Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

1/3:Dobrý den, paní doktorko. Děkuji za vaši neutuchající snahu nám pomoci ?. Ráda bych se s vámi poradila, jak pracovat se závislostí ve vztahu – ovšem ne svou, ale partnerovou. Jsme spolu přes 30 let (je nám 55), ze 3 dcer již 2 žijí samostatně. Jejich odchod nesu lépe než manžel – je to trochu méně praktických starostí a mám řadu svých „okruhů lidí“ - vesměs tedy žen, kde se realizuji a čerpám přátelskou podporu. Naproti tomu manžel má pár kamarádů, ale s žádným to není ideální vztah (trochu za to nemůže, zasáhla nějaká úmrtí, ale trochu asi ano, má vysoké nároky a s některými slabostmi lidí se špatně vyrovnává). Ani s kamarády z občasných sportů to není nijak intenzivní, a v práci je ve vedoucí funkci, tam taky přátele úplně mít nemůže. - otázka upravena poradcem

Dobry den, pani Douchova.

Jsem 3 roky ve vztahu s pritelkyni, ktera je na mne zcela zavisla. Jiz od zacatku spolu bydlime. Ja jsem velice spolecensky typ, ona nema pratele, je nespolecenska. Vsude chce chodit se mnou, z prace mne vzdy jde vyzvednout (je take zarliva), kdyz jsme ve spolecnosti spolu tak mne obvinuje z koketovani s cisnicemi, nesmim mluvit s cizimi zenskymi a tak dale. Kdyz mne treba pozve kamarad na pivo, dela sceny, ze chce jit se mnou. Nejdriv si prosadim , ze pujdu sam, ale pak ji volam telefonem, at prijde za nami. Porad mi opakuje, ze se s ni nudim, ze ji opustim...ale na druhou stranu mi rekne, ze kdyz se s ni rozejdu, pak to vsechno zabali a skonci se vsim. Jinak je hodna, pecliva, stara se vzorne o domacnost I o mne. Ona je ve vztahu spokojena, ja ne, dokonce jsem ji pred casem podvedl, protoze jsem se zamiloval. Prisla mi na to, po jejich vyhruzkach jsem to se slecnou ukoncil.Prosim, poradte mi, jak dal, jestli ma vubec smysl pokracovat ve vztahu.

Dobrý den, potřebuji poradit. Jsem s přítelkyní zhruba třičtvrtě roku, a od 3 měsíce bydlíme spolu. Už od té doby co jsme se poznali jsme spolu trávili skoro veškerý čas. Přítelkyně si na mně čase vybudovala závislost a já nevím co s tím. Snažím se pro ní dělat úplně všechno. A tím jsem se asi i zavařil. Vždycky když neodpovídám na zprávy a předem nenapíšu, že nebudu chvíli odpovídat mně začne bombardovat svými zprávami typu "co se děje?". Je vždy až přehnaně smutná když chci odjet třeba na víkend ke svým rodičům. Nesmím se podívat na jinou ženu, protože i to mi hned začne vyčítat. Nesmím se napít alkoholu když u toho není ona. Pořád mi předhazuje, že se bojí že mám něco s nějakou jinou, a že jestli na to přijde, tak se zabije. Kompletně jsem přizpůsobil svůj život jí. Když jsem měnil práci, tak jsem často slýchal, že tam mám určitě nějakou kolegyni, se kterou si užívám. Omezil jsem veškeré svoje koníčky. Navíc mi teď čím dál častěji předhazuje svatbu. Má takovýto vztah smysl? - otázka upravena poradcem

Dobrý den, žiju s partnerem již několik let. Ale přijde mi, že si nedokážu užívat života bez něj, že jsem na něm závislá. Nedokáži odjed sama na dovolenou nebo na víkend, aniž by nejel taky. Zajímá mě kde je, s kým je. Ze začátku vztahu jsem nic takového nepociťovala, ale přibývajícími roky je to víc a víc. A vůbec nevím co proto to udělat. Bojím se, že zůstanu sama nebo o něco přijdu, apod. Děkuji za radu.

Vážená paní doktorko,
s přítelem jsme spolu pět let (oba 28) a zřejmě prožíváme první krizi. Přítel se v posledním roce zhlédl v práci a vrací se domu pozdě cca 19h (unavený, nic moc s ním není). Já se z práce vracím okolo 15h a už se také začínám nudit, prostě mě takový styl života nenaplňuje. Partner to ví, dokonce přiznal, že ho náš vztah také moc nebaví a v práci je spokojenější. Já jsem začala vyšilovat, často pláču a pořád chci situaci řešit. On je laxní (introvert) a bavit se o tom moc nechce - chce čas an promyšlenou. Já jsem ale před zhroucením a citově jsem se stala závislou. Mám strach z nejistoty, nestability, ze samoty -partnerovi jsem to řekl. Na druhou stranu již rekonstruujeme koupený rozlehlý byt, kde plánujeme žít a velmi rádi cestujeme (exotika, evropská města - to nás spojuje). Druhou věcí je to, že já už myslím na svatbu a rodinu, přítel ještě ne, i když v přítomnosti našich přátel s dětmi se od malých víceméně nemůže odtrhnout. Potřebuje čas a prostor ode mne?

Dobrý den. Jsem vdaná 45 let. Poslední rok se s manželem neustále hadáme kvuli různým hloupostem. Třeba manželovi vadí, že mi píše kamarádka, posílá mi fotky své rodiny apod., já to manželovi ukazuji, aby měl představu, o čem si povídáme . On si najednou vymyslel, že kamarádka je pro mě důležitější než je on, a přitom říká, že mu nevadí. Seznámila jsem manžela s manželem kamarádky, několikrát jsme se navštívili, potykali jsme si a vše vypadalo v pohodě. Včera jsme byli s manželem v kavárně, kde hrála skupina Country, bylo to fajn, oba jsme byli v pohodě. Manžel měl představu, že tam budeme jen od 20 do 22 hod. Dobře jsme se bavili a odjeli jsme až ve 23,30 hod. Vše bylo ok, přijeli jsme domů, já jsem hledala na internetu ještě nějaké zboží, které si manžel vybral a rozhodli jsme se, že to ještě večer objednáme. V 00.45 hod. jsem začala být unavená, zívla jsem si a v tu chvíli byl manžel rýpavý, že v kavárně jsem čilá a doma jsem unavená... V 1,00 hod ráno!!! Přitom jsme v kavárně po celou dobu seděli spolu u stolu a bavili se s přáteli...Začala nesmyslná diskuze do 03,30 hod.. Manžel mě neustále vyčítal, že jsem se v kavárně úmyslně zdržovala, a doma jsem hned unavená..A to je jen jeden z příkladů proč mě manžel neustále despotizuje. Nemám na to již sílu,, někdy to později uzná, že to byla hloupost, kvůli čemu hádku vyvolal, párkrát mi koupil na omluvu kytku, ale vydrží to tak 2-3 týdny a hádka je nanovo kvúli jiné hlouposti. Říká pořád, že ho obtěžuje, že mi kamarádka volá a píše.Ale to snad není důvod k hadkám. Prosím o radu.Děkuji.

Dobrý den,
mám taký malí dotaz,neboli se chci zeptat , mám přítelkyni cca 3 měsíce ,a pracuje na veřejném místě , kde lidi se střídají , dávají si kávu , atd.
vždy jsem bez problému ,a ani ji to nevadilo že jsem přišel za ní do práce ,na kafé a kolikrát aj sama chtěla abych přišel , a poslední 2 týdny mě řekla že nechce abych tam za ní (do práce ) chodil , zdůvodnila to že něktěří zákazníci , známi si s ní dělají srandu že ji hlídám , ale při tom jsou to aj moji kamarádi,známi, a navíc nejsem tam dlouhou dobu max 1/2 hod.
Můžete mě poradit co dělat, nebo jak se chovat, nebo respektovat její přání ? jo uvědomuji si že jsem ten který potřebuji více s ní být v našem vztahu . Ale když za ní nejdu do práce tak se třeba nevidíme 3 dny , a mě to chybí .
Když se za ní stavím v práci tak se nesnažím ji líbat nebo tak ,něco .
Děkuji moc , za radu ..

Dobrý den ,
Mám priatela , sme spolu cca 2 roky, niečo vyše roka spolu bývame. No, náš vztah ani zdaleka asi nieje taky ako by mal byt. Všetko robím ja , varim periem pratam ... nakupy vlačim sama /nevie ani sam od seba nakupit- a ak nahodou nakupi kupi len sebe ...mám picit ze myslienka na mna ked bol v obchode ho ani z daleka nezastihla / Cím dalej tym viac a viac mam pocit ze som mu dobra len dopostele .. ak som chora tak namiesto toho aby nakupil alebo zasiel do lekarne .. nespravi nic akurat tak otvori si pivo. velmi ho lubim no bojim sa toho ze nas vztah prisiel ku koncu .. mám pocit ze si ma vobec nevazi ako svoju priatelku . Za cely ten cas mi ani raz nekupil kvietok ci ma nejako milo prekvapil .. vobec nic . Ja sa možem aj rozthat aby som mu vyhovela, potesila ho a on nic. Furt si s niekym vypisuje a je zavesený na telefone... ja uz psychycky fakt nevladzem ...

Dobrý den, paní doktorko,
je to trochu hloupé, ale sama v sobě se nevyznám...byla jsem s přítelem přes rok, pak se se mnou rozešel, že jsme každý úplně jiný. Ale stejně si rozumíme, když mám nějaký problém pomůže mi....vím že mě má rád ...a také spolu spíme ...jávím že už se k sobě nevrátíme (nedokážeme spolu vyjít když jsme spolu delší dobu) a stejně přes to jsem na něm hrozně závislá a žárlím úplně na všechno....nevím co mám dělat...nechci o něj přijít mám v něm hroznou oporu ale nedokážu se přenést přes to že mi nevěnuje více času atd...děkuju i za malý náznak pochopení a přeji hezký den

Dobrý den,
více než 1,5 roku udržuji virtuální vztah. Oba dva jsme zadání, máme děti a nechceme na našich vztazích v reálném životě nic měnit. Během této doby se stalo, že jsme se oba do sebe zamilovali. Já už jsem zjistila, že ta zamilovanost přešla a mám ho ráda,bohužel u něho tomu tak není. Již jsem nedávala každodenní cca dvouhodinový psaní a potřebovala jsem si od něho odpočinout, na čež přistoupil, ale nechápe to doposud proč, když se máme tak rádi. Začínám mít vůči němu výkyvy nálad a on je špatně snáší, vidí za vším jen, že si hledám výmluvy, abych nemusela být s ním a přestává to dávat. Proto mezi námi jsou časté hádky, kdy už naznačil, že to nedává a pokud bude převládat negativní, skončí to,což já na druhou stranu nechci. Sama bych si náš vztah představovala, že ho budu kontaktovat, kdy budu mít chuť já, což bohužel nejde. Nevím, jak pokračovat, protože si oba moc rozumíme a je nám spolu až na ty výkyvy dobře. Prosím, o Vaši radu, jak Vy náš vztah vidíte?
Děkuji.
Sára