Ona

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Na otázky odpovídá

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

| všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

iDNES.cz je pouze zprostředkovatel, neovlivňuje obsah odpovědí a není jejich autorem. Poradny neslouží jako náhrada lékařské péče. V případě potíží navštivte lékaře.

perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den,on ženatý 50 let já svobodná 30 let,společné pletky 1 rok.když jsme se poznali pracoval ve stejně firmě přes týden tady o víkendu domů. půl roku jsme spolu takto žili.Potom byl propuštěn,ted půl roku občasného vídání a denně si píšeme.jezdí zamnou minimálně, špatná doba na výmluvy:)slibuje,že až si najde práci budeme spolu.vztah se za ten půl rok občasného vídání změnil.po měsíci shledání,přijel na 3 hodiny jen kvuli sexu mi přišlo(má to ke mě 180km)tento tyden měl přijet ale vzhledem k tomu , že mám své dny nepřijede. :) další signal že je semnou jen kvůli sexu.Je pohledný , může si najít někoho blíž. a když semnou nechce trávit čas jen tak , třeba pro tu chvíli , že jsme se spolu dlouho neviděli nechci s ním ztrácet čas.Co myslíte? Že je to zbytečné..přece zamilovaný muž přijede kdykoli , jen pro ten čas strávený s někým s kým mu je dobře.. nebo to mají pánové jinak ? a já nad tím jen zbytečně moc přemýšlím? nechci ztrácet drahocenný čas s někým kdo to nemyslí vážně. děkuji
Ilona
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den. Já svobodný, ona vdaná. Po dvou letech intenzivního skoro každodenního setkávání jsme dospěli k názoru a dohodě, že žena oznámí manželovi svou nevěru a bude se chtít rozvést. Stalo se a řekla to manželovi. Dopadlo to tak že: zprvu emoční vlny jednou, že to chce se mnou ukončit, podruhé že mě nechce ztratit, jednou že mě miluje, podruhe že se nemám ptát, poté že to nemá mezi náma cenu, pak pošle emotikonu srdička, pak zas řika že se rozvede, manžela ma ráda - trvá to týden, přestala se se mnou stykat, pouze telefonuje nebo email a sms, někdy videohovor spíše s jejími dětmi. S dětmi máme výborný vztah. Na emaily a sms odepisuje jen jednou za den, nebo vubec nebo druhý dne. Řekla, že jí mám dát čas. Kolik času si myslíte, že je v této situaci zapotřebí? A jak se mám zachovat já? Chybí mi, jsem těžce zamilovaný. Chci ji moc. Chci o ní bojovat stále. Mám ji psát tak jak jsem psal, nebo to mám taky zvolnit? Díky.
Michal
perspektiva mimomanželského vztahu
Pokračování 3: Zřejmě mu nevadí nebýt se mnou v takovém kontaktu jako ze začátku, nemá tu potřebu, jinak by přeci stále hodně psal a volal... Proč? Stýkat se se mnou dál evidentně chce, jezdí za mnou pořád.. Mně ale hrozně chybí "to v období mezi, než se znovu vidíme" ... Nechci mu ukázat svou slabinu, co mám dělat? Třeba se na pár dní úplně odstřihnout? Aby musel přemýšlet? Na sms mu odepisuji až po pár hodinách, rozhodně ne hned. Dříve když ode mne odjel, ještě ten den napsal pěknou zamilovanou sms, že mu bylo hezky, že se mu stýská atd... Dnes, když odjede, ten den se neozve. To napíšu já a pak si nadávám. On mi odepíše, odepíše hezky, ale už ne rozhodně tak extrémně zamilovaně, přesladce jako na začátku... On sám od sebe se ozve třeba až druhý, třetí den... Já mám potřebu být s ním v kontaktu - kor po osobním setkání - o to víc. U něj mi to přijde jako kdyby se mnou "nasytil", pár dní mu to vydrželo a napíše až za ty cca 2 dny... Vysvětlíte mi to prosím? Co se děje? Co mám dělat? - otázka upravena poradcem
Kristýna
perspektiva mimomanželského vztahu
Pokračování 2: ... A já věděla, že spolu budeme alespoň virtuálně. Poslední cca 2-3 měsíce mám pocit, že jeho "nadšení", "vášeň" možná "touha" .. nevím co to je, upadla... Prostě už není tak aktivní co býval... Stále jsme v kontaktu, ale už to nejsou sms do rána, sladkých slovíček také ubylo, méně si voláme... Je normální, že i milenecký vztah po čase trochu ochladne?? Velmi mě to trápí, ráda bych aby to bylo jako na začátku, chybí mi to, ale rozhodně ho nebudu bombardovat sms-kama... Milování je naprosto úžasné i po roce a čím jsem si naprosto jistá je, že on to cítí stejně.. Když jsme spolu, vidím to.Jde mi prostě o to mezidobí kdy nejsme spolu... že když pak odjede, jako by mi zase zmizel ze života do doby, než se opět setkáme... Když jsme spolu, je to úžasné a stejné jako na začátku.. Ano, jsme v kontaktu, ale již ne naprosto denním. Zajímalo by mě, proč už není tak "zapálený" jako ze začátku. Už mě nepotřebuje dobývat? Proč jeho potřeba klesla? - otázka upravena poradcem
Kristýna
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, paní Douchová, prosím o radu. Ráda bych znala váš profesionální názor na to, jak funguje myšlení mužů. Rok mám milence (43). Oba máme své rodiny, jsem vdaná, Já (34). Milenec je má první velká láska. Muž, kterého miluji od prvního setkání. Nikdy jsem na něj nezapomněla. Rozešel se se mnou tenkrát on a to z důvodu mého (pro něj tenkrát) nízkého věku. Z rozchodu jsem se vzpamatovávala dalších několik let. V následujících letech mi sem tam zavolal, napsal. Chtěl se sejít. Já spíše odmítala, bála jsem se ho znovu vidět. Až před rokem jsme se sešli a stýkáme se dál. Vzhledem k časové náročnosti a ostatním věcem se vídáme cca 1x za 3 týdny - měsíc. A teď k mé otázce: zpočátku mi denně volal, prakticky každý večer (až šla rodina nás obou spát), jsme si psali. Kolikrát třeba i do 2 do rána. Z jeho sms, to, jak je psal, jsem cítila skutečný "náboj". Byla to sladká slovíčka (chybíš mi, stýská se mi...) .. prostě to mělo jiskru jestli mi rozumíte... Vždy napsal: "sejdem se večer?" a já - otázka upravena poradcem
Kristýna
perspektiva mimomanželského vztahu
Paní doktorko, je mě 48 let a stýkám se již pět let se zadaným 42letým mužem, Žiju sama s menší dcerou v domě, se kterým mě pomáhá právě přítel. Občas jedeme tajně na dva dny mimo. Chodí za mnou každý den, snad s výjimkou, kdy jeden z nás opustí republiku. Nikdo v okolí nic netuší, včetně jeho partnerky. Nemají společné děti. Jeho partnerka je unavená a chodí brzy spát, a to je náš čas. Někdy prožívám krušné chvíle, stojím o to, zkusit společný život, zažili jsme i řešení praktických situací, máme podobné hodnoty, je to moc pěkné, včetně sexu. Přítel má ale všelijaké výmluvy, některé argumenty jsou opravdu závažně, přesto vidím, že dělá věci dost okatě, snad, aby žena na vše konečně přišla. Jenže ona ne a ne. Na druhou stranu si užívám i chvíle samoty, daří se mě v práci, mám své zájmy a koníčky. Ale chybí mě především společné sdílení zážitků, jídla, filmů atd. A tak nevím, zda mám nechat věci plynout, či zda se vyřeší samy, nebo vztah ukončit, což nebude vůbec lehké a zkusit hledat lásku jinde...pocity se ve mě každý měsíc střídají, dle homonální bouře. Děkuji Vám.
Elena
perspektiva mimomanželského vztahu
Poznali jsme se dávno v práci vždy po mne pokukoval, ale byla jsem zadáná je to už 10 zpět. Mezitím jsme oba založili rodiny, ani jeden nejsme v manželském svazku, oba máme jedno dítě. Před třemi lety jsme se do sebe vzájemně zakoukali, první kontakt iniciativoval on. Já se zamilovala, postupně jsme si psali a párkrát milovali. Často jsem byla iniciativní já, zároveň mi to oplacel. Někdy napsal i sám a pak se zase stáhnul, že má dceru. A takto se to táhne tři roky, nyní bez sexu, jsou období kdy se v práci potkáváme, pracuje tam externě. Když se vidíme koukáme po sobe, usmivame se, ty pohledy jsou významné, ale nic neudělá. Jsem už z toho unavená a zároveň stále zamilovaná, nemám energii už být iniciativní, ale neumím si i pomocí a trápil se. Ve svých vztazích jsme oba nešťastní, ale máne děti. Od jeho kamarada vim, že jsem jedina zena, o ktere mluvil. Má to nějakou perspektivu?
Lucie
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, jsem už skoro 2 roky zamilovaná do muže, už přes rok spolu na tajno udržujeme kontakt, ale on má ženu a čeká s ní dítě. Je mezi námi rozdíl 10 let. I přes toto všechno se se mnou dále stýká. Myslíte, že má cenu v tomto ,,vztahu,, pokračovat v naději, že se rozhodne pro mě nebo bych si měla zkusit najít někoho jiného? Asi vím, jak bude znít odpověd, proto ještě dodávám, že jsem se na něj dlouho snažila zapomenout nebo si najít někoho nového, ale to nejde, prostě miluji jen jeho a moc bych s ním chtěla být.
Karolína
perspektiva mimomanželského vztahu
Mám 2 roky vztah se ženatým (známe se dlouho, 15 let). Dříve hodně o mě usiloval, plánoval společnou domácnost i budoucnost, byly často výlety, opravdu finančně do mě dost investoval.Netlačila jsem nijak, jak vyřeší své manželství, ale předpokládala jsem, že se tak stane,když projevuje takový zájem. Loni jeho manželka náš vztah odhalila, mluvila se mnou, ať si ho vezmu, když ho chci atd., asi doma u nich byly hádky atd. (nevím přesně), měl možnost situaci řešit, ale nestalo se, zůstal bydlet s manželkou, ukončit vztah se mnou ale nechtěl. Nyní cca 2 měsíce bydlí střídavě u své matky a střídavě u mě, děti má dospělé, manželství mu trvá přes30 let, ale vidím, že ze situace je špatný, nemluví o tom vůbec, o manželce ani slovo, ale vidím, že těžce to nese. Jak se zachovat? Vztah se mnou ukončit také nechce, to jsem zkoušela, ale rozvést se asi neplánuje, nemluví o tom, dá se říci, že vlastně žije se mnou, mohla bych být spokojená, já ale vidím, že nadšení z něj vyprchalo, možná se náš vztah už transformoval už do jiné podoby, ale momentálně mi je ho líto, vidím, že není šťastný, já takto ale také ne Co dál? Rozejít se s ním nyní nechci, domů se asi vrátit jen tak nemůže. Má cenu na něco čekat nebo jak vést rozmluvu s ním na toto téma? Stála jsem o něj, ale bohužel vidím, že na téma společné budoucnosti z jeho strany už dlouho nic nezaznělo.
Marika
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Je mi 20 let a s přítelem (19) jsme spolu přes 2 roky. Jsem šťastná a miluji ho. Ale... Už dlouho mě velice přitahuje jiný muž (též 20), pokaždé když se vidíme nemůžu se ubránit flirtování a narážkám. On to samozřejmě opětuje. Dříve (v době kdy jsem byla nezadaná) jsme spolu něco měli (oba jsme byli opilí). Zdají se mi o něm dokonce i sny, ale nikdy nezajdeme dál, než líbání a mazlení. Pokaždé to skončím větou "to nemůžu, vždyť mám přítele".
Cítím se trapně, mám výčitky a je mi líto přítele, ale pokaždé když HO vidím, nedokážu se ovládat a sny už vůbec ne. Prosím poraďte.
Děkuji - otázka upravena poradcem
Karolína
perspektiva mimomanželského vztahu
a na jednou po tom ujišťování, že mě miluje a chce být jenom se mnou, přišly pochyby z jeho strany, zda mě může udělat šťastnou (že mi nemůže dát tolik času, protože jeden týden děti a pak je velmi pracovně vytížený (spí třeba jen 4hodiny denně)) a že není pro mne ten pravý.Začal uvažovat i sám o sobě (zda ještě nějaký vztah chce a nebo radši bude sám). Myslíte si, že mu mám dát čas na přemýšlení? Co bych měla dělat, abych ho přesvědčila, že já jsem s ním šťastná a že to myslím vážně? Nechci o něj přijít. Je to po dlouhé době člověk, který mě naplňuje po všech stránkách.
Jarka 2
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, poprosím Vás o radu. Již půlroku se scházím s ženatým mužem (41, já 30), má 2 děti (7,10). Známe se léta, ale v říjnu jsme se sešli kvůli práci a vše to začalo. Začali jsme prožívat něco úžasného. Pořád jsme si volali, psali, snili o společné budoucnosti. Po vánocích přišel s tím, že takhle nemůžeme fungovat, že se rozvede. Doma to začal řešit, pak si manželka vyprosila další šanci, tak ji řekl, že ji dává měsíc na změnu a že se pak uvidí (změny-nebýt pesimistka, začít se k němu lépe chovat, všímat si ho, neuhýbat jeho dotykům, spát s ním). Pro mne to byla velká rána, měla jsem v tu chvíli pocit, že mě nechce, ale on mě ujišťoval v tom, že mě miluje, jen že ji chce dát šanci jako matce jeho dětí…což mi ve finále přišlo logické (taky bych tu šanci dala). Za ten měsíc se nic nezměnilo, náš vztah pokračoval…pak opět došlo na řešení, ujistili jsme se, že on v tom žít nechce….
Jarka 1
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, ráda bych se zeptala jak se mají zachovat lidé, co byste jim poradila, když se do sebe zamilovali, protože on je vdovec a ona vdaná. On ztratil manželku, trpěla psychickými problémy a vzala si život, ona je vdaná a má muže s psychickými problémy... Všichni se znají roky, jsou nejlepšími přáteli, bydlí ve stejném domě. On nechce, aby se rozvedla, ale ona tuší, že po čase se všechno manžel dozví, chce žít šťastně, užívat si života s novým přítelem...
Lenka
perspektiva mimomanželského vztahu
Paní doktorko, rok a půl mám vztah s ženatým mužem (děti 8 a 13). Jeho žena má tři roky vztah, ale dokud jsou děti malé, nechce nic měnit. O nás ví, to mají vyřešeno. Přítel (42) a já (32) jsme si začali s tím, že začneme žít spolu a skloubíme náš život s jeho dětmi. Celou dobu je to tak, že já začnu naléhat, on něco slíbí, nesplní, důvodem je, že neví, jak to řešit s dětmi, aby rozchodem netrpěly a aby o ně nepřišel. Teď to vygradovalo a protože rozejít se nechceme, ale být spolu za těchto podmínek už také ne, dali jsme si pauzu s tím, že on se bude snažit svoje obrovské pracovní vytížení, kvůli kterému nemá čas a energii řešit osobní život a promyslí, zda je schopen začít nový plnohodnotný vztah se mnou či ne. Má smysl takovou pauzu podstupovat? Jak by měla vypadat? Pracujeme spolu, potkávat se musíme. Přítel se mnou chtěl zůstat v kontaktu, bavit se i mimo prac. témata, já to po třídenní úvaze odmítla, tento systém mi nedělal dobře. Má ten vztah ještě nějakou perspektivu? Děkuji.
Jituna
perspektiva mimomanželského vztahu
promiňte, odklikla jsem předchozí dotaz moc rychle:)
Ukončit to naše "přáteství" nyní nedokážu. Myslím si ale, že největší problém mi dělá se orientovat v tom, za co mne pokládá on, Nejsem totiž ani kamarádka (v tom pravém slova smyslu), ani milenka. Mám v tom zmatek a nevím, jak se tedy k tomu postavit.... - otázka upravena poradcem
Karolina 3
perspektiva mimomanželského vztahu
a jak se k tomu postavit. Možná, že jej baví si se mnou hrát....Určitě ho baví, že se cítí žádaný, nevím... Pochopila jsem, že rozhodnutí, jestli se s ním dál přátelit je na mě, ale momentálně se nedovedu rozumně rozhodnout, zkoušela jsem to...
Karolina 2
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, děkuji Vám moc za odpověď. Psala jsem Vám o ženatém kolegovi, který nastavuje pevné hranice našemu přátelství, i když zároveň moji přítomnost vyhledává a nechce se mne vzdát. Mluvila jsem s ním o tom kolikrát, vždy z toho mám pocit, jako bych to byla já, kdo chce od našeho "vztahu" víc, je mi trapně, říkám mu, že já se s ním neumím "pouze" přátelit. Zdá se mi, že neumí a i se bojí své city projevit, bojí se toho, že by do toho "spadnul" a samozřejmě pak i následků. Jak se k němu ale mám chovat a jak se vůbec vyznat v tom, co on po mě chce? Říká mi, mu to vyhovuje tak, jak to je a nechce nic víc. Jak se ale dokáže tak sebekontrolovat? Někdy mně připadá, že si něco namlouvám, že možná opravdu ke mně cítí jen čisté přátelství. Ale copak exituje čisté přáteství mezi ženou a mužem, kteří si tak perfektně rozumí a vzájemně se přitahují, vyhledávají se? Možná jsem já ta citlivka a všechno si jen namlouvám...v každém případě nevím, co si o tom všem mám myslet - otázka upravena poradcem
Karolina 1
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, paní doktorko,
Jsem rozvedená, mám 3 malé děti. Po dlouhé mateřské jsem nastoupila do zaměstnání, kam nastoupil ženatý kolega. Padli jsme si do oka, stali se z nás dobří přátelé. Dostali jsme se do situace, kdy nějaká pusa padla, ale nic vážnějšího. Vím, že je mezi námi velká fyzická přitažlivost, ale zůstává to na platonické rovině, ani jeden nechceme souvislý milenecký vztah, on je v manželství spokojený. Začínám ale pochybovat o sobě. Líbí se mi, rozumím si s ním, přitahuje mě. To samé z jeho strany.V práci se samozřejmě vídáme docela často.Mluvili jsme spolu o tom a pro něj jsem "jen" kamarádka, nic víc nehledá.Přitom není týdne, kdy bychom se neviděli. Nabídla jsem mu, že přátelství ukončíme, abychom nesklouzli do něčeho vážnějšího. Na to mi odpověděl, že by ho to mrzelo mě už dál nevídat, zároveň nastavuje pevné hranice. Jsem z jeho chování zmatená a nevím, co si o tom mám myslet a jak se tedy zachovat. Nechci ho ztratit, ale zároveň se nechci trápit. - otázka upravena poradcem
Karolina
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den,

byla bych ráda za Vaši radu. Je mi 31 let, měla jsem velmi dobrého přítele a kolegu, s kterým se známe necelé tři roky. On ženatý 40tník, s manželkou jsou spolu od mládí, děti nemají, ona je starší. Do vztahu jsem nikdy nechtěla jít, měla jsem ho ráda jako kamaráda. Situace v jeho vztahu nebyla v pořádku už tehdy. Pak, jak to tak bývá, se mezi námi něco stalo a byli jsme přes rok spolu, s tím, že jsem se octla v "pasti". Okolí něco tuší, ale nikdo nic neví. Na tom si trvám. Nicméně, mě vztah začal ničit tím čekáním "na chvíli, která bude příhodná k vyřešení situace" a navrhla jsem pauzu. Přičemž mi opět sdělil - že doufá, že mi bude brzy moc nabídnout víc.

Je to asi poprvé v životě, co jednám tak racionálně, ale věřím, že pokud máme být spolu, tak ho tento krok "probudí", a pokud nemá odvahu odejít ze vztahu, nebudeme věci více komplikovat.

Hrozné je to, že ho nedovedu teď vidět, ale bohužel v práci se vídat občasně musíme. Taky mi chybí.

Udělala jsem správně?

Maryka - otázka upravena poradcem
Maryka
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den,
Chtěla bych se zeptat-Od svých 11 let jsem milovala jednoho kluka ze třídy.Láska na první pohled bylo to vzájemné.V 15 letech jsem se musela odstěhovat a tak jsem se sním rozešla neb láska na dálku pro mně není.Po 30 letech jsme se sešli na třídním srazu.Já rozvedená on ženatý.Začalo to vše na novo a skončilo to sexem který jsem nikdy nezažila až sním.Přiznali jsme si že jsme se nikdy milovat nepřestali.Přiznal mi že sex u něj doma je katastrofa a že pro klid v rodině udělá vše.Scházíme se už 11 let pár krát do roka.Přitom bydlíme od sebe 15 minut.On zařídil abych se po rozvodu přestěhovala zpět.Jenže já už jsem unavená z toho jeho věčného až on bude moci.S manželkou jezdí na dovolené se mnou ne atd.Rozchod nechce že by to beze mně nedal,že mu pomáhám přežít.Ale od manželky nechce odejít.Nemyslím rozvod jen odejít.Děti máme oba dospělé mají své rodiny ale doma je mu dobře.Je nám 57 let a já už na to nemám.Miluji ho ale chci více on se k tomu nemá.Má to smysl?Děkuji.Lenka
Lenka