Znáte ty situace, kdy dítě pokreslí papír, v němž kromě změti čar a koleček lze těžko rozpoznat něco jiného, ale dítě nadšeně vypráví, co vše zpodobilo? Nechte je mluvit. Dozvíte se kromě známých skutečností třeba i ty, o nichž jste neměli tušení.
Tohle je drak, kterého bolí bříško
"Není nic horšího, co můžete dětem udělat, než když vám nesou obrázek a jsou připravené vyprávět o jeho obsahu, vy řeknete ,ano, to je hezké‘ a odložíte jej. Popřípadě slíbíte, že si o něm promluvíte někdy jindy, až bude čas. To už ale bude pozdě," vysvětluje psycholožka Leona Koutenská, ředitelka Klokánku - zařízení rodinného typu pro děti vyžadující okamžitou péči - v Hostivicích u Prahy.
"Děti jsou plné děje, který zrovna ztvárnily. To, co je nakreslené, je jen malá část toho, co bychom se mohli dozvědět, kdybychom si na ně udělali čas a vyslechli je."
Dítě totiž přesně ví, co si ta osoba s rukama jako hrabičky zrovna myslí, co říká postavě připomínající kouli, kam všichni jdou nebo co dělají. Nejde pouze o zábavu, při níž poznáme, na co myslí, co ho zajímá či na co vzpomíná. Trpělivým poslechem a vhodně formulovanými otázkami můžeme také zjistit, co dítě trápí.
Například se dozvíme, že Honzíka dnes ve škole bolelo po obědě bříško nebo že Tereza sebrala Adéle panenku. Možná je to prkotina, ale možná ne. Postupně se třeba dobereme vysvětlení, že bříško bolí vždy, když syn odnáší nedojedené jídlo k okénku, kde na něj kuchařka křičí, nebo že Tereza bere hračky dětem pravidelně a i jinak jim znepříjemňuje život. Dětská trápení, z nichž se mohou vyklubat i neurózy projevující se na zdraví, jsou pro jejich duše stejně velká jako pro nás závažná nedorozumění v práci.
Tady ten obr, to jsem já
Kresba je zkrátka prostředek, který může přispět k pochopení mnohých nejasností. Ne každé dítě je hovorné a sdílné.
"Podívejte se tady na ten obrázek," ukazuje psycholožka Koutenská list papíru, na němž jsou propiskou vyvedeni lidé s mnohými detaily.
Člověk nemusí být odborník, aby poznal, že dívenka má výtvarné vlohy, ale současně je zřejmý fakt, že maličké postavy krčící se v rohu nenakreslilo šťastné dítě. Velikost autora obrázku je dána jeho sebevědomím. Normálně se vyvíjející dítě, které žije ve fungující rodině, kreslí ráznými tahy přes celou plochu papíru. Kolem třetího roku věku se často malý egoista nakreslí jako největší. To je v pořádku. Velké také bývají osobnosti, jež jsou pro dítě významné - většinou rodiče. Ale pozor, může jít i o dominanci negativní, což znamená, že se dotyčného dítě bojí. U takto citlivých otázek nelze zevšeobecňovat. Neexistuje přesně popsaný postup, jak si který objekt na obrázku vyložit a co z něj usuzovat.
Pastelky řeknou víc než slova
Člověku jde mráz po zádech, když si v Klokánku prohlíží některé výtvory s popisky, jež zaznamenaly "tety", které se o děti starají. Někteří malí autoři se upozaďují, jsou nepatrní vůči ostatním, tah tužky je tenký, nejistý, často gumovaný. Miniaturní postavičky natěsnané k sobě ukazují velkou úzkost. Matka alkoholička objímá dlouhýma rukama děti a tatínek stojí opodál - jen podrobný rozhovor nad obrázkem ukáže, jak to vlastně v rodině funguje. Někdy postava, která způsobila dítěti velké trauma, ani na obrázku být nemusí, protože malý autor ji chce vytěsnit ze svého života.
Kresba má ohromnou sílu. Promlouvá víc než ústní výpověď. Pro vnímavé rodiče je to - bez nadsázky - studnice poznání, z níž lze hodně vytěžit. Pokud se děti samy nerozpovídají, je třeba se ptát: A proč jsi nakreslil tohle? Proč ten dům nemá střechu? Kdo je tohle? Proč se babička zlobí? Nad každým obrázkem by měl rodič s dítětem diskutovat a rozhodně to nebude ztracený čas nad čmáranicí.
Ale není třeba ani hned panikařit. Z malé postavičky v rohu obrázku se nemusí maminky hroutit, ale možná je to impulz k lepšímu pozorování vztahů v rodině a častějšímu povídání si s dítětem. Mají-li rodiče nějaké pochybnosti, pak jsou tady dětští psychologové, kteří třeba pomohou najít klíč k ozdravení domácí atmosféry.
O čem výtvory dětí vypovídají
Obrázky příšer jsou normální a kreslí je i spokojené a šťastné děti. Zpozorněte, pokud jsou strašidla krutá, pláčou nebo někoho zraňují.
Kresba dítěte ze zdravého rodinného prostředí zabírá sebevědomě celý papír. Kreslí-li dítě malé přikrčené postavy, značí to nejistotu a nízké sebevědomí.
Temný les znázorňuje dobrodružství, ale i pocit ztraceného dítěte. Nad každým obrázkem si se svými dětmi povídejte a teprve potom zjistíte, co tím vlastně chtěly říct.
Duchové s velkýma očima zosobňují strach. Jeden takový obrázek nic neznamená, ale když kreslí dítě jenom podobné věci, je to varovné znamení.
Luštitelé šiferVlastní rodiče si do obrázků svých dětí vkládají i svoji interpretaci. Chcete-li vědět, co se v kresbách vašich dětí opravdu skrývá, musíte je ukázat odborníkovi, tedy dětskému psychologovi. Adresu nejbližší dětské psychologické poradny najdete v telefonním seznamu nebo na internetu. Třeba na www.dobromysl.cz nebo www.pppp.cz |
