Dobrý den paní doktorko, žiji s přítelem 10 let, z prvního manželství mám 2syny, přítel dceru a spolu máme 2 letého chlapečka. Problém je s 16,5 letou dcerou přítele. Lže, vymýší si a, bohužel, i krade. Já jsem na rodičovské, moc peněz nemám a přesto mi vzala 2.000, které jsem měla na boty pro kluky. Příteli zmizely poukázky na zboží v hodnotě 5.000,- Kč, které dostal od mých rodičů k narozeninám. Lhala, že ona to nebyla, že to museli být mí kluci, ale pak přišla v novém oblečení a i když nepřiznala, že je vzala, tak po dlouhém monologu svého otce (mého přítele), řekla, že to vrátí. Uplynul půl rok, dluh nevrátila a 2 měsíce se vůbec neozvala. Teď k nám přišla, je u nás 3 týdny, s nikým nemluví, jen se svým otcem, já, mí kluci, ani její malý bráška, jako by neexistoval a co je nejhorší, snaží se nás s přítelem dostat od sebe. Když přijde z práce, doslova na něm visí, my nemáme ani chvíli pro sebe, když jsme spolu, tak si sedá mezi nás a co je nejhorší, pořád mne pomlouvá, jak se k ní strašně chovám. Několikrát jsem si s ní sedla a chtěla všechno v klidu probrat, ale ona se tomu vyhýbá, nebo sedí a mlčí, pak se zvedne a odejde. Přítel mi řekl, že je to naše věc, že chce mít klid, ať si to vyřešíme samy, ale jak??Pomalu se přiklání na její stranu, i když sám řekl, že ona se nechce dělit o pozornost, že vždycky, když se pozornost obrátila na někoho jiného, tak byla schopna jet i do nemocnice s bolestí břicha, apod.. Začínám být bezradná a nevím, jak dál. Připadá mi, že tento "boj" nemohu vyhrát, že se rodič vždy přikloní na stranu dítěte, ať to provede a řekne cokoliv.
Děkuji za odpověď Petra M. - otázka upravena poradcem
Petra M.
