Podvázaný žaludek sebere tlouštíkům až 10 kilo měsíčně

Přiškrcení žaludku může být poslední šancí pro silně obézní lidi, kterým tuk způsobuje zdravotní potíže. Jenže i bandáž se dá "přejíst".

Operace a vyšetření

Sledovat další díly na iDNES.tv

Mnohdy se nepodaří výrazněji zhubnout ani těm, kteří radikálně změní svůj životní styl, dodržují správnou životosprávu a pravidelně cvičí. V takových případech může být řešením laparoskopická bandáž žaludku.

SPOČÍTEJTE SI SVÉ BMI

Podle doktora Ladislava Svobody z Klinického centra Iscare Lighthouse se k bandáži přistupuje v případě obezity třetího stupně, když takzvaný body mass index (BMI) převyšuje hodnotu 40.

"Anebo je hodnota nad pětatřicet a tito lidé trpí závažnými chorobami, které jsou spojené s obezitou," dodal Svoboda. Mezi tyto nemoci patří vysoký krevní tlak nebo cukrovka.

"Zvládneme bandáž pacienta do 200 kilogramů, pak už bandáž laparoskopicky opravdu není možná," poznamenal doktor Svoboda.

Pohovor s psychologem

Operaci předchází různě dlouhá fáze přípravy, jejíž součástí je i pohovor s psychologem nebo setkání s nutričním odborníkem, který pacientovi poradí se zásadami správného stravování. Součástí konzultací je i výběr nejvhodnějšího typu operačních zákroků a přesné instrukce o režimu, který je nutný po zákroku dodržovat.

Existují dva základní typy bandáží žaludku. Prvním je nastavitelná bandáž, jejíž účinek lze dále regulovat. Druhým typem - dnes už zastaralým - je pevná bandáž.

Kde operují

Pracovišť či lékařů zabývající se touto formou léčby je v Česku zatím poměrně málo, jsou v Praze, Brně, Turnově, Zlíně, Velkém Meziříčí a v Karlových Varech.

V roce 2004 byl založen Banding klub, který si dal za cíl shromažďovat a poskytovat informace o bariatrické chirurgii a jejích výsledcích (www.bandingklub.cz).

Operace se vždy provádí v celkové anestézii a po ní je nutná krátká, většinou jednodenní hospitalizace a následně i přibližně týdenní klidový režim.

Žaludek jako přesýpací hodiny

Operace začíná tím, že je do dutiny břišní vpraven oxid uhličitý, který zajistí dobrou přehlednost orgánů. Laparoskop s minikamerou, kterým doktor Svoboda operaci provádí, připomíná dlouhý šroubovák.

Do těla vniká hladce a nezanechává prakticky žádné stopy, na drobné ranky pak stačí několik stehů. Bandáž, která se vkládá do těla má podobu jakési manžety, tenkého, úzkého a jen několik centimetrů dlouhého proužku ze silikonu.

Celá operace trvá něco přes hodinu. Díky bandáži získá žaludek tvar přesýpacích hodin s tím rozdílem, že horní část se výrazně zmenší na velikost pingpongového míčku.

I bandáž se dá přejíst

Operace není pro každého

Operace je nevhodná pro pacienty pod osmnáct let, závislých na alkoholu, drogách, či jiných návykových látkách, trpících cirhózou jater, portální hypertenzí, krvácivými stavy, s poruchami příjmu potravy (včetně bulimie), pro lidi se sklony k depresím, poruchám chování a dalším duševním onemocněním.

Díky "pingpongovímu žaludku" začne mít pacient pocit sytosti už po pár soustech, přičemž se nijak neomezí jeho apetit, což je hodně důležité například pro gurmány.

Tělo poté začne spotřebovávat vlastní energetické zásoby, což umožní redukci hmotnosti bez nepříjemného trápení se hladem.

U adjustabilní bandáže je možné časem objem bandáže podle potřeby regulovat.

Primář Ladislav Svoboda z Klinického centra Iscare Lighthouse ovšem varuje, že i sebelepší bandáž se dá "přejíst", takže pak pochopitelně nevede k žádanému výsledku.

"Záleží na pacientovi, aby dodržoval režim, který mu doporučíme. To znamená porce okolo 100 gramů pětkrát denně, dát si pozor na cukry, na tuky, na alkoholické nápoje a kalorické limonády, které bandáž nezadrží," poznamenal Svoboda.

Až mínus 10 kilo za měsíc

Za optimální situace se hmotnostní úbytek pohybuje kolem dvou (ale až deseti) kilogramů za měsíc, po roce se tak dá zbavit 20 kilogramů tuku, po dvou letech 30 až 40 kilo.

Při dodržování lékařských kontrol a doporučení může bandáž zůstat v těle celý život.

Zkušenost mladé pacientky

Je mi 29 let, měřím 157 centimetrů a před operací jsem vážila 105 kilo.

Můj problém začal v těhotenství, kdy jsem přibrala přes deset kilo. Nijak zvlášť jsem se nepřejídala, to začalo až později. Manžel totiž po narození syna trval na tom, abych s ním zůstala doma, ale protože mi s péčí o něj každý den pomáhala máma, nebylo to až tak náročné.

V momentech, kdy nebylo co dělat, a ty postupem času, kdy skončilo noční vstávání, časté přebalování, kojení a další povinnosti přibývaly, mě honila "mlsná", zvlášť při sledování televize.

Začala jsem mít problémy s dýcháním, na nohou se objevily křečové žíly. To už mi došlo, že takhle to už dál nejde a já se poprvé snažila zhubnout. Přišla tak na řadu dieta a cvičení, bohužel s nevalným efektem, potřebovala jsem shodit shodit tak padesát kilo!

Po půlroce se mi sice povedlo dát dolů dvanáct, ale pak najednou nic, za další měsíc už ani deko, a to jsem do sebe cpala všechny možné i nemožné přípravky na hubnutí. Nechat si udělat bandáž, byla pro mě poslední možnost, věřím, že bude mít žádoucí efekt.

Už mnohem méně jím. Trochu jsem měla obavy z pooperačních bolestí, ale ty se naštěstí nedostavily, rozhodně ne v takové míře, aby na ně nezabraly léky, co mi daly na klinice. Hodně si od toho slibuji, určitě už teď mám lepší pocit, nicméně vím, že to je běh na dlouhou trať.

Je ovšem možné, že mě časem čekají ještě další úpravy, byla jsem upozorněna, že i když lidská kůže je hodně elastická, zbude ji u mě tolik, že se bude muset její část odstranit.