Poradna: Dcera nechce chodit do školky, i když se z ní vrací s úsměvem

Dobrý den, už si nevíme rady s naší tříletou dcerou. Začala v září chodit na dva dny v týdnu do školky, ale ještě doteď si na to nezvykla. Čtenářka Marina poslala dotaz do rodinné poradny.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Byla jsem s dcerkou tři roky doma, od září jsem ji ale dala na dva dny do školky, abych mohla na částečný úvazek nastoupit do práce. Zpočátku se Malvínka moc těšila, je jedináček a má ráda společnost. Nejdřív chodila jenom na dopoledne, já ji vyzvedla po obědě a zbytek práce jsem si dodělala, zatímco spinkala, nebo až večer.

Rodinná poradna

Trápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na [e-mail] s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.

Nejdřív bylo všechno úplně bez slziček, pak viděla brečet nějaké mladší děti (chodí do soukromé školičky, co bere děti už od roku a půl) a párkrát si taky zaslzela, ale zase to přešlo. V listopadu jsme se rozhodli zkusit, jestli by ve školce nemohla strávit celý den, tedy jít si po obědě lehnout a věnovat se odpoledním hrám. Nejdřív byla Malvínka nadšená, ale skončilo to fiaskem. Ukázalo se, že skoro nejí školkové obědy, nespí a následně jsem ji vyzvedávala úplně hladovou a vyčerpanou, tedy extrémně protivnou a plačtivou. Večery pak byly jedno velké slzavé údolí.

Když se to nezlepšilo ani po měsíci, dohodli jsme se s manželem a školkou, že bude opět chodit jenom na dopoledne. Pořád se jí tam ale moc nechce. Říká, že se tam nudí, že nechce dělat to, co ostatní, že si s nikým nehraje. Přitom ji při příchodu všechny ostatní děti nadšeně vítají jménem a po vyzvednutí mi pyšně ukazuje své výtvarné výtvory nebo mi zpívá, jaké písničky se naučila. Co si o tom mám myslet? Snažím se jí vysvětlovat, že maminka musí chodit do práce a že většina dětí v jejím věku chodí do školky od pondělí do pátku na celý den.

Jak mám reagovat, když mi říká, že do školky nechce? Nechci jí vymlouvat její pocity a narušovat sebevědomí, spíš bych jí raději pomohla nějak ty pocity zpracovat a zvyknout si. Nakonec do školy pak bude taky muset chodit každý den a nebude si moct dělat to, co se jí zrovna zamane.

Děkuji za radu,

Marina

Odpověď odbornice:

Dobrý den, Marino, přechod dítěte z domácího prostředí do školky bývá často zátěžovým obdobím, kdy si celá rodina musí zvyknout na nový režim. Zcela přirozeně chce každý pro své dítě to nejlepší a hlavně jeho spokojenost. V opačném případě člověk zažívá pocit nejistoty, jestli právě tohle je ta správná cesta.

Ptáte se na radu. Myslím si, že v první řadě je dobré v sobě najít jistotu. Jistotu, že je v pořádku, že dcerka chodí do školky, důvěru, že víte, že to zvládne. Tím i ona získá postupně jistotu a pocit bezpečí – předem určený čas stráví ve školce a potom si ji vyzvednete a odvedete domů.

Bc. Eva Vačurová, krizová interventka a terapeutka

Píšete, že jste dala dceru, zřejmě kvůli pozvolnému zvykání si, do školky jen na dva dny. Přesto, že to zpočátku fungovalo, skončilo to fiaskem. Zde je třeba říct, že paradoxně si dítě na školku lépe zvykne, bude-li tam docházet každý den, minimálně však 4 dny v týdnu. Třeba zpočátku jen na dopoledne. Život dítěte tak získá pevný řád. Je pochopitelné, že po pěti volných dnech se dítěti nebude chtít najednou zase do školky – a než si zvykne, už má opět volno.

Zkuste také pozitivní motivaci. Mluvte o tom, co se jí ve školce líbí, co ji čeká, na co se těší. Chvalte za to, co se jí podařilo. Můžete vymyslet nějakou odpolední odměnu, že den ve školce úspěšně zvládla – ať už je to oblíbená činnost, kterou spolu podniknete, nebo něco dobrého, co si dopřejete.

I ranní loučení můžete doprovodit nějakým rituálem, který bude pokaždé stejný a bude dceři dodávat pocit jistoty. Zkuste si ho vymyslet spolu - objetí, nějaké heslo, tajný pozdrav jen pro vás dvě, uvidíte, co funguje. Pokud dcera pláče, nenechte se znejistit. Rozlučte se domluveným způsobem bez dalšího protahování.

Další věcí, kterou jste již pravděpodobně udělala, je promluvit si i s paní učitelkou Malvínky. Aby Vám poskytla zpětnou vazbu, jak se ve třídě chová, jaká je v interakci s dětmi, jak spolupracuje – ověřit, zda problém nemůže být i ve školce. Psala jste, že dcera nejí obědy a po obědě nespí. Není z toho patrné, zda dříve obědy jedla a přestala až poté, co začala ve školce zůstávat déle. Takže opět ověřit, zda jí jídlo nechutná, nebo je ve stresu z toho, že nejde hned domů. A z jakého důvodu nespí. Možností se nabízí opět několik – nová situace – třeba se necítí natolik bezpečně, aby usnula, nebo se jí spát nechce. Třeba by jí pomohlo vzít s sebou hračku, se kterou usíná doma, nebo by si ráda sedla ke stolku a malovala si. To je ale třeba probrat s dcerou i paní učitelkou.

Závěrem bych vám ráda popřála hodně trpělivosti během sžívání se s novou životní etapou, abyste si v ní všichni našli pevné místo.

Eva Vančurová, krizová interventka centra Modré dveře