Dobrý den paní magistro! Mám problém s tím, že neumím ovládat směr svých vlastních myšlenek, příliš se bořím do svých citů a přestože reálně dokážu vyhodnotit situaci,neustále se trápím.Nedávno jsem se seznámila s mužem,bylo to velmi intenzivní,rychlé,ale také to nabralo rychlý konec,on si uvědomil,že nejsem ta pravá,já také viděla problémy.Celkově to trvalo jen měsíc.Je logické,že se lidé seznamují,scházejí a rozcházejí,ale já se zase trápím,každé zklamání a každý rozchod mě rmoutí víc,než je normální.Na tohoto muže stále myslím a je mi po něm smutno,přestože vím,že o nic nešlo a nikam to nevedlo.Cítím se,jako by mě moje raněné city zahlcovaly víc,než bych chtěla,neumím si pomoct a říct si,že přece o nic nešlo.Takto je to s každým zklamáním,vždy jsem dlouho a dost nešťastná a je to stále a stále dokola. Až si říkám,jestli nejsem moc labilní a zralá na psychologa,když mě každá "blbost" takto ničí. Zájmy,lidi kolem sebe,práci atd. mám. Je mi 33 let. Děkuji za Váš názor! - otázka upravena poradcem
Katka
Dobrý den,
asi by to chtělo posílit důvěru v sebe sama....porada s psychologem by vám určitě prospěla, asi to tak i sama cítíte....Pokud jde o toho posledního partnera, píšete, že by to stejně k ničemu nevedlo, nemělo by to dlouhodobou perspektivu, takže změňte úhel pohledu na tento vztah a berte to tak, že jste prožila krátké intenzivní vzplanutí (někdo takové nezažije nikdy), které bylo prima, ale jeho čas vypršel....tak to ostatně bývá často, proto se nedoporučuje propadat emočně vášním, ale zachovat si nadhled a zdravou kritičnost...příště bude lépe, vyberete-li si vhodnějšího partnera (bylo by dobré předtím analyzovat všechny dosavadní a vyhodnotit, co na nich bylo špatně) a budete-li schopna udržet city na uzdě. Přeji hodně štěstí.