Je mi 45 a mám dospělého syna, který se před více než rokem osamostatnil. Do té doby jsme většinou žili jen spolu, vztah s jeho otcem nevyšel a ten se se synem stýkal velmi sporadicky, v posledních letech už vůbec ne, nemáme o něm ani o jeho rodině žádné zprávy. Moje další vztahy byly opravdu „moje“, snažila jsem se jimi syna nezatěžovat a dařilo se mi vše nějak zvládat.
Rodinná poradna |
Vždycky jsme měli skvělý vztah, otevřený, srdečný, i když jsem bývala hodně přísná, myslím, že vlastní prostor pro sebe také vždycky měl. Vychovávala jsem ho k samostatnosti, k nadhledu, smyslu pro humor, ke schopnosti zvládat problémy. Ve škole byl celkem průměrný, ale vždy byl velmi oblíbený spolužáky a neoblíbený učiteli - dokázal rozložit celou hodinu svými vtípky.
Nakonec vystudoval střední školu, umí jazyky, byl pracovně delší dobu i v zahraničí, když si tady nemohl najít práci. Teď práci má, baví ho a chce se v ní dál rozvíjet. I poté, co se odstěhoval a osamostatnil, jsme zůstali v kontaktu, jsme ve stejném městě - buď si voláme a vše probíráme po telefonu, nebo se sejdeme. Často se na mě obrací i se svými problémy - jak pracovními, tak osobními. Tedy obracel.
Jedním okamžikem se nedávno vše zcela obrátilo - v poměrně nevýznamné hádce (jsme oba extroverti, hodně křičíme a hádáme se často, ale nikdy se nezraňujeme) najednou vyplavaly na povrch křivdy, o kterých jsem neměla dosud tušení.
Dopadlo to tak, že se syn i přes mé otázky odmítl se mnou bavit a vysvětlit mi, o co skutečně jde, a uzavřel věc slovy „s tebou jsem skončil“.
Byl to naprostý šok a zpočátku jsem to považovala za vlnu emocí z důvodu únavy nebo jiného problému. Ale když navrhuji se sejít a vše vyřešit, dostanu zamítavou odpověď. S tím se ale přece nemůžu smířit.
Děkuji za váš názor
Radana
Odpověď odbornice:
Milá Radano, bohužel nepíšete, o co v hádce šlo, ani jaké křivdy vyplavaly. Také nepíšete, jak dlouho již trvá vaše nekomunikování. To však může být velmi podstatné.
Očividně zaznělo něco, co je pro vašeho syna velmi bolestivé. O těchto křivdách a zraněních si můžete promluvit kromě syna s někým dalším, známou či odborníkem. Téma by se mělo časem znovu otevřít a v atmosféře bez zjitřených emocí probrat.
To ale neznamená, že se k bolestivému tématu musíte vracet při nejbližší příležitosti. Nemůžete spolu jen tak „skončit“, navždy jste ve vztahu matka/syn. Jistě si znovu dříve nebo později promluvíte, pozvete jej či on vás na kávu, oběd, výlet atd. Při dalším kontaktu se k hádce nevracejte, můžete si pomalu znovu budovat otevřenou a srdečnou atmosféru, která vám nyní chybí a pravděpodobně chybí i jemu.
Na druhou stranu je možné, že váš dospělý syn potřebuje čas a prostor také pro sebe. I vy tento čas, kdy syn dospěl a osamostatnil se, můžete využít pro svůj osobní i pracovní rozvoj, nové oblasti a eventuálně vztahy. Doba, kdy se nastavují vztahy s nově dospělými a samostatnými dětmi, bývá náročná, ale důležitá pro další životní fázi vás obou. Přeji vám hodně sil a tolerance.
Andrea Hlubučková, psycholožka centra Modré dveře