Napadlo paní doktorku že od Ježíška by dárky bral, ale protože již chápe, že dárky něco stojí, nechce rodiče zatěžovat zbytným přáním na věc, kterou opravdu nepotřebuje?

Celá tahle lživá taškařice s Ježíškem nosí akorát problémy.

Nepřeje si nic, nebo si přeje nic?

Protože pokud si nepřál nic, logicky si přál všechno a rodiče to nepochopili.

vis synacku, driv bylo na svete mnohem mene lidi a tak jezisek vse zvladal sam, jenze dnes je na svete takove strasne mnozstvi lidi, ze jezisek holt potrebuje pomoc nas rodicu, proto si bereme tvuj dopis jeziskovi k sobe... vsichni rodice po svete mu pomahaji...

Nevidim duvod k tomu, proc obelhavat deti nejakym jeziskem.

Moc se to řeší, nechce, tak nechce, jeho volba, ať se učí, že svět a život není sranda...Jo dítě, nevím no , se mnou se nikdo nepáral a bylo mi to k dobru...

V 8 letech? Třetí třída?

Tak to je podle mě jasné.

Nechce, nedostane.

Ne jako "trest" nebo škodolibost, ale jako úctu k samostatnému rozhodnutí "velkého chlapa".

Ale to předpokládáte, že vlastně nechce žádné dárky. To je u osmiletého záhadou. Podle mě jen řekl, že od JEŽÍŠKA nic nechce, když přece neexistuje, tak žádné dárky ani nechce. Tenhle dopis do poradny je pěkně postavenej na hlavu, normální rodiče by se hned dítěte zeptali, co a jak. A popovídali by si s ním i o dalších významech Vánoc.

A až pak (po velmi dlouhé rozmluvě), kdyby stále nic nechtěl, tak bych jeho přání nedostat žádný dárek podpořila.

Možná má pocit, že by stejně nedostal to co chce. Mě by spíš zajímalo vysvětlování těm dvou mladším, proč oni dárky od Ježíška mají a brácha ne.

Podle mě jste synovi řekli, že Ježíšek neexistuje, moc brzo a on na to ještě nebyl připraven.

Pamatuju si, kdy jsem se to dozvěděla já - bylo to v první třídě, kdy už spousta dětí chodila s tím, že přece Ježíšek neexistuje. Jen jsem se chtela ujistit o tom, že děti kecají a šla jsem za mamkou a ta místo aby mě uchlácholila řekla, že je fakt nenosí

Podle mě by na to každé dítě mělo časem přijít samo a ne jim to říkat, abychom jim náhodou “nelhali”. Ve skutecňosti je pak jen okrádáme o krásné zážitky. Já tehdy brečela jak želva a Vánoce už nikdy neměly to nepopsatelné kouzlo

Taky si myslím. On tak napůl ještě věří, aspoň si to myslím. Děti prostě přeskakujou tam a zpátky, věží i nevěří zaráz, a trvá to delší dobu, než přijmou, že neexistuje. Vzpomínám si podobnou příhodu. Synova učitelka v první třídě měla loutku, které říkala Pepíček, a s její pomocí vysvětlovala dětem látku. Syn už v první třídě ani na Ježíška nevěřil, byl to už "velký kluk", rozumný, chytrý, žádné mimino. Na konci školního roku děti psaly písemku - opravovaly úmyslně udělané chyby v textu. S někým jsem o tom mluvila, a říkám něco jako: Paní učitelka jim tam schválně udělala chyby...A v tom mě syn důrazně opravil: Ne, to udělal Pepíček! A když jsem viděla jeho obličej, došlo mi,že tomu opravdu věří...pro mě to byl skoro šok, vůbec mě nenapadlo že to i on takto bere, takový velký kluk, ale prostě paní učitelce věřil, a bral to jako fakt. Ten klučík v příběhu to má asi podobně, není snadné uvěřit naráz, prostě co kdyby....jestli to není zkouška jestli tentokrát to už ten Ježíšek bude vědět i bez dopisu...

To vypadá, že jste rodiče kteří roupama neví, co by dítěti dali a tak má všechno a ničeho si neváží, parchant jeden.

Já bych takovýmu frackovi věnoval dárkový poukaz na pobyt na nejméně na půl roku do nějaký sociálně slabý rodiny ve vyloučené lokalitě např. někde v severních Čechách.

...a věřte, že za pár dní by se mu ty jeho hovadiny z hlavy vykouřily.

kdyby byl bůh a měl o lidi zájem, tak vy budete na tuty sterilní...