Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
děti partnerů
.co je mi celý život proti srsti.. Dcera si chodí přes rok prát k nám, aniž by se táty a mě ptala, prostě vleze do bytu a jde si vyprat. Ať tam jsme nebo ne. (Klíče má i partnerova matka, taky tam s jeho bratrem přišli kdykoliv chtěli, to jediné se dávno změnilo..) Když tam mám věci připravené na praní, vyhodí mi je z pračky a dá si tam svoje. Minule byla ta drzá, že se rozčílila, že si tam "někdo" dal další pračku, když ona chtěla prát. Samozřejmě používá prací prostředky, které kupujeme my.. Její prádlo tam je pak třeba 3 dny. Partnerovi připadá normální, že svým dětem pomáhá.. To přeci není pomoc, když ho jen využívají.. a on to nechce slyšet.. Teprve teď to řeší (po 15ti měs.), koupí jí prý pračku k vánocům... Chci normální domácnost, jsem ale pořád ta špatná. Už rok mě nebaví sex. Do domu se nerada vracím a raději jsem v práci. Většinou zalezu do patra - odkladiště věcí partnerových dětí a já doteď nemám v domě svůj nábytek. Přítel vyčítá akorát absenci sexu a že jsem se přestala - otázka upravena poradcem
Tina - 6.část
děti partnerů
..označena za původce problémů a rozbrojů. Chtěla jsem vyprat, dát mu to k pověšení a sundání a ať mu žehlí milenka..ale kluk si našel, jako vždy, jiného sluhu..pere a žehlí babička, přinese až pod nosánek. A partner k tomu mlčí. Když jsem se jeho matce snažila vysvětlit, že když se kluk umí válet s holkou celý den, měli by se také starat o prádlo, řekla mi, že to prostě dělat bude a basta. A tak je to se vším.. Teprve te´d, když jsem sbalená a na odchodu, partner řekl synovi, ať tam jeho mladá tak často nechodí. Dřív jsem mu za to nestála. Bylo mu jedno, že mi spotřebuje ingredience a suroviny na vaření, takže jsem věčně neměla, co potřebuju apod. Celé dny sami v baráku a vařili večer třeba do noci (i o víkendech) a partner zase, že tam syn bydlí a nebude je omezovat. Omezování partnerky mu nevadí. Moje vnitřní potřeby jsou pro něj "že jsem si něco navsugerovala a na tom trvám". Odmala jsem se starala o domácnost, 20let měla svojí a te´d jsem musela snášet něco, co je mi celý život - otázka upravena poradcem
Tina - 5.část
děti partnerů
..nárok a klid soukromí. Byli klidně i v době naší přítomnosti hodiny ve vaně atd. Potřebuji soukromí, klid, nestojím o cizí lidi v domácnosti, která by měla být i moje, když partner chtěl se mnou žít. Místo toho byl partnerův dům průchoďákem a hotelem pro jeho "děti" a že já nemám soukromí ho nezajímalo. On se klidně vzdá všeho a uskromní se pro pohodu svých dětí.. Beru to, pokud žije sám. Ale má partnerku, měl by přeci mít závazek hlavně vůči ní a ne neustále naplňovat potřeby dospělých dětí, které si mají toto zajistit sami. Syn již vydělává - partner mu zaplatil ŘP a zaměstnal ho. Opět mu zaplatil i studium VŠ, jezdí 1x týdně. Více než rok se snažím partnera přimět ke stanovení jasných pravidel, ale většinou slyším jen to, že "děti" jsou na to a to zvyklé 20 let.. anebo trvá X měsíců, než se něco stane. Když jsem před rokem řekla, že nehodlám dělat služku dospělým "dětem" a např.nebudu prát klukovi, když se jen válí a pak přinese asi pět praček prádla včetně 15 osušek týdně, byla - otázka upravena poradcem
Tina - 4.část
děti partnerů
Vadí mi tedy, že partner je partnerem svých "dětí" a nikoliv mně. Budu teď konkrétní a popíšu, co mě více než rok ničí.. Po dobu stavby jsem makala celé dny bez ohledu na sebe, chtěla jsem pomoci partnerovi - uklízela celý barák, vařila až pro 7 lidí, od rána do večera jsem se starala naprosto o vše, zatímco "děti" měly pohodičku.. Dcera makala max.na své stavbě, ale občas vyrazila na relax víkend, zatímco partner makal každý den i víkend. Měli jsme na sebe málo času, ale brala jsem to, že je toto priorita a hlavně díky tomu vědomí, že je to na čas, jsem trpělivě snášela vše, co se odehrávalo..bordel obou dětí (syn se válel celé dny v posteli s milenkou, žádné studium, práce ani brigáda), pak se šli oba najíst, fitko a pohoda).. Partner ho živil ještě před měsícem, živil i ji. Prý je to normální živit návštěvu. Tato byla v baráku neustále a chodila všude, brala si jídlo, pohodička v obýváku i o víkendech, kde byli zavření. A my, blbci, co chodili každý večer domu, jsme neměli nárok.. - otázka upravena poradcem
Tina - 3.část
děti partnerů
S exmanželkou partnera se jí to úplně nedařilo, jak potřebovala, ale našla si způsob, jak to vyřešit. Jakmile exmanželka odešla (3roky) po rozvodu z domu, okamžitě navrhla svůj plán.. a splnil se. Věděla jsem, že je rozmazlená a že dělá partner chybu tím, že ji tam takto zafixuje, nicméně jsem na začátku našeho vztahu nemohla do tohoto zasahovat. Čekala jsem ale tak 10% problémů, které nakonec byly a jsou.. nejen s ní.. I partnerův syn má na stavu našeho vztahu svůj díl.. a akceptování jejich chování partnerem vnesl vážný problém i mezi nás. Do té doby to byl pouze problém s dětmi, dnes je to zklamání z toho, že partner si ve svém domě neumí a nechce udělat pořádek, přestože jsou jeho děti dospělé a dávno žijí život podle svého..povinnosti a pomoc okolo domu až nakonec.. Za své chování jsou odměňování financemi i partnerovými službami - kdykoliv pomůže, zajede, vyřídí, dodá.. funguje to ale pouze jednostranně.. nikdy nepřišli sami s nabídkou pomoci.. a pokud ano, tak na oplátku....-
Tina - část 2.
děti partnerů
Dobrý den paní psycholožko, píši Vám ohledně svého vztahu s partnerem a soužití v domě s jeho rodinou. Po 15ti měsících je náš vztah u konce díky nevychovanosti, bezohlednosti a sobectví jeho dospělých dětí (syn 21, dcera 28). Od začátku našeho soužití jsem se snažila partnera upozorňovat na problémy a nutnost jejich rychlého řešení, ale partner upřednostňuje dospělé a rozmazlené potomky přede mnou. Sice tvrdí, že dělá vše pro náš vztah a jsem u něj na prvním místě, ale skutečnost je jiná. Mám také syna (20), nebydlí s námi a vychovávala jsem ho přesně opačně - k úctě, k hodnotám, k upřímnosti, respektu, k tomu, že nic není zadarmo a je třeba pro to, co chceme, něco udělat apod.. Tady to funguje jinak.. Známe se 7 let, pracovali jsme spolu tenkrát a od doby, co spolu žijeme, spolu pracujeme opět v jeho firmě. Dcera si nechala postavit od otce za jeho pár set tisíc korun byt místo jeho garáží, čímž ho připravila o podstatnou část domu. Má ho takto naprosto pod kontrolou a je u "zdroje". - otázka upravena poradcem
Tina - část 1.
děti partnerů
Dobrý den, mám přítele se kterým jsem půl roku. Nyní spolu přes měsíc bydlíme. Nepochybuji o tom, že mě má rád a že se mnou počítá do budoucna. Přítel má dcerku. Než se odstěhoval ke mě, bydlel s ex a dcerkou ve společném bytě. Tedy dceru vídal každý den. Po odstěhování ji vídá cca 2x do týdne, kdy buď trávíme čas společně nebo je s ní sám. Doposud žádný problém. Problém nastává v momentech, kdy je odstartován splín a stýskání (happyend v americkým filmu apod.), které neventiluje, ale já už ho umím identifikovat. Dokážu pochopit, že se nachází na křižovatce, kdy mu "jeden život skončil a druhý začíná". Ale on už mi po druhé řekl v lehce intimní chvíli přezdívkou své dcery a v diskuzi na téma vztah sem se "dozvěděla", že přeci skoro o dceru přišel. Nechci dělat zbytečné dusno, ale příjemné to opravdu není. Co dělat? Promluvit si ? Čekat až se s tím sám vypořádá? Jsme spolu krátce a každá taková situace mě od něj odcizuje. Děkuji předem za radu. ZK - otázka upravena poradcem
ZK
děti partnerů
2/2
Moje otázky zní: Jak bychom měli k malé přistupovat, myslím tím nás všechny tři, aby měla více jasno, co se děje a nemusela se bát, že někomu tím či oním ublíží? Já vím, že je třeba s ní o všem dál mluvit, což se sice děje, ale třeba to takhle nestačí. Napadlo mě i vyjít alespoň do Zoo i s její matkou, aby malá věděla, že být se mnou není zlo a věřte, že bychom to kvůli ní obě překousli než tohle. Nebo je to hloupost? Mám si jít s matkou ohledně malé promluvit, tak bych byla ráda, kdybych měla alespoň nějaké pomocné rady jak postupovat.

Děkuji za odpověď - otázka upravena poradcem
Hedvika
děti partnerů
1/2
Dobrý den,
prosím Vás o radu ve věci vztahu s partnerovou dcerou (6). Když jsme se poznali ráda s námi trávila čas (kino bazén, výlety,..) a měla mě moc ráda. Bohužel, když o mě partner řekl své bývalé (toho času ještě bydlela s malou u něj v jiném pokoji než zrekonstruuje svůj byt, zakázala styk malé se mnou, takže jsem z ničeho nic z jejího života zmizela, ač jsme se snažili občas alespoň na chvíli potkat a měla vždy radost. Malé se dokola opakovalo, jaká situace do budoucna nastane a i příteli pořád říkám ať ji opakuje, že ji má rád a že spolu budou/me podnikat spoustu věcí. Teď nastal čas, kdy po půl roce matka svolila ke styku, ale problém je, že malá nechce. Bohužel se mi zdá, že její matka (přítel má časově náročnou práci) má na ni negativní vliv v tom smyslu, že když se řekne teta, tak se urazí a malá to nejspíš bere tak, že čas se mnou = smutná maminka. Nebo si myslí, že jsem se na ni vykašlala? Není to tak, že nechce když jedu já,ale sama s tátou by klidně jela. - otázka upravena poradcem
Hedvika
děti partnerů
Dobry vecer, mam asi problem aj ja.Zijem vo Francuzsku, nie som vydata, ale mam dieta s priatelom, téra Francuzom.On m'a dve dcery s byvalou priatelkou.Ja mam problem s jeho mladsou dcderou, ma 14.r. Najskor ziarlila a chcela vsetko riadit ,Ked som sem prisla.priatel to dal vsetko na poriadok,ale sme uz 3 r spolu a situacia sa zas kolplikuje, ignoruje ma, niekedy si mnou aj rec prehodi a Ked nieco co mi vadi na nej ,poviem priatelovi a potom len ja som ta zla, se ja mam 31 r a ona je dieta.hadame sa uz skoro kazdy druhy den,ze by bolo lepsie keby si zavriem usta.Aj sa ma par krat dotkol,Lebo ze ho provokujem.tiez mi hovori,ze aj sa s nim rozidem,moje 2 rocne dieta nikdy neuvidim a ze nemam na nu narok,lebo je narodena vo Francuzsku. Dalo by sa ju nejako ziskat,aj by doslo k tomu najhorsiemu? Cize sa rozideme.my keby sme Sami tak sa ani nehadame.Dufam,ze ho este lubim.Dakujem
Jarka
děti partnerů
Dobrý den, prosím poraďte. Mám přítele se kterým žiju 6 let ve společné domácnosti. Já už mám dítě dospělé, ženaté, dvě vnoučata. Přítel je mladší a má 12 letou dceru. Čím je starší, tím víc mi leze na nervy. Její matka je mdlejšího ducha a tak dceru do dnešní doby nenaučila, že se splachuje záchod, myjí se ruce, češou vlasy, zuby, děkuje se, zdraví se, neumí si do dneška zavázat tkaničky, chodí věčně neupravená, prostě základní pravidla. Partner ji samozřejmě miluje a protože bydlí dcera daleko můžeme si jí brát jednou za měsíc. Vždy se toho děsím, protože návštěvu od návštěvy je to horší a horší. Ve škole jí to také nejde, kamarádky nemá. Ve mě se mísí vztek a lítost, že s tím nemůžu nic udělat. Měli jsme jí i jeden školní rok u sebe. Stálo mě to spoustu úsilí, ale bohužel z mého ročního působení nic nezbylo akorát měla jednou slušné vysvědčení. Mám navrhnout aby si jí jednou za měsíc užil sám? Bereme jí i na dovolené, protože to je jediné co o prázdninách má. Stydím se za to, ale zjišťuji, že začínám být na ni silně alergická. Jak mám tedy postupovat dále. Když něco řeknu, tak je oheň na střeše. Děkuji za odpověď.
jana
děti partnerů
pokračování IV
A tak stále častěji uvažuju nad smyslem našeho vztahu, jestli má nebo nemá cenu, často si říkám, že nám dvěma bylo líp, když jsme byly samy. Teď se jen trápím, stresuju se, co bude a hlavně je tam ta velká nejistota. Přítel je moc hodný, pracovitý, ale postrádám to ostatní.....je 2x rozvedený a je dost možné, že právě ze stejného důvodu. Prostě s ním nemám tu jistotu, kterou potřebuji. Prosím o Váš názor, popř.radu. Vážně si nevím rady. Děkuji moc Eva - otázka upravena poradcem
Eva
děti partnerů
pokračování III
S dárky je to také nespravedlivé, jeho dcera dostane víc, má totiž více peněz, já můžu dceři koupit popuze za to, co ušetřím. Je mi to líto, protože je to nespravedlivé a dcera to sama vidí a často mi to vyčte (dceři je 12 let).
Často si kladu otázku, jestli nám nebylo líp, když jsme byly samy dvě. Finančně jsem na tom hůř teď, živím více lidí, mám větší výdaje, více práce doma atd....Myslela jsem, že vztah mi nepřinese jen lásku, ale také oporu a finanční pomoc, když spolu žijeme. A tak se musím zpovídat, kam všechny peníze dávám, přitom nemusím mít špatné svědomí. Časem by jsme chtěli dítě, moc bych chtěla, ale na druhou stranu se bojím, protože mám strach, že jeho první dcera bude mít vždy přednost a hlavně se bojím, že se na něj nebudu moct finančně spolehnout. To vše jsme několikrát řešili, ale pořád je tam z mé strany nejistota, že se vše změní. - otázka upravena poradcem
Eva
děti partnerů
pokračování
Druhý problém, jsou peníze. Já celý můj příjem dává za bydlení, složenky a jídlo (chod domácnosti), on mi dává minimum, ostatní si nechá na své a dcery spoření. Bydlíme v mém bytě, kde vše platím já a každý měsíc se trápím, jak vše zvládnu. Nejhorší je, když jsou nevýdané výdaje a já jsem v tomhle na to sama a musím to nějak vyřešit. - otázka upravena poradcem
Eva
děti partnerů
Dobrý den, moc bych od Vás chtěla poradit ohledně mého vztahu. Jsem rozvedená a mám jednu dceru, před rokem jsem si našla přítele, který má také dceru, ale pouze 1x za 14 dní víkend. S přítelem nám to klape až na dva problémy, které nelze přehlédnout. První co mě trápí je to, že když je u nás jeho dcera, vše jde stranou, jako by jsme tam nebyly a on vidí pouze jeho dceru, která může vše. S mojí dcerou dobrý vztah nemá, ona na něj žárlí, nemá ho ráda a tak se vzájemně ignorují, což je pro mě moc těžké a trápí mě to. Na mé dceři mu vše vadí, prý se ji až moc věnuju, přitom se snažím věnovat se všem i jeho dceři a to spravedlivě, ale on dělá se s vou dcerou to samé, ale tam to nevadí. Ona na mě taky žárlí, všuje je s náma, u všeho musí být, je prostě středem pozornosti. Takže, když je víkend, kdy máme obě holky, je lto pro mě už předem trauma a stres, bojím se, co bude.
Eva
děti partnerů
Dobrý deň,
chcela by som sa vás opýtať na Váš názor.Mám priateľa obaja sme rozvedení.Každy z iného mesta obaja máme 2 deti ktoré si rozumeju aj keď jeho deti žijú s maminou, poznáme sa už 7 rokov.Pred rokom sme začali spolu žiť presťahovala som sa aj s 2 deťmi k nemu na jeho žiadosť.No žiaľ spoločné žitie nezvládol.Mal inú predstavu, odsťahovali sme sa a teraz sa opätovne snaží o náš vzťah.Tvrdí, že teraz vidí všetko inak a túži potom aby sme sa vrátili späť.Milujem ho a aj on mňa len mám obavy či to zvládneme....neviem či nám mám dať ešte šancu.Ďakujem za nestranný názor.:-)
- otázka upravena poradcem
Darina
děti partnerů
Dobry den, s přitelem jsem 5 let. Ma z predchoziho vztahu 2 deti,kluky 6 a. 11. Bohuzel mam problem se prizpusobit jejich traveni vikendu u nas. Jsou hlucni,neposlouchaji,vse se ji musi ríkat x krat. Me absolutne nerespektuji. Pritel stavi deti na 1.mist a to i v situacích kdy ho potrebuji-umrti v rodine,kdyz jsem nemocna a potrebuji klid,vzdy musi byt deti u nas,kdyz je vikend co zde maji byt. Nevim jestli chci byt s clovekem,ktery me vzdy strci na druhou kolej.a co pak az buddme mit dite spolu??
Lucie
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko,
chtěla jsem se zeptat jak se mám zachovat v případě, že můj partner má velmi panovačnou dceru. Je mi 24 let, přítel je o 11 let starší. Jeho dcera má 7 let. Je velmi panovačná a já nestačím koukat, jak přítel skáče jak ona píská. Holčičku mám ráda, ale moc se mi nelíbí její vliv. Bojím se říct názor k její výchově, abych proti sobě nepoštvala přítele. Má na ni velmi silnou citovou vazbu. Malá si je svého vlivu velmi vědoma a střídavě jej využívá u své matky a otce, aby dosáhla svého. Občas začínám propadat depresím. Když se malé něco nelíbí, tak prostě jen rozkáže. Je zvyklá se tátou koupat i spát. Rozkazuje mu a on poslouchá. Baví se s ním o mě předemnou jako bych tam nebyla. ..Sama jsem byla v pozici jeho dcery, když maminku táta opustil, takže s ní soucítím, ale cítím že je potřeba určit jisté hranice. Myslíte, že jsem přecitlivělá ke své osobě a málo tolerantní? Nedokážu nezaujatě posoudit, jak to má být správně. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Agnes
děti partnerů
Promiňte, otázku jsem neposlala celou. Takže vždy se hrozím víkendu, kdy k nám má přijet a na manželovu dovolenou se vyloženě netěším. Je těžké takhle žít. asi by leckdo řekl, že jsem sobec, ale věřte, že se už pět let snažím s tím něco udělat, hledala jsem problém v sobě, ale obávám se, že je to obyčejná nesympatie, vyloženě mi jako člověk nesedí. Říkám si, že lidé netráví dobrovolně čas s někým, kdo jim není sympatický, tak proč musím já? Manželovi už jsem navrhla, ať si sní tráví čas sám, ale on má ten názor, že chce být se všema. Výsledek je, že to pár dní vydržím a pak se stejně pohádáme (kvůli ničemu jinému se nedohadujeme). Jasně, že by bylo nejlehčí ustoupit, vždyť s tím jsem si ho přeci vzala. Ale co když to nejde, zkouším to už opravdu 5let. Jsem v koncích. Je na to nějaká rada?Mockrát Vám předem děkuji.
Hana
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko,
prosím o radu v mé situaci. S manželem jsme spolu 5 let, svoji jsme teprve krátce. Máme spolu dvouletého syna, nyní čekáme druhé. Manžel má s prvního manželství 11letou dceru. Bohužel naše začátky nebyly zrovna růžové, díky dceři mě několikrát opustil a byly neustále nějaké problémy. Pro mě je manželova dcera jakýsi strašák, nikdy mi nepřirostla k srdci a není mi ani trochu sympatická. Dokonce jsem kvůli tomu před časem navštěvovala psychologa, ale bohužel nic nepomohlo. Dceru máme jednou za čtrnáct dní a prázdniny. Díky tomu se na
- otázka upravena poradcem
Hana
děti partnerů
Dobrý den, je mi 23 let. S přítelem jsem přesně rok, je mu 28 let, a z předchozího vztahu má 2 děti (2,5 a 7 let).
Děti jsou ve střídavé péči obou rodičů - bez přesného zadání pravidelných návštěv. To znamená, že si přítel bere svoje děti několikrát týdně, pokaždé jiný den. Velice mě vysiluje nepravidelný režim, nic si nemůžeme společně naplánovat. Pokud ho požádám, aby si děti bral v pravidelné dny, vysvětluje mi, že svoje děti si bude brát kdy chce a kdy má zrovna čas.
Mám ho strašně ráda, kdyby děti neměl, jsem nejšťastnější člověk pod sluncem. Ale obávám se, že ho budu muset kvůli dětem opustit.
Můžete mi poradit, co mám dělat? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Anitram3
děti partnerů
Takze kdyz je tu jeho syn moc me dceri neprospiva moje okrikovani,peskovani a muj otravenej ,unavenej a vystresovanej oblicej.pritel mi vzdy vse odsouhlasi ale dal se chova jakobych jeho synovi krivdila.nevim co mam delat.nevidim jine vychodisko nez rozchod ale ja o pritele a otce nenarozeneho ditete prijit nechci.dekuji
anonymka 23
děti partnerů
Dobry den. Rada bych Vas poprosila o radu.jsem s pritelem 2roky. Mam dceru z predesleho vztahu 4roky. Pritel ma syna take s predchoziho vztahu 5let. Syna ma jednou za 14dni. Ted s pritelem cekame miminko jsem ve 4mesici.pritel miminko chtel. Jen si nemohu zvyknout na jeho syna.je ho vsude plno,je nevychovany,ze zacatku sem na nej byla mila ale po par jeho vzteklych projevu utoceni na me i na mou dceru i na meho pritele sem k nemu ztratila veskere snazeni mit ho rada nebo ho alespon nejak snest. Hadky jsou caste prave diky synovi a ze pritel s tim nic nedela. Kazi nam veskery rad a zvyklosti ktere funguji jak mile prijede. Jsem tehotna mela bych byt v klidu ale ob vikend sem v kreci a silenem stresu. Vadi mi treba i to ze mlaska pri jidle,ze vse musi byt hned,ze se rochni v pokoji me dcery a ze vsech z nas dela sluhy.pres den nehrozi abych si schrupla. Navic dcera ma lehci psychycke potize z rozchodu s jejim otcem.
anonymka 23
děti partnerů
Dobrý den, jsem s přítelem skoro rok. Mě je (21) a jemu (25), momentálně si zařizujeme byt a všechno je v naprostém pořádku až na to, že má ročního syna. S onou slečnou spolu byli 3 měsíce a pak se rozešli a to ve zlém. a v té době kdy se rozešli musela otěhotnět. Po půl roce přišla, že je těhotná, že to zjistila až po půl roce a že už s tím nejde nic dělat. Ona byla mateřský typ, takže si myslím, že si to udělala schválně a prostě o tom nikomu neřekla do té doby, než už s tím nebylo,co dělat. Řekla, že po něm nic nechce, ale po porodu 3/4 roku otravovala, ať se o něj jenom stará. Přítel se od toho naprosto distancoval s chápu to. Ale můj problém je ten, že když jsme se poznali, tak mi řekl že má skoro ročního syna, kterého ovšem nechtěl a já to brala naprosto v pořádku. Ale po půl roce mi to začala strašně vadit, jelikož jsem zjistila jak dítě vypadá a s kým ho má atd. I když vím že je to morálně špatné nechci aby, se s ním vůbec vídal, jelikož ona si za to může sama a vlastně zkazila někomu život.Přítele miluji a nechci se s ním rozejít, ale stále to nemůžu překousnou a musím na to myslet. Nevím, co s tím mám dělat.
Lenka
děti partnerů
Dobrý den,
před dvěma lety se manželovi narodila nemanželská dcera s milenkou. S milenkou se po otěhotnění přestal intimně stýkat, říkal, že miluje mě a chce zůstat se mnou a našimi téměř dospělými dětmi, ale nadále se s ní vídal a telefonoval. Po narození jeho dcery u ní trávil každý večer, úplně se do holčičky zbláznil. V současné době se situace ustálila na dvou návštěvách po práci během pracovního týdne a neděli tráví s dcerou u nás doma. Kromě toho si s její matkou vyměňuje několik sms během dne a každý večer jí volá, co holčička dělala. Jsem přesvědčená, že bývalá milenka ho nezajímá, jde tu čistě o jeho dceru. A já nevím, jak se vyrovnat s tím, že má dítě cizí ženy radši než moje děti. Zájem o naše děti nikdy neměl tak velký, jako o novou dceru, stačilo mu vědomí, že je o ně dobře postaráno. Má je rád, stará se o ně a pomáhá jim, ale nikdy z nich nebyl tak "mimo", jako ze své nemanželské dcery.
Těch problémů za naší situace je tolik, že na to opravdu 1000 znaků nestačí :-) - otázka upravena poradcem
Petra
děti partnerů
paní doktorko, mám 8 let ambulantního přítele se kterým se vídám o víkendech.Byl rozveden svou ženou a nikdy se už nechce vázat.Toleruji to a snažím se mu vycházet ve všem vstříc.Má 27 letou dceru, na kterou je velmi citově vázán a ona na něj.Nechce ani ona mít nikoho na spolužití,neměla ještě ani chlapce, a k tátovi se chová jako k sobě rovnému ve všem.Jejich tulení, na které byli zvyklí když byla dítě (bývalá manželka zřejmě o roli matky moc nestála a zastával jí otec) uplatňuje i nyní, když už je to zralá žena a oba to považují za zcela normální lásku rodičovskou,lásku mezi otcem a dcerou.Mě se z toho zvedá žaludek a můj přítel mě osm let pouze dovede osočovat, že jsem příšerně žárlivá a že mám požadavek-buď já,nebo ona! Nikdy jsem na ní nežarlila jako na ženu (je přece dcera!),ale myslím, že ve 27 letech je zralá žena a tulit se k 60letému otci je proti přírodě. Vypadá to,že se kvůli jeho dceři se mnou rozejde, přesto že ví, že ho mám moc ráda! Nevím si s tím rady,nechci ho ztratit
Jana
děti partnerů
2/Poslední dobou se ale stávalo,že občas dovezla děti od ní domů k příteli.Vždy je vyložila a zase odjela.Před měsícem jsem ovšem přijela k příteli a on mi hned ve dveřích říkal,že je u nich bývalá manželka..že dovezla děti a šla dál.Přišla jsem k nim,ona seděla v pokoji,pila kafe..byla jsem z toho setkání hodně rozpačitá,nečekala jsem to..vím,že se rozešli dost ve zlém,do té doby nebyli v kontaktu a najednou přijedu a ona tam sedí..Přítel mi řekl,že ji přece nevyhodí.To ani nechci,ale stejně mi ta situace dost vadila.Teď před nedávnem se to opakovalo zase dvakrát.Nevím..přijde mi to zvláštní a nevím,jestli jsem divná,že mi to docela vadí..do teď se nestýkali a najednou si tam jeho bývalá manželka jezdí jak se jí zlíbí..Ani se přítele nezaptala, jestli může dál,prostě přijela a šla do pokoje,nechala si udělat kafe a hodinu tam byla.Přítel mi řekl,že je mu to jedno,vyhazovat že ji nebude, nějak ani nechápe,proč by mi to mělo vadit..tak nevím...prosím o váš názor,díky.
- otázka upravena poradcem
Petra
děti partnerů
1/Dobrý den,chtěla jsem vás poprosit o názor.Jsem rozvedená,mám přítele už dva roky, který je také rozvedený a má dvě dospělé děti z předchozího manželství.Já mám dospělou dceru.
Přítel se rozvedl,protože jeho manželka si našla jiného muže,odešla k němu od rodiny,obě děti zůstaly bydlet s mým přítelem,v té době měly 14 a18 let.Přítele to tenkrát hrozně vzalo,dokonce nebyl schopný chodit dost dlouho ani do práce.Manželka na děti takřka nepřispívala,jen nějaké dárky..jinak alimenty neplatila a neplatí,ani když mladší dcera stále studuje i teď..přítel to po ní nechtěl.Nebyli v kontaktu,děti jezdily za ní,ona se předloni znovu vdala a žije asi 20km daleko... - otázka upravena poradcem
Petra
děti partnerů
Dobrý den,chtěla bych se svámi poradit,již 3 rok žiji s přítelem kterému je 34,a mě je 29,já mám dvě děti,syna 10let a dcerku 7 let,přítel nemá jěště žádné děti.
Problém je v tom že by strašně dítě chtěl,ale já toho nerjsem schopna,jelikož si nejsem jistá že má moje děti rád,troufnu si i říci že má raději mou dceru než syna,přitom jsou od stejného otce,myslíte že to může být tím že je mladší,mazlivější a že si tak připadá více jako "opravdový" otec?
Syn je chtyrý a vý že má otce jiného,to vlastně i dcera,ale ta ho už nepoznala,a tot přítel dobře ví.Obě moje děti mu říkají "tati"ani nevím jestly bylo spravné toto dovolit,nýbrž je to už druhý muž kterému říkají "táto" a neni jejich otec biologický.Předešlý vztah nefungoval vůbec.Dokonce jsem i na začátku našeho vzathu ho přistihla že žárlí když jsem se s dětmi mazlila,ale to ted už je jiné.Já zatím žádné dítě s ním nechci,protože si neumím představit to že by byly moje děti už úpně odstrčené,děkuji za radu - otázka upravena poradcem
Lucie
děti partnerů
Milá doktorko,

druhým rokem žiji ve vztahu s rozvedeným mužem, otcem 7 leté holčičky. Partner je o 9 let starší a zdá se mi, že po pár měsících našeho vztahu (kdy opustil původní partnerku) se věnuje pouze své dceři.
Tráví s ní několik hodin denně a téměř každý víkend. Investuje spoustu peněz do jejích koníčků a tak mu již nezbývají finance na aktivity se mnou, či na naši společnou budoucnost.
Mám velké obavy založit rodinu s takovýmto člověkem. Jednak na jeho vztah k dceři žárlím a jednak se obávám, že mi (a naší rodině) po stránce finančního zabezpečení nemůže zajistit to samé co jí.

Prosím poraďte mi jak tuto situaci vyhodnotit a správně se zachovat.

Děkuji Vám
P.M.
- otázka upravena poradcem
P.M.
děti partnerů
Dobrý den.Je mě 29 a našel jsem si o pár let mladší partnerku s 3-letou holčičkou.Když má malou na hlídání otec tak si myslím,že si rozumíme,ale jakmile jsem u partnerky i s malou nevím jak se chovat bojím se jejích reakcí...nikdy jsem s dětmi v kontaktu nebyl.Není mě nepříjemné být v její blízkosti ani nežárlím jen prostě nevím co dělat jak zaujmout a jak si vybudovat vztah k malé a možná celkově k dětem.Je možnost,že se to časem změní?Co se týče vztahů jsem citlivější tip... Nejvíce mě vyděsilo když mě partnerka říkala,že ji kamarádka říkala,že můj vztah k dětem se nezmění když není od začátku.Měla na mysli z mé strany asi nezájem nebo strach.Je to pravda?Děkuji.
Petr
děti partnerů
Dobrý den, můj přítel má z předchozího vztahu dvě děti. Je o deset let starší, já mu na začátku našeho vztahu řekla, že jsem ještě mladá jeho miluji, ale prostě nemám vztah k dětem, ani k jeho ani k cizím, nyní jsem s přítelem přes rok a stále mi "vadí" jeho děti. Jde o to že mě nebaví si s nim hrát společenské hry, prostě mě to nebaví. Dále jeho šestiletá dcera se absolutně neumí zabavit sama, chce abych na ní koukala jak si sama kreslí, nebo si chce hrát semnou s panenkami a když jí pošlu za jejím otcem, tak nechce. Ale oni spolu maj jinak hezký vztah. Někdy má jeho dcera "špatný den" a je na mě drzá zvyšuje na mě hlas a tak podobně, a já nevím jak se mám zachovat protože to není mé dítě ale zase nechci aby se ke mě takto chovala. Když jsem navrhla mému příteli, že když se malá bude takto chovat ať jí něco řekne souhlasil, ale teď když to udělá tak jí nic neřekne a když mu to připomenu tak mi řekne že to jí neslyšel.Poraďte
Viollet
děti partnerů
Dobrý den,
je to teď 5 dnů, co se se mnou přítel rozešel po necelých 2 letech vztahu. Já jsem rozchod nečekala, je pravda, že jsme jako každý pár občas nějaké problémy řešili, ale já měla pocit, že jsme je vždy překonali a posilnilo nás to do budoucna, ale nevěděla jsem, že to v něm pokaždé něco zanechalo, co se kupilo až už to pro něj nebylo únosné. Všechny ty problémy byly jen o jednom - jeho synovi z přechozího vztahu. Chovala jsem se k němu neutrálně a je pravda, že jsem svému partnerovi (i přesto, že této své chyby velmi litoval, trpěl za ni a chtěl ji co nejlépe napravit - dobru výchovou) nedávala takovou podporu, o kterou mě asi prosil, ale to mi bohužel došlo až teď. Řekl mi, že mě pořád miluje, ale že nemůže syna vymazat a nemůže rozdělovat vztah na dobu, kdy jsme jen ve dvou a kdy jsme ve třech. Jeho argumenty pro rozchod byly víc než pochopitelné, všechno jsem mu přiznala, uvědomila si své chyby a s vědomím, že on je pro mě chlap, se kterým bych chtěla vychovat svojí rodinu a zestárnout, chci všechny svoje chyby napravit. Můj přítel mi nevěří, že by se mohlo něco změnit, ale jak se říká, že člověk si uvědomí své chyby a upraví hodnoty až potom, co něco ztratí, se přesně stalo. Mám teď silný vnitřní pocit, že přesně vím, jak bych se měla chovat, aby byl šťastný a abychom byli šťastní oba i přesto, že bych nedělala nic na sílu, přes koleno, najednou to cítím přirozeně. Jediné, za co se na partnera zlobím je, že mi nechce dát druhou šanci. Sice mi píše, ať mu dám čas, ale já mám pocit, že už tomu nevěří. Myslíte, že by v tomto případě bylo dobré, aby mi dal druhou šanci? Podle mě tím nemůže nic ztratit, jen získat a nebo by to skončilo stejně jako teď, nic jiného se asi nemůže stát. Případně nějaká rada, co bych měla dělat já a jak se k tomu mám postavit? - otázka upravena poradcem
Kačka
děti partnerů
Dobrý deň!
Mám priateľku, ktorá ma syna (malý má 5 rokov). Nebývame zatiaľ spolu, nakoľko pracujem mimo trvalého bydliska svojej priateľky. Stávajú sa situácie kedy s malým niečo riešime, niečo mu poviem. Neskôr mi priateľka povie, že s malým rozprávam zlým tónom, že s ním bojujem. Z mojej strany ide skutočne len o to aby som malého chránil...snažil sa ho pripraviť na život...ak niečo urobí zlé povedať mu to...taktiež aj pri tom ak urobí dobré pochváliť ho....vnímam ho ako svojho. Neskôr príde debata s priateľkou, kde mi vyčíta, že môj tón je zlý. Neviem ako ďalej. - otázka upravena poradcem
Ján
děti partnerů
Dobrý den,před dvěma lety jsem se seznámila se svým nynějším přítelem,oba 45 let,já s vyřešenou minulost,í žiji již sama,dcery již dospělé,on ženatý děti 16 a 19 let,žijí spolu,napřed jsme byli jen kamarádi,nebyl v manželství šťastný již delší dobu, po čase se z nás stali milenci.Nikdy jsem ho do rozvodu nenutila,pouze jsem si stanovila,že pokud svoje soukromí nevyřeší do konce roku,kdy to budou víc jak dva roky, ze vztahu odejdu.Rozhodl se pro mně,snad po takové době ví, co dělá,začal si u bratra na domku spravovat bydlení s tím, že v lednu podá žádost o rozvod a budeme bydlet spolu.Čím dál víc ale u něj pozoruji neklid a strach z toho,co bude.Příčinou je hlavně jeho 17 letý syn.Odchod mu vyčítá,mámu staví do role chudáka,přitpom jí přítel nechá celý dům,když je u mě, neustále mu volá,kdy už přijede domů,sama ho pak domů posílám,když ho někam chceme vzít,trvá na tom,že pojede s námi i mamka,přitom spolu vycházíme moc hezky, doučuji ho účetnictví,na dovolené byl pořád se mnou,věnovala jsem se mu víc než táta,sama jsem měla nevlastní matku,a vím,jaké to je,když se dělají rozdíly mezi vlastními a nevlastními dětmi.Ale přítele chování syna trápí,cítím jeho výčitky svědomí,zůstat doma ale přesto nechce,bydlet budeme ve stejné vesnici,syn to bude mít kousek,otce rozdhodně neztratí,ten ho má moc rád.Jsem to já,kdo před požadavky syna ustoupíuje,naštěstí přítel mu ne vždy vyhoví v jeho požadavcích.Ale cítím,že ho to trápí. A já mám strach z budoucnosti,myslíte,že se to srovná a syn z toho vyroste?Starší dcera je skvělá,moc si rozumíme a tyto nátlaky nedělá.Ivča
Ivča
děti partnerů
Mila pani doktorka.chcem vas poprosit o radu zijem s partnerom uz styri roky mame spolu maleho chlapceka,on vsak ma este malu dceru z prveho vztahu.zo zaciatku to bolo tazke si na nu zvyknut a teda aj to ze som sa musela stretavat s jeho byvalou,potom co som vedela ako ju miloval,no nejako som si zvykla.Zacalo to byt horsie ked sa nam narodil syn,je normalne ze ho lubim nadovsetko na svete a ju skor odmietam aj ked nieje zla a ma ma rada,no hneva ma dost ked jeho rodina vzdy povie,ked ja chcem kupit nieco malemu tak oni hned a nekupime aj malej ale o nasom malom ani rec vsetko len jej este aj na narodeniny dostane viac ako nas a to ma hneva ale ked to poviem partnerovi aby si to nejako vyriesil tak neurobi a nic a to ma hneva a potom som alergicka na to ked ma prist.ked pride ona aj s mamou tak sa kruti vsetko len okolo nich.neviem ako to riesit.prosim poradte mi dakujem
lenka
děti partnerů
Dobrý den, je mi 28, přítel (30) má 2 letou holčičku. Mám ji ráda, i když mě mrzí, že ji neumím mít ráda jako vlastní. Problémy nemáme, on se mi zatím snaží vše vynahradit a s exmanželkou má dobré vztahy. malá je hodná. možná až příliš úžasná. Moje problémy jsou dva:

1) Bojím se toho, že když spolu budeme mít dítě, že přítel ho bude mít míň rád, nebo se bude snažit malé vynahradit to, že ona nemá úplnou rodinu a ted ještě sourozence- na úkor mě a našeho dítěte. A že bude zlobivější a bude ho mít míň rád.

2) Moji rodiče jsou z tohoto mého vztahu nešťastní. potřebuju si s nimi o tom promluvit, nechci, aby mého přítele museli"snášet". je to pro mě velmi důležité, aby mi ho "schválili" aby jim byl sympatický, moc na jejich názor dám, absolutně jim věřím a chci aby nebyli kvůli mě nešťastní. Nic neřekli,snaží se ale mamku často vidím potají zadržovat pláč, když se o příteli zmíním,o holčičce nemluvě. Potřebovala bych si s nimi o tom promluvit, ale nevím jak začít. - otázka upravena poradcem
Eliza
děti partnerů
Prosím o objektivní pohled na danou situaci a event. radu, jak věc řešit.
Žiju v bytě 3+1 společně se svým synem (9let) a přítelem, který má z předchozího vztahu dvě děti (chlapečka 3roky a holčičku 6let). Původně jsme byli domluvení, že děti přítele k nám budou jezdit á 2týdny od pátku do neděle + á 2týdny ze čtvrtka na pátek. Žijeme společně 3měsíce a zatím nemám pocit, že by to takto fungovalo. Přítel si bere děti podstatně častěji, má pocit, že matka se o ně špatně stará a že u nás se mají lépe (nemohu posoudit). Vadí mi, že v návštěvách dětí není pravidelnost, ale hlavně mi vadí chování dětí. Klučina je malý, je ho všude plno, běhá, křičí, neustále doráží na našeho yorkšíra, už se i stalo, že si přišel stěžovat soused (který bydlí NAD náma)... Holčička je (z mého pohledu) rozmazlená. Chce vše, co vidí (do slova a do písmene - když jsme ve městě tak hračky, když jsme doma, tak třeba synovi věci, včetně oblečení, no zkrátka vše...), dělá si víceméně co chce... Tatínek to své princezně v rámci možností rád splní. Večer jde spát až když uzná za vhodné, obvykle ne dříve než ve 22hod... Syn se k ní chová hezky, ale ona k němu ne. Neustále se snaží mít navrch a syn se neumí bránit.... Já ji napomenout nemohu (nejsem její matka a tak ji nemohu a ani nechci vychovávat), tatínek naopak nechce.... Když u nás přítelovi děti nejsou, je vše v pořádku, pokud u nás však děti přítele jsou, přítel neměří všem dětem stejně, své děti viditelně upřednostňuje a já nevím, co dělat... :-(
Nechci o přítele přijít, ale takto je to pro mně dlouhodobě neúnosné...
Když o tom řeknu příteli, částečně uzná, že mám pravdu a hned mi vyčte, že i můj syn je rozmazlený (kdybych mu ovšem nic neřekla, sám se nezmíní...). Neříkám že není, ale myslím, že jeho dětem nesahá ani po kotníky...
Jsem z toho všeho smutná a mají-li přijet děti přítele, pomalu, ale jistě se na ně přestávám těšit...... - otázka upravena poradcem
Anonym
děti partnerů
Dobry den pani doktorko. Je mi 28 a memu priteli 34. Pred par tydny mi muj pritel rekl, ze nedavno zjistil, ze jeho neter je jeho dcera ( byl nekolik let v zahranici a jeho exmanzelka se vzdala ditete a jeho bratr si ho vzal do pece a zatajili mu to ). Ted se to dozvedel, te holcice je 10 let. Uz jako jeho neter se mi nelibila a ted se kvuli ni jen hadame, jelikoz on citi potrebu udelat cokoliv pro tu malou. Ja se citim hrozne, tu malou opravdu nemuzu snest. Celou tu dobu kdyz ho vidim jak o ni mluvi a planuje tak me to nici. Muj pritel si mysli ze nejsem normalni. Muze mi prosim vas poradit. Predem dekuji.
Lucie
děti partnerů
Dobrý den,
poraďte, jsem nešťastná ze svých vlastních pocitů a nemůžu s tím nic dělat i když se o to hodně a dlouho snažím. Nemám ráda, dokonce se štítím dvou dcer ( 10 a 13 let ) svého přítele. Žárlím, protože jim přede mnou vždy dává přednost a celkově mám pocit, že jsem se pasovala, byť svou vinou na úroveň opatrovatelky a služebné dvou malých upírů. Na začátku našeho vztahu to bylo fajn, holky měly radost že mají novou "kamarádku" a já byla ráda že to klape. Problém je v tom, že díky partnerovým střídavým směnám se doma vídáme už jen pouze za přítomnosti dětí, které má s bývalou na střídačku a na jakékoliv soukromí prostě nezbývá kdy. Navíc mi vadí, že ačkoliv nám chybí finance, tak na jejich aktivity se vždycky najdou a vše se jim přizpůsobuje. Dokonce s námi jezdí i na dovolenou. Přítel chce se mnou dítě, ale já si to nedovedu představit. Nejraději bych ty dvě úplně vymazala ze světa, ale to nejde...existuje kurz jak se naučit mít někoho rád? Já bych moc chtěla, ale nejde mi to - otázka upravena poradcem
alice
děti partnerů
jen dodám, že jsem ve stejném věku jako přítelova dcera. Do partnerova domu jsem se nastěhovala po odchodu jeho ex manželky. Rozvedli se kvůli jejím nevěrám. Péče o domácnost přešla plynule z exmanželky na mě. Kdyby tam tam pánové žili nějakou dobu bez ženské ruky a dcera jim tam suplovala hospodyni, pochopila bych, že je navyklá hrát si na paní domu, ale nebylo tomu tak.
jolana 3.část
děti partnerů
. Připadám si potom jako páté kolo u vozu a že jsem tu jen na servis a úklid a nemám rozhodovací právo. Jako každá žena bych si přála mít vlastní domácnost, kterou bych podle svého vedla a taky ji podle svého měla zařízenou. Kdyby dcera s námi bydlela v domácnosti, pochopila bych, její chování, byl by to její domov, ale takhle ne. Jezdí jen na víkendy, které povětšinou tráví odpočinkem a užíváním si volna. Prosím poraďtě, mám si dupnout a ukázat jí mantinely? Ráda bych si zachovala dobré vztahy jak s dcerou, tak s partnerem. Děkuji za odpověď
jolana 2. část
děti partnerů
Dobrý den, paní doktorko. S přítelem jsme tři roky, máme spolu roční dítě. Přítel má dvě děti z prvního manželství, syna 23 a dceru 28. Syn žije s námi ve společné domácnosti a dcera vylétla z hnízda už v osmnácti, ale jezdí domů na víkendy, svou rodinu nemá. s oběma dětmi mám od začátku dobrý vztah, mám je oba ráda a ony doufám mě. Mám ale problém s chováním dcery. I když s námi nebydlí, snaží se rozhodovat o chodu domácnosti. Vím, že se to může jevit jako malichernost, ale vadí mi to. Dcera je povahou generál a tak bez skrupulí rozhoduje například o tom, jaký se koupí nábytek, co se bude vařit, jaký bude mít rodina program. Partner ji v tomto vměšování podporuje i když jsem se mu jemně snažila naznačit, že mi to není příjemné. Příklad : kupovali jsme stůl do jídelny, partner se dcery zeptal, jaký by se jí líbil a ona řekla, že chce takový a makový. Má s námi trávit Štědrý večer a už plánuje jak bude vypadat stromek, jaké se koupí ozdoby atd.
jolana 1. část
děti partnerů
Dobrý den,

jsem s pritelem necele dva roky a ma dvolete dite. Bohuzel jeho dite jsem videla tak dvakrat za celou dobu a jeste potaji.Jeho ex pritelkyne neustale jezdi k jeho rodicum a vidaji se skoro kazdy den kvuli diteti. Ja u nej bydlim ale bohuzel obcas spi u jeho rodicu kvuli malymu a spi tam i jeho ex , prej si ho chce uzit a sam ho prej nemmuze byt. PRvni m i namlouval az odkoji az bude tesi bude ho obcas mit. Ja se o nej zajimala ale pak jsem to vzdalajelikoz to bylo marny. Dovolila jsem to ze jeli spolu na dovolenou i jeho matkou a ja byla doma . Neustale mi ttvrdi jak me miluje a ze jsem sobecka hyena ze tohle nerespektuji. Nevim co mam delat ja jsem doma a on spi s malym i sni u rodicu a kdyz mu reknu ze mi to neni prijemny tak mi se nastve a je hadka. Mam tohle tolerovat do nejakyho roku a nebo to bude furt stejny. Me je 27 a jemu 30. Taky chci budovat vlastni rodinu ale v tehle podminkach to nejde. Děkuji Předem za odpoved - otázka upravena poradcem
sabina
děti partnerů
dobrý den,náhodně jsem otevřela vaši poradnu oheldně děti partnera,mám podobný problém,partner,který po rozvodu žije se synem ve své péči,15letým,zároveň bydlí s bývalou manželkou a jeho dcerou ve stejném býtovém domě,dcera je chytrá,milá, společenská,slušná,všemi obdivovaná,jen já si na ni ne a ne zvyknout,ona tak líbezně na tatínka,cítím v tom neupřímnost asi žárlím,nevím a tím,že se všichni vespolek vídají častěji než my dva spolu,je situace pro mě mnohdy neúnosná,přítel nedělá nic,čím by mě ranil,ale přesto,nevím jak můj problém překonat,samozřejmě vytýkat nic přítelovi nemůžu,protože dcera nikdy neublížila,moc se s ní ale nebavím,nemusí o mě její maminka vědět všechno,jsem docela nešťastná,děkuji.
kubíčková božena
děti partnerů
Dobrý den, jsem rozvedený a v péči mám 2 dospívající děti z prvního manželství. Se svojí stávající přítelkyní jsem 4 roky a máme spolu dvouletého syna. Po jeho narození se přítelkyně absolutně koncentrovala na něj, přehlíží a nestará se o starší děti, nekomunikuje s nimi a neustále vyhledává sebemenší záminky k jejich kritice. Lidově řečeno je nesnáší a snaží se je dostat z domu. Zároveň se o našeho malého syna stará tak intenzivně, že nezvládá jakoukoliv další péči o domácnost. Kromě toho, že chodím do práce, jsem tedy převzal vaření, zajišťuji úklid, praní a žehlení, nákupy, prostě vše, co souvisí s chodem domácnosti. S tím jsem se již smířil, ale nedokážu zvládat její bezdůvodné útoky a osočování mých starších dětí. V ukončení vztahu mi brání jen náš malý syn - miluju ho stejně jako starší děti a bojím se, že rozchodem ztratím možnost každodenního kontaktu s ním. Co radíte?
Jirka
děti partnerů
Dobrý deň p. doktorka,
potrebujem sa poradit, nakolko som s nervami v koncoch. Zijem s partnerom, ktrory ma z predchadzajuceho manzelstva 10-rocnu dceru, my mame momentalne spolocne 5-mesacne dievcatko. Odkedy sa mala narodila nemozem jeho dceru vystat, da sa povedat, ze najradsej by som ju videla mrtvu. Ubera mi zo spolocne stravenych nas troch ako rodiny - ja, ona a nasa dcera. Partner ma svoju dceru 2 vikendy v mesiaci, a ja mam pocit, ze sa vtedy vsetko toci okolo nej. Ona si je vedoma toho, ze je s otcom, a chce aby vsetku svoju pozornost venoval len jej. Aj program sa stale vymysla len taky, aby sa ona nenudila. Som na tom az tak zle, ze uz tri dni predtym ako ma prist na vikend, som zuriva a prepadaju ma stavy sebalutosti a placu. Co mam robit tu jeho dceru nemozem ani vystat. A partner sa k tomu stavia tak, ze bud prijmem jeho dceru, alebo odide odo mna a nasej spolocnej dcery. - otázka upravena poradcem
Skaika
děti partnerů
Dobry den,
S manzelem vychovavame i jeho syny z prvniho manzelstvi(7 let),ktery zije u nas a k jeho vlastni mame jde 1x za 14 dni na vikend.
Klukam rada,snazim se,aby se,u nas citil dobre,ale v posledni dobe mileze neuveritelne na nervy.vzdy byl zive a neposedne dite,ktere u niceho dlouho nevydrzi a vyzaduje neustalou pozornost.
Pred tremi mesici se nam narodila dcerka.svou sestricku miluje,ale presto na ni moc zarli.nez jsme se s manzelem poznali,byl zvykly,ze mel tatinka jen pro sebe a ted ja a jestte sestricka.manzel ac hodne pracuje ( 3dny v tydnu pravidelne na sluz.ceste) se mu neustale venuje.problem je,ze se mu venuje tolik,ze na malou dcerku mu nezbyva cas (o sobe uz ani nemluvim) a dcerka ho ve svych teprve trech mesicich zacala uplne odmitat.kdyz mu ji dam,zacne hned strasne plakat.
Pripadam si jak mala zarliva holka,sveho muze skoro nevidim,na dcerku jsem sama a ac nechci,vinnu davam klukovi a nevim co s tim.sveho muze moc miluji,to ze sam vychovava syna mi moc imponovalo,kdyz jsme se poznali,ale ted se teyim kdyz kluk 1x za 14 dni na vikend odjede.
Manzelovi jsem o svych pocitech rikala,ale on si mysli ze prehanim a ze mala ma jen sve,mama obdobi,ale bezny den u nas vypada tak,ze rano manzel se synem po snidani si ctou nebo hraji,kdyz prijde manzel vecer domu,tak po veceri,cca od 18:30 do 21 maji zase cas pro sebe kdy nechteji byt ruseni a pak uz mala spinka a manzel je tak unaveny,ze hned usina a ja si muzu popovidat akorat tak se zdi.
co s tim? Opravdi prehanim a je to normalni situace i v jinych rodinach?
Dekuji

- otázka upravena poradcem
Klara
děti partnerů
Vážená paní doktorko, zajímal by mě Váš názor na moji situaci. Je mi 28 a jsem s partnerem (37) 2 roky. Přítel má 10letou dceru z předchozího vztahu. Vycházíme spolu dobře, ale jakmile přijde řeč na společné miminko, začne jeho dcera vyvádět (křičet), že žádný mimino nechce, jestli ho chci já, tak ať si ho pořídím s někým jiným, protože je to její táta a o žádný blbý mimino nestojí. Již několikrát jsme se jí snažili v klidu vysvětli, že se nemusí ničeho bát, protože u nás doma je všechno jinak než už ní doma (má nyní roční sestru). Přítel to omlouvá tím, že je ještě dítě a nerozumí tomu a měla bych si s ní o tom promluvit. Snažila jsem se mu vysvětlit, že promluvit by si s ní měl především on a uvědomit si, že já mám také city a to, co on říká, mě také bolí. Není tak malá, aby jí všechno toleroval. Pak to vypadá, že dítě chci jen já (žadné nemám) a partnera do toho vlastně nutím. Odmítám se s ní o tom bavit, dokud bude takhle zlá. Zastávám určité hranice a tohle je už za..Děkuji Vám.
Kateřina
děti partnerů
Dobrý den, s manželem jsem spolu 4 roky a já stále nejsem schopna přijmout dceru z předešlého manželství. Manžel mi dal nyní nůž na krk že bud to půjde nebo se rozejdeme a to mě ještě víc zamrazilo. Začátek našeho vztahu nebyl kvůli jeho bývalé manželce lehký, nyní se oba chovají normálně, ale já to stále nedokážu zlomit. Prosím poraďte co mám udělat? Děkuji
Lenka