Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Pomáhám těm, kteří opustí dětský domov a neví jak dál, říká psycholožka

aktualizováno 
Subtilní žena s obrovským srdcem - tak lze pár slovy popsat psycholožku Jarmilu Divišovou. Ve svém volnu nezištně pomáhá dětem z dětských domovů při startu do života.

Psycholožka Jarmila Divišová - pomáhá dětem z dětských domovů při startu do života | foto: Dalibor PuchtaiDNES.cz

Deset let se věnujete projektu Dům na půli cesty. Co si pod tím mám představit?
Dům na půli cesty nabízí bydlení mladým lidem, kteří odcházejí z ústavní péče, a pomáhá jim při vstupu do samostatného života. Sami se nemohou a neumějí do společnosti zařadit. Sociální pracovnice jim pomáhají hledat práci, učí je hospodařit s vydělanými penězi.

Jak jste se k takové práci dostala a co přesně obnáší?

Jarmila Divišová

* PhDr. Jarmila Divišová oslaví letos 59. narozeniny.

* Pracuje jako psycholožka a psychoterapeutka.
* Angažuje se v Klubu přátel dětí dětských domovů, kde pomáhá dospívajícím snáze se začlenit do života.
* Věnuje se i lektorské činnosti.
* Je členkou správní rady pro handicapované denního stacionáře Ráček v Rakovníku.
* Dále je patronkou dětského domova neslyšících a slepých dětí v Berouně.
* Ve volném čase čte, věnuje se vnučkám, práci na chalupě a vymýšlí nové aktivity.

Obrátili se na mě v době, kdy jsem pracovala jako vedoucí poradenství na úřadu práce v Rakovníku, zda bych dětem neuměla najít práci. Myslela jsem si, že to nebude problém. Ale byl. Ve městě byl naštěstí jeden velký byt, kde mohli bydlet tři kluci. Měli k dispozici společnou kuchyň a sociální zařízení. Nejdříve jsme museli vše zařídit. Sponzoři věnovali lednici, skříně i postele. Záclony jsem ušila, obstaraly se ubrusy a nádobí.

Jaké byly jejich začátky?
Těžké. Kluci neuměli vůbec nic. Dvakrát týdně jsem za nimi běhala, učila je vařit, společně jsme uklízeli, kontrolovala jsem pořádek. Museli dodržovat pravidla, bez mého vědomí si nikoho nebrat do pokoje, velké utrácení pouze s naším svolením. Snažila jsem se jim i dalším plnoletým sehnat práci. Někteří se rekvalifikovali na kuchaře. Dva kluci u profese zůstali, ale i ostatní se naučili velmi dobře vařit a po půl roce mě nepotřebovali. Naopak mě pozvali, aby ukázali, co už umějí.

Psycholožka Jarmila Divišová - pomáhá dětem z dětských domovů při startu do života

Co vám připadalo jako největší problém?
Tři z nich byli Romové a nedůvěra k tomuto etniku u nás přetrvává. Nakonec se přece uplatnili. Pravidelně dvakrát do měsíce jsem se informovala u zaměstnavatelů a když byl problém, hned se řešil. Neuměli ale pomáhat druhým. Spolupracuji například s Domovem Ráček, kde jsou ve stacionáři celý den postižené děti. Myslela jsem, že se ti moji zapojí a budou jim pomáhat, ale neměli zájem. Nedokázali dokonce s ostatními ani soucítit. Vzdala jsem to a nenutila je. Když někdo z nich onemocněl, musela jsem kontrolovat, zda si navzájem pomohou. Jestli přinesou nákup či ohřejí jídlo. Plně samostatní byli až po čtyřech letech dohledu a kontroly.

Zvládnou děti z dětských domovů na prahu dospělosti vůbec základní úkony samostatného života, jako je placení inkasa, nájmu či pojištění?
Nezvládnou. Nejtěžší to bylo v prvním roce. Založit s nimi stavební spoření, založit účet v bance, zaplatit popelnici a pokud se něco rozbilo v bytě, musela jsem to zařizovat já. Občas se stalo, že mí svěřenci nevyšli s penězi, půjčila jsem jim, ale vždy to vrátili. V neděli si přišli i pro brambory a nějaké jídlo. Už jsem to brala jako samozřejmost.

A jaká další úskalí na ně v životě čekají?
Jsou důvěřiví a mají problémy i ve vztazích. Jeden romský chlapec si například vždy našel bílou slečnu, všechno jí platil a pak ho každá opustila. Nebo si koupil na splátky sadu nádobí Zepter, ale neměl peníze a museli jsme to řešit. První Vánoce jsem s nimi pekla cukroví a první tři roky jsme také šli společně na štědrovečerní večeři. Později už měli přítelkyně a přátele, už jsme si jen popřáli.

Dotýkají se vás konkrétní dětské osudy, nebo si dokážete naordinovat profesionální odstup?
Určitě nemám profesionální odstup, dělám vše podle svého srdce, ale také podle svého nejlepšího svědomí, že těmto dětem chci pomoci, aniž bych za to byla chválena a čekala od nich poděkování. Potěší mě, když si vzpomenou a napíší přání, ale také se ozvou, když se jim nedaří a potřebují pomoc. Každý jejich neúspěch je pro mě další motivací k pochopení, proč k tomu došlo. Všechny děti v dětských domovech vyrůstají nedobrovolně, ale i když se rodiče o ně nestarají, či je nějakým způsobem týrají, mají k nim kupodivu vztah a dalo by se říci, že je i v některých chvílích omlouvají. Mám pocit, jako bych za ně nesla vlastní zodpovědnost. Když se jim něco nepodaří, mám starost, zda jsem někde neudělala chybu, zda po nich nežádám příliš. Většina z nich má zvláštní školu a učiliště, které je zaměřené spíše na praktickou část.

Psycholožka Jarmila Divišová - pomáhá dětem z dětských domovů při startu do života

Můžete zmínit nějaký konkrétní dětský osud?
Dám vám příklad: Toníček přišel z dětského domova z Jetřichovic. Ani nepromluvil, neměl žádné pracovní návyky. Vyučil se zahradníkem, ale mohl dělat pouze jednoduché pomocné práce. Měla jsem hrůzu, jak to s ním zvládnu. V práci se mu smáli, a tak jsem mu věnovala zvýšenou pozornost a snažila se upravit i vztahy na pracovišti. Měla jsem pocit, že se všech bojí, tak jsem ho spíše motivovala pochvalou a málo se na něj zlobila, pokud něco zkazil. Měl vždy velkou snahu vše udělat, ale potřeboval na to čas. Později jsem oslovila jednu podnikatelku, která vlastní restauraci, zda by se u ní nemohl rekvalifikovat na kuchaře. Tím by se mu usnadnil vstup na trh práce i v jiné oblasti.

A jak paní podnikatelka zareagovala?
Zaslouží velký dík, protože ho vše naučila. Dnes vaří v restauraci na Krakovci i Vlastimilu Harapesovi, který tam zejména v létě často chodí.

Jak byste charakterizovala děti z dětských domovů?
V dětských domovech mají děti vše, ale co jim chybí, je citové zázemí, kdy vychovatelé nemohou mít pro všechny otevřenou náruč, to prostě nejde. V čem je problém? Děti jsou citově chudší, je pro ně problém lásku přijímat, ale i dávat. Sama jsem nahlédla režimu v dětských domovech pod pokličku a musím říci, klobouk dolů před všemi výchovnými pracovníky. Žasnu, kolik jim před Vánocemi věnují lidé dárků. Ale lepší a účelnější by bylo vzít je třeba na výlet, naučit je něčemu novému a podobně. Já jsem je učila i slušnému chování, jako podat ruku, dokázat dobře komunikovat a podobně.

Napadá mě, zda tyto děti budou vůbec někdy schopny založit vlastní funkční rodinu.
Dokážou dávat vlastním dětem dost lásky? Budou jednou dobrými rodiči, naučím je tomu, dá se to vůbec? I já se tak ptám. Co mě nejvíce trápí, je, že mnohdy mají velké šrámy na srdci a celý život se s tím budou potýkat, protože rodiče je natolik týrali, že na to nikdy nezapomenou a nedokážou už třeba navázat plnohodnotný vztah. Někdy se i sebepoškozují a jsou v péči psychiatra, to je pak velmi zlé.

Na jaké věkové hranici se mladí lidé ve vaší péči pohybují?
Mým svěřencům je už 26 let, žádný z nich neměl potíže s kriminalitou, s alkoholem, ale jsou bezproblémoví i v práci. Určitě velkou zásluhu na tom mají podnikatelé, které jsem oslovila a věnují jim zvýšenou pozornost a často je přijali za své. Mám pocit, že jako vlastního jsem já vzala před chvilkou zmiňovaného Toníka. Možná proto, že mi dal nejvíc starostí a práce. Dnes ale má svoji vlastní garsonku a jsem na něj právem pyšná. Byly i doby, kdy jeho zaměstnavatelka volala, že ho vyhodí, protože obalil hermelín na svatbu i s obalem. Druhý den jsem jí volala, že jsem to doma zkoušela, ale obalit mi to nešlo a že je ohromný, jak to zvládl! Dnes je tam šest let, vaří samostatně a nikdy na mě nezapomene s malým dárkem k narozeninám nebo k Vánocům.

Psycholožka Jarmila Divišová - pomáhá dětem z dětských domovů při startu do života

Jak na vaši nelehkou a časově i emočně náročnou práci reaguje rodina?
Když jsem začínala, měla jsem největší strach, jak to doma vezme muž, je to přeci jenom racionální technik. Ale docela dobře se zapojil. Klukům vysvětlil i stavební spoření, dal jim dohromady účty a pokud přišli, poradil. Dnes mohu říci, že i to mi moc pomohlo, protože jsem se snažila zapojit i do jiných charitativních akcí a pomoci i jiným postiženým lidem.

A co vaše vlastní děti?
Ty mi s nadsázkou říkaly: "Mami, že ty je máš proto, aby tě někdo poslouchal?"

Překvapilo vás něco na těch dětech?
Že mívají často smutné nálady, to mě zaskočilo. Dokonce jeden čas i dva brali léky na depresi. Je to určitě způsobeno vstupem do neznáma. Ale je až s podivem, jak to všichni zvládli.

Opravdu se vždycky vše daří?
Bohužel ne. Sama jsem se přesvědčila, jak jsou geny a výchova mocné. Měla jsem v Domě na půli cesty mladíka, který vyrůstal mezi šesti sourozenci a agresivním otcem. Za každou maličkost je bil, a skončil ve vězení. Matka byla většinu dne v restauraci. Když k nám přišel, velmi brzy ostatní šikanoval a ubližoval jim. Proto musel náš byt opustit. Jeho sestře jsem zařídila internát, kde ji vychovatelky učily základním hygienickým návykům a já ji oblékala. Zaměstnala jsem ji v domově důchodců jako uklízečku. Pracovala tam asi rok. Po půl roce jsem ji viděla zanedbanou, s mužem propuštěným z vězení a během tří let měla tři děti. Jedno dokonce dala k adopci. Teď, když ji mám potkat, přejdu na druhou stranu ulice a jsem zklamaná, že jsem prohrála. Její bratr byl pro agresivní chování také uvězněn. V dospělejším věku už vůbec není snadné člověka změnit.

Nepřipadá vám v těchto chvílích vaše snaha znehodnocená?
Pokud máma nepřijme své dítě hned po narození, není tam láska, empatie, pak je problém. Proto nesmím počítat s velkým úspěchem. I ty malé by mě měly motivovat k dalším aktivitám, a když se něco povede, jsem moc ráda.

Psycholožka Jarmila Divišová - pomáhá dětem z dětských domovů při startu do života

Autor:






Nejčtenější

ilustrační snímek
Poradna: Dcera má účes na ježka. Jak reagovat na sexistické poznámky?

Nechala jsem své sedmileté dceři ostříhat vlasy nakrátko a strašně mě překvapila reakce některých lidí z našeho okolí. Nevím vůbec, jak na jejich nemístné...  celý článek

Nakupování online je sice pohodlné, ale přináší i svá úskalí. Často si nemůžete...
Zklamaná zákaznice? Už nikdy. Ukážeme, jak předejít hororovým nákupům

Nemilá překvapení při nakupování zažil asi každý z nás. Rozlepenou podrážku či díru na svetru můžete v kamenném obchodě snadno odhalit. Co ale dělat, pokud si...  celý článek

Martina Formanová
Do mobilu jsem Milošovi nikdy nechodila, říká Martina Formanová

Více než dvacet let žije v Americe, přesto svoji poslední knihu Povídky na tělo situovala spisovatelka Martina Formanová do Česka. „Pořád víc rozumím vztahům...  celý článek

Vyzrálejší, chuťově výraznější až pikantnější sýry si nejlépe rozumí se...
Sýry pravé i falešné, kolik obsahují vápníku a s jakým vínem je párovat

Málokterá potravina je tak samozřejmou součástí českých ledniček a prostřených stolů. Sýry milujeme k snídani, obědu, svačině, večeři nebo třeba večer jen tak...  celý článek

Iva Frühlingová (11. října 2017)
Iva Frühlingová: Každá máma si občas potřebuje odpočinout od dětí

Bývalá modelka a zpěvačka Iva Frühlingová (35) se ukázala po delší době ve společnosti. Rozpovídala se o mateřství na plný úvazek, nové knize a nápadech na...  celý článek

Další z rubriky

Sarah Fergusonová v Cannes (2011)
Hrdá jsem jen na to, že jsem dobrá matka, říká vévodkyně z Yorku

Skandály proslulá Sarah Fergusonová (57), vévodkyně z Yorku, se po rozvodu s princem Andrewem (57) stáhla na jistý čas do ústraní. Nedávno se ale stala...  celý článek

Iva Frühlingová (11. října 2017)
Iva Frühlingová: Každá máma si občas potřebuje odpočinout od dětí

Bývalá modelka a zpěvačka Iva Frühlingová (35) se ukázala po delší době ve společnosti. Rozpovídala se o mateřství na plný úvazek, nové knize a nápadech na...  celý článek

Jane Fondová (Cannes, 17. května 2015)
Představuji si, jak umřu. Smrti se nebojím, říká Jane Fondová

Americká herečka Jane Fondová (79) na svůj věk vypadá neuvěřitelně skvěle a vitálně. Filmová legenda však přiznala, že přemýšlí o smrti. A dodala, že se jí...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Jemné metalické líčení: Jediný třpytivý makeup, se kterým můžete i do práce
Jemné metalické líčení: Jediný třpytivý makeup, se kterým můžete i do práce

Patříte mezi milovnice třpytek, ale nemůžete si dovolit nosit do práce příliš výrazné líčení? Sáhněte po metalických očn... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.