V podstatě jsou dvě možnosti, nějakým způsobem se snažit, aby dítě snědlo co dostalo, no a  ta druhá, prostě mu k jídlu udělat to co jí, tedy nabídnout mu jinou variantu. Protože je otázkou zda chceme, aby dítko jedlo, nebo aby jedlo to co chceme.

Rozhodně nenutit, to je nejlepší způsob jak mu ji znechutit do konce života. Děti mají výkyvy, něco jí pak ne, za nějakou dobu zjistíte, že jí začal znovu jíst. Na druhou stranu bych mu moc nepodstrojovala. Na mé děti dost platilo, nechceš jíst? fajn nemusíš, dostaneš chleba s máslem, nebo něco co bylo v lednici. Po nějaké době většinou zjistily, že se to dá jíst a byl klid. U některé, hlavně zelené zeleniny, jsem věděla, že by to nejedly, tak jsem ji různě schovávala, sluply to a nepoznaly nic.

Kdysi platilo : venku jez, co ti dají, dome žer, co je.

nasi kluci od malicka radi jedli zeleninu az se jim delaly boule za usima. Manzelka totiz vzdy pridala varenou zeleninu do masovych jidel s omackou a jak jim to chutnalo!

Treba takove bolonske spagety, jejich nejoblibenejsi jidlo z detstvi, obsahovalo krome rajcat i nekolik druhu zeleniny z rejstriku: brokolice, sladke papriky, zelene lusky, hrasek, spenat, kvetak, zampiony, lilek, cukety....

Takže to nebyly boloňské špagety, ale špagety se zeleninou.

ad Helena Cizkova " ....bulharského spolužáka (60. léta), jehož otec byl navíc zahradník; a ten kluk si nosil do školy ke sváče syrové papriky a všichni prý koukali, co je to za bláznovství, jíst zeleninu jinak než dušenou či vařenou."

 Zalezi jak jsme byli vychovavani doma. Nam vnoucatum babicka bezne davala syrovou zeleninu v 50.letech. Mrkev, kedlubny, redkvicky, kvetak a kostaly od zeli, rajcata, hlavkovy salat, okurky......

Tak jasně. My měli malou zahrádku, byť v Praze, a já schroustala za syrova vše, od kedlubny syrovou petržel, prostě mi to chutnalo. Babička se ovšem divila, neb to vše považovala za zeleninu "do polévky" nebo "pod maso", případně za takovou, že se to podusí jako příloha k masu či volskému oku, Byla ročník 1908,  domkářské rodiny, asi považovali syrovou zeleninu za hůře stravitelnou, co já vím...

Tedy já byl, co se týká jídla, pěkný zmetek. Vařená zelenina, luštěniny, polévky, hovězí a vepřové maso, knedlíky, rýže, mléčné výrobky, vajíčka, nic z toho jsem nechtěl jíst.

Takže jsem trávil dětství na kuřatech, bramborové kaši, těstovinách a ovoci.

Vyhladovění moc nepomáhalo a naši rezignovali.

Pořád tvrdím, že zdravé tělo si samo řekne, co potřebuje.

Dnes jím, kromě věcí s koprem, úplně všechno. 

Kolem puberty se přihlásilo tělo o železo a já začal jíst zeleninu, luštěniny, červená masa. Později jsem poznal, že není rýže jako rýže a dnes je to moje druhá nejoblíbenější příloha. Na vojně jsem ocenil polévky od vývarů přes ty přesnídávkové a dnes si bez polévky neumím oběd představit.

Každý z nás je originál a nevím, jestli je nutné, dělat z tak příjemné části dne, jakým je kupř. oběd nebo večeře peklo. Vím, o čem mluvím. Dobře si na ty scény pamatuji.

Naprostý souhlas a buďte rád, že vám to nikdo nenutil, já o tom psal níž a to, co mi nutili doma, ve školce, nejím doteď. To, co jsem nejedl a nikdo mi to nenutil, tomu jsem časem na chuť přišel.

Řeknu jen jedno slovo: hlad

...nenutit, vyhladovět...

Hlad je nejlepší kuchař, zaplaťe mu 4týdenní tábor v Somálsku

Staci tyden na Slovensku.Na 2. stupni zakladky tam deti byly a neverim,ze tam jelo 80 zhyckanych smradat,vsechny psaly domu zoufale sms,penize projedly a z busu se potacely blede,hladove zombi.:-) Pravdou je,ze pak kazdemu vraceli penize,i ucitelky byly polosilene hlady.

Když si vzopmenu, jak mě seřval dětský doktor v nemocnici, proč jako moje dítě jí syrovou zeleninu.. že to není dobré... jdou na mě mdloby...a to zrovna já mám mládě, které (kromě tučného masa) sní všechno a zeleninu miluje ve všech podobách už od mimina... Ještě, že mě nezviklal..poslala jsem ho do kelu a nechala jíst dítě, co mu chutná

Prosím vás, kdy vás seřval? Teď někdy? To snad není možné...

Mimochodem, připomněla jste mi zážitky mého muže (je podstatně starší než já), jak měl bulharského spolužáka (60. léta), jehož otec byl navíc zahradník; a ten kluk si nosil do školy ke sváče syrové papriky a všichni prý koukali, co je to za bláznovství, jíst zeleninu jinak než dušenou či vařenou. Koukala jsem jako jelen, když mi to povídal, ale pak jsem si vzpomněla, že i má babička kroutila hlavou, že chroupu syrovou zeleninu. Lidi se tu asi dost báli sníst něco syrového, snad to mělo i nějaké opodstatnění... ale možná to byla jen pověra. Zatímco v jižnějších zemích to bylo patrně běžnější.