Ona

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Na otázky odpovídá

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

| všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

iDNES.cz je pouze zprostředkovatel, neovlivňuje obsah odpovědí a není jejich autorem. Poradny neslouží jako náhrada lékařské péče. V případě potíží navštivte lékaře.

první láska
Dobrý den paní doktorko. Před několika lety jsem se rozešla ze svou první láskou, protože jsem se tehdy rozhodla jít studovat do dalekého města na druhou stranu republiky. Byli jsme spolu přes 3 roky. Rozhodovala jsem se, zda kvuli němu zustat v okolí meho tehdejšího bydliště, ale bylo tam hodně věcí, které mi na něm vadilo a už jsem nevěřila, že by se kvuli mně změnil. Nerozešli jsme se v dobrém. Během studií jsem poznala svého součastného partnera, se kterým jsem do dnes. Se součastným partenerem nám to spolu klape, jsme spolu už 7 let a plánujeme rodinu. Problém je, že poslední dobou nemužu přestat myslet na svou první lásku. Vzpomínám na všechny krásné chvíle, které jsme spolu zažili a je mi z toho smutno. Hrozně moc mi chybí. Uvědomila jsem si, že ho stále miluji a chtěla bych být s ním. Mám pocit, že rozchod s ním byla největší chyba mého života, nevím, jak se s tím mám vyrovnat. Nejsme spolu v žádném kontaktu. Poradte, jak mám na něj zapomenout?
Karolína
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
první láska
Dobré dopoledne,

před 4 měcíci jsem se po 7 letech rozešla s přítelem. Každý byl v jiné fázi, on mě chtěl požádat o ruku a já si nedokázala představit strávit zbytek života jen s ním. Nejspíše to bylo tím, že jsme spolu byli od mých 15 let. Během vztahu jsem mu nebyla zcela věrná, vždy bylo období kdy jsem začala být nešťastná a to co mi chybělo se snažila najít jinde. Pokaždé mě to však přešlo a vrátila se k němu.
Stále jsem měla pocit, že mě čeká někdo lepší. S nástupem do nové práce jsem poznala muže, který se zdál naprostým opakem a dal mi impuls se s přítelem rozejít. Zamilovala jsem se a po chvíli jsme spolu začali chodit, vše se zdálo téměř dokonalé. Momentálně po necelých 3 měsících mě začíná ročilovat. Můj bývalý přítel mi začal chybět po měsící a s tím opadla i zamilovanost k novému příteli. Zjistila jsem, že je to on, kterého chci mít ve svém životě. Před 10 dny si našel někoho jiného, ze které je prý paf. Zajímal by mě Váš názor, zda mám šanci ho získat zpět?
Šárka
první láska
Problém u mě je, že nikdy jsem neměla vážný vztah při kterém by lidi vzájemně trávili čas, ale jeden se díval na televizi a druhý si třeba četl.

Začíná to pro mě být značně nové, ale nabírat i na vážnosti vztahu. Bohužel jelikož mi opakovaně řekl, že neví jak moc to mezi námi bude vážné, že to teď nechce posunout, je pro mě hrozně těžké se uvolnit a užívat si jinak velmi krásného vztahu.

Měla jsem jen milenecké vztahy, které nebyli vážné. Kdykoliv rekne, že to nechce mít vážné vidím před očima to, že mě chce jenom do postele, přestože mi uvaří krásnou večeři.

Děkuji moc za váš názor a radu.
Marie
Marie
první láska
Jak se říká dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. On navíc těžce nese, že mě jeho rodina a přátelé nemají moc rádi. Ne vždy jsem se chovala adekvátně a po rozchodu o mě nemluvil hezky. Já tohle neřeším.

Pořád jsme oba v mnohem rozdílní, ale myslím si že oba děláme maximum ke štěstí nás obou. Bohužel mám strach, že se snažím zbytečně.

Myslíte že takto moc ohrany vztah má budoucnost? Ani jeden již necítí tu zamilovanost jako na začátku. Před pár dny mi potvrdil, že naše scházení je chozeni, ale není to vážné aby mě vzal ke svojí rodině.

Také bojují se strachem, že ke mě není upřímný. Lhal mi když se scházel s dotyčnou dívkou a to opakovaně. Strach je i když se jiz měsíce chová úplně jinak - je pozorný, milý.

Vídáme se několikrát týdně, takže už si nemáme tolik toho co říct. On si pustí v pohodě televizi, nebo mi řekne, že stráví čas s přáteli a tohle já neumím přijmout. Bojím se že když se neuvidíme, tak si rozmyslí že se mnou být nechce.
Marie
první láska
Dobrý den paní doktorko. Jdu si pro radu, jelikož jsem dost nejistá v nynějším vztahu.

Když mi bylo 18 poznala jsem svého prvního partnera a zažila první lásku. Bohužel oba jsme k tomu přistupovali značně jinak. On je spíše pohodar z úplně rodiny, který se mnou plánoval budoucnost, já jsem vyrůstala bez otce a jsem silné citové nevyrovnaná. Oba jsme se po několika pokusech obnovit vztah po 4 letech rozešli.

On si našel přítelkyni s kterou bydlel, já zůstala sama a měla vztah založený jen na občasném sexu.
Po nekolika letech mě byvaly kontaktoval - jeho přítelkyně ho podvedla. Opět jsme obnovili náš vztah, ale pár měsíců na to se začal scházet s jinou, s kterou to také nevyšlo.

Když byla korona dost nás to spojilo. Ani jeden nemohl nikam moc chodit, do toho jsem měla jiste problémy a byl mi velkou oporou. Opět jsme začali jezdit na výlety, scházet se... V mých očích spolu chodime, on postupuje pomalu. Oba máme strach, že nás přátelé a rodina odsoudí, že jsme se k sobě vrátili.
Marie
první láska
Pokračování 2: On jezdí hodně na pracovní cesty, já musím vždy doma něco říci, čili já mám v tomto směru mnohem horší pozici. Je pro něj velmi těžké dávat své city ke mně najevo. Sám od sebe mi nic moc neřekne, je zdrženlivý. Když se zeptám, tak jakoby mi chtěl něco říct, odpovědět... Na chvíli zvážní, ale na poslední chvíli si to rozmyslí a celou situaci obrátí v kladný žert.. Čili já sice dostanu kladnou odpověď kterou jsem slyšet chtěla, ale řečenou jakoby nadneseně, v legraci, ve zlehčeném módu.. Jediné "miluji tě" řekl úplně normálně, vážným tónem v hlase, což mě naprosto odrovnalo. Nečekala jsem to.S nikým jiným se intimně neschází, já také ne. Zajímalo by mě, jak se tomuto vztahu říká. Jedná se o klasickou mileneckou nevěru nebo je to již nějaký druh paralelního vztahu (ani jsem nevěděla že něco takového existuje) ... A dále by mě zajímalo z vašeho pohledu co si myslíte o jeho vztahu ke mně. Tím, že nedává moc své city najevo, se v něm ani po více jak roce nemohu pořádně vyznat. - otázka upravena poradcem
Rozi
první láska
Vážená paní Douchová, prosím o odpověď. Jsem vdaná, mám čtyřletou holčičku. Manžela mám svým způsobem ráda, avšak nikdy jsem ho nemilovala. Prostě to tak nějak vznikalo, ale nikdy to nebyl ten muž, ze kterého bych si sedla na zadek a myslela na něj ve dne v noci. Více jak rok se scházím s mužem, kterého znám cca 16 let, byla to má první láska. Miluji ho po celou tu dobu, nikdy jsem na něj nezapomněla. On je ženatý, má tři děti. Během let co jsme se neviděli, jsme si občas napsali, zavolali. Nebo.. spíše se ozýval on. On se chtěl sejít, já se bála a vždyť to odmítla, až do loňského léta kdy vše začalo. Na setkání jsem kývla. Je nám spolu moc dobře, třeba jen ležet vedle sebe v objetí a dívat se na film jsou pro nás kouzelné chvíle. Samozřejmě žijeme intimně, kde nám to oboustranně velmi klape. Povídáme si, smějeme se, chodíme na procházky.. vzhledem k časové náročnosti, k tomu, že jsme oba zadaní a vzhledem k faktu aby se vše i nadále utajilo, se vídáme jednou za tři týdny až měsíc.
Rozi
první láska
Pokračování 4) ... Bylo mi v té době 19 let, vše jsem měla před sebou (jak po intimní stránce, vysokou školu atd..) a podle jeho slov to bylo prostě znát... Na otázku, jestli by se mnou tenkrát dál chodil, kdybych se chovala jako teď, dospěleji, řekl že určitě ano. Ani nevíte, jak toho dnes lituji, protože kdybychom už tenkrát v nějaké dohledné době založili rodinu, dnes jsem s ním mohla mít krásný život. Ano, nikde není psáno že by nám to vyšlo, ale jelikož máme podobný pohled na život, vždy jsme meli, rozumíme si v komunikaci, po intimní stránce, tak skutečně věřím, že bychom si s dětmi žili moc pěkně. Místo toho mé místo zaujala jiná, která měla jen to štěstí, že byla tenkrát o pár let starší než já, neboť důvod našeho rozchodu byl můj nízký věk... Třeba spolu nebudeme teď, ani za rok ani za 5 let, ale může se stát naprosto cokoli a ... zázraky se přeci dějí, ne? Alespoň občas... Dekuji
Tereza
první láska
Pokračování, část 3) .. myslím, že tím, že není přes týden tolik doma, si se ženou "nelezou na nervy" a i 4 děti jsou mu "vzácné". Když mluví o dětech, je vidět, že je skutečně zbožňuje a jsou mu vším. Možná ještě dodat, že je to muž velmi dobře finančně zajištěný, pohledný, charismatický, kterého miluji víc než 15 let a zřejmě se na tom nikdy nic nezmění. Je vůbec, prosím, nějaká alespoň malá šance, že budeme moci být někdy oficiálně spolu? Třeba až ty opravdu malé děti trochu povyrostou, nebo nevím co by se muselo stát... Bojím se ho zeptat, nebo spíše se bojím odpovědi... Nebo se s ním mám dál takto scházet, dny před schůzkou a jeho přítomnost si užívat a poté se opět několik dnů dávat dohromady? A čekat, že se něco stane, čekat na zázrak..? Bojím se, že tím, jak moc pro mě tento člověk znamená, nejsem schopná ze své vlastní vůle vztah ukončit a ze svého života ho opět nadobro vymazat... Strašně dnes lituji, že jsem se tenkrát, když jsme se poznali, nechovala dospěleji
- otázka upravena poradcem
Tereza
první láska
Pokračování, část 2) ... Říká, že mě miluje a neví co s tím. Možná to bude znít velmi sobecky, ale nikdy v životě jsem nebyla tak šťastná a nikdy v životě mi nebylo pocitově tak dobře, jako když jsem s ním. Stejně jako před 15 lety. Ani když se mi narodila holčička mi nebylo tak dobře, což už vůbec nechápu, protože sve dite samozřejmě miluji. Problém je v tom, že když se sejdeme (rozumíme si v komunikaci i po intimní stránce, smějeme se spolu) a on pak zase odjede, je to jako kdyby se mi zhroutil celý svět. Je mi doslova hrozně, nemůžu se na nic soustředit, nic mě nebaví, jsem podrážděná. Pár dní se "dávám do kupy", emočně velmi strádám, mezitím si napíšeme, dny utíkají a poté se znovu těším na brzké shledání, které si domluvíme. A takto to jde stále dokola už víc jak 9 měsíců. Řekla bych, že doma asi nespokojen není. Přes týden hodně pracuje, domů se vrací až k večeru, domácnost se čtyřmi dětmi je vesměs na manželce, rodině se věnuje převážně o víkendech. Myslím, že tím, že není
- otázka upravena poradcem
Tereza
první láska
Dobrý den, prosím o pomoc. Já 34 let, mám holčičku 3,5 roku, manžela (jsme spolu 14 let, poslední dva roky krize). Už dlouho spolu ani nespíme. V létě tomu bude rok, co se scházím se ženatým mužem. Je to má první láska se kterou jsem chodila když mi bylo cca 20 let (on je o 9 let starší). Manžela ráda mám, ale nemiluji ho, po pravdě jsem nikdy k nikomu, ani ke svému muži, necítila to, co ke své první lásce.Už tenkrát jsme si dost rozuměli a nic se na tom nezměnilo ani po 15 letech. Tenkrát se se mnou rozešel on kvůli věku, byla jsem na něj moc mladá, před sebou vysokou školu. Pravdou zůstává, že jsem na něj nikdy nezapomněla a trvalo mi dalších asi 8 let,než jsem se z rozchodu zcela vzpamatovala.On se mezitím také oženil, má ženu a čtyři děti ve věku 3, 5, 10 a 13 let. Pár let po rozchodu mi sem tam zavolal,napsal,ale byla jsem to většinou já, kdo se mu nazpět neozýval. Nějak podvědomě jsem tušila, že kdybych s ním navázala jakykoli kontakt, opět otevřu staré, velmi bolestivé rány.
Tereza
první láska
Dobrý den, ve svých 15 letech jsem začal chodit se svou teď už bývalou přítelkyní Sárou. Byla to první láska. Vztah po 15 měsících skončil. Dopadlo i na podvádění z její strany. Od té doby to šlo z kopce. Já už více psychicky neunesl a rozešel jsem se s ní. Od té doby jsem ale beznadějně v depresích. Chybí mi důvod proč být šťastný. Ráno vstávám s pocitem co asi zrovna dělá a usínám stejně. Poté to začalo i ve snech. Zdá se mi o ní, jsme tam spolu a šťastní, ale probudím se z toho jako z noční můry. Vím, říká se, že první láska je nejvíce intenzivní, ale časem to přebolí. Dnes je mi dvacet a nepolevilo nic. Mezi lidmi jsem v pořádku. Bavím se a neřeším to poměrně. Ovšem stačí 5 minut samoty a jsem zase v depresích. Měl jsem po ní i pár dalších vztahů, ovšem si myslím, že to byly jen záplaty. Bylo to krátkodobé a nenaplňovalo mě to. Prosím poraďte mi, jsem už vážně v koncích. Děkuji.
Jakub
první láska
Dobrý den,

je mi 30. S přítelem jsem už tři roky a před nedávnem se k nám nastěhoval. Než jsme se poznali měla jsem spíš krátké vztahy tak na rok, ale když jsem poznala jeho, mám pocit, že je to ten pravý, rozumíme si, ještě jsme se nikdy nepohádali. Problém je v tom, že já jsem před tím ještě s nikým nebydlela ( a on vlastně přede mnou s nikým nechodil), tak nemám moc zkušeností v tom, jak by to mělo fungovat doma. Samozřejmě si domlouváme nějaké společné aktivity, výlety, plavání, setkání s přáteli a tak různě, ale nevím, jak moc se mu mám věnovat třeba, když se vrátí z práce, aby mě na jednu stranu neměl plné zuby, že se o něj moc starám, ale na druhou stranu, aby zase neměl pocit, že se mu nevěnuji. Mám celkem i dost svých koníčků, takže si vlastní program dokážu vytvořit sama bez něj, ale nerada bych, aby měl pocit, že nemám o něj zájem.
Elen
první láska
Dobrý den,

před skoro 10 lety jsem se rozešla se svojí první láskou, se kterou jsem chodila téměř 5 let. Vztah byl přechozený a rozchod byl nevyhnutelný, avšak velmi bolestný.
Dávala jsem se dohromady asi rok, ale nakonec jsem to nějak zvládla.
Měla jsem pár vztahů - jeden trval rok a půl a zbytek nestojí za řeč. K žádnému muži jsem necítila to, co ke své první lásce. Jsem schopná být ve vztahu a fungovat, ale necítím tam "to něco".
Můj první kluk má dlouhodobý vztah a já s ním jsem ve velmi sporadickém kontaktu.
Občas na mě padne smutek, že už nikoho nedokážu milovat tak jako jeho a říkám si, že to snad ani není možné, že na něj po tolika letech stále myslím - spíš si to vlastně celé tak nějak idealizuju.
Nechci být s někým jen z rozumu, ale cítím, že takhle to dál nejde...Všechny muže víceméně ignoruji a ti,co se mi líbí jsou většinou zadaní...
Děkuji za Váš názor.
Sofie - otázka upravena poradcem
Sofie
první láska
Dobrý den,s bývalým přítelem jsem měla skoro 3-roční vztah.Musím zmínit,že je nám oběma 16 let.Měli jsme krásný vztah bez hádek a ve všem jsme si rozuměli.Spolu jsme byli svoji a každá maličkost byla pro nás úžasná. Jenže pak přišla střední.Jsme od sebe daleko a ta láska jakoby "vyprchala".Oba nás to bolelo, protože to fungovalo a on se se mnou rozešel, že už to není ono.Ale přijde mi,že to bere až moc lehce, sice měl úplně skleněný oči při rozchodu, ale teď mi přijde, že je šťastnější.Protože jak jsme se dlouho neviděli,jakoby zapomněl,jak se máme spolu krásně.Prý když vzpomíná na ty vzpomínky směje se, že jsou prý krásný a ani kapka mu neukápne.Všem našim společným přátelům to přijde divné,že to bere tak s lehkou hlavou,i když mi říkal,že to pro něj taky nebylo lehké.Je to naše první láska a můj instinkt říká, že není úplný konec,že se třeba v budoucnu až budeme starší budeme mít víc zkušeností zjistíme jak nám bylo spolu krásně znovu se třeba shledáme.Co si myslíte vy Paní doktorko? - otázka upravena poradcem
Linda
první láska
2. část
Před 2 letý mu zemřel mladší bratr a od té doby je více agresivní. Byla to pro nás velká rána, která se nikdy nezahojí, ale takhle už to dál nejde. Když jsme se stěhovali půjčoval si na bydlení a neměl dlouho dobrou práci. Teď už dluhy splácíme, on začal mít dobře placenou práci a při hádce mi předhazuje taktně "že já v práci nic nedělám a on jo" doma mi vůbec nepomůže, když jsem v práci a on doma tak na nic nesahne. Ani když jsem doma, sám od sebe nic neudělá. Pak jsou ale dny, kdy je zase úplně zlatý. Plánuje se mnou svatbu jak jsem psala, chce děťátko co nejdřív, ale pak na druhou stranu se chová tak, že by jsem opravdu mu dala facku. Já už nevím čím to může být, já jsem snad takhle "ženský náladového" chlapa jako je on snad ještě nepotkala. Opravdu nevím jak dál hlavně když mi nadává že jsem *** a *** a blbá a že mám jít pryč atd.. jednou jsem se sbalila a chtěla jít a nepustil mě, omlouval se až ponižoval jen abych nesla, ale pak to udělá znovu... - otázka upravena poradcem
Tea 2.cast
první láska
Dobrý den, jsme spolu s přítelem 6 let a z toho spolu 2 roky bydlíme. Náš vztah je stále pevný, láskyplný, ale jsou chvíle, kdy mám chuť ho opustit. Mě je 22 a jemu 24 a oba jsme sobě úplně první partneři, ale oba víme, že bez sebe nemůžeme být a plánujeme svatbu i rodinu. Přítel je ten typ, kterého jiné ženy nezajímají - je to zvláštní, ale je jiný, od své matky, která svému otci verna nebyla si nevěru zhnusil natolik, že ji nemůže ani cítit. Navíc není kontaktní, takze se drží mě jako přítelkyně a nejlepší kamarádky dá se říct, takže náš vztah v určitém směru i v sexu funguje. Ale občas když se naštve začne mě urážet, nadávat sprostě až mě to dožene k pláči a k nenávisti, ale pak si uvědomí chybu a jde se omlouvat az "plazit" ale až potom. A já mu to blbá vždy odpouštím a pak znovu..už mě unavuje jak mě úrazi a já nevím jak v tu chvíli reagovat. Slíbi že to neudělá a pak znovu atd. a teď si myslí že omluva stačí ale mě už ne. Dříve byl naprosto jiný. Děkuji za radu co v situaci dělat - otázka upravena poradcem
Tea
první láska
Pro Magdu-První láska

Byla jsem byla v podobné situaci jako Váš manžel a trvalo mně 3 roky, než jsem se po rozumové volbě citově odpoutala z mileneckého vztahu a citově se ustálila v manželství, vydržte, chce to čas....Hodně štěstí!
Eva
první láska
Dobrý večer, paní doktorko,

děkuji Vám za vstřícnou odpověď. Jen Vaše empatie mi dodala odvahy ještě jednou se ozvat. Můj příběh (ukončený vztah v mládí kvůli náboženským otázkám) připomíná vyprávění z 19. století, ale jeho současné pokračování je ještě banálnější. Tehdejší partner se mi po letech ozval na sociální síti. Máme oba své rodiny, on je na rozdíl ode mě bezdětný. Začali jsme si psát a měli k sobě znovu blízko. Několikrát jsem se pokusila korespondenci ukončit, ale uvědomila jsem si, že na samotném (ne)psaní už stejně nezáleží. Jako by se otevřela Pandořina skříňka... Nechtěla bych a ani nemohu měnit svůj stávající život, ale přesto jsem se k tomu člověku znovu citově připoutala – a asi uvěřila, že by se z nás mohli stát legitimní přátelé. Nedávno mě ale sám požádal, abychom si už nepsali. Nepokládá to za vhodné. Svým způsobem tomu rozumím a jeho přání respektuji. Přesto: máte zkušenost s tím, že by obnovený vztah mohl fungovat jinak? Děkuji a také Vám přeji krásný nový rok.
Veronika – část 2
první láska
Jsme s manželem 46 let a letos budeme mít 50 let od seznámení.
Jsme od počátku jenom spolu, oboustranně první partneři.
Nikdy jsme neuvažovali o tom, že nemáme jiné partnerské zkušenosti.
Pokud máte spolu být, neexperimentujte.
Mohlo by vás to oba posunout, kam nechcete. JP
pro Karolínu první láska