Poradna seznamovací a vztahové koučky Mgr. Libuše Konopové

2. Navíc musím myslet i na materiální věci, v případě rozvodu bych si musela vzít vysokou půjčku, abych vyplatila manžela z našeho domu, k příteli bydlet jít nechci, má jen malý byt ve městě, já jsem zvyklá žít na venkově, v domě, mít zahradu, psa, kočku.. Podle přítele to jsou prý ale maličkosti, když se dva milují, tak prý není nic problém, navíc on by se chtěl nastěhovat ke mě, ale vůbec není zvyklý na množství práce, která je kolem velkého domu a zahrady, je zvyklý přijít z práce a nic už nedělat, ale to prý taky není problém, prý se na to těší..Tlačí na mě čím dál víc, prý chce být se mnou, já mám ale obavy takto razantně v tomto věku měnit svůj život a zbavovat se svých jistot, navíc i manžela mám pořád ráda, a co kdyby nám to s přítelem nefungovalo? To on si vůbec nepřipouští..Prosím o Váš názor, co by jste dělala na mém místě Vy? Zůstat s manželem a snažit se zlepšit náš vztah nebo se rozvést a zkusit žít s přítelem? Moc děkuji za názor, přeji hezký den.

Dobrý den paní magistro,potřebovala bych poradit ohledně mého přítele.Je mi 50 let, jsem zatím stále vdaná, ale manžel pracuje mimo domov, vídáme se jen o víkendu. Vztah s ním se narušil, když si našel milenku a chtěl od rodiny odejít. Nakonec se s ní rozešel a naše manželství se zachovalo, je to už deset let, není to takové jako dříve, možná i proto, když jsem potkala jiného muže, který se o mě hodně zajímal, tak jsem se nebránila, na což ovšem pyšná nejsem. Známe se asi rok, přítel začal poslední dobou hodně naléhat, abych se rozvedla a začali jsme žít spolu, on je svobodný, děti nemá, já mám dvě už dospělé děti, žijí už samostatně. Přítele mám ráda, ale není to taková láska, abych kvůli němu překopala celý svůj život...navíc poslední dobou se hodně zlepšil i můj vztah s manželem, hodně se snaží, chce si teď i najít práci v místě domova, aby jsme byli spolu každý den. A já vím, že se musím rozhodnout, nechci to takto hrát na obě strany.

Dobrý den, jsem už 14 let vdaná a máme děti, 12 a 8 let. S mužem jsem byla zpočátku šťastná, ale pak se projevila jeho výbušná povaha a pravidelně cca 1nou měsíčně mi během hádky nadával. O děti se ale vždy staral vzorně. Jinak jsme si rozumněli, jen v poslední době náš vztah ubíjel stereotyp. Před 5ti lety mě také podvedl. Před rokem jsem si řekla, že už takto nemůžu a poohlédnu se po někom jiném. Našla jsem si přítele, je mladší a má mě rád. Chodíme spolu ale na výstavy, do sauny nebo na výlety, také tvoříme objekty. Vždy se mu ale nechce. Doma se to ale provalilo. Manžel se odstěhoval a s přítelem spolu momentálně chodíme. O dětech i o tom že jsem vdaná ví a o děti by se staral. Chce se mnou být, ale ze společného bydlení má ale trochu obavu. Manžel za mnou přišel, že by se chtěl vrátit a ať se rychle rozhodnu. Nevím co dělat. Přítele miluji a chci být spíš s ním, ale zároveň z něho cítím nejistotu. Manžela mám ráda,nechci zase bourat rodinu, ale bojím se že bude opět nadávat.

Pokračování, část 3) .. myslím, že tím, že není přes týden tolik doma, si se ženou "nelezou na nervy" a i 4 děti jsou mu "vzácné". Když mluví o dětech, je vidět, že je skutečně zbožňuje a jsou mu vším. Možná ještě dodat, že je to muž velmi dobře finančně zajištěný, pohledný, charismatický, kterého miluji víc než 15 let a zřejmě se na tom nikdy nic nezmění. Je vůbec, prosím, nějaká alespoň malá šance, že budeme moci být někdy oficiálně spolu? Třeba až ty opravdu malé děti trochu povyrostou, nebo nevím co by se muselo stát... Bojím se ho zeptat, nebo spíše se bojím odpovědi... Nebo se s ním mám dál takto scházet, dny před schůzkou a jeho přítomnost si užívat a poté se opět několik dnů dávat dohromady? A čekat, že se něco stane, čekat na zázrak..? Bojím se, že tím, jak moc pro mě tento člověk znamená, nejsem schopná ze své vlastní vůle vztah ukončit a ze svého života ho opět nadobro vymazat... Děkuji a omlouvám se za vyčerpávající otázku. - otázka upravena poradcem

Pokračování, část 2) ... Říká, že mě miluje. Možná to bude znít velmi sobecky, ale nikdy v životě jsem nebyla tak šťastná a nikdy v životě mi nebylo pocitově tak dobře, jako když jsem s ním. Stejně jako před 15 lety.. Ani když se mi narodila holčička mi nebylo tak dobře, což už vůbec nechápu, protože sve dite samozřejmě miluji. Problém je v tom, že když se sejdeme (rozumíme si v komunikaci i po intimní stránce, smějeme se spolu) a on pak zase odjede, je to jako kdyby se mi zhroutil celý svět. Je mi doslova hrozně, nemůžu se na nic soustředit, nic mě nebaví, jsem podrážděná. Pár dní se "dávám do kupy", emočně velmi strádám, mezitím si napíšeme, dny utíkají a poté se znovu těším na brzké shledání, které si domluvíme. A takto to jde stále dokola už víc jak 9 měsíců. Řekla bych, že doma asi nespokojen není. Přes týden hodně pracuje, domů se vrací až k večeru, domácnost se čtyřmi dětmi je vesměs na manželce, rodině se věnuje převážně o víkendech. Myslím, že tím, že není přes týden tolik - otázka upravena poradcem

Dobrý den, prosím o pomoc. Já 34 let, mám holčičku 3,5 roku, manžela (jsme spolu 14 let, poslední dva roky krize). Už dlouho spolu ani nespíme. V létě tomu bude rok, co se scházím se ženatým mužem. Je to má první láska se kterou jsem chodila když mi bylo cca 20 let (on je o 9 let starší). Manžela ráda mám, ale nemiluji ho, po pravdě jsem nikdy k nikomu, ani ke svému muži, necítila to, co ke své první lásce.Už tenkrát jsme si dost rozuměli a nic se na tom nezměnilo ani po 15 letech. Tenkrát se se mnou rozešel on kvůli věku, byla jsem na něj moc mladá, před sebou vysokou školu. Pravdou zůstává, že jsem na něj nikdy nezapomněla a trvalo mi dalších asi 8 let,než jsem se z rozchodu zcela vzpamatovala.On se mezitím také oženil, má ženu a čtyři děti ve věku 3, 5, 10 a 13 let. Pár let po rozchodu mi sem tam zavolal,napsal,ale byla jsem to většinou já, kdo se mu nazpět neozýval. Nějak podvědomě jsem tušila, že kdybych s ním navázala jakykoli kontakt, opět otevřu staré, velmi bolestivé rány.

Dobrý den, jsem vdaná, ale 5let je zcela ve všem krize. Komunikace jen to nejdůležitější, bez sexu, ucty, ocenění atd. Držím se to skrz dítě. Vyskytl se muž - je hodný, pracovitý.,se vším pomůže, miluje mne, komunikace, společně úkony, vylety, sex, dennodenni komunikace, smích, stále téma, stačí jen spolu být., prostě to krásné plyne. Člověk začal více přemýšlet o životě, co je láska, skutečně.. Jak poznat, že je to ten pravý na zbytek života? Zdá opravdu umím milovat atd.. Jak to poznat? Dekuju

Druhá část dotazu. - Milenec se ukázal jako slaboch a když můj muž na nevěru přišel, couvl, nejdříve své ženě řekl, že se rozvede, ale neustál to, a rozvod odložil, rozešli jsme se, zůstala jsem s manželem. Ten se změnil, snaží se, nechce o mě přijít. S milencem jsem zase v kontaktu po měsíční pauze, je také nešťastný, ale neví, jak nepřijít o děti a dům. Rozum mi velí, buď s mužem, stojí o tebe, ale srdci se nedá poručit. Šťastná a spokojená jsem s tím druhým.

První část dotazu - Žiji 25 let s jedním mužem, 20 let jsme manželé, máme dvě děti, nikdy jsem se necítila úplně šťastná, ale na rozvod to nikdy nebylo, muž nás má rád, je inteligentní, nepije, stará se…je ale cholerický a pedant. Bylo doma často dusno, křičel na děti, stále mu něco vadilo, po letech už jsem rezignovala a ani se nesnažila už ho nerozčílit, vždy se něco našlo, co nebylo ideální. Před třemi lety jsem poprvé šla na seznamku a měla „rande s pár muži“, do té doby jsem byla 100% věrná. S prvním šlo o dopisování a první sex až po půl roce, pak jsme se během roku viděli jen asi 5x, nejdříve mi to stačilo, pak jsem chtěla někoho víc pro sebe, byla jsem na pár „seznamkových“ rande a zjistila jsem, že do postele mužů je hodně. Před rokem jsem se seznámila s mužem, který to doma také nemá ideální, ale je ženatý a má dvě děti, dům, majetek. Zamilovali jsme se oba. Upřímně. Byl to krásný rok, denně v kontaktu přes sms, často jsme se viděli, dělali jsme výlety.

Dobrý den. Nevím kde začít,jelikož je to dlouhý příběh.
Jsem 22 let vdaná a máme dvě už odrostlé děti. Před 5 lety jsem si začala psát s mužem kterého znám ze školy a bydlí ve stéjné vesnici. Začali jsme se vídat a stali se z nás milenci. Asi před rokem a půl to muž zjistil a moc mě prosil abych to ukončila. bohužel to nešlo a po několika měsících jsme se začali vídat znovu. Loni v listopadu jsem odešla bydlet na byt a přítel už je tam téměř každy den. Ale pořad myslím na muže, mam ho moc ráda a uvažuji zda by mě ještě vzal zpátky a hlavně jak dokázat zapomenout a opustit přítele. aby se neopakovalo,že se s ním budu chtít zase sejít. Jeho žena ho opustila,měla taky prítele,zůstal by sám..a hlavně jsme z jedné vesnice,je možné zůstat tam bydlet s mužem.Děkuji za Váš názor..

Dobry den, jsem 10 let vdana, Ja 39 manzel 46. Zijeme kazdy v jine zemi. Manzel je cizinec a vydelava jinde a za nama jezdi 4x do roka. Vidime se 2 mesice v roce. Nicmene stale skypujeme. Mame male dite, ktere chodi do skolky. Jsem sama na vse. Potkala jsem muze, ktery mi zacal se vsim pomahat, pracoval pro nas. Po par mesicich denniho pracovniho kontaktu jsme se zamilovali. On zenaty s rodinou. On by od rodiny sel, ale ja nechtela. Stale mi volal, vozil snidane, travil se mnou 5 hodin denne. Porad tam byli jemne tendence opustit manzelku. Po 3/4 roce asi pochopil a take vystrizlivel z hormonu plne vasne, ze neni dobre opoustet rodinu. Stale vola, stale se vidime, ale uz vola jen 1 x denne. Prijde, pomuze co je treba, vyspi se se mnou a uz odchazi. Strasne moc mi chybi ty hodiny spolu straveneho casu, chybi mi jeho intenzivni hovory. Nyni uz jen vola jak se mam, jestli je vse v poradku a nebo ze prijede. Uz to neni co driv. Mam to ukoncit. Chci aby to bylo jako predtim

Dobrý den,
s přítelem jsem pět let, máme dvouletou dceru. Je to hodný člověk, máme podobné zájmy, má mne i dceru rád, ačkoliv to neumí dát příliš najevo. Problém je v tom, že už devět let je můj život propletený s životem ještě jiného muže, např. pana X, na začátku jsme bývali přátelé, pak jsme chvíli randili, poté, zejména kvůli jeho problémům (potřeboval si srovnat život), zase přátelé, já na něj bohužel nepočkala. Vždy jsme si hluboce rozuměli, s nikým jiným se mi nepodařilo najít takovou blízkost. Po narození dcery vztah s přítelem ochladl, ale naopak vztah s panem X se prohloubil, stali jsme se milenci. Pan X by si teď přál, abych odešla od přítele a žila s ním, má téměř dospělého syna, mou dceru má rád. A já váhám. Přítel je jistota, mám ho ráda, ale vztah k panu X je na mnohem hlubší úrovni, znám ho opravdu velmi dobře, i on mne, nemyslím, že by šlo o pouhou zamilovanost. Mám si zvolit stabilitu, nebo životní lásku? Děkuji za pohled zvenčí.

Dobrý den.
Jsem 14 let vdaná. Myslím, že máme s manželem celkem spokojené a pohodové manželství. Nikdy jsem manžela nepodvedla. Postupem času myslím každému něco v manželství chybí. Všechno zevšední.... Chyběli mi doteky, pohlazení, objetí. Minulý rok jsem ale náhodou potkala mladšího kluka o 20 let než jsem já. Nejdříve to bylo jen o psaní..., pak jsme se po společné dohodě sešli. Ani jeden jsme netušili, že se do sebe zamilujeme. Stýkáme se dodnes. Máme dohodu, že pokud on si najde slečnu, ukončíme veškerý kontakt mezi sebou. Je to teď pro mě takové dobrodružství. Vím, že máme spolu omezený čas, pokud, můžeme sejdeme se, je to krásné, něžné. Užíváme si to spolu, protože ten čas, kdy to skončí může přijít kdykoliv. Bude to pak těžké pro nás oba, ale jiná možnost ani vlastně pro nás oba není. Tajíme to jak můžeme. Trvá to již 8 měsíců a prozatím nikdo nic nepoznal. Doufám, že to tak i zůstane. S manželem máme stále hezký vztah, i když myšlenkami jsem hodně často u mladého milence.

Dobry vecer, je mi 40, mam dve deti (2 a 8 let) a manzela se kterym neziju intimne jiz od porodu druhe dcery. Zijeme spis uz vedle sebe a kazdy ma svuj zivot. Pred rokem jsem se sznamila s muzem, kteremu je 45. Svobodny a bezdetny. Ma, jak rika, kamaradku se kterou nebydli. Jezdi k nemu na vikendy. Zamilovala jsem se do nej. I kdyz jsem puvodne nechtela a chtela jsem pouze sex. On se zamiloval taky. Citim to, jak se ke mne chova, jak se diva. Venuje mi dost casu. Jen uz prestavam zvladat jeho druhou znamost a chci ho pro sebe. Sdelil mi, ze to co mezi nami probiha je maximum, co muze dat. Zit se mnou nechce. Stale cekam, ze se to zneni. Je mozne, ze muz muze milovat na pul a neplanovat budoucnost?

Co bude dál,, první díl",prosím o radu:je mi 42 let .22 jsem vdaná za jednoho manžela a máme 2 dospělé děti.Před dvěma lety jsem se zamilovala do muže,kterého jsem vídala ve fitness.1,5 roku mi trvalo než jsem se k němu pomalinku dostávala,nebot on žije již 15 let sám s dospělou studující dcerou ve věku 22.Žena opustila jeho i dceru.Hned v začátku mně řekl,že špatně nese,že jsem vdaná,ale nakonec ,,to" dal a začal mezi námi milostný poměr.Sešli jsme se vždy u něj doma a bylo nám moc fajn.Avšak poslední 3 měsíce poslouchám jen,, dle mého" výmluvy proč se nemůžeme intimně vidět víc než jednou měsíčně.za celých 5 měsíců mě nikam nevzal,že se prý nemůžeme ukazovat aby mi neublížil.Mimo to mě navštěvuje v práci -jsem osvč vždy 1x týdně na 20 minut.A těch 20 minut se mi velmi intenzivně věnuje-komunikuje,velmi mě líbá a a moc mačká-objímá-poté se rozloučíme se slovy,že si napíšem.Ano,vždy píše první on -já nikdy ,ale vždy velmi neosobní meily a pouze sám o sobě. - otázka upravena poradcem

Co bude dál druhý díl.Již několikrát jsem to chtěla ukončit Diplomaticky -ale vždy mi napsal,že nic nekončí-jen že je to s ním trápení ,že je 15 let sám.Bohužel si připadám odmítaná i když je mu 50 let a v sexu je vidět,že je na tom velmi špatně i co se týká erektylní dysfunkce-i porucha ejakulace,ale spolu jsme to začali velmi dobře zvládat..Vymlouvá se velmi často i na psychický stav a na to ,že je rozhozený-povoláním je praktický lékař.Přistupuji k němu velmi citlivě. A je pravda,že se mi velmi svěřoval jak to bylo s bývalou ženou.A stalo se že jsem mu bohužel napsala,že jsem moc zamilovaná a chci vědět na čem jsem a to byla asi chyba -od té doby zase napsal -píše každé 2 dny .Navrhla jsem setkání - odpověděl ,že prý musíme vymyslet kdy ,nebot nyní je na odpoledně pravděpodobně obsazený.Nikdy nevyhoví,když se chci vidět vždy mám pocit,že v tom něco je i když mi řekl,že je to jen můj pocit a ,že ho trápí ,že mu nevěřím.Tak nevím je nemocný ,nebo neví co chce,nebo zkouší co vydržím?? Už se v tom nějak ztrácím a nevím Poslat ho do háje ? Nebo se jen stáhnout a čekat?Děkuji za odpověd

Co bude dál ,po třetí .Ještě jsem zapomněla dodat ,že ekonomická situace nás obou je srovnatelná.Oba se máme velmi dobře, a bydlíme od sebe pouhých 500 metrů.

Sice ženatý, ale zároveň volný (žena má jiného přítele, což víte z předchozích dotazů). Jak dál? Jezdit za přítelem na návštěvy? Co když ho (nebo nás) to časem přejde a já než se uzdraví budu za ním pod rizikem jezdit? Vím, čeho se bojím…, že se manžel vše dozví a s přítelem to nevyjde (nemyslím, že bych se rozvedla…, zatím jen paralelní vztah..).S přítelem jsem rok, znám jeho rodinu, děti..Má dcera má přítele, někdy není doma a já si nemám s manželem co říci…Když jsem u přítele,pomazlíme se, popovídáme a já si zase říkám jak dál… Díky za radu. JULKA3

Vážená paní Magistro, již jsem Vám několikrát psala. Jmenuji se Julka. Kvůli navázání mého dotazu Vás prosím, abyste se podívala na předchozí psaný mým jménem. Přítel je po druhé operaci nohy,
Nyní bydlí u bratra a jeho rodiny, aby se někdo o něho mohl starat (jídlo, praní..).Místo abychom se scházeli a podnikali milenecké schůzky, jezdím za ním na návštěvu..Výhled léčení je na delší dobu,
následně lázně, RHB. Tudíž smysl schůzek (vyrazit si někam, zatancovat..)úplně odpadl. Mám ho ráda,
on nemá partnerku. Jako partnerku bere mě, přítelkyni.Hezky se ke mně chová. Říká, že mě miluje. Jsme spolu rok a samozřejmě cítím i já, že prvotní zamilovanost je pryč a nyní je to láska, porozumění…Nicméně je to komplikované. Konstrukce příjezdů a odjezdů atd.Nakonec jsem byla i na oslavě, kde byla jeho rodina-matka, švagrová, bratr a bylo mi tam fajn..Už ale nevím jak dál…Manžel si mě nevšímá, nikam se mnou nechce chodit, neustále sleduje TV, seriály. Nechci říci, že mám na něho již alergii.JULKA1

Místo, abych s ním byla sama doma, jela jsem za přítelem…Je to začarovaný kruh. ..Někdy mám stochutí říci, že jedu za přítelem,ale to prostě nelze. Přítel je jen „holub na střeše“. Nicméně docházím k tomu, že mi stejně chybí spokojený vztah a nestačí chvilkový románek..Vše je pak stejné…Manžel je sice mladší, ale usedlý. Do ciziny jet nechce, jsou tam teroristi…Do lázní se mnou také ne…Co by dělal, když jsem na procedurách (sama mám za sebou dvě operace páteře). Spát se mnou chce, ale je imunní vůči mým potřebám (divadlo, procházka…). To se pak projevuje na mém vztahu k němu. Nicméně je na něho spolehnutí, nakoupí, uvaří, zajede kam potřeba…, ale mé potřeby ignoruje..Nuda, ale jistota? Je mi 45 let, manželovi 41. Příteli je 36 (vzhledově mezi námi rozdíl vidět není). Přítel má děti 3,12. Já jedno dítě 16let. Vždy jsem měla paralelní vztah. S manželem bohužel nehnu. Tento přítel mi vyhovuje v tom, že jsme spolu mohli v létě někam vyrazit. JULKA2

Vážená paní Magistro,
děkuji mnohokrát za Vaši odpověď. Smekám „klobouk“ před Vámi, jak dovedete trefně a s vtipem vystihnout odpověď. Píše Vám Julka. Odpověď jsem si přečetla před odjezdem na dovolenou
s dcerou a manželem. Byla jsem plná rozporu, zda se s přítelem rozejít nebo ne. Již jsem to měla v úmyslu, ale potom jsem to neudělala. Řekla jsem si nechám to po dovolené, uvidím..
Nyní Vám píši kvůli manželovi. Jak jsem kdysi psala, v samém začátku manžel se vždy věnoval dceři a
na mé potřeby moc nehleděl. Dcera (16)si v loni našla přítele (19)a od té doby se mi zdálo že je vše lepší.Nemyslím, že by se mi manžel nějak věnoval, ale zůstával se mnou doma a dcera čas trávila s přítelem. Nyní když jsme byli na dovolené se situace opakovala. Manžel upřednostňoval dceru,
co chtěla ona platilo a na mé potřeby moc nekoukal. Takže to bylo jako každý rok…Manžel je i takový stydlivý, takže mě na veřejnosti neobejme, musím ho chytit za ruku sama. Když mu chci dát pusu, řekne, že mám rtěnku…, prostě neprojevuje city a mně to chybí…Takže jsem si vlastně uvědomila, že se nic moc nezměnilo a byla jsem zklamaná. V tu chvíli jsem byla ráda, že jsem nic neukončila. Dostala jsem pár zamilovaných sms a hned mi bylo lépe..Přítel zřejmě již pochopil, že se rozvádět nechci,
protože psal, že se s tím bude muset smířit. O mě přijít prý ale nechce (to jsem mu nepsala, že jsem přemýšlela o rozchodu)..Nyní k mému manželovi. Já vím, že mě má rád, jen to neumí dát najevo..Já jsem však vřelá a asi jiná…Takže jak dál? Poradnu odmítá..Říkám si jak to bude v budoucnu..,dcera již s námi časem jezdit nebude a manžel je spíše pohodlnější..Možná mi poradíte, ať dospějeme ke kompromisu..Já jsem ochotná..,jenže když praží slunce, tak na koupaliště manžel prostě nepůjde…a tak je to se vším…Do divadla ho nemám tahat (jeho slova), není prý na to.
Já to beru tak, že nakoupí, občas uvaří a přes rok v době běžných starostí, prostě rodina funguje.
Co byste mi radila…? Můj dotaz nyní směřuje k manželovi. Přítel, to je zase jiná kapitola…Ten začal shánět byt, k ženě se nechce vrátit, jak ona nevím, to neřeším…Nyní řeším sebe…Přítel a manžel..
Od každého beru trochu…Prosím o radu ohledně obou mužů..Julka1

Vážená paní magistro, jsem vdaná, mám ženatého přítele., který již nežije s manželkou, ale u kamarádka. Již jsem Vám několikrát psala.. Poradila jste mi, at schůzky redukuji a postupně vše ukončím. Zatím nemám sílu.Nevím, kam až má člověk zajít co se týče hranic sebevědomí. Přítel si nestojí dobře finančně, bude se rozvádět, brát si hypotéku na své bydlení..Auto má též na půjčku..Opět jsem ho byla navštívit (platím cestu tam a zpět do jiného města). Potom jsme si šli sednout na kávu a platila jsem já. Řekl, at si nezvykám, že mi bude vše platit, řekl to sice s vtipem..,ale.. Ví, že já si vydělám, chodím pěkně oblečená..Dříve sem tam platil, ale vidím, že se mu moc nechce a já jsem se na poslední schůzce cítila dost poníženě..Díky za odpověď Julka.

Hezký den paní Konopová, obracím se na Vás opět o radu. Již jsem Vám psala. Zkusím trochu nastínit předešlé - přítel ženatý, já vdaná. On žije sám, manželka má někoho jiného..Scházíme se necelý rok. V létě jsme spolu strávili několik dní.Já již nemám mnoho času a prostoru na schůzky. Navíc přítel z jiného města. Přítel se k ženě vrátit nechce. Mluvil se mnou o tom..Navíc nemá nic, bydleli v domě ženy rodičů.Chce si postavit dům (vzít si hypotéku), na splátky si pořídil auto. Bydlí u kamaráda. Mluvila jsem s ním o tom, ať si uvědomí, že jedna dcera je malá (3roky), ať se to spíše snaží dát s ženou dohromady.At si udělá časovou osu života, co ho ještě čeká - puberta dětí, svatba, vnoučata...že začínat znovu není lehké. Nyní k tomu proč píši. Ráda bych se s ním sešla občas a byla v pohodě. Takto mi jeho starosti dělají i mně starosti. O všem se se mnou radí. Cítím někdy zátěž a je mi ho líto. Není to už jen o flirtu a zároveň to nedovedu skončit. Redukovat schůzky, i když se mi stýská?J.

Dobrý den, delší dobu už sleduji Vaši poradnu, mám i Vaši knížku. Jsem podruhé vdaná, troufám si tvrdit šťastně, nebo aspoň spokojeně, už 10 let. Štěstí mi už půl roku kazí mimomanželský vztah – můj.. Těsně před 40 jsem potkala muže, který mě hodně přitahoval, v opilosti jsme měli sex, ale kontakt jsme neukončili a zamilovali se do sebe. On je taky zadaný, ani jeden na tom nechceme nic měnit, hlavně tedy já nechci, vím, že by nám to neklapalo. On svůj vztah tolik neřeší, není ženatý, ani nemá děti, jen přítelkyni. Manžela mám moc ráda, nechtěla bych mu ublížit, pojí nás stejné zájmy, přátelé, smysl pro humor, je dobrým náhradním otcem mé dospívající dceři.. V sexu to tak žhavé po těch letech není, ale taky ne špatné, prostě vše hovoří v jeho prospěch. Vím, že to co dělám, je moc špatně, a i když si dáváme s milencem velký pozor, tak mám problém sama se sebou, se svým svědomím - na počátku vztahu jsem se jej proto snažila vztah dvakrát ukončit a nezvládla to, bylo to moc silné, připadala jsem si jak blázen.. Kamarádka mi poradila, že už to teď prostě musím odžít, v tajnosti, a nechat to přirozeně vyvanout, že to měla podobně a bolí to míň než skákat z rozjetého vlaku. Pravda je, že teď po půl roce je to lepší, kolikrát už přemýšlím o tom, že to skončím, že to za to nestojí, ale bojím se, že to zase nezvládnu. V neprospěch hraje i fakt, že nás dělí dálka - vídáme se proto jen jednou za 14 dní max., spíš za 3 týdny jinak si voláme a píšeme – takže jsme si vzácní.. Chtěla bych se Vás proto zeptat, nakolik je z Vašeho pohledu pravděpodobné, že se časem skutečně sebe navzájem nabažíme tak, že to tak nějak přirozeně skončíme? A jestli ano, jak dlouho to tak může trvat? Předem děkuji za odpověď.

ale děti rychle odrostou (dvě starší brzy půjdou na střední školu) a budou mít svůj život a co pak já? Jak jsem psala, druhý takový nebude, jsem o tom naprosto přesvědčená - takový co mě respektuje, bere vážně, miluje mě, navíc se kterým si rozumím po všech stránkách včetně koníčků, je s ním neskutečná legrace, je pracovitý a umí vydělat slušné peníze, jsme podobně naladěni a máme hodně podobný temperament. Je to opravdu až neuvěřitelné, a spolu se tomu smějeme. Jakou máte zkušenost se svými klienty? Jsou partneři schopni změnit své myšlení a přehodnotit priority nebo je to jen dočasná záležitost? Moc děkuju za radu. Jana

Koukal jako blázen, absolutně to nečekal. Jeho reakce byla výhrůžná, ale hned druhý den otočil a neustále do mě hučí, jak se změní, že se mu zhroutil svět, že by ho tohle nikdy nenapadlo.... zkrátím to. Velmi se snaží, najednou to, na čem jsme se roky nemohli domluvit a bral to vážně, ze dne na den funguje.. těch věcí je hodně, bylo by to dlouhé psaní. Najednou si všímá dětí, najednou neprospí celé víkendy u televize a nesedí neustále před počítačem. Najednou vidí to co neviděl a co mu nedocházelo... najednou všechno jde. Řekl mi, že udělá cokoliv, abych s ním zůstala, že přehodnotil priority a že se změní. Jenže já se obávám, že když s ním zůstanu, tak se vrátí vše do starých kolejí jen co zas nabude pevnou půdu pod nohama a zase bude mít své jisté. Lidé se nemění, nebo ano? A já pak budu do smrti litovat, že jsem nechala odejít chlapa mého života, se kterým jsem mohla zestárnout a být opravdu šťastná. Možná mi řeknete, že má cenu to zkusit už kvůli dětem Jana3

že nás baví společné věci, jsme podobného ladění, posloucháme stejnou hudbu... ta podobnost je neuvěřitelná, ale co je hlavní - dokážeme spolu komunikovat naprosto bez problémů. On mi hned ze začátku řekl, že nechce bourat mojí rodinu (on rozvedený), že náš vztah je jen o flirtu, a já to tak brala. I když jsem v manželství nebyla šťastná, nechtěla jsem bourat rodinu a hledat si nového partnera... Jenže postupem času jsme oba zjistili, že ten náš flirt nabyl úplně jinou dimenzi. A já bych chtěla být s ním, on se mnou. Chci říct, že nemám růžové brýle, není to taková ta slepá zamilovanost (miluju ho, to ano), mám spoustu zkušeností za sebou a mohu srovnávat, a já cítím, že s tímhle mužem bych byla opravdu šťastná. Když vidím, co všechno je pro mě ochotný udělat, jak mě bere vážně, jak mě opečovává, jak ho zajímám, a jak je na mě pyšný, když jsem s ním... To můj manžel mě většinou jen srážel... Řekla jsem manželovi, že mám vztah a chci se rozvést. Jana2

Dobrý den, paní Konopová, moc ráda pročítám Vaši poradnu, prosím o Váš názor. Jsem v manželství 15 let, tři děti, nejmladší půjde do školy. Už od samého začátku manželství nebylo ideální, byla i nevěra ze strany manžela, kterou jsme nějak přestáli. Manžel umí vydělat peníze, žijeme si dobře. Je workoholik, pracuje 15 hodin denně, když jsem mu tolikrát říkala, že si nevšímá dětí, bylo mu to jedno. Téměř vše, co jsem s ním chtěla řešit (věci, které mi vadily) bral na lehkou váhu, protož jeho problémy s těmi mými jsou přece úplně jiného kalibru (jeho slova) Nikdy jsem u něj neměla zastání. Když už jsem čas od času opravdu "vypěnila", a on viděl, že jsem fakt naštvaná, tak komunikoval, snažil se, ale vydrželo mu to vše max. měsíc a pak zase vše ve starých kolejích a po těch letech mě to ubíjí... No a téměř před rokem jsem se seznámila s mužem, který mi byl ze začátku velmi nesympatický a vůbec se mi nelíbil. Když jsme se dali do řeči zjistila jsem, že máme společné zájmy, Jana 1 - otázka upravena poradcem

Dobrý den, již jsem Vám psala - příspěvěk pod titulkem "Našemu manželství chybí jiskra"a dále "Manžel nebo milenec".Týkal se mě a mého milence, kterému bohužel manželství spěje ke konci.Dostalo se to tak daleko, že vidím, jak se milenec trápí když odjíždím, když mu nepíši..Já jsem do něho též zamilovaná, ale nechci bořit rodinu.Vidím jak je milenec smutný, že to už nezvládá...Je mi ho prostě líto.Bohužel jsem dost citlivá a ničí to i mě. Řekla jsem mu, že jsem vdaná a jiné to nebude, že ho mohu vídat tak 2x do měsíce,ale že nechci aby byl skleslý, že mě to také ničí. Jednou si stejně bude muset najít vhodnou partnerku, svobodnou a věkově k sobě...Já jsem starší o 10 let..To pak bude pro mě také těžké. Prostě není východiska...Vzdát se ho však citově zatím nedokáži. Rozumově vím, že bych měla, ale neumím ho jen tak odříznout. Lidsky mi to přijde nesolidní, zrovna když bude sám...Nicméně já též riskuji, mám starosti navíc a navíc nevím kde brát čas na schůzky. Prosím o radu.Julka - otázka upravena poradcem

Dobrý den, již jsem Vám psala a příspěvek byl zařazen pod téma "našemu manžeství chybí jiskra". Nyní navazuji na to, jak se situace vyvíjí po půl roce....S milencem se scházíme stále. Na začátku našeho "vztahu" se stalo to, že se dozvěděl, že jeho žena si našla přítele. Řekl mu to on sám, který to zřejmě již nechtěl tajit. Milenec se odstěhoval z domu, kde bydlel se svou ženou a dětmi. Najednou jsme už nebyli ve stejné pozici..Jak mě poznával více a více, zamiloval se do mě. Píšeme si, scházíme. On však vyžaduje stále častější kontakt.Je ke mně pozorný, kouil mi pěkné dárky, občas potěší drobností. Zamilovala jsem se i já, ale pořád se řídím rozuměm. Těším se na schůzky, na povídaní na mazlení, na jeho přítomnost. Nicméně je někdy těžké, když chce abych mu volala o víkendu nebo za ním přijela..Dokonce se mnou "chlubí" mezi kamarády a rodinou a já mu kladu na srdce ať to nedělá..Znají jen tvář z fotky ne jméno.Někdy jě mi ho líto, když vím že čeká až se ozvu a já nemohu.Část 1/Julka - otázka upravena poradcem

ČÁST 2.: Někdy bych byla ráda byla večer s ním....
Řekl mi, že se zamiloval a že by chtěl být se mnou častěji.Připadám si, že naše role jsou obrácené..Většinou naléhají ženy..Náš vztah nemá budoucnost, to mi říkají logické argumenty. Nicméně o něho nechci přijít. Je to úžasný milenec, pěkný, milý, příjemný.Někdy jsem však z jeho starostí unavená. Radím mu ohledně různých věcí, jsem starší, zkušenější, vzdělanější..On ke mně zřejmě vzhliží. Nicméně podotýkám, že byt jsem starší, jsem atraktivní a pro muže zajímavá. Zřejmě mám pro něho charisma..Tak prosím o Vaši radu, jak s tímto naložit....Navíc řeší peníze. Bydlí u kamaráda . Říkal, že se budou s ženou rozvádět a vlastně dům je jejich rodičů....Takže on nebude mít nic...A ted k té finanční otázce..Když někam jdeme, někdy platí on, někdy já...Myslím si, že by to měl dělat muž...Nevím, vzhledem k jeho situaci..Na druhou stranu to bych u milence opravdu řešit nemusela a neměla..Já nevím..Odměnou mi je jeho lásku,pozornost a mladí..?Julka

Mam 27rokov so svojim manzelom som rok aj4mes ale pred svadbou sme spolu chodili 10rokov a s tym ze ja som bola jeho prva a on moj prvy.Velmi som ho milovala,nikdy sme sa nehadali,kazdy nam zavidel nas vztah,bolo to az rozpravkove.Az prisiel moj kamarat z detstva vlastne aj moj manzel ho pozna a priniesol do mojho zivota vela novych zaujimavych veci o ktorich som ani ja netusila ze sa mi budu pacit.Najprv sme sa len rozpravali no po mesiaci prisiel aj sex.Stretavame sa skoro kazdy vikend je nam spolu dobre.On mal vela zien predo mnou a aj ma dost vela problemov v zivote.Podla mna nieje na vztah s laskou,to este musim zistit.Co ma trapi,ze som sa uz priznala manzelovi ze mi je s nim dobre ale ze spolu spime to nie.A tak si musim vybrat.Deti nemame,aj zistujem ze na vela veci mame rozdielne nazory,asi som s mojim manzelom len zo sucitu.S milencom sa stretavame 6mes.Da sa tak ze si ich udrzim obidvoch :) ja fakt neviem co chcem.Manzel ma srdce a milenec hlavu co sa mi na nich paci....

2: Já to prostě nedokázala,byl to souboj citu s rozumem,zalekla jsem se všech těch komplikací,taky měla strach,že vztah s přítelem by nemusel vyjít a co pak...Přítele jsem hodně zklamala,to vím..trápím se i já sama,pořád si říkám,jestli jsem udělala dobře,manžel mi může být samozřejmě znovu nevěrný a přítel mne miloval..často mám slzy v očích,přítel mi moc chybí..na druhou stranu se mi ulevilo,že už nemusím lhát,skrývat se,že manžela už nepodvádím..měla jsem velké výčitky svědomí.Jen nevím,jestli jsem udělala dobře,že jsem dala přednost rozumu a obětovala vztah s přítelem.Moc prosím o Váš názor,udělala jsem správně?asi jste zažila spoustu podobných situací a víte,jak končily..je to už pět měsíců,co jsem se s přítelem rozešla a pořád to bolí..

Dobrý den paní magistro,je mi 45 let,jsem vdaná a mám dvě děti,jedno už je z domu,druhé ještě studuje.S manželem jsme spolu 25 let,před pěti lety proběhla těžká krize,kdy si manžel našel milenku a chtěl odejít,ale nakonec jsme to ustáli,manžel zůstal,jen mě také bohužel zůstalo trošku pošramocené sebevědomí a důvěra v manžela.Asi následkem toho se v mém životě objevil jiný muž,měli jsme známost tři roky,manžel vůbec nic nezatušil,je hodně pracovně vytížený.Přítel je rozvedený,rozuměli jsme si,měla jsem a mám ho pořád moc ráda.Jenže jemu se tato situace samozřejmě nelíbila,chtěl,abych se rozvedla a byla s ním.Já ale nedokážu opustit manžela,pořád ho mám ráda,i když vztah s přítelem je samozřejmě jiný,dobře vím,že je tam ještě pořád ta zamilovanost.Kdybych se rozvedla a chtěla být s přítelem,musela bych opustit domov a nastěhovat se k příteli,najít si novou práci,řešit rozvodové trable a samozřejmě by to postihlo i mladší dceru,která stále bydlí doma a je na nás finančně závislá.

Dobrý den potřebovala bych poradit. Jsme s manželem 6 let zatím bezdětní, náš vztah už od počátku nebyl nijak růžový, už několikrát jsem toto manželství chtěla ukončit jenže pak se manžel vždy začal chovat lépe a já zůstala.Nyní jsem potkala muže , do kterého jsem se zamilovala, tedy i on tvrdí, že je do mě zamilovaný a chová se ke mně velmi hezky, bohužel je také zadaný a navíc má malé dítě, hodně mě tíží svědomí kvůli tomu, že je to muž od rodiny a že obelhávám manžela, ale po několika letech se cítím být zase šťastná . Nevím zda odejít od manžela a dál se scházet s milencem a doufat , že se situace změní a budeme moct být spolu nebo zůstat s manželem a dát tomu ještě šanci. Teď se manžel chová velmi mile a pozorně, plánuje budoucnost s tím, že to lze ještě zachránit . Řekla jsem mu , že nevím, jestli ho ještě miluju, přesto by se mnou chtěl zůstat .Vím , že se musím rozhodnout,ale vůbec nevím podle čeho,jsem z toho zmatená a vůbec se v sobě nevyznám. Poraďte prosím.

Dobrý den, jsem ve vztahu 13 let, manžela už nemiluju. Již dva roky to je, kdy jsem se zamilovala do jiného muže, který se ke mně, když se vidíme, chová krásně. Ale vídali jsme se jen tak 1 za měsíc. Protože tvrdil, že má moc práce. Na rovinu řeknu, že už rok vím, že ten vztah by mezi námi nefungoval. Má schizoidní projevy chování.Jsme v denním kontaktu e-mailem. Takže už vím, trochu jaký je. Můj muž se ke mně těch 11 let nechoval moc pěkně. Jeho rodina pro něj byla důležitější. Typický mamánek. Když jsem se však zamilovala do tohoto jiného muže, neskutečně obrátil. Svoji rodinu odsunul na 2. kolej. A mě hýčká jako bych byla jeho poklad. Mám doma to, co jsem si vždy přála. Ale ne a ne se zamilovat zpátky. S tím novým objevem jsem to už několikrát ukončila, ale miluji ho úplně šíleně. Za ty dva roky jsem převrátila svůj život o 180 stupňů. Mám mnoho nových přátel, každý víkend něco podnikáme. Buď s přáteli nebo s rodinou, ale on je jak mor..... prosím co dělat? - otázka upravena poradcem

Dobrý den, potřebuji poradit. Jeto cca 5 měsíců co partner přišel na mou něveru trvající 3 měsíce, po tom co všechno prasklo jsem se s milencem ještě dál scházela. Ted je to 3 měsíce co se už nevídáme, jsme ovšem v kontaktu pracovně a já mu ani neřekla že u nás doma všechno prasklo. Měla bych se s milencem sejít a vše si mezi námi ujasnit? Se svým partnerem jsme si vše vyříkali a fungujeme spolu dál. Mě přijde jen celá situace taková neuzavřená.

Dobrý den,
je mi 60 let, žiju 40 let s manželem v celkem dobrém vztahu. Máme děti, vnoučata. Manžel již delší dobu nemůže ze zdravotních důvodů mít sex. Nyní jsem se sešla s přítelem z mládí a máme spolu vztah se vším všudy. Oba jsme znovu zamilovaní, ale on je rovněž 40 let ženatý. Ani jeden z nás nechce ublížit svému okolí ale ani jeden z nás se nechceme vzdát toho krásného, co nás na "stará kolena" ještě potkalo. Jak se s tím vypořádat?


- otázka upravena poradcem

2.část:Přítel by si představoval,že se přestěhuji k němu,vím,že mu chybí ženská ruka,sám říká,že všechno nezvládá..má náročnou práci a o víkendu zvelebuje svůj dům..jenže nějak neřemýšlí,co by bylo s mými dětmi..nepočítá,že by bydleli se mnou u něj,že jsou dospělé..ale domov přece potřebují.Poslední dobou jsem vyčerpaná,mám náročnou práci,večer jedu k příteli,brzy ráno zase vstávám..starám se o svou domácnost a ještě pomáhám jemu.Přijde mi,že mu vlastně vyhovuje,že on za mnou jezdit nemůže..jen si počká,až přijedu já,ani nikam nechce chodit,jsme pořád jen u něj doma,čeká,že dovezu něco k jídlu..mě už to ale hodně unavuje..když jsem měla auto v servisu a měl pro mě přijet on ke mě domů a odvézt mě k němu,tak se mu zrovna náhodou pokazilo také auto,takže nemohl přijet..já vím,že je také z práce unavený,ale to já také.Říkám si,kdybych se rozvedla,co by mě čekalo...jen samé starosti,spousta práce..nejsem líná,ale všechno opravdu nezvládám,navíc bych pracovala na přítelově domě..

Dobrý den paní magistro,je mi 45 let,mám dvě dospělé,ale ještě studující děti a manžela,se kterým žijeme jen formálně.Je to pár let,co mi byl nevěrný,pak jsme se pokoušeli dát vztah do pořádku,ale nějak to nešlo.Pracuje daleko od domova,domů jezdí jen na neděl.iŽijeme vedle sebe,ne spolu..ale zatím jsme ani jeden vztah úředně neukončili.Já mám už dva roky přítele,se kterým se vidívám v týdnu,když manžel není doma,ten o něm neví.Proto jezdím jen já za ním,přítel ke mě jezdit nechce,i když manžel není doma..až prý se rozvedu.Přítel je rozvedený,žije sám v domě,má dospělé děti,které jsou občas u něj,ale většinou někde po světě.Poslední dobou hodně naléhá,ať se rozvedu.Ale není to tak jednoduché..manžel nemá kam odejít,rozbila bych dětem domov,museli bysme asi prodat dům kvůi vypořádání.Chci počkat,až děti dostudují..navíc manžel se začal poslední dobou hodně snažit dát vztah mezi námi do pořádku a já váhám..pořád k němu něco cítím,není mi lhostejný..proto s rozvodem nespěchám.

3.část:mého by tam nic nebylo.Mrzí mě,že nemá na nic čas,buď je v práci nebo o víkendu jen pracuje doma..pomalu nemá čas mi ani poslat sms,večer usne na gauči vyčerpáním a já se strachuju,jestli je v pořádku.Jeho první žena se s ním rozvedla,protože jí vadilo,že nikam nechodili,pořád jen pracoval,neznal nic jiného,žádná dovolená,odpočinek.,výlety,i na dovolenou jezdila sama.Poslední dobou ji začínám chápat,i mě to vadí,nehci se ztrhat jako on..on zase říká,že línou ženu by nechtěl.Přitom mi řekl,že ženit se už nechce.Chtěl by žít jen tak na hromádce.Začínám váhat,jestli má náš vztah smysl..mám ho pořád ráda,ale vztah s ním mě hodně vyčerpává.Moc děkuji za Váš názor a přeji hezký den.

Dobrý den paní Konopová,jsem vdaná přes 30let,vše funguje,i když máme oba paralelní vztahy.Já jsem do toho šla později,abych nebyla pozadu a musím říct,že si to užívám,ten druhý mě rozmazluje,zahrnuje láskou jako z filmu.Vždy se na něj moc těším.Manžela asi miluju ale více.Mám problém,když mám od manžela zmeškané hovory nebo mi píše,kde jsem,úplně mě to rozhodí a chovám se jako bych to nebyla já.Jak si to v hlavě nastavit a být v pohodě jako on?Vždyť nedělám nic špatného když to máme oba stejně.Děkuji za radu.

Dobrý den, nevím, jak začít, ale pokusím se vylíčit svou situaci. Je mi 28, 10 let žiji se svým přítelem, je mu 47 let, máme spolu dvě malé děti. Co se peněz týče žiju si nad poměry. Problém je, ale v tom, že přítel pracuje mimo ČR, je doma 3 dny v měsíci, a nějak jsme se odcizili. Nenacházím u něj pochopení, pohlazení a ani lásku. V ničem si nerozumíme a ani v sexu. Nesu na tom podíl viny i já, protože jsem si našla milence, je ženatý, je mu 52 let. Vztah s ním trvá rok a já se do něj zamilovala. Miluju ho k zbláznění a to co cítím při milování s ním je něco úžasného. On sice tvrdí, že mě taky miluje, ale pálit mosty nechce, jeho žena o poměru se mnou ví. Můj přítel o tom, že někoho mám ne. Chtěla bych svůj život dát dohromady, vztah s milencem mě deptá, ničí, on mi totiž strašně chybí, nedokážu se milovat s přítelem, nesnesu, aby na mě sáhl. A tak se ptám ? Je to správný ? Pro chvíli štěstí riskovat všechno co mám ? Pak tu brečet a trápit se pro někoho, kdo můj nebude ?