Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

všechny poradny
Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
Méně témat Více témat
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den, v listopadu mi umřel otec po delší nemoci na rakovinu. Mám dceru, která bude mít v srpnu šest let. Také sestru, která má syna, kterému bude v červenci pět let. Sestra si nepřeje ani po půl roce, říct svému synovi o umrtí dědečka. Z důvodu jeho přecitlivělosti, pláče u pohádek a prý by mu to mohlo nějak ublížit. Já jsem opačného názoru, chci to svě dceři říct, protože vím, že se tomu stéjně nevyhnu. Je to pro mě důležité. Nechci jí lhát a vím, že je dobré děti pro život připravovat i na takové věci, jako je smrt. Jenže, má matka mi sdělila, když to řeknu, tak má sestra jí nebude dávat svého syna a děti si tak babička nebude moci brát oba současně, aby se to synocec nedozvěděl od mé dcery. Má matka mi řekla, že mám zvážit co je důležitější a jestli to chci těm dětem udělat, že se spolu nebudou stýkat. Jsou spolu rádi a že jí to dědu nevrátí.Pro matku jsou vnoučata vším. Co pro to mohu udělat? mám pocit, že mě tím vydírají, tvrdí, že děti zapomenou, že se na něj moc neptají,
Daniela
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den, měla bych na Vás obrovskou prosbu. Jsem s přítelem dva roky, čekám s ním miminko, na které se oba moc těšíme. Jsem ve vztahu spokojená, vadí mi jen nějaké drobnosti, ale nejsou to závažné věci. Přesto u mě dochází ke strašným záchvatům vzteku a agrese. Vím už v tu chvíli, že dělám chybu, že to je špatně, ale nedokážu to potlačit či zastavit. Urážím ho, mlátím ho, nadávám mu, mám sklony ubližovat i sobě. Je to něco šíleného....zhoršilo se to teďka v těhotenství. Moje záchvaty trvají klidně několik hodin, kdy jsem schopná ležet v posteli a jenom kolem sebe plivat jed. Přítel když se snaží ke mně přijít a obejmout mě, je to špatně, když odejde, je to špatně. Jsem už zoufalá, ničím sebe, jeho a trápím i to maličké, které za to vůbec nemůže. Ještě jsem nikdy nezkoušela žádného terapeuta, psychologa nebo psychiatra..mohla byste mi prosím poradit, co mám dělat? Jsem psychicky naprosto na dně a nenávidím sama sebe za to, co jsem schopná říct a udělat. Prosím, pomozte mi....
Katchiola
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den,zřejmě na mně žárlí kamarádova(35) přítelkyně(30). Znám ji,známe se asi 3 roky,ti dva se dali dohromady nedávno,bydlí kousek od sebe.Jezdím k němu tak 1x za měsíc na víkend,vždycky jdeme nějak na celodení výlet,pak u něj přespím a jedu domů(bydlím asi 60km dál). Nemám k němu jiné city než přátelské,on ke mně taky,tady toto máme vyřešené,dá se říct,že jsme blízcí přátelé. Teď o víkendu se ale stalo,že v deset večer mu zavolala(vrátila se z nějaké oslavy ,a přestože věděla,že tam jsem,vytáhla ho asi na půl hodiny ven a on šel. Měli jsme rozkoukaný film... Pochopila bych to,kdyby se delší dobu neviděli,ale pracují spolu,viděli se ten den,než jsem přijela a další schůzku měli zase druhý den. Zatím si to neberu osobně...Myslíte,že je její chování v pořádku? Mám trošku obavu,aby příště neočekávaně neodešel třeba v 8 večer s tím,že se vrátí ráno...Díky za Váš názor.
Jana L.
prevence problémů ve vztahu
Dobry den,
som s priatelom rok a aj ked som vedela ze ma rad pocitacove hry,az ked sme sa spolu nastahovali zistila som ako velmi mi to vadi.Prva vec co spravi ked pride domov je ze si sadne za PC a do 5minut uz pocujem iba klikanie mysou.Povedala som mu ze je zavisly a ze takehoto partnera nechcem, navrhla som aby hraval ked nie som doma ale to nepreslo, a on so ziadnym riesenim neprisiel... Naopak jeho reakcia bola ze hry bude hrat navzdy a ze on tiez robi kompromisy a nech teda aj ja akceptujem to ze rad hra hry. Ale ja to akceptovat proste nedokazem, ked vidim na obrazovke nejaku hru mam chut nieco rozbit.. Ako riesit takyto problem? Mam sa naucit tuto jeho "zalubu" akceptovat? - otázka upravena poradcem
Nina
prevence problémů ve vztahu
Poprosil by som Vas o nazor na nasledovnu situaciu.

Sestra (36) zije stale s rodicmi v byte. Ma relativne drahe konicky - plavaren, beh, jazda na koni, turistika, auto. Ma VS vzdelanie. Praca a konicky ju casovo maximalne vytazuju. Rodicia ponukaju relativne velky komfort a casto je o vela veci postarane (vencenie psa, nakupy, varenie) a byvanie takmer zdarma. Napriek tomu si nedokaze usetrit takmer ziadne finacne prostriedky. Medzi rodicmi a sestrou casto vladne celkom ponorkova atmosfera. Sestra neprejavuje vdacnost za podporu a ma pomerne malu empatiu voci rodicom. Na pokus o komunikaciu o problemoch reaguje emotivne, podrazdene a casto pokus konci placom.

Obavam sa, ze zije bez vizie k samostatnosti a financnej nezavistlosti. Ako jej dopomoct aby si svoju buducnost zacala (lepie) planovat?
Financna Nezavistlost
prevence problémů ve vztahu
Dobry den, s mym pritelem jsem necely rok, takze se da rici, ze jsme jeste na zacatku, ale zase na druhou stranu, bereme oba vztah vazne a jsem si jista, ze se milujem navzajem...planujem budoucnost apod. Jsme sice spolu o 9 let, ale to se me prave libi, ze mam uz dospeleho chlapa, co ma uz neco za sebou a neni to zadnej hubeny cucak jako v mem veku. Mam s nim, ale jeden problem, hraje automaty. Na jednu stranu je moc hodny je mi s nim opravdu krasne, ale nekdy kdyz si opije, v hlave mu precvakne a klidne me necha jit domu a on jde do herny hrat automaty. Kdyz jsem s nim zacala chodit, vedela jsem, ze je hraje, ale myslela jsem si, ze jen tak nekdy v patek po praci pred vikenendem, hodi tam stovku a budto to dopadne a nebo ne. Jenze takhle to neni. Neni nijak zadluzeny a jeste ani neprojel celou vyplatu, ale je to horsi a horsi. A bojim se aby tomu nepropadl uplne. A chci mu nejal pomoct dokud to jeste nejak jde. On si druhy den to vzdycky vycita, ale pak to stejne prijde znova.
Katka
prevence problémů ve vztahu
(pokračování 2) Jakému chlapovi by se to nelíbilo...Problém je, že já se do toho asi angažuji citově trochu víc, neumím být tak "chladná" k někomu, s kým si rozumím a kdo mě tak přitahuje. Nevyznám se v něm, z jedné strany nastavuje pevné hranice, z druhé mne nechce ztratit. Nechápu, co je to za hru. Co vím je, že je pro mě hodně těžké udržet tento stav v kamarádské rovině. Možná i pro něho? nevím. Mně říká, že to "chlapi berou jinak" Každopádně ho také nechci ztratit, ale zároveň mne to vysiluje....Asi by bylo nejlepší to všechno utnout... - otázka upravena poradcem
Jana
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den, paní doktorko.
Jsem vdaná, mám dvě děti, manželství je vcelku v pořádku. V práci jsem uletěla s kolegou, který má také děti a je ženatý, podle něho šťastně. Od té doby se vídáme, ale pouze jako přátelé. Občas jdeme spolu na kávu nebo na oběd, nic víc. Problém je, že to mezi námi pěkně "jiskří" a já se v tom přestávám orientovat. Mluvili jsme spolu o tom, on mi narovinu řekl, že mě má rád, jsem fajn, ale nechce nic víc, protože by to nedopadlo dobře. S tím samozřejmě souhlasím. Cítím k němu to samé a ani já bych nechtěla rozvracet svojí rodinu. I jsem mu navrhla, že bychom se měli přestat vídat (i když ve "vší počestnosti"), protože na čisté přátelství mezi ženou a mužem, kteří se přitahují, nevěřím. Přiznám se, že se mi opravdu líbí a a přitahuje mne. Na to mi řekl, že bych mu chyběla a že mu to takhle vyhovuje, i když jsme si několikrát říkali, že by se nám ulevilo. Samozřejmě, že mu lichotí, když mu říkám, že se mi líbí a je mi sympatický.(pokračování) - otázka upravena poradcem
Jana
prevence problémů ve vztahu
Dobrý deň, potrebovala by som poradiť od nezainteresovanej osoby. Bývame s priateľom už štyri roky. On je z ČR, ja zo SR. Je to úžasný človek, ktorého hrozne milujem. Problém je, že pri mne je milý a pozorný, ale ako sme v spoločnosti ľudí a jeho rodiny, tak ma uráža a uráža i slovákov. To isté i jeho kamaráti a rodina. Velmi ma to raní, aj som ho požiadala, nech s tým prestane. Sľúbil mi to a aj raz upozornil súrodencov, nech s tým prestanú. Odvetedy sa to len zhoršilo, on sa hrá na mrtveho chrobáka. Začali sme plánovať svadbu a detičky, ale začínam mať čierne myšlienky, že ani neviem, či chcem mať s ním spoločnú budúcnosť. Myslíte, že je možnosť aby sa začal správať ako normálny človek? Ďakujem Vám za radu
Lenka
prevence problémů ve vztahu
2.část Doufala jsem časem rivalita (nebo nevím jak to nazvat) mezi námi otupí, ale bohužel. Do manžela ryje, ve smyslu, jestli u nás rozhoduji já…namlouvá mu, že ho nemám ráda.Před časem jeli spolu do Austrálie-budiž, teď podsouvá manželovi výlet do USA. Kamarád viděl téměř celý svět, ale když jsme se vrátili z Říma, kde on kupodivu nebyl, hned tam musel alespoň na víkend. Osobně je mně jedno, co viděl nebo kde byl, spíš mně vadí, že s mým mužem manipuluje na úkor naší rodiny. Cítím z něho nevraživost, přičemž jsem mu nic neudělala. S jeho ženou mám celkem kamarádský vztah. Ráda bych Vás požádala o vyhodnocení celé situace a radu jak se chovat. Děkuji za radu
Ivana
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den, nevím, jak se chovat.. ve svých 25 letech jsem si vzala si kamaráda ze školy, oceňuji na něm spoustu vlastností, jeho skvělý vztah k dcerám, není žádný ješitný Macho a 15 let máme celkem spokojený život. Náš resp. můj problém je manželův kamarád.Je to přesně jeho opak, ambiciózní dnes politik, vůdčí typ, se kterým nemohu najít společnou řeč. S mým manželem více či méně manipuluje. Jednu chvíli se mě snažil sbalit, díky mým předchozím zkušenostem (ve 20 letech jsem žila s bohatým partnerem) jsem ho poslala do patřičných mezí. Doufala jsem časem rivalita (nebo nevím jak to nazvat) mezi námi otupí, ale bohužel. 1.část
Ivana
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den,
chci se zeptat na Váš názor....žiji s partnerem ve spokojeném vztahu..již 3 měsíce je do něj zamilovaná jiná žena..vím, že lásku k někomu nelze zakázat a s partnerem máme jasno...ta žena se kontaktuje i se mnou, chce být kamarádka....partner jí řekl, že jsme tým a budeme spolu..přesto mu píše zamilované emaily i smsky...chápu to, lépe řečeno chápeme to oba a nemáme ve vztahu problém...chci se zeptat, zda máte nějakou zkušenost...je možné, že se na něj bude upínat více a více a budeme řešit nějaký problém nebo to máme nechat tak, ať to vyšumí? A vůbec jak se v takovém případě vlastně chovat? Máte nějaký tip, radu, doporučení? Děkuji za odpověď. Zdraví Tereza - otázka upravena poradcem
Tereza
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den, po 3 letech jsem se z čista jasna a bez vysvětlení rozešla s přítelem.Připadala jsem si ze vztahu unavená,vídali jsme se příliš a už neměli co dělat.Po rozchodu jsem se asi měsíc bavila a pak si uvědomila,že bez něj nechci být a chtěla se k němu vrátit.Byl to pro oba první vážný vztah,rozchodem jsem mu hodně ublížila a stálo mě mnoho úsilí a času dostat se tam, kde jsme teď-před rodiči tajený vztah,kterému on odmítá dát tu"nálepku"vztah-když na něj tlačím a chci,ať o mě řekne doma,ať to"nazývá"vztahem nebo ať se vidíme častěji,tak se stáhne a tomu všemu se brání.Když po něm ale nic nechci,jen jsem s ním,je úžasný,pozorný..další problém je,že jsem žárlivá a moc mě naštve i když jde někam s kamarády se večer bavit,přijde pozdě a já si hned vymyslím tisíc scénářů,pak vyčítám.On se uzavře ještě víc a cítím, jak s každým tímhle úletem dostává pracně obnovený vztah ránu. Snažím se být víc tolerantní,jen mi to pořád úplně nejde a nevím jak se žárlivého závisláctví na něm zbavit :(
Hanka
prevence problémů ve vztahu
Jelikoz jsem byla mlada, nejak jsem nechtela vysilovat nebo byt hystericka a tak jsem vzdy svym partnerum odpustila a pokracovala ve vztahu i nadale. Postupem casu, diky tomu ze "starnu" a rada bych o svoji budoucnosti premyslela nejak vice zodpovedne, jiz nejsem tyto jejich "preslapy/ulety" schopna tolerovat a zavirat pred nimy oci. Rozumejte, mam ted pritele, vztah 6 let, spoustu napadniku. Nejsem na priteli ekonomicky zavisla, nepotrebuji majetneho pritele, jen chlapa, ktery uz bude emocne vyzraly, bude mi v zivote oporou. Vim, ze to neni otazka veku, nebot jsem vzdy byla s muzi min. o 5 let starsimi. Jen jsi nejsem jista zda takoveho nekdy najdu. Myslim si, ze je to na 27-letou slecnu az dost pesimismu, jen nevim jak z toho ven. Nechci rezignovat na muze, jen bych chtela vyrovnany vztah. Dekuji za odpoved (2.cast, konec)
Lenka
prevence problémů ve vztahu
Dobry den pani doktorko. Mam takovy obecny dotaz. Jsem slecna, 28 let, ambiciozni, samostatna. Trpim ale posledni dobou smutkem, jelikoz bych rada do budoucna planovala rodinny zivot. Bohuzel si nedokazu predstavit s kym a jestli to vubec nekdy pujde. Nedeste se, mam sebou 2 dlouhodobe vztahy a mnoho zkusenosti se zivotem v paru. Jsem pomerne racionalni typ a dokazu pochopit, ze laska neni na veky, ze vztah 2 lidi stoji hodne sil a tolerance...atd. Co ale nechapu je chovani mych dosavadnich partneru, zajemcu a i soucasneho partnera. Bud jsem na dosavadni exemplare mela smulu nebo nevim. Rada bych jednou mela rovnocenneho partnera, ktery si nebude na me zvysovat sebevedomi, soutezit se mnou, nebude mi opakovane neverny, nebude chodit do bordelu a hlavne v krizovych situacich jako je nemoc nebo partnerske neshody nebude utikat z domu. Neude se bat zodpovednosti. Doposud jsem vzdy tyto "ulety" v chlapskem chovani tolerovala. (1.cast)
Lenka
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den,s přítelem jsme spolu už 8 let.Když jsme se seznámili (mně bylo 18,jemu 17)přítel byl kuřák.Zpočátku jsem se to snažila tolerovat,ale časem to byl pro mě nepřekonatelný problém.Přítel pořád kašlal,bolelo ho na plicích,v noci hrozně chrápal a když dlouho nekouřil,byl až skoro agresivní.Dala jsem mu tehdy ultimátum-buď já nebo cigarety.Slíbil, že s tím přestane.Přestal, na pár měsíců, pak do toho znovu spadl a tak dál asi rok,až konečně kouřit přestal.Jeho zdravotní stav se vylepšil,skončily i jeho agresivní záchvaty, našemu vztahu to moc pomohlo.Už od počátku našeho vztahu spolu bydlíme,nedávno jsme si společně koupili byt,plánujeme dítě..Nedávno začal opět kouřit.Tajně.Důvod?Prý když je chvilku beze mě,cítí,že mu něco schází.Přitom jsme spolu skoro každý den.Celá jeho rodina kouří a on na tom nevidí nic špatného.Když mu připomenu,jak mu to škodilo,prý přeháním.A proč že mi to vadí,když nikdy nekouří přede mnou?Jinak máme skvělý vztah.Jak to vyřešit?Ultimátum už mu dát nemohu.
Petra
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den, s přítelkyní je nám oběma 18let a studujeme třetí ročník na střední. Jsme spolu teprve třetí měsíc a chci, aby nám to co nejdéle vydrželo, ale vím že je ve mě problém. Chodíme spolu do třídy a trávíme spolu i veškerý náš volný čas, pokud tedy není přítelkyně na brigádě nebo já na tréninku atp. Problém je spíš v tom, že se cítím na ní dost závislý a mám strach, že by to náš zatím nádherný a fungující vztah mohlo rozbít. Já jsem z Prahy, ona má trvalé bydliště i rodinu za Prahou, ale je s kamarádkou na podnájmu v Praze, takže většinu týdne trávím u ní i přes noc. Ale kdykoliv nejsme spolu tak na ni pořád myslím a přemýšlím co asi dělá, píšeme si pořád sms. Když zrovna nemá náladu, tak si to dávám za vinu. Když se dlouho neozve tak mám pořád takový úzkostlivý pocit jakoby už o mě ztrácela zájem. Žárlivý ažtak nejsem, věřím že by mě nepodvedla, ale spíš si připadám že pro tak skvělou holku nejsem dost dobrej a že mi uteče za jiným. Nedá se s tou závislostí něco dělat? děkuji
Marek
prevence problémů ve vztahu
Tři měsíce po svatbě jsem se i se dvěma dětmi nastěhovala k manželovi a jeho dětem. Třetí den společného soužití jsem v šoku a dost zaskočená, sice už jsem „konečně“ dostala svůj šuplík na osobní věci, ale manžel tráví už takto v začátcích společného života večery pouze u kompu až do noci, pak jen přeskočí v posteli k ipadu nebo iphonu a ráno nanovo. Začal se i zavírat a vyleze pouze na jídlo nebo okřiknout děti, že moc řvou. Prý když má miliardu starostí nebude poslouchat moje kecy o tom, že není správné takto trávit život. Já mám ale také miliardu práce, do toho školu, vařím pro 6 lidí a věnuji se dětem co to jde. Promluvit s ním nepomohlo, vidí své starosti a povinnosti, o pohodové společné večery asi nestojí. Přeci se nebude překonávat nebo do něčeho nutit, ztrácet čas. Uvažuji, že po příchodu z práce taky zasednu ke compu do noci a budu čekat, co se stane. Přijde mi to už jako nemoc pořád čumět do netu, dobře vím, že se nejedná jen o práci. Co s tím? děkuji za radu
cekanka
prevence problémů ve vztahu
Mám jen z jednoho strach. Pořád mě sexuálně přitahuje. Když jsme se setkali, vím, že se neubráním se jí dotýkat, obejmout jí, políbit jí. Je to špatné, nebo musím krotit své city. Je možné, když budeme sami, že se třeba i pomilujeme, nebude na tom něco špatného, nerozbyje to přátelství, kterého si určitě chci vážit, protože ji mám strašně rád a nerad bych o ní přišel. Děkuji. Petr.
Petr
prevence problémů ve vztahu
Žil jsem tři roky se svou přítelkyní, s kterou jsem se před třemi nedělemi rozešel. Byla to moje chyba, padl jsem zase do hraní na automatech. Než jsme se poznali, už jsem měl jednou tento problém a ambulantně se léčil. Když jsem ji poznal, věděla o tom. Myslel jsem si, že to zvládnu bez léčení, když ji mám a přestal tam docházet. Teď jsem do toho padl znovu a přišla na to. Samozřejmě, že v tomto období, kdy jsem s ní žil, podporovala mě a snažila se mi pomoct. Zklamal jsem a nenašel odvahu jí to říct a tím více jsem se do toho zamotal, až přišel rozchod, když to zjistila. Ihned jsem nastoupil léčení a opět se snažím, abych se do toho už více nedostal. Musel jsem se ale odstěhovat. Včera jsme se po množství mejlů a SMS sešli a vyřikali si to. Nabídla mi přátelství, ale že teď máme každý svůj život a musíme vybudovat a vytvářet v přátelství nové žážitky a na ty nepříjemné vytlačili. Strašně mi za to stojí, mám ji pořád rád a vážím si jí. Pokračuji dál, nestačili znaky.
Petr
prevence problémů ve vztahu
O té slečně se s manželem nebavím, i když mi neustále probíhá hlavou, kde všude spolu byli, co dělali, v čem je asi jiná apod. Když manžel našim dětem oznámil (v mé nepřítomnosti), že nikam neodejde, tak se jej naše pubertální dcera (možná v lecčems chytřejší, než my) přímo zeptala: "a co ona ?" Odpověděl jí, že to s ní nějak vyřeší a že se nemá starat. Myslíte, že když ten jejich vztah probíhá relativně tak dlouho, je šance, že to opravdu ukončí ? Dost mě straší fakt, že se mohou vidět v práci nebo na firemních akcích a i když se já budu snažit, může být ten vztah mezi nimi obnoven. Nebo mu jen doma něco chybělo a když bude doma vše v pořádku, nebude hledat jinde. Víte, lidé, co ho znají říkají, že by to do něj nikdy neřekli. Doufám, že dá přednost stabilnímu, klidnému, dlouhodobému vztahu. Ještě jednou děkuji a přeji klidný advent.
Hanča - pokračování 4
prevence problémů ve vztahu
Dala jsem mu termín do Vánoc (je to akorát ?), včetně vymazání jejího čísla z mobilu. Cítím, že se snaží, ptal se i na mé rodiče – jak se k tomu staví, měli k sobě pěkný vztah. V podstaně se chová, jako by se nic nestalo. Já chci být trpělivá, i když je to strašně těžké a ponižující. I když vím, že si za to z velké části můžu sama. Ale já to prostě chci urovnat. Doufám, že on to také myslí upřímně. Jen mi pořád chybí z jeho strany to: promiň, omlouvám se, miluji tě. Doufám, že až se ho před Vánoci zeptám, jestli už můžeme tu tlustou čáru udělat (jestli vztah s ní ukončil), tak se dočkám. Potřebuji to k tomu, abych mohla odpustit. Někdy si říkám, že by všichni novomanželé měli dostávat příručku k manželství, aby věděli předem do čeho jdou a jak se vypořádat s krizemi a jak se do těch krizí vůbec nedostat. Jak naši situaci vidíte Vy ? Děkuji za odpověď.
Hanča - pokračování 3
prevence problémů ve vztahu
Ona mi nic neřekla. Věděla, že je mezi námi nějaký problém. Nejprve jsem mu řekla, že má tedy odejít hned. On chtěl původně zůstat do Vánoc a pak se odstěhovat (jaké by to ale byly Vánoce ?). Hledala jsem ale rady na internetu a na základě toho jsem ho požádala, ať ten odchod ještě odloží, až pomine chaos před Vánocemi. Řekl to i mladšímu synovi, se kterým jsou na sebe oba velice fixováni. Po týdnu jeli se synem do bazénu. Ten večer jsem ho také požádala, aby se vrátil do ložnice, že když není vedle mne, nemůžu spát. Svolil a já začala nenápadně hrát na jeho „chlapskou strunu“: aby mne chytil za ruku , až jsme skončili u mazlení apod.. Druhý den mi vesele řekl, že nikam neodejde a že všechno dobře dopadne, nemám se bát. Postupně jsme se za týden opět sblížili. Vše jsme si vyříkali, vysvětlili, chceme udělat tlustou čáru a začít znovu. Jenže vím, že si s ní manžel neustále píše SMS, i když už nikam z domu neodchází.
Hanča - pokračování 2
prevence problémů ve vztahu
Před nějakým časem jsem začala pociťovat jakési ochladnutí z manželovy strany, ale pořád jsem věřila, že on by to neudělal, že je pro něj rodina nejdůležitější. To také tvrdil, když má sestra přišla na nevěru svému příteli, se kterým měli syna. Nepřikládala jsem význam neustálému posílání SMS, mobil i přes noc u postele, odcházení večer do práce (má to kousek). Prostě jsem mu věřila. Je pravda, je náš sexuální život byl prakticky nulový. Zpětně si uvědomuji, že když s mně něco nelíbilo, mlčela jsem nebo jsem ne s ním nebavila a myslela jsem si, že „na to příjde sám“. On také nemluvil. Prostě jsme nekomunikovali o našem vztahu, jen o provozních záležitostech. Před měsícem mi oznámil, že chce odejít, že už to nemůže vydržet. A také je v tom jiná žena, dokonce více než rok – svobodná holčina z firmy o 18 let mladší. Nebudu popisovat, jaký to byl pro mne šok. To jsem se pak dozvěděla, že už nějakou dobu chodil za naší 15-letou dcerou a ptal se jí, jestli by se odstěhovala s ním.
Hanča - pokračování 1
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den, možná než radu bych potřebovala ujištění, jestli jsem na správné cestě. Jsme s manželem 16 let, máme dvě děti 15 a 8 let. Je nám oběma 41 let. Já jsem spíše introvert, pěkné dětství i když časem si uvědomuji, že nám (mám dvě mladší sestry) doma moc rodiče nedávali slovně najevo lásku - neslýchaly jsme od rodičů: mám tě ráda apod. Manžel je hodný, citlivý, opravdu rodinný typ, spíše extrovert. Jak už to v dlouhodobějších manželstvích bývá, přišly děti, starosti s financemi (hypotéka), nový dům, stěhování se od mých rodičů a osamostatňování se. Manžel se mi věnoval, dle jeho slov by mi snesl modré z nebe a já to asi brala jako samozřejmost. Únava ze starostí, nevyspání (syn se do 5-ti let budil 2-3x za noc, o přespání u bybičky nemohla být řeč) a já se zaměřila více na chod domácnosti, než na náš vztah. Manžel pracuje v provozu velké firmy - chlapi údržbáři, ženské u linek. Firma pro ně organizuje různé společné akce (sportovní, utužování kolektivu apod.)
Hanča
prevence problémů ve vztahu
Dobry den,mam stejny problem jako pani Lenka,spriteem jsme byli 8 let a utekl mi za jinou,snazivou. Mela jsem s pritelem problem v tom,ze opadla ma touha k nemu a nemohla jsem s nim nic mit. Celkove nas vztah ochladl a pak prisel,ze se zamiloval. Tak jsem mu zmizela ze zivota.Odstehovala se a moc jsem se snazila zit svuj novy zivot u rodicu. Ale celou dobu jsem se od nej nemohla odpoutat a tajne cekala az se ozve.. Taky se ozval po 2 mesicich,ale jen,ze udelal chybu,nic vic. Pak se jeste parkrat jen tak ozval.Po 5 mesicich se ozval znovu,ze mu ta slecinka dala kopacky a prosil tak,ze jsem se vratila. Ted to spolu latame uz 3 mesice.Tvrdi,ze chce byt semnou,ale ja mu to furt nedokazu verit a premyslim jak me muze zase. odkopnout. Taky jsem zjistila,ze mam zase ten problem se sexem..mam ho strasne moc rada,ale vubec mi to nejde,tak me napada jestli to neni takova laska jako k otci ci matce.Nevim si s tim rady,ale vim,ze kdyz mi to zase nepujde,ze mi zase pujde jinam.
Tereza
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den, chtěla bych moc slyšet Váš názor. S přítele jsme spolu už skoro 8 let, když nepočítám dvě "pauzy", které byly způsobeny mou vinou..ve vztahu jsem se necítila, tak jsem utekla k jinému. Ale ten "nový" vztah nikdy nevydržel dlouho, bylo to opět způsobeno mnou a touho vrátit se zpět k bývalému..Z a důležité považuji, že jsme spolu začali chodit, když mi bylo 15 let. Plánujeme spolu budoucnost, budeme oba končit školy, řešíme společné bydlení ...ALE...já se nějak přestávám ve vztahu cítit, přijde mi že se měním. Sexuálně mne přítel taktéž nepřitahuje, někdy mi to až vadí. Vím, že je to ten nejlepší chlap a že bych s ním uměla být šťastná..ale přijde mi, že tak trochu lžu jemu i sama sobě. Bojím se, abych zase nezačala hledat jinde. Děkuji
Magda
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den. jsem s přítelem půl roku, přestěhoval se za mnou zdaleka, seznámili jsme se přes net, neumím se seznamovat, hodně jsme si toho o sobě napsali, snažili jsme se být upřímní ve všem, a proto, když jsme se setkali, tak jsme mysleli, že už se známe. Teď ale mi připadá, že máme krizi, řešíme spoustu problémů,ikdyž spolu ještě nebydlíme,pomáhá mi ve věcech, ve kterých se nevyznám, ale vyčítá mi, že to neumím dostatečně ocenit. Přijde mi poslední dobou ke mně chladnější. Představovala jsem si společnou budoucnost, ale jeho rodiče na něj byli přísní a mi přijde, že se to na něm podepsalo. Mám obavu, že bych ho časem přestala mít ráda, protože do mě hrozně rýpe, dává mi denodenně rozkazy, na což nejsem zvyklá, vyrůstala jsem bez otce a nelíbí se mi to. Je hodně kritický, umí být i tvrdý a občas i fyzicky hrubý jako můj bývalý, ikdyž jindy nám to klape. Vím, že mu připadám nesamostatná. Hodně mu záleží na penězích, které nevydělávám. Má společná budoucnost a bydlení a rodina smysl?
Miriam
prevence problémů ve vztahu
Už jsme se spolu o tom několikrát bavili, vysvětlila jsem mu můj postoj, ale vždy to z jeho strany skončilo hádkou, že jsem v tomhle směru naivní (při tom chci to, co se běžně dělá - jedna hypotéka, jeden dům). Bývala bych to neřešila, ale přítel se rozhodl začít už teď a já z pozice studentky nemám ani co nabídnout. Jindy je o věcech ochoten se domluvit, najít nějaký kompromis. V téhle situaci pro něj však ostatní návrhy jakoby neexistovaly. Pro mě na druhou stranu přijde zbytečné všechny vydělané peníze dávat do dvou hypoték a připravit se tak o spokojenější mládí jen proto, že přítel jednou plánuje odejít. Prosím, řekněte mi svůj názor na takovou věc. Velmi děkuji!
Lucie
prevence problémů ve vztahu
Jeho rodiče se nerozešli v dobrém, je to už řada let, on byl svědkem hádek, doteď se ani nepozdraví, ke všemu se jeho táta díky této situaci "na stará kolena" pořádně zadlužil a teď možná i o zatím nesplacený majetek přijde. Chápu, že se takové situaci chce vyhnout. Ale já na druhou stranu žiji v domácnosti, kdy rodiče spolu jsou, společně řeší problémy, mají to málo peněz, co vydělají, společně. A snad i jako ženská prostě potřebuji alespoň nějakou jistotu. On však nic společného nechce, až na děti. Jinak si ve všem rozumíme, milujeme se, sportujeme spolu, máme hodně společných zájmů, plánů, i tu budoucnost vidíme stejně, až na tenhle "detail". Zraňuje mě, že opravdu řekl, že předpokládá, že se rozejdeme(hned si to tedy uvědomil a řekl, že samozřejmě doufá, že ne). Také mě zraňuje, že v podstatě celý život chce žít s plánováním zadních vrátek a v podstatě nezávisle na mně.
Lucie
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den, předem velmi děkuji za Váš názor a především za Váš čas :) S přítelem jsme spolu tři roky já (24), on (29). Od začátku vztahu říkal, že nechce svatbu(nejen konkrétně se mnou), že této intituci nevěří, protože se lidé v jeho okolí rozchází. Nikdy jsem to s ním neřešila, jelikož na to zatím pomyšlení také nemám. Já studuji VŠ, on už druhým rokem pracuje. Teď už však začíná budoucnost plánovat, chce si vzít hypotéku, aby začal co nejdřív splácet, a s tím přichází náš kámen úrazu, mimo svatby nechce ani žádný společný majetek, protože jak řekl, předpokládá, že se v budoucnu (třeba až ve stáří) rozejdeme. Jenže tohle už se mě týká v blízké době a tento postoj se mi nelíbí. Dokážu si jej racionálně odůvodnit a vím, že je to praktické(má vidinu toho, že já si pak pořídím byt, který budu pronajímat a nastěhuji se tam jen pokud se vážně rozejdeme).
Lucie
prevence problémů ve vztahu
dobrý den, s přítelem spolu chodíme 4roky,před nedávnem však vzal novou práci,jejíž součástí jsou návštěvy zahraničí.mělo to být tak že bude bývat dva týdny tam a dva týdny tady doma,ale v praxi to vypadá tak, že je tam dva týdny a tady tak 3-5dní. Na peníze se nedá stěžovat,ale já říkám,co dělat?..samozřejmě plánujeme společnou budoucnost,ale neumím si dost dobře představit,že budem mít dítě a ono svého otce(a on jej)bude vídat jen pár dní v měsíci. dá se takhle vůbec žít??v té práci se mu líbí takže nepočítám s tím že by ji mohl v nejbližší době nechat...
jája
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den, chtěl bych tímto poprosit o Váš názor na moji situaci. Jsem 55 letý muž 25 let ženatý a až do nedávna jsem byl přesvědčen, že šťastně. Pak jsem zjistil, že si má manželka našla přítele. Tím se mi zhroutil svět a potřeboval jsem někoho komu se mohu svěřit. Poznal jsem tak ženu, se kterou si 2 roky píši, moc mi pomohla, stali jsme se nepostradatelnými přáteli, ačkoli jsme se nikdy nesetkali. Naše přátelství se ale paradoxně poslední dobou mění v něco víc. Oba to cítíme, toužíme po tom setkat se , jen se to oba bojíme druhému říct. Ale to se prostě pozná, naše komunikace je čím dál častější a jsou z ní oboustaně cítit naše pocity. Toužíme po sobě,snažíme se ale používat rozum a bráníme se tomu. Nevím co dělat , zda ukončit i to co mezi námi je (nedovedu si představit, že bych o ni přišel), nebo to risknout, sejít se a rozhodnout se společně co dál. Je vůbec šance, že to jako přátelé ustojíme? Nedovedu si představit, že bych o ni přišel ani jako o přítelkyni. Děkuji . Jiří
Jiří
prevence problémů ve vztahu
Také vidím, že ty emoce a city má takové ploší, nebo jak to říct, jak zmínila paní doktorka. Ale za důležité považuji to, jak se chová ke mě a jak má všeobecně úctu k ženám. A to u nás funguje stoprocentně. Že třeba občas se mi zdá, že málo (spíš míň viditelně) projevuje nějakou intenzivní radost nebo se mi zdá, že hůř chápe vztahy mezi lidmi - no, každý má něco a v tomhle mi přijde nejdůležitější - nevím, jak to napsat, aby to nevyznělo jako hloupá fráze, ale asi se to jinak nedá - že je dobrý člověk a také se dobrým člověkem snaží být. Myslím, že tak může být i dobrým otecm případných dětí - je hodný, uvědomuje si rizika a bude se snažit vyplnit případná prázdná místa, popř. neopakovat ty negativní. Ruku na srdce - o to se vlastně snažíme všichni nebo bychom se tedy měli. Omlouvám se za délku, nejsem nějak schopná se písemně vyjadřovat stručně :-). Zdraví a hodně štěstí přeje Eva. PS: Velký dík paní doktorce za její práci.
Eva
prevence problémů ve vztahu
...tak mi připadá nefér ho předem jakoby trestat za možné případné budoucí problémy. Sice je možná riziko případných budoucích komplikací mírně vyšší, ale ono se může za život lecos vyvrbit i s partnerem z harmonické rodiny. Člověk by si, v případě problémů, později vyčítal, že ho tato situace nevarovala dostatečně a nešel od toho, ale zase na druhou stranu, když to uděláte, tak si možná budete vyčítat, že jste vztahu nedala šanci. Jako velký klad a pozitivní předpoklad vidím to, že si Váš partner ty možné negace uvědomuje. S tím už se dá také pracovat. U nás doma to funguje tak, že třeba i řeknu, že tohle je jak u nich doma, že se mi to nelíbí. Možná jsem občas i přehnaně kritická, ale vidím varovné signály i tak, kde by to jiné nechalo klidnými, ale prostě krev není voda a jisté podobnosti tam jsou, to se nedá popřít, i když jsou to drobnosti. Pokračování ve 3. části.
Eva
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den. Ráda bych reagovala na problém od Kláry ohledně prevence problémů ve vztahu, kdy se bojí, jak se partnerova původní rodina (od matky nezájem, otec deprese) projeví na něm. Milá Kláro, asi Vám nedám nějakou konkrétní radu, jen se můžu svěřit se svou zkušeností. Se svým přítelem jsem cca 7 let a také jsem to z počátku řešila. Jeho rodiče ho "pouze" vychovali, tedy jen zajistili minimum základních potřeb, jinak po narození mladšího bratra už o něj nějaký větší zájem neprojevovali. vychoval se v podstatě sám. Ohledně depresí to asi nebude stejné, ale jeho otec (a zřejmě i matka, vidím to jako na velmi závislé soužítí) si vemi vymýšlí, na způsob bájné lhavosti, má prý diagnózu paranoidní schizofrenie. jestli je to přímo to, to nevím, ale nějaký duševní problém tam bude. Víte, on si člověk primární rodinu nikdy nevybírá. Pokud tedy na něm zatím vidíte většinu pozitiv a bude tomu i po odeznění první zamilovanosti, ... Pokračování v druhé části.
Eva
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den. Několik měsíců mám nového přítele, jsem zamilovaná a s ním opravdu šťastná. On snad ještě více. Jen jedna věc mě trápí. Přítel má rozvedené rodiče, matka se k němu od dětství nehlásí. Otec trpí od mládí silnými depresemi. Přítel je přitom povahy veselé, pozitivní. Tvrdí, že všechny negativní věci, které ho v životě potkali, ho posílili. Já se však trochu bojím budoucnosti, toho, co zdědil po rodičích. Přitom se ke mně chová strašně hezky, je neskutečně, milý, pozorný, myslí to se mnou skutečně vážně. Já mu hlavně nechci nijak ublížit, vím, že si už prošel mnohým. Moje otázky tedy obecně zní: do jaké míry ho mohli ovlivnit zážitky z dětství? Děkuji za odpověď.
klára
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den Jitko, poraďte mi, prosím, nějakou jednoduchou fintu. Můj muž je ve společnosti velmi často terčem zájmu, někdy i dost agresivního, mladších hezkých žen. Užívá si to (bude mu 50 :-)), ale já nevím jak se v takových chvílích chovat. Jestli to nějak komentovat nebo odejít nebo co. Taky nejsem ošklivá, ale většinou žádný muž v dosahu není pro mě natolik zajímavý, aby mě bavilo dělat totéž. Díky a hezký den!
Katka
prevence problémů ve vztahu
V 16 letech mě seznámili s 22 letým synem svých známých, chtěli, abych se po maturitě vdala a konečně odešla, ačkoliv jsem měla na těžkém gymplu samé jedničky a moc si přála jít na VŠ. Ten kluk byl již tehdy zatrpklý a zlý kvůli tomu, že byl už tak brzo plešatý a obézní, já byla od přírody spíš optimista, veselá, hezká,takže vztah nevyšel.Šla jsem pracovat a VŠ udělala při zaměstnání.Tátu docela lituju ( obě manželky na něj " ušily boudu" , což já bych nikdy neudělala), mámu beru jako chladnou a nemateřskou, ona by právě měla mít o dítě zájem víc , což se nestalo...a jsem ted u toho, že po svatbě bych chtěla také dětátko, jenže bojím, že budu stejná jao moji rodiče...Práce mě také moc baví, i když nejsem "bezcitná kariéristka", ke příteli jsem čestná, ne "podrazačka", která by ho chtěla udržet ve vztahu dítětem...ale nevím, jak bych si mohla být jistá, že přesto moje dítě nedopadne jako já..děkuji předem za odpověd.
Isabela
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den, jsem dva roky štastně zadaná a příští rok plánujemem s partnerem svatbu.Mám docela obavy, i když většina žen se těší..jde o mé rodiče - před svatbou měli hezký vztah, byli zamilovaní, ale po svatbě to vše zmizelo.Po sedmi letech začal otec mluvit o rozvodu, na což matka zareagovala otěhotněním, i když jí bylo již 40 a jemu 47.(On již jednu dceru měl s bývalou manželkou, kterou si "musel" brát, a rozvedl se s ní, když dceři bylo 18.)Nikdy nebyl rodinný typ, moje matka ale také ne ( oba byli kariérově zaměření VŠ).Byla jsem zdravé, bezproblémové dítě, jedničkářka, ale projevilo se to, že mě vlastně nechtěli - vztah se jim totiž vůbec nezlepšil.Hádali se denně kvůli každé maličkosti i přede mnou ( k fyzickému střetu nedošlo).Když jsem byla na ZŠ, ztratili o mě zájem, když mi museli třeba něco povinně kupovat do školy, vždy mi to vyčetli, nedostávala jsem dárky ,i když nebyli sociálně slabí ani omylem, nikdy mě za nic nepochválili, neprojevovali mi žádný cit.
Isabela
prevence problémů ve vztahu
mi najednou oznámila, že mi už nevěří po tom co jsem se sní jednou rozešel, že jí vrtá hlavou ten nový objev, že ho vůbec nezná, ale že by si to třeba vyčítala, že zahodila příležitost, takže to musíme ukončit. Ale že mne má ráda a že je na mne pyšná jak jsem se změnil. On že si nenechal říct ale vlastně teď neví do čeho jde a že se toho bojí. Učinil jsem ještě 2. den pokus s kytkou a ujištěním, že to myslím vážně a že jsem doufal, že si vyzkoušíme bydlení ve svém. Obrečela to, nicméně řekla, že už rozhodnutí nezmění. Nevím co teď dělat -nechat to plavat? (chybí mi ona, plno společných zálib a zážitků, úžasný sex s ní), plánovali jsem společný život, vše fungovalo a ona mi to ani nevyvrátila až na dochvilnost a zmatky; nenechat se odbít jako ten nový? (napsat, občas se zkusit sejít a nedat na sebe zapomenout); nebo počkat, že třeba zjistí, že to není ono (nevím jestli si tolik věřím a hlavně nedokážu si představit, že zvládnu tu nečinnost). Děkuji za názor na náš vztah i případnou radu
Mike 3/3
prevence problémů ve vztahu
Řekli jsme si v čem byly problémy- byt, který pro mě nebyl domov, prášky přítelkyně po kterých neměla chuť na sex a hlavně špatná komunikace mezi námi, takže jsme si problémy nesdělili a zjistili jsme že nám chybí společné zážitky i zájmy. Po tomto jsme se k sobě vrátili a byli spolu půlroku víceméně šťastní (komunikace fungovala, milování, trávení volného času), oba jsme se po té pauze trochu změnili k obrazu toho druhého. I když uznávám, že se svojí dochvilností a zmatkářstvím jsem nic neudělal a ona se svou náladovostí také ne, ale to jsme prostě my a nikdy to nemůže být 100%. Pak odjela na týden pryč, vrátila se se zvláštní náladou (našla tam nové kamarády, jen svoje) a pokoušel se tam o ní kluk, kterého odmítla. On ale nepřestal naléhat (to jsme si řekli), vrtalo jí to hlavou (to jsem poznal). Po !14 dnech! od návratu (během kterých došlo k nějakým hádkám ale také k plánování dovolené a hlavně bydlení (do bytu jsem se za ní už samozřejmě nestěhoval)
Mike 2/3
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den, s přítelkyní jsme se dali dohromady před 5,5 roky, já měl zkušenosti (bylo mi 21), byl jsem její první (bylo jí 17). Neměla moc kamarádů, byla ještě trochu dítě... Vztah se vyvíjel, ona se měnila a dospívala, včetně sexuálního života, moji známí se stali společnými. Já se pak postupem času nastěhoval do bytu k jejím příbuzným (kteří trávili většinu času na chalupě). To bylo cca před 2,5 roky, vše přestalo po roce klapat, hádali jsme se, ona měla pocit dospění, já už vlastně neměl kam, kamarádi (na které hodně dám) už to taky zachytili. Já pak potkal jinou slečnu, 2 měsíce řešil jestli po 4,5 letech bourat vztah. Nakonec jsme se rozešli, já hned začal s novou přítelkyní, bylo to chvíli krásné ale nefungovalo to, včetně vzpomínek na tu bývalou (v podstatě jsem se snažil o plnohodnotnou náhradu...). Navíc jsem se s ní často potkával díky kamarádům, zase mi to měsíc šlo hlavou. Nakonec jsme si po půl roce s bývalou spolu sedli a vše jsme si vysvětlili.
Mike 1/3
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den paní doktorko, rád si pročítám Vaši poradnu. Teď bych se chtěl také poradit. Jsem s přítelkyní skoro 6 let, rok již bydlíme ve společné domácnosti. Mě je 23, přítelkyně o rok starší. Žádné zásadní problémy spolu nemáme, v těch důležitých věcech si rozumíme. Navzájem si bez výhrad věříme. Řekl bych, že máme krásný vztah. Bojím se ale tzv. přechozeného vztahu. Ze svého okolí znám několik případů, kdy spolu dva chodili dlouhou dobu a nakonec jim to nevydrželo. S přítelkyní jsme více méně zasnoubení, nebo alespoň oba počítáme s tím, že se vezmeme. Bude to ale ještě chvíli trvat, protože oba studujeme a také chceme dítě co nejdříve po svatbě, ale v této chvíli si dítě dovolit nemůžeme. Proto bych se chtěl zeptat, jak k tzv. přechozenému vztahu dochází, proč se to děje? A hlavně jak se toho vyvarovat? Přítelkyni velice miluji a rozhodně ji nechci ztratit. Děkuji za informace a radu, jak přežít další 2 - 3 roky "pouhého" chození. A také přeji pěkné prázdniny:)
Mladík
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den. Jsem 30letá, šest let vdaná, bohužel zatím bez dětí, ale snažíme se :) Do svého muže jsem pořád dost zamilovaná, až si říkám, jestli je to možné. Když čtu příspěvky do Vaší poradny, mám pocit, že žijeme s manželem na jiné planetě, protože i z jeho chování mám pocit, že mě má rád a že je všechno hezké. Dotaz nemám žádný, snad jen: co dělat, abych nemusela procitat z našeho "snu"? Na co bychom si měli /si měla po zhruba šesti letech manželství dát pozor? Asi hodně obecná otázka. Pokud na ni nelze odpovědět, nedá se nic dělat. Každopádně děkuji za Vaši práci s poradnou a všem přeji hodně štěstí.
Marta
předchozí 1 2 další

Nepřehlédněte