U nás je nejoblíbenější přístup her na hrdiny (aktivní role v příběhu) v pohádkovém hávu, teď už postupně fantasy nebo super hrdinském.

Prostě syn od začátku, jakmile zjistil, že je to možné, se dění v pohádkách chtěl aktivně účastnit. Mít tam svou postavu, ať už přímo sebe nebo nějakého svého oblíbeného hrdinu a zasahovat a ovlivňovat děj.

Je to zajímavé v tom, že každá pohádka je vlastně improvizace a obvykle se vypráví dokola v různých variantách a obměnách, na kterých se dá hodně naučit. Jednou tedy čarodějnici společně utečou, jindy ji přeperou a potýkají se s jejím hněvem a pronásledováním, pak jí definitivně porazí a příště na svou stranu získají její nerozhodnější spojence nejprv a tak je celý střet mnohem snazší, zkrátka dokud je ta látka zajímavá a dá se na ní učit...

Nebo se třeba u některých původních nepřátel s nimi postupně naučil zacházet a nyní jsou to spíš spojenci (krysa chce vlastně raději sýr, pavouk dá přednost velké mouše...).

no program sociální demokracie bych raději vynechal...

Dceři jsem četla před více než čtvrtstoletím. Nejraději měla pohádky vymyšlené, reagující na aktuální témata, které jsme spolu prožívaly. Druhé na řadě byly ty z dob mého dětství, ovšem s překladem. To se týkalo i večerníčků. Rumcajs čtený panem Hogerem je kouzelný, ale je tam mnoho slov, která musíte převést do současné řeči. Na poslední příčce zájmu byly nové pohádky, kde figurky vydávají jen skřeky a v případě čtených "novějších věcí" jsem se chytala snad jen s dětmi z Bullerbinu. Teď, o generaci dál jsme u Krtečka, Ferdy mravence a moderna ani čtená, ani skřehotající se nechytá. Nejdůležitější je při čtení pohoda a přizpůsobení se posluchači.

A co třeba se zeptat dětí, co se jim líbí?

Což nemá smysl, pokud nemají z čeho vybírat.

K pohádce o dvanácti měsíčkách: když vás v době neexistence mražáků a letecké dopravy ovoce či květin pošle zlá macecha hledat jahody nebo fialky, budete bloudit po lese, plakat a doufat v zázrak? :-)

Když nebude dědeček vnoučatům klasické pohádky číst, jak se potom význam a funkci těch již archaických slov - vraník, pastýř, náves, ponocný, nůše .... dozvědí? Budou ochuzené, i citově, ty staré příběhy mají poetiku, dobro a zlo má jasnou hranici. Moderní pohádky ať jim čte také, to se nevylučuje. Jako holka jsem milovala jak Němcovou, tak Nepila a Říhu.

Já zas vnučkám "překládám" do češtiny lidové písničky: ...léhaj doma na lavici, kde léhajů šohajíci, ...tam ťa zabijů pre galánku. Holky mají rády lidové rytmické písničky, ale některé výrazy nechápou. Zkrátka - svět se mění.

Názor na klasické pohádky pod názvem Na Boženu Němcovou nám nesahejte najdete zde http://www.valdrova.cz/category/glosy/

Paní Vančurová, tam nejde ani tak o to, že děti nerozumí některým výrazům, ale o to, jaký obraz světa tzv. klasické pohádky podávají. Nejsou to totiž původně pohádky, ale vyprávěly se jako příběhy ve společnosti dospělých i dětí k ukrácení chvil. Některé pohádky proto obsahují i dosti kruté prvky, řežou se hlavy a vraždí se různými způsoby, páchá se domácí násilí, ponižují se lidé nedůstojnými úkoly apod. Ženy v klasických pohádkách pasívně snášejí osud a muži konají. Vyskytuje se zlá macecha, ale málokdy zlý otčím. Proto také prospívají pohádkám modernizace - Bohdanka v moderním Sedmeru Krkavců je mnohem životaschopnější žena než v klasické verzi, stejně jako Popelka s L. Šafránkovou oproti E. Hruškové. Upřímně řečeno, dnešní dívky se v klasických pohádkách málokdy mají s kým ztotožnit.

Proc by se divky mely s nekym ztotoznovat v pohadkach? Pohadky jsou pro male deti, holcicky a chlapecky, divky uz asi ctou jinou literaturu nez pohadku o Sipkove ruzence, o Dlouhem, Sirokem a Bystrozrakem nebo o Cervene Karkulce. Pohadky jsou primarne jakousi moralitou, boj dobra se zlem, v nemz dobro vzdycky zvitezi. Ze jsou nekdy krute, to mi neprijde na zavadu, zivot kruty proste je. Deti to navic takto nevnimaji, ve veku, kdyz jsou pro ne pohadky urcene, o zlu nemaji uplne konkretni predstavu a ze vlk sezere babicku a Karkulku nebo ze princ usekne drakovi hlavu, je teda rozhodne nerozhodi (ja tedy alespon u zadneho ze svych detskych kamaradu neshledavala nejake trauma z pohadek, nikdo o nich nevypravel s hruzou a s placem).

Ale ja obecne s vami nesouhlasim skoro ve vsem, co tady pisete, proste mam jiny pohled na zivot a vase silne feministicky, nekdy az extremne, zamerene prispevky proste nejsou muj salek caje. Nikdy jsem na to nereagovala, protoze kazdy si muze myslet, co mu libo, ale michat feminismus a gender i do pohadek, to uz je na me moc.

No, tak klasickych pohadek zase neni nekonecne mnoho a nejsou tak dlouhe, ze by se musely cist nekolik tydnu na pokracovani. Ja bych zacala klasickymi a po jejich vycerpani pokracovala modernimi a pak by se videlo, co deti zajima a bavi vice. Jelikoz jsem dost konzervativni, tak se samozrejme vice klonim na stranu klasickych (mela jsem moznost i prolistovat par tech modernich, ale zdaly se mi nepropracovane a nezajimave, ale muze to byt jen nostalgicky klam), nicmene je dulezite, aby si deti mely moznost s vrstevniky o tech pribezich popovidat. A pokud nebudou znat, co frci, mohly by se citit odloucene od kolektivu.