Babička je evidentně psychopatická osoba. Když někdo, kdo už to má mít v hlavě srovnané, má zapotřebí se soudit o vnoučata, místo toho, aby přišla k mladým a své si s nimi vyříkala, snažila se nějak rodinná pravidla nastavit. Jo, soudy v rodině, to určitě k pohodovému prostředí (v kterém by měly děti vyrůstat) nepovede. Té paní vůbec nejde o vnoučata. Ta chce mít tzv. "navrch." Jako rodič bych se odvolávala tak dlouho, dokud by soud nenařídil psychologické vyšetření všech zúčastněných.

A co čekala? Soud konal logicky a velmi správně.

Syn , který nesnáší své rodiče bude jistě dobrým otcem. Jenom, aby se děti "nepotatili"

Jj, mátinka psychouš, synátor 10 let šikanovaný a ty máš v názoru jasno. Hahaha

Já v tom nevidím nic nenormálního. Syn, potažmo snacha "nesnáší" rodiče a přece se "takoví lidí" nebudou podílet na výchově našich dětí. Je třeba je před nimi chránit...a ejhle, je tady zákon, který myslí i na takové odchylky a oheň je na střeše.

U soudu jsme nebyli, proto nemůžeme soudit, výsledek je ale daný.

V první řadě se musí "zlepšit vztahy" mezi dospělými, tam je zakopaný pes a pak soudy nebudou mít práci. Chybí tam zřejmě komunikace, snaha dohodnout se a vzájemná tolerance. Jen mi je líto těch dětí, stali se objetí lidské nesnášenlivosti a nenávisti. Myslím si, že vím o čem píšu, naprosto podobnou situaci řešíme i my, jen ty soudy jsou pro nás nad rámec........

Svoji matku by si měl každý z partnerů srovnat sám. Nemyslím tím zadupat do země, ale prodiskutovat do té míry, aby se probraly všechny pohledy.

Já pamatuji několik situací, kdy došlo k masivnímu rovnání, o děti šlo ale minimálně, Argumenty mé matky jsem vyslechl, někdy i akceptoval, ale zásadní postoj byl, že mou dospělostí byla výchova ukončena a ona se teď může dívat, co udělala. Pokud jí to nestačilo, tak jsem měl dost argumentů o tom co se jí zrovna nepodařilo nebo jaké dělala chyby. Dospělý člověk má právo vytvářet svůj model rodiny a vyhýbat se tomu, co mu odmalička vadilo.

Dnes jsem už v jiné roli a vnuci a vnučka nám jsou spíš nabízeni, než že by nám někdo bránil je vídat. Nevypadá to, že by některý z rodičů nechtěl, ale naopak. Mají čas pro sebe a děti mají změnu. Rodiče musí přijmout, že babička děti rozmazluje a i ode mě dostanou v rozumné míře vše, co chtějí. Někdy se jim od nás nechce, ale většinou rodiče radostně vítají. Nikdy jsme si ovšem nevynucovali, abychom děti měli.

Vztahy v rodině, dle článku, jsou značně poškozené. Chybí sice vyjádření babičky, ale tuším, že by měla dost argumentů v její prospěch. Ona musí pochopit, že mladší než dvouleté dítě bez rodičů nemůže být přes noc a že hlavní slovo má rodič, otec dětí, že musí občas porovnat obě nejvýznamnější ženy svého života, když o něj bojují, matka dětí, že jí pomoc tchyně může být i příjemná a pro ni zajímavá. Dohromady by měli společně skončit u nějakého moderátora, který jim všem vysvětlí, jak se k sobě mají chovat

Co mne ovsem trochu desi, jsou nazory nekterych diskuterek trochu nize v diskusi, jako napriklad tento (zkraceno):

"Já jsem opravdu překvapená, že se prarodiče dětí žijících s oběma rodiči mohou soudně domáhat styku s těmito dětmi.

...

Domnívala jsem se, že pokud rodič nechce, aby se nezletilé děti stýkaly s jeho rodiči, je to čistě jeho osobní věc."

To si neuvedomuji, ze existuje i mnoho pripadu presne opacnych? Modelova situace: blazniva matka (corkarka a smazka) se vrati z kriminalu a sbali dite, ktere do te doby dva roky vyrustalo u svych prarodicu (a vicemene je povazuje za sve rodice). A protoze je dostatecne vymleta, brani prarodicum v jakemkoli styku se svym vnoucetem.

To si opravdu ty diskuterky preji, aby napriklad tito prarodice nemeli na vnouce jakykoli pravni narok? A se v te diskusi naslo takovychto osob povicero a formulovaly to dokonce dost militantne.

S konkretnim pripadem v clanku to primo nesouvisi, ale jsem presvedcen, ze to, ze prarodice se styku s vnoucetem soudne domahat mohou, je obecne vzato naprosto spravne!

predpokladam, ze stejne jako mne jim pripada absurdni, ze se takovyto (ne)pripad vubec muze dostat az k soudu. v tomto pripade totiz vse fungovalo dobre a bez ohrozeni deti, jen vysinuta pramati potrebuje ridit zivot vsem okolo... presne jak tu nekdo zminil, soud by se mel ridit fakty a zakon pouzivat jako voditko - v tomto pripade nechat vysetrit pramatku a resit pouze jeji dusevni zdravi...

k soudu by se mely dostavat pouze pripady, kde je neco spatne v te zakladni rodine (otec+matka+deti)

"separačními úzkostmi"??

Jen takový podotek k zamyšlení - Já chodil nejen do školky, ale předtím také i do jeslí, obdobně jako naprostá většina mých vrstevníků, páč to za Husákova socíku bylo zcela běžným jevem a nemám teda dojem, že by se moje generace (věk cca. 40-55) nějak nadměrně zmítala v "separačních úzkostech".

Jinak, když tak občas čtu ty zdejší příběhy a taky názory, tak si uvědomuji jaké jsem měl obrovské štěstí, že jsem vyrůstal s tátou i mámou, že moje máma měla radost z toho, že mám s tátou výborný vztah, že to nebyla bláznivá hysterka, který by mě považovala za svůj majetek a chtěla mě od kontaktu s tátou odstřihnout, protože by se domnívala, že dokáže zastoupit roli otce i matky zároveň, příp. by ve své patologii byla přesvědčena, že dítě tátu nepotřebuje, že jsem měl stejně pohodový přístup k prarodičům z obou stran (jedna babička sice trošku žárlila na tu druhou a myslela si, že je moc chytré a výchovné ji předemnou pomlouvat, ale naštěstí se to neslo pouze v takovém duchu, který u mě jen budil pobavený úsměv....)....

Safra, jak tak na to koukám, to, co jsem považoval za samozřejmost vlastně byla pěkně šťastlivá výsada.

"...si vynucuje styk s malými dětmi..."

Fuj, už jsem se lekl

Je to smutně použitý zákon, který byl původně určen pro prarodiče u rozvedených párů, kdy třeba muž má problém už tak vidět své dítě, třeba na víkend 1x za 14 dní a ještě aby nechal dítě u svých rodičů, kteří jej ale také mají rádi. Nebo třeba po smrti partnera a nalezení nového se často přetrhají vazby na tchánstvo, když jsou děti ještě malinké...

Já jsem opravdu překvapená, že se prarodiče dětí žijících s oběma rodiči mohou soudně domáhat styku s těmito dětmi.

Existuje přece spousta lidí, kteří s vlastními rodiči absolutně nevycházejí, dlouhá léta se s nimi nestýkají... a pak se sami stanou rodiči; a umím si docela dobře představit situaci, kdy takový nemilovaný rodič (nyní i prarodič) začne dospělému dítěti dokazovat, že nad ním stále má jakousi "moc", třeba i tím, že si vynucuje styk s vnoučaty (a ovlivňuje je ve svůj prospěch, proti svému dítěti a jeho partnerovi/partnerce).

Nicméně dosud jsem žila v domnění, že prarodič nemá na styk s vnoučetem žádný "právní nárok" (pominu-li právě situace, kdy rodiče toho malého např. zemřou, jsou ve vězení či se vůči dětem dopouštějí týrání apod.). Ve zkratce: Domnívala jsem se, že pokud rodič nechce, aby se nezletilé děti stýkaly s jeho rodiči, je to čistě jeho osobní věc.

Zajímalo by mne, jestli by soud omezil styk vnoučete s prarodičem v případě, kdy prarodič štve dítě proti matce, případně mu dovolí, aby si nečistilo zuby, tláskalo se mořem sladkostí a tak podobně, čímž se ho snaží uplácet. Protože to bude obvyklý důvod, proč rodiče nechtějí dítě babičce svěřovat. Jenže potíž je v tom, že se taková věc těžce prokazuje...