Paní doktorko, jsem vdaná skoro 15 let, máme tři děti. V rodině se podřizujeme hodně manželovi - podniká a na MD byl tím, kdo přinášel peníze, takže si to tak nějak vynutil a zůstalo to, protože to podporují i jeho rodiče, zejména jeho matka. Já si našla práci, v které se realizuji, jsem spokojená, zkrátka uméme v tom s dětmi žít. Zas na druhou stranu nám to přináší i jiné možnosti - děti se věnují s tátou společnému koníčku, i když on si tam zase vynucuje právo priority, protože ty věci mu patří, což špatně snáší zejména nestarší dcera - občas se chytnou a doma je dusno. Ale mě začíná čím dál víc trápit jiná věc. S dorůstajícími dětmi se objevují situace, kdy on se musí anebo by měl přizpůsobit - třeba jen částečně. A to je zle. Když s ním mluvím o potřebách, tak někdy vyhoví, někdy ne, ale ty důvody přijme jen na oko (alespoň se mi to tak zdá) a pak to použije proti mně či dětem. Zejména pokud je to nějaký zájem anebo nějaká "slabost". Takže se dostávám do situace, kdy mu některé věci se bojím říct, protože mám vpodstatě jistotu, že s tím dřív či později půjde proti dětem či mně anebo nic neřekne, ale začne potajmu řešit věci ve svůj prospěch. Třeba jsem mu řekla, že nemám peníze na to, abych mohla dětem koupit bezpečnostní vestu na lyžování, on řekl, že taky ne, jenže posléze jsem zjistila (potajmu, ale náhodou), že on na účtě peníze má - statisíce). Když jsem to naťukla, zalhal, a peníze z účtu zmizely (zase vím jen náhodou, nešpehuju). Dřív to tak nebylo, dělala jsem mu účetnictví a je fakt, že jsem vpodstatě 100% pracovala jen pro něj, peníze navíc mi však nikdy nedal. Teď když vydělávám, tak můžu koupit věci do rodiny, dětem, sobě, protože od něj nedostávám a vím od známých, že to ho štve (přidělování peněz na domácnost byla a je taky oříšek). Vím, že základem všeho je komuniace, co ale v příadě, že člověk má strach tomu druhému říct pravdu, protože se obává pozdějšího zneužití? Děkuji moc. - otázka upravena poradcem
Mirka
