju 4rok kdy můj otec má metr 90 a mě jako 4letou držel pod krkem a koukala jsem se mu do očí.Co si pamatuju nikdy mi neřekl jménem nikdy mě nepohladil a bití?!To byli jen kopance kamkoliv né nikdy né rukama jen nohama mě byl.Měla jsem deníček a dělala si čárky jestli je den kdy se mě nedotkne ,,,né nebyl.Moje matka po tom všem přišla vynadala mě takovými sprostými slovy že je tady ani psát nemůžu a jestli se sní otec rozvede zabije mě.V 16ti mě vykloubil ruku a vyhodil z domu,asi to právně nejde ale mě vyhodil.Od 17let jsme s manželem tedy už 22let mám 2 kluky a ty jsou doma rádi jsem moc štastná protože já byla doma nerada měla jsem strach.Od matky jsem se dověděla že mě ubližoval už jak miminku a že to tak strašné nebylo
Hanka
problematické vztahy s rodiči
(Pokračování) že jsem nechtěný dítě, že si mě třeba adoptovali apod. Ale jelikož jsem tvrdohlavá po tátovi a geny se taky nezapřou, tak je jasný, že jsem jejich. Naposledy hádka začala dnes kolem 9 hodiny večer. Dala jsem si masku na obličej a čekala, až zaschne. Táta na mě něco promluvil a tak jsem mu odpověděla. Máma na mě křikla, že když mám masku, tak že nemám mluvit. Já jsem jí na to řekla - Ty jsi chytrá, vím že se nemá mluvit, protože to pne. No a náš táta je na tyhle hádky se mnou a s mojí mámou ujetý, takže hnedka začal křičet, ať tohohle nechápe. A máma hned na něho, že s takovou tady v té domácnosti bude radši zticha. Potom táta řekl mámě- Normálně jí dej jednu facku a neser se s ní. Táta je strašný nervák, občas něco neberu vážně, ale i tak se mě to dotkne a pak probrečím celej večer. Už nevím co si doma počít, jen čekám, že až mi bude 18, odejdu. Budu se asi muset smířit s tím, že tady za všechno můžu já a že já jsem ta chyba. Že oni jsou bez chyby.
Nikola
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, chtěla bych se s vámi poradit. Je mi 17 let a jsem jedináček. Bydlím se svými rodiči. Nevím přesně jak je to dlouho, ale dá se říct tak od 15 let se s mámou pořád hádáme, spíše k vůli nějaké blbosti. Máma mě pořád porovnává s mýma kamarádkama, co se týče školy až po pomáhání v domácnosti. Ano, možná jsem trošku líná, ale mě nedělá problém vysát, nebo umýt nádobí, jde jen o to, že mě to doma nebaví, nikdo mě za tu práci nepochválí, spíše odemne čekají, že je to samozřejmost. Některé hádky si uvědomuji a když jsem byla mladší, tak jsem se jí pořád omlouvala, ale teď když jsem o něco starší, vím, že na hádky musí být dva a všechno dávají za vinu mě. A jelikož jsem citlivý člověk, tak se mne spousta věcí dotkne a často brečím nahoře v pokoji. U nás doma prostě nemůžu mít vlastní názor a až teď jsem pochopila, že nejde o to, co chci já, ale co chcou oni a taky jak se mám chovat a co mám dělat. Chápu, jsou to rodiče, do 18 let na to mají právo. Vždycky si říkám (pokračování)
Nikola
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den jsem už dospělá přesto mě mrzí vztahy v naší rodině.U rodiču jsem vždycky byla na posledním místě upřednostnují moje dva bratri.Přesto jsem se s tím nikdy nedokázala vyrovnat a rodiče mám moc ráda a přála bych si aby mě měli také rádi.Např.když mamku pozvu někam si sednout na kávu nebo oběd vždy to odmítně jako by se za mě styděla.Stará se raději o cizího nemohoucího chlapa i když otec ještě žije.Mamka je nemocná a potřebovala by sama klid,ale jak on zavelí je v pozoru a oslouchá ho na slovo.S tím pánem já bohužel nevycházím je ke mně hodně sprostý i když já se snažím k němu chovat slušně.Mamka o mě také nemluví moc hezky když ji volám a zjistí že jsem to já je hrubá a zlá.Jsem z toho smutná a nějak mě to začalo víc mrzet.
Sandra
problematické vztahy s rodiči
(Pokračování)Občas tento křik přejde i do hádky a oni mi vyčítají, že jim s ničím nepomáhám a že z nich "pouze vysávám peníze"(přitom bratr si nikdy nic platit nemusel a doteď si vydělává jen občasně) Nemyslím si, že je to pravda ale občas s nimi i argumentuju a oni to vždy přejdou tím, že jsem ještě dítě a nevím o čem mluvím a nebo že oni jsou rodiče a rodiče mají vždycky pravdu před dětmi apod. Opravdu mě to mrzí, proto často po nocích brečím a tím se mi zhoršují školní výsledky, což je ještě více štve (ven s kamarády prakticky nechodím, jelikož mě jednak naši nepustí a také kvůli učení).Dále mi občas u některých hádek vyhrožují vyhazovem z domova i když ještě nejsem plnoletá.Jde to?Vím, že mě můžou vydědit, ale opravdu mě mohou vyhodit na ulici?Bojím se, že se to stane,protože oni ví, že si vydělávám, jenže ještě se opravdu neuživím a ani nevím, jak by to vzali ve škole.Co mám prosím dělat aby mě začali brát vážně nebo aby alespoň trochu slevili ze svých nároků na známky? Děkuji moc - otázka upravena poradcem
Tereza 2
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, chtěla bych se poradit jak zlepšit vztahy se svými rodiči. Momentálně je mi 16 a už jen odpočítávám dny kdy mi konečně bude 18 a já budu moct odejít z domu. Sama si vydělávám a platím si z toho naprostou většinou výdajů (kromě školních obědů), všechny svačiny,školní pomůcky,učebnice,oblečení prostě skoro všechno. Zároveň si šetřím na podnájem protože rodiče mi dost často vyhrožují vyhazovem z domova. Mám staršího bratra, který vždy měl na škole perfektní prospěch a naši mě s ním neustále porovnávají a když náhodou mám horší známku než dvojku, hned křičí. Opravdu mě to ničí, protože já se opravdu hodně snažím mít dobré známky, ale jim to prostě nikdy nestačí, nikdy mě za jedničku nepochválí. Zároveň musím doma neustále pomáhat s úklidem, který musí být všude a neustále dokonalý. Často dorazím domů o pár minut dříve ze školy než moji rodiče z práce a hned na mě křičí, jak to, že není v celém bytě uklizeno, vyžehleno atd. (pokračuji dále)
Tereza 1
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,
mám problém s mojí mamkou. Stále radí mému příteli co má dělat, když se třeba pohádáme, co má dělat na moje narozeniny. Přítel se ji na nic nikdy neptá. Nevím, jak to mamce vysvětlit. Chtěla jsem, aby přítel byl trochu samostatný a neptal se mě na různý otázky co a jak. To se také povedlo, ale tohle s mamkou je jediný problém, který mi nejde odstranit.
Týna
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, manžel často volá mým rodičům - odděleně - mí rodiče jsou roky rozvedení. A tátu hecuje k tomu, aby říkal špinavosti na mamku, případně z něj takové informace tahá. Táta se bohužel na rozdíl od mamky vždycky chytne. Jenže tyhle jeho subjektivně podané informace jsou vyřčené a manžel je v určitých chvílích používá proti mně. Že jsem anebo budu jako moje matka, co táta mu všechno říkal, na co si prý má dát pozor, co mu prý nebožka dělala (mamka žije). je to škaredé. Na tátu jsem naštvaná, už jsem mu řekla, aby toho nechal, že ty informace jsou zneužívané dál, manžel ale má střelivo pro různé příležitosti. Jak se tomu mohu bránit? nejsem jako mamka. Děkuji.
Jana
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den mám problém se svojí babičkou která mi děla ze života peklo nesmím nic sprchovat se koukat na televizi bere mi telefon řekla mi pokud chci bydlet musim ji delat sluzku a matka i deda se me zastavaji ale i je hned sjede ja uz na to psychicky nemam je mi teprv 16 co stim
Wendula
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, chtěla bych se poradit, jak upravit vztah s tátou (vím, že je to jiný vztah než partnerský, ale kdyby jste měla názor...). Je mi 43 a vadí mi, že na mně táta běžně křičí, stále mi naznačuje, že jsem neschopná, nic neumím, moje děti nejsou podle jeho přání, mám špatné bydlení...no prostě sa má kritika. Nemůžu mít jiný názor nebo si zastat někoho, vůči komu má nějaký problém. To pak tu zlost obrátím zase na sebe. Vyčítá mi to, co si koupím, protože je to škoda peněz anebo je to k ničemu. Pochvaly se moc nedočkám, což nevadí. Vadí mi, že mě zhoukne jak 10ti leté dítě a to i na veřejnosti i před mýma dětma, což je nepříjemné. Já ho ale mám ráda a je mi líto, že nás všechny takto odcizuje a připravuje o společné chvíle. Mé děti už z něj mají také respekt. Není dobré bát se jeho návštěvy. Myslíte si, že kdybych tedy neprotiřečila a se vším souhlasila nebo ustupovala, mlčela, že je to řešení? Já mám pocit, že problémem jsem já. Děkuji.
Pavla
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jestli jsem opravdu tak špatná dcera, když odmítám platit nájem v bytě své matky. Matka vlastní dům a byt, ještě nedávno v bytě bydlel synovec a platil nájem, teď se ale odstěhoval a matka nechce byt pronajmout. Přes léto bude na domě a přes zimu v bytě. Obojí ale neutáhne, nájemníky do bytu nechce, očekává, že budu poplatky v bytě platit já, ale já nemám vysoký plat, mám rodinu a také musím platit nájem. Navrhla jsem matce prodej domu, nesouhlasí. Nevím , jak situaci řešit, prosím poraďte.
Zdeňka
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, je mi 20 let a už od 16-ti let mám problém se svojí matkou...vydírá mě svojí samotou. Když mi bylo 10 let tak se moji rodiče rozvedli a moje máma zůstala sama. Začala být nevrlá,přišla o práci, zanevřela na chlapi, vydírala mně tím že bude doma sama když jsem chtěla občas s kamarádkami ven a dávala mi vše co se stalo i to co se dělo za vinu(i to že připálila koláč-moje vina měla jsem s ní hlídat čas) z toho důvodu jsem se v 16 letech odstěhovala..už jsem dál nemohla. Od té doby je stále sama a náležitě mi to připomíná při každém telefonátu...neustále mě to trápí a nevím co s tím. Snažím se ji povzbudit aby si našla partnera ale ona na všech vidí jen chyby a i přesto snahu nevzdávám. Teď budu mít sama dítě a její tlak na to že zůstala úplně sama vzrostl a kromě toho i vyhrožování že brzy zjistím sama co je to zůstat sama. Prosím Vás co s ní mám dělat? Hrozně bych jí chtěla pomoci někoho najít ale vím že pokud ona sama nezmění myšlení tak můžu chtít jen já..prosím poraďte mi.
Monika
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, je mi 17 a mám problém se svým tátou. Nevím, jak začít...otec je prostě cholerické povahy a vytočí ho naprostá zbytečnost. Např. před chvílí jsem začala mluvit na mamku a on na mě vyjel ať držím hubu, jinak mi napálí a tak podobně, protože se díval na televizi a já ho evidentně "rušila". Když jsem byla mladší, tak mě kolikrát hodně trestal. Párkrát se stalo, že mě chytl za ucho nebo za vlasy a odtáhl mě do pokoje, kde se mnou hodil o skříň. To už se naštěstí nestalo nějaký ten rok, ale bohatě mi stačí ty jeho sprosté nadávky, ze kterých se vždycky rozbrečím (nemůžu si pomoct). Vím, že mě má rád, ale on to prostě neumí dát najevo...když jsem se ho zeptala na jeho tátu, nikdy o něm nechtěl mluvit a nejspíš to pramení z toho. Nechápu ale, proč mi musí dělat to, co mu někdo dělal, když byl malý. Svoje tři děti z předešlého manželství nikdy neuhodil. Ani si nepamatuju, kdy mi naposled řekl něco hezkého...možná tak před 10 lety. Ať udělám, co udělám, vždycky je to pro něj špatně. - otázka upravena poradcem
Mia
problematické vztahy s rodiči
Dobry den mám problém s ridíči je mi 19 let a neberou mě vážně třeba řeknu že mám nějake plány a oni je akorát zhani a v nicem mi nevěrí a ani nepodpori hraju fotbal uz 15 let byli se kouknout jen jednou na jeden zapas mam dojem ze je nezajimam.
David
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,chtěla bych poprosit o radu.Je mi 36 a byla jsem moc dlouho sama.Až teď jsem našla přítele,se kterým jsem šťastná.Nicméně z finančních důvodů bydlím pod jednou střechou s rodiči,mám své patro pro sebe a vždycky jsem si myslela,že máme hezké vztahy.Jenže matka se mnou přestala mluvit,aniž by se vyjádřila proč,ale podle všeho mi můj vztah nepřeje.Nekomunikuje,je naštvaná,dělá naschvály.Doufala jsem,že to přejde,že se musí vyrovnat s novou situací,ale trvá to již 3 měsíce a spíš se to zhoršuje.Přítel to zatím neví,protože jsem nechtěla,aby ji poznal takovou.Míchají se ve mně pocity lítosti,zklamání,naštvání a vůbec tomu nerozumím a sama mám už v komunikaci s ní blok.Už s ní mluvil i otec a neteř,ale nic nepomáhá,ona je ta,které nikdo nerozumí a má jako jediná ve všem pravdu,tedy i v tom,že můj vztah je podle ní něco nenormálního.Bojím se,aby to nemělo nějaký negativní dopad na můj vztah.Chtěla bych,aby se vztahy zase narovnaly,ale nevím,jak na to a zda je to možné.Děkuji za radu
Linda
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně mé rodiny. Je mi 23 a mám pocit, že do mé rodiny nezapadám, vlastně ani zapadnout úplně nechci, hned vysvětlím. Jsem nevidomá, tudíž se o mě odmalička rodiče báli, mojí sestře je 25, má dceru a manžela, navíc je úplně zdravá. Proč to píšu? Protože mám pocit, že rodiče, celkově příbuzní k ní mají jiný přístup než ke mně. Co se týče názorů, s rodinou si nerozumím, podle mě jsou povrchní, řeší jen peníze, zábavu a vzhled. Už se bojím jezdit na návštěvy, které jsou sporadické, protože jsem neustále kritizována za svoji váhu, nejsem žádná modelka, ale ani nejsem obézní. Vadí mi to. Dále je v rodině nechutná přetvářka, kdy mého přítele otec slovně pomlouvá, ve chvíli, kdy on na návštěvu nepřijede. Matka si myslí, že je přítel ke mně starý, pokud je o osm let starší než já. Vždycky rodiče zbožňovali sestřina manžela, kdežto mého partnera tiše trpí. Když jsem si chtěla na toto téma s nimi promluvit, nešlo to, protože zapírali, vše je podle nich vpořádku. Otec si myslí, že když vydělává rukama, že je to ta nejtěžší práce na světě, ano fyzicky určitě, ale nedá si vysvětlit, že pokud můj přítel vede firmu, že je to na stejné úrovni obtížnosti s tím rozdílem, že pracuje hlavou. I to mého otce myslím štve. Matka mi neschvaluje svatbu a snažila se mi to rozmluvit. Celkově se na návštěvách cítím bídně a předem se stresuju, co zas přijde za kritiku a jak je moje sestra úžasná. S jejich životem se neslučuju, avšak ráda bych s nimi nějak lépe vycházela. Vím, že mezi námi je komunikace horší. Potřebovala bych více empatie a podpory z jejich strany, zjišťuju, že tohle se mi dostává od partnera, se kterým jsem pět let. Nevím, jak mám řešit pocit méněcennosti v rodině. S kým si rozumím je moje babička, maminka z tátovy strany, ta mě podporuje a mého partnera má ráda. Se sestrou si nerozumím, protože je v jádru stejná jako rodiče. Přijde mi, že jsem kulturně vzdělanější a celkově mám asi větší rozhled. Přece jenom rodiče jsou z vesnice a otec dělník. Nemám v úmyslu se povyšovat, ale je možné, že proto si třeba moc nerozumíme, že žijou v jiném prostředí, co myslíte? Děkuji za radu.
Týna
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,
za 14 dni mně bude 14 let a mám rozvedené rodiče. Bydlím u matky se svým bratrem(17) a už s ní žít nechci. Mám nějaké právo se odstěhovat? Matka mi vnucuje neustále její názor a když si dovolím něco k jejím věcem říct tak mi vynadá protože se jí nelíbí můj odpor. Má tři práce a tvrdí, že nás chce jen zabezpečit. To není pravda ! Výsledek je, že je víc v práci než doma a za přivydělané peníze jde na nějakou zábavu nebo do hospody. S bratrem nevycházím. Cca před 2lety mě každý den bil a jednou mi i zlomil prst na noze a Mamka mi řekla, že než se vdám tak to bude dobré. Z ničeho nic jednu dobu přestal, ale teď se k tomu pomalu vrací. Dále matka tátovi vyčítá, že si našel přítelkyni i když už jsou rozvedení a je pravda že jeho partnerku nemám také ráda a to mě znejisťuje v odstěhování se k němu i když s ní nebydlí. Mamka si teď našla přítele také a čas který má trávit s náma tráví s ním. A toto také tátovi vyčítá. Prosím poraďte mi, protože nechci nic unáhlit. Předem děkuji
Petra
problematické vztahy s rodiči
Mám docela velký problém s otcem. Rodiče mi před lety odkázali dům pod podmínkou finančního vyrovnání s bratrem, které jsem provedl. Sepsali jsme dohodu o neomezeném užívání domu, přičemž spotřebované energie si budou hradit spolu se mnou. Zároveň jsem i v dohodě napsali, že jsem povinen jako řádný hospodář pečovat o dům a tím začínají ty problémy. Otec mi brání slovně a i fyzicky ve změně stávajícího plynového topení, které spotřebovává za 24 hod. i 24 m3 plynu každý den. Mám zakoupený nový plynový kotel, regulaci a ostatní součásti, jenže po naprosto nesmyslných a fulgárních soustavných urážkách nechci situaci vyhrocovat. Domáhá se navrácení domu, protože nic na domu nedělám. Jsem docela v pasti z této situace a už jsem uvažoval o podmětu k částečné zbavení svéprávnosti otce. Moje matka těmi výbuchy nenávistné agrese trpí, že chtěla odejít z domu. Původní topení otec vybudoval sám a nesnese myšlenku, že to udělal špatně. Když poukážu na skutečnost, že jejich radiátory při tak obrovské spotřebě plynu jsou pořád na 10 % pouze o teplotě 31°C a zbytek je naprosto studený, okamžitě začne křičet že jsem blbec, který tomu nerozumí a že to tak má být. Myšlenka že radiátor šíří teplo chladem je pro mě opravdu pro jeho ústavní léčbu. Můžete mi, prosím poradit, jak postupovat dál ? Na jaře chci instalovat nový kotel a začíná být jasné, že mě otec možná fyzicky napadne, když jeho dílo chci vyhodit do šrotu.
Petr
problematické vztahy s rodiči
Přece není normální, aby dospělý chlap trávil dlouhé hodiny denně tím, že si různě ošahává genitálie před ostatními členy domácnosti, především před dcerou? A to opravdu hodiny, protože posledních 10 let před smrtí vůbec nepracoval, jen byl doma. Nemáte pro mě radu? Sexuologa i psychology mám vyzkoušené, ale v tomhle konkrétně bez úspěchu. Nemáte nějaký přiklad ze své praxe? Nebo literaturu, od které bych se mohla odrazit? Hodně jsem pracovala i s focusingem, ale u tohoto tématu mě to nepustí a tak to pořád visí tak na půl cesty. Kvůli vaginismu mám i rodit císařským řezem, ale nebylo by třeba řešení tu vnitřní bolest přebít ještě větší bolestí z porodu, že bych tím to trauma uvolnila? Jenže to se bojím, abych pak neměla laktační psychózu, nebo ještě hůř, abych tím dítěti neublížila. Za jakoukoliv radu budu moc vděčná. Děkuji.
Bezradná 7
problematické vztahy s rodiči
A mě se trauma vrátilo v plné palbě. Od té doby mám v hlavě pořád obraz opilého otce, jak na mě řve a má ruku v rozkroku a pořád cítím strašný odpor a úplné stažení. Snažím se to zanalyzovat ze všech stran, ale nejde mi to. Víte, kdyby mě znásilnil, bylo by to snad jednodušší, protože by se aspoň něco stalo. Ale mít takové trauma jen proto, že má někdo ruku v rozkroku a bil mě? Zároveň nechápu, proč to dělal. Jestli to bylo proto, že úplně kašlal na hygienu (opravdu velmi smrděl), nebo že se vnitřně nedokázal srovnat s tím, že se z malé holky stává slečna a nezvládl sexualitu? Že tím řešil nějakou vnitřní úzkost? Já tu nechci být příliš explicitní, ale opravdu mi přijde rozdíl, když se muž poškrábe např. kvůli potu, nebo když to dělá způsobem, jak malé děti, že si přetahují předkožku a pořád se tak různě tahají za genitálie např. když se stydí nebo jsou nejisté.
Bezradná 6
problematické vztahy s rodiči
Nikdo z mého okolí netuší, čím vším jsem prošla, jen některé střípky asi posbírala sousedka, co mi dávala v dětství najíst. Bohužel co se mi nedaří zpracovat, je jedna věc. Můj otec měl v podstatě nonstop ruku v rozkroku a stále se škrábal a ošahával. A to opravdu pořád, hlavně když mě mlátil. Zní to asi hrozně divně, ale doma měl častěji ruku v rozkroku než kdekoliv jinde. Každý den chodil na dvůr močit k oknu tak,abych ho viděla a různě si mačkal genitálie(wc k močení nepoužíval).Těžko vyjádřím ten strašný odpor, který jsem k němu měla. Skončilo to samozřejmě tak, že jsem mnoho let trpěla těžkým vaginismem. I jen při vzpomínce se ve mně všechno sevře. I přes návštěvy sexuologa a mnoha psychologů (i alternativců) se mi podařilo s vaginismem pohnout až se současným manželem. Dokonce se mi i dařilo na to pořád nemyslet. Jenže nyní jsem otěhotněla, takže jsem na všechno citlivá a nedávno jsem potkala bratrova syna v pubertě, který se při konverzaci se mnou taky začal škrábat v rozkroku.
Bezradná 5
problematické vztahy s rodiči
Asi vás i napadá co bratři, ti ale byli vychovaní jako otec, pro ně jsem byla parazit, jeden z nich mě také mlátil do dospělosti. Pokud se mluvilo o rozdělování majetku, vždy si rozdělovali jen mezi sebou, se mnou se vůbec nepočítalo. A tak to i dopadlo, oba bratři na sebe nechali přepsat majetek v řádu mnoha milionů, já nakonec dostala od matky bolestné 200 000 Kč. Dlouho jsem všechny zážitky v sobě zpracovávala a dalo mi hodně práce minulost přijmout a nechat odejít. Později jsem vystudovala výšku dálkově, odstěhovala se, udělala kariéru, pořídila si svůj dům a byla na všech nezávislá citově i finančně. Vdala jsem se a mám naprosto úžasného manžela. Teď ve 30 už jsem schopná i s matkou a sourozenci mluvit, i když bratry nijak nevyhledávám. Otec díkybohu zemřel. Tuhle část se mi tedy podařilo poměrně dobře zpracovat. Žiju si svůj život a z uťápnuté trosky na antidepresivech jsem sebejistá úspěšná ženská.
Bezradná 4
problematické vztahy s rodiči
Na jedné straně obrovské divadlo pro ostatní, každodenní přepočítávání peněz a důraz na to jak jsme bohatí, na druhé straně já jsem byla v rodině parazit (to mi bylo i řečeno) bez práv. Nikdy – ani v pubertě a dospělosti – jsem neměla právo na svůj klíč od domu. Pokud jsem chtěla domů, musela jsem vždycky zazvonit a když nikdo nebyl doma tak čekat na schodech. Platila hrozně zvláštní pravidla: žádná pravidla oficiálně nebyla, ale trest mohl přijít kdykoliv a za cokoliv. Proto jsem i v dospělosti často bojovala s nejistotou, protože jsem nikdy nevěděla, co můžu nebo nemůžu chtít a co už je špatně. Asi vás napadlo, jestli jsem byla vlastní, ale ano byla jsem. Akorát můj problém byl, že jsem se narodila jako holka. Když mi bylo 9, zmlátil mě otec tak, že jsem se málem udusila. Od té doby jsem s ním nepromluvila – pokud mě zrovna nemlátil. To jsem často myslela na to, že ho musím zabít. Matku jsem už jako dítě prosila, ať se rozvede, ale kvůli majetku se bála.
Bezradná 3
problematické vztahy s rodiči
Každý večer, vždy když byl otec zase silně opilý, se hádali, což pravidelně skončilo tím, že mě otec vytáhl z pokoje a zmlátil mě, protože se přece hádali proto, že já jsem ku*va (byla jsem ještě dítě). Matka se se mnou ani nijak nemazlila, protože otec vždycky začal řvát, že jsme lesby. Reklamy na vložky otec přepínal s tím, že takovou odpornost v televizi vůbec nemají ukazovat. Často jsem nedostávala najíst a jedla jsem u sousedů, nikdo se mi pořádně nevěnoval a kromě řvaní mě nijak nevychovávali (tím myslím vůbec, např. zuby jsem si začala čistit až sama v 11 letech). Nesměla jsem mít návštěvy, doma jsem musela být do 4 hod odpoledne, dostávala domácí vězení často i na půl roku. Druhá strana věci byla, že jsem z podnikatelské rodiny, která v očích okolí vždycky vypadala na úrovni. Otec se na veřejnosti velmi rád chlubil, kolik máme peněz (už v roce 94 si koupil auto za 560 tisíc Kč). Vyrůstala jsem tedy v obrovských paradoxech:
Bezradná 2
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den paní doktorko. Ráda bych vás takto anonymně poprosila o radu, jak zpracovat jeden problém z minulosti. Měla jsem šílené dětství. Jsem nejmladší ze třech dětí – mám dva o dost starší bratry. Můj otec byl agresivní alkoholik (před 10 lety zemřel na cirhózu), který mě velmi bil za každou maličkost až do dospělosti. Měla jsem na starost domácnost už od 8 let a byla jsem tím pádem velmi přetěžovaná. Nebyla jsem chválená, bylo normální, že jsem byla premiantka a pokud jsem nedejbože dostala dvojku, byl z toho malér. Pokud mi něco nešlo okamžitě nebo jsem zkoušela něco nového (např. vařit), vždy jsem byla ponižovaná, že jsem k ničemu. Moje matka se otci neuměla nijak bránit a sama situaci nezvládala, proto se mě nijak nezastala (je to její politika do dneška: chlapům se nesmí odporovat, ženská nesmí nic chtít a musí všechno vydržet).
Bezradná 1
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,
Chtěl bych se s vami poradit o problémech s matkou. Je mi 17 a už mám svou vlastní hlavu. Rodiče jsou rozvedení a chodim na Gymnázium a mam průměrné znamky. S mamou se furt hadame o mem konicku počítačové hry a furt mě vydírá. Jakmile ji nekdo nastve v práci tak prijde domu tak jsem prvni koho vydi a vyleje si to všechno na mě, protože jsem po ruce a i za veci co udela moje sestra (15) Furt mi rika ze se musim ucit a ze furt jenom hraju a je to i z části pravda, ale ja se take ucim ale to mamka nevidi. Jakmile neco řeknu tak zacne rvat a nadavat co si to k ni dovoluju. Ne!uzu se obhajit. Napr. moje setra je na střední a propada ale mama ji nevydira ze se musi ucit. Uz nevim jak na to cim dal tim vic se propadam do sve schranky a utikam ke hram kde se uvolnim. Prosim poradte uz nechci aby to tak slo dál. Dekuju za kazdou pomoc
Patrik
problematické vztahy s rodiči
Pro Báru, která se neusmívá :-) Milá Báro, k vašemu dotazu bych ráda poznamenala dvě věci z pohledu dospělého a mámy tří teenagerů:
1. my rodiče potřebujeme vědět, že se naše děti aspoň občas s námi usmějí - dává nám to jistotu, že je s nimi všechno OK a nemají nějaké velké trable. Tak když se nesmějete, možná by pomohla věta typu "nechce se mi smát, ale neboj, nic se neděje"
2. ... přece jen zvažte ten úsměv. Když jednáte s lidmi s úsměvem, udělají pro vás mnohem víc, než bez něj. Zlepšíte tím náladu všem kolem sebe a ve finále i sobě (samozřejmě někdy na to člověk fakt nemá...). Mějte se hezky! - otázka upravena poradcem
Tina
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den
Rodiče si pořad stěžují,že se neusmívám a tvářím se jako vrah. Není to pravda. Třeba s kamarádkami ve škole se smeju celý den a když jim to řeknu tak řeknou, že ve škole je to asi nějaká moje role. Nemám důvod se pořad usmívat a ani nechci. Z mého pohledu se tvářím úplně normálně. Ale už mě štve jak mi to rodiče furt opakují a řvou na mě. Kdyby viděli jak se chovám se svými vrstevníky změnili by názor...
Bára
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,
mám problematický vztah se svým otcem. Naše komunikace je taková že on příjde začne na mne křičet a skončí to tak že já se rozbrečím a zavřu se do pokoje... Asi vůbec si s ním nepovídám protože očekávám to že na mne zase bude křičet a nebo je často také opilí. Má matka je z toho ve stresu protože jako malá jsem byla na něm závislá ale pak se něco zvtlo a skončilo to takto... Mne to také mrzí, ale on je furt na mne naštvaný jako kdybych mu zničila život... Ve škole to zvládám ale chodím tam rozklepaná z domu, a vypadám jak kdyby mne doma týrali... Moc přátel také nemám protože můj otec mne také často ztrapňuje na veřejnosti atd. Vůbec nevím jak to mám řešit protože to takhle nejde, často mám pocit jako kdybych už měla co nejdříve vypadnout z domu... A vždy když na mne někdo křičí tak se rozbrečím a jsem strašně hysterická ale nevím proč.. Nedokážu se postavit výzvě nebo čemukoliv těžšímu... Je mi 13
Simona
problematické vztahy s rodiči
Panídoktorko,potřebovala bych poradit,co dělat. K 70.narozeninám jsem mamce zaplatila zájezd do Egypta a jela tam s ní, aby tam nebyla sama (je přes 20 let rozvedená). Všechno proběhlo v klidu, jen mě trochu zarazilo, když jsme se bavily s ostatními, že nechce, abych ji představovala jako mamku, sama jim říkala, že je jako moje kamarádka. Nějak jsem to neřešila. Druhý rok jsem znovu zaplatila zájezd, tentokrát jsem přibrala i sousedku, protože jsem se jí chtěla odvděčit za její pomoc. Mamka byla nejstarší, a tak jsme se obě se sousedkou snažily -nosily pití, ovoce apod. Já osobně se těšila, že si obě ženské profesí stejné budou rozumět a já si budu v klidu číst a odpočívat. Nestalo se tak.Od třetího dne začala být mamka podrážděná,pak na nás přestala mluvit, občas vybuchla, dělala naschvály. Co se děje, jsme se nedozvěděly, na otázky neodpovídala, byla i zlá. Konec dovolené byl utrpením pro všechny, při odjezdu si mamka sedla do jiné části autobusu, v letadle si vynutila jiné sedadlo a z letadla se doslova prodrala agresivně ven. Ačkoliv jsem ji měla odvézt domů, z letiště utekla, vypnula si telefon. Nějak jsem to vydýchala a zkusila jí po měsíci zavolat. Bylo to chladné, neutrální, ale šlo to.Jenže já se pak dostala do složité životní situace, volala jsem jí,potřebovala jsem psychickou podporu, ale mamka dělala, že neslyší a třikrát obrátila manipulativně rozhovor jinam - k tomu, že bude sbírat jablka apod. Docela mne to mrzelo, protože mnoho let předtím jsem se o ní hodně starala, aby nebyla sama, teď,když jsem potřebovala pomoct já,ona se úplně odvrátila. Od té doby se mnou nekomunikuje (já taky úplně nemám sílu), ona ví, v jak hrozné situaci jsem, ale nezavolá, nepřijede. Dokonce i dětem - vnoučatům začala přát jen prostřednictvím sms. Já ré situaci vůbec nerozumím. Žárlila? Je to třeba hysterické? Děkuji.
Zdena
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,
mám problematický vztah se svým otcem. Je mi 24 a studuji VŠ a bohužel jsem na rodičích, co se financí ohledně školy týká závislá. Jedná se o to, že poslední měsíce spolu vůbec nevycházíme, skoro vůbec nekomunikujeme a pokud ano, slyším na svou osobu od něj jen samé urážky a výtky. Jsem podle něj totálně neschopná, což mě strašně mrzí. Naše rozhovory probíhají tak, že jakmile mě začne kritizovat - za hloupost, já hned začnu brečet, mám knedlík v krku a celá se klepu a bohužel to nedokážu ovlivnit. Chtěla bych poradit, jak být v takové situaci silná a hned nebrečet, jelikož kritika od něj přichází i na veřejnosti a na mě se pak lidé dívají jako na hysterku. Dokonce se mi i stává, že se vracím domů a už se klepu v autě, jenom když pomyslím, že bude doma. Od dětství na mě kladl vysoké nároky ve škole, sám nemá ani maturitu, což se na mě podepsalo. Nyní při studiu na VŠ jsem vystresovaná z každé zkoušky a mám nízké sebevědomí, i když mám nakonec ze zkoušky 1.
Velice děkuji.
Kateřina
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,chtěla bych se zeptat...za měsíc mi bude 17,bydlím s mamkou i prarodiči,ale vychová/vala mě převážně babička...už asi 6 let + 2 roky s lyžařským kurzem jezdíme každé jarní prázdniny na hory...na to samé místo. Znám tam každý kámen,strom,vše nazpaměť,ale já už posledních pár let jezdit nechci.Nechtějí mě nechat doma,prý co bych tu dělala a později mi začnou vyčítat,že to přece dělají kvůli mně a že se na mě taky mohou vykašlat. Já je nechci zklamat,ale na hory už s nima jezdit nechci.Nevím jak jim to mám říct,bojím se reakce a pozdějšího vynadání,ject už opravdu nechci,ale zas bych je nerada zklamala,ale vím,že udělají vše pro to,abych doma nezůstala .Prosím poraďte,jak jim to mám vysvětlit.
Marie
problematické vztahy s rodiči
Jsem z několika sourozenců a všichni jsme studovali na vysoké škole. Tři už dostudovali, ale já mám před sebou ještě tři roky na lékařské fakultě. Bohužel mám tak náročné studium, že mi nezbývá moc času na nějaké přivydělávání. Přes týden jsem furt ve škole a víkendy a veškeré volno prosedím nad učením. Proto nemám čas na přivýdělek a jsem tak odkázána na rodiče. Oni mi ty peníze sice pošlou (sotva mi to vystačí na jídlo a bydlení), ale na oplátku od nich musím furt poslouchat, jak nemají peníze a jak mě musí živit a co všechno potřebují domů koupit. Mám to na talíři pokaždé, když přijedu a do toho výčitky, proč nechodím na brigády a o svátcích, že doma nepomáhám (protože sedím nad učením). Já na brigádě strávím celé léto a jednu dobu se mi i podařilo z toho část semestru vyžít, ale víc nezvládnu. Jim je jedno, jestli dostuduji, jestli neskončím někde jako uklizečka, takže jako investici to neberou. Berou mě prostě jako finanční zátěž a dál nic. Hlavně, že na alkohol a cigarety mají... Jak jim to mám vysvětlit, aby mi to furt neomlacovali o hlavu? Děkuji za odpověd.
studentka
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,

prosím, poraďte mi nějakým způsobem, neb už nevím, jak to vyřešit. Budeme mluvit o mém otci, který si prožil život tak, jak si ho postavil a vyčítá nám to doma. Každá věc ho rozčíli (neposbíral sis prádlo, přišel si domu o půl hodiny pozdě a to i z důvodem, jídlo atd). Když se snažíme s ním tu věc vyřešit, tak místo vyjádření k věci začne vytahovat události roky staré. Chodí do práce, kde nás pomalu vůbec nevidí a dělá, jak všechno viděl. Jeho hádky jsou také, kde v momentě máte argument, tak po Vás začne křičet, dále napadat. Poslední době začal vyhrožovat s jídlem a bytem. Pomoc te prosím, tedy jestli to vůbec půjde.
Kevin
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, mám dlouhodobý problém se svojí mámou. Nevím kdy a jak to začlo, ale neustále se hádáme. Je to hlavně kvůli tomu, že mě pořád ponižuje před ostatníma a nadává mi, že doma nic nedělám. Přitom se opravdu snažím. Peru, žehlím, uklízím kuchyň, jedou za týden udělám velký úklid domu. Ale pořád jsem líná, nic nedělám a ostatní dělají všechno. Už mám někdy pocit, že by bylo nejepší se sbalit a odejít. Psychicky jsem z toho už úplně na dně. Každodenní vyčítání, hádky, brek. Když udělám neco, čím bych jí udělala radost, nikdy nepřijde vděk, zůstane to bez povšimnutí. Ale když jednou neudělám nádobí už jsem ta nejhorší dcera na světě, která své matce nepomáhá a ona je na všechno sama. Pomalu se netěším na každé odpoledne kdy dojde z práce a začne to nanovo a většinou každou noc probrečím do polštáře. Neustále se mi vrací vzpomínky z ponižování a nadávek. Je mi 19.
Lenka
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,
mám problém s mojí matkou (45 od května rozvedená).Je mi 19 let a rok bydlím s přítelem 220km od ní.Původně jsme se stěhovali kvůli škole, ale teď jsme se rozhodli dále ve studiu nepokračovat a spíše cestovat nebo podnikat. Přítele strašně moc miluji a vím že je to ten pravý.Problém je s mojí matkou, která mi vše vyčítá: že jsem pořád pryč, že když jsem u ní, tak jí nic nepomáhám, že tam jsem málo, že kašlu na sestru (dokonce řekla, že už je to spíš jedináček)že kdybych neměla toho přítele, tak bych určitě na vysokou šla a nebydlela tak daleko. Matka přítele nemusí a on jí taky ne...Taky mám pocit, že protože jí vztah s tátou nevýšel, nejraději by byla, aby ani mě nevyšel. Pořád má řeči, jako že svatba neznamená že spolu budeme napořád a šťastní...Stojím uprostřed vlivu matky a přítele. Nevím co dělat, protože o přítele nechci přijít, ale zase nechci v tom matkku úplně nechat. Nechci kašlat na rodinu, ale potřebuji rodina respektovala můj vztah a moje životní rozhodnutí...
Smuténka
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, prosím vás o radu. Je mi 16 let. Mám problém s mojí mámou...Mám jí neskutečně moc ráda, ale vadí mi to, že nemůžu trávit večer s kamarády, se svým klukem. Musím být brzy doma a spousta lidí nechápe proč to tak doma mám a ani já to nechápu...Doma se cítím jako ve vězení...jednou jsem přišla asi o minutu pozdě domu a druhý den jsem nemohla ven, protože jsem přišla o blbou minutu pozdě...Se svým klukem se i dost hádám, je mu líto, že sním nemůžu být déle než je do 10 večer. Nemůžu ani spát u kamarádky, nemůžu ani na nějakou zábavu..nemůžu nic..jsem držena stále doma...Maminka má přítele a před ním se chová jako přísná matka, ale jak není s ním chová se ke mě jinak...nevím si rady, prosím vás o radu. Děkuji mockrát.
Vlaďka
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, koupili jsme s manželkou dům ve stejném městě, kde žijí i moji rodiče. Je to už 7 let. Otec nám se spoustou věcí pomohl co se týká práce, ale bohužel se to dostalo tak daleko, že otec skoro denně chodí k nám a neustále si hledá nějakou práci, komentuje veškeré dění u nás a vlastně nic nemůžeme udělat, aniž by to on nějak neokomentoval a samozřejmě jeho názor je ten nejlepší. I když jsem se několikrát snažil mu naznačit i přímo říct, že chceme žít svůj život a nemít ho každý den za zády, vůbec na to neslyší. Já jsem s nervy v koncích, začínám být alergický, jakmile se objeví. Skončilo to tak, že jsme se pohádali, ale bohužel chyba je samozřejmě ve mně, jsem nevděčný a prý si tohle nezasloužil. Vůbec si nedokáže připustit, že jeho přítomnost, skoro dennodenní, může být pro nás obtěžující. Jak to takovému člověku vysvětlit? Mám dojem, že veškeré argumenty jsou stejně k ničemu. Předem děkuji za odpověď.
Tomáš
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, prosím o radu, jak vycházet s vlastní mámou. Mám ji ráda, ale problém je, že ona si myslí, že mi může do všeho mluvit. Škola, práce, vztahy. Vůbec nerespektuje moje názory a moje pocity, a to je mi už 26 let. S rodiči už několik let nebydlím, ale stejně to dělá neplechu.Víte myslím si, že ona si ani neuvědomuje, jak moc mi to vadí, přestože jí o tom neustále říkám, je to jako házet hrách na stěnu. Jak získat respekt u vlastní mámy? Jak jí vysvětlit, že už jsem dospělá a nemůže mi řídit život? Ona je tak trochu generál, táta se jí nikdy nepostaví. Ona je ta dobrá a my špatní. Ona má vždy pravdu. Nemá respekt k nikomu. Nyní to završila tím, že mi rozmlouvá mého současného přítele a neustále mi předhazuje mého kamaráda, ke kterému však nic necítím. Je mi to opravdu velmi nepříjemné. Jak jí mám říct, ať mi do toho přestane mluvit? Nebo jak si alespoň její názory tolik nepřipouštět k tělu? Chci žít podle sebe, ale v hlavě mám pořád moji mámu- její řeči a názory.Děkuji
Mariana
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, se svým tátou mám docela dobré vztahy, ale vadí mi jedna věc. Pokud přijde na tátu od kamarádky, tak kdyby se jí stalo, že třeba zůstane trčet o půlnoci např. v Břeclavi a neměla by se, jak dostat domů, stačí zavolat a on pro ni přijede. To já bych si dovolit nemohla. Prostě po osmé hodině večer má můj táta " půlnoc" a zajet by pro mě nemohl ani do 30 km vzdálené vesnice. Když jsem si postěžovala mamce, proč na něj v tomhle není spolehnutí, řekla mi, že jsou taxíky. Jenže, když ho jednou za čas použiji, je mi vyčítáno, že jsem tak udělala. Přitom to jsou mé peníze a moje věc, do čeho je investuji. Kromě toho, jak danou situaci řešit, když nemám auto? Děkuji - otázka upravena poradcem
Lída
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den paní doktorko, mam dlouhodobý problém se svou matkou a po dnešním zážitku jsem se rozhodla Vás poprosit o názor. Matce je 77 let a jsme tri sestry. Tatínek už dva roky nežije. Co si pamatuji, stále na něco nebo někoho nedavala, říkala co komu v rodině sester máme a nemáme říkat, chvíli byla s tou, pak zase s druhou. Brali jsme to všichni tak, jak to bylo, ale ja osobně jsem v poslední době měla problém říkat cokoliv, protože jsem měla obavy, ze to nesmím říkat. Konkrétní příklad z nejbližší doby: maminka ma od záři zdravotní problémy. Zařídila jsem ji pobyt v nemocnici C dobrou peci, dostala kardiostimulátor, pak začaly problémy s páteří, chodila jsem s ni na neurologii, pak na rehabilitace. Protože bydlí mimo, vždy jsem pro ni jela, byla 4 dny u nás - pak jsem ji vedla zpět. Vse fungovalo. Asi druhy týden jsem pozorovala, ze u nás nechce jist, vse odmítá, dokonce si bere jídlo v krabičce s sebou. Dnes jsem ji vedla domu a dozvěděla jsem se co se děje. Před 14 dny mi volala, ze ji ukradli ze stodoly přívěs od traktoru. Manžel sedel vedle mě a slyšel to. Druhy den mi volala, ze policie stodolou otevřela a přívěs tam byl pod plachtou. Doteď úsměvný příběh - podle mě. Pustila jsem to z hlavy, hlavně, ze nikdo nic ne ukradl. S manželem jsem se o tom už nebavilo. Jenže jsem ji přivezla a manžel se zeptal, co přívěs, protože ten závěr nevedel. Ja jsem zase u tohoto nebyla. Takze jsem marně premyslela, co se děje, ze se Mamka tak chová. Dnes mi řekla, ze manžel se ji zeptal schválně, aby se ji pomstil, a ze ja tu rehabilitaci s ni dělám z nějakého důvodu. Vse jsem z ni musela tahat, prý mi to ostatní řekne až po skončení rehabilitace a kdyz jsem ji řekla, ze nechci měsíc přemýšlet, co mi řekne, at mi všechno řekne hned, nechtěla. Mam pocit, ze něco dělám špatně, a to nejen ted. Ale jak to mam zlepšit, kdyz mi nechce říct, co ji vadí? Vím, ze k manželovi nemá dobrý vztah, on neni svatý, ale v tomto případe je to směšné. Už mi dochází sily pořad přemýšlet, jestli se ji něco nedotkne, nebo se neurazi, přitom je mne ji líto. Ach jo, co s tím ? Děkuji za odpověď a zdravím. Jarka
Jarka
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, bydlím s matkou v bytě 1+kk a každý máme své věci na druhé straně pokoje, už delší dobu mě okřikuje že jí ruší když skypuji s přáteli na mém stolním počítači. Napřed to bylo v 21:45, potom ve 20:00 a teď už nemůžu volat vůbec. Kamarádi s kterými volám bydlí moc daleko na to abych je navštívil osobně, tak mi strašně chybí komunikace.Pokud něco namítám k jejímu okřikování, dojde k hádce která díky její povaze nikam nedojde. Nemám kam jinam jít a navíc jsem tu vázán školou. Ještě bych dodal že je mi 18 a že ona je bez práce a celí den doma. Nevíte jak bych na ní měl jít aby se začala chovat normálně?
Michal
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,neumim si poradit s mou starou matkou,zustala sama a neustale vyzaduje mou pozornost,mou starost,stezuje si neustale na to jaky je chudak a jak je nemocna,ma deprese do kterych se uplne vnori. Pripadam si jako zla dcera,i kdyz ma mou neustalou peci a bere me energii a chit do zivat,nicim se ji nezavdecim a mam pocit,ze mam batoh na zadech. Uz se bojim i telegonovat,slysim jen narky a choroby a leky. Nevim si s tim poradit. Pomahame ji se vsim,ja i manzel i syn. k nam jit nechce. Poradte mi prosim a dekuji za pomoc. Hezky den
M.K.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, mám mámu co chce mít furt děti doma u sebe, furt pod kontrolou, at se snažím jak chci (uklízím, pomáhám doma) furt poslouchám jak jsem k ničemu a že nic nedělám, že jsem líná a další jíné sprosté nadávky. Snaží se mě psychicky vydírat. Je mi 19. Mám vlastní život. chci doma pomoc ale pak si musím dělat cestu pro svůj vlastní život. Letos maturuji. Co mám udělat aby to pochopila, protože at si sní o tom povídám jak chci stejně si mele tu svou. křivdí mi a štve proti mě všechny. Co mám dělat. Prosím. Doma nechci být i proto protože mám tři bráchy a furt je doma křik a máma se s otčímem furt hádá, já chci klid. Jsem dva roky s přítelem a u jeho rodiny je mi líp než u té vlastní.
Veronika
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,

doma se dohadujeme kvůli výběru školy, mého povolání, S matkou jsem se tenkrát hrozně kvůli doma dohadovala a dodnes mi to nemůže odpustit, že jsem si vybrala odbornou školu a že jsem nešla na podnikatelskou školu. Celou dobu se mi pošklebovala kvůli tomu, co se učím, že to zná přece taky a že je to přece jedno co umim, že ona nemusela nic. Nejhorší je, že ona nesleduje vůbec nic a ničemu nerozumí, vnucuje mi svoje domněnky o tom, co bych měla znát, ale jak je která škola kvalitní a co na trhu práce potřeba, neví. Co je ještě horší, je můj bratr, který mě začal se švagrovou nesnášet za to, že jsem nepokračovala ve stejném oboru na vysoke ve 200 km vzdalenem městě a pořád mě popichuje, má na mě kecy, vynadal mi kvůli tomu, hází na mě hlody a leze za matkou, aby mi domluvila. Švagrova zase matce vyčítá, kam dala bratra na školu. Šla jsem samozřejmě pracovat, ale oni mi to nedovedou zapomenout. Tak mi řekněte, co s tímhle mám asi tak dělat. Docela mě to už unavuje.
Hanellore
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den , chtěla bych se zeptat. Mám rozvedené rodiče a napřed jsem žila u mamky pak kvuli škole u babičky ale jenže ona už to nezvládala se o me se starat tak jsem šla k tatkovi. Žiju u nej od mých 15 a ted mi je 20 a mám takový problém. Jeho nová manželka už sním je 10 let ale co jsem snima začala bydlet bylo vše ok protože jsem ji pomahala a vše delala za ni co potrebovala . Jenže ted jsem pochopila že semnou byla za dobře jen kvuli tomu abych ji delala otroka. Tak jsem předtala dělat to co ona chce. Tak začala vymýšlet nesmysli aby me poškodila u mého tatky a i Přítele a ted máme doma takovou válku a já nevím co mám dělat. Sama vymýšlím jak ji to vrátit atd. Jenže si připadám uplne stejná jako ona a to nechci. Chci byt chytřejší než ona a treba ji to nejak vrátit ale chytře a tím abych neuškodila zbytku rodiny. Děkuji za odpověd
Tereza
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, mám vážný problém s rodinou. Je mi 16 let a už několik let se potýkám s psychickými problémy. Přijde mi, že si mí rodiče na mně vylévají zlost. Vždy když přijdou domů a já ze školy, ihned na mě kvůli něčemu začnou řvát. Problém mají se vším, ať se známkami, mou pomocí doma, mým charakterem a chováním. Už kolikrát mi řekli přímo do očí, že jsem úplně blbá, že mám iq houpacího koně a že jsem blondýna-nejsem. Ve škole patřím mezi nejlepší studenty, teď budu mít vyznamenání. Myslím si, že se potýkám s jistou diskriminací. Můj bratr je totiž jejich miláček (18 let), vždy vše udělá, jezdí na různé školské olympiády a prostě je strašně dokonalý, kdežto já jsem úplně neschopná, nikdy se o mně nezmíní s výsledky např. před prarodiči. Také mi bylo řečeno, že jsem ku*** a jednou budu ,,dávat'' všem na ulici. Popravdě jsem ještě panna. Také s nimi nemám vůbec žádný kamarádský vztah. Nemohu s nimi o ničem mluvit, vždy když mám problém, jdu s ním za kamarádkou. Prosím poraďte mi.
Kateřina
problematické vztahy s rodiči
a absolutne nereaguje kdyz mu rikam at tam nic nedela a ze to takhle nechci. ja to pak musim nechat predelat a stoji me to cas a penize. take mam pocit ze si predstavuje ze tam se mnou a s moji pritelkyni bude bydlet. planujeme rodinu a deti a popravde posledni predstava kterou bych mel je ze bude muj negativisticky otec pusobit svoji spatnou karmou na moje deti. v mezich legalnich kroku me popravde nenapada jak ho zastavit - podotknu ze je v duchodu a ma dostatek cas a financi tyhle aktivity provadet. jakoukoliv radu uvitam , zacal jsem hledat psychologa ktery by me poradil jak mam reagovat nebo neregaovat. dik
joe banana
předchozí 1 2 3 4 5 další

Nepřehlédněte