Poradna: Dcera chodí za školu a nechce mi prozradit, jak tráví čas

Potřebuji poradit ohledně mé dcery. Podle učitelky chodí za školu a má spoustu zameškaných hodin. Dcera to nepopírá, ale já ani exmanžel z ní nemůžeme dostat, kde namísto školy je a co dělá. Čtenářka Markéta poslala dotaz do rodinné poradny.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Moje patnáctiletá dcera Veronika se vždycky dobře učila a snadno se proto dostala na osmileté gymnázium. Kromě toho ještě chodila na tréninky basketu, ale toho před rokem nechala - hromadily se jí školní práce a referáty, přibývaly odpoledky a v týmu už jí to taky nešlo tak dobře. Tou dobou jsem se rozváděla s manželem, který se rozhodl hledat štěstí někde jinde, bez nás. Snažila jsem se rozvod před dcerou moc neventilovat, ale samozřejmě to vnímala, žila s námi v jedné domácnosti a cítila napjatou atmosféru a zaslechla asi občas i naše hádky.

Rodinná poradna

Trápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na [e-mail] s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.

Já i exmanžel jsme s ní o rozvodu mnohokrát mluvili a ubezpečili ji, že to s ní nemá nic společného, že ji oba milujeme a jsme tu pro ní. Podobné hovory ale nebývají s puberťačkou zrovna jednoduché - často to skončilo pláčem nebo Veroničiným uraženým odchodem.

Nyní je exmanžel odstěhovaný ve svém novém bytě, Veroniku si bere každý druhý víkend a plánuje s ní jet i na lyže a k moři. Myslela jsem, že se konečně začínáme zase dostávat do normálu. Ovšem nyní se vynořil dost velký problém. Zavolala si mě Veroničina třídní učitelka s tím, že má Veronika obrovské množství zameškaných hodin. Veronika chodí za školu.

Doma jsem o tom s ní hned chtěla mluvit, ale absolutně s ní není řeč. Nechce mně ani tátovi říct, kde všechny ty hodiny strávila. Ve škole z toho bude pěkná polízanice, bude to mít na vysvědčení a asi jí i sníží známku z chování. Z dcery ale neleze ani slovo.

Můj bývalý partner proto navrhuje, abychom jí dali do oblečení, tašky nebo telefonu čip, s jehož pomocí ji budeme sledovat, kdyby se to zase opakovalo. Mě to přijde trochu přehnané, na druhou stranu mě ale žádné jiné řešení nenapadá a mám o dceru strach.

Co byste mi poradili?

Markéta

Odpověď odbornice:

Dobrý den, s dotazem se obracíte v pravý čas. Zmiňujete několik problematických momentů v několika řádcích. Začínající puberta, rozvod, nová životní situace, ztráta zájmu o basket, chození za školu a malou komunikaci a spolupráci s vámi rodiči. Nejdříve než se vyjádřím k trendové záležitosti čipování dětí, se však zaměřím právě na sled situací popisovaných ve vašem dotazu. Každé záškoláctví je totiž potřeba nahlížet v kontextu životní situace každé rodiny a dítěte.

Mgr. Kateřina Halfarová, psycholožka

Záškoláctví má řadu příčin a důvodů, a tudíž neexistuje jednotný postup, jak ho řešit. Než přejdeme k možnému řešení, je třeba zmínit, že záškoláctví bývá spíše důsledkem obtíží dítěte než prvotní příčinou. Z toho vyplývá, že prvním krokem k nalezení možného řešení je objevení příčiny tohoto chování. Tento první krok jste se již pokusili s vaším bývalým manželem učinit, nicméně vaše dcera vám nesděluje, z jakého důvodu chodila za školu, ani kde trávila veškerý čas. Je tedy pravděpodobné, že došlo ke ztrátě důvěry a bezpečí jak u vás, tak pravděpodobně u dcery. Tady se můžeme domnívat, že vliv určitě nese počínající puberta a tendence k vymezování vůči rodičům. Můžeme se však také s ohledem na kontext domnívat, že toto chování může být důsledkem rozvodové situace.

Píšete, že jste před dcerou rozvod neventilovala, a zároveň dodáváte, že si dcera leccos vyslechla a žila v nějaké atmosféře. Následně jste s dcerou rozvodovou situaci probírali, avšak i tyto pokusy mnohdy končily pláčem nebo uraženým odchodem. Obecně lze říci, že rozvodové situace jsou pro děti velmi náročné a mnohdy mohou být až traumatizující. Ubezpečování dětí o tom, že to s nimi nemá co společného, je jedním z mnoha střípků, jak s dětmi rozvodové období procházet, jak s nimi komunikovat, co vše jim sdělovat či nesdělovat. Dětem se v tomto období často bortí jejich základní opory a jistoty, samy se motají v nesrozumitelných a rozmanitých emocích (koneckonců často i rodiče). Po rozvodu následuje sled nových životních podmínek, na které je potřeba si zvykat, atd.

Vaše dcera v současné době pravděpodobně prochází některou z porozvodových fází. Nicméně je však také možné, že některé emoce komplikují přirozený vývoj a sama dcera neví, co se s ní děje. V tomto případě bych vám doporučila navštěvovat rodinného poradce, který vás obě provede tímto obdobím. Klíčové kroky vidím v rozvoji bezpečí, důvěry a otevřenosti dcery k vám a od vás k dceři.

Je však také možné, že příčinou záškoláctví u vaší dcery jsou i jiné důvody. Pro posouzení je skutečně potřeba osobní návštěva některého rodinného poradce.

Ohledně čipu. Čip je v současné době trendem ve výchově dětí. Děti jsou sledovány rodiči většinou z důvodu bezpečnosti. Určitě lze nalézt mnoho výhod, avšak také nevýhod. Ve vašem případě však čip rozhodně neumí rozvinout pocit mezilidského bezpečí, porozumění, důvěry a otevřenosti mezi vámi a dcerou. Tyto pocity jsou však potřebné pro zdravý vývoj, bez ohledu na fakt, že vy obě je v současné době potřebuje zažívat co nejvíce.

Držím vám oběma palce

Kateřina Halfarová, psycholožka centra Modré dveře