Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý večer paní doktorko. Možná mi poradíte si uspořádat své myšlenky lépe, nějak se mi to nedaří. Abych začala od začátku. Jsem vdaná, s manželem jsme spolu přes 10 let, a máme syna. Neklape nám to už delší dobu.Na služební cestě jsem se zamilovala do kolegy, prožili jsme spolu nádherných 9 dní.Bohužel je to cizinec a nežije v ČR.Po návratu ze SC jsme se viděli,chtěli jsme v tom oba pokračovat.Po první schůzce jsem otěhotněla,ale těhotenství bylo zamlklé.Nicméně jsme pokračovali dále a scházeli se 1x za měsíc na víkend, mezí tím jsme si intenzivně psali a volali.Asi po 4 měsících vztahu mi řekl,že začal přemýšlet a že se mnou nemůže být, nemůže být s mým synem (kterého ani nepoznal) a že takový život nechce.Nicméně jsme se znovu sešli a to trvalo až doteď (celkem 10 měsíců).Ještě o Vánocích mi psal sms plné lásky, jak moc mu chybím atd.Pak najednou ze dne na den obrat, už mě nemiluje, jsem jen kamarádka.Že mi několikrát v minulosti řekl, že v tom nechce pokračovat a -1.část

Dobrý den, paní doktorko, chtěla jsem se na základě Vašich dlouholetých zkušeností zeptat na Váš názor: Je možné se, stále ještě, manželem udržovat čistě milenecký poměr ? :-) Odešla jsem po jeho tříletém paralelním vztahu, kdy jsem, s prominutím, už nechtěla dělat blbce. Vždy jsme si velmi rozuměli po intimní stránce, což trvá. Nechci se však trápit jeho vazbami na onu ženu a její děti, to stále nemá zcela vyřešeno, i nadále se s nimi stýká, okolí tvrdí opak (mně se částečně přiznal) . Po jiném vztahu netoužím, s nikým jsem se nestýkala a nestýkám. Nebude-li manžel, rozhodně budu klidně sama (můj pocit v této chvíli). Pracuji na své sebedůvěře a vyrovnanosti. Náš současný vztah beru jako "bonus". Děkuji za Váš názor
- otázka upravena poradcem

První láska 3:Myslím (vlastně skoro jistě vím), že zase odejde, zase mě i děti strašně zraní. Jak se chovat, když po ní brečí? Nechat ho v klidu a nevšímat si ho? Nebo ho zkusit něčím rozptýlit? Měla jsem ho vůbec vzít zpátky, po tom všem, co mi dělal, jak mi lhal, jak mi 100x tvrdil, že to s ní skončil a nikdy to nebyla pravda? On se s ní teď asi rozešel jen silou rozumu, protože mi říkal, že to mezi nimi všechno báječně fungovalo. Možná taky určitou roli sehrály Vánoce. Vím jen jedno, jsem zase úplně na dně, ze kterého jsem se tak pracně 4 měsíce dostávala a mám pocit, že jsem všechno zkazila. Že jsem ho zpátky brát neměla, že jsem to tušila, že to takhle skončí a že to budu nakonec zase jen já a děti, kdo na to doplatí. Co byste mi poradila? Jak se zachovat? Nebo si myslíte, že nakonec u něj zvítězí rozum a zůstane doma? Jaké jsou vaše zkušenosti s návraty manželů? Je to normální, že manžel takhle blázní (brečí, nemluví, kouká do blba, kouše si nehty a vzdychá)? Magda

První láska 2: S milenkou to v polovině prosince ukončil a vrátil se domů. Jenže doma je to strašný. Brečí, vzdychá, po milence se mu stýská a mně říká, že jestli to takhle bude ještě chvíli trvat, tak že se k ní vrátí, protože to bez ní nevydrží. Prý nevěděl, že to bude tak těžké. Se mnou skoro nemluví, jediné, o čem chce mluvit je ona a nedá si vysvětlit, že já se o ní bavit nechci a nebudu. Nevím, co mám dělat. Přitom než se vrátil domů, tak jsem ho prosila, aby si byl 100% jistý, že to tak chce, aby se neopakovaly jeho odchody tam a zpátky. Tvrdil, že to na 100% ví, že chce být se mnou a teď tohle. Já jsem si za ty 4 měsíce, co byl pryč, zvykla na svůj režim, zjistila jsem, že to bez něho zvládnu a jak báječné mám děti a teď jsem zpátky v depresi, kdy nespím, nejím a ráno je mi na zvracení. Nevím, co dělat. Přitom jsem tak moc chtěla, abychom byli zase spolu a teď mám pocit, že jsem ho zpátky brát neměla, že mi zase jen ublíží. Magda

První láska1: Dobrý den paní doktorko, tady opět Magda, píšu Vám již po čtvrté. Jsem ta, co vám psala v létě, že manžel začal po 2-letém vztahu s milenkou chodit k psycholožce, která mu radí, aby od nás, od rodiny, odešel. Vy jste tenkrát psala, že tohle mu psycholožka neradí, že není soudce ani arbitr, snad si vzpomenete. Chtěla bych vám napsat pokračování. Manžel skutečně na konci srpna k milence odešel a odstěhoval se ode mě a od synů k ní. Nikomu ale neřekl pravdu, řekl jen, že si nerozumíme a že bydlí u kamaráda. Bydlel u ní asi 2 měsíce a v listopadu se od milenky odstěhoval zpět do našeho města, asi se mu nechtělo denně jezdit 100 km tam a zpátky, ale stále se s ní stýkal o víkendu, jezdili na výlety atd. Bydlel na ubytovně a po kamarádech. Od poloviny listopadu se mně začal ozývat, zval mě na kafe a na večeře, začal mluvit o návratu zpátky domů. Moc jsem tomu nevěřila, ale nakonec mě „ukecal“. A já byla šťastná, že se vrací. Magda

Pokr. Ona ho tak ovlivnila, ze zapomněl na všechno kolem. Kdyby spolu spali, tak to lze považovat za paralelní vztah. Jeho verze je,že jsou jen dobří kamarádi, ona jenešťastná ze své nemoci, je jí 32 nebude mít nikdy děti. Takže ji manžel vlastně utěšuje. od ledna se má vracet s prací domů, ale mně sdělil, ze si hledá nové bydlení a ke mně se nevratí . Rozvod zatím nechce. Takže je tu vliv té dívky, se kterou si prý dokáže představit život a naše krize, kdy mi vyčetl všechny mé hříchy za manželství. Asi to směřuje k rozvodu, už se s tím pomalu smiřuji ikdyž ho miluji. Prostě o mě nestojí jako o ženu, vyhýbá se mi, jakoby vše v něm vyhaslo. Co s tím? Už to trvá dlouho,měl i na výběr ať se rozhodne , ale mě ničí ta jeho nerozhodnost, kdy nevím co bude , jestli plánuje rozvod či ne a jen prodlužuje to delírium. Jsem z toho na dně. Udělala jsem chyby a byla občas frustrovaná ale za to jsem se mu omluvila. Prý jsem si na něm kompenzována vztek. Děkuji za názor. 2. Část - otázka upravena poradcem

Dobrý den, právě jsem si přečetla psaní paní Daniely, jejiž muž se seznámil v lázních s ženou, s níž on udržuje pravidelný kontakt. mám totéž. Jsme manželé 20 let, děti 12 a 15 let. Máme velkou krizi a odcizení způsobené životními okolnostmi jako úmrtí , nezaměstnanost, atd. Během krize se manžel seznámil s o 13 let mladší ženou v lázních ,on po úrazu a ona málem zemřela po nemoci. teď ji pravidelně navštěvuje, tráví u ní každý 2 víkend a dny v týdnu, protože ona shodou okolností bydlí v místě jeho práce - měli jsme víkendové manželství , cca 120 km od našeho domova. Je u ní i o prodloužené víkendy, chodí spolu plavat, do kina, večeře. Ona bydlí s matkou. Mne ze svého života vyškrtl, nespí se mnou, volný čas se mnou odmítá trávit. I mne přehlíží, baví se jen o provozních věcech. Tvrdí, ze ji má rád , skoro ji miluje , ale nespí spolu. Prý je jen kamarádka, tak proč mi to vadí. Dokonce odletěli na dovolenou. Mně se to nelíbí , už to trvá 1,5 roku. Ke mně ztratil všechen cit. 1.dil.

Ocitla jsem se ve velmi složité životní situaci. Mám dvě malé děti, 3 a 1 rok. Můj manžel si našel milenku cca 2 měsíce po mém porodu. Tento vztah trvá necelý rok. Situace je o to složitější, jelikož je to jeho zaměstnankyně.Takže když jsem mu dala nůž na krk, že bud ona nebo my..tak mi začal vykládat, jak je vlastně nezastupitelná a úžasná a firma se bez ní neobjede. Poté, co s ní odjel na dva prodloužené víkendy a nechal mě s dětmi samotnou, jsem podala žádost o rozvod. Měla to být jakási "stopka", tedy aby si uvědomil, že to už byla poslední kapka a myslím to s rozvodem vážně.Od té doby uplynuly cca 3 měsíce, manžel to táhne s námi oběma dál a nic nehodlá zřejmě řešit. Nůž na krku má údajně jak od své milenky, tak ode mě. Ale on se stále nehodlá zřejmě rozhodnout.. Já ve městě, ve kterém žijeme, nemám rodinu, ta bydlí bohužel daleko od nás. Já vím, že bych za to všechno od něho měla odejít, na druhou stranu mám hrozný strach, že to sama nezvládnu.. v cizím městě bez vlastní rodiny.. - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko, i když muž, obracím se na Vás s dotazem o názor. Příběh by byl asi dlouhý, budu se jej snažit zestručnit - asi před 18-ti měsíci jsem zjistil, že má žena má emočního partnera s tím, že by ráda jejich vztah ještě posunula. Od té doby vedeme různé diskuze, jak s námi dál. Několikrát během doby říkala, že to již ukončila, ale vždy po pár dnech bylo jasné z chování, že to pravda není. Někdy před třemi měsíci to došlo až tak daleko, že povídá, že již nechce mít výčitky z toho, že mi zahýbá a že každý budeme mít svůj soukromý život. Asi měsíc nato ale otáčí a snažila se od toho druhého separovat. V posleních 15-dnech ale opět komunikují a se i možná opět schází. O ženu stojím a chci s ní být. Máme dvě děti. Jen nevím, jestli ještě mám na to trpělivě čekat až se "srovná" anebo být přímý a dát jí na výběr... Děkuji - otázka upravena poradcem

2. část.
Vím, že to byla naprostá hloupost, Ale po třech měsících naprostého duševního vyčerpání jsem to neustála. Manžel se hrozně naštval a skoro přestal komunikovat a nechce nic řešit. Nevím co mám dělat, vzdát to nechci, ale nevím jestli máme ještě vůbec nějakou šanci. Děkuji Milada

Dobrý den,
manžel si po třiceti letech vztahu, z toho jsme 26 let manželé a máme tři adoptované děti. Před sedmi měsíci si našel milenku. V poslední době jsme měli dost problémů a přestali jsme spolu spát. Asi je hodně zamilovaný, dokonce na společný víkend s ní vzal naši šestiletou dceru. Vím to skoro tři měsíce a tvrdil mi, že se rozvádět nechce. Bylo pár bouřlivých diskuzí, ale víc spolu mluvíme a o 100 procent se zlepšil i sex. Ale bohužel jsem neustála, že za ní odjel na celý den a znovu jsem mu začala vyčítat. Nakonec mi navrhl ať odjedu na noc, odpočinu si a potom si promluvíme. Odjela jsem , on zůstal doma s dětmi. Vrátila jsem se klidná a těšící se, že teď to zvládnu a bude líp, pochopila jsem , že ho pořád miluju. Přijela jsem s lahví vína a návrhem na hezký večer. On mi, ale absolutně bez emocí oznámil, že neví co sem přes tu noc dělala a že mu bylo s dětmi beze mně tak hezky, že mu došlo, že nic zachraňovat nechce. Totálně jsem se sesypala a našel mně s tubou prášku.

Dobrý den,
chtěla bych poprosit o radu. Manžel si našel milenku.Je to strašně psychicky náročné a hlavně to ubližuje dětem.Několikrát do týdne ani není doma, pak přijde. Se mnou se nebaví, pomazlí děti a za pár hodin je zase pryč.Dětem nic nevysvetli, neřekne, lže jim. Většinou jak tu není musím dětem vysvětlovat, kde je tatínek-nevím, co jim mám říkat.Chtěla jsem aby odešel, u milenky by být mohl, vzala by ho, ale on tam nechce. Dům je náš společný a mě tato situace dohání k šílenství, je pryč i 24h.Nejde mi už o něj, ale o zdraví mé a mých dětí.Mám nějakou možnost jak toto řešit? Rozvod bude samozřejmě chvilku trvat a do té doby se asi zblázním.

Dobrý den ráda bych se s vámi poradila,jsem vdaná,ale s manželem žijeme jen vedle sebe,vůbec si mě nevšímá,nikdy nám to neklapalo ani v sexu,odmítal to se mnou řešit,prý je to pouze můj problém,takže to došlo tak daleko,že k němu už 2 roky nic necítím,nespíme spolu,ani pusu si nedáme.Nyní jsem potkala jednoho muže,zamilovali jsme se do sebe na první pohled a začali spolu chodit,je mi s ním krásně,moc mě přitahuje,rozumíme si,máme podobné zájmy.Bydlí 20 km od nás,je rozvedený a žije dlouho sám.Kvůli utajení se chce scházet jen 2* za měsíc,stejně jako já je z vesnice,rozumně mi to vysvětlil,že to musíme zatím tajit,že mě má moc rád a nechce abych měla problémy,píšeme si každý den SMS,je úplně úžasný..jen já mám problém,že mi strašně moc chybí,že jsem se na něj hodně upnula, protože je úplně jiný než moje minulé vztahy( dívčí,opilci atd) ..nevím jak to mám udělat abych se tolik netrápily..doma fungují pro děti ,v práci taky,ale ten stesk je moc silný a nic mi nepomáhá..poradíte?děkuji

Píši pokračování ohledně manžela s BDMS praktikami.Jeho přítelkyně to zřejmě chápe,protože je zdravotní sestra.Já jsem na pokraji sil a přemýšlím o rozvodu.Vím,že za mne mé rozhodnutí nikdo neudělá,že musím sama..Mockrát děkuji za Váš názor...Hana

Hezký večer paní doktorko,žiji s manželem 23 let,posledních 5 let bylo soužití celkem chladné,co se týče intimity,tak se dá říct,že jsem s manželem měla sex za 5 let asi 4x.Nechápal jsem proč,nechtěl mi to říci a tak jsem si po nějaké době našla přítele.Můj vztah s přítelem za čas vyprchal a já zůstala s rodinou.Vše jsem tajila a měla své tajemství o kterém se manžel nic nedověděl.Pak jsem náhodně našla v pc fota,kde si manžel vyfotil své propíchané genitálie,bohužel to našly i mé dcery.Problém jsem s ním řešila,ale jeho odpověd´ byla,že každý jsme nějak ujetý.Pochopila jsem,že mezi námi už hezký,romantický sex nemůže nikdy být.Je to asi necelý rok co manžel podstoupil těžkou operaci srdce,zotavil se dobře a já věřila ,že se něco v našem vztahu změní.Bohužel ..změnilo se to,že si v lázních našel milenku.´Já jsem povinna to pochopit a vlastně po 23-letech mu umožnit aby si život užíval naplno.Zjistila jsem ,že jeho už neuspokojí normální sex,ale bohužel krvavé sadomasochistické praktiky

ale bojim se že co když je ta se kterou jsme ta pravá... jak to poznam.... každý holka se kterou se jen bavím se do mě zamiluje.. a ja jsme važně neštěstnej nechci jen sex... chci jednu holku která mě bude milovat. a hcciu byt štastnej.. ale co když ona ukrajinka neni taková jaka je že si myslim že je přeci jen.. s přitelkyni se kterou jsem ted mě dalo hodně práce abych to nějak zvládnul když mě 3x podvedla. a 3x se se mnou malem rozešla.. a když už jsme si byl prověci tak se na mě podivala a řekla že mě nemuže nehcta jit.. to same mi řekla i byvala se kterou jsme byl 4 roky... co mam dělat. .mam jit sam ny byt a říct přitelkyni at žije se mnou. a kdyby to nevyšlo ona se má kam vrátit... ale co když je tota pravá.. ? asi budu znit nelidsky . .ale nemužu si to nějak omluvit že hledám pravou lásku když mě 3x odkopla a 2-3 podvedla. nechci rozebirat proč 2 až 3x .prosim pomoc nebo se zblaznim už to nedavam.... co když se ukrajince jen libim proto jakej jsem.. ikdyž jsem milej normálně ..

koukáme na sebe celý den a potaji se líbáme každou hodinu v kuchynce a je to jako z jineho světa jako z videoklipu nebo z filmu.. ale mam strašné vičitky.. cely život jsme si zakladal na tom že chci jednu holku už od 15 a do konce života a že spolu zestarnem....
a ted nevi mco mam dělat protože moje ukrajinka" zni to hnusně" má přítele a jez uplně jiného světa.. a navíc když jíá se něco poikazí ma se kam vratitk rodině nebo tak.. ale pokud jáse svou přitelkyni nepujdu na byt. nebo nepujdu s rodičmi na barák až někam nevim kam.. tak se nemam kam vratit... a ted vubec n evi mco mam dělat.. obě dvě miluju.. mam ty největší vičitky co muže někdo citit a to jsme se jen libily.. je to proti memu přesvědčení.. navíc se bojim že ne jen že já budu bezdomovec kvuly tomu že jsme se zamilovaly.. ato si pomalu nerozumíme.. neni třeba slov kdžy se na sebe diváme... ale bojim se abych i jí nezničil život nějakym zpusobem. co mam dělat. mam jít na byt sám a uvidí se budu s přítelkyni.. - otázka upravena poradcem

Ahoj, prosím potřebuju poradit mam hodně složitej trojuhelník a už nevim co mam dělat , nespim nejim, jen kouřim jednu za druhou a začal mi chutnat bourboun..
Je mi 24 let a jsem s přitelkyni přes 4 roky.. vztah ze začatku byl hodně složitý. ja jí chtěl, ona mě tež..ale ja se kn ičemu neměl a ona se dala dohromady s mym nejlepším přítelem a nakonec jsem ji ziskal.. vztah nám klapal i neklapal strašně jsem se snažil každý den ji udělat nejlepší den, nikdy jsem nani ani neřval přestože mě 2x podvedla.. a jednou jsem ji našel s nějakym cizím tak jsem tam dolitl a ještě jsem dostal nadáno že jsme ji udělal trapas.. ale všechno je už pryč a poslendi 2 roky nám to klape až na to že mě 3x řekla že už mě nemiluje a a chtělase rozejit.. ale ted se budem stěhovat na byt protože rodiče prodavají byt.. a sam byt neutahnu ale to je vedlejší... před7 měsící knám do práce nastoupila ukrajinka comá takje přitele ale každý den když ji vidim je jako v pohádce, z 8 hodin na sebe 7 hodin koukáme. pokrač.

Dobrý den paní doktorko,
přivádí mě zde takové dilema, že jsem ženatý shruba rok, a s manželkou jsme spolu 9 let odte doby co jsme spolu začali chodit. Jenže během toho ročního manželství mezi mnou a o 8 let starší ženou vznikl vztah (velice se citově milujeme) Ja se chci zeptat zda něco takového má pro 28 leteho muže perspektivu vzhledem k tomu že dívka je temeř o 10 let starší. Naprosto ve všem si vyhovujem. S manželkou už téměr ani nemáme sex, momentalně mě nepřitahuje. Takže i otazkou je zda je racionální se rozvádět. Předem děkuji za odpověd.

Doplnim, ze s pritelem spolu temer celou dobu naseho vztahu zijeme. Mam ho rada, ale nejsem si jista, ze je to clovek, se kterym chci stravit cely zivot. Jako problem, zvlast posledni rok, vnimam i to, ze mi nevoni. Ne, ze by smrdel, ale prirozena vune jeho tela se mi nelibi. U toho druheho je to presne naopak, voni mi i zpoceny, i rano po probuzeni. Nechci udelat ukvapene rozhodnuti, ale mam vycitky svedomi a chtela bych to s jednim z nich co nejdrive ukoncit. Bojim se ale spatneho rozhodnuti. Bojim se, ze kdyz zustanu s pritelem, nebudu stastna. A zaroven se bojim riskovat novy vztah, kdyz vidim, ze jsme zamilovani, ale mozna az prilis rozdilni. Predem dekuji za vase zhodnoceni. Kamila

Hezky den, s pritelem jsme spolu tri roky (oba 28). Dlouhodobe mame problem v sexu (zdravotni problemy, bolest, pak strach z bolesti). Asi pred peti mesici jsem potkala muze (31), se kterym jsme si od zacatku rozumeli a pritahovali se. Nejdriv pro me byla nevera nepredstavitelna, ale po nejake dobe presto doslo na prvni milovani. Nyni jsme do sebe zamilovani a on ceka, zda se rozhodnu pro nej nebo zustanu s pritelem. A ja nevim. S pritelem mame spolecne zajmy, je hodny sikovny a mam ho rada. Ale fyzicky me nepritahuje a sexu s nim se branim. Nevim, jestli to je dano drivejsimi problemy mezi nami nebo tim, ze nechci podvadet milence. S milencem je mi dobre, myslim si, ze by byl dobry manzel i tata. Ale bojim se, ze je na me prilis spolecensky (ja jsem spis uzavrena), zajmy spolecne nemame temer zadne. Rozum mi rika zustat s pritelem, ten druhy je prilis velky risk, zamilovanost pomine. Zaroven nevim, jestli s pritelem nezustavam opravdu jen proto, ze se bojim, ze novy vztah bude chyba.

Nevěru ale nepřiznal a já jsem ani přiznání nevynucovala. Promluvili jsme si, začali jsme spolu víc mluvit,víc spolu spát. Nicméně, když jsem se ho ptala, co budeme dělat o nadcházejícím prodlouženém volnu v domnění, že ho strávíme jako rodina, dozvěděla jsem se,že „by asi chtěl jet sám někam pryč- chodit po horách“. Pak jsem zjistila, že to „asi“ bylo jen pro mne. Svým kamarádům, kteří chystali nějakou akci už předtím jasně řekl, že tento termín nemá volný, ačkoli chystané akce se vždycky chtěl zúčastnit (a v minulosti se účastnil i na úkor rodiny). Mám proto dost velké obavy, že chce ten čas trávit s onou slečnou a já v tuto chvíli nevím, jak se k tomu postavit. Zeptat se ho asi nemá smysl, protože to nepřizná. Trápí mě to, protože jsem mu dala najevo, že pokud chce, můžeme spolu fungovat dál, ale opravdu ne v trojici. Je mi zase stejně zle, jako když jsem to zjistila, připadám si, že se motám v kruhu a opravdu nevím, jestli mu budu schopná ještě věřit. Nevím, co v tuto chvíli dělat.

Vážená paní doktorko, chtěla bych vás poprosit o radu. S partnerem jsme spolu přes deset let a máme dvě malé děti. Před měsícem jsem přišla na to (byť jsem to už delší dobu tušila), že partner má poměr. Nejedná se o jednorázový úlet, se slečnou mají podobné zájmy, které spolu provozují, což my dva spolu kvůli dětem, pro které nemáme hlídání, nemůžeme (alespoň ne v takové míře, jak by partner chtěl). Je mi jasné, že k celé situaci přispěl stereotyp a moje „rodičovsko dovolenková“ únava podpořená jeho neochotou věnovat se dětem samostatně tak, abych měla aspoň nějaký čas pro sebe. Nicméně zhruba před rokem jsem se dala konečně dohromady a snažila se náš vztah vylepšit. Z jeho strany už byl ale zájem malý. Po zjištění nevěry jsem nechtěla dělat scény. Napsala jsem mu mail, ve kterém jsem napsala, že bych ráda, aby náš vztah fungoval lépe, ale že jsem zjistila, že má někoho jiného a že bych tedy ráda věděla, jestli chce být se mnou nebo ne. Přišel hned, že chce být se mnou.

Paní doktorko, ještě jsem včera zapomněla uvést, milenku má tak cca 3 měsíce. Uvědomuji si i vlasní chyby, dnes si říkám, měla jsem pro vztah dělat více, bohužel přítel si nikdy nestěžoval, nebo jsem to neviděla. Jeho interpretace by byla určitě jiná. Jak jsem psala v první části, nevím, jak se zachovat. O přítele stále stojím, ale nechci se vnucovat. On se skutečně hodně zamiloval a asi ani on neví co dál. Nebo ví a já to pouze nevím, co plánuje.Ten koupený prstýnek pro milenku mne však šokoval (po 3 měsících). Perou se ve mě pocity že o něj nechci přijít s pocity ať si jde. Zatím o něj stále stojím, prosím poraďte, jak mám jednat. Děkuji

Dobrý den, mám velký problém. Přítel si našel milenku a strašně se zamiloval. Je ke mě chladný, žádný sex, pohlasení. Ona se pravděpodobně rozvádí. Jsme spolu 10 let, bez dětí, hypo na dům. Já 38, on 42. Byly jsme oba velmi zamilovaní, v období stavby domu jsem ho podvedla (ani nevím proč-finanční problémy, on stavěl dům...). Chybu jsem si uvědomila a milence opustila. Asi to věděl, nikdy to neřekl. Po nějaké době jsem zjistila, že má milenku, úlet-ihned jí opustil. Po dvou letech si našel jinou-tu miloval, ale nechtěl mě opustit-asi to ukončila ona, nevím. Nyní je to však jiné, když jsem mu řekla, že to vím, zapíral. Po mém nátlaku se přiznal, že chce čas, že mě má rád. Myslí si, že nemám jistotu, ale já mám. Když za ní jede vymyslí si nějakou povídačku-kamarádi, ryby atd. Neměla jsem asi pátrat, zjistila jsem, že jí koupil zlatý prstýnek, vybírá nějaký pozemek-na co to nevím??? Co dělat, jak se mám zachovat? Mám mu říct, že to vím? Nechci ho stratit, nechci se trápit...Nevím, jak dál

Dobrý den paní doktorko, nevím si rady sama se sebou, protože můj manžel (56 let) si našel 40-letou milenku. V našem 15letém vztahu již byla před 8 lety milenka, ale nevěru jsme ustáli. Tentokrát, když jsem měla důkaz jeho nevěry, tak po 9 dnech odešel. Ona odešla od manžela a dětí a zatím přespávají v mateřské školce, kde ona je ředitelkou.Manžel říká, že mě má rád, ale jí miluje. V hlavě má prý tmu a neví si rady sám se sebou.V našem vztahu mu vadí již stereotyp, proti mně nemá nic a neví, proč to dělá. Nebyl schopen ani chodit do práce. Dopoledne trávil s ní a odpoledne se vracel domů, jako kdyby se nic nedělo. Rozvádět se zatím nechce. Já mám nevyléčitelnou nemoc, která se ustálila v určité fázi a nyní se začíná můj zdravotní stav zhoršovat. Potřebovala bych poradit, co mám dělat, abych se co nejdříve zbavila myšlenek na manžela a netrpěla.Nevím jak mám žít, protože sama s touto nemocí to nezvládnu a syna, který se chce v létě ženit nemohu zatěžovat. Děkuj za odpověď Eva

Dobrý den paní doktorko, jsme s přítelem 12 let, bez dětí. Mě je 38, příteli 41. Bydlíme ve společném domě na hypotéku. Nyní jsem zjistila, že má můj přítel milenku, cca 3 měsíce (bohužel není první). Je to vdaná žena,které nefunguje její vlastní manželství (asi se rozvádí). Začala jsem pátrat, což jsem neměla.Perou se ve mě pocity zlosti, strachu, pocity vyhodit přítele(což nelze-společný dům), bojovat o něj...Již jsem to nevydržela a vše mu řekla. Nejprve zapíral, pod tíhou argumentů vše přiznal. Prý mě má rád a chce tomu dát čas. Nespíme spolu. Je do ní bláznivě zamilovaný. Mě dá stěží pusu.Je na mě chladný. Co dělat? Má náš vztah ještě šanci. Já ho stále miluji, ale takto žít nedokážu (možná nevěří tomu, že bych odešla...nevím). Stále se s ní stýká, ele předemnou to tají. Myslím, že neví sám, co má dělat, proto to raději neřeší a chce čas. Ale já chci rodinu, děti. Je mi 38 a proto času také nekonečně nemám :-). Jak nejlépe postupovat? Stále ho miluji, ale takto žít nemohu. Děkuji

Dobrý den, paní doktorko, moc Vám děkuji za odpověď. Ještě bych Vám ráda doplnila nové informace ohledně mé situace - manžel mi řekl, že ve skutečnosti se nějaké dva měsíce stýkali po večerech - chodili spolu běhat, prý aby se utvrdil, že mu za to stojí. Té ženě je pouhých 24 let, 7 let žila s přítelem, žádné závazky nemá. V současné době mají někde blízko nás (prý aby byl manžel na blízku kdybychom my se synem něco potřebovali) pronajatý byt. Manžel mi každý den psal, i já jemu, před pár dny jsem to ale stopla, protože mě to ještě více ničilo. Pořád chce jezdit za synem a nejraději by kdyby jsme fungovali normálně - byli spolu zadobře. To já ale nedokáži, jsem ráda, že zvládnu syna předat, ani mi není příjemné když se manžel doma pohybuje jakoby nic. Bojím se, že mě začne nenávidět a utvrdí se ve svém novém vztahu. Ale zároveň si říkám, že když bude moci chodit domů jak bude chtít, nepocítí to, že o nás přichází... Tak co si o tom prosím myslíte teď? Ještě jednou děkuji!

Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor. S manželem (32) (já 33) jsme byli svými prvním sexuálními partnery, velká láska, nyní už jsme spolu 16 let (dva roky manželé) a máme spolu 16 měsíčního syna. Nová situace s námi zamávala, řešilo se vše kolem něj, měli jsme ještě oba hodně práce, různě jsme se štvali a do toho se objevila nová žena, která manžela "vytáhla" z toho všeho. Viděli se v podstatě vždy jen na nějaké akci (ani spolu nespali) a i tak se rozhodli, že oba ukončí dosavadní vztahy (manžel je strašně čestný, stále si ho velmi vážím)... Což se také před pár dny stalo. Protože ani jeden nemají kam jít, hned spolu hledají bydlení... přijde mi to dost bláznivé a v srdci pořád doufám, že se manžel vrátí... Pořád říka, že mě má strašně rád, že je mu mě strašně líto... ze syna je hotový, strašně ho miluje... Prosím co si o tom myslíte Vy? Moc děkuji. - otázka upravena poradcem

3.část syn tíhne víc k otci,neodešel by se mnou,dcera ano.Přítel si však dává podmínku,že když budu chtít žít s ním, že si musím udělat řidičák,bydlí na polosamotě,kde nic nejezdí.Nejen že mám z řízení hrůzu,ale hlavně špatně odhadují vzdálenosti dopředu i do stran,často vrátím do futer,do stolu atd,takže musím napřed k očnímu na vyšetření,zda budu vůbec moci řídit.Když jsem to řekla příteli a zeptala se,co když nebudu moci řídit,odpověděl,že potřebuje ženskou,která má řidičák,je soběstačná,občas mu něco zařídí ve městě,že on nemá čas mě vozit do a z práce,má toho opravdu moc,takže mám dojem,že když nebudu moci řídit,že se se mnou rozejde..spíš se trápím než že bych si užívala že mě konečně má někdo rád a nevyužívá mě jako v minulých.vztazích.Toto řešíme na každé schůzce,z jeho iniciativy.. prosím co byste mi poradila,jak se k němu mám chovat,když už mi dochází síla ho stále ujišťovat,že bych chtěla být s ním,že to doma fakt neklape,že se mi u něj doma líbí,že bych mu chtěla pomáhat?

2.část Přítel není v pohodě ani když jsme spolu,chce stále řešit,jak to s námi bude dál,přitom jsme spolu teprve měsíc,nemůžu se k němu jen tak nastěhovat s dcerou,když se musíme napřed pořádně poznat.Nevím jak mu pomoci,aby se tím vším tak netrápil,sama bych potřebovala podporu,mám strach jak to vezmou děti,že mě budou všichni nenávidět a celá vesnice pomlouvat,manželova rodina se na mě samozřejmě vykašle,moje rodina je 100km daleko- mám jen mamku a bráchu,jinak už nikoho,mamka upřednostňuje pouze bráchu,mě nenapíše ani SMS.Nikdy jsem nikomu neublížila,ale je mi teprve 39 let,nedovedu si představit zbytek života s manželem.Přítele mám moc ráda,mám ó něj strach,pořád pracuje,špatně spí,chápu že je toho na něj moc,k psychologovi nechce,ale je schopný to začít rozebírat i v posteli,když se schyluje k milování,pak z toho nic není.Nevím jak mu mám pomocí,ptala jsem se ho,ale prý to nejde,teď mu začíná vadit,že se spolu nemůžeme nikde veřejně ukázat,že tam nemůžu přespat atd.Pokračuji

Dobrý den paní doktorko,ráda čtu vaší poradnu a měla bych dotaz.Jsem 15 let vdaná,muž ó 24 let starší,2 děti 15 a 11 let.Manžel si mě celá léta nevšímá,stačí mu že má uvařeno,uklizeno,vypráno atd,skoro nemluví,nikam spolu nechodíme( on nechce, nejraději si doma čte),musím s kamarádkou, pokud chci někam na zábavu,do hospody atd.V sexu nám to neklapalo nikdy a během těch let jsem ho přestala mít ráda,nespíme spolu,ani pusu mu nedokážu dát,často se hádáme.Nyní mám měsíc tajně přítele,je rozvedený,2 děti 4a3 roky ve střídavé péči,má domek ve vedlejší vsi,podniká v zemědělství.Vídáme se 2*týdně u něj,aby nás spolu nikdo neviděl.Máme se rádi,je nám spolu dobře,i jeho děti mě berou jako svou tetu.Dohodli jsme se,že do Vánoc to budeme tajit a pak se rozhodneme,zda spolu začneme žít.Přítel má spoustu starostí s podnikáním,s dětmi,teď má i výčitky,že mi ničí rodinu.Já sama nejsem psychicky silná,měla jsem depky že života bez lásky,mám že vztahů pouze špatné zkušenosti.Pokračuji

Dobrý den, se ženou jsme 14 spolu, 10 let po svatbě, příští týden, 10. výročí. 2 děti (5 a 7). Staráme se o ně krásně, a děti jsou úžasné a nemůžeme bez ních žít ani jeden. Žena prožívala krizi po vstupu do zaměstnání, v posteli to fungovalo sporadicky, i tak jsme fungovali krásně. Žena byla často podrážděná a já se musel hlídat abych také nebyl, do toho složité finanční problémy, hypotéka, děti, tak se snažíte, co umíte. Najednou začala být žena ještě víc unavenější a smutná. V květnu mi řekla, že jí něco podstatného chybí v našem vzahu, už z toho mi vznikla úplná panika. V červnu mi řekla, že se zamilovala, scéna, pláč, obou. Začal jsem kouřit intenzivně. Projevy depresy, úzkosti, paniky. Do toho ale stále starost o děti. Pak jsem zjistil, že jde o společného kamaráda 59letého. Zoufalství se ještě zvýšilo, viděl jsem, jak zatajuje a tlačí to, k tomu, aby mohla být s ním, ale brání jí v tom děti a já. Rozpolcenost. Do toho malovala. Děti u babičky na Moravě. Manželka je malířka. Útěky k milenci, ten ji koupil drahý telefon, nechal opravit počítač atd. Pak samota doma bez dětí a ženy 2 týdny. Večeře a poslouchání o tom, že ode mě odchází atd. Problém je, že vycházíme tak tak, máme hypotéku, a hlavně se staráme o děti, což je pro mě úplně nejdůležitější. Do toho složitá majetková situace, auto propojené s jejími rodiči a bratrem, které jsem zaplatil, mé účetnictví vedené jejím mamkou... Léto pokračovalo v duchu přetahování o děti. Dokonce jsem jel na dovolenou s dětmi, ženou, její kamarádkou a její rodinou a jejím nevlastním otcem, který je manželčin milenec. Abych mohl být s ní a dětma. Dopadlo to nepěkně, auto bourané, odjel jsem i s dětma, protože jsem nechtěl, aby dcera spala v nedostavěném baráku bez vody s ním a mojí ženou a sama dcera mi řekla, že chce jet domů. Manželka mi to teď vyčítá, že jsem jí zebral děti atd. Teď začala škola a ženě skončili prázdniny. Byla tady její matka, krásně se starala o děti a dokonce jsme byli všichni na koupališti, žena dál tajila i před ní. Jen co odjela, zase začala tlačit. Problém je v tom, že na rozchod nemáme ani jeden peníze, samy se starat finančně ani logisticky o děti nemůžeme v Praze a žena mě tlačí do prodeje bytu v hypotéce, kdy zbývá 2 500 000 doplatit. Stále ji miluji, cokoli bych jí odpustil, jen ať nebere děti z domu a umožní nám se společně o ně starat. Ona argumentuje, že je jí se mnou zle. Asi taky řeší to, jak mi ubližuje atd. Pomoc. Chci rodinu udržet, žena a děti jsou pro mě vše. Ale už se hroutím 3 měsíce, zázrak, že ještě stále pracuji (překládám z domu) a starám se na plno o děti. Snažíme se nehádat před němi a normálně fungovat, ale je to těžké.

Dobrý den jsem vdaná 5 měsíců a do mého života vstoupil jiný muž. Mne je 25 let, manželovi 31 let. Partner do kterého jsem se zamilovala je o 2 roky mladší než já tedy 23 let. Je nám spolu nádherně známe se měsíc ale jako bychom se znali léta. Máme společný názor na život, na budoucnost, na to, co je pro nás v životě důležité. Je nám spolu nádherně. Po měsíční známosti cítíme jako osudové být spolu i když jsme spolu zatím ještě nespali. Náš vztah není jen o sexu...jistě že bychom ho chtěli, táhne nás to k sobě, ale ještě pořád jsem vdaná žena a mám vůči manželovi závazky. Manžel o nás ví, řekla jsem mu to. Takže momentálně nespím ani s jedním. Nyní se chce ode mne odstěhovat s tím, že za půl roku se rozvedeme...nyní totiž nejde rozvod dohodou. Myslíte, že děláme dobře? Moc děkuji Zuzana

Dobrý večer, potřebují radu ohledně přítele. Přítelovi je 30let, mě 22, spolu jsme 6let, z toho přes 2roky spolu bydlíme. Problém se týká toho, že od začátku našeho vztahu, kdykoliv o něj nějaká žena projevila zájem, přítel se nechal. Jednalo se především o zprávy ale i volání. Vždy jsme to ustáli. Nejednalo se o nic vážného. Co se týče fyzické nevěry, tak mě podvedl 2x. Vše jsem odpustila. Tenhle rok byl pro mě strašně stresově náročný, dodělávala jsem bakaláře a bylo toho na mě moc. Nedávala jsem přítelovi tolik lásky, jakou by si zasloužil. Odjel s kamarády na dovolenou a tam potkal 18letou rusku. Nic se nestalo, ale ona mu začala psát a vyznala mu lásku. Řekl mi, že tohle dlouho ode mně necítil a zamiloval se. Řekl, že ví, že je to nereálné, ale že neví, co má dělat.. A já o naší lásku bojovala, miluji ho, ale on se nedokázal vzdát jí.Podle mě, má v sobě špatně nastavený pojem VZTAH. Protože to není poprvé. Nevím, co mám dělat dál. Bojovat nebo konečně po letech jít dál.

Dobrý den jsem 5 měsíců vdaná. Manželství je prozatím bezdětné ale mám jiné povinnosti stavíme dům, který splácíme. Myslela jsem, že jsem celkem šťastná než jsem ho poznala. Je o 2 roky mladší než já. Ale věděli jsme oba od prvního okamžiku co jsme se poznali, že je mezi námi chemie. Neustále si píšeme, máme stejné zájmy, stejné touhy, cíle. Je to má spřízněná duše a už si nedokážu představit, že bych ho ztratila. Manželovi jsem řekla, že něco není v pořádku, že cítím stereotyp nemám do ničeho chuť. Začal se snažit. Znova se o mne zajímá ale mé srdce si prostě už získal někdo jiný. Nevím je to jen poblouznění vidina něčeho nového nebo cítím opravdu lásku na první pohled. Ještě nikdy jsem tohle nezažila. On říká že mne bude milovat i když zůstanu s manželem...že mu jde víc o to abych byla šťastná...než abych byla s ním...ale vím že by chtěl abych byla s ním zároveň mi píše že jinou už mít nebude že na mne čekal tolik let a nechce o mne přijít. Moc děkuji

V ten moment nastala půl roční krize. Díky ní jsem si připadala jako nula,žádne sebevědomí prostě nic.. váha spadla pod 50 kg... Nastaly omluvy, dárky každodení řešení. Prostě jsem mu pořád nevěřila, lhal mě, ublížil mi.. Nějak jsem to překousala. Je tomu rok co se to stalo. A teď se zase ta ženština ozvala že přijela do naší malé vesničky, že ho chce vidět atd.. Nic mě neřekl, že mu psala jen řekl, že na to nereagoval. Dozvěděla jsem se to tak, žepsala ona mě,zě se o vikendu potkali. a nebyla to pravda. Je to vdaná holka stejně stará jako já (28) a pořád si nedá pokoj. Chci se zeptat mám ji napsat at to sní skoncuju. Ať nás nechá v klidu žit. Jak mám postupovat. Jsem z toho už zoufala.
Díky za odpověď

Dobrý den, jsem s partnerem 7 let, ale prošli jsme si težkou krizí se kterou se stále nemůžu vyrovnat. Jednoho večera mě řekl, že se mu ozvala kamarádka a že sní zajde na pivo, popovídat .. A já mu řekla proč ne vždyť je to jen kamarádka kterou dlouho neviděl. Měla jsem ten večer zrovna noční směnu. Ráno mě vyzvednul z práce a ja se ptala tak co jaký byl večer vše ok? A on na to joo v pohodě dali jsme si dvě piva a já šel domů. Už v ten moment mě to začlo vrtat hlavou. Týden na to jsem se mu podívala do telefonu. A bylo to tam. Chci tě zase vidět byl to super večer,super večeře noční procházka s lahví vína.. Hrozně mě to zranilo, že mě lhal. Probírali jsme to. On to není pravda to je lež (přitom jsem to četla v sms).. Měsíc jsme to řešili. Situace se na chvili uklidnila,ale co čert nechtěl. Ukazoval mi fotky na jeho telefoně a najednou mu přišla zprava od ní. Taky te miluju,rozvedu se,budeme spolu žít. V ten moment by se vemě krve nedořezal to byl nejhorší pocit v mém životě.

Pani doktorko, ziji jiz 40 let v cizine (proto ta spatna gramatika). Moje pritelkyne je Kurdka ze Syrie. Z prvniho manzelstvi ma 2 dusevne chore deti. Byli jsme spolu 6 let, ale mely jsme 2 byty. Ted si nasla pritele. je to Ukrajinec a prespava v nocleharne pro bezdomovce a stoji ve fronte na polevku zadarmo, je dvakrat rozvedeny a totalne bankrot. Moje pritelkyne se chova jako 17 ti leta - je ji 50 let.Pripada mi to jako typicka chemicka zamilovanost (Dopamin a & Co). Pripada mi to ale taky, ze ma strach aby o mne neprisla. Z Italie mi vola ze do hotelu dojeli dobre - to se nedela s expritelem. Mam pocit ze ma spatne svedomi.Chova se ale velmi korektne ma ale potize s pocitem viny. Ona me nikdy vroucne nemilovala ale mela velmi rada - asi dodnes. Ja se snazim nic nekomentovat, pritele nepomlouvat a chovat se tak aby mela pocit, ze se muze na me spolehnout.Diskutovat nema smysl - je zamilovana. Myslite ze vystrizlivi a vrati se? Znaji se 2 mesice a zijeme v Rakousku. - otázka upravena poradcem

Dobrý den
já 51 let,manžel 53 let,po 32 letech manželství si našel přítelkyni-28let,svobodná. ted je to rok co s ní má poměr,ted už u ní půl roku bydlí,ale stále se k ní nenastěhoval, stále mi říká,že přemýšlí jestli já nebo ona.Já ho přesto stále miluju a byla bych ráda kdyby se vrátil a proto stále čekám,je to ale šílené a ubíjející.Stále mi říká,že ho nesmím tlačit česem,, že to rozhodnutí musí přijít samo.Toto vše je šílené,stále čekám a nemůžu se od něj odtrhnout.Máme rodinnou firmu, on za ní musí každý den dojíždět 80km, je to workoholik, stále si říkám,že ten vztah nemá budoucnost.6dní v týdnu je v práci a k ní jezdí jen se vyspat,nikde s ní jinak nebyl,žádná dovolená,ani žádný celý víkend.Mám ještě šanci,že se vrátí? Komunikujeme spolu, píše mě že mě miluje ale jí taky.

Dobrý den.Prosím poraďte co dělat,když mi manželka oznámila,že mě sice ráda má,ale nic ke mě necítí a má jiného,kterého miluje.Nic zlého jsem jí neudělal,akorát když měla psychické problémy,tak jsem jí nevěnoval dostatečnou pozornost,nevyjadřoval jsem jí lásku,a tak si začala stěžovat tomu druhému,který o ni 5let usiloval a ona si s toho dělala legraci.Te%d se do něj zamilovala a já nevím co s tím.Chodím k psychiatrovi,beru léky,nic nepomáhá,protože ji stašně miluji víc než svůj život.Všechno jsme si řekli,ale ona se s ním schází dál a je s ním víc než se mnou.Strašně to bolí a ona to nedokáže pochopit,protože je zamilovaná.

Dobrý den
V říjnu jsem odhalila manželovu nevěru, do února žil střídavě s milenkou, střídavě se ke mě vracel,v února odešel k ní, bydlí u ní a stále přemýšlí zda bude s ní nebo se vrátí, já bych byla ráda kdyby se vrátil. On stále chce čas na rozmyšlenou, trvá to 9 měsíců a stále neví, jen mi říká,že ho nemám tlačit časem, prosím je to normální,když po tak dlouhé době nemá jasno. Je mu 53 let a má svobodnou bezdětnou milenku,je jí 28 roků. My jsme manželé 33 let.Stále na něho čekám,ale je to nesmírně vyčerpávající.

Dobrý den paní doktorko.
I když se na vás obracejí samé ženy, já vám jsem schopen předvést, že podobné problémy se týkají i mužů.
Popíši vám můj životní příběh tak, jak jej vidím já sám. Názor mojí manželky by byl určitě v mnohém jiný. Začalo to tak že jsem se zamiloval do mladé ženy, sice z venkova a chudé rodiny s báječnou maminkou, ale dceru jsem miloval neskonale. Chodili jsme spolu tři roky. Dva roky vojna. Spolu jsme měli i první sex. Žádná sláva, byli jsme oba nezkušení. Došlo ke svatbě. Život nebyl jednoduchý. Někdy krásný, někdy obtížný. Asi po 24 letech nastala první partnerská krize. A to docela vážná. Jezdil jsem na montáže, snažil jsem se dobře uživit rodinu. Nevím, jestli manželka poslouchala rady „přátel“, ale byla stále s něčím nespokojená. Na mně to mělo neblahý vliv a to i v sexu. Dokonce jsem se po nocích i dost naplakal. Manželka měla i malý zájem o sex. Mněl jsem s tím dost velké problémy. O nevěře manželky se nedá vůbec mluvit, o tom jsem 100% přesvědčený.
Nikdy před tím jsem manželce nebyl nevěrný, i když nabídek jsem měl dostatek. Jednou jsem to již nebyl schopen vydržet a rozhodl jsem se, že první příležitost, která se mně nabídne, využiji. To se také stalo. Po krátkém seznámení s ženou o 14let mladší, jsme se chtěli pomilovat. Nebyl jsem toho schopen. Asi proto, že jsem manželku stále miloval. Přítelkyně měla se mnou nesmírnou trpělivost. I přesto se do mě zamilovala.
Když se nám milování podařilo, nebylo již co řešit. Zamilovali jsme se do sebe a naše milování a sex nemělo chyby. Nebylo jednou, abychom nebyli oba uspokojeni. Náš vztah trval několik měsíců. Manželce jsem oznámil, že se chci rozvést. Ale také musím dodat, že nám oběma nešlo jenom o sex, ale také jsme si velice dobře rozuměli. Myslím tím s přítelkyní.
Nakonec na nátlak celé rodiny, jsem se k manželce a dětem, které již byly téměř dospělé, vrátil. Nikdy jsem na přítelkyni nezapomněl a ona na mně asi také ne. Přesto jsem byl rozhodnut žít dále s manželkou.
Asi 10 let po rozchodu mě přítelkyně vyhledala. Ona byla vdaná a nevěděl jsem vůbec nic o jejím manželském životě. Jasně jsem jí sdělil, že si již nemůže nic od našeho setkání slibovat. Byl jsem již „pevně“ rozhodnut zůstat s manželkou až do naší smrti. Přesto, že již v té době, se manželka někdy chovala někdy podivně. Opět sklouzla do stejného chování jako před první krizí. Postupem času se to ještě zhoršovalo.
Později, jak sama se mně svěřila, jí silně ovlivňovala snacha, která měla neustále nějaké výtky k mé osobě. Pro klid v rodině jsem všechno jaksi toleroval. Nakonec manželce sdělila, že se stále stýkám se svojí „milenkou“. Ano sešli jsme se jednou do roka a někdy ani to ne. A to v naprosté počestnosti. V té době jsem podnikal a neměl jsem ze strany manželky, žádnou velkou podporu, spíše naopak. Náš vztah se zhoršoval. Sex v manželství se stále zhoršoval, připadal jsem si jako prosebník o sex, a asi ani jeden z nás nebyl spokojen. Nakonec jsem sexu nebyl již ani schopen. Několik roků jsem sex nahrazoval občasnou mastrubací. Manželce to nebylo ani nijak divné, ona o tom v podstatě ani nevěděla. A tak náš sex upadal. Když jsem jí říkal, že pro to také musí něco udělat, dostal jsem odpověď, „že neví, co by mněla pro to dělat“.
Sex v noční košili, sex bez polibků, sex bez pomazlení, bez předehry. Přesto jsem se snažil ještě sex znovu nastartovat. Již to nikdy nešlo. Přítelkyně měla problémy v manželství jiného rázu. Manžel alkoholik. Oba jsme si naše problémy sdělovali. Nemohlo to dopadnout jinak, než že jsme se sešli a došlo i k sexu, krásnému milování. Všechno bez jakýchkoliv problémů. Oba jsme byli uspokojeni. Sex a uspokojení super a to stále trvá. Žádný problém. Opět jsme se do sebe zamilovali. Ona řešila rozvod a já zase svoje problémy. Přesto jsem jí řekl, že se nikdy rozvádět nebudu. Nechtěl jsem rozvrátit rodinu. Nechtěl jsem rozbít majetek rodiny. Manželka je typ ženy, která není schopná plně se postarat sama o sebe. Skutečně ojedinělý, zvláštní typ ženy. Kolegové říkají, že je „zvláštní“. Přítelkyně mně miluje a já jí také. Manželka mně „miluje“ a jí já mám stále svým způsobem rád. Snažím se k ní chovat slušně. S manželkou sex nemáme nejméně 9let naprosto žádný. Stydíme se před sebou a nahota je tabu.
Přítelkyni jsem zajistil bydlení v mém okolí, stále se spolu scházíme, stále se milujeme. Již devět let spolu jezdíme na dovolenou a provozujeme jiné společné aktivity, které nás zajímají. Sex pokud mezi námi byl a stále je, je naprosto uspokojující pro oba. Umíme si vyhovět! Je nám spolu krásně. Přítelkyně nedělá problémy je příjemná a milá.
Manželka je náladová. Někdy je přátelská, někdy nenávistná. Stále jí někdo “ubližuje“. I když to vypadá, že je všechno v pořádku. Není. Já to již psychicky nezvládám. Je mně již 76 let. Dnes máme s přítelkyní sex, který nám oběma vyhovuje, který nás naprosto uspokojuje. Skvělé.
Nechci ve svém věku zcela bourat, co jsem celý život budoval. S manželkou žiji ve společné domácnosti. Zajištuji pro...

ještě pokračuji..Řekl mi, ať mu dám čas, že se srovná, že chce být se mnou a s dětmi, že bez nás nemůže žít a že to není jen kvůli dětem,ale kvůli mě...stále mě miluje. Jenomže já už pátý měsíc trpím, o manžela samozřejmě stojím, miluji ho. Problém je, že prý vztah s tou ženou ukončil, ale jsou stále v kontaktu...už několikrát od toho Silvestra to ukončil se vším všudy,a le vždycky si zase začnou psát...poslední verze je že je konec, ale....víte, chtěla bych znát Váš názor na věc..myslíte, že se mi muž jen bojí říct, že už se mnou nechce být, nebo naopak se bojí to samé říct milence? Mám být ještě trpělivá, nebo se vzdát nadějí? Manžel dokonce odejde v červenci z práce, plánujeme společnou budoucnost, vše vypadá na první pohled jako idylka..nikdo nic neví a netuší, jen mé nejlepší kamarádky. Můj muž se přiznal, že mě podvedl několikrát, neví proč, samotnému se mu to příčí a nechce to dělat... podle psychologa má nějaká komplikovaná "nastavení" :)...ale dál se tím zatím nezaobíral. Nikdy jsme neměli žádné problémy, vždycky to byl pro mě ten nejlepší manžel, partner a stejně tak on tvrdí, že mě vždy miloval...tak nevím...co si počít? - otázka upravena poradcem

Dobrý den, paní doktorko,

píši Vám asi jako spousta žen :)...dostala jsem se do velmi tíživé situace. Mně i manželovi je 40 let, manžel miluje dvě ženy ani bez jedné prý nemůže žít - mně a milenku. Vše začalo loni na jaře, manžel se v práci zamiloval do kolegyně, 36let - vdaná, dvě děti, s manželem prý jim to neklape...potřebovala lásku, zachránit a můj muž se cítil prý být potřebný. Chodili spolu několik měsíců, až to na Silvestra prasklo...situaci jsem samozřejmě vnímala a cítila, že se něco děje, a tak jsem to z muže vytáhla. Původně byl prý rozhodnutý ode mě a od dětí odejít, domlouvali se spolu, jak na ní někde počká, že její manžel na to ještě není připravený a tak dále...jakmile však se přiznal a viděl mou reakci, došlo mu, že mě stále miluje a odejít není úplně to , co chce.

Dobrý den paní doktorko, moc Vám děkuji za radu k tématu partnerského trojúhelníku. Radíte mi vyhlásit pauzu a zůstat sama. Ano, už delší dobu o této alternativě přemýšlím, takže to cítím stejně jako Vy. Bojím se ale hrozně toho, že "přeberu" a nakonec prošvihnu okamžik mít děti. Vnímám to tak, že v mém věku (37) už je složitější najít vhodného partnera k založení rodiny, než ve věku 20+. A tento můj postoj mě velmi brzdí v nějakém radikálnějším řešení své situace. Předem děkuji za odpověď a za Váš názor. - otázka upravena poradcem

Paní doktorko, jak se zachovat - manžel požádal syna, aby mu jel pomoct na nějako pracovně - soukromou akci, kde byla řada synových kamarádů, spolužáků i dlouholetých rodinných známých. Syn tam přijel i se svojí kamarádkou a táta se tam před všemi )asi 20 lidí) objímal s blondýnou o asi 20 let mladší, která v jednom z provozů, který patří naší firmě, prý vypomáhá jako brigádnice asi měsíc. Pak se tam s ní vyspal ve stanu. Syn je z toho KO, já se o milence dozvěděla asi za 174 dnů od dcery, které to zas řekli jiní známí na nějakých závodech - zase před skupinou asi 10 lidí. On tam mezitím s tou blondýnou zase přišel. Mezitím jsme zjistili, že si milenku vozí na naši chalupu, kde bydlí asi 4 měsíce sám, protože "s námi se to nedá". Když jsem za ním jela se dohodnout, co se děje a co dál, řekl, že je mezi námi konec a všichni musí pochopit, že je to nová situace a podřídit se tomu. Je to pro nás šok, že manžel zápasí s osobní krizí (jak nežije a nechce ještě umřít - je mu 51), to jsem věděla, snažila se mu pomoct, byla trpělivá v jeho výstřelcích, ale tento způsob nás všechny dostal do kolen. Je to hrozně nešetrné, ponižující - vnímáme to s dětmi všichni stejně. Syn má nahlášeno, že za necelý týden ona s nimi pojede na dovolenou (jede jen syn a otec s pár známými, dcera nemůže, já nesmím). Syn se velice těšil, ale chodí bledý jako stěna, o ničem nechce mluvit. Paní doktorko, co se to děje? Děkuji. - otázka upravena poradcem

Vždycky si velmi dlouze a přátelsky povídáme a můj pocit, že si velmi rozumíme nevymizel. Potom po 3 měsících "nesetkávání se" jsme spolu opět měli sex, bylo to jako dřív opět úžasné a ten pocit byl zpět. Pokusila jsem se mu několikrát napsat, ale stále nemá čas. Nerozumím jeho chování, je milý přátelský, sex s ním je báječný, mluví o budoucnosti a když mu ji navrhnu, tak nereaguje. Mluvila jsem už ze zoufalství s jeho přáteli a ti mi řekli, že možná má ze vztahu strach, že už je velmi dlouho sám. Jsem z toho zoufalá, vůbec mu nerozumím. Žiju stále se svým přítelem a velmi mě to trápí, protože jsem zamilovaná do jiného muže. A pořád čekám, jestli se situace nějak vyvine. Přítel na mě začal tlačit, že chce dítě, jenže já s ním za těchto okolností nedokážu vůbec plánovat nějakou budoucnost ani náš vztah zkusit nějak opravit. Mnohokrát děkuji za Vaši odpověď, nevím, co mám dělat. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, je mi 37 let, 4 roky žiju s přítelem, náš vztah není úplně ideální a spousty věcí mi v něm vadí, nejsme podle mě úplně kompatibilní v hlavně v trávení volného času a taky v sexu. Naší krizi jsem se snažila dlouho řešit, ale přítel nejevil moc zájem a říkal, že jen přeháním. Tak se stalo, že jsem asi před rokem potkala zcela neplánovaně jednoho muže. Velmi jsme si rozuměli a bohužel, asi kvůli mé touze po něčem, co mi doma chybí, jsme skončili spolu v posteli. Zpočátku jsem tomu nepřikládala žádný význam, jenže jsme se začali vídat a měli spolu pravidelný sex. Dokonce začal mluvit o budoucnosti se mnou a já mela pocit, že si velmi rozumíme i v ostatních věcech a že i je mi s ním fajn. Po třech měsících schovávání se, jsem mu řekla, že to takhle nechci, že se se svým přítelem rozejdu a že bych chtěla být s ním. Jenže on jakoby najednou začal couvat a že si není jistý a kontakt velmi omezil, občas se potkáme pracovně a občas při nějaké společenské akci. 1.část

* vážným a nebo ne. Přesto si říkám, jestli opravdu nepatříme k sobě a nebo jestli těch ran už bylo příliš a měla bych to nechat být se vším všudy i kdyby on se vzpamatoval. Vím že jsem tenhle kolotoč začala já, ale nyní si říkám, že já si to zkusila, on zkusí teď a když by měl ještě zájem .... jsou to hypotézy, jen si ráda poslechnu váš názor. Děkuji a mějte pěkný den