Na to, abych mohla sepsat tenhle článek spravedlivě, jsem si musela pár let počkat. V době, kdy jsem byla sama těhotná a měla malé děti, jsem se jenom zmítala v osidlech závisti: jak to, že on nezvrací i to, co nikdy nesnědl, a já ano? Proč já musím vypadat jako konzument celých melounů a on si v klidu dál žije se svojí původní váhou?
Jak to mají nastávající tatínkové těžké, mi došlo až později, kdy jsem se bez nevolností a obrovského břicha ohlédla zpátky. Pere se v nich obrovský pocit zodpovědnosti s logickou touhou utéct na Mars, nebo aspoň do Mexika a tam si v klidu žít život plný tequily, polonahých Marťanek a bez plínek.
Hrne se na ně očekávání - stojí proti nim rozzářená osoba, která se jim před vnitřním zrakem mění z milenky v maminu a čeká na jejich reakci. A ta by měla být sakra dobrá, protože ona o tom bude vyprávět celý život kamarádkám i dětem, kterých se to týká.
"Budu ještě někdy chodit na fotbal? Co když jsem si vybral špatnou ženskou? Potřebuju panáka! Bude mít to mimino moje oči? Panebože, já budu táta! Budu dobrej táta? Hurá! Pomoc!" Jenže maminkou cloumá v tu chvíli podobná bouře a tatínek by měl být aspoň navenek bezpečným přístavem.
Nacvičte si radostný údiv
Pokud se dá jen trochu čekat, že vztah, ve kterém muž žije, bude obohacen potomkem, měl by si připravit a zautomatizovat reakci na sdělení: Budeme tři. Zajásejte, noste ženu na rukou, zasypte ji květinami a teprve potom (!) zalezte někam hluboko se svými pochybnostmi a myšlenkami na Mexiko. Ona totiž právě teď hodně potřebuje vaši podporu a ujištění, že je všechno v pořádku. Co nepotřebuje, jsou povzdechy jako: Tak to abych prodal sporťáka. Trocha ochotnického jásotu se vám vyplatí, i když skutečná radost se dostaví později.
"Moje žena mě vzbudila v sobotu v sedm ráno a šermovala mi před očima bílou plastovou tyčinkou. Když mi konečně došlo, co mi k tomu povídá, naštval jsem se, proč mě budí. Když je těhotná teď, bude těhotná i v devět a mně se strašně chtělo spát," popisuje začátečnicky nezvládnutou paternitní situaci ekonom Pavel, dnes otec pětiletých dvojčat. "V devět jsem se probudil a měl jsem strašnou radost, že se mi to nezdálo. Jenže Martinu jsem našel plačící v kuchyni, jak obvolává kamarádky, co si to vzala za necitelnýho vola. Orval jsem venku půlku záhonu a stejně to trvalo celé dopoledne, než jsem se mohl přestat omlouvat." Kdyby věděl, že z jeho věty "Těhotná snad budeš i v devět" se jednou stane rodinná perla, asi by se lépe připravil. A to je teprve začátek.
Tohle nikdy neříkejte, tatínku!"Snad proboha nejsi první těhotná na světě. Zvládly to jiný, zvládneš to taky." "Máma přibrala se mnou i s bráchou jenom šest kilo. Není to tím, že moc jíš?" "Ty můj sloníku." "Nejsi nemocná, jenom těhotná." "Zase s tebou cloumaj hormony?" "Vážně čekáš jenom jedno? Vypadá to spíš na mateřskou školku." "Dřív rodily ženský na poli a nebyl kolem toho takovej humbuk!" |
Teď jste doprovodný vůz
Víte, jak jezdí na závodech za cyklisty auto plné mechaniků, masérů a trenérů? Tak vy jste teď posádka takového vozu a matka vašeho dítěte jede coby cyklistka svůj životní závod. Vaší výhodou je, že si sedíte v teple, nemusíte dřít do kopců ani čelit zraněním. Za to ale musíte být vždy připraven podat závodnici tu správnou pomoc. To je vaše úloha.
Nad některými požadavky se raději nezamýšlejte. Nutí vás žena vyhodit vaši oblíbenou voňavku, protože je jí z ní špatně? Zasuňte Dolce&Gabbana dozadu do skříně a kupte si Pitralon. Děsí ji pohled na zprávy? Přepněte v půl osmé večer na seriál Přátelé a neprotestujte. Války a zemětřesení vám neutečou. Požaduje ráno do postele ledový jogurt a piškoty? Ne, abyste na to zapomněl! K té poslední podivné žádosti se přiznávám já. Když jsem totiž nepozřela ještě vleže tuto snídani, proklečela jsem celý den u záchodové mísy. A to je potom výmluva "No bóže, tak jsem jednou zapomněl" opravdu nepřijatelná.
Nálady a přání těhotných žen nejsou logické, ale jsou strašně důležité. Pro ně. Berte tuhle službu jako svoji obdobu těhotenských obtíží a vězte, že jste na tom pořád o moc lépe. Slyšeli jste někdy o vaginálním ultrazvuku?
Neznámý nepřítel
Jakmile se vaše dítě v děloze poprvé citelně převalí, má s ním vaše žena skutečný kontakt a pro vás přišel čas se taky seznámit. "Já jsem měl pořád dojem, že moje přítelkyně vlastně doopravdy těhotná není," vzpomíná Martin, který je už měsíc otcem malé Kamily. "Nic jí nebylo, břicho jí nerostlo, jenom se jí zvětšily prsa. A kdo by protestoval, že jo. Když ale začala malá kopat, mohl jsem si sáhnout a bylo to cítit. Já jsem se normálně rozbrečel. Nikdy na to nezapomenu." Od té chvíle chodil se svojí přítelkyní na všechna vyšetření, maloval si sám grafy, jak miminko roste, a přestože původně nechtěl jít k porodu, nakonec sám přestřihl Kamilce pupeční šňůru.
Není nutné dělat mamince vašeho dítěte doprovod i na odběry krve nebo cukrovkový test, ale ultrazvuk nebo poslouchání tlukotu srdce je skutečně velký zážitek, který byste si neměli nechat ujít. Už proto, že pro vás dítě po narození nebude řvoucí cizinec, ale starý známý. "Moje dcera na mě na ultrazvuku ve třicátém týdnu mrkla. Přísahám! A budu na tom trvat, i kdyby si všichni doktoři ťukali na čelo," směje se David, jehož dcera už dneska mrká na spolužáky ve čtvrté třídě základní školy.
Všechno zařídím, všechno vyřídím
Když si necháte od ženy sepsat veleseznam všeho, co je potřeba doma předělat, nakoupit a zařídit, než se mimino narodí, a vezmete to na sebe, bude to mít hned několik výhod. Zaprvé budete mít pracovní náplň. Hodně mužů si totiž stěžuje, že zatímco jejich žena chodí po sedánkách s kamarádkami a drbou těhotenství, případně si porovnávají křečové žíly, oni jaksi nemají do čeho píchnout. Zadruhé budete mít doma vděčnou ženu, která si bude těhotenské mrzutosti a nálady vybíjet na někom jiném. Vždyť kdo by dokázal poštěkávat na muže, který právě svrtal komodu na dětské hadříky a dovlekl domů postýlku? A za třetí budete mít zasloužený pocit pýchy a imaginární titul Báječný tatínek. "Strašně rád ukazuju na starých fotkách klukům, že tyhle bedny na hračky jsem udělal, než se narodili, a tyhle tapety jsem nalepil sám, i když strašně křivě," dme se Pavel, kterého jsme měli v úvodu jako příklad špatně zvládnuté reakce na otcovství.
"V týdnu, kdy se narodil náš druhý syn, jsme se stěhovali," vzpomíná jiný tatínek. "Pořád byla na všechno spousta času a najednou ženu odvezla sanitka, já zůstal doma s pětiletým Kubou a do toho přijel stěhovák, že teď, nebo až za tři dny. Dneska nechápu, jak jsem to všechno zvládnul, dokonce si z toho ani moc nepamatuju, ale nikdy v životě jsem nebyl pyšnější, než když jsem dovezl manželku z porodnice a v našem novém bytě stál skoro všechen nábytek, visely záclony a Kuba byl dokonce oblečený a najedený."
Porod: zrádné území
Závod, ve kterém jste za příslovečný doprovodný vůz, se blíží do finiše a přichází kardinální otázka - půjdete k porodu? A tady opět přichází ke slovu diktatura matky. Měl byste se zařídit podle jejího přání. Přijde vám to nespravedlivé (vy chcete jít na sál, a ona vás tam nechce) nebo zbytečně kruté (vám se k porodu nechce, a ona vás tam potřebuje)? Zkuste si představit, že vaši ženu čeká zážitek srovnatelný s dřívější povinnou vojenskou službou vtěsnanou do několika hodin. Ona neví, co ji čeká - ani když jde rodit několikáté dítě - bojí se a zároveň těší, ví, že to bude pekelně bolet, a není si jistá svojí reakcí. V tuhle chvíli je každá rada drahá, ale ta pravá je zadarmo: buďte blízko a splňte jí každé přání.
Přestože sama patřím k těm, které muže u porodu nechtějí, bylo příjemné vědět, že sedí aspoň za zdí. I když kvůli některým svým průběžným komentářům doufám, že to bylo až za několika zdmi. Tlustými.
Každopádně, jakmile je miminko na světě, musíte si ho co nejdřív pochovat. Je to okamžik, který se neopakuje a v žádné zážitkové agentuře si ho nekoupíte. A hned potom nezapomeňte zahrnout jeho maminku chválou a vyjádřit ohromné nadšení nad její statečností, šikovností a krásou (to se nikdy neztratí, ani v této chvíli). Pak jděte domů nebo do hospody a pijte, co hrdlo ráčí. Ještě vás totiž čeká šestinedělí.
Na druhém břehu
V knížkách pro nastávající maminky, kterých je neúměrně víc než knížek pro tatínky, jsem se opakovaně dočítala, že tatínek se po příchodu dítěte domů cítí jaksi nadbytečný a trpí pocitem vyřazenosti. Matka a dítě tvoří nerozlučnou dvojici a on najednou nemá ve vlastní rodině místo. Taková pitomost! Čerstvá maminka potřebuje každou pomoc, kterou jí můžete nabídnout. Potřebuje utěšovat, podporovat a chválit. Bez vás se to prostě zvládnout nedá! Uvědomte si vlastní důležitost, potom ji třikrát vynásobte a ještě pořád to bude málo.
Všechny maminky, se kterými jsem to konzultovala, se shodují na jednom: skvělé je, když si muž vybere jednu práci kolem miminka a vezme ji zcela za svoji. Ideální je večerní koupání a ukládání k spánku. Tou dobou už je totiž maminka na hranici, nebo i za hranicí všech svých sil, a když jí tatínek odebere po návratu z práce dítě a obstará ho, zahrne ho vděčností a třeba i večeří. Nebo si zaberte krmení - jestli krmíte z lahvičky. Vyvařování flašek, příprava a dokupování dudlíků, nákup sušeného mléka, ono je toho dost.
"Můj kamarád se vracel domů z práce na šestou, vždycky přebral ve dveřích kočárek s dcerou a vydal se s ním na hodinu do parku. Jeho žena mu byla vděčná až za hrob. A tenhle zvyk dodržoval, i když se jim narodil syn, a bral ven obě děti," radí kolegyně Ája.
A jestli chcete mít zase doma co nejdřív tu holku, do které jste se zamiloval, dopřejte jí i chvilky bezdětné volnosti. Posílejte ji co nejvíc mezi kamarádky, na cvičení a do kina. Choďte spolu i s kočárkem na večeře do (nekuřáckých) restaurací a půjčujte domů nové filmy na DVD. Jste teď její spojka s vnějším světem a to je stejně důležitá pozice jako spojka v zákopech.
Tak snad jsem vám trochu pomohla a z výkřiku "Pomoc, moje žena je těhotná!" se stane spíš to "Hurá". Každopádně vám držím palce a prosím vás - když řekne ledový jogurt a piškoty, myslí tím ledový jogurt a piškoty. Ne teplý termix a tatranku! Děkuji.
Symptomy nastávajícího otce1. měsíc 2. měsíc 3. měsíc 4. měsíc 5. měsíc 6. měsíc 7. měsíc 8. měsíc 9. měsíc |
