Bylo krátce po sedmé. Vylezla jsem z postele a zapnula varnou konvici. Ruce by mému drahému choti upadly, kdyby to udělal on! Ani hrníčky nepřipraví a koláč abych taky nakrájela já. Všechno já. Hlavně že je už v koupelně! To jsem zvědavá, jak mu to dneska dopadne. Tři měsíce je bez práce! Dneska by mu to už konečně mohlo vyjít! To bylo k nepřežití! Jediné plus na jeho nezaměstnanosti bylo, že chodil venčit Emila...
"Radko, mohla bys laskavě uklízet koupelnu? Pojď sem!" Cože?! To se mi snad zdá?!
"No, copak?" Ironii jsem se nesnažila retušovat, on si začal, tak co bych retušovala?
"Podívej se, těch psích chlupů! Máme v bytě jediný kus linolea a ty nejsi schopná ty chlupy setřít kusem hadru..."
"Setři je ty, když ti tak vadí!"
"To by tady musel bejt nějakej hadr! Tohle není domácnost, to je smetiště! Všude chlupy!"
"Já psa nechtěla! To tys pobláznil Lukáše! Prý jezevčíka si pořizují osobnosti!?"
Hodila jsem hlavou a šla mu zalít čaj a sobě kafe. Emil se na mě vyčítavě podíval z ušáku a já zvedla oči v sloup. Ještě ty začínej. V koupelně se řvalo dál. Jako by nestačilo, že je pondělí!
"Jako u vás doma... Já to vidím, když přijedu k tvý mamince! Všechno ušmudlaný! Člověk aby si s sebou vozil příbor!" Tak pozor, chlapečku, pozor!
"Moje máma skoro nevidí! Tak ji laskavě nech na pokoji! Já o tvý slaďoučký sestřičce taky nemluvím! A mohla bych!"
"Táta to věděl! Ten mi to říkal pořád! Neber si ji! Ženská, která kouří, není dobrá ženská!"
"DOMA nekouřím! To ti nestačí, že doma ZÁSADNĚ nekouřím?!"
Mobil. Komu zvoní? Mně, samozřejmě, že mně! A cizí číslo! V pondělí ráno mám tak náladu na cizí číslo!
"Zvedni to, sakra! Kdo to má poslouchat?!"
Stál ve dveřích kuchyně a supěl vzteky. Chytla jsem mobil a vyštěkla: "No co je?!"
"To je paní Jarolímová?"
"U telefonu."
"Tady Novotná, sousedka vaší maminky..."
Ježíši, co se jí stalo?! Co se děje? Nebyla jsem schopná nic říct, jen jsem otevírala ústa.
"Teď ji odvezla sanitka, měla vybitý mobil, tak mi dala vaše číslo a já jsem..."
"Co se jí stalo?!" Musela jsem si sednout. Ruce se mi klepaly. Luboš stál najednou vedle mě a položil mi ruku na rameno. Ucukla jsem.
"Co se jí stalo, paní Novotná?"
"Upadla, má rozseknuté čelo, vezli ji do Čáslavi... Zamkla jsem a klíče mám u sebe!"
"Děkuju! Jedu za ní. Děkuju vám, paní Novotná, děkuju!"
Brečela jsem, neviděla jsem, chtělo se mi smrkat. Luboš mi strčil do ruky kapesník.
"Řekneš mi už, co se stalo?"
"Máma upadla, odvezli ji do Čáslavi. Jedu tam..." Čert vem pondělní poradu! Čert vem pondělní úkoly! Moje máma je v nemocnici! A je tam sama!
Šéfová to vzala hned. "Naďo, přijdu až zítra. Máma je v nemocnici. Teď mi to volali. Jedu za ní." Mlčela. Zvýšila jsem hlas. "Omlouvám se, ale přijdu až zítra. Zůstanu třeba do noci, dodělám, co..."
"To je v pořádku, Radko. Ať ti to dobře dopadne. A jeď opatrně. Zítra na shledanou."
Chvíli jsem nehnutě seděla. Nevynadala mi! Neječela! Ona... ona mě pochopila! Kdyby máma neupadla, tak ani nevím, jakou mám šéfovou!
"Pojedu s tebou!" Vytřeštěně jsem se podívala na Luboše.
"Kam chceš jet?!"
"Pojedu s tebou! Celá se klepeš. Ještě se ti něco stane. Jedu s tebou a řídím!"
"Nikam nepojedeš! Máš za hodinu ten pohovor!"
"Kašlu na pohovor! Tohle je přednější!" Stáli jsme a koukali na sebe. Najednou se mi chtělo brečet ještě víc. Pak jsem zavrtěla hlavou. "Neboj se. Zvládnu to. Ty na ten pohovor musíš jít! Vždyť se skoro nic nestalo. Máma už neví co roupama."
Když jsem se odpoledne vrátila domů, Luboš byl s Emilem na procházce. Sedla jsem si do křesla. Pondělí, tys mi dneska dalo. Maminka už byla doma, sice se zavázanou hlavou, ale v pořádku, Luboš pohovor udělal a má konečně práci, Naďa je nejlepší šéfová na světě a já... já jdu uklidit do koupelny ty chlupy po Emilovi.
Ale když jsem tam rozsvítila, žádné chlupy jsem nenašla.
 AUTORKA IRENA FUCHSOVÁ je kolínská spisovatelka, autorka (zatím) patnácti knih, jejichž tituly shodně začínají slovem Když... Takzvaně civilním povoláním je suflérka neboli nápověda. Po dlouhých letech v kolínském divadle přešla do Prahy a nyní podpírá paměť hercům Činoherního klubu. Má syna a dceru a čtivé internetové stránky www.kdyz.cz. |
