Ona
Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Rodinná poradna: Syn si ožužlává zipy i výstřihy triček

  • 35
Už nám s manželem došly nápady, jak zbavit našeho syna zlozvyku. Neustále si cucá tričko ve výstřihu, většinu už jich má úplně ožužlaných a vytahaných. Co máme dělat? napsala do poradny čtenářka Jana.

Josef jako malý miloval dudlíky a když jsme se jich v jeho dvou letech zbavili, myslela jsem si, že máme vyhráno. Měli jsme dohodu, že až se rozbije nebo ztratí poslední dudlík, další kupovat nebudeme. Syn souhlasil a pak jsme tak i postupovali.

Rodinná poradna

Trápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.

Brzo se ale přeorientoval na svoje prstíky. S ocucáváním prstů je to samozřejmě složitější, protože jsou vždycky k dispozici. Snažím se mu to připomínat (většinou jenom řeknu „prsty“ a on už ví). Ale před několika měsíci začal s ještě horší variantou.

Nejdřív si ožužlával různé tkaničky a šňůrky na oblečení a teď dokonce trička. Strká si do pusy část okolo krku, kterou má u mnohých triček už úplně vytahanou. Snažím se mu to taky připomínat, ale jsem méně úspěšná než s prstíky.

Manžel si myslí, že je to jasný případ orální fixace, ale ani jeden z nás neví, co s tím.

Co byste nám doporučili?

Jana

Odpověď odborníka

Dobrý den Jano, zdá se, že Váš syn zkrátka musí mít neustále něco v ústech. I když se vám podaří určité chování zvládnout a syn si danou věc do pusy strkat přestane, brzy si k žužlání najde něco jiného. Co se týká jakéhokoliv zlozvyku, nejúčinnější metodou je opakovaná zábrana daného chování. O to jste se snažili, ale výsledkem bylo pouze přesunutí chování na jiný objekt. Je tedy pochopitelné, že manžela napadá orální fixace. Skutečně vyvstává otázka, k čemu mu orální uspokojení slouží.

Mgr. Lukáš Legner, psycholog

Na takovou potřebu orálního uspokojení se můžeme dívat jednak z pohledu, co je zdrojem této potřeby, a jednak z pohledu, k čemu slouží ono cumlání mimo samotné uspokojení. Jsou to dvě strany téže mince. Cumlání slouží nejspíš ke zmírnění napětí. Můžete hledat, jak ho naučit toto napětí zmírnit jinak – klíčem k tomu může být tzv. kontejnování. Toto slovo označuje běžnou činnost rodiče, který pojmenovává emoce a pak k nim zaujímá postoj a dále je ovlivňuje. Pro ilustraci: „Jé, to je škoda, že se ti rozbilo autíčko. Měl jsi ho hodně rád, to je škoda, to jsi asi smutný. Taky mě to mrzí. No to se nedá nic dělat. Vyhodíme ho, když už nefunguje. Nebuď ale smutný, máš i jiné hračky, se kterými si rád hraješ, něco si najdi. ... Co třeba tu stavebnici?“

Pokud byste se spokojili se zmírňováním napětí, mohl by zůstat nepovšimnut důležitý zdroj. Je na místě hledat, co toto napětí vyvolává. Často to může být nějaký stres matky či celkově stres, který je v rodině z jakéhokoliv důvodu. Často se také stává, že rodiče s dítětem hovoří až moc, moc vysvětlují, mají potřebu, aby je dítě pochopilo na dospělé úrovni, když ono na to není ještě zralé. To se stává někdy třeba u lidí, se kterými zase jejich rodiče naopak nemluvili vůbec a pouze je trestali. A tak může být hledání zdrojů napětí syna opravdu dobrodružné. Opakuji však, že obvykle souvisí se stresem matky nebo se stresem v rodině.

Pokud si ten stres uvědomíte sami, může se vám klidně podařit odbourat příčinu i bez další pomoci. Pokud byste tápali, můžete se obrátit na psychologickou, lépe řečeno psychoterapeutickou pomoc. Doporučoval bych pak tzv. rodinnou psychoterapii.

Přeji hodně zdaru!

Mgr. Lukáš Legner, psycholog centra Modré dveře

, pro iDNES.cz