Poradna seznamovací a vztahové koučky Mgr. Libuše Konopové

Dobrý den, mám prostou (opakující se) otázku. Jak (kde) se vlastně dnes nejlépe seznámit? Pro nastínění „problému". Je mi 30. V posledních letech žiju de facto úmyslně single životem. Částečně vlivem nepovedené „velké lásky“, nicméně hlavně proto, že jsem se věnoval kariéře (budování firmy), cestování, sobě. No, dalo by se říci, že v kariéře už mám splněno, takže jsem (klepu na dřevo) v zásadě zajištěn a už bych pracovat nemusel (leč bavím mě to), ale zjistil jsem, že si nejsem schopný najít přítelkyni (byť nic vyloženě vážného, jako např. dítě za rok atd. také nechci). Nehledám ji sice cíleně, ale vlastně ani nevím, kde jí potkat. Hraju badminton, golf, potápím se, začal jsem se věnovat jachtingu, pravidelně se potkávám s přáteli, čili by se řeklo příležitostí dost (nesedím doma, dle kamarádek jsem pohledný- ale to je samozřejmě otázka vkusu-, zábavný, sám doufám, že jsem hlavně gentleman). Jenže jsme vlastně pořád ta samá parta. Seznamku nebo tak něco nechci, jak ale jinak na to?Díky - otázka upravena poradcem

Dobrý den, paní Konopová, moc se mi líbí Vaše poradna. Můj dotaz je obecnějšího rázu. Je mi 26 let, nemůžu si stěžovat na nezájem mužů, právě naopak. Nicméně to, že se mužům fyzicky líbím, mi není nic platné. Většinou se od nich totiž setkávám s reakcí typu "moc se mi líbíš, ale trvalý vztah tam nevidím". Moje cílová skupina jsou muži kolem 30 let a mám pocit, jako by muži, kteří v tomto věku ještě nemají závazky, byli již zpohodlnělí a zvyklí na svoji nezávislost. Pro vztah nechtějí nic obětovat- čas ani svoje pohodlí, single život s občasnými románky či pseudovztahy jim vlastně vyhovuje, o skutečný trvalejší vztah nemají zájem. Proč taky, když mají vše, co potřebují. Často od nich slýchám věty typu "nejsem schopný se zamilovat". Moje otázka zní, lze ještě někde nalézt muže, pro které by byl pevnější a trvalejší vztah hodnotou, o kterou by stáli a byli pro ni schopni něco obětovat? Kde jsou? V mém okolí se bohužel nevyskytují. Nevím, kam jít a kde se seznámit s muži tohoto typu. Díky - otázka upravena poradcem

Vážená paní Konopová, prosím Vás o radu. Po 30 letech se mi rozpadlo manželství - manžel má histrionské rysy, bylo to složité i mezi ním a dětmi, podle psychologa prožíval protrahovanou krizi středního věku. Hodně jsem vydržela, ale tu poslední milenku a způsob, jak se s ní veřejně prezentoval, mě urážel a podala jsem žádost o rozvod. On s ním kupodivu docela lehko souhlasil, což mě bolelo tako, s jakou lehkostí se "zbavil" tak dlouhého manželství a podpory, protože podniká a zázemí jsem zajišťovala vždy jen já.
Zkouším se seznamovat, příležitostí moc nemám, ale čas od času jdu na nějakou schůzku, nicméně v mých 57 letech se začínám bát, že si nikoho už nenajdu - alespoň dosud jsem měla štěstí na muže - invalidní důchodce s psychickými problémy, muží, kteří ač sami nepříliš atraktivní hledají zřejmě modelku (já jsem štíhlá), anebo sami nevědí, co by vlastně chtěli, někdy se mi zdá, že se bojí mé profese (pracuji ve středním managementu). Anebo jsem měla štěstí na takové, co se přistěhovali k nové ženě a te´d vlastně očekávají totéž - zabezpečit zázemí, protože oni sami na to nemají. Jeden se dokonce prořekl, že chce mladší ženu, aby ho doopatřila. Ještě nechci úplně rezignovat, ale začínám se bát. Moc Vás pozdravuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, ráda čtu Vaši poradnu a nikdy jsem si nemyslela, že Vám napíši a poprosím o radu. Jsem 3 roky vdovou a učím v malém městě na základní škole. Je mně 57, mám dospělou dceru, která žije s přítelem v Praze. Poslední dobou mně čím dál víc vadí, že jsem sama a chtěla bych se pokusit to změnit. Problém je, jak. Už jsem se doslechla, že někteří místní muži se vyjádřili v tom smyslu, kdo získá "skalp" učitelky, dát si fotku na některou seznamku nepřipadá v úvahu, protože takto někteří bývalí žáci v okresním městě uviděli fotku kolegyně a co následovalo, si jistě umíte představit...Pokud jsem i pozvaná na akce nebo návštěvy, jsou tam vždy manželé nebo páry. Nikomu nehodlám rozbíjet vztah, i když flirtování je lákavé, ale flirtujte se zadanými ! Máte pro mě nějakou radu ? Čtu tady totiž dotazy žen přes 30 ohledně seznámení a není to radostné čtení...Díky za odpověď. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, nevím jak začít. Velmi jsem toužila a snažila se vytvořit pohodovou rodinu, mít děti a milujícího manžela. Nepodařilo se mi to. Je mi 39 let a až ve 37 letech jsem měla první vztah s mužem, který skončil rozchodem z jeho strany. Byla jsem velmi ráda, že alespoň jeden o mě projevil zájem.. S nikým jsem ve svém věku nespala, takže nemám žádné zkušenosti. Všichni se na mě dívají jako na " nenormálního člověka", který nemá žádné zkušenosti s muži a všichni utíkají pryč. Bohužel nikdo o mě nestál. Nikdo o mě neusiloval. Všechno jsem již vzdala a připravuji se na kariéru člověka, který zůstane sám. Nemám totiž již sílu, ani chuť komukoliv vysvětlovat, že mě vlastně nikdo nikdy nechtěl. Zároveň se bojím dalších neúspěchů, takže raději zůstanu sama. Potřebovala bych poradit jakým účinným a efektivním způsobem se vyrovnat s celoživotní samotou a nezávidět ostatním jejich rodiny a štěstí, které byli schopni si vytvořit. Moc děkuji za radu. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, je mi 39 let a stále jsem sama. Zkoušela jsem dokonce i inzeráty, bohužel však bez jakéhokoliv úspěchu. Vůbec nevím, kde bych měla někoho hledat, už jsem z toho zoufalá. Děkuji za odpověď

Dobrý den,
ve svých odpovědích píšete o tréninku spontánního oslovení, komunikace apod. Dotaz je vlastně za pár lidí se stejným handikapem (neslyšící, ale víceméně mluvící) a z toho vyplývajícím stejným problémem při seznamování. Hm, jak to řešit v situaci, kdy oslovující/oslovený člověk nerozumí a někdy taky opakovaně? Ta situace přestane být logicky koketní, kouzlo flirtu se ztrácí, protějšek v některých případech prchne, zůstane z toho jen pachuť hořkosti. Má šanci i neslyšící člověk oslovit někoho i s rizikem, že mu nebude rozumět či on nebude rozumět odpovědi? Jak reagovat? Nebo by měl toho radši zanechat, je to trapné? Samozřejmě jsou seznamky pro neslyšící, i jiné akce, ale člověk se nechce vázat jen na ně, případně vybírat si jen z omezeného okruhu neslyšících. Co poradíte? Děkuji.

Dobrý den, je mi 45 let a již 15 let jsem sama. Bohužel se nenašel nikdo, kdo by se mnou chtěl jíst společnou cestou životem. Velmi jsem se snažila si někoho najít, bohužel však marně. Někoho hledat jsem již dávno vzdala. Byla bych velmi ráda, kdybyste mi poradila, jakým způsobem se vyrovnat s tím, že budu do smrti sama.

Dobrý den, paní magistro. Je mi 26 let a ještě jsem neměla žádný trvalý vztah. Do dvaceti si o mě ani neopřeli kolo a pak mi kamarádka dohodila kluka, který si mě vůbec nevšímal (neměl čas), tak jsem se s ním rozešla. Hodně jsem plakala a od té doby to tak mám pořád. Dejme tomu po dva další roky potkávám muže kteří si mě všimají a nadbíhají mi, jsou zamilovaní ale uběhne měsíc dva a najednou z ničeho nic nemají čas. Říká se, že to dělají muži po sexu ale já jsem nevypozorovala žádnou souvislost. Prostě jeden den jsme oba šťastní a zamilovaní a druhý den odejde a už nic necítí, nemá čas, pokud má v těle kousek citu, tak mi to aspoň řekne, že mě nechce ale s většinou se musím rozejít a oplakat to. Už mě to nebaví a nikdo z nich mi nechce říct, co dělám špatně, jak bych se měla chovat aby se mi to příště nestalo. Nikdy nedostanu odpověď. Máte na to nějaký názor? Už bych chtěla konečně někoho kdo by se mnou vydržel aspoň pár měsíců. Poraďte prosím, už mi dochází víra a trpělivost. A neříkejte, že si mám dát pauzu..tu mám pořád, půlroční, roční...

Ještě bych přece jen doplnil, že s věkem a příznaky (začínajícím padání vlasů) to mé "sebevědomí" dostává další ránu a začínám v osobní sféře na sebe pociťovat tlak. Díky. - otázka upravena poradcem

Tak to byl můj výčet z mnoha podobných případů. Chtěl bych Vás poprosit o radu, co s tím můžu dělat? Jak si víc věřit a neustále o sobě nepochybovat, že nejsem dost dobrý? Dlouho jsem se pokoušel to překonat sám, ale nedokážu to, táhne se to léta. Uvědomuji si, že to pro někoho může vyznívat banálně, až směšně, ale pro mě je to velký problém, který zásadné ovlivňuje můj osobní život. Jinak, co se týká jiných sfér, nemám problém komunikovat s lidma. Děkuji Vám za odpověď.

Zní to jako namyšlenost, ale je to právě naopak. Nebo se mi líbila kolegyně z vedlejší budovy, navazoval jsem s ní oční kontakty, kdykoliv jsem ji potkal a podíval jsem se jejím směrem, tak se dívala i ona na mě. Stejně jsem si nevěřil k tomu, abych ji oslovil. Skončilo to tak, že jsem šel na firemní akci, kde jsem ji zase nebyl schopný oslovit, no nakonec nás seznámil kamarád. Jenže jak já byl nervózní, tak jsem to nechtěl na sobě nechat znát a nakročil jsem k ní takovým stylem, že to vypadalo, že je mi naprosto ukradená, takže její reakce byla taková, že z toho taky nebyla nadšená. Tím se tomu nedivím, naopak naprosto to chápu, jen konstatuju. Když jsem jí po té akci občas potkal, samozřejmě z pohledů do očí byl už jen letmý pohled (někdy ani to ne) a pozdrav, dokonce mi přišlo, že je jí má přítomnost možná i nepříjemná, ale to je jen dojem. Jen bych doplnil, že ten můj možná až chorobný strach z odmítnutí nepramení z toho, že bych měl za sebou spoustu odmítnutí z minulosti pok..

Dobrý den,

je mi 31 let a mám problém se seznámit. Mám za sebou dva vážnější vztahy, kdy v jednom případě to vyplynulo z kamarádství a v tom druhém případu jsme se seznámili na chatu, půl roku si psali, pak se sešli. Protože už jsem ji "znal", tak v tom nebyl problém, prostě jsem věděl, že jsem ji něčím zaujal, nezačínal jsem od nuly. Problém je v tom, že v tváří tvář nedokážu ženu, která se mi líbí, ani oslovit. Uvedu příklad, sedím někde (kavárna, diskotéka) a dívám se na nějakou slečnu, ona ty pohledy opětuje, dokonce se letmo pousměje, je to samozřejmě příjemné, pohledy jsou delší a delší a já najednou hrozně znervózním, protože cítím, že bych měl něco udělat (žádost o tanec, nebo pozvání na skleničku), ale neudělám nic, protože se necítím vůbec ve své kůži. Prostě se toho leknu, a končí to tím, že se začnu dívat jiným směrem. Pokud mě upozorní kamarád, že se po mě dívá nějaká slečna, tak se tím směrem ani nepodívám a reaguji "No a?"
Pokračování.... - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
je mi 39 let. Již dlouhou dobu jsem se snažila si najít muže. Změnila jsem účes, usmívám se na okolí, jsem v pohodě. Bohužel žádný muž se mnou nechce být ani mě nechce. Okolí nechápe, jak je možné, že jsem stále sama. Velmi jsem toužila mít holčičku. Nikdo se mnou děti mít nechtěl. Bohužel ani umělé oplodnění není možné provést osamělé ženě. Mít děti jsem už vzhledem k mému věku vzdala. Pochopila jsem, že mám asi zůstat sama.Nevím, jak bych měla na sobě zapracovat, aby mi nebylo líto, že ostatní mají spokojené rodiny a já nemám nic a nikdo nepoznal, že jsem sama. Děkuji

Dobrý den ráda bych se zeptala kde se mám seznámit s někym normálním, mám za sebou ted 3 hodně těžké roky po rozchod kdy jsem se ztáhla a hodně uzavřela jen ke svým blízkym lidem skoro nkam jsem nechodila měla jsem jiné starosti a ted už je konec vše jsem vyřešila a jsem vnitřně štastná a klidná i když sama a říkam si, že bud nekoho potkám a nebo ne a vše bude tak jak má ale stejně občas mě přepadnou chmury je mi 30 let všechny lidi okolo mě se vdavají a mají děti a nebo budují společné hnízdo taky bych to už hodně chtěla a přála si to ale ne za každou cenu, předešlý vztah mě uplně semlel a dlouho jsem cítila, že už nikdy nikoho nechci ale už jsem tomu člověku odpustila a vše v hlavě porovnala vím co a proč se stalo a už je čas jít dál ale kde se mám seznámit? chodim cvičit na stepy a bosu nekdy plavat na vylety koncerty i divadla chodim se i bavit do restaurací a nic internetovou seznamku zavrhuji zkusila jsem tam a jsou tam jen muži co se chtějí pobavi a hned mluví o sexu ale já bych chtěla aby se ten dotyčný nejdříve zajímal o mě. Děkuji za odpověd

Bohužel tak evidentně nepůsobím. Vztah jsem neměla už přes 2 roky a samotnou mě to trápí. Už mě unavuje odpovídat na dotazy typu: "proč je tak hezká holka pořád sama..." Možná si vybírám špatné typy, ale asi je ten problém ve mně a já ho nevidím. Ano, házím koketní pohledy, kterými ovšem nevysílám signál: "skoč se mnou do peřin". Jen už tak nějak nemám sílu se seznamovat, protože vždy očekávám to stejné. Postavu taky nemám špatnou a vím, že se za mnou muži otáčejí. Rozhodně se neoblékám nijak vyzývavě, spíš se snažím o opak, mám dívčí styl. Nicméně to nic na situaci nemění. Nedělá mi problém se seznámit nebo se s někým začít bavit, ale dělá mi problém najít si normální, fungující vztah. Moc Vás prosím o radu, co mám dělat. Už nevím jak dál, chtěla bych zažívat také tu lásku, o které každý mluví, ale jak, když mě muži berou pouze jako objekt tělesné touhy. Studuji sociologii na vysoké škole tudíž, vylučuji možnost typu: "ta je hloupá". Mohu změnit pohled mužů na mě?
Děkuji Clarissa 20 - otázka upravena poradcem

Vážená paní doktorko,
mám určitý problém. Každý muž, se kterým se seznámím ve mně vidí jen "matraci". Jdeme ven, po třetím rande už to na mě zkusí, když zjistí, že takhle nefunguji stáhnou se a většinou to nechají vyšumět, jako bychom se nepoznali. Nechápu proč. Jsem milá, přátelská, ráda se obklopuji optimisty a jsem ráda, když někomu vyčaruji úsměv na tváři, ať se už jedná o kompliment nebo jen něco pochválím. Další věc je, že vždy slýchám chválu na můj vzhled.. vím o sobě, že jsem hezká a popírat to nebudu, proč taky. Tím nemyslím, že jsem nafoukaná nebo se tím chlubím. Jsem ráda, když mě muži obdivují. Dodává mi to sebevědomí, které mám v celku nízké. Bohužel to většinou končí stejně. Pohlavní styk jsem nikdy neměla a je mi 20 let. Možná právě proto, že TO nechci dát jen tak někomu. Ve vztahu jsem ráda tou podřízenou, flirt mě baví, ovšem to beru pouze jako hru. Jsem takový typický romantický typ, který by se pro druhé rozkrájel. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, Je mi 40 let, jsem bezdětná, bez partnera. Vyzkoušela jsem snad všechno, dokonce změnu účesu. Mí známí nechápou jak to, že jsem stále sama. Myslí si, že jsem náročná a vybíravá.. Bohužel všechny vztahy byly ukončeny ze strany muže. Ve svém okolí mě všichni považují za odstrašující případ a matky mají strach, aby tak nedopadly jejich dcery. Mají pocit, že nejsem "dost dobrá" , a proto mě nikdo nechce. Dle jejich názoru "šikovná ženská" má zástup nápadníků, ze kterých si může vybírat. Nemám žádné sebevědomí a jsem z toho hodně smutná. Nevím, jak bych měla tuto situaci vyřešit a přijmout skutečnost, že zůstanu do konce života sama. Děkuji - otázka upravena poradcem

Dobrý den, je mi 21 let a ještě jsem neměla vážný vztah. Jsem uzavřená. Snažím se v metru dívat na muže, ale stejně se mi žádný nevšímá.Zkoušela jsem i internetové seznámení, ale nevyšlo to. Chtěla bych poradit co dělám špatně a kde se mohu seznámit? Děkuji za odpověď

Dobrý den, jelikož nejsem úspěšná v seznamování a i přes veškerou snahu mi to nejde, chtěla jsem se zeptat, zda je v životě možné, abych se nikomu nelíbila a nikdo mě nechtěl a tudíž je nutné se s touto situací naučit žít nebo se s tím nějakým způsobem vyrovnat. Děkuji za odpověď

Dobrý den,

je mi 25 let a jsem dva roky sama bez partnera. Po ukončení 3 a pul letého vztahu jsem zůstala sama. Nemohu se s nikým seznámit.Zkouším seznamky, přes internet a vždycky to skončí z mužské strany se slovy nechceš si užít ? nebo jestli nemam zájem o milence.Pořád si kladu otázku jestli žiju ve světe kdy klucí nebo chlapi opravdu chtějí jen ten sex a nezajímá je nic jiného. Nikdy se mi nestalo aby za mnou přišel chlap a oslovil mě třeba na ulici. Hodně jsem si to přikládala k tomu, že má postava není zrovna moc hubená ale tlustá také nejsem. Jsem jen holka krev a mléko. Okolí o mw říká , že jsem krásná a hodná holka, zábavná se srdcem na správném místě. NIkdy se mi nestalo, abch byla 2 roky sama, jsem z toho u opravu zoufala a nevím co má dělat. Můžete mi prosím poradit jak se seznáámit nebo co dělat? Moc Děkuji za odpověď. Daniela

Dobrý den, paní Konopová. Děkuji za Vaši skvělou poradnu. Je mi 26 let a mám za sebou téměř 10 vztahů nevztahů. Můj problém je, že doposud jsem měla "štěstí" zejména na muže, kterým šlo především o sex. Když už jim nešlo jen o sex,tak měli většinou nějakou patologii (extrémní žárlivost, sklony k depresím, sebevražedným výhrůžkám). Je mi jasné, že bude nějaká chyba na mojí straně, ale nedokážu ji pořádně rozklíčovat. Moc ráda bych našla někoho normálního, naprosto obyčejného, s kým budu žít klidný a spokojený život,ale vůbec se mi nedaří takového muže najít. Co dělám špatně? Jak si mám přitáhnout/zaujmout nějakého hodného muže, ne dalšího alfa samce nebo žárlivce? Mám pocit, jako by ti 'obyčejní' kluci o mě nejevili zájem... a to si myslím, že se mužům líbím..jsem vzdělaná, mám slušnou práci. Jak dát těm správným najevo, že jsem přístupná, nejsem nafoukaná pipina a nemusí se mě bát? Mám pocit, jako by mě můj vzhled limitoval v nalezení (v)hodného protějšku. Snad to nezní moc nabubřele. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Pročítala jsem si odpovědi na téma "nemohu se seznámit". Snažila jsem těmito radami řídit, bohužel i přesto, že je mi 38 let jsem stále sama. Zkoušela jsem dokonce i inzeráty ovšem bez úspěchu. Vůbec nevím, kde bych měla ve svých letech někoho hledat a zda vůbec ještě v tomhle věku existují seriózní muži či jsou již zadaní a zbyli pouze "nepoužitelní". Děkuji za odpověď - otázka upravena poradcem

Paní Konopová,

je mi 52 let a jsem po rozvodu v posledních letech nepěkného manželství. Nešlo to udržet, manžel díky podnikání přišel k penězům, začal být nespokojený, jeho nároky se nedaly splnit, protože se pořád měnily, odcházel a zase se vracel, přestal mi dávat peníze na domácnost, pak už jsem měla fungovat jen "na zavolání" - potřeboval reprezentovat - měla jsem se plně podřídit jeho představám bez ohledu na mé potřeby. Ponižoval, ignoroval, pomlouval. Pak si našel výrazně mladší ženu - tehdy jsem se rozhodla. Poraďte, kde a jak se seznámit. Zatím koho jsem potkala, jsou muží, kteří jsou podobně arogantní, nebo hledají výrazně mladší či velmi atraktivní ženu (protože mají o sobě dost vysoké mínění), nebo mám pocit, že sami ani nevědí, co chtějí. Anebo jsou to muži, kteří prostě žijí a budou žít sami. děkuji, cítím se totiž hodně sama a parťák na sport či jiné aktivity by se hodil :-)
- otázka upravena poradcem

Dobrý den,
je mi 38 let, jsem svobodná, bezdětná. Děti jsem vždy chtěla, bohužel je se mnou nikdo nechtěl. Poslední "nápadník" mi řekl, že jsem svobodná, bezdětná a uvažoval proč mě nikdo nechtěl, a proč by mě tedy měl chtít on, copak zbyl jen on? Musím říct, že mě takovéto uvažování hodně zaskočilo. Nevím, jestli takto uvažuje většina mužů a mám se smířit s tím, že už zůstanu sama a radši již nikoho nehledat ? děkuji za odpověď - otázka upravena poradcem

Dobrý den, jsem velmi ráda, že nejsem sama, kdo má problémy se seznamováním. Ráda si pročítám tuto poradnu. Také i já bych se podělila o své problémy. Je mi 45 let a jsem učitelka. Bohužel jsem sama bez partnera a děti žádné nemám. Myslím, že na svůj věk nevypadám, ale muži se mě bojí, což mi řekla má kamarádka. Nevím ovšem proč, neboť si myslím, že jsem velmi hodný, pohodový člověk. Je pravda, že jsem se naučila i mnoho mužské práce, kterou docela dobře zvládnu. Nevím, co mám dělat, abych alespoň na pár let někoho měla. Děkuji a přeji mnoho úspěchů ve Vaší práci.

Dobý den, je mi 38 let, mám 2 VŠ a stále jsem sama. Je smutnou skutečností, že jsem měla pouze 1 vážný vztah, který se po 1,5 roce rozpadl. Ex mi rozchod nikdy nezdůvodnil. Zkoušela jsem všechno dokonce i seznamky. S muži jsem se vždy 1 krát viděla poté se již nikdy neozvali. Velmi jsem chtěla děti, ale vzhledem k věku jsem to již vzdala Jsem z toho unavená, nešťastná a už nemám chuť jít do nového vztahu. Bojím se, že to dopadne stejně. Dospěla jsem k závěru, že mám asi zůstat sama, neboť mě stejně nikdo nechce. Nevím, jak potlačit smutek, který mám, když vidím své vrstevnice, které mají spokojenou rodinu včetně partnera či manžela a já jsem nebyla schopna žádnou rodinu vytvořit. Děkuji za radu

Dobrý den, prosím o radu. Je mi 40 let a stále nemám vážný vztah. Jsem introvertka a tak mi navazování nových kontaktů činí trochu problém. Vůbec nevím, kde v mém věku bych měla hledat a jakým způsobem potlačit introvertní rysy mé osobnosti či jak muže zaujmout natolik, aby měl vůbec o mě zájem. Zkoušela jsem inzeráty, ale bohužel to nevyšlo. Moc děkuji za odpověď.

Dobrý den paní magistro, je mi 39 let a do svých 37 let jsem byla v klášteře jako řeholnice než jsem odešla. Velmi ráda bych navázala vztah s mužem. Bohužel mi chybí zkušenosti , neboť jsem ještě žádného neměla. Nevím, kde začít hledat, jak muže zaujmout, aby měl o mě zájem. V případě, že již nemám šanci vzhledem k mému věku, prosím o sdělení, jak se vyrovnat se samotou. Děkuji za radu

Mnoho žen tady píše, že nemůže najít normálního chlapa, já zase nemohu najít normální ženu, čím to je ? Asi ti fajn jsou už rozebráni :-)

Dobrý den, paní Konopová, se zájmem pročítám občas Vaši poradnu. Docela často radíte, pokud vztah neklape, najít si jiného, vhodnějšího partnera, ale kde je brát? Je mi přes 50 a jsem 13 let rozvedená. Ze vztahu jsem z několika důvodů odcházela v podstatě já a nelituji toho, myslím, že to bylo pro oba lepší. Jsem samostatná, samotu zvládám, ale není to můj šálek čaje. Ráda bych žila s mužem, se kterým bych si rozuměla, se kterým bych se ráda smála, ke kterému bych měla důvod cítit obdiv, se kterým bychom si byli oporou, když je někdy život těžký. Zatím jsem ale takového nepotkala a s přibývajícím časem ztrácím naději. Pracuji mezi lidmi, nedělá mi problém komunikace, jsem otevřená, optimistická, chodím i sama za kulturou, ale muži nějak nejsou... Zkoušela jsem inzeráty, ale mám pocit, že ti, kteří za něco stojí, jsou zadaní (a nabourávat něčí vztahy opravdu nemíním) a ti volní, mj i ti, kteří jsou na seznamkách, jsou ti "přebraní". - otázka upravena poradcem

Paní Konopová,

manžel se po 25 letech rozhodl odejít Nebylo to ze dne na den, nevěděl, co chce, jestli zůstat anebo jít pryč, ale tři roky jsem si myslela, že to ustojíme a když s námi bydlel, velmi se snažila, aby viděl, že to má smysl. Když chodil například na obědy, snažila jsem se, aby viděl, o co vlastně přichází - o zázemí, rituály, rodinu. Nevážil si toho. Vyměnil nás za luxusní auta v garáži, občasné výlety s mladšími, při kterých se cítí jako king, pocit, že je tím nejmocnějším... Já se zmítám v pocitech viny, že jsem selhala, že jsem neudržela vztah a strašně bojím, že zůstanu sama. Potýkám se s nejistotou, že když někoho potkám, že mi udělá totéž, prožívám pocity osamocení. Pokouším se seznamovat, ale zatím jsem měla štěstí jen na podivné týpky - o to hůř mi je. Paní Konopová, jak z toho ven?

Kdysi jsem si budovala sebevědomí na tom, že nejsem hloupá a teď to vypadá, že je to můj hendikep. Některým mužům inteligentní žena vadí, jiní ji tolerují, ale těch, kteří ji vítají, je opravdu málo. Co s tím?
Děkuji za Váš názor.
Eliška

Dobrý den, ráda bych se s Vámi poradila. Je mi 29 let a nikdy jsem neměla vážnější vztah. Od 17ti let jsem měla rok a půl "vážnější vztah", který poté skončil nevěrou mého tehdejšího přítele. Od mala jsem vyrůstala spíše v puritánské rodinné atmosféře, o sexu se u nás nemluvilo a nemluví. Mým problémem, který mě v životě tíží je ten, že o mě žádný muž nikdy neprojevil vážnější zájem. Pokud už mě muži osloví, jde pouze o nabídku sexu. Nikdy mě nikdo nikam nepozval ani neprojevil hlubší zájem. Díky uvedenému se cítím opravdu méněcenně, moje sebevědomí je za posledních 11 let v maximálním minusu. Utápím se v sebelítosti a v emocionálních výkyvech. Navíc mě sužuje celkem velké množství zdravotních problémů. Nevím, jak mám již se sebou pracovat. Nemám žádný sexuální ani partnerský život a velmi těžce to nesu, vím, že již tak těžká frustrace na mě musí být vidět, ale bohužel nemám po x letech nezdaru už žádnou sílu hnout situací. Nevidím ze situace již žádné východisko. Děkuji. - otázka upravena poradcem

(4.) Nyní již konečně k jádru mé otázky. Nejprve jsem se začal seznamovat přes internet, z čehož vyplynulo několik schůzek - ale nikdy to nedopadlo. Nicméně jsem dostal od slečen zpětnou vazbu a dobré rady co nedělám úplně ideálně. Nejsem vybíravý, nicméně také "do toho" nepůjdu s první, kterou potkám a bude volná. Beru to tak, že jsem na sobě tvrdě zapracoval (nařp. -40kg dole) a rád bych si k sobě našel fajn obyčejnou šikovnou slečnu, která za to bude stát. V žádném případně nehledám typ slečny "modelka". Hodně mi slečny vyčítání až příliš racionální a pragmatické uvažování (nojo jsem technik prostě :)) Také mi nevěří, že jsem ještě nikdy neměl vztah a vyloženě to na některé působí "odpudivě neuvěřitelně". Jak tedy mám na takové otázky slečen reágovat? Jaký je Váš názor na chlapa 29 let totálně bez vtahových zkušeností - zato vše ostatní - studium, práce, zajištění má kompletně vyřešené. Má cenu vůbec něco zkoušet nebo to mám zabalit? Nerad bych spadl do workoholické spirály ... :( - otázka upravena poradcem

(3.) V okolí je spousta známých již v páru, někteří po svatbě případně dokonce vychovávají děti. V tomto okolí já jako člověk, který nikdy neměl vztah, nikdy se třeba nelíbal se slečnou a samozřejme ve svých 29 letech panic si připadám jako těžký outsider. Zpětně to beru tak, že stejně bych před lety neměl slečně co nabídnout (jak zázemím tak vyzrálostí). Nicméně je pro mě nyní těžké naskočit do "rychle rozjetého vztahového vlaku" dnešního světa. Aniž bych si četl tuto poradnu, tak jsem začal na sobě celkově pracovat abych nabral nějaké to sebevědomí - eliminoval jsem nadváhu a z dřive kluka sedícího jen za PC se ze mě stal fanatický sportovec všeho druhu (škoda jen povislé kůže - i to ale bude doufám nějak řešitelné). Těch věcí které jsem změnil bylo více, ale vše zde není třeba popisovat. Ještě musím dodat, že to nebylo jen o nadváze - také vážná nemoc mamky způsobila, že hledání vztahu bylo to poslední na co bych zrovna myslel a další méně závažné faktory. - otázka upravena poradcem

(2. Pavel) Těch faktorů je celá spousta - pokusím se je shrnout. Prakticky po celou dobu mládí jsem trpěl nemalou nadváhou z čehož vyplývalo nízké sebevědomí. Můj celý svět se točil a stále točí kolem počítačů (v mladí velký koníček), kterým jsem zasvětil celý svůj život.Tento koníček se následně přetavil v práci, kterou vlastně beru jako pokračování mého snu - práci beru spíše jako takové hraní si s tím, že za to ještě dostavu vlastně zaplaceno. Na svůj věk jsem na tom finančně poměrně dobře co se týče zajištění, v případě potřeby jsem připravený koupit pozemek obvolat stavební firmu a mohu začit stavět dům. Problém je v tom, že ho není tak nějak pro koho stavět. Během studií se mi s nikým seznámit nepodařilo (je třeba objektivě sdělit, že jsem na to prostě neměl a vlastně z toho důvodu mě holky nějak ani nezajímaly).Po dokončení studií se mi podařilo najít dobrou práci, která mě neskutečně baví - navíc se mi daří kariérně postupovat. Problém je v tom, že roky letí a práce není vše.

(1. Pavel) Dobrý den, nejprve Vám musím pochválit poradnu, narazil jsem na ni úplně náhodou a mám ji pročtenou křížem krážem (všechna témata - trvalo mi to po chvilkách 5-6 dnů :)) a musím říci, že jako chlapovi ne moc zkušenému mi dala strašně moc. Trošku mi je smutno, jaké že problémy se to vlastně v dnešní době řeší (témata manžel má milenku, manžel nebo milenec, vztah se ženatým, mám se kvůli milenci rozvést?) Nyní k mému dotazu. Bude to asi na více zpráv po sobě, tak se nezlobte. Je mi 29, bydlím ještě s rodiči na vesnici (máme velký dům - celé horní patro mám prakticky pro sebe - 5 pokojů - sestra již bydlí s manželem ve svém). Mám VŠ, hodně dobrou a na poměry kraje skoro bych řekl velimi dobře placenou práci. Jít sám do bytu je dle mého racionálního úsudku plýtvání penězy - nepořebuji se učit fungovat samostatně - 5 lět jsem byl na koleji a dokázal se o sebe postarat. Samozřejmě asi Vás tedy napadne proč někdo takový je ve 29 ještě single.

Dobrý den, mám problém s komunikací s muži. Jsem už skoro dva roky rozvedená, onemocněla jsem a začali jsme se hodně hádat, začaly potíže v sexuální oblasti, vynucoval si a došlo to tak daleko, že jsem k němu měla odpor. Navštívily jsme i poradnu, ale nepomohlo to a několikrát mě osočil, že jsem psychicky nemocná. A nakonec jsem to už neustála a podala žádost o rozvod. Teď žiji sama, zkusila jsem jeden vztah, asi po roce od rozvodu, bylo to moc pěkné, ale najednou nevěděl, co chce, skončil to po pár týdnech.
poslední dobou jsem si začala uvědomovat, že mám problém s komunikací s muži, i když jsem na svůj věk celkem pěkná, a málokdo mi věří, že je mi 40, a muži se po mne otáčí, nevím jak s nimi komunikovat. Nedávno mne jeden oslovil, jen se na něco zeptal, začala jsem panikařit, a dokonce jsem si uvědomila, že jsem vyloženě rudá...a to se mi poslední dobou stává často. Zrudnu jako malá holka, a chci v té chvíli někam utéct. Poradíte mi, co s tím??

Dobrý den,
potřebovala bych poradit.
Je mi dvacet let,nikdy jsem neměla partnera. Prostor pro seznámení by byl. Ale nedaří se.Studuji VŠ, denně dojíždím tramvají, chodím do menzy, do knihovny, po městě. Na diskotéky nechodím, protože mi to nic neříká - styl hudby, opíjení se. Ráda si zajdu do kina nebo divadla, sportuji, věnuji se výcviku psa. Problém je, že mladší ročníky na cvičisti nepotkám, věkový průměr je 50 let. Když někde jsem, kamarádky mi třeba říkají, že ten nebo ten po mě kouká, ale nikdy mě nikdo neosloví. Maximálně po mě pokřikují z auta dělníci nebo opilci - nechodím nijak vyzývavě oblečená, tohle se mi stalo, když jsem na sobě měla dlouhý kabát. Zkoušela jsem i seznamku, ale tam mi posílali vulgární, oplzlé vzkazy, nebo se pánové projevili jako lenoši, co tvrdí, že 30 kilometrová vzdálenost mezi námi je nepřekonatelná - ať přijedu já. Myslím, že ošklivá nejsem, pečuji o sebe, chodím pěkně oblečená. Tak kde je chyba? Jak se mám seznámit?
Děkuji

Dobrý den,

po 25 letech se mi rozpadlo manželství. Manžel se zhlédl v jiném způsobu života a našel si mimomanželský vztah. Ocitla jsem se sama. děti jsou studující, dospělé a pomalu odcházejí. Cítím se velice sama, protože i díky povaze manželově jsem "žila" spíše jeho přátele a jeho známé. Kde se mohu po 50ce seznámit? Zkouším inzeráty na internetu, ale zatím bezúspěšně. Poradíte? nechci zůstat sama. Je mi smutno. Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, je mi 23 a nikdy jsem neměla žádný vztah, jsem panna. Objektivně mohu říci, že nejsem žádná modelka, ale snažím se na sobě pracovat - cvičím, jím zdravě, hezky se oblékám, maluji se. Jsem hodně zaměstnaná, pracuji a studuji zároveň, na můj věk myslím brzy mě nedávno povýšili na manažerku. Mám hodně přátel, můj sociální život je bohatý, ale ten milostný ne. Jsem z toho celkem zoufalá, protože když někam vyrazím, zajímají se o mě pouze starší nebo přiopilí. Je možné se s Vámi setkat osobně, potřebuji radu, koučing jak tuhle samotu prolomit. Děkuji předem.

Vlastně si nemám na co stěžovat. Mám dobrou práci, dostatek peněz. Neplatím vysoké nájmy, protože bydlím ve svém vlastním velikém domě na venkově.
Žilu relativně klidný život.
Problém ale je, že jsem pořád sám. VŠICHNI kamarádi už dávno někoho mají, většinou dlouholeté vztahy, někdy už vychovávají další generaci.
Já jsem během let prošel nespočtem různých seznamek, diskuzí, i v reálném světě jsem hledal. Mám za sebou desítky schůzek s jedním hořkým výsledkem.
D
Během let jsem absolvoval hodně seznamek, byl jsem i na mnoha schůzkách. Dostatku na to, abych si zde našel partnerku. Všechno tj internetový seznamky, oslovení na ulici, speeddatingy, a bůhvíco všechno dopadlo vlastně naprosto stejně. Na maily se slečny(většinou) ani nenamáhaly odpovídat. Doopravdy škoda času (nervů) a peněz.

Nyní na prahu třicítky, kdy matka mi říká, že už bych měl mít rozum jsem na prahu duševního i fyzického zhroucení. Málokdo si dokáže představit, co to s chlapem udělá, když je pořád sám. A to jsem byl vždycky kluk, co měl kupu seběvědomí, radost ze života, smysl pro humor, koníčky(zejména hudba,) a tak dál..
V posledních cca 2-3 měsících ale ten strach dostává úplně jiný, dosud netušený rozměr. Doslova mě ovládá, sežírá mě zevnitř jako mor. Děsivé výčitky svědomí mě provázejí na každém kroku. Všude kam se hnu je to se mnou.
Když už mě i dobrá kamarádka řekla, že je ze mě vidět zoufalství na 1000 kroků(což nikdy předtím ani nenaznačila), tak opravdu nevím.

Z kluka co měl velký smysl pro humor, spoustu koníčků a přátel se stalo individuum, které naplno ovládla jeho vnitřní bolest. Co hůř vůbec netuším jak to zastavit.
Je opravdu bolestné vidět známé, přátele ve společnosti pěkných žen. A přitom mi leckteří nesahají ani po kolena. Nesjou o nic hezčí, bohatší ani úspěšnější než já.

Ale abych se vrátil k meritu věci: nejhorší na tom stavu, který ted prožívám je, že už nemám sílu jít dál. To, co prožívám mi úplně sežralo mé radosti, zájmy koníčky a žere to i mě samotného. Rafinovaně, skrytě, nenápadně. Všude kde se hnu tak je to se mnou.
Ani nevím co to je, jestli deprese, strach z toho že budu (navždy) sám., nebo už pocit konečné a neodvratné porážky, kdy jsem jako chlap selhal.. Možná kdybych ji přijmul, tak bych byl zas jako dřív. Ale s tímhle se prostě neumím smířit.
Na další hledání partnerky ale zatím nemám opravdu sílu. Vždycky to dopadne stejně, tak proč se snažit. Proč zabíjet poslední zbytky sebevědomí.Pomalu se vyrovnávám s obrazem, že navždy zůstanu sám. Je to bolestné, nesmírně bolestné.

Na zpovědnici je asi málo lidí co dokáže moje pocity plně pochopit. Přesto pokud si někdo tady prošel tím, čím procházím já, budu vděčný za jaékoli rady, podněty jak tuto "životní" krizi překonat.
Případně jak se mám vyrovnat se strachem ze samoty, pocitem z odloučení.
Nevím, nejspíš budu potřebovat nějaký hodně tvrdý "restart" abych byl zas schopen normálního života.
Obecně myslíte si, že bych se měl na nějaké pocity vykašlat a hledat dál? Nebo si dít chvíli pauzu a zapřemýšlet?
Jestli zůstanu sám nevím, třeba osud na mě chystá nějaké překvapení. Ale strašně rád bych byl zas kluk v pohodě, nad věcí se spoustou koníčků jako dřív... - otázka upravena poradcem

Dobrý den, je mi dvacet, tento rok jsem se odstěhovala od rodičů a studuji VŠ. Vždy jsem měla problém s kluky, nikdy jsem je neuměla dostatečně zaujmout. Každý den se seznamuji s novými lidmi, ale žádný kluk o mě nejeví zájem. Blízcí kamarádi mi říkají, že jsem hezká. sympatická a chytrá holka, ale na druhou stranu prý moc konzervativní a upjatá. Je to pravda, nestojím o žádné krátkodobé vztahy nebo kluky na jednu noc. Nevím co s tím mám dělat. Všichni říkají, že se jednou najde, ale mě už nebaví čekat. Nechci kluka, kterého musím zvát na rande já. Co mám udělat, abych je více zaujala a nebáli se mě pozvat na rande Vím, že by někteří chtěli...
Děkuji za radu, Lucie

Dobrý den,
je mi 42 let. Těch pár přátel, kteří mi zůstali, mají dnes rodinu a tak se chodím seznamovat sám. Seznamuji se ve fitku, na ulici, v obchodě, baru a při jakékoli další příležitosti. Uvědomuji si svojí mužnost a odmítnutí mne nezaskočí. Snažím se učit ze svých chyb. Vím, že je pro mne těžké přijmout někoho, kdo již má děti. Rád bych měl vlastní rodinu. Vyhledávám proto partnerky určité věkové kategorie. Samozřejmně partnerka by pro mne měla být dostatečně atraktivní, a to nejen přirozenou krásou, ale i inteligencí. Považuji se za inteligentního, úspěšného a v rámci možností, vyrovnaného muže. Navazování rozhovorů je pro mne snadnou záležitostí. Mé úspěchy se dostavují u věkové kategorie 16 až 18 let (ty ve mě spatřují otce) a dále pak u žen 30 až 45 (rozvedené a nešťastné). Ríká se, že u ženy je zapotřebí v rozhovoru vyvolat emoce. Možná tam spatřuji chybu pro další setkání. Možná je chyba ve věkové kategorii, možná v je někde jinde a možná jen vytrvat. Poradíte?

Dobrý den, co byste poradila ženě, která je na RD, má malé dítě, jehož otec ji opustil a je na něj sama, je jí 33 let a vpodstatě nemá moc možností se seznámit, ale chtěla by?Je nějaká šance i v této situaci?Děkuji

Zdravím, jde ještě sbalit a udržet si krásnou holku v pětadvaceti? Chdoil jsem už s několika holkami, vždycky to je stejné, první polibky, držení za ruce, ale nikdy to nedojde až k sexu, přestanou se ozývat. Se dvěma jsem to do postele nakonec před nedávnem dotáhl, ale protože to nebyli moje typy, k ničemu nemohlo dojít.. Už přestávám věřit, že se někdy s nějakou krásnou dívkou budu milovat a být s ní déle, než pár týdnů, jak stárnu jsem čím dál více frustrovaný, nevím, co mám dělat. Všude se radí, abych byl hajzl a kretén, jenomže já jsem tolerantní normální kluk, s ne moc vysokými cíly, holku sice na ulici nebo třeba ve vlaku oslovit dokážu, pak jí napíšu a na 99% mi bud ani neodepíše, nebo říká, že nemá čas.. Dokonce jsem si v praze našel poradce, ale to taky nedopadlo, prý mám mít zajímavé koníčky, ale to mě nemůžou brát takového, jaký jsem? Jsem už unavený.

Dobrý den,
je mi 25let nedávno jsem se za prací přestěhovala do Prahy a nikdy jsem moc přátel neměla. Jenže od doby co jsem v Praze nemám vlastně už vůbec nikoho. Jsem sama v cizím městě a seznamování je pro mě šílený stres. Neumím jen tak někoho oslovit, jsem stydlivá a lidé co mě neznají tak jim připadám až arogantní. Naopak když jsem ve známé společnosti stává se ze mě extrovertka, která ráda baví své okolí.
Zkoušela jsem i hledat na různých internetových seznamkách a případá mi že každému jde jen o postel bohužel. Když už jsem se s někým sešla tak z toho vyplynulo, že by mě taky nejradši položil hned na lopatky a o nějakém poznávání bohužel už nemohla být řeč.
V mém okolí jsou samý zamilovaní, případně už s rodinami či miminky a já si připadám sama a opuštěná zvlášť teď před Vánoci.
Je nějaká rada? Co udělat, abych se nebála třeba sama někam vyrazit (bar, sport či cokoli jiného) a někoho oslovit?
Děkuji za odpověď
- otázka upravena poradcem

Mám specifický problém. Je mi 22 let, ale vypadám na 12. Vyzkoušela jsem všechny kosmetické a líčící triky a s tím vypadám tak na 17 18 let. Narodila jsem s takovou poruchou. Jsem malá, dětské rysy. Považuji to za svoje prokletí. Zkoušela jsem doktory, ale je to vrozené a žádné hormony mě nezestarší. Dělám náročné studium a práci a tam začíná být můj vzhled na potíž, chtěla bych vypadat důstojně, dospěle, jenže na různé konferencích se dívají na mě jak na dítě, které nemá tam ani co dělat. Sice když poznají moje chování a vystupování, omlouvají se, ale i tak mě ty poznámky, jak jsou vyděšení z mého věku vadí. Jsem ve špatném těle. Kašlu na to, že to v 45 ocením, každý žije přítomností. Navíc omladit se dá, opačně to nejde. Navíc za tolik potíží, bych radši vypadala starší, než to za pár let ocenila.
Mívám problémy se sdělováním věku. Jak se zžít s tímhle handicapem? Jak komunikovat s lidmi, když mi budou tykat a hádat mín? V partnerství o mě mají zájem pubertáci o které už nestojím.

Dobrý den,
je mi 22 let a ještě jsem neměla žádný vztah. Kluci o mě moc zájem nemají, asi ne proto, že bych byla ošklivá nebo nepříjemná. Kamarádky mi často říkají, že jsem moc slušná a odměřená. Moc bych někoho chtěla, ale kdykoli se někdo objeví, tak ho začnu nevím proč odmítat, nejspíš ze strachu. Nevím jak z toho ven... Díky za odpověď. Lůca - otázka upravena poradcem