Dobry den, jsme s pritelem celkem skoro10let, stridave spolu zijeme, nezijeme, defacto bydlime, nebydlime. On nechce travit cas se mnou, ja zas nekdy s nim..je to oboustranne. Uz nekolikrat jsme se rozesli, ale vzdy jswm to vzala zpet. Ja. On udela gesto,a ja jihnu. pak se vse opakuje. Uz X let...je to zacarovany kruh. Bez nej, ani s nim. Napadlo me odloucene bydleni, a schazet se jen tak..ale to je taky divny. za par let nam bude obema 50. No, zadna slava :( Spolecneho konicka nemame. Jsme oba radi sami, v klidu. Nyni opet krize a ja uz nejak nemam silu, nechce se mi zase zachranovat neco,co vlastne neni.Ovsem..mam ho rada. Nevim, jestli ho miluji, ale rada ho mam. On to citi stejne s tim rozdilem, ze on miluje. Nemate radu? pauza?rozchod? nebo tise trpet dal? podotykam, mam dite skolou povinne,vim, ze by bylo radeji, kdyby pritel odesel. Ale...porad je tu z me strany ALE...
Anca
Dobré ráno,
je-li to oboustranná "houpačka", Vy ani přítel spolu nechcete/neumíte bydlet, přitom se ale máte rádi, bylo by zřejmě nejlepší variantou bydlení každý ve svém a občas se scházet. Musíte zvážit, jestli takový model můžete realizovat, jsou-li na něj podmínky /bytové/. Neškodilo by nezávazně se porozhlížet jinde a rozejít se až v momentě, kdy byste měla jinou, více vyhovující alternativu. Vím, že to zní zvláštně, ale mnoho lidí se k rozchodu v podobných případech, kdy vzah není nijak patologický, ale ani přínosný, odhodlá až po navázání jiného vztahu...Bylo by taky dobré promluvit si s přítelem, jak to vidí a chce řešit on. Do ničeho se nenuťte, rozhodně ale netrpte, to nemá žádný smysl!